1
masthead
16. března 1901.
2
masthead
Příloha „Narodlmich istn
6
article
Volná kolportáž.
n ck
z 2 — Čtete-li vzpominky našich lidí z Pa-
řiže, z Brusselu, z Londýna, všude naleznet
zmínku o podivném úkazu na ulicích, který
u nás neznáme: jsou to hejna prodavačů novin,
potulní antikváři, rozdavači inserátů, a všechna
ta směsice drobných »šiřitelů osvětý«, posledníe
tykadel tisku, jimiž žúrnál, kniha, revne při-
chází do nejtěsnějšího styku s obecenstvem
Sedíte odpoledne na boulevardu des Italien
u sklenky vermouthu s ledem, a čtete klidne
»svůj« žurnál, jejž jste si koupili v jedné z těch
nesčetných budek, rozsetých po trotoirech a vy-
zdobených potištěnými archy od růžové plachty
»Journal des Débats« až po kříklavě kolorovan
obrázky belletristických p iloh »Gil Blas« neb
»Journalu«. Náhle přižene se hustým obecen-
stvem mezi kulaté stolky, rozsypané po trotoiru.
ošumělý camelot s náručí novin »La Patriee.
»La Patrie !« Un sous »la Patrie« Messjeurs
řve chraplavým hlasem. Poslední zprávy z par
lamentu ! Vražda na Place Pigalle ! Popis vrah
atd., řinči to z jeho úst, a než obečenstvo roz
koupí několik čisel zvláštního vydáni, přížene
se druhý, třetí, čtvrtý, a každý vykřikuje svoje
novinky a vychvaluje svůj žurnáli A to se opa-
kuje den za dnem, z rána, v poledne, večer.
nepotřebujete téměř čisti noviny, abyste se do-
věděli, co právě zajímá Paříž. Každý ten pro
davač pracuje na svůj vrub, nikým nerušen,
snaží se co nejvíce rozšířiti list, jemuž právě
slouží. Chcete-li více než denní zprávy, nepo-
třebujete rovněž vyhledávati knihkupectví, Lebké
vozíky rozvážejí baliky novějšt i staršt literatury,
bouquinisti na nábřežích zásobí vás za několik
sous čímkoliv chcete, inseráty firem vnucují vám
neznámí lidé všude na všech nárožích, v ka-
várnách, před divadly, kamkoliv se vrtnele.
Débats
Gil Blas
Pigalle
Brusel
Londýn
Paříž
Messjeurs
Le Patriea
Le Patria
7
article
A to je jen zevnější forma volné kolpor-
táže, na kterou narážíte za každým krokem a
která vysvětluje citlivost, zvýšenou živost ciziho
veřejného mínění. Kdo dovede odhadnouti vliv
její na rozšíření nové knihy v obecenstvu, n
rýchlý, u náš neznámý úspěch jednotlivých
autorů, na obrovské massy nákladů, jež roz-
letují se téměř obrátkem ruky po celé Francii.
Nevidíte je sice při práci, ale citite, s jakou
silou žene obrovskou záplavu literatury do obe-
censtva, jak hbitým je prostředníkem mezi na-
kladately a čtenáři.
Naše literatura proti tomu je hotová staro-
světská idylla. Těch několik kofportérů, jimiž
mohou operovati naši nakladatelé, vláčí zvolna
několik sešitových novinek moderní produkce
ve svých hubených brašnách, spolehajíce spís
na odbyt kalendářů než moderních románů
básní, na nejvýš že jakoby mimochodem po-
dráždí chuť nějakým slibným titulem »fysiologie
lásky«, »Afrodity« a jiného lákavého zboží.
Tiskněte si sebe nadšenější sloupce výborných
referátů, appellujíe na vlastenectví, na cit, n
vzdělanost sebe rozsáhlejšími a sebe poutavěj-
šími inseráty, to vše nevydá tolik, jako knih
sama, jež při volně kolportáži pronikne všudy.
až do nejchudších přibytků na venkově a ne-
odbytná stále se vrácející, až pohne i měn
ochotného čtenáře ke koupi.
Francie
8
article
Naše nynější forma kolportáže nepřipoušt
tento důtklivý styk, jímž jedině možno získat
knize rychlého odbytu. Co je platno posíla
jednotlivcům na zdař bůh balíky moderní lite-
rární produkce, jichž zásilky samy vyžadují
slušného nákladu, když tím působí se jen n
poměrně málo vyvolených, z klerých většina
považuje takové ukázky za pouhé oblěžování
Naši literatuře jsou pří chvatném jejím
vzrůstu meze kolportáži vykázané přiliš těsné,
a není divu, že překypuje přes ně. Neníto
však bohužel právě literatura dobrá, jež odra-
žuje se vybočiti z úzkých vyměřených hranie,
a zjednati oklikou styk s obecenstvem. Nevidí-
telné ruce rozhazují spousty drahých a špat-
ných románů do posledních vesnie, najdele co
chvili pod prahem sešity v křiklavých obálkách,
potkáte se s nimi u lidi nejchudšich, kteř
místo dobrých laciných spisů dávají se dotěrnou
kolportáží svést ke koupi desíti- i patnáctizlato-
vých románů, plalice sešit po sešitu do neko-
nečna se vlekoucích divokých, romantických
oplzlých historií a dobrá literatura je bezmocna
proti této záplavě, nemohouc užívati stejných
prostředků.
Zdá se mi, že bez volné kolportáže nelze
si mysliti úspěšný vzrůst dobré literatury. Pravda
sice, že volná kolportáž neklade též meze špat-
nému tisku, třeba však povážiti, že právě tento
tisk dnes, dokud volná kolportáž není provedena,
neváže se předpisem do té míry jako tisk dobrý
který pak ovšem je proti němu v nevýhodě.
Bylo by na čase, aby otázka volně kolportáže
byla u nás v brzku definitivně a příznivě roz-
řešena, a není pochyby, že by to literatuře bylo
jen na prospěch.
9
article
České spisy
* Malice lídu. Na rok 1900 č. 5. Nástin
dějin vzdělanosti ve Francii a Španělsku.
Dil 1. Stručně přeložil Jan Váňa.
Spis se vyznačuje silnou individualností, pochá
zející jednak z národního chatakteru anglického
jednak ze samostatnosti názorů autorových, jená
material svůj strategicky důmyslně sosnoval dle idei
přesvědčením jeho vládnoucích.
