Periodikum ALTO Viewer

1

Ročnik XXXXII

2

V Praze, v neděli dne 27. prosince 1903.

Praha

3

Číslo 353.

4 article

Na ranní a odpol. nist, přodplácíi nei v Praze v sdaliinistra n avrt lta . . . . 8 k — ěslo “ drolí denáško n: l e s; , K n a nbete . roktous n vrk ieia sdrojí zisni

Praha

5 title

NILIS

Nilis

6 article

v arobném prodejis rsenl číslo o sobě . . . a zh odpolední Ve mlialkách na venkov ranní l. . . . . . . . 2 sěroledsí rnserae latí re hot o vě napřna Piedplaceni inisrty přijiná dpini- Tae nacházejí se tek rodakce. tlskára a expedipo , Národnich Listů“. nošopisy zo nevrsco

7 article

Onešní číslo pro Frahu je o 12 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pondělí dne 28. prosince t. r. v obvyklou hodinu polední.

8 article Lezou do českého svědomí.

Lezou do českého svědomí. Jeden z lepších malířů německých — roz- umí se, že říšsko německých — vzbudil před dávnem-nedávnem značný dojem obrazem před stavujíeím velice napjatý moment, situaci příliš strašnou, než aby mohla býti nazvána genrem. Namaloval zeď, stojící v širém poli daleko za městem, o zeď opírá se vší silou, aby zád kryl, mladý muž. V širokém půlkruhu bliží s krok za krokem tlupa klacky ozbrojených hra- náčů a jich hrozivé počínání nezůstavuje pochyb- nosti o jich úmyslu, jedná se o loupežné pře padnutí opozdilého prochazeče, o vraždu . Na pohybech tlupy rowdyů těch zřejmě zna telna jest loudavost a jakýsi ostych. Příčin toho — revolver v pravici přepadeného, dosu k zemi skloněný. Však co nevidět dojde k roz- hodnutí, jeden z ničemů sklání se již pro hro- titý těžký kámen Živou tuto vzpomínku na mistrovské di umělecké vybavila četba vánočních božíhodních článků německého tisku vídeňského a pražského. Stačí jenom na zeď dát nápis »důvěra národa«, nazvat napadeného »českou delegací« a na hlavu každého z lupičů našel by se titul některéh ze souručenských i nesouručenských listů něme- ckých, počínaje vídeňskou »Neue Freie Presse a konče pražskou »Bohemií«. Táž zlověstná jiskra, kteráž svítí z kriminálních fysiognomi mordýřů, obcházejících svou oběť, týž krve- žíznivý zálusk života i lupu pálá z pátečnýeh úvodníků německých listů, psaných péry v ru- kách záštím proličeským horkých. Táž před- zvěsť a vzteklý slib zabiti a nejkrutějších ran i záhuby, nezahodhli napadený malý, lesklý, al všechen respekt vzbuzující instrument v pravici, poslední záruku obrany — svou obstrakci!

Neue Frei Presse Bohemia

9 article

Nejhnusnějši grimasou ošklibá se na českou oběť »Neue Freie Presse«, kteráž v pátek z úvodní studií známého psychologa »moral insa- nity« Cesara Lombrosa, věnovanou »Parlamentn obstrukci«, přináší článek od rozmilovaného pří- telíčka českého lidu, chebského p. dra. Zdenka Schückera, pod titulem »Co teď dále ?, vesmě psaný na adresu českou. Pan dr. Schücker je muž krátkých procesů a proto nezná jiné odpo- vědi na svou ofázku leč — zadrhnout krk če- skému poselstvu. Také jemu neznamená císařské slovo v delegačním cerklu k dru. Kramáři pro- nesené nic více a nic méně než odsouzen českého gladiatora na písek arény domnělo uvrženého a v sítích Körbrových rovněž do- mněle k nehnutí zapleteného. Vytloukaje nej- neslušnějším to jest ryze německo-liberálním způ- sobem z hovoru panovníkova s drem. Kramářem nestydatý kapitál, uchází se dr. Schücker u dra- čl. Körbra o rozhodujíci čin — palicí do české hlavy. »Bez parlamentu nemůže býti Rakousku vládnuto«, praví chebská Egeria ke konci sv věštby, i velitelsky nastupuje povinnost, říšskou radu učiniti schopnou práce co nejdříve a svo- lati ji k povinné její práci. Vláda zajisté neslož ruce v klín i nevyčká, jak se věci samy od sebe vyvinou; musí přistoupiti ke s kutku, a tento skutek nemůže v ničem jiném zá- ležeti, než že musí býti odpor Čechu v šemi silami zlomen a jich osamocením přivoděného politického stavu může využitkováno

