3
masthead
18. října 1908
5
article
Lékařská hlídka.
Lékařská hlídka.
K navržené reformě zdravotního
zákona pro král. české.
Píše dr. Eliška Vozábová.
Nejdůležitějším útvarem společenským je
codina. V jejím správném založení a šťastném
prospívání záleži udržení a rozkvět lidstva.
Světlým bodem, který životu rodinnému l-
skou, dobrotou a péčí svíti, je žena-matka, za-
kladatelka rodiny. S ní rodina stoupá i upadá,
ji prospívá nebo i hyne.
S prvým záchvěvem vznikající bytosti vchá-
zi v duši její láska k budoucímu člověku, která
nemá sobě rovné. V radostném očekávání přináší
mu vstřic eelou svou bytost, něhu a péči.
Leč v pohár čisté radosti mateřské skane
i mnohý vzdech a slza. Teskná obava, jak pře-
stojí den příchodu svého děcka, tíží její duši,
podlamuje její energii a zaplašuje radostný
úsměv s jejich rtů.
A ne neprávem.
Skoro každý ze čtenářů může ze svého
okolí vyprávěti, kterak tragicky zašla ta neb ona
životem kypící žena, jen tím, že naplnila své
přirozené poslání a stala se matkou.
Z poslední „Zprávy o poměrech a zaříze-
ních zdravotních pro král. české“ poznáváme.
že, ač tisíce žen přechází šťastně nebezpečný
ten břeh, přece také velmi mnoho jich hyne.
Ze statistických dat, jež zpráva přináší, vi-
díme, že v r. 1905 (poslední, jehož se statistik
dotýká), stalo se v Čechách matkami 200.777
žen. Z nich zhynulo přhno porodem 203, hore-
čkou cmladnic 301, následkem jiných onemoc-
nění 345.
doktor
Vozábová
Čechy
6
article
Zašlo tedy ve jmenovaném roce (také v le
tech předchozích se čísla příbližně málo mě
nila) následkem přirozeného povolání mateřstv
849 žen, t. j. průměrně každá 236. rodička
Samotnou horečkou omladnic onemocněla prů-
měrně každá 426., zemřela každá 667 rodičko.
Množství žen, jež následkem mateřství pozbyly
svého zdraví, nelze vůbec odbadnouti.
Strašlivá čísla úmrtnosti matek dokazují
že vykupují ženy každý život dělský s nasaze-
ním vlastního zdraví a života. A přece víme, že
děj narození člověka není onemocněním
nýbrž přirozeným, fysiologickým výkonem
který přiroda ženě přiřkla a který bere na sebe
v květu a síle svého života.
Myslícímu člověku vnucuje se tu nezbytně
otázka: Proč hyne tolik nadějných a cenných
životů lidských právě mateřstvím? Jaká je při
čina tohoto zla, jež nemá v přírodě analogie
Jak je to možno při mobutném rozkvětu vědy
lékařské?
Ze zajímavých dat statistických, jež jme-
novaná zpráva podrobně uvádí, vyplý vá:
1. že značná část matek (2%) zůstula bez
odborné pomoci (krajiny chudé nebo osamělé, ze-
jména v jižních Čechách);
2. že odborná pomoc byla téměř vždy po-
skytnuta porodní bábou (lékařem přispěno, čí-
taj v to i zákrsky operativní, 9463 matkám);
3. že šlo častěji o případy těžké a životu
nebezpečně (2435), při nichž pomoc lékařská
nebyla vždy dosti rychle po ruce.
Čechy
7
article
4. Že se často jednalo o nepravidelný prů-
běh šestinedělí (9605), zejména o onemocnění
horečkou omladnic, jež je výhradně nákazou
podmíněna.
Záznamy tyto ostře kontrastují s údaji o vý-
sledcích porodů a šestinedělí na porodnickýeh
klinikách. Zde shledáváme se s výsledky nejlep-
šími, jakkoliv právě na kliniky odkazovány bý-
vají často případy těžké i zanedbané, jež by
přes všechna hygienická zařízení mohly miti
nepříznivý vliv na statistiku klinických případů.
Na základě takových zkušeností statisti-
ckých docházíme k pozoruhodnému závěru, že
o rodičky, nacházející se mimo klinické ústavy,
není náležitě postaráno a že dlužno pravě v této
nedostatečné pomoci spatřovati keřen zla.
V ončeh zemích, kde zdravotní poměry ro-
diček našim se podobají, došlo se již dávno
k té nuž přesvědčení a usiluje e o reformu ba-
bictví. Hnutí toho účastní se nejen jednoty žen-
ské a pomoenice porodní, ale i kruhy lékařské;
čelní klinikové stojí v popředí a kruhy »ládní
věnují mu pozornost, takže mnohé důležité ná-
pravy docíleno.
8
article
Také u nás poukazováno svého času odbor-
níky v porodnictví (prof. Rubeška) na nedostatky
české školy babičské a celého stavu.