Přesvědčení jeho, hluboké a nadšené. působ
značnou mocí přítažlivosti, ačkoli je výraz toho pře-
svědčení v celku jaksi stále příliš patrně tendenční
totiž polemicky bojovný, vášnivý a neklidný
Pan »překladatel« mu arei těchto vlastnost
neubral.
Českému čtenáři a vůbec i českému duchu může
seznámení se s názory a myšlenkami ve spise
obsaženými jenom dobře prospěti. Zvlastě může být
vítán průměrnému rozumu českému a duchu demo-
kratickému,
Na začátku středověku v pátém a šestém stolete
bylo nejsilnější mocí duchovenstvo. Národové poutání
na rozumu i vůli duchem poručnickým. Byl to (lič
autor) právě temný středověk. Ale znenáhla nabýval
rozum tolik sebevědomí, že se odvažoval boje. Za-
čalo báďání vědecké, začaly boje s vírou.
Váňa
Francie
Španělsko
Malice líd
10
article
Jak poklesla absolutní moc hierarchická, vznikl
feudalismus. Ve Francii byl podporován rytířstvíma
šlechta byla samovládná a zpupná. Národ se dělil
na pány a otroky. V Anglii (praví autor) moc šlechty
nikdy tolik nevystoupila. V Anglii byla vždy patrná
moc vlády a jistá svoboda národu a lidu.
Jak útisk politický i církevní stoupal, zmáhal se
duch odporu. Objevila se mocná obrana práva
vlastního svědomí (u nás Hus). Takového druhu
revoluce byly rozsáhlého účinku. Francouzská fronda
proti Ludvíku XIV. takovou revolucí nebyla. Měla
jen eíle politické a proto nic neprospěla. (Viz u ná
bouři českou v 17. stol. 1) Anglická revoluce však
byla v podstatě sociální, proto byla tak rozsáhlého
působení. (Obdoba s českým hnutím v 15. stol.
Vláda Ludvika XIV. byla (dle líčení autorova) pra-
špatná a zlá v každém ohledu, i v politickém.
i v mravním, i v kulturním. Zde útočí autor velmi
prudce na obhájce a chvalořečníky slávy doby
Ludvíkovy, nejvíce na Tainea, ač ho nejmenuje
»Panování Ludvíkovo dlužno zatratit« vola roz
horleně a přisně. A to zatratit i jeho domnělé pod
porování literatury a umění.
Hus
Ludvík XIV
Ludvik
Ludvíkův
Francie
Anglie
11
article
Tu jsou věty velice pozoruhodné, jež si dlužno
také u nás zapsati do pravidel zdravého živola. Přízen
panovníků a vlády kazí neodvislého ducha literatury
a umění, praví autor. Neboť duch literatury je vždy
pokrokový (t. j. má býti), duch vlády vždycky konser-
vativní. Působením jeho vzniká nákaza, protekce
duch povolnosti vítězí, výroba se umělou pobídkou
zbytečně zvětšuje a nezdravou konkurencí hynou ne-
odvislí duchové. »Jen lidé slávou literatury posedll-
dovedou chválit dobu despotů, jakým byl Ludvík XIV
A jako proti Taineovcům královskou dobu i s litera
turou zatracuje, tak zase dobu revoluční proti odsudku
Taineovu povznáší, nejsa při tom nijak nevšíma
chyb a vad encyklopedistů a krvavé revoluce veliké
Nové a velice poučné jsou autorovy výklady o půse
bení anglických vlivů na počátky francouzské revo
luce. Ona dala Evropě ducha svobody, ale sama ho
neměla doma, nabyla ho stykem s duševním životem
anglickým.
Bacon, Locke, Ad. Smith a j. značně působil
myšlením svým na myšlení encyklopedistů francouz
ských. Chyba u těchlo mužů byla, že je poměry do-
nutily bojovati místo proti hierarchii, jež byla příliš
zapletena do vlády, proti náboženství, čímž sobě
i revoluci uškodili atd.
Jak patrno, Anglie, anglický lid, duch a mrav
autorovi udává vzor i střed všeho výkladu
Spis bude míti pokračování o Španělsku v díl
Ludvík XIV
Bacon
Locke
Ada
Smith
Evropa
Anglie
Španělsko
duch svoboda
12
article
Vbk.
dalším.
* Jan Václav z Finberka: Stiny života
Horské obrazy. Matice lidu, 1900, č. 6.
Pět povídek z horského, ubohého života. Líe
hořkou práci, svízele dětí, hlad, ale při tom i lásku
manželskou, která tu bídu zahřívá a také ozařuje
Líčí hodnou ženu, jak se zimou a sněhem vleče
s rancem do města, div že při tom nezahyne. (Tkalci)
Dobrého, pracovitého syna, jak se z ohledů na ne-
mocnou matku brání proti sladkým touhám, až matku
pochová, jak potom zase ženu do smrti ošetřujea
po celý život jen se dře a milě své pohřbívá. (Zlá
chudoba.) Líčí stařenku chudinku samotinkou, která
bydlí v chaloupce na spadnutí. A pro tu chaloupku
nesmí ani na žebrotu a musí umřit nedostalkem
(Shaslý život. [r)
Soucit, soucit a soucit! volá všechno v těchto
povídkách. Tím jsou vhodnější mládeži, než dospě-
lému lidu. Lid sám je potřeben posily v pudu sebe-
obrany. Bobáči se nedají zajmouti, když je lorma té
literatury tak nevinně prostinká a dobrotiví lidé se
jen rozcitliví. Pravdu svého jidu smí autor vždy líčit
a hlásat, ale je-li bída krutá a těžká, nevyhoví sejí
a nepostačí formou tak dobrácky chudou. Chce-li se
pak nejen pravda, ale i pomoc a dobro, jest potřebí
silněji vypraviti formu, aby měla čím vitězití nad
netečnosti.
Jan Václav
Lido
13
article
»Hrbatý Jozka« je obrázek, v němž je forma ob
sahem nejvíce k závodu vyzvána a laké dosti statně
závodi. Ale ve scénách zamilovanosti podlehá na
dobro. Tu se autorovi nedostávalo dost zevrubných
pomůcek ze zkušenosti. Pomáhá si šablenou. Toje
škoda, neboť se tu jeví jinak studium velmi dobré.
Horská črla »Bůh je našel«, nemá předné ni
»horského«, neboť ty věci jsou obecné, a pak,l jak
sprostě! Tento nevkus je nemožný, to je asi nějský
aotorův omyi, jimž přinesl zbytečnou oběť romanlic
(přepjatostem) naturalismu. Tou cestou se nenalezne
Vbk.
poesie říše tmy našeho lidu.
sl
14
article
* František Palacký: Spisy drobné.