Lombroso Zdenko Schücker doktor Schücker Kramář Körbrový Čech Rakousko Neue Frei Presse

10 article

býti ke znovuztízení většiny v poslanecké sně- movně, jejíž úkolem pak bude, učiniti opatření, aby řád a kázeň v parlamentě opět přišly k plat nosti a ke blahu národa a státu opět mohla býti vykonávána zdárná práce ...« »Parlamentní kázeň a pořádek« — tot v ústech ústaváka Schückera, jednoho z vůdeů obstrukce, vyznamenané čestným stříbrným za- věrákem, divem prostupnosti. Je to zázrak, že se hrtan takového pána neroztrhne slovy o »par- lamentní kázni a pořádku«. Jinak jeho animo- vání předsedy ministerstva, kterýž jest nejprů- myslnějším arranžérem české obstrukce nad všechny své předehůdce, neznamená nic jiného, než frási, nepravíť tento genius, jak si předsta- vuje všesilný čin vlády, o níž praví, že má dů- věru koruny, »jak pry všechny známky nasvěd- čujíe.

11 article

Silnějšího činu nad takové naložení dů- věrou koruny a postavení osoby panovníkovy přímo do konfliktu parlamentní vřavy, ztěžk lze si představiti a kdyby odvaha Körbrova měla jiti dále na této stupnici síly, jest možno, že termín důvěry koruny, poskytnutý mu podle jistých zpráv do poloviny února, mimo nadání by se velice značně zkrátil. Pisatel »Bohemiina« vánočního úvodník má nárok na přednost před Schückrem aspoň potud, že ví o prostředku, klerým lze českou obstrukci najisto zlomiti. Se škodolibostí připo- mínající blahobyt pěti set sviní ze studentské písně v Auerbachově sklepě označuje německou obstrukci na zemském sněmu za neomylný pro- středek, jímž česká obstrukce zkřehne. Na Pěti- kostelním náměstí, tam prý Němci dobyli vl- tězné bitvy a třeba že bohudík prý minula doba, kdy se Češi chlubili, že celá Evropa po- hlíží na pražský zemský sněm, přece jenom bude míti celé Rakousko příčinu obraceti zraky své ku pražské zemské sněmovně, kde teprve zaručený pakt smíru proklestí cestu ku práci v zemi a říši. Napřed bude ovšem nutno vyhrát celou válku, připomíná »Bohemia« s opatrnoste.

Auerbachův Němec Čech kostelní náměstí Evropa Rakousko zemský sněmovna Bohemia

12 article

jejíž nutnost do očí bije, neboť jest velik otázka, jak dlouho a zdali vůbec ještě přišt budou chodit kolem sebe čeští poslanci na zem- ském sněmu a dodávati si sepjatýma rukama kuráže k dalšímu snášení německého prskotu do tváři. Avšak i kdyby vytrvalost českých po- slanců na zemském sněmu pro spravedlnost mohla býti vůbec menší než vytrvalost německé obstrukce pro násilné anebo vůbec jaké poko- ření Čechů, kterak si může Eppingrův list troufat domýšleti se, že za jich sněmovní obstrukce jsou vůbec možny nějaké smiřovačky? O těchto vyhlídkách velice skepticky vy- jadřuje se jistý vůdčí politik Němců v Čechách »N. W. Tagblattu« a to zvláště proto, že nejdů- ležitější předmět národního vyrovnánl, od Čechů v první řadě žádaný, t. j. vnitřní česká úřadní řeč, do kompetence sněmovní vůbec nenáleží, Jinak nestojí ani tyto výlevy, v »N. W.

