ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 fdb67590-70bf-11dc-8632-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 52, person 53, org 3
1 masthead
Ročník XXXXIII
2 masthead
V Praze, v pátek dne 17. července 1903.
Praha
3 masthead
Číslo 193.
4 article
Na rauní a odpol. listy předa ikcí net v Praze v sdininísirael na Bt . . . . 6 K — s dvojí denáškou na sařsí na čivit leta . . . . 7 K 50 ve alialkách: a K 3o k na měste . . . . . . Pošton: a ně tní leta : : s dvojí zásilkou na maěsí na vrt leta . . . . i1 k do
Praha
5 article Nová krise v Uhrách.
Nová krise v Uhrách. Ti, kdož doufali, že se pověstnému chor- vatskému ex bánu Khuenovi podaří, vymoci do konce tohoto měsíce aspoň obyčejný zákonný odvod v Uhrách, jsou dnes překvapeni děsným zklamáním. Maďarská strana neodvislosti, vedená starým osmačtyřicátníkem Barabasem, roztrhla úmluvu o příměří mezi Khuenem-Hedervárym a Košutem Ferenezem uzavřenou a pokračuje rázně v obstrukci, neochotna povoliti ani oby- čejný odvod k vojsku, pokud nedostane se ji z úst nového předsedy ministerského závazného, králem autorisovaného ujištění, že v určité době budou splněny národní požadavky Maďarstva, ne- soucí se k tomu, aby pět armádních sborů, rekrutovaných ze zemí uherských, bylo celým svým zřízením, výhradně maďarským dů- stojnictvem, maďarskou velící řečí, uherskými prapory a odznaky, jakož i maďarskými školami bytelně odlišeno od německé uni- formity společné c. k. armá dy a uznáno za vlastní národní voj- sko uherského státu tak, ja ko uherské honvédstvo. Možno, že v soukromých rozmluvách s Košutem hr. Khuen- Hederváry v té příčině učinil nějaké sliby, aspoň Košut po rozmluvě s ním pln důvěry konejšil své přátele: »Budte ujištěni, že Khuen je dobrým Maďarem!«, avšak veřejně nechtěl nástupce Szellův v »choulostivé otázce armádní« ničeho přislíbiti a to vzbudilo u ráznějších živlů ve straně neodvislosti nejpre pochybnosti, pak podezření a posléz hofovou ne- důvěru, aby nebyli Maďaři tímto »četnickým bánem chorvátským« naposled obelstěni a obe- brání?
Khuen Košut Hedervára Maďar Uhry
6 article
A nedůvěra ta vzrostla pod dojmem vybý bavé řeči nového ministra honvédův Koloszvára v branném výboru, jakož i pod dojmem císař- ského listu, svědčlcího dru. Körbrovi. Kdežto u nás nikdo z listu toho nevyčetl ani nejjem- nější špičky preti asparicím maďarským, v Uhrách byl za to dojem jeho opáčný. Tam byl vše- obecný pocit, že nejvyšší ten vlastní list, schva- lující směr Körbrovy politiky, míři proti nejno- vějšímu směru národního hnuti v Uhrácha následkem toho rozhodla se valná většina ma- ďarské strany neodvislosti, že neuleví v ob- strukci a nepropustí ani zákon o normálním od- vodu, dokud neobdrží žádaných záruk, že Ma- daři dostanou svou vlastní armádu národní. »Železo dlužno kouti, dokud jest žhavo. nyní nadešla pravá příležitost a dějinná chvíle, kdy můžeme národu maďarskému vydobýti toholo nejhlavnějšího a nejvlastnějšího attributu svobody a samostatnosti jeho. Jen národ, který vládne svou vlastní armádou národní, která přísahala rovně věrnost králi jako ústavě národa, j en ten národ jest v pravdě pánem svých osudůl« Tak argumentují nejrozhodnější náčelníei strany neodvislosti se starým, osmdesátiletým Barabasem v čele. Tento pravil doslovně »Musíme se příležitosti již nyní uchopili- neboť král náš jest stár a těch nemnoho le života jeho musíme využiti v důvěře k jeho úctě jakou chová k zákonům a ke své přísaze Každý Maďar ví, že pak mohou na- dejíti pro vlast naši velmi trudn dnové«. Národ však jen tehda bude silným, bude li také jeho armáda proniknuta sebevědomím ná- rodním! Možno-li ještě zajímavěji promluvil již čtyři dni před tím ve směnovně bývalý stoupe- nec národní strany Jan Hoek, odůvodňuje své vystoupení ze strany v ládní. Vyčítá ji,
