ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 f7ccbcb0-6602-11dc-a039-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 42 celkem · entity: person 130, place 28, org 7, work 10
1 masthead
16. března 1901.
2 masthead
Příloha „Narodlmich istn
3 masthead
K čislu
4 masthead
Strana v.
5 title
Z literatury.
6 article
Volná kolportáž. n ck z 2 — Čtete-li vzpominky našich lidí z Pa- řiže, z Brusselu, z Londýna, všude naleznet zmínku o podivném úkazu na ulicích, který u nás neznáme: jsou to hejna prodavačů novin, potulní antikváři, rozdavači inserátů, a všechna ta směsice drobných »šiřitelů osvětý«, posledníe tykadel tisku, jimiž žúrnál, kniha, revne při- chází do nejtěsnějšího styku s obecenstvem Sedíte odpoledne na boulevardu des Italien u sklenky vermouthu s ledem, a čtete klidne »svůj« žurnál, jejž jste si koupili v jedné z těch nesčetných budek, rozsetých po trotoirech a vy- zdobených potištěnými archy od růžové plachty »Journal des Débats« až po kříklavě kolorovan obrázky belletristických p iloh »Gil Blas« neb »Journalu«. Náhle přižene se hustým obecen- stvem mezi kulaté stolky, rozsypané po trotoiru. ošumělý camelot s náručí novin »La Patriee. »La Patrie !« Un sous »la Patrie« Messjeurs řve chraplavým hlasem. Poslední zprávy z par lamentu ! Vražda na Place Pigalle ! Popis vrah atd., řinči to z jeho úst, a než obečenstvo roz koupí několik čisel zvláštního vydáni, přížene se druhý, třetí, čtvrtý, a každý vykřikuje svoje novinky a vychvaluje svůj žurnáli A to se opa- kuje den za dnem, z rána, v poledne, večer. nepotřebujete téměř čisti noviny, abyste se do- věděli, co právě zajímá Paříž. Každý ten pro davač pracuje na svůj vrub, nikým nerušen, snaží se co nejvíce rozšířiti list, jemuž právě slouží. Chcete-li více než denní zprávy, nepo- třebujete rovněž vyhledávati knihkupectví, Lebké vozíky rozvážejí baliky novějšt i staršt literatury, bouquinisti na nábřežích zásobí vás za několik sous čímkoliv chcete, inseráty firem vnucují vám neznámí lidé všude na všech nárožích, v ka- várnách, před divadly, kamkoliv se vrtnele.
Débats Gil Blas Pigalle Brusel Londýn Paříž Messjeurs Le Patriea Le Patria
7 article
A to je jen zevnější forma volné kolpor- táže, na kterou narážíte za každým krokem a která vysvětluje citlivost, zvýšenou živost ciziho veřejného mínění. Kdo dovede odhadnouti vliv její na rozšíření nové knihy v obecenstvu, n rýchlý, u náš neznámý úspěch jednotlivých autorů, na obrovské massy nákladů, jež roz- letují se téměř obrátkem ruky po celé Francii. Nevidíte je sice při práci, ale citite, s jakou silou žene obrovskou záplavu literatury do obe- censtva, jak hbitým je prostředníkem mezi na- kladately a čtenáři. Naše literatura proti tomu je hotová staro- světská idylla. Těch několik kofportérů, jimiž mohou operovati naši nakladatelé, vláčí zvolna několik sešitových novinek moderní produkce ve svých hubených brašnách, spolehajíce spís na odbyt kalendářů než moderních románů básní, na nejvýš že jakoby mimochodem po- dráždí chuť nějakým slibným titulem »fysiologie lásky«, »Afrodity« a jiného lákavého zboží. Tiskněte si sebe nadšenější sloupce výborných referátů, appellujíe na vlastenectví, na cit, n vzdělanost sebe rozsáhlejšími a sebe poutavěj- šími inseráty, to vše nevydá tolik, jako knih sama, jež při volně kolportáži pronikne všudy. až do nejchudších přibytků na venkově a ne- odbytná stále se vrácející, až pohne i měn ochotného čtenáře ke koupi.
Francie
8 article
Naše nynější forma kolportáže nepřipoušt tento důtklivý styk, jímž jedině možno získat knize rychlého odbytu. Co je platno posíla jednotlivcům na zdař bůh balíky moderní lite- rární produkce, jichž zásilky samy vyžadují slušného nákladu, když tím působí se jen n poměrně málo vyvolených, z klerých většina považuje takové ukázky za pouhé oblěžování Naši literatuře jsou pří chvatném jejím vzrůstu meze kolportáži vykázané přiliš těsné, a není divu, že překypuje přes ně. Neníto však bohužel právě literatura dobrá, jež odra- žuje se vybočiti z úzkých vyměřených hranie, a zjednati oklikou styk s obecenstvem. Nevidí- telné ruce rozhazují spousty drahých a špat- ných románů do posledních vesnie, najdele co chvili pod prahem sešity v křiklavých obálkách, potkáte se s nimi u lidi nejchudšich, kteř místo dobrých laciných spisů dávají se dotěrnou kolportáží svést ke koupi desíti- i patnáctizlato- vých románů, plalice sešit po sešitu do neko- nečna se vlekoucích divokých, romantických oplzlých historií a dobrá literatura je bezmocna proti této záplavě, nemohouc užívati stejných prostředků. Zdá se mi, že bez volné kolportáže nelze si mysliti úspěšný vzrůst dobré literatury. Pravda sice, že volná kolportáž neklade též meze špat- nému tisku, třeba však povážiti, že právě tento tisk dnes, dokud volná kolportáž není provedena, neváže se předpisem do té míry jako tisk dobrý který pak ovšem je proti němu v nevýhodě. Bylo by na čase, aby otázka volně kolportáže byla u nás v brzku definitivně a příznivě roz- řešena, a není pochyby, že by to literatuře bylo jen na prospěch.