Čecho Eppingrův Němec N W Čechy

13 article

Tagbl.« uložené, za bližší zmínku, nemůžeť věru býti děsnějšího anachronismu, jako v tomto oka- mžiku filosofovati o možnosti nějakých smiřo- vaček mezi Čechy a Němci, kdy se Čechům přikládá říšský meč na hrdlo Jinak náleží úvaha »Tagblattova« k seri vánočních projevů, promlouvajících k Čechům v žargonu vládních žurnalistických israelitů spo dobrém«. Sem patří především svůdné skioptikon »Fremdenblattu«, jenž nánosem nejluznějších barev líčí Čechům budouenost, jejich v ríší i zemi, sejmou-li z parlamentu kouzlo obstrukce, vypočítává všechna »dobrodiní«, která se Če- chům od Körbrovy vlády stala. Čteme-li talo jímavá slova vládního listu, klerý tónem blalo- volného zpovědníka ukazuje českému hřišníku na všechna »dobrodiní boží«, jichž je v této říši účasten, mimoděk ptáme se: »Jeli pravda, že by předseda ministerstva tak horoucně rád viděl konce české obstrukce, proč se tak slav- nostním způsobem přičinil o to, aby přímo v ruce panovnikovy složen byl slib, že od ob- strukce dříve upuštěno nebude, dokud nebudou splněny nejmírnější české požadavky, druhá česká universita, jejíž oprávněnost, mimochodem řečeno, hr. Sehönborn v »Zeitu« dovozuje,a vnitřni úřadní čeština.

Němec Čecho Körbrův Čechy

14 article

Aby hudba budoucnosti byla co nejůpl- nější, hlásí se v »Reichswehru« »konservativní politik« ke slovu i dovozuje naprostou bezna- dějnost české obstrukce. Náhodou se stalo, že vždy vděčný motiv šachovní, použitý také na tomio místě, předvěírem posloužil řečenému konservativci k »důkazu«, že partie pro českou delegaci je ztracena. Češi prý probráli »gambit« a za situace, jaká na šachovnici zavládla, jen »nejzelenější« hráči prý by vytrvali ještě při hře vůči jistě prohře. Chyba lávkyl My tvrdíme, že hra je »remis« — neroz- hodná a sice na základě tak zvaného věčného šachu králi ! Jest jenom s podivením, že se na- proti nám vystřídalo už tolik hráčů, kteří s vždy po několika tazíchi — vytratili. To ovšem věřime, že je tiste chuti, vzit šachovnici a rozbit ji nám Čechům o hlavu. Na to si ovšem — počkáme. Zve-li nás zakuklený kon- servativec radějí na partii jinou, dobře víme, kdybychom tuto nedohráli až do konce, že by už s námi v Rakousku nikdo víc — v šachy nehrál. Ani by nás za kukačky při hře ne- trpěli Tolik na ukázku německých a zvláste vládních příšpěvků k situaci. Jde to známou toninou, na niž nejslavnější český publicista uz před půl stoletím odpověděl svým: »Přislibujt si mně, vyhrožujte si mně . . . .« Marny jsou sliby, marny výhrůžky. Dr. Körber dává se vy- bízeti k »silným činům« proti Čechům neplace- nými i placenými štváči, a kdýby měl se usku- tečniti zápašnický chvat, který se z Vidně nad Čechy vznáší, přikročilo by se na říšské radě v únoru ke zlomení českého vazu . . . Nuže, také český národ má právo býli na hrdle lehtivý a poněvadž jeho čivní soustava jest v dobrám stavu, musilo by to býti po čertech divno, aby si to dal libit

Čech Čecho doktor Körber Rakousko Marna Čechy Reichswehr

15 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. V Praze, 26. prosince. (Zli Češi.) Jak na daný povel veškéren liberální tisk vídeňský vytáhl ve vánočních číslech proti české delegaci a zaměniv obvyklě vánoční „Pokoj lidem dobré vůle“ za předvelikonoční židovské „Ukřižuj. ukřižuj!“ volá jedním hlasem na dra. Körbra aby rozdrtil konečně ty vzdorně české lebky. které nechtějí dopustiti, aby v Rakousku za- vládly konečně zas — mír, pravda a právo? Ne — aby zavládla zas hegemonie německé nadu- tcsti. Pojednáváme na jiném místě o této vídeň- ské sváteční lektuře, která ukazuje, jak málo chytráctví a jak průhledná lež postačí, aby se nezasvěcené čtenářstvo udržovalo v klamu o tom, kde hledati třeba vinníky nynějších zmatkův Rakousku. Vše prý zavinila česká obstrukce; „zlí Češi“ nepouštějí k dělnosti parlament, aby vyhověl četným tužbám národů! Proč vznikla česká obstrukce, o tom se ovšem ve vl- deňském tisku opatrně mlčí, jako se už dávno o tom mlčí, že tříletá obstrukce německá při- vodila to zlo, jímž říše trpí následkem obstrukce, české delegaci vnucené. O všem tom uva- žuje v poslodním čísle „Slav. Echo“, které se

