2
masthead
V Praze, v neděli dne 7. února 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předplácí se
v Praze v adusinistrasi
na měste
na čivst leta . . . . 6 K —
s dvojí donáákou
na nněsíe
Ba čtnit leta . . . . 7 K 50
vo slIalch! a K 30
na měeíe.
Poštout
na měste
nrrt nis . . . . a k e0
s dvojí zásilko
na měst
čtot la . . . II K so
Praha
5
title
Onešní číslo pro Prahu le o 18 stranác
Praha
6
article
Německé-finanční okresní
ředitelství v Liberci.
Německé-finanční okresní
ředitelství v Liberci.
Zatím co ve Vídni shromážděné německo
nacionální panstvo v potu tváři vypírá nesmrtel-
nou ostudu, jakou si utržil jeho »nepostráda-
telný« vůdce pan Derschatta svou sedm
šedesátnickou resolucí ve výboru rakouské dele-
gace — mne si v Liberci postrádatelný generál
téže strany, pan Prade — spokojeně dlaně
dostaloť se mu právě od štědrého příznice jeho
pana Körbra dárku nemalé ceny pro poli-
tické záměry německých nacionálů v severnieh
Čechách. Včera stihla do Liberce zvěsť, že se vláda
Körbrova na tom rozhodla zříditi dnem 1. zář
t.r.v Liberei německé c k. finančn
okresní ředitelsítví pro okresy libe-
recký, frýdlandský, rumburský a warnsdorfský.
kteréž vylomí jednak z obvodu litoměřického
jednak z jičínského.
Tím splňuje pan Körber německým irre
dentistům na severu českém opět jeden z jejich
četných postulátů, jež si neustávají vymýšlet z
účelem vytouženého zřízení svého samostatného
německého území v Čechách.
Tak rozumí presentu ovšem i Pradeov
liberecká »D. Volkszeitung«; radostně
rozechvěna oznamuje Libereckým, že vláda ko-
nečně vyplnila dávné přání Němců po národní
samos právě:
Derschatt
Prade
Körbr
Körbrův
Körber
D Volkszeitung
Němec
Liberec
Vídeň
Čechy
7
article
»Dosti dlouho trvalo, než toto finanční ře-
ditelství okresní uskutečněno. Po kolik let již
konaly se k tomu připravy a již před rokem
obdrželo finanční okr. ředitelství v Litoměřicích
rozkaz, aby Liberce se týkající akta vylučovalo
bylať již tehda vláda na zřízení finančního okr.
ředitelství v Liberci se ustanovila. Nicměně
však věc pořad vázla. Zdržovalť ji český mi-
nistr krajan dr. Rezek tím, že chtěl dáti
svého svolení jen ke zřízení finančního okresního
ředitelstva dvoujazyčného. Dobře věda,
že v úřadech, k nimž by patřily též české
menšiny, bude se musit též česky úřadovat
budou na ně tudíž dosazováni také čeští úřad-
níci, trval ministr dr. Rezek úsilovně na tom,
aby v obvod budoucího libereckého finančního
ředitelství zabrány byly české okresyi
turnovský a železnobrodský. Tim
bylo by se do Liberce přistěhovalo nových če-
ských úřadníků a sluhův, v úřadovnách nového
ředitelství byl by zazníval též jazyk český
(o hrůza !), ba vzhledem k těm českým
okresům byl by se musil zřídit i český poplat-
kový okresní úřad. To všechno Češi předvídali
a proto se jejich ministr krajan dr. Rezek tak
houževnatě vzpíral jednojazyčnosti libe-
reckého finančního okresu. — Než, pádem
doktor
Rezek
Tim
Čech
Litoměřice
Liberec
8
article
Rezkovým padl též odpor (?) vlády proti opráv-
něným požadavkům německým. —
Nahlédlo se ve Vídni, že jest moudřejšt
nerozmnožovati jazykový zmatek ještě hůře a
nepřičiňovati k dosavadním přikořím a křivdám
na Němeích spáchaným () ještě nových. — Ví
táme se zadostučiněním, že vláda vyhověl
oprávněným tužbám města Liberce a radujeme
se, že otázka tato konečně přece rozřešen
byla tak, jak jsme si žádali a přáli.« —
Podali jsme naschvál kvitanci páně Pradovu
v plném její znění, aby byla nesporně zjištěna
povaha nejnovějšího toho skutku Körbrovy —
nestrannosti. Neboť již dnes ve vídeňské »Neue
Freie Presse« se hledi zapírat. Ohraničení úřad-
ních okresů nového libereckého ředitelství není
prý »naprosto národní« — poněvadž
východní okresy německé vrchlabský a trut-
novský zůstanou i nadále v obvodu finančního
ředitelstva jičínského. Bodejť by byli natáhli
ten liberecký obvod až přes Broumov a n
Králiky. —
Rezkův
Körbrův
Králik
Vídeň
Liberec
Broumov
Neue Frei Presse
9
article
Páně Pradova ličba celého procesu je tak
jasna, že přestává vůči ni všechno officiósní
zalhávání. Po vystrnadění českého ministra kra-
jana z kabinetu ihned pominul všechen ostych
Körbrův před jednostranným vyplňováním ně-
meckonacionálních postulátů směřujících k ná-
rodnostnímu rozdělení státní správy v Čechách.
