1

128. číslo.

V PRAHE, dne 16. května 1014.

39. ročník.

ttedakce, administrace a expedice i Piah«. Pitrossova ulice, číslo pop. 200-IL — Ne* Irankované dopisy se nepřijímají a rukopisy se nevracejí — Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty. — Inserty účtujeme levnč a při častější Inserd poskytujeme zvláštní výhody. .ČECH“ vychází denně o 6. hodině ranní. V pondělí a po svátku o 12. hodině poledni­ — Jednotlivé číslo za 6 haL — Účet poštovní spořitelny čís. 860.709. — Telefon redakce, administrace a knihtiskárny č. 1126. Otiskováni článkfi dovoleno, udán-Ii pramen

Předplatné pro Prahu > donáškou : měsíčně К 2’80 čtvrtletně . К 8'40 celoročně ... К 33'60 Předplatné pro tuzemsko poštou: měsíčně . К 3'— čtvrtletně К 9*— celoročně ... . . К 36'— Předplatné do cizozemska: Německa a Srbska obnáší: čtvrtletně . К 12'— celoročně . K. 48’— Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska. Italie, Belgie a Anglie: čtvrtletně . 1C I3'20 celoročně . К 32*80

Ctyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Salvatora v semináři od 14.—17. května.

Sobota: Sv. Jana Nepotuuckého.

Slunce vychází ve 4'45 h.; zapadá v 7 38 h. Měsíc vychází v 1'33 h.; zapadá v 10-23 h.

К V. sjezdu české strany křesfansko-sociálnf. Prof. Kordač.

Po západu slunce vysflají červánky dlouho­ do noci jeho světlo krajině, nad níž zapadlo;­ sluneční teplo zůstává zdrojem života veškeré přírody i na severu, kde slunce po celé měsíce není к spatření. Tof obraz společenského života lidstva. Slunce světla pravdy a tepla lásky křesťanské­ v XVIII. а XIX. století zapadalo vždy hloub pod horizont veřejného života, až nadešla­ noc nevěry materialismu a s ním ledový­ egoism, který tvoří bezcharakternost osob, politický rozvrat a ohrožuje společenský­ život sociální krisí. Ale kvas véro- a mravouky křesťanské pronikl tak hluboko v ducha i srdce křesťanů,­ že jim svítí i do noci nevěry světlem pravdy a zahřívá je teplem lásky Onoho, Jenž jest — „světlem světa“. Neboť z tohoto zřídla života vycházejí podněty к moderním sociálním reformám. V Německu to je katolické „centrum“ a v Rakousku­ křesťansko-sociální a konservativní poslanci katolického lidu, kteří v úporném boji proti velkokapitalistickému liberalismu mravní požadavky spravedlnosti a lásky vtě- lují v zákony sociální reformy. — Tisíciletá křesťanská výchova národů v zásadách osobní svobody a sociální rovnoprávnosti před zákonem, tato d o m n ě- 1 á chlouba moderního pokroku k demockrát­ is mu, má svůj nejhlubší kořen v křesťanské­ nauce, že jsme všichni podle obrazu ‘ Božího stvořeni a krví Kristovou obrozeni. , Vědomí tohoto rodokmenu dítek Božích nikdy­ více nesnese jha antického otroka, ani ) instituci „právního“ státu římsko-pohanské-

Dnešni číslo jest o 24 stranách s přílohou­ „Nedělí“. Příští číslo vyjde v pondělí v poledne. FEUILLETON.

>■ Na Karlové mostě. Smutněji než jindy vzhlížel se stříbrný »měsíc ve vodách Vltavy, když s věže sva- :ého Mikuláše zazněl táhlý, teskný zvuk půlnoční hodiny. Měsíc jako by se styděl u:a řadu těch ostudných událostí, jež v po- I-iledním čase v Praze se sběhly. Kdyby pa- . iesát krámů přes noc bylo vyloupeno a •> >rávě tolik loupežných vražd se událo, ne- - )y!o by nám vše to tolik poškodilo naše meno a naši pověst, jako ty zrady, defrau- láce a podobné činy, mluvící o kultuře ná- B odu. ft-oto měsíc byl tak zamlkle smutný is i chladný. Bál se snad i o své stříbro v Če- » :hách. A most, který jako vzácný náhrdelník iaroval kdys císař Karel milé Vltavě, byl < >ustý a prázdný. I ti světci klopili oči; ba lejednomu z nich skanula slza v jeho ka- " nenný plášť. — — V tomto tichu, hrobovém, smutném jako