Čech Praha Rakousko

16 article

táže farizejských žalobníků na českou obstrukci „Což německé strany neměly dosti času a pří- ležitosti ještě před Badenem, aby se doroz- uměly s Čechy? Kdyby byly v tom směru praco- valy, nebylo by došlo na obstrukci německou. ani potom na českou a nebylo by též nemilých následků těchto obstrukcí. Čechové svou ob- strukcí nedosáhli sice dosud ničeho, ale i Němei trvají na svém vzdorovitém stanovisku a ne- chtějí svoliti ani k oběma nehrubě významným českým požadavkům, týkajícím se druhé české university a českého úřadního jazyka. Německé strany, pokud ještě drží s Rakouskem a mohou býti pokládány za strany státní, hořekují nyni. že česká obstrukce ohrožuje provedení zákoni- tého vyrovnání s Uhrami a obchodní smlouvy s cizinou. Ale toto nebezpečí nezdá se něme- ckým stranám patrně tak hrozným, jako splnění oněch dvou českých přání. Vládní mužové museii tedy zcela jinde zaklepati a jinde svůj hněv vy- líti, než na české delegaci. Kdyby slovanští kme- nové tohoto státu správněji porozuměli době — dodává „Slav. Eeho“ — prováděli by do jed- noho obstrukci spolu s Čechy a vytrvali by v op- posici, dokud by čl. XIX. st. z. z. a zaručené v něm základní právo nebylo provedeno stejným způsobem pro všechny národy tohoto státu.“ A podobně o české obstrukci soudí též Ivov- ský konservativný „Przedswit“. „Ať se mluví cokoliv o různých tazích politického zápasuv Rakousku — píše — zůstane nepopíratolným faktem, že Čechové v životě státním jsou činite- lem, probouzejícím ruch a život, směřujícím na stranu přirozeného rozvoje. Průměrný soud ve- řejného mínění vyznívá sice naopak, poněvadž

Čecho Čechy Rakousko Uhry

17 article

Čechové svou bezohlednou taktikou zdržují pra- videlnou činnost parlamentu; ale to jest mínění jen politických rutinistů, ju.nž krátkozrakost ne- dovoluje rozeznati prostředky od cíle života ná- rodův a států. Neboť proč se má záplatovat a houževnatě udržovat to, co ze samé povahy věci jako špatné a přežilé jest odsouzeno na vyhla- zení, aby postoupilo místa novým formám, lépe přizpůsobeným potřebám národův? V této věci spočívá vlastně hlavní, zásadní rozdíl mezi poli- tikou haličského konservatismu a českého radi- kalismu. Prvý přihlíží jen k nejbližšímu ceíli, druhý ke vzdálenějšímu; proto když prvý všemi silami se namáhá, aby uzdravil parlamiení, který zdravým býti nemůže, poněvadž nosi ve svých útrobách bacilly nevyléčitelné nemoci centra- lismu, druhý přechází k jednacímu pořadu nad zkornatělou přítomností, aby zbudoval budouc- nost... Rozdíl ten ukázal se i za podzimního zasedání. Kdežto mluvčí polského kola neuměl navrhnouti nic positivnějšího, než zostření jed- naelho řádu, aby sa znemožnila všeliká ob- strukce, Čechové vystoupili s návrhem na změnu ústavy...“ Pisatel má nynější dobu za zvláště vhodnou pro rozvoj myšlénky autonomní, ježto zbankrotování dualismu a významný obrat ve smýšlení Maďarů, odvracejících se již od rakou- ského centralismu, mohly by býti oporou těch rakouských politiků, kteří se snaží o změnu ústavy ve smyslu federativním. Zdá se tedy, že „zlí Češi“, o nichž vídeňský tisk píše jedno- hlasně, že jsou dnes osamoceni a opuštěni všemi národy Rakouska, nejsou asi tak hrozní, když přece tu a tam nacházejí ještě obhájeů!