Díl II. Spisy z oboru dějin českých
K tisku upravil a sestavil dr. V. J. Nováček. Nakl
Bürsík a Kohout. Třicet tři články delší i kratší.
některé pouze stručné poznámky, psané v leteei
1819—1869, týkají se až na dva první: »Tadien
Kosciuszko« (1819) a »Autobiografie« (18231 dějin
českých a podávají malý obrázek, kterak slavný hi-
storik sbíral materiál, ke svému monumentálnímu
dílu o dějinách národa českého. Poslední, největší.
stať »Stručný přehled dějin českých doby starší a
po rok 1526«, napsal autor pro Riegrův »Slovník
naučný« roku 1861. Podává tu na několika stránkach
čtenaři tresť svého díla, jemuž se věnoval po pů
stoleti s neúmornou pílí. Mistr v podrobném líčení
dělin českých osvědčil se také mistrém v podán
zbuštěném na míru, jaké vyžadoval rozsah naší prvn
encyklopaedie.
Jaroslav Vrehlický: Trilogie o Sim
sonovi. Dramateká báseň o třech částech. Drama
tická díla sv. XXVI. Nakl. F. Šimáček. Autor roz-
vrhl si biblickou látku o národním reku židovském
ve tři části: »Simson u Filištínských«, »Simson na
poušti« a »Simson u Dalily«. lásník ovšem upravi
si látku ke svému účelu, tu a tam prokmitá tendence
zcela moderní, jako ve výjevu, kde Simson dovoláva
se osobní svobody i pro toho, jenž se zasvětil služ-
bám lidu ve věcech týkajících se pouze jeho bytosti
Irilogie končí tím, že Dalila zbaví Simsona síly
vydá jej Filištínským, jsouc puzena žárlivostí. Část
druhá »Simson na poušti« jest lyrické intermezzo
plně horoucího žáru.
Palacká
doktor
V J Nováček
Bürsík
Riegrův
Vrehlický
Sim
F Šimáček
Dalila
Tadien Kosciuszko
15
article
* Jaroslav Vrchlický: Nové překlady
z Viktora Huga. Řada třetí. Světová knihovna
red. Jar. Kvapil, č. 197—198. Nakl. J. Otto
Kniha tato obsahuje další výbor z poesií m strových
z nichž, jak vidno z připojeného přehledu, přeložil
od roku 1874 až po letošní rok celkem 233 básně.
V přítomném svazku uveřejnil též čtyři nové pře
klady básní dříve přeložených: »Bůh«. »Na kytaru«
»Večer« a »Ja o všem přemýšle!«. Tvoří tudiž tento
svazek závěrek bohaté anlhologie z poesií nejslav-
nějšího básníka Francie, o němž Vrchtický sám do
znává, že mu vděčí velmi mnoho. Že překladatel
plně dovedl vystihnouti do nejmenších p drobností
skvělou formu originálu i bohatou jeho básnickou
mluvu, netřeba připomínat.
* Lord Byron: Vězeň chillonský. Přeloži
Antonín Klášterský. Sborník světové poesie čís
70. Nakl. Al. Wiesner. Báseň slavného poety brit
ského, jedna z jeho nejproslavenějších a nejznáměj-
šich, jest nadšený hymnus na svobodu. Oslavuje
hrdinného Francoisa de Bonnivard, pronásledovaného
a vězněného jakožto náčelníka boje za svobodu Ženevy
proti vévodovi Savojskému a biskupu. Šestileté vě
zení Bonnivardovo na zámku chillonském jest před
mětem této básně, krátké sice ale úchvatné, napsane
poetou za jediný večer. Jak úchvatně líči tu dumy
vězňovy, jenž ponenáhlu zvykl své trudné sam tě
ale neodvykl své vrozené lásce k svobodě. Překla
Ant. Klášterského jest vzorný.
Vrchlický
Hug
Kvapil
Vrchtický
Byron
Klášterský
Wiesner
Bonnivard
Překl
Francie
Ženeva
16
article
. »Láska v tropech a u náse, Napsal
MUDr. Pavel Durdík, bývalý důstojník zdravot-
nictví v holandskomalajských osadách. — Nákladem
E. Weinfurtra v Praze, 1901.
Když v r. 1893 vyšla tiskem zajímavá knih
Durdíkova »Pět let na Sumatře« a přijata byla širší
veřejností s nemalým porozuměním, četli jsme
autorovi, kterak prý neopomeně, kdykoliv se mu pří-
ležitost udá, zapustiti ze Sumatry živý kořínek d
naší půdy. O knížce přítomné platí rčení to jist
plnou měrou a vysloveno ještě určitěji jasnou paral
lelou v nápise: »V tropech a u nás«. Slohem pří
jemně rozpravným líčí Durdík kraje a poměry Javy
a Sumatry, obratem ruky dovedně se obraceje k po-
měrům našim; thema samo sebou pestré, ale i dosti
choulostivé, proplétá vlastními zdravými názory
sentencemi, často dosti pichlavě, ač nikdy urážlivě
říkaje mnohou pravdu čtenáři do očí. Uznáte, že
autor je znamenitým pozorovatelem i nejdůvěrnějších
stránek života. — Knížka obsahující sto deset stran
ozdobena je zdařilými fotografickými snímky. Čtená-
řům »Národních Listů« jsou ostatně povaha i způ
sob originálního spisovatele dostatečně známy.
MUDr
Pavel Durdík
E Weinfurtra
Durdíkův
Durdík
Praha
Sumatra
Java
17
article
Z českých listů.