Přece však ve věci tak důležité neučiněn
až dosud ničehe.
Abychom si nutnost bezodkladné nápravy
objasnili, přihlédněme ku požadavkům, jež ob-
tížné povolání porod. pomocnic s sebou přináší.
Víme, že babička téměř vždy prvá budoucí
matku vyšetřuje a činí důležité rozhodnutí, lze-
v daném případě očekávati průběh pravidelný
nebo úchylný, lékařského ošetření znad již
předem vyžadující. V dobu nastalého děje má
míti v knždé chvíli přehled, jde-li vše správně
v před a nehrozí-li matce nebo děcku nebezpečí.
vyžadující pomoci lékaře.
Pomoenice udili z pravidla ženě důležite
rady, jak se má chovati za těhotenství a porodu
i po něm a má ji dáti též náležité pokyny, jal
zacházeti s novorozencem.
profesor
Rubeška
9
article
Nejdůležitějším a zároveň i nejtěžším jejím
úkolem však je, aby zachováváním nejpřís-
nější čistoty — ve smyslu vědeckém
(asepse) uelránila rodičku před nebezpečným
onemocněním — horečkou omladnic, jež
je podmíněna výhradně vniknutím cho- obo-
plodnýchbakterií do těl z matčina.
Na venkově, zejména v krajinách borna-
tých, bývá pomocnice porodní mnohdy zcela na
svou zkušenost a obratnost odkázána, poněvnadž
se vzdáleného nebo zaneprázdněného lékaře vů-
bec někdy nedovolá.
Vidíme, že zodpovědnost těchto žen je ve-
liká, tím větší, že rozhodují o životech dvou
a velmi často o štěstí celé rodiny, v jejíž osudy
nezřídka zasabují hlouběji, než lékař sám, poně-
vadž získávají snadněji důvě.ý mladé ženy, je
se ve vých starostech k nim o útěchu obraci.
Očekávali bychom plným právem, že po-
mocnice porodní, které tak důležitý úkol v ži
votě připadá, je náležitě k němu připravena.
že požívá polečenské vážnosti svému stavu při-
měřené a že je také hmotně zaoezpečena. Sku-
tečné poměry poučují nás však o jiném.
Již výběrem příštích porodních babiček
páše se křivda na nich i na ženách, jež se jim
svěrují.
10
article
Ku přijetí do vyučovacího běhu jest u nás
kandidátee babietví třeba toliko průkazu o stáří
zdraví (očkování) a mravní zachovalosti, jakož
i znalosti čtení a psaní. Jiných vědomosti jí ne-
třebal
Uvážíme-li, že již staří Řekové a Římané,
u nichž se stav porodních pomocnic těšil velké
vážnosti, žádali od žen, jež se mu věnovati
hodlaly, mnohem více, must nás nad míru za-
rážeti, že v dnešní osvícené době svěřuje se
úkol tak důležitý, jakým je pomoc při narozen
člověka, ženám namnoze zcela nevzdělaným.
Přijímá-li se učedník nebo učednice k od-
bornému výcviku v řemesle nebo obchodu, po-
žaduje se od nich jakéší předběžné vzdélánía
musí se zpravidla vykázati vysvědčením ze školy
měšťanské nebo i střední. Od příštích pomocníc
porodních, jimž v kritickém okamžiku svěřeny
jsou zdraví a životy dvou lídský ch
bytostí, se toho, jak vídíme, nežádá. Tak
se pak stává, že do kursů vyučovacích přichází
velmi mnoho žen nejen úplně nevzdělaný ch, ale
i neintelligentních, které se nejednou chápou to-
hoto zodpovědného povolání toliko proto, obysi
nějkou obživu zaopatřily. Lze si jen těžko před-
staviti, že by se taková kandidátka během krátké
doby vyučovací — trvající 4—5 měsíců, mohla
v dobrou pomocnici porodní vzdělati, byť by
i vůle její byla nejlepší.
Řek
Říman
11
article
Avšak nejen výběr žákyň, nýbrž i zařízen
škol babických jeví se nám ve světle nepřízni-
vém, neudržitelném. Pro celé Rakousko je n
theoretické vzdělání příštích babiček určen to
liko obnos — 60.000 kor.! Výloby, spojené
s praktickým výcvikem, přisluší zapravovati jed-
notlivým zemím. Následkem těchto ubohých f-
nančních poměrů nemají školy babické stálého
učitelstva, dostatečňých pomůcek ani, místnosti.
V krátké době 4—5 měs., bez předběžného
vzdělání a za jmenovaných okolností má se kan-
didátka naučiti znáti lidské tělo, jehio složení
úkoly, má se důkladně seznámiti se správným
a úchylným průběhem těhotenství, porodu a še-
sfinedeli, má perozuměti ošetřování, výživě a ně-
kterým chorobným stavům kojence. V krátkém
běhu vyučovacím má si také osvojiti náležitý
praktický výcvik a naučiti se nejpřísnějšímu
dodržování čistoty a seznámiti se še všemi zá-
konitými předpisy pro babičky. Zkrátka, má
vnikneuti do tajů života a moderních požadavkn
vědy lékařské v mnohém ohledu jako lékař sám
jehož má býti dobrou pomocnicí a v krajinách
kde se ho nedovolá, i náhradou.