ho, který stavěl obrovskou pyramidu pohanské­ společnosti „desítitisíc“ pánů, zakončenou­ despotou-caesarem, na širokou basi mil- lionů otroků. Tato osvědčená síla kvasu pravdy křesťanské­ v minulosti jest nadějí křesťansko- sociální strany v budoucnosti. Ta naděje nás nezklame, jestliže my nezklameme naději, skládanou v nás. Doba březnové secesse, mravního i finančního úpadku strany musí nám být výstrahou. Discite moniti! Francouzský kulturní historik Tocqueville­ porovnává naši dobu sociálního rozkladu­ s dobou před francouzskou revolucí a výstražně volá: „Kéž by se našlo dosti prozíravých­ a energických mužů, kteří by moderní­ kvašení duchů uvedli v směrodatné koleje­ sociálního vývoje na pevné basi božského­ řádu spravedlnosti a lásky!“ Při obrození lidstva př rde dvěma tisíci lety vykonalo toto dílo dvanáct mužů — apoštolů, „obdařených silou shůry, induti­ virtute ex atto“. — Proč bychom i my neměli skládat svou pevnou naději v jejich legitimní nástupce v katolické hierarchii, že svou moderní apoštolskou činností budou vždy „světlem světa“ a „solí“ moderního tělesa­ společenského, hrozícího rozkladem? Vždyť „své bratry sílí nástupce Petrův Pius Desátý výzvou: Instaurate omnia in Christo, obnovujte vše v Kristu!“ — Je-li tohle „kle- rikalism“, pak „klerikály“ jsme. My nestotožňujeme­ náboženství s politikou, ale naše demokratická doba bude ve skutečnosti rozhodovat o nábožensko-mravním fideiko- misu rodiny lidské i našeho národa na půdě po pohřbu, náhle ozvaly se kroky. Několik postav, po různu jdoucích, blížilo se do středu­ mostu, kde stojí Světec nepomucký zadumán,­ ponurý, s tím křížem v rukou. Rudé­ světlo pod ním, neklidně hopkující na svém olejovém rybníčku, ob čas zaplálo zvláštním pohnutím. Dole stanula nějaká starší, tělnatější postava. „Odpusť, můj dobrý patrone!“ začal přiblíživší­ se muž šeptati nahoru к světci. „Tys byl kdys almužníkem královny. Nosiľs nejeden peníz vdovám a sirotkům, zaháněFs bídu od jich prahu. Já to znám, jak radostno­ je na ně sbírati. I já měl pro ně peníze­ a těšil jsem se, co radosti jim udělám­ !“ „Jenom že zůstalo při tom těšení!“ odpovídal­ světec. „Tys na peníze zapomněl a slzy nechaľs téci dále. Však, což na tom! Napraviľs, jak’s mohl. — Ale my máme spolu jiný nevyřízený účet“ — pravil světec­ dále. „Tys mně svojí znalostí historie mnoho cti nenadělal. Prosím tě, bratře ze sesterské Moravy, kdes sebral ve své knížce,­ kterou jsi mi věnoval, že v bulle, jíž jsem byl svatořečen, „stojí psáno, že nikdo si mne nemá plésti s druhým Janem, vikářem“.­ Tys té bully nečetl!“

parlamentární. Bude tam rozhodovat o kořenu dvoutisíciletého stromu kultury křesťanské­ — o manželství; bude tam rozhodovat­ o květu tohoto stromu, o dorostu národa — o výchově mládeževe škole; bude tam rozhodovat o součinnosti neb rozluce­ autority státní a církevní, této nerozdílné­ dvojici hybné síly veškerého pokroku kulturního. Proto vyzní finale našeho sjezdu v heslo : Katolíci, organisujte se politicky!­ Proti klerikalismu výboje­ a výluky církve, Krista a Boha­ z politiky veřejného života — stavíme „klerikalem“ odboje aobranytěchto základů i politiky našeho národa. Proti bezzásadné koncentraci a „ideovému­ sbližování“ největších sociálních protiv, liberalismu a socialismu, ve společnost vzájemného­ pojišťování mandátů — budiž vybudována­ a hmotně í duševně vyzbrojena koncentrace­ katolického lidu na obranu á ITVýýóJf hezadatelných statků duševních i hmotných celého národa. S organisovaným lidem půjde organi- sovaný klérus, jak nás učí politické „centrum“­ v Německu. Germania docet. Snad by se hodil nové koncentraci i nový název? Při tom však nesmí být křest pohromou dítka.­ — Ani nenaříkejme, že nám schází, co mají katolíci v Polsku a v Uhrách — národní­ šlechta. Vždyť se hlásí к národu ne-li četní, tož velevážení její representanti. Přečetní pak jsou si plně vědomi, že převzali­ ve znamení věrnosti víře a králi nejen lány české půdy, nýbrž s nimi i povinnosti к českému národu. Slavné tradice jejich rodů „Odpusť, jmenovce!“ omlouvá se příchozí.­ „Víš, já jsem více novinářem, nežli historikem. A ty, jenž se díváš na nás s vysoka,­ nejlépe víš, jak se noviny dělají! Neměj­ ve zlé.“ „Však je dobře,“ dokládá světec. „Mně jsi neuškodil; ale sobě cti jsi nepřidal. Bud ti odpuštěno!“ V tom slyšet nové kroky. Malý muž, intelligentního vzezření, rychlým svým Chodem­ blížil se s opačné strany mostu. Tiše si pozpěvoval Kmochův sokolský pochod. „Nejspíš jde ze schůze. Snad nějaký výbor,­ vyšší činovník, jednatel, nebo dokonce starosta Obce sokolské ?“ hádal světec. A muž ve chvíli stojí pod sochou zadumán­ a hovoří sám sobě: „Na moje sokolské­ bratry nelze spolehnout. Co jsem se sepjatýma­ rukama jich prosil za diskrétnost, za naprostou mlčclivost, když chceme prostřednictvím­ obce koupit pozemky pro naše české, sokolské olympiády. A oni — děti žvatlavé! Jedva dvéře, za nimiž byli jsme shromážděni, se otevřely, už o tom celá Praha­ mluvila!“ „To proto, že’s jim nedoporučil moji mlčelivost, milý starosto,“ dal se do řeči světec. „Vidíš, vidíš, ono se to mstí mnou