18
article
* Nedávno ocitl se v jednom z českých listů
stesk, že náš interieur na pařížské výstavě nedošel
v officiálním díle o výstavě ani zmínky. Kdosi dopsa
o tom francouzské redakci a dostal odpověď, která
svědčí, že redakce sama není vinna, avšak chybu že
již odčiniti nelze. Je to smutné faktum, jehož tím
více je litovati, povážíme-li, co píle a práce přes
různé překážky a nepřízeň zastoupení našemu byl
věnováno. Poslední číslo »Volných Směrů« nahradilo
aspoň pro nás tento nedostatek. Je celé věnováno
»výstavě c. k. umělecko-průmyslové školy pražské
na světové výstavě v Pařízi roku 1900.« Nádherné
reprodukce v hojném počtu podávají obrazy jak
jednotlivých pohledů na český interieur, tak jednotli-
vých uměleckých děl vystavených, od rozkošných
částí nábylku až k drobným, s uměleckým vkusema
vzácnou originalitou provedeným nádobám, ozdůbkám
ašperkům. Text podává posiup celé práce a sděluje
zároveň, že interieur aspoň z části, pokud. jednotlivé
věci ministerstvem neb autory byly darovány, vysta-
ven bude v umělecko-průmysiovém museu. Je věčná
škoda, že toto číslo »Volných Směrů« textem svým
zůstává cizině nesrozumitelno. Jak výhodno bylo by
kdyby se našel mecenáš, který by umožnil francouz-
ský překlad a zároveň dostatečný počet výtisků pro
cizinu, abychom aspoň tímto způsobem, když v off
ciálním díle nejsme zastoupeni, mohli ukázati cizině.
jak čestně a umělecky jsme byli na pařížské výstavě
zastoupeni.
19
article
* »Lumír« přinesl ve svěm leuilletonu causeriio
politické karikatuře, která stojí za trochu přemýšiení
Není to traktát o podstatě, vývoji a podmínkách ka-
rikatury vůbec a politické karikatury domácí i cizí
zvláště, není to též oblíbená dnes parafrase cizího
článku, v němž by dovedně využíty byly výsledky
práce, těžce zahraničným některým autorem nastřa-
dané, ale několik upřímných slov o tom, co nám
schází -- nemáme umělecké karrikatury, nemáme ča-
sově, salitické komedie, nedaří se u nás tomu vese-
lému břitkému literarnímu a uměleckému odvětví, jet
je v cizině kvasem společenského literátního, uměle-
ckého života. Proč nám schází? Je ještě snad malo
rozvita naše literatura a naše umění? Skýtá naše
společnost ještě málo materiálu, z něhož by naši
umělci a literáti vykřesali jiskry humoru a satiry n
Lumír
20
article
společenské poměry? Autor k obojímu odpovídá zá-
porně a hledá příčinu jinde. V těsných, až běda těs-
ných společenských poměrech našeho duševního stře-
diska, v těch poměrech, na něž od nějakého času
sype se valem řeřavé uhlí v podobě stesků na ne-
družnost literární a umělecké obce, na bídnou repre-
sentaci společenskou atd. Známe se příliš dobře
jsme nedůtklivi až do krajnosti, jako když dobř
známí se rozejdou jen pro to, že jsou nucení dále
jíti pohrómadě, omezovat se a rušit navzájem v nej-
přednějších stycích. Právě ten okolnostmi vynucený
nejvšednější stálý styk překáží, že nemůže se
vyvinouti styk řidší síce, ale společenštější, uměle-
dtější, literárnější, na jedné straně více respektu k
osobním právům, a na druhé více shovívavostiv
kontroversích, vtipech i karrikatuře i satiře. Tedy
poměry. Pravda. Ale nedalo by se pátrati trochu dále
ještě? Prolétněme českou literaturu od doby Dalimi
lovy kroniky až na naše doby. Kolik v ní naleznete
té veselosti italských novel, Chaucerových povídek,
Chaucerův
21
article
Rabelaisova garrykatur, vší tě býřivé, kypící a trochu
zdivočilé literatury, jíž přetékají duševní výtvory ci-
ziny? Najdete náběh na počálku, zasmějete se Masti-
ckáři, satirám o ševcích, podkonímu a žáku, ale
pak? Není v té tísnivé vážnosti, v té přemítav
tesknosti, jež ovládá i moderní produkci, trochu č
ské povahy, nepadají na ni i tam, kde se rozveselí
stíny minulosti? Máme dost autorů, kteří učinili ná
běhy k satiře na společenský náš život, zvláště ven
kova. Ale ve všem tom humoru Čechově, Heritesově.
dokonce i Štechově je trochuté nálady, která ovládá
Raisa nebo Šlejhara. Nění to jen obava, že bý karri-
katurista a satirik v našich úzkých poměrech nevy.
držel, kdyby se pustil do svého okoli. Tkví to v nás,
v naší duši, že jsme spíše náchylni k phthetickým
debatám o svých vadách než k ironii, že čteme
spíše Dostojevského než Gončarova. Změníme ser
Musil by to býti silný převrat — ale není nemožný.
Ta vážná, ať už sentimentálni, romantická, ethická
či jiná forma není navždy srosílá s naší povahou.
Měli jsme v prvním rozpuku literatury své satiryky.
měli jsme v moderní době Havlíčka a Nerudu, kdož
ví, kdy se nevrátíme zase k té svěží a veselé formě
— vždyt konečně o tu formu, o ten způsob nazírán
a podání se jedná, jíž ebceme jednati o vážných
oravdách — o ten klidný, jasný a veselý způsob.
jenž svědčí, že duše nabyla vlády nad sebou, klidu
a jasné rozvahy — a sice jak u autora, taku
čtenáře.
Rabelaisův
Čechův
Heritesův
Štechův
Šlejhar
Dostojevský
Gončarův
Musil
Havlíček
Neruda
22
article
* Když zemře! Neruda, bylo sice u nás mnoho
smutku, ale málo, pramalo nalezlo se těch, kdo pod-
jali se opravdového studia jeho spisů, charakteristiky
jeho povahy, vylíčení jeho života — letos po smr
Zeyerově poměry se značně změníly. Vzpomínek,
studii, rozborů jen se rojí. Snad je to pokročilejším
zájmem o kritiku literární, která stává se posledním
časem přímo modou, snad tkví příčina v samém
Zeyerovi, jenž je kritikovi snáze přístupným, méně
složitým a průměrnému čtenáři hližsm. Zaznamenali
jsme již několik zeverovských slatí různé ceny, počet
jich stále však vzrůsta — a co je potěšitelno, ne
o banální chvalozpěvy, ale o dobré a prospěšné
práce, jež třeba že všechny neřeší úkol svůj na širo-
kém vědeckém a uměleckem základě, přece celkem
přispívají k poznání Zeyerova charakteru a způsobu
tvoření. »Květy« otiskly řadu doplsů Zeyerových
k Bílkovi, vysoce významných pro jeho názor nábo-
ženský a pro jeho tužby i cile, Kamper zahajuje ob
šírnou studií v »Časopise českého musea«, F. V. Krejčí
stručně sice, ale připadně a lehce charakterisuje
Zeyerův exotism v »Rozhledech« a Borecký velni
pěkně vystihuje dramatický element v Zeyerově poesii
článkem zahájeným v »Obzoru literárním a uměle-
ckém. Nejkoncisněji a nejvýrazněji založil studii svou
F. X. Šalda, již počiná otiskovati »Česká Revue«.
Kdo znají Šaldu jen z minulých prudkých literárních
bojů, budou překvapeni změnou, která se jeví v tomio
článku. Bojovný ton zaměnil se v enthusiasm a
prudký barvitý styl jeho dobře mu slouží k vystížení
Zoyerova duševního tvoření.