9 article
České spisy * Malice lídu. Na rok 1900 č. 5. Nástin dějin vzdělanosti ve Francii a Španělsku. Dil 1. Stručně přeložil Jan Váňa. Spis se vyznačuje silnou individualností, pochá zející jednak z národního chatakteru anglického jednak ze samostatnosti názorů autorových, jená material svůj strategicky důmyslně sosnoval dle idei přesvědčením jeho vládnoucích. Přesvědčení jeho, hluboké a nadšené. působ značnou mocí přítažlivosti, ačkoli je výraz toho pře- svědčení v celku jaksi stále příliš patrně tendenční totiž polemicky bojovný, vášnivý a neklidný Pan »překladatel« mu arei těchto vlastnost neubral. Českému čtenáři a vůbec i českému duchu může seznámení se s názory a myšlenkami ve spise obsaženými jenom dobře prospěti. Zvlastě může být vítán průměrnému rozumu českému a duchu demo- kratickému, Na začátku středověku v pátém a šestém stolete bylo nejsilnější mocí duchovenstvo. Národové poutání na rozumu i vůli duchem poručnickým. Byl to (lič autor) právě temný středověk. Ale znenáhla nabýval rozum tolik sebevědomí, že se odvažoval boje. Za- čalo báďání vědecké, začaly boje s vírou.
Váňa Francie Španělsko Malice líd
10 article
Jak poklesla absolutní moc hierarchická, vznikl feudalismus. Ve Francii byl podporován rytířstvíma šlechta byla samovládná a zpupná. Národ se dělil na pány a otroky. V Anglii (praví autor) moc šlechty nikdy tolik nevystoupila. V Anglii byla vždy patrná moc vlády a jistá svoboda národu a lidu. Jak útisk politický i církevní stoupal, zmáhal se duch odporu. Objevila se mocná obrana práva vlastního svědomí (u nás Hus). Takového druhu revoluce byly rozsáhlého účinku. Francouzská fronda proti Ludvíku XIV. takovou revolucí nebyla. Měla jen eíle politické a proto nic neprospěla. (Viz u ná bouři českou v 17. stol. 1) Anglická revoluce však byla v podstatě sociální, proto byla tak rozsáhlého působení. (Obdoba s českým hnutím v 15. stol. Vláda Ludvika XIV. byla (dle líčení autorova) pra- špatná a zlá v každém ohledu, i v politickém. i v mravním, i v kulturním. Zde útočí autor velmi prudce na obhájce a chvalořečníky slávy doby Ludvíkovy, nejvíce na Tainea, ač ho nejmenuje »Panování Ludvíkovo dlužno zatratit« vola roz horleně a přisně. A to zatratit i jeho domnělé pod porování literatury a umění.
Hus Ludvík XIV Ludvik Ludvíkův Francie Anglie
11 article
Tu jsou věty velice pozoruhodné, jež si dlužno také u nás zapsati do pravidel zdravého živola. Přízen panovníků a vlády kazí neodvislého ducha literatury a umění, praví autor. Neboť duch literatury je vždy pokrokový (t. j. má býti), duch vlády vždycky konser- vativní. Působením jeho vzniká nákaza, protekce duch povolnosti vítězí, výroba se umělou pobídkou zbytečně zvětšuje a nezdravou konkurencí hynou ne- odvislí duchové. »Jen lidé slávou literatury posedll- dovedou chválit dobu despotů, jakým byl Ludvík XIV A jako proti Taineovcům královskou dobu i s litera turou zatracuje, tak zase dobu revoluční proti odsudku Taineovu povznáší, nejsa při tom nijak nevšíma chyb a vad encyklopedistů a krvavé revoluce veliké Nové a velice poučné jsou autorovy výklady o půse bení anglických vlivů na počátky francouzské revo luce. Ona dala Evropě ducha svobody, ale sama ho neměla doma, nabyla ho stykem s duševním životem anglickým. Bacon, Locke, Ad. Smith a j. značně působil myšlením svým na myšlení encyklopedistů francouz ských. Chyba u těchlo mužů byla, že je poměry do- nutily bojovati místo proti hierarchii, jež byla příliš zapletena do vlády, proti náboženství, čímž sobě i revoluci uškodili atd. Jak patrno, Anglie, anglický lid, duch a mrav autorovi udává vzor i střed všeho výkladu Spis bude míti pokračování o Španělsku v díl
Ludvík XIV Bacon Locke Ada Smith Evropa Anglie Španělsko duch svoboda
12 article
Vbk. dalším. * Jan Václav z Finberka: Stiny života Horské obrazy. Matice lidu, 1900, č. 6. Pět povídek z horského, ubohého života. Líe hořkou práci, svízele dětí, hlad, ale při tom i lásku manželskou, která tu bídu zahřívá a také ozařuje Líčí hodnou ženu, jak se zimou a sněhem vleče s rancem do města, div že při tom nezahyne. (Tkalci) Dobrého, pracovitého syna, jak se z ohledů na ne- mocnou matku brání proti sladkým touhám, až matku pochová, jak potom zase ženu do smrti ošetřujea po celý život jen se dře a milě své pohřbívá. (Zlá chudoba.) Líčí stařenku chudinku samotinkou, která bydlí v chaloupce na spadnutí. A pro tu chaloupku nesmí ani na žebrotu a musí umřit nedostalkem (Shaslý život. [r) Soucit, soucit a soucit! volá všechno v těchto povídkách. Tím jsou vhodnější mládeži, než dospě- lému lidu. Lid sám je potřeben posily v pudu sebe- obrany. Bobáči se nedají zajmouti, když je lorma té literatury tak nevinně prostinká a dobrotiví lidé se jen rozcitliví. Pravdu svého jidu smí autor vždy líčit a hlásat, ale je-li bída krutá a těžká, nevyhoví sejí a nepostačí formou tak dobrácky chudou. Chce-li se pak nejen pravda, ale i pomoc a dobro, jest potřebí silněji vypraviti formu, aby měla čím vitězití nad netečnosti.