Pokud nemá vláda vázány ruce sněmem
českým a naší obstrukcí v parlamentě vídeň-
ském, potud svou mocí nařizovací již bez roz-
paků vyhovuje jedné německé choutcez
druhou. Tu neví pan Körber ničeho o své »zá-
sadě«, že ve věcech národně politických nepod-
nikne vláda ničeho bez souhlasu obou zúčast-
něných národních stran. To platí jen tehda.
má-li se vyhověti nám. Však Němcům — jak
případ ukazuje — neváhá vyhovět i v nejpo-
vážlivějších požadavcích jejich národního chau-
vinismu bez našeho souhlasu, přes
hlavy národa našeho, ano i proti našemu od-
poru, opřenému o důvody nejvlastene čtější,
jichž by žádný rakouský státník neměl lehko
vážně ignorovati.
Körber
Němec
Čechy
10
article
Jak podstatnými a závažnými byly námitky
dra. Rezka proti zřízení výhradně a výslovně
německého finančního okresního ředitelství
v Liberci, každému znalci národních poměrův
tamějších krajínách jest zřejmo a jasno na
první ráz.
Stál na rozumném a jedině správném sta-
novisku, že úřadové státní jsou k vůli lidu zde
a mají s ním jednati jeho jazykem. Poněvadž
pak v zemi české příslušníci obou národů
celé zemi sídliti mohou a také sídlí, že mají tu
všude úřadové býti opatřeni náležitým počtem
úřadníků obou jazyků zemských v slově i písmě
znalých a nemá tedy býti v Čechách státních
úřadů pouze německých, kde jako u toho vyše-
brodského c. k. okresního soudu, ani soudce,
ani adjunkt, nedovedou s Čechem po česku pro-
mluviti. Zřízovati takové výlučně německé c. k.
úřady a soudy v království českém jest nejen
proti zákonu, ale i proti všemu rozumu.
Čecho
Liberec
11
article
Nevídáno, aby bylo do Liberce k těm 2000
tamních usedlých Čechů přibylo ještě několik
češtiny znalých finančních úřadníků. To neměl
býti pro státníka rakouského momentem hodným
ohledu. Ale za to měl povážiti, co činí, když
přistupuje na německý princip národnostního
rozdělování státní správy v království českém.
když pomahá roubit to uzavřené německé územi
na severu Čech a plnit tak nejsmělejší sen ně-
meckých irredentistův, oněch Knotzův, Piekertův
a Bareuthrův, kteří s tím »dělením Čech« za-
čali. Prozíravý a rozený státník, když by již
vykrojoval po přání Libereckých nový finanční
obvod na severu Čech, měl by vždy položiti za
podmínku, že zůstane tento nový úřad
státním, t. j. rakouským úřade m,
pro nějž platí základní zákon o rovnopráv-
nosti všech zemských jazy ků,
v jehož úřadovnách nesmi býti tedy zemský
jazyk český žádným neznámým idiomem, alebrž
rovnoprávným jazykem úřadním, jímž úřadníe
jednají se stranami českými tak dobře, jako
v Cáslavi úřadníci finanční jednají s německými
stranami po německu.