V pražské bab. škole bývá ročně ve 2 če-
ských 4měsíčních, kursech průměrně 180. v jed-
nom německém 5měs. 50 žákyň.*) Vedení po-
rodu přichází tu za doby trvání kursu na Češku
dvakrát, na Němku 4—5krát, což je počeť k do-
brému výcviku naprosto nedostatečný.
Rakousko
Němka
12
article
Náklad, jejž pomocnice porodní na s é
vzdělání věnuje — jsou to někdy její jediné
úspory — činí 240—300 K. Zbavivší se posled-
ního peníze, malými jen zkušenostmi vyprav ena.
zahajuje své působení a začátek její je tvrdý.
Jen některé, ponejvíce ženy svobodné, přijímají
místa ošetřovatelek na porodnických klinikách
a rozmnožují tak své zkušenosti. Nolze apříti,
že mnohé intelligentní, nadaně a svědomité po-
mocnice porodní překonávají nedostatky zaři-
zení a četné obtíže a působí zdárně pro matku
děcko. Avšak i ony musily nabýti dříve praxe
a zkuše ne sti.
14
article
„Časopis lékařů českých“. 42. číslo přináší ten-
to zajímavý obsah: I. Práce původní: 1. Dr. Julius
Petřivalský: Ku pathogenesi retrogradní inkarcerace
tenkého střeva. Práce z kliniky prof. dra. Kukuty
2. Dr. V. Pexa, dětský lékař v Praze: O krvácen
z rodidel u novorozených děvčat. — II. Rozhledy
O duševních poruchách při onemocněmí zláz s vnitř-
ní sekrecí (ref. doc. dr. Pelnář). Akutní otrava alkoho-
lem se stanoviska soudně lékařského (ref. dr. Michá-
lek). Z nejnovější literatury. — III. Spolky a sjezdy
IV. sjezd čes. přírodozpytců a lékařů v Praze. Ber
línská lékařská společnost. — IV. Dopisy z ciziny
Zpráva dra. Cyrila Kneidla z vídeňského psychiatri-
ckého sjezdu se stanoviska lékařského. — V. Litera-
tura. — VI Spolek čes. lékařů. — VII. Zprávy. —
VIII. Receplář. — IX. Feuilleton: O ochraně mateř-
ství. Na IV. sjezdu čes. přír. a lékařů přednesl d
Karel Helbích z Libně. — X. Tiskopisy redakci za-
slané. — K číslu přiloženo jest 39. číslo „Věst-
níku“, stavovského orgánu českých lékařů v ze-
mích koruny české i v cizině. Pozoruhodná jest dis-
kuse o osnovách nových zdravotních zákonů, jež vy-
prácovaly zemské výbory v Čechách a na Moravě
doktor
Julius Petřivalský
profesor
V Pexa
docent
Pelnář
Michá
Kneidl
Karel Helbe
Praha
Libeň
Čechy
Morava
lékařský
VI spolek če . lékař
15
article
Čeští i němečtí lékaři mají své důležité námitky. Mo-
ravští obecní a obvodní lékaři hotoví se složit funkce
bude-li návrh zemského výboru plenem beze změny
přijat. V Čechách nepadlo rozhodné slovo bezpochyby
proto, ze byla jistota, že nedostane se osnova na po-
řad pro německou obstrukci. Němečtí lékaři zamitají
osnovu také z důvodů národnostních! Německé lé-
kařstvo mluví ve veřejném provolání o „národní nou-
zi německého lidu v Čechách“. Bezpochyby proto, že
pořád ještě nestane se u nás nikdo bez něměiny aní
kaprálem. Pánové MUDr. Perko a MUDr. Brehm jsou
podepsáni na tomto provolání. Vůdcové německého
lidu v Čechách přestanou ovšem mluvit o národní
nouzi svého lidu, až i ten pověstný čáslavský ponoc-
ný bude musit umět německy. Toho se ani při svém
dobrém zdraví nedočkáme. Zemský výbor prý by
mohl „vpašovat“ německým obeím české lékařel
Musil by se hodně zemský výbor v Čechách přičinit,
aby „vpašoval“ jich aspoň tolik, kolik je již dnes
„vpašováno“ německých lékařů tisicům českého děl-
nického lidu v uzavíraném území v nemocenských
pokladnách. Při těch právech, která vyhražuje osnova
čes. zemského výboru místním autonomním orgánům
vůči svým obec. a obvod. lékařům — to by se tak
měl takový Čecháček v německé obci! Nivěau druhdy
zářivě německé kultury a inteligence povůžlivě se
níží až do odporných bažin pokrytectví a lhavosti.
aby mohla v jich šeru a puchu ukuta býti nejvýdat-
nější zbraň proti samé existenci našeho národa.