Maďar Jan Hoek Uhry Körbrův Ma
7 article
že chabě opustila základ smlouvy s Rakouskem r. 1867 uzavřené. Státoprávní touto smlouvou Deákovou bylo prý Uhrám zajištěno samo- statné jejich vojsko a toliko velení a řízení vyhrazeno majestátu koruny. Jsou-li Uhry dosud takým národním státem — jakože dle pragmatické sankce i dle vy- rovnání Deškova jim jsou — pak musí tato státní existence jich ve všech zřízeních býti zjevna a tedy také v instituci vojenství. Na tuto trvalost práva národního vzhledem k vojsku kladli důraz největší státníci uherští: Deák, Andrássy, Kerkapóly. Všickni hájili zásadu, že národ kromě řízení a velení vyhradil sob veškeré právo na vojsko uherské. Kerkapoly ještě r. 1875 jako referent v branném výboru sněmu uherského důtklivě žádal, aby do vojska uherského byl zaveden národní duch maďarský. Teprve za vlády Kolo- mana Tiszy nadešel zvrat k horšímu. Strpěno, že bez vědomí vlády uherské zřízen armádní inspektorát, kteroužto institucí zamezen Uhrám ústavní jich vliv na povahu armády. Po pádu Tiszovy vlády pohlíženo pak na národní naše požadavky vůči vojsku jako na cosi nového. Nepřátelé Uher počali tvrdit, že prý oprávněné požadavky našeho národa odporují vyrovnání, i našli se také u nás mizerní sna- živci, kteři byli ochotni tyto oprávněně poža- davky národa násílně potlačiti. Z toho vzniklo jisté napjelí mezi nejvyšší vojenskou správou národem, jenž zakřikován lidmi, shližejícími na Uhry stále jako na pouhou kolonii Rakouska, aby neosměloval dotýkati se jednolného zřízení armády rakouské. Nuže, vděk tomu na vzájem národ ma- darský chová obavu o svá práva a nedůvěřuje nástupci Szellovu, není-li nástrojem Vídně nechce-li jen uchlácholit a uspat bdělost ma- darskou lahodnými slovy?
Deákův Uher Deák Andrássy Kerkapól Tisza Szellův Rakousko Uhry Vídeň
8 article
»Byli jsme již tolikráte zkla máni koncessemi. které se nám ve chvili tisně slíbily«, končil řečník, »které se nám však opět po ztichnut národního hnutí vzaly. Touto zkušeností poučeni, máme dnes za to, že nadešla pro Uhry rozhodná chvíle, kde dlužno nám požadoval uskutečnění národních práv naš ich v otázce vojenství. Konečným cílem naším musí býti: národní armáda. Necliť před- stoupí předseda ministerský před krále uherského a osloví jej takto: »Králi pane můj! Každý meč, jejž svěřiš vo js ku uberskému, jest největším bezpečím trůnu Tvého!« Nechť přiřkne se národu maďarskému in stituce, již požaduje jeho sebevědomí národní.
Uhry
9 article
Může v brzku dojíti ke srážce světa slovan- ského a germanského a tu může býti těcl 800.000 mužů maďarského vojska povoláno aby spor rozhodli. Udělte národu maďarskémt potřebných prostředků ku jeho velikosti národn a nedonucujte ho, aby musil po případě vyhle dávati spolku se Slovanstvem.« Leč Khuen Hedervary přes všechno své vřele maďarské srdce nechce či nemůž pronésti vymahané připovědi. »O tom se n- mohu projevit, dočkejte, až dojde podzimem k brannému zákonu!« odbývá nalehající opposic již po čtrnácte dnův. Než tato nechce dočkati Chce dostat odpověď určitou hned a nemohou ji po dobrém z exbána vypáčit, obnovuje ob- strukci a hrozí mu nejkrajnějším bojem. Nyní praskla také Hedervarovy trpělivost. Vyčetl straně neodvislosti věrolomnost a zahrozi jí rozpuštěním sněmu a vypsáním nových voleb. Ale to si teprv dal. Pro ten případ na vzájem i Košut, který pro svou poměrnou mírnöst od- stupuje od vedení strany, přislíbil mu boj až na nůž. A také asi Hedervary sám nahlíží, že by novými volbami rekrutů nesehnal a tak je šťastně již opět se svou latinouv Uhrách v koncích a pojede v úterý do Išlu ke dvoru královskému buď pro pomoc a radu v nouzi anebo se žádostí za propušténí své.