Opouštěje toto jedině správné zákonné
stanovisko, dr. Körber těžce prohřešuje se nejen
proti zákonům platným a proti právu národa
našeho, jimi utvrzenému, ale i proti životním
zájmům říše, který žádá a vymáhá zcela jiné
rozřešení otázky české, než podle chouteka
plánů takových »vlastenců«, jaci dnes v Liber i
»nešilhají, ale přímo hledí« přes hranice do
»německé pravlasti« své — kde již r. 1868
objevil starý Kuranda pověstnou »magnetovou
horu« pro zdejší »Eisenkolby« in genere.
Čecho
Bareuthrův
doktor
Körber
Liberec
Čechy
magnetový hora
12
article
O hájení české půdy.
O hájení české půdy.
Za četné návštěvy konala včera Česká
společnost národohospodářská svůj obvyklý de-
batní večer, věnovaný otázce neobyčejné důleži-
tosti a neobyčejného dosahu. Nejen hospodář
ského, při značném přechodu českých
velkostatků v ruce německé, jak
jsme toho svědky v poslední době. Referent,
ředitel zemské banky pan Procházka rozvinul
otázku do podrobnosti — jeho vývody dopo
ručujeme všeobecné úvaze.
Schůzi zahájil předseda společnosti pan
doc. dr. Gruber, uvítav přítomné a poukázav
na význam rozhovoru,
Referent ředitel pan Frant. Procházka
V životě národa jako v životě rodiny stří
dají se dnové šťastní v dobami pohrom, utrpen
a nenahraditelných ztrát. V obdobích šťastněj
ších všechno se raduje, ale každá běda zane-
chává po sobě stopy zármutku, takže členové
rodiny i strany v národě ostýchavě se vyhýbaji
dotknouti se rány, která bolí a o níž soudit
lze, že ještě zacelenou není. Než jsou na těle
lidí i národů některé jizvy, které přese všechnu
bolest znovu otevříti třeba a zabrániti tak pe-
člivým ošetřováním, aby celé tělo nevzalo zkázu.
Procházka
docent
doktor
Gruber
František
13
article
Odkladem léčení nebude bolest menší.
Mocný příboj podemilá českou půdu. Tiše,
bez velkého hluku, ale vytrvale zabírá ruka
cizí kus po kuse domácí půdy v zemích če-
ských. Tu padne velkostatek, tam zase cha-
lupa; někde továrna, jinde zase uhelný dů
odeizí nám celou obec, ba někdy utrhne se
celý kraj; noviny zabědují a vlny nad krajem
ztichnou. Pochopita, že stav takový není bez
vlivu na běh věcí politických. Ale pravdě budiž
dán průchod. Není to stav věcí sám, který činí
nás slabými, protože jest výslednicí hospodář-
ských sil celých desetileti minulých, ale slabými
nás činí skutečnost, že se nestaví žádné
hráze proti tomuto příboji. Po mém
soudu jest k tomu nejvyšší čas. Nejlepší hlavy
národa měly by o tom přemýšleti dnem i noci.
jak odvrátiti pohromu, která se na nás vali
která hrozí zasáhnouti u samého kořene českou
lípu, tak slibně znovu se zelenající.
14
article
Namitne se mi snad, že otázka obhájení
české půdy jest povahou svojí tak delikátní, že
by se neměla řešiti veřejně, že by bylo lépe
přetřásati ji jen v klubech, v Národní radě neb
v českých ústavech peněžních. Na to odpovídám
zcela otevřeně, že pokládám otázku tu za tak
obsáhlou a nalehavou, že se ani jinak než za
účasti celé české veřejuosti nedá zdárně rozře-
šiti. Jsem také přesvědčen, že otázka ta souvisí
úzce s hospodářským uvědoměním lidu a že
bude třeba mnohých let ku provedění prací při-
pravných. Řešení palčivé záležitosti té nesmí
však vymizeti vice z našeho programu. Jednotlivé
části nebo fáse její budou arci přetřásány v kru
zích uzavřených a snad i řešeny cestou soukro-
mou, ale celek dotýká se všech vrstev národa,
jak šlechtice, tak domkáře, učence jako dělníka.
tak že všechny třeba zváti, aby přispěly hřivnou
svojí. Jest toho nutně potřebí pouká
zati na nebezpečí, jaké hroz
celku, aby se otřáslo svědomím jednotliveů
Každý příslušník národa ať muž či žena necht
koná tu svou povinnost.