Perka
Brehm
Musil
Čechy
16
article
Zdravi Lidu, populární měsíčník, roč. I. čís. X
Obsah: Lékař jako učilel lidu v boji proti lihu jako
léku. Dr. Bartoníček. Zdravotnictví na jubilejní vý-
stavě pražské obchodní a živnostenské komoryr.
1908. Dr. Šimsa. O některých současných úkolech
zdravotnictví. Dr. M. Peroutka. O pohlaví ve škole
národní. Sál a dr. Panýrek. Feuilieton (Pod květoucí
třešní). Nové knihy „Zdravotnictví v horách), dr. Jan
Hraše: Ošetřování choromyslných, Rozhledy, Úřadní
zprávy (Poučení o ochraně proti tyfu střevnímu).
Referát o IV. sjezdu českých přírodopisců a lékařů.
Drobnosti. Humaristický koutek. Na konci čísla v ru-
brice: „Z rečakce čtenářstvu“ čteme: „Kruhy, na
něž jsme právě spoléhali, trvalý zájem c věc nejdů-
ležitější nemají; vidíme tu hroznou českou netečnost
o prospěchy tělesné i mravní, která je hlavní příči-
nou také našich neúspěchů politických, národohospo-
dářských a jiných.“ Přes to chce snaživá redakc
příštím rokem list rozšířiti a bez zvýšení předplat-
ného zvelebiti přílobami a ilustracemi. Na „Zdrayí
Lidu“ předplácí se ročně 8 K. Administrace: Řezní-
ská ul. č. 14..
*) V ostatních zemích rakouských trvají běhy
učební stejně krátkou dobu; jenom Lvov má vými
nečně kurs desetiměsíční.
doktor
Bartoníček
Šimsa
M Peroutka
Panýrek
Hraše
Lvov
17
article
Český cestovatel Vojtěch Frič o ně-
meckých osadnicích v Brazilii.
Český cestovatel Vojtěch Frič o ně-
meckých osadnicích v Brazilii.
Asi před 60. lety založil dr. Blumenau
v brasilském státě Seta. Catharina kolo-
nii, již dal své jméno. Na severozápad odní
byla později založena kolonie Hanza a vzhledem
kvelmi výhodným podmínkám se obě rychle za-
lidnily německými osadníky. Území to, bohate
zvěří a lesními plody, bylo obydleno původně
volnými Indiány, jichž jména dosud nikdo ne-
zná. Jmenujeme je brasilským běžným názvem
„Bugresl .
Vláďa dala spalečnostem ohromná latifundi
zdarma, oproti povinnostem, z nichž některé
(jako postavení silnic, mostů, měst atd.) byly vy.
sloveny, jiné se rozuměly samy sebou. K těm-
to posledním patřilo vyrovnati se nějak s pů-
vodními obyvateli: „toť t. zv. „indianská otáz
ka“. Její rozřešení se ponechalo osudu a bu-
doucnosti. Zdali a jak společnosti zmíněným po-
vinnostem dostály, o tom pomlčím — koloniste
však si vzdor bohatosti přírody valně nelibo
vali a kolonie prožily nejednu krisí.
Frič
doktor
Blumenau
Indián
Bugresl
Vláďa
Brazílie
18
article
Vláda uznala za vbodnější, prodávat po-
zemsky přímo kolonistům, aby zamezila nesvě-
domité spekulace, a tím urychlila zalidnění
země. Vzdor tomu se podařilo různým speku-
lantům nakoupiti veliká území za směšně nízkou
cenu 9 lib. šterl, za díl (late). Během času
stoupla cena pozemků a tam, kde byla krajina zba-
vena nebezpečí indianských vpádů, se platil ta-
kový díl až za 15.000 lib. št.
S počátku nebezpečí Indianů nebylo vážné
Někdy se objevili a pobavili pohledem na ustra-
šené kolonisty, jak před nimi prehají — zasmál
se, namířili šípy, někdy i do vzdáchu po nieh
střelili a šli opět svoji cestou. Později se po-
měry zhoršovaly. Tu jeden osadník na lovu se
utkal s rudochem a buď ze straehu, nebo z bra-
vury ho zastřelil, jindy totéž učinil objevením
divocha polekaný cestující, a tu počala mez
rudochy prolitá krev volat o pometu. Oko z
oko, zub za zub bývá vždycky zákonem divo-
kých lidí. Přibuzní zabitého rudocha čtli ve
stopách, jež našli blíže ieho mrtvoly, právě tak
dobře jako my v knihách — vyhledali farmua
majíce nepoměr zbraní, vyčkali vhodné příleži-
tosti, aby s úspěchem provedli krevní pomstu.
19
article
Nikdy však neloupili a nie s sebou nebrali. To
byla obrana a pomsta hodná divocha — jemu
přirozená. Ale jiné události je donutily, že pře-
šli poslěz k ofensivě.