Khuen Hedervarův Košut Hedervara Uhry Išlu
10 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. Vyzývavost Němců v Chorvatsku. Soudíme-li podle jmen soukromých osob. které v Chorvatsku při každé příležitosti vy- věšují uherské prapory a jimi Chorvaty dráždí. zdá se nám, že jsou to Němci a Židé. Otázk praporová, pokud jde o to, aby prapory dán byl zevní výraz státoprávnímu poměru obou krá- lovství, je na dobré cestě ke slušnému upravení. Až se tak stane, bude na čase, aby se Maďař i Chorvaté obrnili proti společným škůdcům, kteří mezi nimi kalí vodu, aby v ní mohli lovit. Jak Němci v Chorvatsku vystrkují rohy, ukázalo se tyto dni v Djakově, sídle biskupa Strossmayera. Tamní kupci svolali schůzi, aby se poradili o společném otvírání a zavírání ob- chodů. Němec, jmenem Kugel začal své rozumy vykládati německým jazykem. Chorvaté ho žá- dali, aby mluvil chorvatsky, kterýžto jazyk zná. neboť v Dakově již 38 roků bydlí. Kugelse obořil německy: „Vy mi nebudete poroučet, kte rým jazykem mám mluvit. Nechcete-li slyšet němčinu, obrátím na vás maďarštinu!“ Účastníci schůze bručeli, ale již Kuglov nebránili mluvit německy. V tom se stala chyba Měli mu klidně říci: Raději maďarsky, než ně mecky, německy za žádnou cenu!
Němec Chorvat Strossmayer Kugel Chorvatsko
11 article Nový chorvatský bán.
Nový chorvatský bán. Osecká policie jen malé zbytky nechala v článku „Národní Obrany“ o přivítání bána Teodora Pejačeviče v Našicích, ale přece zbylo tolik, abychom mohli vyrozuměti, že změna osobě bánově neznamená změnu chorvatskýeh poměrů. V Našicích je bán Pejačevič domovem proto na vřelost uvítání působil jakýsi místný patriotism. Přes to neobešlo se bez osudnýcl uherských praporů. Na sousední stanici Brez- nici lid předešel vyvěšení uherských praporů tím, že sám celé nádraží ozdobil prapory chor- vatskými. Paní bánovou uvítal okresní hejtmar Mato Vrkljan německy, což vzbudilo oprávněn rozhořčení, tím spíše, že ji pozdravil, jak se v řeči své vyjádřil, jmenem Našičanů.
Pejačevič bánův Našice Breza Mata
12 article Židovské nepokeje 9 Krakově.
Židovské nepokeje 9 Krakově. Ve čtvrtek před 7. hodinou večer, píše krakovský „Glos Narodu“, roznesla se v Ka- zimiři mezi Židy pověst, že z Ruska přišli jacís podezřeli lidé, kteří po ulicích rozhazují otrá- vené cukrovinky, které židovské děti sbírají, následkem toho že v Kazimíři onemocnělo 30 židovských dětí a z těch 13 zemřelo. V té chvíli ulicí Josefovou přicházelo ně kolik mladíků, které Židé pokládali za traviče. Rázem vrhlo se na ně několik tisíc Židů, bili je a šaty s nich trhali. Byli by je zabili, kdyby se nebyl vyskytl vojin, který vytasil zbraň a Židy zdržel. Jeden z napadených chtěl se spasit útě- kem a vsedl do drožky. Židé drožku překotili rozlámali ji a mladíka ohrožovali jako divoši. Konečně se dostavila policie, vyzvala mladiky aby šli s ní. Tisíce Židů je doprovázely. Při spi- sování protokolu se ukázalo, že napadenís jmenují: Vojnarovský, úřadník při solných do- lech ve Věličce, E. Trojanovský, maliř, a Křiža novský, chovancc maliířské akademie. -
Glos Naroda Žid Josefová Vojnarovský E Trojanovský Krakov Ka Rusko Vělička Kazimír
13 article
Policie konstatovala, že žádné židovské dítě neonemocnělo otrávením a žádné neumřelo, že nikdo jich cukrovinkami netrávil a žádní pode zřelí lidé z Ruska do Kazimíře nepřijeli. Židé usvědčení, že pověst si vymyslili, vymlouvali s na svou „nervnost“. Nieméně jmenovaní mlad pání musili býti opět policejní assistencí vypro vozeni, aby je židovské davy nerozsápaly.