Jan Václav Lido
13 article
»Hrbatý Jozka« je obrázek, v němž je forma ob sahem nejvíce k závodu vyzvána a laké dosti statně závodi. Ale ve scénách zamilovanosti podlehá na dobro. Tu se autorovi nedostávalo dost zevrubných pomůcek ze zkušenosti. Pomáhá si šablenou. Toje škoda, neboť se tu jeví jinak studium velmi dobré. Horská črla »Bůh je našel«, nemá předné ni »horského«, neboť ty věci jsou obecné, a pak,l jak sprostě! Tento nevkus je nemožný, to je asi nějský aotorův omyi, jimž přinesl zbytečnou oběť romanlic (přepjatostem) naturalismu. Tou cestou se nenalezne Vbk. poesie říše tmy našeho lidu. sl
14 article
* František Palacký: Spisy drobné. Díl II. Spisy z oboru dějin českých K tisku upravil a sestavil dr. V. J. Nováček. Nakl Bürsík a Kohout. Třicet tři články delší i kratší. některé pouze stručné poznámky, psané v leteei 1819—1869, týkají se až na dva první: »Tadien Kosciuszko« (1819) a »Autobiografie« (18231 dějin českých a podávají malý obrázek, kterak slavný hi- storik sbíral materiál, ke svému monumentálnímu dílu o dějinách národa českého. Poslední, největší. stať »Stručný přehled dějin českých doby starší a po rok 1526«, napsal autor pro Riegrův »Slovník naučný« roku 1861. Podává tu na několika stránkach čtenaři tresť svého díla, jemuž se věnoval po pů stoleti s neúmornou pílí. Mistr v podrobném líčení dělin českých osvědčil se také mistrém v podán zbuštěném na míru, jaké vyžadoval rozsah naší prvn encyklopaedie. Jaroslav Vrehlický: Trilogie o Sim sonovi. Dramateká báseň o třech částech. Drama tická díla sv. XXVI. Nakl. F. Šimáček. Autor roz- vrhl si biblickou látku o národním reku židovském ve tři části: »Simson u Filištínských«, »Simson na poušti« a »Simson u Dalily«. lásník ovšem upravi si látku ke svému účelu, tu a tam prokmitá tendence zcela moderní, jako ve výjevu, kde Simson dovoláva se osobní svobody i pro toho, jenž se zasvětil služ- bám lidu ve věcech týkajících se pouze jeho bytosti Irilogie končí tím, že Dalila zbaví Simsona síly vydá jej Filištínským, jsouc puzena žárlivostí. Část druhá »Simson na poušti« jest lyrické intermezzo plně horoucího žáru.
Palacká doktor V J Nováček Bürsík Riegrův Vrehlický Sim F Šimáček Dalila Tadien Kosciuszko
15 article
* Jaroslav Vrchlický: Nové překlady z Viktora Huga. Řada třetí. Světová knihovna red. Jar. Kvapil, č. 197—198. Nakl. J. Otto Kniha tato obsahuje další výbor z poesií m strových z nichž, jak vidno z připojeného přehledu, přeložil od roku 1874 až po letošní rok celkem 233 básně. V přítomném svazku uveřejnil též čtyři nové pře klady básní dříve přeložených: »Bůh«. »Na kytaru« »Večer« a »Ja o všem přemýšle!«. Tvoří tudiž tento svazek závěrek bohaté anlhologie z poesií nejslav- nějšího básníka Francie, o němž Vrchtický sám do znává, že mu vděčí velmi mnoho. Že překladatel plně dovedl vystihnouti do nejmenších p drobností skvělou formu originálu i bohatou jeho básnickou mluvu, netřeba připomínat. * Lord Byron: Vězeň chillonský. Přeloži Antonín Klášterský. Sborník světové poesie čís 70. Nakl. Al. Wiesner. Báseň slavného poety brit ského, jedna z jeho nejproslavenějších a nejznáměj- šich, jest nadšený hymnus na svobodu. Oslavuje hrdinného Francoisa de Bonnivard, pronásledovaného a vězněného jakožto náčelníka boje za svobodu Ženevy proti vévodovi Savojskému a biskupu. Šestileté vě zení Bonnivardovo na zámku chillonském jest před mětem této básně, krátké sice ale úchvatné, napsane poetou za jediný večer. Jak úchvatně líči tu dumy vězňovy, jenž ponenáhlu zvykl své trudné sam tě ale neodvykl své vrozené lásce k svobodě. Překla Ant. Klášterského jest vzorný.
Vrchlický Hug Kvapil Vrchtický Byron Klášterský Wiesner Bonnivard Překl Francie Ženeva
16 article
. »Láska v tropech a u náse, Napsal MUDr. Pavel Durdík, bývalý důstojník zdravot- nictví v holandskomalajských osadách. — Nákladem E. Weinfurtra v Praze, 1901. Když v r. 1893 vyšla tiskem zajímavá knih Durdíkova »Pět let na Sumatře« a přijata byla širší veřejností s nemalým porozuměním, četli jsme autorovi, kterak prý neopomeně, kdykoliv se mu pří- ležitost udá, zapustiti ze Sumatry živý kořínek d naší půdy. O knížce přítomné platí rčení to jist plnou měrou a vysloveno ještě určitěji jasnou paral lelou v nápise: »V tropech a u nás«. Slohem pří jemně rozpravným líčí Durdík kraje a poměry Javy a Sumatry, obratem ruky dovedně se obraceje k po- měrům našim; thema samo sebou pestré, ale i dosti choulostivé, proplétá vlastními zdravými názory sentencemi, často dosti pichlavě, ač nikdy urážlivě říkaje mnohou pravdu čtenáři do očí. Uznáte, že autor je znamenitým pozorovatelem i nejdůvěrnějších stránek života. — Knížka obsahující sto deset stran ozdobena je zdařilými fotografickými snímky. Čtená- řům »Národních Listů« jsou ostatně povaha i způ sob originálního spisovatele dostatečně známy.
MUDr Pavel Durdík E Weinfurtra Durdíkův Durdík Praha Sumatra Java
17 article
Z českých listů.