Nově přišedší osadníci se octli v úplné vol-
nosti. Různými zákony a privilegiemi na uzdo
držený, zotročený evropský sváteční střelec na
šel zde své El-Dorado, směl střílet co chtěl a
kdy chtěl, nikdo mu nebránil, žádný zákon o les-
ním pychu — a také jake nestřídmé dítě použí-
val své svobody. — Divoký Indian nemá siee
také žádných zákonníků, ani strážců, kteří by
provádění zákona střežili, ale všude, kde je ne-
dostatek kultury a vzdělání, nastupují na místo
zákona náboženství a náboženská pověra. Za-
bijeli Indián březí samici zvěře, tu zjeví se mu
na kanci jedoucí lesní duch Káápóra, celý chlu
py porostlý, protektor lésni zvěře, a pronásle-
duje zločinného lovce až k šílenosti. — Pode
Ine-li se ovocný strom, z lemivostí, aby nemusl
vylézti pro plody, tu předběhine jej lesní dueh
Kurupira, jenž má nazad obrácené nohy, a
lavec, sledujícl jeho stopu — zbloudí v lese.
Indián
ElDorado
Indiana
20
article
Před tukovými a podobnými duchy má Indián
více strachu, než náš pytlák před četníkem.
Ale pro osadníky nebylo zákona pro ochra-
nu zvěře, nevěřili na trestající fanlastické du-
chy, až Indiáni hladem donucení musili sam
na se vzíti jejich roli a ztrestati přemrštěnou
nimrodskou vášeň.
Kolonisté stříleli, kde ce bylo živého. Vy-
pravoval mi stařičký inženýr Oderbrecht, jenž
se zúčastnil založení kolonie, že v době, kdy
v pobřežních pralesích dozrávala semena palem
přílétaly z horských piniových lesů míliony ba-
žantů (jakutinja) a pak opět se vracely do hor.
kde hnízdí. V té době nemusil nikdo bráti do
lesa zásoby. Teď za svých 6měsičních toulek
po lesích jsem viděl tři. V počáteích kolonie
vracivali se lovci s plnými vozy bažantů: stři-
leli bez rozdílu kohouty i slepice, aby je nechal
pak shnit. Ptáci nevrátili se z kolonie do hor.
nemnožili se ve svých hnízdech, a za několik
let vymizeli úplně. Totéž se dělo s jinou zvěří;
vymizeli tapíři, kanci — a hladém byl posléze
rudoch přinucen, dělati výpady do kolonil.
Dříve rudoši zabíjeli z pomsty — z pomsty
zabíjeli jezdecké koně cestujícím, pálili farmy
osadníkům, ale níkdy neloupili. Pomsta byla
jim jaksi povinností — skoro posvátným úkolem.
Indián
Oderbrecht
21
article
Ponenáhlu však počali pozorovati, že vždycky
když běloch zabil jejich druha, zobavil jeho
mrtvolu, že oloupil ji o zbraně a okrasy, aby
se mohl pochlubiti, tu počali následovati příkla-
du civilisovaných, počali si vycházet jako tito
na lov tapírů do pralesů, chodili do pastvin na
lov krav a při svých „pomstách“ brali s sebou
veškeré železné nástroje a jině věci, jež dříve
ničili. Stále však se mstili pouze na těch,
kdož jim bez příčiny ubližovali a osadníci, kteř
jich nepronásledovali, mohli žíti bez obavy, že
by byli přepadeni. Dobrý cestující obchodník
„propero“, jenž pro ně po cestě nechával bez
cenné dárky, býval jimi vítán veselým pokřikem
Občas došla zpráva, že tu i tam byl někdo
z pomsty zabit, ale nikdo si toho nevšímal;
vždyť i mezi civilisovanými jsou takové zprávy
na denním pořádku. Teprve vysoké ceny po-
zemků, prostých nebezpečí, přivedl spekulanty
na myšlenku, veškeré latifundie najednou vy-
čistiti tim, že vyhubí veškeré Indiány. Výdělek
byl lákavý a našli se lidé, kteří pro zlato se ne-
štítí kráčet aní přes sta mrtvol nevinných žen
a dětí. Jedna taková pomsta, provedená rudo-
chy, sloužila vhodným počinem. Bylo nutno
pomstiti prolitou krev bělocha a hned se v tu-
zemských novinách objevilo heslo divochů
„Zub za zub, oko za oko.
Vynutili na vládě, že vyslala oddíl najatých
žoldnéřů, ti vnikli po stopě uprchlých mstitelů.
vyslídili jejich ležení, v úkrytu naslouchali je-
jich vítězným zpěvům a vyčkali noci, jakoby
slunce nesmělo být svědkem toho, jak se měřilo
civilisace s divochy. Výprava se vrátila, při-
vlekla zajaté ženy a děti a svazky trofejí mrtvo-
lám uloupených. Co se v lese dělo, nikdo ne-
zvěděl, nikdo po tom také nepátral, ale každý
byl přosvědčen, že to přesahovalo i meze divoš-
ského zákora „oko za oko““ ...