Rusko
14 article Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 16. července. Bývalý srbský ministr Velja Todorovič o svěm zranění při bělehradské kralovraždě. V zájmu historické pravdy jest, aby vy- neseno bylo na jevo vše, co se týká strašné udá- losti bělehradské dne 10. m. m. Kralovražda již podle všeho soudně vyšetřena nebude. Ruské listy, hlavně „Moskevské Vědomosti“ nalehají. aby se tak stalo. „Novoje Vremja“ praví, že tím. přejde-li srbská justice přes kralovraždu prostým mlčením, „budou v srbském národě pošlapány nejelementárnější pojmy o spravedlnosti, což mu nepřinese dobrého ovoce.“ I my myslíme. že by srbský národ měl aspoň právo se dovědět. kdo z něho, koho, ze jakých okolností a za ja kým účelem smí druhého Srba beztrestně za vraždit. Avšak když už soudního vyšetření pří padu nebude, je zapotřebí, aby byl náležitě vy jasněn způsobem veřejným, v novinách, kterým na pravdě záleží. Z té příčiny je nám vítán příspěvek, poskyt nutý vypravováním Velimíra Todoroviče, jenž byl v ministerstvě Cincara Markoviče ministrem vnitra a v strašné noci byl raněn. Pan Todo- rovič vypravoval dopisovateli vídeňského listu Do 10. hod. byl jsem v královském dvoře kde jsem s králem rozmlouval o rozličných běž- ných záležitostech. Ze dvora odebral jsem se domů a proseděl jsem se svou rodinou až do půlnoci. O 12. hod. šli jsme spat. O půl druhé probudil se můj syn. Slyšel na ulici vojenské kroky a řinčení šavlí. Přistoupil k oknu, aby viděl, co se děje. Polekán se vrátil a oznámil mi. že náš dům jest obklíčen vojskem. Nechtěl jsem věřiti. Tu zaklopáno na dvéře a hrubý hlas volnl abychom otevřeli. Otevřel jsem neustrojen.
Velja Todorovič Velimír Todorovič Markovič Todo Praha Novoj Vremja
15 article
Přede mnou stál setník, mně neznámý. Řekl Přestal jste býti ministrem. Pomyslil jsme si, že král zapudil královnu a mne sesadil a můj dům dal vojensky obklíčiti, abych jakožto ministr po- licie a přitel královnin nemohl to překaziti. Ani mi nenapadlo, že by královští manželé byli za- vražděni, a zvěděl jsem o tom teprve ráno. Odpověděl jsem selníkovi pokojně, že beru na vědomí, co mi vyřídil. Setník se vzdálil vstoupil poručík, jenž mi oznámil, že mne ma hlídat. Oblekl jsem se trochu, zatím vstaly má žena a dcera a vařily černou kávu. Nabídl jsem poručikovi kávy a cigaretu. Pili jsme a kouřili. Mezi tím já se tázal, co se vlastně děje. Do- stojník usmívaje se, odpověděl, že neví. Za ne dlouho vstal a řekl, že musí odejít a že pošle vojáky, aby mne hlídali. Odešel a čtyři vojáci s nasazenými bodáky postavili se přede mne. Otázal jsem se jich, ne ní-li královna vyhnána, Odpověděli, že nevědí oč jde, že mají pouze rozkaz být u mne. Jsem přesvědčen, že mluvili pravdu a že vojsko ne- vědělo, oč jde. Konalo pouze rozkazy svých představených. Neměl jsem ani tušení, že má hlava je nebezpečí. Náhle vrazil do pokoje jakýsi poručík a než jsem se ohledl, vypálil do mne z revol- veru. Zvolal jsem: „Jsem raněn, umírám!“ a pudem veden, skočil jsem do kuchyňského zdvi- háku, asi dva metry hluboko. Důstojník dal za
16 article
V drobném prodejli raaní číslo o sobě . . . . . na l odpolodni Ve dlialkách na venkovš ranní číslo. . . . . . . sdpol ední . . . . . . . 3b Inserát platí se hotevě zapřee Piedplacení a inevty přijjná sdnini- strace v Mazisnske ulici č. Tam pacházejí se téš ro dakce tiskárna a ezpečice Národnich Listů“ Ilukopisy so nevrnceji.