Čecho Maďar Čech Rakousko

18 article

V Praze, 26. prosince. (Nová demisse Körbrova?) „Lid. Novinám“ sděluje se z Vídně: „Cislajtanský stát jeví se ke konci r. 1903 v úplné poruše svého parlamentního ústrojí a neví se nic, zdali a jak se v dohledné době bude působiti ke zjednání spořádaných po- měrů. Nikdo neví, co bude, co se stane. Na zá- kladě informací, podaných členem kabinetu, mů- žeme toliko říci, že postavení vlády dra. Körbra je od demisse dne 26. května tohoto roku provi- sorní. Ministr pravil, že kabinet bude musit znova podati žádost za propuštěnou, když do polovice února nebude moci předstoupiti před panovníka s prohlášením, že pracovní způsobilost parlamentu je obnovena a zabezpečena. Z Pešti, 25. prosince. (Nové volby n a obzoru?) „Budap. Tagbl.“ zaznamenává po- věst, kolující v politických kruzích peštských, že Tiszova vláda se chystá provésti počátkemn jara nové všeobecné volby do sněmu. Tvrdí se dokonce, že ministerský předseda ve svých kon- ferencích s četnými vrchními župany podal již podrobné pokyny stran příštích voleb, k nimž prý se dějí už přípravy. „Budap. Tagbl.“ nechce převzíti odpovědnost za správnost těchto po- věstí, ale soudí, že nebývá dýmu bez ohněa trocha pravdy že v nich přece bude. Na volby mohlo by ovšem dojíti teprve tehdy, až by ny- nější sněmovna odhlasovala nové rekruty a aspoň zatímný rozpočet na prvou část příštího roku.

Tiszův Praha Vídeň Pešť Lido

19 article

Ze Záhřeba, 25. prosince. (Chorvatská delegace) na společném sněmě uherském zabývá se nyní — dle zpráv zdejších listů — plánem samostatného chorvatského klubu. O my- šlénce té mluvilo se již za poslední změny vlády. Chorvaté zůstali by sice ve stálém styku s liberální stranou, ale přestali by býti její inte- grující součástí. Účelem klubu bylo by projed- návati předběžně všechny předlohy a návrhy, týkající se Chorvatska. Ze Záhřeba, 25. prosince. (Demi s se Bresztyenszkého. Předseda chorvat- ské strany práva, posl. Šandor Bresztyenszky za- slal dne 22. t. m. místopředsedovi dru. Maricinu Derenčínu list, jímž mu sděluje, že se vzdává předsednictví strany práva. Krok ten odůvod- ňuje tím, že dle svého mínění netěší se již té důvěře členstva, jíž se těšil dříve. Zvláště uka- zuje na to, že výkonný výbor strany zamítl jeho návrh, aby se vyjednávalo dále se zástupci čisté strany práva stran sloučení všech opposičných stran a že byl v jedné z posledních sněmovních schůzí osamocen, tak že nemohl podati pilného návrhu na udělení amnestie odsouzencům pro le- tošní jarní výtržnosti. Soudí se všák, že čelným členůmchorvatské strany přáva podaři se dra. Bresztyenszkého přesvědčiti, že domněnky jeho jsou bezdůvodny a že demissi odvolá.

Chorvat Demi Bresztyenszký Záhřeb Chorvatsko

20 title

Politické zprávy zahraničně.

21 article

V Praze, 26. prosince.

Praha

22 article

Sjezd demokratické strany bulharské. Těsně před vánočními svátky bulharská demokratická strana, jejímž vůdcem byl ne- božtik Karavelov, konala dvoudenní sjezd v Sofii. Předsedal Malinov, bývalý prokurátor státního soudu. Sjezd vypracoval a přijal program, kte- rého strana drželi se má ve příčině vnitřní i vnější politiky. Sjezd snažil se dáti programu strany národně demokratieký a zvláště praktický charakter. Odůvodňuje zabraničnou a vojenskou část programu, prof. Takev za hlavní jeho zásadu vytkl: bezpodmíneč- nou solidárnost Bulharska s Ru- skem. Sjezd vykonal volbu 24členného vý- boru. Výbor zvoli ze sebe užší výbor ze sedmi osob, jenž bude neustále v Sofii přítomen říditi bude stranu. Sjezd dal odsloužiti slavnou panichidu za Petka Karavelova, načež účastníci in corpore odebrali se k jeho vdově a vyslovili jí soustrast nad těžkou ztrátou. Večer byla ho- stina, k níž pozván také dopisovatel »Nového Vremene«, plukovník Maximov. Ruskému caru, národu, tisku a jeho představiteli Maximovu proneseny přípitky.

profesor Takev Petka Karavelov Maximov Sofie Bulharsko Nový Vremen

23 article FEUILLETON.

