ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 f0ef5510-66b6-11dc-ab33-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 28 celkem · entity: person 31, org 1, place 18, work 1
1 masthead
28. října 1900.
2 masthead
Nedělní zábavná příoha „Národních Listů
3 masthead
k čislu 298
4 masthead
Strana 9.
5 title
Ze života uherských Slováků
Slovák
6 article Píše prot. Benjamín K o š ut.
Píše prot. Benjamín K o š ut. Domovina Slováků horských jest obdařena bohatými krasami přírodními. Vysoká pásma horská a nízké kopce, sněhem pokryti horšt velikánové s hlubokými údolimi ladně se stří- dají. S horských temen tui tam shlížejí dol staré zbytky dávných časů a věčně krásné při- rodě zvláštního dodávají rázu. Na úpatích hor neb na stráních obkličujících hluboká údolí bě- lají se zdi vesniekých domků, porůznu roztrou- šených, kleré tu i tam sotva lze víděti pro husté stromy, kolem nich stojící. Leč krásný obrázek tento často ztrácí na svém půvabu, vkročíme-li do vnitř vesnice. Velká většina vesnic stavěna jest velice nepořádně, obydle lidská nesvědčí příliš o pořádku a čistotě a ještě méně o pohodlí. Velkou čásť světnice, kouřem začazené, zaujímají kamna a pec s nimi spojená. Na ostatním prázdném pro- stransiví viděti jest jednu neb dvě lavice a ně- kolik primitivních kusů nábytku. Často nalez- neme v jednom neb druhém koutě světnice malé tele neb selátko, ve světnici také tráví zimu slepice a králici v nejlepší shodě. V létě bydli rodina většinou pod šírým nebem, ba odpočinek vyhledává ve spižírně, na půdě neh v zahradě; v zimě však všecko táhne se do světnice, kde ohromné vedro vhod jim přichází. Při některém domě není ani komínu a kouk z krbu otevřeného na půdu vychází a odtud střechou ven, někdy ale tou měrou naplní světnici, že nutno okna zotvírati, ač-li vůbec otevříli se daji.
Píš Slovák
7 article
Kolem pece stojí lavice upevněné na ko lech, do země přibitých, kteréžto slouží rodině za místo odpočinku právě tak, jako pec sama kde děti v zimní době často celý den se po valuji. Většinou tři i čtyři rodiny bydlí v jednom domě: hlava rodiny i se svými dětmi i vnuky a mnohdy vedou také společné hospodářství Mladí starým rodičům neb hlavám rodiny, kteři udržují pohromadě ostatní členy, prokazují velikou úctu, leč úmrtím náčelníků rodiny svazek ten se uvolní a jednollivé rodiny se rozejdou. Rady starých mladí velice si váží respektuji ji i při volbě nevěsty, neboť při ženěni většina hochů neposlouchá jen hlasu srdce svého, nýbrž má na zřeteli i zějmy hmolné. Pokrm lidu i u zámožnějších jest veliee skrovný, ale takovým jest zejmena u chudšíeh rodin, kde brambory a zeli hlavním jsou po- krmem. K tomu přistupují pohanka, proso, luštěniny a konopný olej a lůj, který na mnohých místech nahražuje vepřové sádlo neb máslo, potom ovesný neb žitný chléb. Hověz maso zřidka se vaří, v neděli a ve svátek při- cházi na stůl nasolené jehněčí maso neb uzené vepřové. Husu, kachnu odnášejí pravidelně na trh, podobně i sýr a máslo, z něhož si nechají jen podmásli pro potřebu domácí. V krajinách ovocných jest v oblibě i ovoce, zejmena v zimě ovoce sušené. Polévka s chlebem jest obyčejnou snídaní; v poledne jedí kaši neb nějaký mouč ník a potom polévku a od oběda pravidlelně nechá se něco k večeři. Kořalka zřídka schází, ba mnohdy nahražuje i teplý pokrm. Slovák náramně rád jí chleba, pročež Maďaři ho na- zývají »chlebovým Slovákem« (kengeres lót).