Mazisnske ulice
17 article
mnou ještě pět ran. Měl mne za mrtvého a spěšně odešel I má žena měla mne za mrtvého. Syn ale pochopil situaci a pošeptal matce, že jsem skočil do zdviháku a snad se zachránil. Ležel jsem tam bez pomoci téměř dvě hodiny. Krev mi teklaz ran. Potom teprve mne vytáhli z úkrytu a po- ložili do postele. Dlouho jsem ležel bez sebe. Mezitím utvořila se nová vláda. Tolik pověděl p. Todorovič o sobě. Na to mu dopisovatel dal některé otázky. Na otázku, zdaž král a vláda věděli o spiknutí proti královským manželům, odpově- děl: Věděli jsme to. Král chtěl, aby ně- kteří důstojníci a politikové, kteři byli účastníky spiknutí, byli zatčení, ale Cincar Markovič aj byli jsme proti tomu z ohledů na Evropu. Z vyšších důstojníků věděli jsme pouze o pod- plukovníku Mišičovi, že je mezi spiklenci. Spo- lehali jsme na věrnost většiny a zejmena star- ších. Myslili jsme, že 100 mužů hradní stráže dostačí pro prvý okamžik, kdyby spiknutí vy- puklo a zatím že přiběhne věrné vojsko a krá- lovské manžely spasí. Ale že by spiknutí nabylo tak velikých rozměrů, nevěděli jsme, jen král, jakoby to tušil. Dostával stále listy bez podpisu, ve kterých byl varován před některými důstoj- níky. Král a královna skoro co den na nás na- lehali, abychom přikročili k zatýkání, ale my se tomu příčili. Podotknouti musím, že při břez- nových demonstracích ani král, ani já, ani kdo jiný z vlády nedali jsme střileti do lidu. Žandar- mové vystřelili sami, když na ně lid začal házeti kamení. Dne 11. června měly býti v hlavním chrámě slouženy smutečné služby boží za za- vražděného knížete Michala. Král a královna chtěli na nich býti. Večer, když jsem se s králem loučil, abych zejtra učinil přísná opatření proti nepořádkům na ulici, kdyby vznikly. A v noci na to stala se kralovražda.
Todorovič Mišič Michalus Evropa spo
18 article
O zavraždění generála Cincara Markoviče pravil p. Todorovič: Generál mival s králem časté neshody. Král mluvil o spiknutí a žádal, aby učinil opatření k jeho ochraně. Generál se snažíval upokojiti ho a konečně, mysle, že je nemožným, chtěl požádati za propuštěnoua vystěhovati se s rodinou do Nového Sadu. V osudné noci přišel k němu důstojník a zvolal; „Pane generále, vyzývám vás na rozkaz králův abyste se sám zastřelil.“ Gen. Cincar Markovič odpovědél: „Nemám žádné příčiny k tomu, ale chcete-li mne sám zastřelit, zde je má hrud!“ V tomtéž okamžiku padla rána a generál se svalil mrtev. Umřel v pevném přesvědčení, že jej dal zavražditi král. Poměr mezi králem Alexandrem a královnou Dragou byl podle p. Todoroviče velmi srdečný. Vada byla pouze v rozdíle jejich věku. Král toužil po potomstvu a protože nebylo naděje, že by je měl od Dragy, byl by si přese všechnu lásku k ní zapudil. Pověsti, že by Aloxandr byl chtěl na nalehání Dragino prohlásiti Nikodema Luněvicu za následníka, pan Todorovič nazval zhola bezpodstatnými. O panu Todoroviči bylo oznamováno, že, až se pozdraví, podá žalobu pro své zranění. Pan Todorovič to popřel. Chce míti poko Poměry v Číně. Z východní Asie neustávají docházeti znepo- kojující zprávy, věštící buď srážku Ruska s Ja- ponskem, anebo vypuknutí nové vzpoury v Číně; ale nechybí ani zprávy, které obé rozhodně po- pírají. Japonsko, své síly snad přeceňující, sotva dá se vehnati do boje s ruským kolosem, v němž nemá vyhlídky, že přispěl by mu kdo ku po-
Cincar Markovič Todorovič Markovič Drag Čína Asie Rusko Japonsko