FEUILLETON. V Praze, 26. prosince. 5— [Kronika.] Osm set vstupenek v dáváno průměrem denně po celou dobu sensač- ního přeličení do soudní síně nového paláce Spravedlnosti ve Spálené ulici. K závěrečným aktům pře tlačil se denně plný tisíc zvědaveů v přeplněně prostoře a ještě davy méně »šťast- ných«, vracely se s nepořízenou — málem bysle řekli — od divadelní pokladny Záliba na dramatickém ději má vlastně zcela surový podklad. Býti svědkem cizí strasti, pozorovati z blízka nebezpečí, jež se vali n osobu nám známou, sledovati hrůzu, kteráse chystá nešťastníka rozdrtiti, viděti, jak se obět svij v úzkostech, bledne strachém, zamotávás ve smrtlelch osidlech a při tom seděti v teple a v plném pocitu své vlastní bezpečnosti —to vše působí zvláštní rozkoš škodolibé naší byto- sti. Proto se tak hrneme do divadla, kde při pohledu na utrpení a strasti reků tak přijemně utíká čas, proto není nouze o diváky, sběhne-i se kde na ulici nějaké neštěstí, spadla li někomu kláda na hlavu, nebo-li někde někoho železným okovem spínají nebo dokonce věší!

Praha

24 article

Soudní síň má nadobyčejné představení dramatu divadelního ještě svůj zvýšený půvab pro diváka. Skytá jej vědomí pozorované »sku- tečnosti«: Tu nejde o žádnou nastrojenou »hru«, není třeba shánět se teprv po illusi, všecko je opravdovská pravda. A příjemný pocit vlastn jistoty sesilován je u diváka ještě zvláštním mo- mentem, lahodicim jeho sebecitu. Výjev, o nějž běží, je akt spravedlnosti, nutného řádu světa. Nešťastník se prohřešil proti zákonu. Odpyká viny je nezbytno. Pokuta je důsledek vyššlh principu. Dívák se cíti členem té široké, mocné bytosti, která byla uražena a koná teď svoji — Spravedlnost. Pocit zadostučinění naplňuje di- vákovu hruď. Svoji diváckou rozkoš mám ještě prozářenu vědomím, že na svém sedadle si hovím v zastoupení — vyššího principu. Jaká přemíra rozkošel Proto bývá takový nával k sensacím soud- ních sínll

25 article

Hlavní vzpruhou dramatického dojmu je arei soustrast. Citíme neodolatelně svoji blízkost, svoje příbuzenství, svoji lidskou totožnost s trpícím rekem hry. Zapomínáme se na chvíli. Zdá se nám, že jsme na jeho místě. Proděláváme všecky duševní stavy jeho trýzně, jeho hrůzy, jeho zoufalství. Až, kdy opona spadla, zavrtíme se ve svěm pohodlném křesle a uvědomujemesi výhodu své vlastní situace. Jsme svobodni, ne- trpíme, jen se díváme V soudní síni odehrává se v duši divák zcela ohdobný pochod. — Ten ubožák tam na stolici hanby pokuty podlehl zlým pudům své li d s k přírody, povolil své vášni, své náruživosti, své slabůstce a choutce ! Byl tak neprozřetelný že tak učinil v okrsku, kde těleso společnost je zvlášť citlivo, dopustil se zločinu a byl za to popadnut a sevřen železným drápem platnéh zákona, chudák! Jak jsem šťastnější! Jsem sice z téhož bídného těsta lidské přirozenosti. Hovím rovněž denně svým nízkým pudům, svým náru- živostem, vášním, choutkám a slabostem, ale jsem tak výhodně opatřen okolnostmi svého rodu, svého vychování, svého postavení, svých poměrů životních, že mohu své přírodě hověti způsobem, který zákonu nepřekáží, za příležitostí, kam oko spravedlnosti nevidí, rameno její nedosahuje.