Hus Kořalka Slovák Maďar
8 article
Obyvatelstvo vesnické z pravidla žije dobré shodě. Obyvatelstvo malých dědin nejen mnohonásobné svazky přibuzenské a přátelské k sobě váží, ale i životní boj nutí sousedy ku vzájemné pomoci a podpoře. Pročež rodiny často se navštěvují a sice v zimě za dlouhých večerů v teplé světnici, v létě pak venku pod okapem neb na lavicích, před chalupou usednuvše, hovorem se baví. O záležitostech obecních ro- kují většinou v hospodě, kde ženské vyrušovat jich nemohou; tam důkladně přetřásají otázky obecní, tam uzavírají smlouvy, tam berou na se funkce obecní a slaví pitky, bez nichž Slovák žádný důležitější akt nepočne. Není ani jediné slavnosti, při níž by Slovák jisté formálnosti nezachovával. Při každém aktu přesně drží se starých zvyklosti, jež dědičně přecházejí s pokolení na pokolení. Vstoupíme-li do domu a spatříme-li,že jeden kout světnice od stropu až k podlaze jest zakryt bilým plátěným prostěradlem, ihne pochopíme, že domácnost jest o nového člena rozmnožena. Na loži za prostěradlem leží matka se svým novorozeňátkem a vedle rozestavena jsou různá jídla, která kmotra, příbuzenstvo, sousedé denně rodičce posílají. Vedle plných mis koblih, pečení, koláčů stojí láhev naplněná cukrovou neb medovou kořalkou, kterouž matka každého příchozího uetívá. Vstoupí-li té doby mužský do světnice, postaví se domácí ženy před prostěradlo na znamení, že muži jest tan vslup zapovězen, porodní bába pak vezme mužovi klobouk, jejž pak si musí od ní vykou- piti. Když bába dítě poprvé koupá, vhodí ote do vany něco peněz, aby dílě od báby si vy- koupil; domácí ženy pak položí na stůl při- krytý chléb, aby dítě bylo zdravé a rychle rostlo.
Slovák
9 article
Druhý, zřídka třetí den po narození jsou křtiny. Do chrámu pravidelně kmotra nese dítě. z kostela pak bába, která takto k rodičům pro- mluví: »Jako pohana nesli jsme ho odtud, jako křesťana přinášíme ho zpět.« Potom dítě na stůl položí a vyzve přítomné, aby ten, kdo má dítě nejraději, odnesl je k matce. Otec ví, co jest povinnosti jeho a nedá se od nikoho předejíti Je-li novorozeně děvče, spěchají s ním do ko- stela, aby ještě přede mší pokřtěno bylo, nebot pak brzy se provdá. V den křtu dítě večer ne koupají, aby nezemřelo. Kmotry a sousedky jsou o křtinách hojně vyčastovány a z každého jídla po kuse domů si odnesou (výslužku). Matka 14—21 dní. leží v koutě, načež vstane a jde do chrámu na požehnání; když pak odtamtud se vráti domů, odstraní prostě- radlo před svým ložem a ohlíží se po pravi- delném zaměstnání. Slováci velmi pečlivě o své děti se starají Jakmile je děvčeti 13—14 let, chlapci 15—17 vstupují mezi vesnickou omladinu. V tom při padě děvče nejprve odvedou do komory, kdese přede, načež potom může se zúčastniti veškerých
Slovák
10 article
zábav a her vesnické mládeže. Na mnohých místech je zvykem, že mládež, vstupující do společnosti, vystrojí hostinu svým soudruhům; děvče pravidelně pocti své družky jablky, su- šeným ovocem, ořechy, hoch pak nejlépe se zavděčí kamarádům několika řádnými nádobami nápoje. Časté styky mládeže obého pohlaví po- skytují hojně příležitosti, aby hoši s děvčaty se seznámili. Hoši kupují děvčatům na trhu ko- láče, šátky neb prsteny, děvčata oplácejí hochům vyšívanými kapesníky a květinami. V sobotu a v neděli večer navštěvuje hoch milenku svoji a často až do půlnoci sedíce na lavici pře domem spolu se baví, většinou však skrze okno spolu hovoří. Prvního máje postaví hoch před obydlí dívky své stromeček májový, okrá- šlený barevnými pentlemi; hned z rána pak hoši s hudbou chodí po vesnici a stanouce u každého stromečku vyzývají své milenky k tanci.