Tou povinnostl nemíním ani žádnou sbírku
ani žádný příspěvek. Svatá půda otců našíeh
nedá se udržeti po měm soudu ani sebe většími
oběťmi na penězích, když by z lidu vymizel
ta mocná a účinná láska k ní, jakou se vyzna-
menávali naši předkové. Nečekejte proto, že
Vám navrhnu zřízení nějakého velikého ústavu
ku hájení české půdy. Takových návrhů bylo
již několik učiněno, ale žádný nebyl proveden.
Hodlám zahájiti dnes veřejný rozhovor
této záležitosti návrhem, a bychom v še mi
15
article
prostředky budili a udržovali po-
svátný oheň láskyk domácí hroudě,
tak aby každý český člověk choval v srdci ne-
ukojitelnou touhu získati tolik půdy pro sebe a
svou rodinu, na kolik mu prostředky bez újmy
povolání jeho stačí. Povinností jednoho každého
nazval bych takové hospodaření se zděděným,
vrozeným neb získaným majetkem, aby příjmy
rostly a vydání (zejmena zbytečná) se omezo-
vala, tak aby se v každé domácnosti objevil ke
konci roku blahodárný přebytek, jehož bylo by
lze užíti ku nákupu půdy.
Vlasť nežádá na nás nic jiného, než aby
chom každý na svém místě počestně a pilně
pracovali, pro sebe a pro své rodiny co nejše-
trněji hospodařili a svými úsporami půdu jej
z poroby vykoupili. Úkol nebude tak snadný
ale tím větší česť, přibližíme-li se alespoň k jeho
provádění.
Po katastrofě bělohorské, kdy národu če
skému konfiskováno bylo pozemkového majetku
dle známého díla dějepisce Tomáše Bilka za
1200 millionů korun, zotavovala se vlasť jenom
pomalu, neboť noví majitelé půdy trávívali po-
nejvíce v cizině a zanášeli tam důchody statko
svých. I svobodu selské půdy bylo třeba o
nich vykoupiti prostřednictvím vyvazovacích
fondů. Vděčně pamětlivi budeme přičinění.
skromnosti a šetrnosti otců svých, kteří z vroueí
lásky k domácí hroudě položili nové základy
našemu bytu hospodářskému. Ze stavu selského
obrodila se nám všechna povolání intelligencea
ve třiceti letech stál tu národ doplněný ve všech
svojích vrstvách, plný bujarosti a síly. Jen jed-
noho se mu ještě nedostává. A to jest, znalo-
sti cest k rychlému a trvalému povznesení
jeho stavu oekonomického.
Bilek
16
article
Budiž řečeno slovo upřímné: »U n á
se nyní v celku hospodaří špatně«
A proto nemůžeme z místa, ztrácíme půdu pod
nohama, posíláme almužnu tam, kam třeba po-
sílati výdatnou pomoc a stojíme na břehu bez
rady, vidouce tonouti člena rodiny. Čestné vý-
jimky potvrzují pravidlo. Potomei hospodářů do-
brých zacházíme nešetrně s majetkem zděděným is
grošem vydělaným. Mnoho se vyzíská a málo
se ušetří. Nerozumný přepych zachvátil všechny
stavy a v letošním masopustě lze pozorovati již
známky horečného mrhání peněz. Vymýšlejíse
stále nové plesy, karnevaly a maškarády, in-
telligence dává špatný příklad živnostníkům i
dělnictvu. Snad nikde na světě se tolik neplesá
jako u nás a bylo by na čase vystoupiti mužně
proti této nákaze. Kdo zná jen trochu hospo-
dářskou situaci národa, ví také, že nemáme
takovým častým radovánkám žádné příčiny.
U můj á
17
article
Bylo mnoho pravdy ve výroku ruského
učence, jenž o nás napsal, že máme choutky
millionáře a prostředky žebráka. Ohledněme s
jen každý kolem sebe. To není pouze rozumné
zvýšení úrovně životní míry, toť způsob života
marnotratný, jakým svádí jedna vrstva společ-
nosti druhou. Zpytujme jeden každý trochu své
hospodářskě svědomi ! Rolnik i živnostník, úřad-
ník jako dělník, shledáme všichni, že mnohé
z našich vydání bylo nejen zbytečné, někdy
i zdraví škodlivé. A polepšíme se, když shle-
dáme, jak úzce souvisí naše vlastní hospoda-
ření s blahobytem celko, pochopíme, že šetři-
lové mohou zachrániti naši půdu, kdežto marno-
tratník ji podkopává.