Indián
22
article
Vrahové byli přijati jako rekové dne, byl
na ně sbíráno, dávány hostiny, dary — v koste-
lích čeny slavné mše — zatím co celá osada
se hašteřila o ubohé válečné otroky, každý chtei
mít doma takové dítě jako raritu, ale většina
arci potřebovala bezplatných pracovních sil.
Děti vozeny a ukazovány za peníze, cpali do
nich cukroví, a zároveň je častovali nejhorším
nadávkami a nenávistí.
Ale dlouho netrvala ta sláva a radovánky.
Zajaté děti pomřely a z pohraničného územi při-
šla zpráva, že Indiáni přepadli „nevinné“ osad
níky, že povraždili jejich rodiny, a že — hrůza
hrůzoucí — odvlekli do lesa sekyry, píly, nože
nůžky a jeden slamník! To byli ovšem vrahové
lupiči, zloději . ..
Hned několik sousedů se pustilo za nin.
ale celá ta výprava skončila špatně. Po cesté
našli na vysokém křovisku slámu ze slamníku
a hleděli si vysvětliti, jak ji mohli nahoru vy-
sypat. Při hledání stopy spadl jeden z pro-
následovatelů do nalíčené a větvemi pokryté
jámy, a narazil se na zaostřený kůl (takových
jam používají Indiáni při lovu tapírů). Naložili
raněného a šli dále. Na mýtině, k níž vedla
úzká stezka, zahlédli hořící ohniště — hnali se-
k němu, ale potkal je týž osud v jámě uprostřed
cesty. Poznali, že sami nestačí ku pomstě
že opětně je nutno najmouti žoldnéře. Obrátili
se na vládu. Tentokrát však byl presidentem
lidumil dr. Abdon Babtista, jenž dal přísný roz-
kaz, že k vůli mravní váze veřejných úřadů ma
expedice sice rudochy zastrašit, ale nikoli vraž-
dit, a proto že má se použiti slepých patron,
aby se nevyprovokovala nová pomsta.
Indián
doktor
Abdon Babtista
23
article
To ovšem nelíbilo se spekulantům, kteří by
nejraději nepříjemné rudochy vyhubili úplně.
Co jim záleželo na tom, že pomstě padne za
oběť řada nevinných kolonistů, jejich krajanů?
Právě naopak: zemrou-li dříve, než zaplatili ve-
škeré splátky, připadnou jim pozemky osázené
a zpracované zdarma zpět. Podplatili Martinsa.
vůdee kárné expedice — slíbili mu zvláštní od-
měny, vyslali několik svých lidí s ním, aby he
kontrolovali — a on se postaral již, aby zákaz
vlády nebyl zrovna respektován. Dr. Seler
můj protivník, rozdal na kongresu knihu dra.
Jensche, jež popisuje ty hrůzy. Mně dostačilo
to, co mluvily ke mně přivlečené trofeje —
množství krví potřísněných ozdon, jež strhaly
ty lidské hyeny s mrtvol — nebylo ani třeba
naslouchat odpornému vypravování zpitých vra-
hů, nebylo třeba viděti úpěnlivé pohledy vysta-
vovaných dětí... Zvuk varhan, jenž provázei
slavné „Tedeum“ na oslavu vítězství nad ruda-
chy, mluvil za to za všecko.
Ještě nedozněly zvuky varhan a již znovu
se obávali kolonisté pomsty. Tentokrát to byli již
spekulanti; osadníci přímo již žádali od vlády
garancii, Byla založena „Liga na ochranu lndi-
ánů“ a ta poslala za mnou kurýra do vnitro-
zemí státu Paraná k řece Ivahy, abych převzal
na sebe pokus o smír mezi divochy a osadníky.
Nemyslil jsem tehdy na to, že jsem něme
ckým úřadníkem — byl jsem ve službách ně
mecké vědy a domníval jsem se, že jako takový
smím myslit a cítit, a dokonce též jednat jaka
člověk. Přijal jsem — prostudoval dobře celou
situaci a podal vládě návrhyá
1. Založiti reservaci, zajišťující možnost ži-
vota bývalým pánům země.
2. Zříditi horskou policii z polocivilisova-
ných indiánů kmene Kaingan a jejich osady
umístití mezi bělochy a indiány tak, aby se za-
mezily obapolné vpády.
Martinsa
doktor
Seler
Tedeum
24
article
3. Propustiti zajaté ženy a děti a vrátiti je
jejich příbuzným.
4. Potrestat veškeré vrahy, a zvláště ony
najaté za peníze.
Když se moje návrhy veřejně, roznesly
vznikl proti nám všeobecný odpor. Propustiti
otroky, kteří je tolik peněz stáli! Potrestati
vraby a pozemkové spekulanty! — Vždyť mezi
posledními byl také konsul Dahlinger a Fran-
tiškánský klášter! To byly první otázky, jež po-
bouřily veřejné mínění, a vláda se okázala
slabou.