11 article
Když hoch nabude pevného přesvědčení,ž ho v domě dívčině rádi vidí a že i jeho rodiče proti děvčeti ničeho nenamitají, pošlou tito ně- kterou příbuznou k rodičům dívčiným vyzvě- děti, jsou-li ochotni dáti mu svoji deeru z ženu. Je-li odpověď přizniva, odebéře se po ně- kolika dnech hoch se svou matkou neb otcem. někdy i s některými příbuznými prohlédnouti si do- mácnost divčinu, načež následují námluvy. Že- nichova matka asi takto promluví: »Víme z písma svatého, že, když bůh stvořil prvního člověka, ve snu žebro mu vyňal a z něho stvořil Evu, aby mu byla věrnou družkou manželkou; tak i tento ctihodný mládenec přeje si družky života a proto přišli jsme k vám. abychom pěknou a počestnou dceru vaši vyžá- dali za ženu tomuto mládenci.« Ženich na to dá své nevěstě darem buď šátek, kordovánky neb nějaký oděv, nevěsta zase podá mu ozdobně vyšivanou košili a kytici. Potom následuje vý- měna prstenů. Od té doby cítí se hoch v domě svého nastávajícího tchána jako doma a po- máhá mu často i při pracích polních. Většina sňatků uzavírá se na podzim (v listopadu a prosinci), když polní práce se ukončily, neb v masopustě. V těch třech ne dělich, které k ohláškám jsou určeny, dělaji staří pilné přípravy ku svalbě, k níž družbové zvou příbuzné a dobré známé. Na klobouk neb na šat »úřadujícího« družby připevní družice vkusnou kytici a hůl jeho okrášlí červenou penllí. Pozvaní hosté různé dary přinášejí mladým svatebčanům. Matka ženichova pošle nevěstě obyčejně vkusný čepec, ostatní pak posílají obilí neb nářadí domácí, hrnce, dobytek. Sva- tební veselí počíná vlastně už večer před oddav kami; tehdy pletou nevěstě věnec. Děvčata. s nimiž při té příležitosti nevěsta se loučí, pějí dojemné písně, v nichž chválí ctnosti ženské.
bůh Eva
12 article
Šťastná matka pak čerstvými koláči a vřelou cukrovkou častuje přítomné. Mezitím, co k oddavkám přípravy se ko- nají, oblékají nevěstu v její ložnici, při čemž děvčsta zpivají různé přiležitostné písně, ne- věstá však horce pláče. K aktu svatebnímu na sta různých pověr se vztahuje. V župě trenčínské a nitranské vplétají nevěstě do věnce rozmarinového sladké ratolestí jabloňové, aby manželství její sladké bylo. V župě turocké, kladouce nevěstě věnec na hlavu, vkládají jí do úst po jednom zrnu z každého obilního drubu, aby dobrou byla hospodyní. Někde také při té příležitosti posazují ne- věstu na putynku neb hmoždíř; jakmile pak tato povstane z místa svého, ihned tam usedne ně které děvče ze svatební družiny, a to potom během jednoho roku se provdá. Když družba přijde se zprávou, že u ne věsty už vše jest připraveno, odebéře se matka ženichova a za ní i ostatní družina do domu nevěstina. Napřed jde hudba. U domu nevěstina děvčata, družky nevěstiny, zpěvem uvilají pří- chozí a uvedou je do světnice. Na některých místech naleznou však hoslé ženichovi dvéře sVětnice uzavřené a teprve na opětované kle- pání matky ženichovy olevrou se dvéře a matk nevěstina táže se příchozích, proč přicházejí. Matka ženichova rozvláčně a často žertovnými slovy odpovídá, načež všichni vstoupí do svět- nice, kde všácko je přílomno — jen nevěsta zde není; ta se schovala do své komůrky neb do domu sousedova neb na půdu. Pošlou tedy družbu, aby ji vyhledal. Ten ale schválně při vede do světnice jiné děvče a táže se, to-l je ta hledaná holubička. Družina svatební od povi na to, že dívku tu sice ctí a jí si váží, ale že to není ta, kterou hledají. Ještě jednou totéž se opakuje a tu teprve po třetí přivede tu pravou a všichni prosí rodiče, aby holubičku tu pustili na svobodu.