Cením úsporovou sílu českého národa na
250 millionů korun ročně a vzrostou-li úspory
jeho pouze o 70 millionů za rok, shledávám
že zůstali jsme za jinými kulturními národy
v hospodaření svém pozadu. Nepokládám však
proto věc naši za ztracenu a kojím se naději
že národ z horečky marnotratnictví vystřízliv
a starou láskou k půdě vlasti svojí znovu zahoří
K hájení české půdy jest třeba nejen na
dšenců, ale zvláště pilných a spořivých pracov-
V drobném prodeji:
ranní číslo o sobě . . . za.
. za 2h
odpoleddní
Ve slialkích na renkovš-
ranní číslo. . . . . .
sdpolední
. . . . . . Bh
Inseráty
platí se hotově napřed.
Přečplacení a inserty přijťmá ndmisl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nncházejí se též reda kee
tiskárna a ezpedice „Národních Listá“
Rakopiry se novraosji
národní Listat
18
article
níků. Příležitost k tomu jest nad míru přízni-
vou. Předně není tou dobou půda v zemích če-
ských drahou. Cukerní krise i jiné okolnosti
přispěly k tomu, že půda z přehnaných cen
doby rozkvětu cukrovarů asi o třetinu se zlev-
nila a stojí dnes pouze na výši kapitalisované
výnosnosti obilnin. Za druhé jest nebezpečí dal-
šího klesání ceny pozemků zmírňováno tím, že
úroková míra kloní se spíše ke snížení. Také
nesmírná výroba zlata v době novější přispěje
po měm soudu k tomu, že cena statku veške-
rého se upevní proto, že žlutý kov jako mě-
řitko cen dozná asi v málo lélech znatelného
znehodnocení. Není proto v době nynější nie
tak příhodného k uložení úspor jako česká půda.
Jaká to krásná příležitost pro naše mladé, vzdé-
lané hospodáře, prokázati lásku k rodnému kraji
pilným obděláváním vděčné hroudy. Pokročilost
okresu nebude se více posuzovati dle množství
svolaných táborů a pronesených řečí, nýbrž dle
počtu vzorných statků a zachovaného na nich
majetku. Vybírajíce muže své důvěry nebudeme
se již více ptáti: »Jaký kanton?« nýbrž: »Jaký
Švýcar ?«
Tomu, kdo neuměl hospodařiti, na statku
vlastním, nebudeme více věřiti, že dovede ho-
spodařiti lépe se statkem cizím. Získají-li naši
mladí a horliví zemědělci něco úspor, budou
ovládáni touhou po zabrání nových pozemků
v obvod své působnosti a započnou najímati
neb i přikupovati role cizí. Tu poukazují na
dobrý příklad Moravanů. Již zesnulý rolnický
poslanec Skopalik nabádal sousedy obce záhli-
nické, aby si společně najali od velkostatku dvůr
k jejich obci přináležející a rozdělili mezi sebou
lány půdy k účelnějšímu hospodaření na rolích
vlastních. A sousedi byli a jsou ještě dnes
s provedením návrhu toho jak náleží spokojeni.
Švýcar
Moravan
Skopalik
19
article
O obci dřevohostické jsem četl, že si takový
dvůr od velkostatku koupila a role mezi sousedy
rozprodala. Též jiné obce na Moravě následo-
valy těchto dobrých příkladů získání domáci
půdy a soudím proto, že by se i v Čechách tak
pokračovati mohlo. Nejprvé se dvorec najme,
hospodáři rozdělí mezi sebou role, vyzkoušeji
jejich výnosnost a pak se při přiležitosti roz-
hodnou pro společnou koupi dvora. Při takových
obchodech s pozemky budou jim napomáhati
české ústavy peněžní velmi ochotně.