Čtenář.
Neruda
Zeyerův
Zeyer
Bílek
Kamper
F V Krejčí
Šalda
Zoyerův
23
article
Odborné spisy.
24
article
* Comenium XIV. Vědecký odbo
Čís. 8. Petra Chelčického Postilla. Díl I. K vy-
dání upravil Emil Smetánka. V Praze, vydáním
a nákladem Comenia, evanjelické Matice Komen-
ského. 1900. Str. 438 (+ 8) m. 80. Cena 10 koru
40 hal.
Vydání obsahuje první díl Postilly Chelčického
(od 1. neděle adventní až do 6. neděle po velikonocio
a uchyluje se od originálu jen interpunkcí, rozpu
štěním zkratek, uvedením citátů biblických a varianty
druhého vydání. Druhá čásť knihy, jež má obsahovní
ostatek textu, slovník, rozpravu o díle a opravy ti
skových omylů, vyjde později.
Je patrno, že úvaha o tomto díla nemůže býti
nijaká, vykonal li vydavatel všude dobře práci ko-
pisty — ale ani to nemůzeme posouditi, poněvadž
opravy chyb tisku teprve vyjdou v díle druhém —
neboť pak celá práce patří vlastně prvnímu sazečía
nikoli modernímu vydavateli. Ale jest možno mluvit
o principu, mají li se vskutku staré památky tako-
výmto způsobem vydávati.
Pan Smetánka určuje své vydání filologům, hi-
storikům a všem přátelům hnutí husitského. Sám
ovšem projevuje obavu, že mnohému čtenáři bude
obtíží starý pravopis. Zajisté bude — a to nemalou
Historikové — pokud mi známo — dnes takové pra-
meny nepublikují, je tedy vydání toto určeno předně
filologům. Ale filologům nepostačí úplně ani vydání
Smetánkovo; on nenaznačuje nikde, kde a jak na-
hrazuje zkratky, nenaznačuje řádků, neoznačuje li-
gatur, porušil interpunkci — a co hlavního, o čem
ani zmínky neučinil v úvodě, vůbec vymýtil rozdí
dvojího l (tvrdého a měkkého)« jejž číní starý tisk
pan Smetánka vůbec nezná. Těmi všemi věcmi ne-
stačí ani toto vydání filologům (chyb tiskových jest
také hojně: 1. strana, titulní, má na příklad » božie-
místo »božieho« atd.) — a je zase nepotřebné.
Petro Chelčický Postill
Smetánka
Postilla Chelčický
Smetánkův
Praha
Matica Komen
25
article
Ale tu se právě samo ukazuje, že filologu ne-
stačí vůbec žádné vydání, ať již kteréhokoli principu,
jemu stačí pouze originál aneb nový přetisk, jak vy-
cházejí v Anglii a v Německu, t. j. téže úpravy-
týchž liter, řádek a formátu jako originál. Vše ostatni
je marný kompromis — ale také zbytečný a ne
vhodný.
Neboť — každý text má konečně býti v první
řadě čitelný. Nemohu-li nějakého textu čísti bez na-
máhání, prohřešuje se vydavatel na mně i na autoru,
jehož vydává. Neboť konečně filolog je vydavatelem
památky proto, aby ji dovedl přečísti; aby věděl, ž
psané geít vyslovováno jest, psané cžlowiek
že čteno člověk: neví-li to nebo netroufá li si
přepsati text, pak není potřebí filologa, stači kopista.
Stará čeština dnes bohudíky je známa přece již tak.
že se můžeme odvážiti text XVI, století přepsati
způsobem srozumitelným a čitelným; předkládati
však čtenářstvů šarády jako vkogen, to°. alp-
nemá věru smyslu.
Zachovati psaní textu nějakého do písmene
i se všemi zkratkami, má smysl jen tam, kde ne-
troufám si přepsati, nebo kde nevím, anebo kde ko-
nečně z piety ponechávám slovu roucho půvední.
Anglie
Německo
26
article
Netroufám si přepsati na př. při textech dialektických.
kde nevím, vyslovoval-li psané a jako s či š atd.
nevím jak přepsati na př. při textech nejstarších, kde
grafika nedostačuje jazyku, ponechávám z piety, kde
mám vlastnoruční zápis autorův nebo jeho způsob
psaní. Ničeho z toho není při vydání Postilly Chelči-
ckého. Nemáme nejmenšího tušení, jak Chelčický
sám psal — a sazeč z roku 1522 nezásluhuje přece
úcty jako kaaba Mohamedánů. Měnil, to je bezpučné,
sázel dle pravopisu své doby, to je neméně jisté —
proč pak jeho nedokonalostmi ztěžovati četbu
Chelčického ? oine
Vím ovšem, že vydavateli tyto výtky náleží jen
částečně; jeť celý směr filologický, vydávati staré
památky tímto způsobem. Ale něco jiného je, vy
dávají-li se tak texty, jež mají význam jen gramma-
tický — nějaký žaltář, nějaké modlitby — a jež se
obracejí jen k obecenstvu filologickému — a něco
zcela jiného je, vydávajíli se díla Husova nebo
Chelčického pro intelligenci (nemluvím tu o vydáních
pro nejširší vrstvy lidové: ta zajisté musí býti i ja-
zykově upravena). Šafaříka naplňovala taková vydání
hrůzou; a podnes každý téměř nefilolog, jakmile
uvidí ono dlouhé integralové s, klidně zavře knížku
a řekne: »to je staročeské«. Vždyť konečně pokra-
čuje i vydání památek: buď se obracím k filologam
(a pro ty je přetisk, i typy věrný) anebo k intelli-
genci vůbec, a tu musím ukázati, že umím čísti
Takováto vydání však nejsou ani pro toho an
pro onoho.
—Chtěl bych těmi řádky jen upozorniti vydava-
telstvo, aby se drželo toho způsobu edice, jako byly
»listy Husovy«; to byl dobrý způsob, nesl hojn
ovoce — pochybuji, že se Postilla dočká tolika čte
Chelčický
Husův
Šafařík
Postill
27
article
V. Flajšhanz.
nářů jako »listy«.