U dom nevěstin
13 article
Ještě několik ceremonií a formalit se vy koná a konečně nevěsta i ženich pokleknou před rodiči a žádají požehnání. Mezitím co matk požehnává svatebnímu páru, děvčata pějí písně vyličující bolest matčinu nad loučením s mile- nou dcerou, načež průvod svatební dá se n pochod do chrámu. Průvod před chrámem stane a čeká n kněze, mezi čímž děvčata opět zpívají vhodné písně. Když svatební pár konečně k oltáři vstu- puje, nevěsta hledí ženichovi na nohu šlápnouti. aby v životě nad ním panovala. Oba pak, jak nevěsta tak ženich hledí, aby stejně k oltář vstoupli, neboť kdo dříve tam vstoupí, ten dříve zemře. Když konečně průvod po vykonaných od- davkách z chrámu vyjde, přivítá ho veselá hudba. Ale již několik kroků před chrámem zastaví průvod svatební dlouhá pentle, přes cestu natažená, již děvčata teprve tehdy odstraní, když každý člen průvodu nějaký peníz jim hodí. Průvod odebéře se potom do domu nevěstina, kde zúčastní se hostiny svatební, po níž jdou do hospody tančit. Druhý den opět shromáždí se svatebčané u domu nevěstina. Domácí lid naloží na vůz nevěstinu výbavu a průvod ubírá se pak do domu ženichova, je-li tento blízko, pěšky, je-li vzdálen, vozmo. Zde matka ženichova oče- kává příchozí a táže se nevěsty v první řadě, co jim přinesla; nevěsta odpovídá, že štěstí, zdraví a boží požehnání. Na některých místech obdaruje pak matka nevěstu; dá ji pár botek, v jedné z nich je stříbrňák, ve druhé pěkná
14 article
zástéra. Za to ale žádá zase od nevěsty dar pro ženicha, aby měl, kam by hlavu sklonil. Na to ovšem nevěsta nezapomene, přináší peřiny na celou postel a podušku. Při veselí svatebním obyčejně novomanželé sami zahajují tanec. Hoši vesničtí hledí, aby nevěstu co nejvíce provedli. Nejčastěji tanč čardaš. Z původních tanců slováckých bývá někde nejvíce v modě strašák, i u nás známý. Neméně zajímavý jest tak řečený tanec ruční- kový. Při něm prostrou na zemi ručník, na oba konce jeho postaví hořicí svíce, tančicí pár ně- kolikrát ho obtančí, načež tanečník a tanečnice pokleknou a počnou se hubičkovati Slováci vůbec velice rádi tančí. Nejsou-i po ruce cikáni, spokojí se dudákem; zejmen v masopustě žádná neděle bez tance se ne- skončí. Poslední dva dni v masopustě jest nej veseleji; tu hoši chodí od domu k domu a zvou ještě jednou děvčata k tanci, nežli nastane po- peleční středa; v tento den vesničtí hoši pořá dají zvláštní komický průvod maškarní, jehož se zúčastní i děvčata, jež byla všechny zábavy ma sopustní s hochy prodělala. V masopustě a zejmena v den sv. Blažeje (3. února) chodí školní děti od domu k domu, a žádají slaninu, zpivajíce při tom různé písně podobné koledám. Na den sv. Josefa (19. března) počiná se jaro, Kdo toho dne jde po poli, hledí nějakou květinku neb aspoň liskový proutek domů při- nésti na znamení přicházejícího jara. Na květnou neděli na mnohých místech chodí malá děvčátk od domu k domu s větvičkami stromovými čerstvě vyhnanými, na něž navěsí všelijaké stra- katé stüžky a barevné skořápky od vajec, zpí vajíce při tom písně o utrpení Kristově.