Z doby novější máme také příklady v Če-
chách, že větší obce městské zakoupily velko-
statký, jako obec mostecká statek Třebivlícea
obec semilská statek svého jména. Obě městské
obce kontrahovaly k tomu účelu komunální vý-
půjčky, takže i touto cestou mnohá obec česká
by mohla přispěti k vyvlastnění domácí půdy
z rukou cizích. Kdyby snad i dnešní kalkulace
nevydala výnos statku, rovnající se přesně an-
nuitě, kterou bude obec povinna platiti bance,
nebudiž přehlédnuta okolnost, že se půda ne-
množí jako úspory, že výnos statku můžes
zvýšiti, kdežto úroky z výpůjčky nevypovědi-
telné se strany věřitelé mohou doznati spíše
snížení.
Morava
Čechy
20
article
Konečně měli by odborně vzdělaní synove
zámožných hospodářů ucházeli se více o nájem
dvorů, aby jednou, seznavše jejich výnosnost,
mohli vystoupiti jako uvědoměli kupci. Kdyby
takový zdravý ruch mezi uvědomělými hospodáři
po vlastech českých se rozproudil a poptávk
po úrodné půdě stala se vážnou a žádostivou,
nepochybuji, že by se našel i český peněžní
ústav, který by hleděl velké alodní statky při
příležitosti získati, aby je pak po jednotlivých
dvorech rozděleně snaživým hospodářům v mírné
ceně přenechal. Ostatní vrstvy národa, které
samy nebudou chtíti půdu pro sebe získati, bu-
dou se zájmem sledovati kroky hospodářů i ban-
kovních ústavů v tomto směru a podporovat
úsporami svými ústavy, které své finanční sily
věnovati budou hájení české půdy
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 6. února.
5—. (Kronika.) Gregers Werle v »D-
voké kachně« je idealista pravdy. Věři, že v jeho
poznání je nejvyšší dobro. Stává se fanatikem
svého poznání, chce je mouí sdíleti i svému okoll.
A zde jeho »pravda« spůsobí — zlo.
Taková je thěsa hry. Slepý fanatism pravdy
přivodí zlo! Aby thésa přesvědčovala, musí nutně
vyplývati z předpokladů hry. A hra musí hověti
přirozeným podmínkám divadelního účinku. v
»Divoké kachně« Ibsen podivuhodně dostál těmto
podmínkám a právě proto je hra jeho tak půso-
biva. Jinde méně se po nich ohlížel, ba místy
proti nim přímo hřešil (Rosmersholm, Borkmann
atd.) a hry přírozeně zůstaly bez silnějšího
ohlasu. Idea, sebe hlubší, není li scénicky šťastně
vybudována — nedá sama ani silu ani život-
nost dramatu. A základem dramatického účinku
je příprava. Co má zajímat, působit, přesvěd-
čovat na jevišti, ať myšlenka, ať povaha,
ať hnuti, musí být připraveno. Proto má drama
půl úspěchu zabezpečeno — v dobré exposici.
»Divoká kachna« má znamenitou exposici.
V prvních aktech nie se nevykládá, nie neděje,
nic neobrací divákovu pozornost na sebe, co by
autor v zadních aktech pro svoji argumentae
nemohl potřebovat. Všimněte si jen drobnůstky
V prvním aktu starý Werle touží po odpočinku,
protože mu čtení začíná být obtížno. Ve dru-
hém aktu slyšíte klásti důraz na krátkozrakost
Hedviččinu. Ve třetím je projevena obava, že
Hedvika oslepne. Ve čtvrtém se dovídáte, že
starý Werle jistě oslepne. A v pátém zatím do-
spěly věci tak daleko, že jste chtěj nechtěj při-
vedeni, uznávati jistou souvislost organické vady
obou osob sobě dotud na oko cizích. Objev
společenského poměru, který náhle otřese vědo-
mím Hjalmarovým, je pak už provázen žádoucím
dramalickým reflexem v duši divákově.
Gregers Werl
Ibsen
Rosmersholm
Borkmann
Hedviččin
Hedvika
Hjalmarův
Praha
22
article
A hlavní pásmo hry! Gregers Werle nevy-
stupuje poprvé jako apoštol. Pokoušel se, jak
se dovídáme, už v rozmanitých poměrech uplat-
niti své přesvědčení. Kdož vl, s jakým vý-
sledkem ! Tentokrát však před tváří obecenstva,
záleží na tom, aby výsledek a všechen průběh
jeho činnosti byl překonávající, aby mluvil z
sebe a idea aby na konec sama jasně vynikla.