Dala se zastrašit kříkem a hrozbami a sll
bila pouze, že pro příště bude trestat a že
zakáže lov na lidi.
Přistoupila pouze na prvé dva návrhy tím
že vykázala pro domorodce 30.000 ha v ne-
známém dosud pohoří Serra de Mirador a auto-
risovala mě založiti horskou kolonii. To vzbu-
dilo nový odpor. Tak krásné a bohaté pozemky
dáti Indiánům! Hned se výpočítávalo, kolik set
lisíe lidí by tam mohlo bydlit, že prý už dávno
na ně mají koncese (pro nesplnění žádné z pod-
mínek dávno propadlé — ale to nevadilo),
pak — kdo prý bude tu policii platiti?!
I to jsme překonali. Někteří přátelé slíbili
podniku finanění pomoc — já podnikl vše bez-
platně a na vlastní útraty, věnovav zbytek svého
jmění, a zajistiv si pomoci velkého lidumila
brazálského dra. Taubrisa.
Tu spekulantům nezbylo jiné pomoci, než
uchýliti se ke lžím a intrikám. Na všechny str-
ny rozeslány anonymní telegramy — noviny
rozvířeny stránkovými články, a docíleno hra-
niční hádky mezi státy Parana a Seta. Catharina.
Neprozřetelní brazilští politikové sedli intrikám
na vějíčku a věc nemohla býti provedena. Pouze
tolik se podařilo, že lov na lidi se více neopa-
koval a bohdá se víc opakovati nebude, ne-
zasnou-li moji přátelé brazilští.
Dahlinger
Fran
Serra
jít Mirador
Indián
Catharina
25
article
Po mém návratu do Evropy přišla věc dříve
do veřejnosti, než jsem čekal. Mluvil jsem na
mezinárodním kongresu amerikanistů ve Vídni
o třech různých věcech: o theorii Ameghinově
a její aplikaci na studia stěhování národůa
mythologii — některá pozorování o dosud ne-
známých Bugres. a jich příbuznosti s ostatními
trpasliky jihoamerickými — a příspěvek k mo-
derní historii zonquisty (násilného osazování)
bělochů v Jižní Americe. Jelikož se jednalo
o věc čistě humanní a protože kolonisté ri ůz-
ných národů jsou ve válce s Indiány, hleděl
jsem se vyvarovat každému podezření z nacio-
nálního chauvinismu — a vzdor tomu,
že má činnost byla právě mezi německými kolo-
nisty, a že právě tito se dopustili nejhorších
zločinů — zůmyslně jsem v celé své řeči mluvil
pouze o evropských osadnících, nikoli něme-
ckých.
Tím větší bylo moje překvapení, když po-
vstal ředitel berlínského musea dr. Seler
na kongrese a později v německých novinách
mi vyčital, že jsem jednal z důvodů chauvini-
stických, že jsem »Deutschenfresser« atd.a
aby měl k národnostním a osobním útokům
lepší podnět, vrhl se ř na moji theorii o pr-
buznosti Indiánů a vzdor tomu že jest odbar-
níkem mexických území a jihoamerické ethno-
logii velmi málo rozumí, tvrdil, že vraždění
Indiáni jsou z kmene Kaingan a nikoli Bugre.
Bylo v té polemice tolik vášně a smělostí,
že nebýti veliké vědecké reputace protiřečníka,
byl bych ji nechal bez odpovědi.
Indián
doktor
Seler
Evropa
Vídeň
jižní Amerika
kongres
26
article
Tvrdil jsem, že evropští osadníci vraždí
a plati vrahy — tvrdil jsem, že Evropané
kupčí s otroky. Prof. Seler potvrdil, že je
to »bohužel« pravda, ale tím urážím
prý Němce a škodím úctě, jakou má svět
k německé říši. A já ani neřekl, že ti zločinci
byli Němci!
O poznámce, že za to, že jsem žádal o
potrestání těch, již organisovali a provádéli lov
na lidi, zrušeny byly protizákonně smlouvy, jež
zaručovaly 35.000 mk. ku provedení cest, na
něž jsem byl vyslán berlínským a hambur-
ským museem, že vzdor tomu, že oba ústavy
zrušily smlouvy, podrželi si mé sbírky a Ham-
burk že zůstal mi poctivě dlužen za sbírky,
jež jsem ze své cesty zaslal a jichž příjem po-
tvrdil, že upominky a protesty, jež jsem podal
diplomatickou cestou, zůstaly bez odpovědi. Tu
poznámku přešel dr. Seler beze zminky.
Druhou ironii vyčítal a za mne zodpověděl
vídeňský »Arb. Zeitung« tím, že napsal (16.
září): Es ist ja auch ganz gleichgiltig, ob es sich
um Bugres oder Kuroados (Kaingau) handelt;
denn Kuroados zu rauben und in Sclaverei ver-
kaufen ist ja erlaubt?