18 article
* Nedávno ocitl se v jednom z českých listů stesk, že náš interieur na pařížské výstavě nedošel v officiálním díle o výstavě ani zmínky. Kdosi dopsa o tom francouzské redakci a dostal odpověď, která svědčí, že redakce sama není vinna, avšak chybu že již odčiniti nelze. Je to smutné faktum, jehož tím více je litovati, povážíme-li, co píle a práce přes různé překážky a nepřízeň zastoupení našemu byl věnováno. Poslední číslo »Volných Směrů« nahradilo aspoň pro nás tento nedostatek. Je celé věnováno »výstavě c. k. umělecko-průmyslové školy pražské na světové výstavě v Pařízi roku 1900.« Nádherné reprodukce v hojném počtu podávají obrazy jak jednotlivých pohledů na český interieur, tak jednotli- vých uměleckých děl vystavených, od rozkošných částí nábylku až k drobným, s uměleckým vkusema vzácnou originalitou provedeným nádobám, ozdůbkám ašperkům. Text podává posiup celé práce a sděluje zároveň, že interieur aspoň z části, pokud. jednotlivé věci ministerstvem neb autory byly darovány, vysta- ven bude v umělecko-průmysiovém museu. Je věčná škoda, že toto číslo »Volných Směrů« textem svým zůstává cizině nesrozumitelno. Jak výhodno bylo by kdyby se našel mecenáš, který by umožnil francouz- ský překlad a zároveň dostatečný počet výtisků pro cizinu, abychom aspoň tímto způsobem, když v off ciálním díle nejsme zastoupeni, mohli ukázati cizině. jak čestně a umělecky jsme byli na pařížské výstavě zastoupeni.
19 article
* »Lumír« přinesl ve svěm leuilletonu causeriio politické karikatuře, která stojí za trochu přemýšiení Není to traktát o podstatě, vývoji a podmínkách ka- rikatury vůbec a politické karikatury domácí i cizí zvláště, není to též oblíbená dnes parafrase cizího článku, v němž by dovedně využíty byly výsledky práce, těžce zahraničným některým autorem nastřa- dané, ale několik upřímných slov o tom, co nám schází -- nemáme umělecké karrikatury, nemáme ča- sově, salitické komedie, nedaří se u nás tomu vese- lému břitkému literarnímu a uměleckému odvětví, jet je v cizině kvasem společenského literátního, uměle- ckého života. Proč nám schází? Je ještě snad malo rozvita naše literatura a naše umění? Skýtá naše společnost ještě málo materiálu, z něhož by naši umělci a literáti vykřesali jiskry humoru a satiry n
Lumír
20 article
společenské poměry? Autor k obojímu odpovídá zá- porně a hledá příčinu jinde. V těsných, až běda těs- ných společenských poměrech našeho duševního stře- diska, v těch poměrech, na něž od nějakého času sype se valem řeřavé uhlí v podobě stesků na ne- družnost literární a umělecké obce, na bídnou repre- sentaci společenskou atd. Známe se příliš dobře jsme nedůtklivi až do krajnosti, jako když dobř známí se rozejdou jen pro to, že jsou nucení dále jíti pohrómadě, omezovat se a rušit navzájem v nej- přednějších stycích. Právě ten okolnostmi vynucený nejvšednější stálý styk překáží, že nemůže se vyvinouti styk řidší síce, ale společenštější, uměle- dtější, literárnější, na jedné straně více respektu k osobním právům, a na druhé více shovívavostiv kontroversích, vtipech i karrikatuře i satiře. Tedy poměry. Pravda. Ale nedalo by se pátrati trochu dále ještě? Prolétněme českou literaturu od doby Dalimi lovy kroniky až na naše doby. Kolik v ní naleznete té veselosti italských novel, Chaucerových povídek,
Chaucerův
21 article
Rabelaisova garrykatur, vší tě býřivé, kypící a trochu zdivočilé literatury, jíž přetékají duševní výtvory ci- ziny? Najdete náběh na počálku, zasmějete se Masti- ckáři, satirám o ševcích, podkonímu a žáku, ale pak? Není v té tísnivé vážnosti, v té přemítav tesknosti, jež ovládá i moderní produkci, trochu č ské povahy, nepadají na ni i tam, kde se rozveselí stíny minulosti? Máme dost autorů, kteří učinili ná běhy k satiře na společenský náš život, zvláště ven kova. Ale ve všem tom humoru Čechově, Heritesově. dokonce i Štechově je trochuté nálady, která ovládá Raisa nebo Šlejhara. Nění to jen obava, že bý karri- katurista a satirik v našich úzkých poměrech nevy. držel, kdyby se pustil do svého okoli. Tkví to v nás, v naší duši, že jsme spíše náchylni k phthetickým debatám o svých vadách než k ironii, že čteme spíše Dostojevského než Gončarova. Změníme ser Musil by to býti silný převrat — ale není nemožný. Ta vážná, ať už sentimentálni, romantická, ethická či jiná forma není navždy srosílá s naší povahou. Měli jsme v prvním rozpuku literatury své satiryky. měli jsme v moderní době Havlíčka a Nerudu, kdož ví, kdy se nevrátíme zase k té svěží a veselé formě — vždyt konečně o tu formu, o ten způsob nazírán a podání se jedná, jíž ebceme jednati o vážných oravdách — o ten klidný, jasný a veselý způsob. jenž svědčí, že duše nabyla vlády nad sebou, klidu a jasné rozvahy — a sice jak u autora, taku čtenáře.
Rabelaisův Čechův Heritesův Štechův Šlejhar Dostojevský Gončarův Musil Havlíček Neruda
22 article
* Když zemře! Neruda, bylo sice u nás mnoho smutku, ale málo, pramalo nalezlo se těch, kdo pod- jali se opravdového studia jeho spisů, charakteristiky jeho povahy, vylíčení jeho života — letos po smr Zeyerově poměry se značně změníly. Vzpomínek, studii, rozborů jen se rojí. Snad je to pokročilejším zájmem o kritiku literární, která stává se posledním časem přímo modou, snad tkví příčina v samém Zeyerovi, jenž je kritikovi snáze přístupným, méně složitým a průměrnému čtenáři hližsm. Zaznamenali jsme již několik zeverovských slatí různé ceny, počet jich stále však vzrůsta — a co je potěšitelno, ne o banální chvalozpěvy, ale o dobré a prospěšné práce, jež třeba že všechny neřeší úkol svůj na širo- kém vědeckém a uměleckem základě, přece celkem přispívají k poznání Zeyerova charakteru a způsobu tvoření. »Květy« otiskly řadu doplsů Zeyerových k Bílkovi, vysoce významných pro jeho názor nábo- ženský a pro jeho tužby i cile, Kamper zahajuje ob šírnou studií v »Časopise českého musea«, F. V. Krejčí stručně sice, ale připadně a lehce charakterisuje Zeyerův exotism v »Rozhledech« a Borecký velni pěkně vystihuje dramatický element v Zeyerově poesii článkem zahájeným v »Obzoru literárním a uměle- ckém. Nejkoncisněji a nejvýrazněji založil studii svou F. X. Šalda, již počiná otiskovati »Česká Revue«. Kdo znají Šaldu jen z minulých prudkých literárních bojů, budou překvapeni změnou, která se jeví v tomio článku. Bojovný ton zaměnil se v enthusiasm a prudký barvitý styl jeho dobře mu slouží k vystížení Zoyerova duševního tvoření. Čtenář.