* »Ornament jihočeský.« Mezi lidem sebral
a nakreslila Emilie Fryšová. V Kolíně 1901
Nákladem vlastním. Návštěvníkům národopisné vý
stavy tkví dojista ještě v paměti bohaté vypraven
oddělení v levém křidle výstavního paláce, kde byly
umistěny figuriny jihočeských Blatáků a kolkolem
rozvěšeny hojně ukázky originálních ornamentů, vy
skytujících se na šatstvu rázovitého lidu našich Blat.
Velikou část oněch výstavných předmětů opatii a
ředitelka soběslavské měšťanské školy Em. Frysová,
která už tehda vystavila také četné kresby, pořizeně
dle originálních výšivek lidových, jež budíly pozor
nosl v témž oddělení výstavním. Piiná sběratelka pa
mátek lidového uměni jihočeského neustávala odté
doby a nyní po šestnáctiletých přípravných pracícl
předstupuje před obecenstvo s vysoce cenným dílem
jehož název položen v čelo této zprávy,
V Flajšhanz
Fryšová
Kolín
28
article
Se vkusem, vybroušeným při pozorování a porov
návání tisíců vyšívaných plen, košil, zástěrek, ží-
vůtků, šátků, koženeka kožichů, vybrala z orna-
mentů, vytvořených lidem, ty, jež se jí zdají nejvíc
charakteristickými a uměleckými, a vydává je ve svě-
domitě provedených reprodokcích české veřejnosti
aby jednak uchovala potomstvu vzácné plody lido-
vého umění, jež mizirychle i v krajině blatácké
jednsk aby ornamentem tím dala podnět k dalšímu
uměleckému tvoření, něboť motivy blatácké, příbuzne
ornámentu malörůskému, mohou býti vítanými nejen
při umětém vyšívaní, nýbrž i pro kresliče i archi-
tekty. »Ornament jibočeský« bude vycházeli v seši-
tech, obsahujících po šesti lištech, z velké části kolo-
rovanýchv ceně 2 korun.=Všech sešitů hude 11
Sešit prvý, velmi úhledně vypravený Bayerovým umě-
leckým ústavem v Kolíně, obsahuje ukázky výšivek
z plen, rouch, košilek (zvláště vkusně), živůtků, ko-
ženek, vesměs z Blat. Mimo to na dvou listech po-
dány též ukázky bílébo vyšívání z Táborska, jež na
rozdil od pestrého omnatentu blatáckého nazývá s
kozáckým. E. Fryšová, když se byla marně pokusil
o nalezení nakladatele pro své dílo, odhodlala se vy-
dávati je svým vlaslním nákladem. Toho se může
však odvážiti jen ehdy,najde li vydaný prvý sešil
porozuměnív obečenstvu a přihlásírli se dostatečný
počet odběratelů, aby se uhradil aspoň, náklad n
dilo. Jsme přesvědčeni, že v naší době jest smysl
pro národní umění již tak vyvinut, že obětavá na-
kladatelka nalezne dostatečné podpory pro dílo, jež
každý přítel české rázovitosti uvílá s povděkem.
Bayerův
E Fryšová
Kolín
Blata
Táborsko
29
article
Ze slovanských listů.
* »Bkcm Bceipnoř Heropin« otiskl znam
nitou stať o vzájemném poměru Hercena a Tur
geněva. Devídáme se mnoho nových podrobnost
ze života obou těchto vynikajících mysliteiů. Mez
jiným též o jejich společné nepřízni k Někrasovu
jejž Turgeněv v listě k Hercenovi nazývá přímo »ma-
zurikem“ (tüškářem). Hercen vystoupil proti Někra-
sovu památným článkem ve svém »Koaokoat«, kde
mezi jiným pravl: »V chudé a pošlapané censurou
literatuře naší do poslední doby vyskytlo se mnoho
všelikých podivínů, ale většinou byli to lidé čistí.
lidé pocliví. Aferistě, tažkáři, padělatelé směnek
donášeči, vyskytli-li se, tedy potloukali se v zákou-
tích a nelezli na vynikajtcí místa právě tak jako lon-
dýnští švábi, držící se v kuchyni a nelezoucí do sa-
lonu. Takovým způsobem zachovala se u nás naivní
víra v poctivost básníka a spisovatele. Neuvykli jsme
tomu, že by mohl lháti duchem a obchodovati ta
lenlem tak jako prodejné ženy lhou tělem a prodá-
vají krásu; neuvykli jsme ziskuchtivcům, spekulu-
jícím svými slzami o národním utrpení, ani obchod-
níkům, činícím ze soucitu k proletariatu výnosné
zboží. A v této důvěře, dávno neexistující na zá-
padě, jest mnoho pěkného a všichni musíme ji pod-
porovati. Věřte, že karatel nepravdý, volající hanbu
a prokletí na současnou zvrácenost a prázdnotu, ale
současně shrabující do své pokladničky penize, zřejmě
ukradené svým přátelům, při nynější zmatenosti všech
pojmů — jest horší a nakažlivější než všichni zby
teční a prázdní lidé«. Rozumí se, že slova Hercenov
Někrasov
Turgeněv
Bkcm Bceipnoř Heropin
30
article
Někrasova velmi pálila, a to tím více, že v literár
ních kruzích ruských nezůstalo dlouho tajemstvím
koho jimi Hercen míní. Ale tento nebyl v práva
Vládl sám millionovým jměním, založeným na prác
nevolníků, kdežto Někrasov vyšel z proletarialu
musil učiti se »praktičnosti«. Pro osobní nevraživos
neviděl ani Turgeněv ani Hercen onu zuamenilou
společenskou práci, kterou plnil Někrasov a pro ní
bylo možno odpustiti mu nedostatky jeho, následel
to nuzných poměrů, o nichž Hercenovi se ani ve snu
nezdálo. Dnes upřímnost Někrasova zjištěna jest
nade vši pochybnost a soud Hercenův, výdatná t
kdysi zbraň v rukou nepřátel Někrasova, pozbyo
dávno své zdreující platnosti.