To nepotřebuje více poznámky — je vidět,
že německou vládu a německé ústavy vědecké
tlačilo něco jiného na svědomi, že čekali, že
já to něco na kongrese řeknu a tím překro-
čím mimo vědecké pole kongresu a že to, čeho
se báli, se musí vymluvit nebo zalhat.
Evropan
profesor
Seler
Němec
Kaingau
Ham
27
article
Zástupce německých musejí byl překvapen
mojí přítomností ve Vídni, protože si mne před-
stavoval daleko za moři a horami, byl jist, že
se nemohu vrátit do Evropy, protože mne vi-
děl fmnančně zničena — a v den otevření mne
tam přece uviděl — v mysli se mu objevila stra-
šidla všech obžalob, jež bych mohl přivésti na
přetřes a příprava na odpověď ho přivedla do
největšího rozčilení.
Já jednal opatrně, nevyházel jsem veškveré
své trumfy najednou, uschoval jsem politické
obžaloby před politické forum — ale prof. Seler
měl nabito a musil vystřelit — a přestřelil.
Přestřelil na kongrese a přestřelil ve svém
5ti sloupeovém článku v »Berl. Tagbl « (19. IX.).
Sám ukázal proti vůli své na důležitost celé
otázky, na její velké pozadí politické. Vyrazil
celou řadu nepravd, takže mi dal zbraň do
rukou moci odpověděti, překroutil oba návrhy
podané mnou kongresu a co hlavní, mne ob-
žaloval, že jednal jsem humánně z národnostní
zášti proti Němcům. Jeho sledovala většina
žurnalistiky, napsali o mně: ein Tscheche aus
einer national - fanatischen Familie (N. Z.), po
jmenovali mne podvodníkem (R. W. Z.), vyčí-
tali mi, že se píši Frič a ne Fritsch (jak to ve-
vědeckých díleca píší někteří z mých příbuz-
ných). I »Arb. Zeitung« (7. IX.) počal o mé
věci pochybovat a psát proti mně.
Seler
Berl
Tagbl
Němec
R W
Frič
Fritsch
Vídeň
Evropa
fanatischen Familie
kongres
Zeitung
28
article
Je pravda. Jsem Čech a vždy jsem se
k svému původu blásil. Německá vláda lo vš-
děla, když mne angažovala a také věděla, proě
mně vzdor tomu, že jsem Čech, svěřila nejdů-
ležitější cestu v Jžní Americe, o jejiž provedení
se ucházelo mnoho německých cestovatelů —
ale také je pravda, že kdybych byl místo ně-
meckých spekulantů, již organisovali a platili
hromadné vraždy — byl našel české vrahy
otrokáře — že bych nebyl čekal na zdlouha-
vou brasilskou spravedlnost a byl bych zakročil
rázněji a přímo — protože bych nikdy nedovo-
lil, aby moji krajané dělali národu, z něhož
pocházím, takovou nesmazatelnou hanbu.
Narážka, že se ze mne vyklubal Čechu
tomu dávají za vinu, že jsem humanně jednal,
je mi poctou.
Právě proto, že jsem byl ve službách ně-
mecké vědy, jsem považoval za svoji povinnost
proti zločinům německých přislušníků vystoupit
a je zamezit. Byl jsem tehdy přesvědčen, že
i v Německu je věda něčím větším, vznešeným —
myslil jsem, že nesmí a nemůže být služkou
politických perspektiv na zvětšení území.
Snad jsem se zklamal, ale na štěstí jsou
ještě jiné instance, jež o tom rozhodnou a pak
přijdou snad na řadu jiná pozadí, jichž jsem
se dosud nedotkl.
Praha, v říjnu 1908
Čech
Čechy
Jžní Amerika
Německo
Praha
34
article
Partie číslo 364.
Hrána v témž turnaji dne 5. června 1908.
Otevření pěšcem dámy.
Černý: dr. Kvíčala
Bilý: Vidmar.
a7—a5
13. Vf1—al
1. d2—d4
Jcsxce5
2. Sc1—f4
14. Jf3—e5
Jí6—d7
15. d4xKe5l
3. e2—63
Jd7—c5
16. Sd3—b5.
4. e3xd4
Ví8—ds
5. Sf1—ds
17. Sf4—e3l
Va8—c8
6. c2— c3
18. Se3 — d4
a5xbt
19. b3—b4
7. Dd1—bst
Jc5—d7
20. c35cb4
8. a2xK b3
Sb7—c6
21. Va3—a7
9. Jb1—aa.
Ve8xkce
22. Sb5 xkk c6
10. Val xa3
23. Varxkd7
11. Jgi—f
a bíly
Černá
doktor
Kvíčala Bilá
Vidmar
Virginie
Val
Jd 7
Sf 4
c 5 16
Sf 1
c 2
c 3 18
c 6 21
Sb 5 xkk c 6 10