Neruda Zeyerův Zeyer Bílek Kamper F V Krejčí Šalda Zoyerův
23 article
Odborné spisy.
24 article
* Comenium XIV. Vědecký odbo Čís. 8. Petra Chelčického Postilla. Díl I. K vy- dání upravil Emil Smetánka. V Praze, vydáním a nákladem Comenia, evanjelické Matice Komen- ského. 1900. Str. 438 (+ 8) m. 80. Cena 10 koru 40 hal. Vydání obsahuje první díl Postilly Chelčického (od 1. neděle adventní až do 6. neděle po velikonocio a uchyluje se od originálu jen interpunkcí, rozpu štěním zkratek, uvedením citátů biblických a varianty druhého vydání. Druhá čásť knihy, jež má obsahovní ostatek textu, slovník, rozpravu o díle a opravy ti skových omylů, vyjde později. Je patrno, že úvaha o tomto díla nemůže býti nijaká, vykonal li vydavatel všude dobře práci ko- pisty — ale ani to nemůzeme posouditi, poněvadž opravy chyb tisku teprve vyjdou v díle druhém — neboť pak celá práce patří vlastně prvnímu sazečía nikoli modernímu vydavateli. Ale jest možno mluvit o principu, mají li se vskutku staré památky tako- výmto způsobem vydávati. Pan Smetánka určuje své vydání filologům, hi- storikům a všem přátelům hnutí husitského. Sám ovšem projevuje obavu, že mnohému čtenáři bude obtíží starý pravopis. Zajisté bude — a to nemalou Historikové — pokud mi známo — dnes takové pra- meny nepublikují, je tedy vydání toto určeno předně filologům. Ale filologům nepostačí úplně ani vydání Smetánkovo; on nenaznačuje nikde, kde a jak na- hrazuje zkratky, nenaznačuje řádků, neoznačuje li- gatur, porušil interpunkci — a co hlavního, o čem ani zmínky neučinil v úvodě, vůbec vymýtil rozdí dvojího l (tvrdého a měkkého)« jejž číní starý tisk pan Smetánka vůbec nezná. Těmi všemi věcmi ne- stačí ani toto vydání filologům (chyb tiskových jest také hojně: 1. strana, titulní, má na příklad » božie- místo »božieho« atd.) — a je zase nepotřebné.
Petro Chelčický Postill Smetánka Postilla Chelčický Smetánkův Praha Matica Komen
25 article
Ale tu se právě samo ukazuje, že filologu ne- stačí vůbec žádné vydání, ať již kteréhokoli principu, jemu stačí pouze originál aneb nový přetisk, jak vy- cházejí v Anglii a v Německu, t. j. téže úpravy- týchž liter, řádek a formátu jako originál. Vše ostatni je marný kompromis — ale také zbytečný a ne vhodný. Neboť — každý text má konečně býti v první řadě čitelný. Nemohu-li nějakého textu čísti bez na- máhání, prohřešuje se vydavatel na mně i na autoru, jehož vydává. Neboť konečně filolog je vydavatelem památky proto, aby ji dovedl přečísti; aby věděl, ž psané geít vyslovováno jest, psané cžlowiek že čteno člověk: neví-li to nebo netroufá li si přepsati text, pak není potřebí filologa, stači kopista. Stará čeština dnes bohudíky je známa přece již tak. že se můžeme odvážiti text XVI, století přepsati způsobem srozumitelným a čitelným; předkládati však čtenářstvů šarády jako vkogen, to°. alp- nemá věru smyslu. Zachovati psaní textu nějakého do písmene i se všemi zkratkami, má smysl jen tam, kde ne- troufám si přepsati, nebo kde nevím, anebo kde ko- nečně z piety ponechávám slovu roucho půvední.
Anglie Německo
26 article
Netroufám si přepsati na př. při textech dialektických. kde nevím, vyslovoval-li psané a jako s či š atd. nevím jak přepsati na př. při textech nejstarších, kde grafika nedostačuje jazyku, ponechávám z piety, kde mám vlastnoruční zápis autorův nebo jeho způsob psaní. Ničeho z toho není při vydání Postilly Chelči- ckého. Nemáme nejmenšího tušení, jak Chelčický sám psal — a sazeč z roku 1522 nezásluhuje přece úcty jako kaaba Mohamedánů. Měnil, to je bezpučné, sázel dle pravopisu své doby, to je neméně jisté — proč pak jeho nedokonalostmi ztěžovati četbu Chelčického ? oine Vím ovšem, že vydavateli tyto výtky náleží jen částečně; jeť celý směr filologický, vydávati staré památky tímto způsobem. Ale něco jiného je, vy dávají-li se tak texty, jež mají význam jen gramma- tický — nějaký žaltář, nějaké modlitby — a jež se obracejí jen k obecenstvu filologickému — a něco zcela jiného je, vydávajíli se díla Husova nebo Chelčického pro intelligenci (nemluvím tu o vydáních pro nejširší vrstvy lidové: ta zajisté musí býti i ja- zykově upravena). Šafaříka naplňovala taková vydání hrůzou; a podnes každý téměř nefilolog, jakmile uvidí ono dlouhé integralové s, klidně zavře knížku a řekne: »to je staročeské«. Vždyť konečně pokra- čuje i vydání památek: buď se obracím k filologam (a pro ty je přetisk, i typy věrný) anebo k intelli- genci vůbec, a tu musím ukázati, že umím čísti Takováto vydání však nejsou ani pro toho an pro onoho. —Chtěl bych těmi řádky jen upozorniti vydava- telstvo, aby se drželo toho způsobu edice, jako byly »listy Husovy«; to byl dobrý způsob, nesl hojn ovoce — pochybuji, že se Postilla dočká tolika čte
Chelčický Husův Šafařík Postill
27 article