Slovák svatý . Blažej svatý . Josef Kristův
15 article
Na sv. Jiří (24. dubna) chodívá vesnick mládež s rozžatými pochodněmi za zpěvu na zelenající se pole. Večer před tím děvčata házejí do potoka věnce, kteréžto mládenci v jisté vzdá lenosti od nich stojíce chytají a z toho hádají které děvče kterému je souzeno. V předvečer sv. Jana Křtitele zapalují na poli svatojanský oheň. Mládež sebere ve ves- nici tolik starých košťat, co jen může, namaže je kolomazí a odebéře se s nimi na pole. Tam rozdělají velký oheň, zapálí košťata a uspořádaj kolem plápolajícího ohně celý pochodňový prů vod, při čemž pějí různé příležitostné písně Pak vystoupí některý odvážnější hoch z řadya přeskakuje oheň. Staří z vesnice dívají se na tuto zábavu. Na den Adama a Evy (24. prosince) do spělí členové rodiny po celý den se postí; večer však i nejchudší vystrojí velkou večeři, při níž makový moučník a houbová polévka nesmí chy- běti. Pod okny zámožnějších rodin shromažďuj se té doby chudé děti a zpívají písně vánoční Před večeří hospodyně namaže svým dětem čelo medem, aby je lidé tak milovali jako včely med. Hospodář pak vybéře z mísy nejpěknější jablko, rozřizne ho na tolik částí, kolik je sou- stolovníků a každému z nich dá jeden díl.
svatý . Jiří Křtitel Adam Eva
16 article
Komu v dílky jeho zůstane jádro neporu- šené, ten bude zdráv po celý rek, ale kdo do- stane kousek s jádrem rozříznutým, ten bude stonati, ba snad i zemře do budoucích vánoe. Mezi večeři hospodyně přes hlavu za záda hází pepř slepieím, aby mnoho nesly. Po večeři nastávající nevěsty zametají svét nici a smetí na rozcestí roznášejí, dávajíce tam pozor, z které strany zaslechnou psa štěkati z té prý jim přijde ženich. Nejkrásnějším vá nočním zvykem jest bez odporu pastýřská hra- při níž pět neb šest mládenců oblečených za pastýře, ve formě dialogu líčí příběh betlémský. vplétajíce do něho místy i písně vhodné. K tomu podobné jest chození tří králů dne 6. ledna.
17 article Jak jsem výpravil tetu do Baltimore.