26 article

Jsem ctnostný, počestný občan! Jak jsem bl- žen, že tak důstojně mohu zde zastupovati vyšší princip života ! A tak je obecenstvo soudní síně zcela di- vadelní obecenstvo! Rozčiluje se příjemně při scénách dojemných, jeví divadelní hrůzu při vý- jevech hrozných, propuká u výrazy nevole, roz- hořčení, ustrnutí na místech příslušných, ale celkem — baví se výborně. Chechtá se vesele, když nešťastníci na lavici obžalovaných v úzko- stech blabolí nesmysly, zamotávají se v řeči, koktají a klopýtají. A když je děj u konce, dává galerie potleskem na jevo své uspokojení. Ob- censtvo blažené vědomím zažité sensace rozehází se ke svým krhům. Divadlo je divadlo!

Ob divadlo být divadlo

27 article

Spravedlnost světská je slabá náhrada spra- vedlnosti božské. Bůh všecko ví, člověk vi málo, skoro nic. Spravedinost světská káže dobro, za- kazuje zlo, odměňuje ctnost a stihá pokutou nepravost, ale neohlíží se tuze po pramenia původu zajímavých těch zjevů mravního světa. Nemůže se ohlížeti. Spravedlnost světská ukládá zákon, ale nemůže se starati, aby opatřeny byly také — podmínky, jež plnění zákona zaručujl. Jsme slabí tvorové. Pokušení, příležitost požitku nás svádí. Nebýt svodu dané přiležitosti, seděl by zločinec ne na lavici obžalovaných. ale snad nahoře v loži diváků a mnohý z těch. kdo se nyní pasou na jeho útrapách a nesná- zích, snad by se mu kořil. Kdyby společnost mohla odstraniti všecky příčiny, které mají zlo za přirozený následek, bylo by z 1o odstra- něno ze světa a Spravedlnost neměla by ničeho na práci. Kdyby v peněžních ústavech byla všude zavedena tak znamenitá a přísná opatření, aby podvod nebyl prostě možný, nedostal by se vi- cekráte žádný podvodník na lavici obžalovaných.

28 article

Ale společnost nemá moci, aby odstranila všecky nezdravé, zanedbané poměry, které jsou pařeni- štěm zla, protože rodí přiležitost a plodí zločin- Proto nemůže se společnost lidská ohližeti po pří- činách zla a musí spoléhati na svoji — světskou spravedlnost. Bůh, který všecko vidí, může od- pouštěti, světská spravedlnost, která je slepá, odpouštěti nemůže. Snad jednou na konci světa nastane ráj života a společnost bude tak opatřena, že řád a ctnost stanou se zvykem a potřebou v šem, Leč dílo kultury jen líně se vleče řetězem věků a třeba trpělivě smířiti se s nedokonalostmi života. Daleko má ještě společnost k metě vyššíh ponětí života, po kterém tak dojemně touží sta- řec Zosima u Dostojevského: — Chopte se sebe, učiňte sebe zodpověd- nými za všechny hříchy lidské. Neboť, jakmile se učiníš upřímně zodpovědným, ihned shledáš, že jest to opravdu tak... Zejmena si pamatuj, že nikdo na světě nemůže být soudcem, prvé nežli pozná, že sám jest takový zločinec, jako onen, kdo se provinil. Jakkoliv je to na pohld bláhové, je to pravda. Prozatím nechce a nedovede společnost uznat svoji spoluvinu. V tom směru jsme si všichni rovni! Nejen boháč hledí s patra na chuďasa, nejen měšťák má se za lepšího, nežli je proletář, a spořádaný občan stíhá opovržením své »zachovalosti« bídného provinilce a přestup- níka, leč ani tak zvaný »aristokrat ducha a talentu« nijak si nezadá v obmezenosti hlediska s aristokratem rodovým, všichni pokládají naho- dilou přízeň svých okolností a výhod životních za svoji — zásluhu a sebe za »něco lep- šiho.« Společnost nemůže se cítit spoluvinnou na všem zlu, dokud žije svůj kulturní sen.