V. Flajšhanz. nářů jako »listy«. * »Ornament jihočeský.« Mezi lidem sebral a nakreslila Emilie Fryšová. V Kolíně 1901 Nákladem vlastním. Návštěvníkům národopisné vý stavy tkví dojista ještě v paměti bohaté vypraven oddělení v levém křidle výstavního paláce, kde byly umistěny figuriny jihočeských Blatáků a kolkolem rozvěšeny hojně ukázky originálních ornamentů, vy skytujících se na šatstvu rázovitého lidu našich Blat. Velikou část oněch výstavných předmětů opatii a ředitelka soběslavské měšťanské školy Em. Frysová, která už tehda vystavila také četné kresby, pořizeně dle originálních výšivek lidových, jež budíly pozor nosl v témž oddělení výstavním. Piiná sběratelka pa mátek lidového uměni jihočeského neustávala odté doby a nyní po šestnáctiletých přípravných pracícl předstupuje před obecenstvo s vysoce cenným dílem jehož název položen v čelo této zprávy,
V Flajšhanz Fryšová Kolín
28 article
Se vkusem, vybroušeným při pozorování a porov návání tisíců vyšívaných plen, košil, zástěrek, ží- vůtků, šátků, koženeka kožichů, vybrala z orna- mentů, vytvořených lidem, ty, jež se jí zdají nejvíc charakteristickými a uměleckými, a vydává je ve svě- domitě provedených reprodokcích české veřejnosti aby jednak uchovala potomstvu vzácné plody lido- vého umění, jež mizirychle i v krajině blatácké jednsk aby ornamentem tím dala podnět k dalšímu uměleckému tvoření, něboť motivy blatácké, příbuzne ornámentu malörůskému, mohou býti vítanými nejen při umětém vyšívaní, nýbrž i pro kresliče i archi- tekty. »Ornament jibočeský« bude vycházeli v seši- tech, obsahujících po šesti lištech, z velké části kolo- rovanýchv ceně 2 korun.=Všech sešitů hude 11 Sešit prvý, velmi úhledně vypravený Bayerovým umě- leckým ústavem v Kolíně, obsahuje ukázky výšivek z plen, rouch, košilek (zvláště vkusně), živůtků, ko- ženek, vesměs z Blat. Mimo to na dvou listech po- dány též ukázky bílébo vyšívání z Táborska, jež na rozdil od pestrého omnatentu blatáckého nazývá s kozáckým. E. Fryšová, když se byla marně pokusil o nalezení nakladatele pro své dílo, odhodlala se vy- dávati je svým vlaslním nákladem. Toho se může však odvážiti jen ehdy,najde li vydaný prvý sešil porozuměnív obečenstvu a přihlásírli se dostatečný počet odběratelů, aby se uhradil aspoň, náklad n dilo. Jsme přesvědčeni, že v naší době jest smysl pro národní umění již tak vyvinut, že obětavá na- kladatelka nalezne dostatečné podpory pro dílo, jež každý přítel české rázovitosti uvílá s povděkem.
Bayerův E Fryšová Kolín Blata Táborsko
29 article
Ze slovanských listů. * »Bkcm Bceipnoř Heropin« otiskl znam nitou stať o vzájemném poměru Hercena a Tur geněva. Devídáme se mnoho nových podrobnost ze života obou těchto vynikajících mysliteiů. Mez jiným též o jejich společné nepřízni k Někrasovu jejž Turgeněv v listě k Hercenovi nazývá přímo »ma- zurikem“ (tüškářem). Hercen vystoupil proti Někra- sovu památným článkem ve svém »Koaokoat«, kde mezi jiným pravl: »V chudé a pošlapané censurou literatuře naší do poslední doby vyskytlo se mnoho všelikých podivínů, ale většinou byli to lidé čistí. lidé pocliví. Aferistě, tažkáři, padělatelé směnek donášeči, vyskytli-li se, tedy potloukali se v zákou- tích a nelezli na vynikajtcí místa právě tak jako lon- dýnští švábi, držící se v kuchyni a nelezoucí do sa- lonu. Takovým způsobem zachovala se u nás naivní víra v poctivost básníka a spisovatele. Neuvykli jsme tomu, že by mohl lháti duchem a obchodovati ta lenlem tak jako prodejné ženy lhou tělem a prodá- vají krásu; neuvykli jsme ziskuchtivcům, spekulu- jícím svými slzami o národním utrpení, ani obchod- níkům, činícím ze soucitu k proletariatu výnosné zboží. A v této důvěře, dávno neexistující na zá- padě, jest mnoho pěkného a všichni musíme ji pod- porovati. Věřte, že karatel nepravdý, volající hanbu a prokletí na současnou zvrácenost a prázdnotu, ale současně shrabující do své pokladničky penize, zřejmě ukradené svým přátelům, při nynější zmatenosti všech pojmů — jest horší a nakažlivější než všichni zby teční a prázdní lidé«. Rozumí se, že slova Hercenov
Někrasov Turgeněv Bkcm Bceipnoř Heropin
30 article
Někrasova velmi pálila, a to tím více, že v literár ních kruzích ruských nezůstalo dlouho tajemstvím koho jimi Hercen míní. Ale tento nebyl v práva Vládl sám millionovým jměním, založeným na prác nevolníků, kdežto Někrasov vyšel z proletarialu musil učiti se »praktičnosti«. Pro osobní nevraživos neviděl ani Turgeněv ani Hercen onu zuamenilou společenskou práci, kterou plnil Někrasov a pro ní bylo možno odpustiti mu nedostatky jeho, následel to nuzných poměrů, o nichž Hercenovi se ani ve snu nezdálo. Dnes upřímnost Někrasova zjištěna jest nade vši pochybnost a soud Hercenův, výdatná t kdysi zbraň v rukou nepřátel Někrasova, pozbyo dávno své zdreující platnosti.