Jak jsem výpravil tetu do Baltimore. Napsal Charles Stewart Davison, přel. Jos. E. Korn Každý řádný nadějný mladík má míti nej méně tři staré panenské tetky, jichž stáří se- čteno nemá obnášeti méně, než sto a dovadesát pět let. Já, jakožto potomek starě puritánské ro- diny, honosím se takými tetkami, nejstarš z nich čítá sedmdesát čtyři roky, a té právě zachtělo se před nějakou dobou podniknouti ja- kousi delší cestu. Její cestování doposud obme- zovalo se na pouliční dráhu až ku Staten Island,. než nyní umínila si, že navštíví jedinou pro vdanou svou sestru v Baltimore. Jakožto nej zkušenější člen rodiny v cestování byl jsem vy hlednut, abych jí doprovodil na dráhu a umísti ji v kupé vlaku, jenž třeba by ji přímo nedo- nesl do náručí baltimorských příbuzných, přece jen by ji donesl aspoň do baltimorského ná- draží. Nechci rozepisovati se, že jsme cesto k nádraží zmeškali vlak zvýšené dráhy, převoz atd., ale přec jen tři minuty před odjezdem ry- chlíku byli jsme na místě, a poněvadž zava- zadla tetina byla již předem z domu odeslána. bylo se nám domnívati, že je tu správně na- lezneme. Ujistiv se tely, že žádným způsobem nehne se z určitého místa, odkvapil jsem k po- kladně, abych zakoupil jizdní listek, než v tom kvapu zapomněl jsem udati pravé místo v Balti- more, kdež je několik zastávek a nádraží. Se zbytkem, vráceným na desítidollarovou bankovku a s listkem spěchal jsem do úřadovny pro za- vazadla, kdež jsem ukázal lístek, načež mi byí doručen šek a pak jsem spěchal k tetě.
Charles Stewart Davison E Korn Staten Baltimore Balti
18 article
Rychlým krokem proběhli jsme čekárnya octli se na převozní lodi a tu nalozli jsme od- dech na cestě k břehům new-yerseyským. Při- stavše na druhé straně, vkročili jsme ihned do připraveného vlaku, kdež jsem tetě podle zjiště- ného lístku vyhledal sedadlo číslo 25 ve voze číslo 1, avšak mezi tím zpozoroval jsem, že vlak již se pohnul, a poněvadž první zastávka vzdálena jest asi čtyřicet mila moje přítomnost v obchodních záležitostech byla v New-Yorku nutna, nezbývalo mnoho času k přemýšlení a ježto počáteční rychlost vlaku byla ještě malá, tož skok — a již jsem ležel podle trati. Za krátko jsem se probral a kráčel k nádraží. Tu se mi teprv rozbřesklo, jak nedosta- tečně jsem vypravil telu na její první delší cestu V přemýšlení ponořil jsem ruce do kapes svěho svrchníku — a tu, hrůzo hrůzoucí, našel jsem nějaký podivný předmět, byla to tobolka tetina již jsem vzal k sobě, abych do ní vložil šek na zavazadlo. Tato okolnost svízelům mým ještě při- tížila. Poněvadž neměla peněz při sobě, zdálo se mi nezbytným, aby ji někdo na nádraží oče- kával, a za tím účelem vstoupil jsem k oknu telografisty a napsal na blanket: ». . . pan, číslo — Lexington ulice, Baltimore.« Péro vypadlo m z ruky, vždyť teta nemá lístek přimo do Balti more, než do místa na trati ležícího, odku vede odbočka do Baltimore, a tu teprv počal jsem uvažovati, že vlak nejel přímo do Balti- more, o čemž mne byli u kasy poučili. Co dě- lat? Vypravil jsem starou dámu, jež nikdy ne- jela po dráze, bez peněz, bez lístku na zava- zadlo, s jízdním listkem, jenž opravňoval j k jízdě ku stanici, několik set mil vzdálené o místa, kamž jí bylo jeti — není-liž to hrozně?