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Za slovanskou ideou. Polský hlas. Občas vyskytne se hlas apřímného polského vlastence, jenž má na mysli prospěch celého národa, nikoliv jen zájmy jednotlivé kasty, hlas, napomínající ke smíru s Ruskem, politice lidové. Má vždy něco teskně dojemného do sebe takové voláni! Jaká doba ještě uplyne, než tyto názory dojdou uznání kruhů, jež v politice rozhodujíl A dojdou-li vůbec uznání? Týž dojem ovanul čtenáře i ze spisku Ro- malda Przewalského „Vzdejme se přežilých he- sel“, jenž svého času otiskován, vycházel ve „Slovanském Věku“ vídeňském. Je to hl upřímného národovce polského, klidný, pře- svědčivý, upřímný. Podaří-li se jemu, přiměti ony myslící jednotlivce, kteří sami již dospěli ku přesvědčení, že posavadní cesta není správná, aby k jiné cestě se obrátili? Autor probírá nejprvé doktrinu o civilisačně historickém poslání národa polského v krajích li- tevských a západoruských, jež kdysi byly sou- částmi říše polské. Žádají-li Poláci sami, aby je- jich přirozených práv bylo šetřeno, nesmějí dle jeho názoru dopouštět se sami násilí na právech jiných. Táže se, zda Litevci, Bělorusi a ruský li na Ukrajině, jichž se věc především týče, jsou vskutku ochotni, přijmouti civilisačně historické poslání Poláků? Násilím nelze nikoho nutit k lásce a rovněž nelze nikomu vštěpovat kulturu mocí. Poukazuje dále na faktum, kterak že v ny- nějším obyvatelstvu Litvy, Bílé Rusi a Ukrajiny páčí se počet Poláků tam usedlých pouze na 10%. Napomíná svoje krajany, aby dbali hlasu svédomí a cti a ponechali tamnímu obyvatelstvu. aby samo si vytklo a sledovalo svoje kulturní dráhy, což jest přece jejich nepopíratelným, při- rozeným právem, jež zasluhuje téže úcty, jako vlastní právo na národní kulturu Poláků.
Polák Litevec Rusko ro Ukrajina Litva Bílá Rus
20 article
Obmezí-li se Poláci, pokud se týče snah ci- vilisačně národních na svoje přirozené hranice národopisné, tím samým už nastoupí na cesty vskutku slovanské. Ovšem že slavná historie někdejší Polsky oslňuje čelné vlastence, kteří touží po bývalé slávě a tyto vzpomínky jsou vílanou pomůckou šovinistův obmezeného obzoru, jichž vlastenectvi jest sice velmi křiklavé a okázalé, ale postrádá oně přesvědčivé síly, jejímž jediným zřídlem jest a zůstane ryzí pravda. Oni jsou z přesvědčení stoupenci zásady bezohledného boje za účelem „šíření národní kultury“, neuznávající nikterak že by mohli žíti vedle sebe dva národové tak aby každý rozvíjel svou vlastní kulturu, obme- zuje se na dobrovolnou výměnu kulturních vý sledků se sousedem, jim jde o to, vnutit svoj „vyšší“ kulturu druhému. Autor dovozuje velmi důkladně a přesvěd čivě, že převaha polského vlivu v nepolských zemích bývalé polské říše jest dnes nemožností.
Polák Polsko národní kultura
21 article
Za časů polské říše, kdy ujařmený prostý lid neměl účasti v politickém životě, representovala svobodná šlechta, roztroušená po celé zemi, ná- rod v politickém slova smyslu. Ve všech částec polské říše žila šlechta jednostejným životem. majíc všude stejné zájmy, všude byla (aneb stala se) polskou. Všechny části polské říše byly vlastí celé šlechty, ať původu litevského, ru- ského či polského. Avšak poměry se změnily. Dejme na chvíli tomu, že by opět povstala polská říše ve hrani cích z roku 1772. Což by dnes Poláci byli s to- udržeti pod svojí vládou všecko i nepolské oby- vatelstvo, jako tehdaž? Třeba povážiti, že všech Poláků jest kolem dvaceti millionů, kdežto oby- vatelstvo Litvy, Bílé Rusi a Ukrajiny páčí se dnes na více než třicet millionů! Tři milliony roztroušených tu Poláků na faktu mnoho ne- mění — vždy ještě zůstává 27—28 millionů Ne- poláků. A nejsou to někdejší pokorní „chlopi““ nýbrž svobodní obyvatelé svých krajů, kleří jsou si dobře vědomi své národnosti.