Někrasov Turgeněv Hercenův
31 article
* Pěknou kytici na poli slovanské vzájemnost uvil F. Korš. Vydal ruský překlad slovinského bás níka Františka Prešerna. Objemná kniha čítající 244 strany, tištěna jest v Moskvě a obsahuje též důkladnou předmluvu o významu a životě slovin ského pěvce. Z každé stránky jest zřejmo, že překla- datel jest proniknut básnickým duchem originálu až podjal se své nesnadné práce s pietou a horlivosií Zprávy o Slovincích, vetkané do předmluvy, a o kul turních poměrech jejich přispějí nemálo k seznámení Rusů s touto sympatickou haluzí slovanského kmene právě tak, jako zdařilý překlad s vroucími verši Pre- šernovými. Kniha obsahuje celkem devět oddílů. Ke každému z nich vztahuje se důkladný rozbor, zalo- žený na četných historicko bibliografických podrob- nostech. Překladatel neopomenul všímnouti si ani po- sirtných a německých básní velikého pěvce, tak že kniha jeho, vyznamenávajíc se důkladností a při tom zároveň plynností a lehkostí překladu, poskytuje pěkný obraz jak duševního života básníkova, tak kul- turní výše Slovinců. Přejeme jim z plna srdce této pěkné navštívenky u velikého pobratimského národa tak upřímně, jak bychom přáli jí i svému národu. Slavjanin.
Prešerna Rus Moskva Pre
32 article
Z cizích listů.
33 article
* Jadrnou karikaturu módního vlaského roman- ciera Gabriela d'Annunzia nakrestil p. Bu- renin ve feuilletonu petrohradského Nového Vre- mene. Čteme tam: »Nyní si povšímněte spisovatele dnešního směru (proti minulému, Zolově), pana Ga briela d'Annunzia, jenž sám se považuje a svýmí ctiteli je prohlašován div ne za genia novějšího ro mánu. Především je po letoře jakýsi pán ivrdé to niny, ačkoli vládne dost hladkými i barvitými způ soby. K časopisu, jenž přinesl překlad jeho »Ohně« přidána i podobizna autora tohoto nároků plného díla. Na první pohled, v držení hlavy, v úporno stisknutých rtech tváře ihned napadne jakási domý- šlivost, koketně líčení výrazu. Zvláště je význačujs knír la Vilém II. s vysoko vztýčenými konečkya jako u polekaného kocoura. Konečně jsou takove kníry teď — v módě. Zdá se, ža jsou právě ustano- vením německého imperatora. Jemu snad i přísluí nositi právě takové kníry, předně jakožto vladařia za druhé jako vojevůdci, třeba nikdy žádnou bitve neprodělal a ke prachu přičichl jenom o manévreci stále jsa oblečen vojenským stejnokrojem a vysokou hodností vojenskou. Leč spisovateli, mysliteli, pro povědníku idef takové vonsy, dovolte, ne tuze nositi sluší. Vždyt už proto, aby jim dán byl onen stálý a pevný směr nahoru, že prý je třeba opatfovati na celou noc jakýmsi futrálem, už jen to, zdá se, mohlo by myslícího člověka přiměti, aby pohrdl tak hloupou módou. Vždyt by mu musilo býti lito času, aby pře- mýšlel a se namáhal o to, aby vousy tak stály.
Annunzio Nový Zolův Vilém II
34 article
Dejme tomu, že takový »knír svého hrdinu zdobí“, dejme tomu, že zdobí i kocoura: ale proč pak by se měl spisovatel v tom smyslu blížiti jednomu či dru- hému? Aspoň bys, čtenáři, tak soudil. Ale d'An- nunzio patrně náleží právě k počtu oněch panáčků. kteří především chtějí dosící významu módních brdin, shrdin naší dobý« a potom teprve významu myslitelů, spisovatelů. A odfud všecko to jeho »fatovstvo« (fouňovství): v letoře, ve způso- bech, ve verších, v románech, v kusech, odtu všecko jeho líčení sebe, to šťavení, jež tím více je nápadno, čím méně lze muži upříti talentu a dosti silného. Tato náklonnost k fouňovství prozrazuje se všelikými ani ne tak vtipnými jako spíše hrubý- mi a namnoze směšnými příznaky. Všickni autoii píšou obyčejné romány. Pan d' Annunzio píše sromány lilijí«, »romány růže«, »romány granáto- vého jabika«. Čím pak se liší jedny od druhých tyto romány růží, lilijí a granátových jablek, není v podstatě pochopitelno, ačkoliv se autor namáh podati v tom směru jakěsi »neujasněné vysvětieníe.
d ' Ana Annunzio granáto
35 article
V prvních, druhých i třetích — tyléž úsilné nároky povědět něco nepověděného; táž přemrštěná vášní- vost, přecházející velmi často v pornogeafii; tytez neostýchavé vpády do majetku silných mistrův Tolstého, Dostojevského, Zoly. Maupassanta a v po- sledním románě i Georges Sandové; totéž všude samolibství a mazlení se s vlastní osobičkou? Je- dinou snad výminku možno najíti v románech růže: dva díly románů této řady »Nevinná oběť«i »Trinmf smrtí« — psány jsou s mnohem větším ta- lentem, s cítem i pravdymilovností, než romány druhých řad, zvláště poslední řady — románů gra- nátověho jablka. Leč na tom zůstává. vše a nápad. oznsčovat belletrická dila jmény květin nejevigé býti an více ani méně, nežli prázdnou a směšnou pretensi. Neboť, kävby bylo možno označit povahu románu květinou, proč by to nešlo i ovocem nebo zeleni- nou? Proč nevymyslit romány jablek, hrušek, me- runek, romány řepy, mrkve, kapusty? Nebylo by to ani rozumnější ani směšnější« . .. nv
Tolstý Dostojevský Zola Maupassant Sand Trinmf Irunek řepa
36 article
Z cizích revul-
37 article
* La Révue et Révue des Révuen uspořádala opět velkou a zajímavou anketu. Tento- kráte otázky týkaly se problému vždy časového: Manželství a rozvod. A sice jednalo se o to, rozhod- nouti, je-li rozvod vůbec oprávněn a jestli ano, pak zda je oprávněn jen tehdy, souhlasí-li s ním obě strany, či i tebdy, kdy jen jednou stranou je vy- máhán. Paní Julietla Adamová považovala sice dříve rozvod za nutný vážnosti sňatku. Dnes však již tak nesoudí. Dnes zdá se ji, že rozvod láme poslední svazky, jež z manželství tvoří instiluci rodinnov. Spisovatelka Jeanne Marniová shledává zcela logi- ckým a přirozeným rozvod při obapolné dohodě. Ž určitých však restriktivních podmínek chápe Marniová rozvod i tehdy, když ho požaduje jenom jedna strana. — J. H. Rosny souhlasí úpině se stanovi- skem pí. Marniové a přidává ji hned novou radu dokud zákony o rozvodu nebudou ve smyslu před- ložených otázek opraveny, nechť se mladí lidé ne- žení, ať se (milují volně, bez pout manželských.! — Velmi sofisticky zhostil se své úlohy Emile Zola.