Proto musí být poměry právě takové, aby všemi
obraty směřovaly k nutnému poznání. Proto
autor hned od počátku před očima diváka tak
pečlivě chystá a téměř nepozorovaně vysvětluje
minulost jednajících osob, povahy Hjalmara,
paní Giny, Hedvičky, starého Ekdala, starého
Gregers Werl
Hjalmar
Gina
Hedvička
Ekdal
23
article
Werla, všecko se znenáhla staví do patrnosti
před zraky diváka a všecko je právě takové,
jaké a co autor právě pro svůj »případ«, pro
svoji thési potřebuje. Představte si, že by v této
scénické architektonice něco »nehrálo«, že by
jedno kolečko do druhého nezasahovalo, jedna
páka v důmyslném sestrojení se zpáčila! Po-
ložte na př., že by manželstvo Ekdalových
bylo náhodou jiného temperamentu a jiné po-
vahy, nežli vskutku je, že by bylo v takových
poměrech a takovém naladění, že by Gregersovu
nabízenou pravdu místo prudkého odmítnutí mo-
hlo s filosofickým klidem přijati: co by ná-
sledovalo? These autorova zůstala by — bez
illustrace. Manželé Hjalmarovi by klidně vymě-
nili své názory, malá Hedvika nebyla by vy-
stavena žádnému otřesu své něžné duše, divoká
kachna seděla by zbytečně ve svém koši za zá-
clonou, Gregers by se neoctl v žádném sporu
svého názoru se zkušeností života, nestal by se
hrdinou žádného dramatu a bylo by — po ko-
médii. Zatím děje se ovšem opak. Stavba hry
znamenitě ve všech podrobnostech nadbíhá po
třebě myšlénky, o niž běží. A v tom je mi
strovství — nelekejte se slova ! — dramatické
techniky.
Franco uzským dramatem let sedmdesátých
dospěla dramatická »technika« svého vrchole
Werl
Ekdalův
Hjalmar
Hedvika
Franco
24
article
Sardouovské eskamotérství scénického effektu
nebylo lze už přebiti. Nadešla doba reakce. v
letech osmdesátých zahájil modernism svoje ta
žení proti »přežilým« formám. »Volně jeviště«
prohlásilo revoluci dramatického umění. Revo
luce pracuje vždy s výstředností proti výstřed-
nostem. Nejnápadnějším na starém dramatě byla
dokonalost techniky.
— Pryč se vší technikou! stalo sé heslen
převratu.
Technika v dramatě prohlášena »řemeslem«
A umění nesmí být řemeslem. Uznáno za prvn
cnost »nového dramatu«, aby nemělo techniky
Děj, intrika, zápletka, stavba, příprava, kon
strukce, architektonika, nic, co páchlo nenávi
děným »řemeslem« nesmělo se objeviti v práci
která činila nárok na uznání modernismu
Jménem velikého převratu vypověděn boj na
nůž všem tak zvaným »požadavkům divadla«.
25
article
Nejprudší revoluce nemají dlouhého trvání
Co je dobrého, zdravého v novém hnutí, při
způsobí se rychle životu, najde svoji souvislose
se zdravým základem zděděné formy, co se
»přežilo«, odpadne — a stará tradice, zdokonalena,
oživena, vzpružena duchem nového hnutí, slaví
na konec vílězství. Tak bylo i s novým dra-
matem. Revolucionáři dramatu nemohli hrát
divadlo neustále jen — sobě. Divadlo nedá se
myslit bez obecenstva. Co byl pravý, silný ta
lent mezi mladými, nalezl si brzo cestu k obe
censtvu pomocí nové — techniky. A ta nebyla
leda obrozením techniky — staré. Odvěké zá-
kony divadelního účinku přizpůsobeny tak potře-
bám nových látek.
Také novodobé drama, chce-li žíti — na
jevišti žíti! — nesmí obcházeti — podmínky
divadelního účinku. A ty jsou v dnešním di-
vadle málem tytéž jako ve starém. Obecenstvo
sice od doby k době prodělává také svoje evo-
luce jako každá bytost organická, mění se
s dobou, je dnes jiné, než bylo před padesáti,
před sto, před tisíci lety, má jiné názory, jiné
zvyky, jiné vychování, iiný stupeň citlivosti, ale
přece zůstává zase jen — obecenstvem, bytostí.
která má jisté zákony své přírody, jež třeba
znáti a šetřiti dnes jako před tisíci lety. A tyto
zákony přírody divadelního obecenstva diktují
své podmínky umělecké tvorbě, určené pro di-
vadlo.