Někrasov
Turgeněv
Hercenův
31
article
* Pěknou kytici na poli slovanské vzájemnost
uvil F. Korš. Vydal ruský překlad slovinského bás
níka Františka Prešerna. Objemná kniha
čítající 244 strany, tištěna jest v Moskvě a obsahuje
též důkladnou předmluvu o významu a životě slovin
ského pěvce. Z každé stránky jest zřejmo, že překla-
datel jest proniknut básnickým duchem originálu až
podjal se své nesnadné práce s pietou a horlivosií
Zprávy o Slovincích, vetkané do předmluvy, a o kul
turních poměrech jejich přispějí nemálo k seznámení
Rusů s touto sympatickou haluzí slovanského kmene
právě tak, jako zdařilý překlad s vroucími verši Pre-
šernovými. Kniha obsahuje celkem devět oddílů. Ke
každému z nich vztahuje se důkladný rozbor, zalo-
žený na četných historicko bibliografických podrob-
nostech. Překladatel neopomenul všímnouti si ani po-
sirtných a německých básní velikého pěvce, tak že
kniha jeho, vyznamenávajíc se důkladností a při tom
zároveň plynností a lehkostí překladu, poskytuje
pěkný obraz jak duševního života básníkova, tak kul-
turní výše Slovinců. Přejeme jim z plna srdce této
pěkné navštívenky u velikého pobratimského národa
tak upřímně, jak bychom přáli jí i svému národu.
Slavjanin.
Prešerna
Rus
Moskva
Pre
32
article
Z cizích listů.
33
article
* Jadrnou karikaturu módního vlaského roman-
ciera Gabriela d'Annunzia nakrestil p. Bu-
renin ve feuilletonu petrohradského Nového Vre-
mene. Čteme tam: »Nyní si povšímněte spisovatele
dnešního směru (proti minulému, Zolově), pana Ga
briela d'Annunzia, jenž sám se považuje a svýmí
ctiteli je prohlašován div ne za genia novějšího ro
mánu. Především je po letoře jakýsi pán ivrdé to
niny, ačkoli vládne dost hladkými i barvitými způ
soby. K časopisu, jenž přinesl překlad jeho »Ohně«
přidána i podobizna autora tohoto nároků plného
díla. Na první pohled, v držení hlavy, v úporno
stisknutých rtech tváře ihned napadne jakási domý-
šlivost, koketně líčení výrazu. Zvláště je význačujs
knír la Vilém II. s vysoko vztýčenými konečkya
jako u polekaného kocoura. Konečně jsou takove
kníry teď — v módě. Zdá se, ža jsou právě ustano-
vením německého imperatora. Jemu snad i přísluí
nositi právě takové kníry, předně jakožto vladařia
za druhé jako vojevůdci, třeba nikdy žádnou bitve
neprodělal a ke prachu přičichl jenom o manévreci
stále jsa oblečen vojenským stejnokrojem a vysokou
hodností vojenskou. Leč spisovateli, mysliteli, pro
povědníku idef takové vonsy, dovolte, ne tuze nositi
sluší. Vždyt už proto, aby jim dán byl onen stálý
a pevný směr nahoru, že prý je třeba opatfovati na
celou noc jakýmsi futrálem, už jen to, zdá se, mohlo
by myslícího člověka přiměti, aby pohrdl tak hloupou
módou. Vždyt by mu musilo býti lito času, aby pře-
mýšlel a se namáhal o to, aby vousy tak stály.
Annunzio
Nový
Zolův
Vilém II
34
article
Dejme tomu, že takový »knír svého hrdinu zdobí“,
dejme tomu, že zdobí i kocoura: ale proč pak by se
měl spisovatel v tom smyslu blížiti jednomu či dru-
hému? Aspoň bys, čtenáři, tak soudil. Ale d'An-
nunzio patrně náleží právě k počtu oněch panáčků.
kteří především chtějí dosící významu módních brdin,
shrdin naší dobý« a potom teprve významu
myslitelů, spisovatelů. A odfud všecko to
jeho »fatovstvo« (fouňovství): v letoře, ve způso-
bech, ve verších, v románech, v kusech, odtu
všecko jeho líčení sebe, to šťavení, jež tím více je
nápadno, čím méně lze muži upříti talentu a dosti
silného. Tato náklonnost k fouňovství prozrazuje
se všelikými ani ne tak vtipnými jako spíše hrubý-
mi a namnoze směšnými příznaky. Všickni autoii
píšou obyčejné romány. Pan d' Annunzio píše
sromány lilijí«, »romány růže«, »romány granáto-
vého jabika«. Čím pak se liší jedny od druhých
tyto romány růží, lilijí a granátových jablek, není
v podstatě pochopitelno, ačkoliv se autor namáh
podati v tom směru jakěsi »neujasněné vysvětieníe.
d ' Ana
Annunzio
granáto
35
article
V prvních, druhých i třetích — tyléž úsilné nároky
povědět něco nepověděného; táž přemrštěná vášní-
vost, přecházející velmi často v pornogeafii; tytez
neostýchavé vpády do majetku silných mistrův
Tolstého, Dostojevského, Zoly. Maupassanta a v po-
sledním románě i Georges Sandové; totéž všude
samolibství a mazlení se s vlastní osobičkou? Je-
dinou snad výminku možno najíti v románech
růže: dva díly románů této řady »Nevinná oběť«i
»Trinmf smrtí« — psány jsou s mnohem větším ta-
lentem, s cítem i pravdymilovností, než romány
druhých řad, zvláště poslední řady — románů gra-
nátověho jablka. Leč na tom zůstává. vše a nápad.
oznsčovat belletrická dila jmény květin nejevigé býti an
více ani méně, nežli prázdnou a směšnou pretensi.
Neboť, kävby bylo možno označit povahu románu
květinou, proč by to nešlo i ovocem nebo zeleni-
nou? Proč nevymyslit romány jablek, hrušek, me-
runek, romány řepy, mrkve, kapusty? Nebylo by
to ani rozumnější ani směšnější« . ..
nv
Tolstý
Dostojevský
Zola
Maupassant
Sand
Trinmf
Irunek
řepa
36
article
Z cizích revul-
37
article
* La Révue et Révue des Révuen
uspořádala opět velkou a zajímavou anketu. Tento-
kráte otázky týkaly se problému vždy časového:
Manželství a rozvod. A sice jednalo se o to, rozhod-
nouti, je-li rozvod vůbec oprávněn a jestli ano, pak
zda je oprávněn jen tehdy, souhlasí-li s ním obě
strany, či i tebdy, kdy jen jednou stranou je vy-
máhán. Paní Julietla Adamová považovala sice dříve
rozvod za nutný vážnosti sňatku. Dnes však již tak
nesoudí. Dnes zdá se ji, že rozvod láme poslední
svazky, jež z manželství tvoří instiluci rodinnov.