Julietl Adamová Marniová Rosna Zola Le Révue
38 article
Napsal totižu Přál bych si, aby manželství bylo ne- zrušitelno, aby láska učinila je věčným, aby muž a žena, kteří se milováli, milovali se až do smrti, ale poněvadž jsem pro naprostou svobodu lásky, proto, je-li rozvod nutným, budiž zákonem povolen, ať už rozvodu chtějí obě či jen jedna strana. — Vedle těchto spisovatelských jest olištěna ještě celá řada čistě právnických odpovědí, jichž autory byli ponej- více poslanci a advokáti. Celkové resumé ankety: všichni dotázaní uznávají nutnost zákonité reformy dosavadních předpisů o rozvodu. Mnozí opřeli se oprávněnosti rozvodu v případě, je-li požadován jen jednou stranou: tak zajména Marcel Prévost. Ducha- plný doslov Pavla a Victora Marguerittů, v němž uvedeno mnoho pro a mnoho proti, zakončena pou- tavá a zvláště pro Francii důležitá otázka. * North American Review přináší ží- havou satiru Marka Twaina na civilsaci velkých ná- rodů evropských oproti »barbarům« — Čiňanům, Burům, Filipincům. Trpká obvinění pronáší Mark Twain v télo satiře proti Angličaněm a Němcůme končí ironickým zvoláním: »Zdá se, že oba tyto osvícené národy mají dvojí civilisaci: jednu pro do- mácí potřebu a druhou pro výpravy do ciziny !« * S moderními Athenami, s životem athenským za našich dnů seznamuje nás George Horton ve- Scribners Magazine. Táž revue přináší me- moiry 80letého herce Gilberta, v nichž uchována je historie anglického a amerického divadla od let čtyři- cátých minulého století až do dneška. čnt
Marcel Prévost Pavel Victor Margueritt Twain Bur Filipínec Angličaň Horton Gilbert Francie North American Review Scribner magazín
39 article
Mr. Penn.
41 article
* Emil Holárek, Reflexe z katechismu. Padesát listů perokreseb. Nakl. Bedřich Kočí. Druhý sešit obsahuje pět reprodukcí perem z cyklu »Hlavní hříchy« a sice »Pýcha«, »Závisť«, »Hněv«, »Lenost« a dvojbarevnou závěrečnou vignetu k cyklu, jakož i konec textového průvodu od »Gammy«. * Časopis Musea království českého. Roč- ník LXXV. Svazek první, redaktoři Ant. Truhlář, Frant. Kvapil a Č. Zibrt, obsahuje články dra. . V. Šimáka »Pozůstalost Dobnerova«, Jos. Vajsa »Hlaholský zlomek nalezený v augustianském klášteře v Praze«, dra. V. Flajšhansa »Nově nalezené zbytky t. zv. »zlomků Epických«, Jar. Kampera »Julius Zeyer- a pokračování studie »Lad. Stroupežnický, jeho živo a dllo«, H. Kuffnera »Bojiště válek husiiských 1419 až 1434, hlídku literární a četné zprávy. * Dr. Josef Teige a JanHerain, Kaple sv. Lazara. S půdorysem, situačním plánem a 12 obrazy. Nákl. Spol. přátel starožitnoste českých. Knížka podává historii a podrobný popie staré památky, o níž se děje zmínka již r. 1280, určené nýní na zboření a zároveň podává zprávuo marných krocích, jež společnost přátel starožitností podnikla k zachránění této památky * K. J. Erben, Báje a pověsti slovanské. Ilustroval V. Černý. Nakl. Al. Hynek. Klasické dílo autora »Kytice« počalo právě vycházeti v novém vydání, v pěkné úpravě, poněvadž dosavadní vydání jest úplně rozebráno.
Holárek Kočí Pýcha Závisť Antonín Truhlář František Zibrt doktor V Šimák Dobnerův Jos V Flajšhansa Kamper Julius Zeyer Stroupežnický H Kuffner Teige JanHerain svatý . Lazar Erben V Černá Hynek Praha
42 article
* J. L. Turnovský. Posmrtná vzpomínka. Zvt. otisk z »Věstníku Ústř. Matice školské«. S podo- biznou. Knížka obsabuje stručný životopis zesnulého a líčí pak zejmena jeho zásluhy, jichž si získalo zakládání škol pro české menšiny v kraji smíšeném. * Zeměpisné obrazy pro školu i dům vydává Fr. Krátký, chemiografie v Kolíně. Sešit II. má deset pohledů. Trojbarevný obraz jezer plitrických. * Kvalitseivný Rozbor spektrálný lá- tekminerálných i organických. Zpraco- val Jaroslav Formánek, insp. při c. k. všeobec- ném ústavu ke zkoumání potravin v Praze. Podporou České akademie. V komisi knihkupectví Bursíka á Kohouta. Kniha důležitá pro chemika, přírodozpytc a lékaře. Spektrálný rozbor vylíčen co do zásadi potřebných přístrojů a method pracovních, podána spektra veškerých kovů i nekovů, jejich sloučenin, plynů, barvív, alkoloidů, glykosidů, kovů atd. Kniha vypravena s četnými vyčbrazeními a tabulkami. * Sborník věd právních a statních. Za účastenství členů české fakulty právnické rediguje prof. Bohuš Rieger. S podporon právnické jednoty v Praze vydávají Bursík a Kohout. Ročník I. Bohatý výběr látky. Přední sily fakulty právnické podávají tu výbor původních prací. Přehled moderních publi- kací právnických, roztříděný dle látky: relerátyi výtahy-
Turnovská Krátká Formánek Bursík profesor Rieger Kolín Praha Český akademie