Dostojevský

29 article

Neboť kultura nedá se myslit než jako dílo spo- lečnosti a společnost, chce-li trvat, musí hájit svůj zájem, svůj zákon, musí jej střežit jmé- nem svého práva, které se rovná — moci. Je- dinec toliko, člověk podle obrazu božího stvořený, může a má odpouštět svému vinniku. Společ- nost odpouštět nedovede a — nesmí. A tak nedá se prozatím nic měnit Nelze zrušiti nedokonalý stroj světské spra- vedlnosti, nelze zavřiti soudní síň a vypuditi odtud sensacechtivé obecenstvo, tropící sobě di- vadelní zábavu z neštěstí spolubratří, kteři neochráněni proti svodu zla, vystaveni pokušení, podlehli své lidské slabosti a — propadl pokutě. Soudní síň zůstane proto zaslepenému svými šťastnějšími okolnostmi davu ještě dlouho síní — divadelní. Ale když divadlo, tak ať — divadlo Neníli dav ve svém celku ani jedinec za svoji osobu schopen roznítiti se pro hledisko vyšší. pak je úkolem z řízení, aby aspoň mecha- nicky bylo učiněno zadost vyšší povinnosti. Trvá zde spolek, o jehož existenci ani stý mezi námi nemá tušení, jehož idea však tim vzácnější má hodnotu mravní: »Jednota pro podporu propuštěných káranců.« Kdo si vzpo- mene na ubožáka, který odpykal svůj trest a má započíti nový, »lepší« život? Kdo změří společenskou svízel, která čeká nešťastníka »venku« v životě, kde se mu každý z daleka vyhýbá, ruky podat mu se štítí a z jeho blíz- kosti čím dříve lépe dostati se snaží? Jedinců silných, statečných, kteří se nele- kají přispěti na pomoc povrženému, je tak málol

30 article

Co nedovede jedinec, mohlo by zřízení. Ale spolek sám je tak málomocný ! Stůně nedostatkem pro- středků. Účel jeho tak je vzdálen všednímu na- šemu sobectví! Kdo přispěje kdy tomu účelu ? Kdož si vzpomene nešťastníků, kteří v nejtěžší chvili života, kdy ze zločinců měli by se státi dobrými lidmi, stojí tu bez rady a pomoci? Spolek ehtěl by pomáhat, ale kde nabrati pro- středků? Kde najíti zřídlo, aby vyhovělo potřebě? A zde se naskytá zřídlol Ať se Spolek ihned obrátí na přislušná místa — o vhodné opatření! Nevidí-li dav obe- censtva v návštěvě soudní síně než dráždivou kratochvili, chodí li tam ukájet svoji choutku divadelní, pak ať za svoji rozkoš diváckou aspoň k dobrému účelu přispěje, ať si svoji vstupenku — zaplatí! Všude teď staví nové paláce Spra- vedlnosti, prostorné soudní síně s jistým po- hodlím pro hojné posluchačstvo. Ať se hlediště příště rozděli! Čásť může zůstati zachována. pro volný vstup osobám, o kterých není po- chybnosti, že přicházejí s interessem věcným opravdovým. Ti druzí ať platí. Zvláště oni, kteří přicházejí zahnati si dlouhou chvíli svého měkkého pohodlného života, a mívají proto z pravidla nárok na tak zvaná místa »lepší«. At se nerozpakují, svoje vytoužené podráždění nervů z neštěstí blížního si vykoupiti aspoň příspěv- kem k účelu záslužnému!

Spr

31 article

A účel poplatku ať je vůkol po stěnách zřetelně na paměť uveden vstupujícím! Ať jim hlásá, že jsme vinníci všichni a komu z nás bylo dopřáno se svojí potřebou požitku a blaha uchrániti se za hrázi řádu a ctnosti, že ve své spokojenosti nemá zapomínati bratří, kterým v temnotách života se nepoštěstilo domakati se- stezky světlého mravu i výhodné spořádanosti. Kdo se chce baviti pohledem na smutné ztrosko- tání jich exístence, ať zaplatí za své — di- vadlo ! Snad nedá každý ze srdce ! Ale tak už je se všemi poplatky. Kde nestačí dobrý úmysl, ať si vynuti platnost — dobrý princip. Lidumilnému Spolku bude tak olevřeno vý- datné zřídlo živé síly a sehopnosti dobrých skutků!