26
article
Dnešnímu obecenstvu netřeba už při
cházeti se známými »jednotkami« poetiky.
s jednotou místa, času, děje, které byly
nezbytny staré divadelní hře, netřeba mu pro-
vozovati virtuosní triky a přepady, bez kte-
rých se nedal myslit divadelní effekt v ko-
medii druhé polovice minulého století, ale dnes.
jako vždy je divadelní skladbě nevyhnutelně
třeba dbáti zákonů připravy a perspek-
tivy divadelního rámce, dnes jako vždy musí
mít drama svoji stavbu, své ústrojí, svoji kon-
strukci, svoji — techniku. A co ji nemá,
kdyby bylo dílo sebe hlubších idejí, sebe čaro-
vnější poetičnosti, sebe barvitějšího ličení, n en
dramatem a zůstane na divadle bez účinku.
Dnes jako vždy není technika ledabylou, nýbrž
podstatnou podmínkou dramatické tvorby.
A dílo, které je sděláno mim o požadavek nebo
přímo proti požadavkům dramatické techniky
které pro své porozumění předpokládá připravu,
studium a komentáře vedle své scénické
stavby, je snad hlubokomyslná práce, snad vy
soce poetické dílo, ale není — dobré drama.
Dobré drama má svoji přípravu, svůj komentář,
svoji sílu přesvědčivosti v sobě, v samé pod-
statě své umělecké bytosti, ve svém těle, v
své scénické stavbě.
27
article
A ještě hlavní podmínka, diktovaná při-
rodou divadelního obecenstva: divadelní hra ne-
smí předpokládat u diváka činnost ryze my-
šlenkovou, musí se obracet k jeho bytosti
citové, k jeho schopnosti hnutí
Obecenstvo v divadle je především bytost po-
hnutlivá a jdeli o myšlenku, třeba jiu
něho vyvolati nikoliv prostředkem pochodu čistě
myšlenkového, jakého je neschopno, nýbrž
pomocí dějův, stavů a hnutí, jichž výsledkem
teprv a jako korunou je — myšlenka.
Proto dnes, jako jindy zůstává podsta-
tou dramatismu děj, pochod, postup, zápletka,
zápas, vůbec vše, co v duší diváka provázeno
je hnutím. Postup, děj, hnutí musí být zře-
telny oku nazíratelovu a provázeny v zápětí vy-
volanými stavy jeho duše. Děj po případě čisté
vniterný, ale vždy náležitě u zřetelněn
28
article
Všem těmto požadavkům dramatické tech-
niky odpovídá znamenitě Ibsenova »Divoká ka-
ehna«. Proto je znamenitým dramatem. Látka
ač myšlenková, jako u všech her Ibsenových,
usiluje vyvolati vrcholnou ideu u diváka pro-
středkem jeho schopnosti čístě obrazova cí
a v tom je její síla i — vítězství. Není tomu
stejnou měrou tak u všech dramat básníkových.
V jiných hrách norský dramatik předpokládal u
diváka myšlenkové pochody, kterých hromadná
bytost hledišté není schopna a v tom byla
jich dramatická — slabost.
Od prvních výjevů v hostinném domě to-
várníka Werla obepřádána je vnímavost diváka
pletivem životných poměrův společenských, které
v diváku budí duševní stavy, jež řetězem lo-
gické souvislosti nutně vyvolají v mysli divá-
kově na konec — ideu, na níž záleží. Divák je za-
svěcován do povah i smýšlení jednajících osob,
cítí s rodinou Hjalmarových, pojme hlubokou
sympatii k čisté bytůstce Hedvičině, vyciťuje
podivuhodně uzřetelněný vztah člověka k němé
přírodě, divák je do duše pohnut pásmem
vniterného děje, který se před ním odehrává, je
rozechvěn a tak dokonale připraven, aby
ve chvíli tragického skonu hrdinky mohl vy-
stihnouti jeho — idejný obsah.
Dokonalý dramatický pochod ! Komentát
je zbytečný!
Ibsenův
Hjalmarův
Hedvičin