Spisovatelka Jeanne Marniová shledává zcela logi-
ckým a přirozeným rozvod při obapolné dohodě. Ž
určitých však restriktivních podmínek chápe Marniová
rozvod i tehdy, když ho požaduje jenom jedna
strana. — J. H. Rosny souhlasí úpině se stanovi-
skem pí. Marniové a přidává ji hned novou radu
dokud zákony o rozvodu nebudou ve smyslu před-
ložených otázek opraveny, nechť se mladí lidé ne-
žení, ať se (milují volně, bez pout manželských.! —
Velmi sofisticky zhostil se své úlohy Emile Zola.
Julietl Adamová
Marniová
Rosna
Zola
Le Révue
38
article
Napsal totižu Přál bych si, aby manželství bylo ne-
zrušitelno, aby láska učinila je věčným, aby muž a
žena, kteří se milováli, milovali se až do smrti, ale
poněvadž jsem pro naprostou svobodu lásky, proto,
je-li rozvod nutným, budiž zákonem povolen, ať už
rozvodu chtějí obě či jen jedna strana. — Vedle
těchto spisovatelských jest olištěna ještě celá řada
čistě právnických odpovědí, jichž autory byli ponej-
více poslanci a advokáti. Celkové resumé ankety:
všichni dotázaní uznávají nutnost zákonité reformy
dosavadních předpisů o rozvodu. Mnozí opřeli se
oprávněnosti rozvodu v případě, je-li požadován jen
jednou stranou: tak zajména Marcel Prévost. Ducha-
plný doslov Pavla a Victora Marguerittů, v němž
uvedeno mnoho pro a mnoho proti, zakončena pou-
tavá a zvláště pro Francii důležitá otázka.
* North American Review přináší ží-
havou satiru Marka Twaina na civilsaci velkých ná-
rodů evropských oproti »barbarům« — Čiňanům,
Burům, Filipincům. Trpká obvinění pronáší Mark
Twain v télo satiře proti Angličaněm a Němcůme
končí ironickým zvoláním: »Zdá se, že oba tyto
osvícené národy mají dvojí civilisaci: jednu pro do-
mácí potřebu a druhou pro výpravy do ciziny !«
* S moderními Athenami, s životem athenským
za našich dnů seznamuje nás George Horton ve-
Scribners Magazine. Táž revue přináší me-
moiry 80letého herce Gilberta, v nichž uchována je
historie anglického a amerického divadla od let čtyři-
cátých minulého století až do dneška.
čnt
Marcel Prévost
Pavel
Victor Margueritt
Twain
Bur
Filipínec
Angličaň
Horton
Gilbert
Francie
North American Review
Scribner magazín
41
article
* Emil Holárek, Reflexe z katechismu.
Padesát listů perokreseb. Nakl. Bedřich Kočí. Druhý
sešit obsahuje pět reprodukcí perem z cyklu »Hlavní
hříchy« a sice »Pýcha«, »Závisť«, »Hněv«, »Lenost«
a dvojbarevnou závěrečnou vignetu k cyklu, jakož
i konec textového průvodu od »Gammy«.
* Časopis Musea království českého. Roč-
ník LXXV. Svazek první, redaktoři Ant. Truhlář,
Frant. Kvapil a Č. Zibrt, obsahuje články dra.
. V. Šimáka »Pozůstalost Dobnerova«, Jos. Vajsa
»Hlaholský zlomek nalezený v augustianském klášteře
v Praze«, dra. V. Flajšhansa »Nově nalezené zbytky
t. zv. »zlomků Epických«, Jar. Kampera »Julius Zeyer-
a pokračování studie »Lad. Stroupežnický, jeho živo
a dllo«, H. Kuffnera »Bojiště válek husiiských 1419
až 1434, hlídku literární a četné zprávy.
* Dr. Josef Teige a JanHerain, Kaple
sv. Lazara. S půdorysem, situačním plánem a 12
obrazy. Nákl. Spol. přátel starožitnoste
českých. Knížka podává historii a podrobný popie
staré památky, o níž se děje zmínka již r. 1280,
určené nýní na zboření a zároveň podává zprávuo
marných krocích, jež společnost přátel starožitností
podnikla k zachránění této památky
* K. J. Erben, Báje a pověsti slovanské.
Ilustroval V. Černý. Nakl. Al. Hynek. Klasické
dílo autora »Kytice« počalo právě vycházeti v novém
vydání, v pěkné úpravě, poněvadž dosavadní vydání
jest úplně rozebráno.
Holárek
Kočí
Pýcha
Závisť
Antonín
Truhlář
František
Zibrt
doktor
V Šimák
Dobnerův
Jos
V Flajšhansa
Kamper
Julius Zeyer
Stroupežnický
H Kuffner
Teige
JanHerain
svatý . Lazar
Erben
V Černá
Hynek
Praha
42
article
* J. L. Turnovský. Posmrtná vzpomínka. Zvt.
otisk z »Věstníku Ústř. Matice školské«. S podo-
biznou. Knížka obsabuje stručný životopis zesnulého
a líčí pak zejmena jeho zásluhy, jichž si získalo
zakládání škol pro české menšiny v kraji smíšeném.
* Zeměpisné obrazy pro školu i dům vydává
Fr. Krátký, chemiografie v Kolíně. Sešit II. má
deset pohledů. Trojbarevný obraz jezer plitrických.
* Kvalitseivný Rozbor spektrálný lá-
tekminerálných i organických. Zpraco-
val Jaroslav Formánek, insp. při c. k. všeobec-
ném ústavu ke zkoumání potravin v Praze. Podporou
České akademie. V komisi knihkupectví Bursíka á
Kohouta. Kniha důležitá pro chemika, přírodozpytc
a lékaře. Spektrálný rozbor vylíčen co do zásadi
potřebných přístrojů a method pracovních, podána
spektra veškerých kovů i nekovů, jejich sloučenin,
plynů, barvív, alkoloidů, glykosidů, kovů atd. Kniha
vypravena s četnými vyčbrazeními a tabulkami.
* Sborník věd právních a statních. Za
účastenství členů české fakulty právnické rediguje
prof. Bohuš Rieger. S podporon právnické jednoty
v Praze vydávají Bursík a Kohout. Ročník I. Bohatý
výběr látky. Přední sily fakulty právnické podávají
tu výbor původních prací. Přehled moderních publi-
kací právnických, roztříděný dle látky: relerátyi
výtahy-
Turnovská
Krátká
Formánek
Bursík
profesor
Rieger
Kolín
Praha
Český akademie