Polák Litva Bílá Rus Ukrajina
22 article
Je-li účelno, zneužívati své duševní energie a intelligence na marné pokusy znovuoživovací historické mrtvoly a při tom odnímati vlastnímu národu část zásoby národní energie v době, kdy jest nezbytno, skupit ku práci všechny síly? Třeba sloužiti vlasti, rozervané na tři díly, nejen horlivě, ale i s uvědomělým poznáním jejího organického živola. Lid polský je chudý, stále na polovic hla- dový, neboť jedva se nuzně nasytí brambory, by- dlí ve hrozných brlozích, jeho způsob života příči se pravidlům nejprostší slušnosti, vázne ve hrozné duševní temnotě, kolébka jeho historie- otčina Piastova, zalévá se návalem vln germani- sace — a přece část jeho intelligence za podob- ných okolností považuje za rozumné, promar ňovati svoje síly osnováním přeludných plánů o „poslání civilisačně historickém...“ Lékaři uzdrav se sáml Na mistě marné snahy o vnucování své kul tury a národnosti bylo by moudřejší, užívati své energie k tomu, aby vytvořeny byly podmínky za kterých by se davu vlastního lidu mohlo do- stati opravdového vzdělání — vzdělání, opře ného o samostatný základ, jež by mělo zřetel ke slovanským duchovním prvkům lidu. Nositi svému lidu světlo pravdy, vědy a svaté lásky k vlasti, je úkolem intelligence, zbaviti se ne- zdravých, neslovanských živlů vlastní kultury — záměrů brutalné přemoci, jakými jsou my- šlénky na zabrání Litvy a západní Rusi.
Piastův Litva západní Rus
23 article
Přívrženci „poslání civilisačně historického“ často se dovolávají „eti“ národa, která nedovolí vzdáti se těchto záměrů. V podivném pojímán takovéto cti podobají se pánové váženým před- stavitelům určiti vrstvy společenské, kde se klade důraz na urozenost, což však novadí, že někteř „urození“ pánové jsou naivně přesvědčeni o ne- zničitelnosti své „eti“, ačkoliv, žijíce nad svůj stav, neplatí svých dluhů. Není cti tam, kde není čistého svědomí. Proto třeba se nejprvé o to postarat, aby národ v každém ohledu měl čiste svědomí, jež jest největším bohatstvím každého národa a hlavní oporou veškeré, v pravdě kře- sťanské kultury. Neboť oni šiřitelé kultury, upírající pohledy na Litvu a západní Rus, jakožto odkaz historie. nemají mnohdy, poněvadž se vzdalují všeho, co je slovanské, často sami porozumění pro tuto historii. Autor dovozuje, že nejslavnějším činem Boleslava Chrabrého nebyla jeho výprava na Kyjev, následek rodinného sporu mezi panov- níky, nýbrž skutek, že zastavil postup Němectva proti Slovanstvu, což ovšem nehodní jeho po- tomci nedovedli dokonati. U Grunwaldu a Tan nenbergu nebylo nijaké řeči o prvenství Poláků vůči Litevcům a Rusům; zde byli rovní s rov- nými, volní s volnými, v plném slova smyslua tekovéto bratrské, rovnoprávné spojení slovan- ských národův zaznamenáno v dějinách Slo- vanstva slavným triumfem jejich zbraní nad společným nepřítelem. Za to pozdější snahy pol- ské šlechty po bezohledném panování na západn Rusi vzbudily války kozácké, jež vysilovaly pol- skou říši.
Boleslav chrabrý Litevec Rus Litva Rus Kyjev Grunwald
24 article
Dnešním ideálem národně politickým mus býti niikoliv panování nad Litvou a západní Rusí. nýbrž dobrovolně a činné přistoupení ku po- spolitosti všech národů slovanských jako rovno- právných členů, jakými musí se státi všechny etnografické jednotky slovanské. Budou-li Poláe vyznávati takovýto ideál, zajisté spolu s ostat ními Slovany dočkají se druhého ideálu, ať na bojišti, ať mírumilovným vítězstvím slovanské kultury, jež nade všechnu pochybnost jest kul- turou budouenosti. V následující kapitole připomíná autor slavné činy Poláků v cizích službách, při osvo- bození Vídně od Turků, ve válkách Napoleon- ských a za poslední války francouzsko-německé a ukazuje, jakého se jim za to vděku dostalo. Za to car Alexandr I. na kongresse vídeňském zasazoval se o znovuzřízení celé etnografické Polsky, jež podle jeho názoru měla být s Ruskem spojena konstitucí, uvnitř pak býti úplně samo- správna. Ovšem západní státy opřely se tomuto návrhu Ruska, prý z ohledů na evropskou „rovnováhu“. Západ nikdy Polákům upřímně nepřál, zato jich vždycky tolík využitkoval, jak dokazují ne- sčetné příklady jež potvrzují pravdu, která kromě toho vyplývá sama z fakta příslušnosti Poláků k velké rodině slovanské, totiž: v budoucnosti jest národ polský povinen obracet oči nikoli na Západ nýbrž k Rusku a všemu pokrevnému Slovanstvu.
Turek Polák Litva Vídeň Polsko Rusko
25 article
Zkrátka, bude nutno úplně vypustiti z nových plánů jakoukoli myšlénku na opanování západnt Rusi a Litvy, neboť myšlénka sama jest nejen ne- spravedlivá, nedá se provést, ale nad to všechno jest měrou svrchovanou neslovanská. Autor důsledně přimlouvá se za zlepšení poměrů mezi Poláky a Rusy. Poměry dosavadní nejsou, jaké by měly býti. Poměr nemůže takým potrvat věčně, zbytky někdejších sporů rusko- polských dnes již nejsou s to, aby potlačily vítězný vzrůst myšlénky slovanské. Se stanovisk všeobecně slovanského, jak pro Poláky tak pro Rusy, jest nezbytno, pracovati k organické ná- pravě vzájemných styků. Přistoupiti k nápravě. postarat se o dohodu jest povinností vůči všemu Slovanstvu jak společnosti ruské tak i polské. Třebu se dorozuměti, poznati se lépe, a to v zá jmu účelů čistě praktických. Co se týče Poláků, jejich dávné odloučení ode všeho Slovanstva, spory s Ruskem a nenormální poměr k němu způsobily, že až do poslední doby nedbali, aby se s Rusí důkladněji obeznámili.
Polák Rus Rus Litva Rusko
26 article
Rusko jest v království polském representováno vojskem, úřadnictvem a časopisectvem, jednak redigovaným v zemi, jednak docházejícím z nitra Rusi. V ruské intelligenci vojenské spatřuje polská intelligence především lidi, představující vědomě onu sílu, která drží Poláky železnou rukou; ruské důstojnictvo zase nejeví přízně ku polské intelligenci. Tak vzdělaná společnost polskáa ruská intelligence vojenská navzájem se od sebe vzdalují. Jiný jest poměr mezi polskými rolníky a ruskými vojáky ve vskh a městečkách, kde jsou po táborech rozloženy pluky ruského vojskat panuje tu úplné vzájemné porozumění a veskrz slovanská srdečnost styků. O tom se snadno pře- svědčí, kdo si pohovoří s kterýmkoli lepším vo- jákem rukým, jenž konal vojenskou službu v Pol- sku — nikoli ve velkém městě. Potěšitelný úkaz vzájemného dorozumění mezi polským i ru- ským lidem bývá časopisy obou stran pomíjen mlčením. Nejméně sympatii v polské společnosti má třída úřadnická. Jest to zcela pochopitelno: úřad- ník, jsa nucen prováděti přikré mnohdy formy nařízení, pocházející ostatně z nedostatku dů- věry ku Polákum, nemůže buditi sympatie obyva- telstva. Administrativný prostředek a sympatie jsou pojmy, jež se navzájem vylučují. Stálé ma- lieherné třenice s obyvatelstvem vzbuzují při- rozeně vzájemnou nechuť. Co do ruského časo- pisectva, uznává autor, že v posledních letech nastalo značné zlepšení pokud jde o poměr k Po- lákům až na některé málo četné výjimky. Přece však jest ještě mnoho choulostivých stránekv poměru rusko-polském. Není lehkým úkolem za- sypati propast, jež byla hloubena po mnoho věků. Dlužno však miti na paměti, že dorozumění s Rusy jest pro Poláky organicky nezbytno, rovněž jako jest nezbytno pro Rusy. Upřímná a úplná shoda
Rus Polák Rusko