NewYork Lexington ulice Baltimore Balti
19 article
Než ve chvíli nebezpečí nutno ihned přilo žiti dělnou ruku. Jedna jediná myšlenka ovlá dala mne: zdali bych as mohl vypraviti sez ní zvláštním vlakem, snad bych ji dohonil n první zastávce. Zděšeně pohlížel jsem na telegrafistu — nová myšlenka mi kmitla hlavou! »Prosím, řekněte mi, kde bych zde naše správce dráhy ?« »Jděte do prvého poschodí.« A tam jsem šel. Otevřev dvére, zastal jsem několik úřad níků při psacích stolech. »Kde je správce ?« »Tam« — i šel jsem, kam mi bylo uká Byl to muž asi pětatřicátník, hladce oho lený a příjemného pohledu. »Jste, pane, správcem ?« »Ano.« Usedl jsem a pohlížeje velmi vážně a zá roveň rozčilen, jal jsem se jediným dechem vy- světlovati: »Vypravil jsem právě starší dámu, jež nezná se v cestování, baltimorským vlakem její lístek zní asi na půl cesty, sedí ve voze číslo 1, sedadlo č. 25.« Dosud nespatřil jsem muže, kterýž by se při také přiležitosti tváři tak bezstarostně. Povstal, stiskl elektrický knoflik a pravil: »To nie nedělá, dokud ta dáma sedí ve vlaku, nestrachujte se o ní; zašlu de peši za vlakem a nařídím průvodčímu, aby nad ní bděl.« Mezitím, co mluvil, napsal depoši Dvéře se otevřely a poslík vstoupil, depeše byl dohoťovena a zněla: »Konduktor, vlak č. 37 vůz č. 1, sedadlo č. 25, starší dáma, necht dopraví se do Baltimore, má-li lístek neb ne — nechť nesestoupí s vlaku.- Odevzdav lístek poslovi obrátil se ke mni a pravil: »Dokud ji máme ve vlaku, buďte boz obavy a nyní zašlu depeši pokladníkovi stanice. až do které zní její lístek, aby jí zaopatřil doručil do vozu nový jízdní lístek až do Balii more, a sice pro tentýž vůz a totéž sedadlo.e
Baltimore
20 article
Za dvě minuty depeše byla odeslána. »Abychom to uvedli vše do pořádku, zašlu konduktorovi depeši do příští stanice s objasněním celé zá ležitosti,« a obrátiv se ke mně pravil: »Řek jste, že nemá peněz při sobě.« »Mám zde její tobolku!« odpověděl jsem »Dobrá,« pravil on, »poukáži konduktora. aby jí doručil deset dollarů v drobných peně- zích.« Mezitím, co se mnou mluvil, pěro jeho bylo v činnosti a za chvíli předčítal mi po- drobný popis celé situace, jak ji chtěl objasnit konduktorovi. Odeslav depeši, zabořil se do svého sedadla a přemýšlel, pak pravil: »Myslím. že ji toto vše velmi znepokojí,« a podav mi list papíru a tužku — »nemyslíte, že by bylo záhodno v konversačním telegramu jí vše vy- světliti, jenž by jí byl dodán na cestě ?e Napsal jsem asi dvacet řádek, objasňuje ji vše a radě, že jí nic není potřebí činiti, než jen klidně zůstat sedět na svém sedadle, že lístek i peníze se jí dodají a aby pod žádnou pod mínkou neopouštěla vlak, dále, jak je mi lito že jsem zaviníl její výpravu takhle nedostatečně.
Řek
21 article
Mezi tím, co jsem psal svou depeši, ote- vřely se jiné dvéře, v nichž se objevila hlav a ruka. Ruka mávala kouskem žlutého papíru a hlava promluvila: Konduktor číslo vlaku 37 Starši dáma v pořádku. — Hrozná tiha svalila se mi s hrudi, a člověk, jenž měl tak dalece náš osud v ruce, pravil: »A jak myslite, ž jí do- dáte tobolku a šek na zavazadla, jež máte při sobě ?« »Myslím, že to za ní pošleme poštou.« »Což kdybyste jí napsal listek a přiložil tobolku k němu, zaslal bych to sám, tak že by ji to bylo dnes večer doručeno. Máme zde vý pomocný parostroj, jenž asi za půl hodiny o jede do Baltimore.« Pomůcky dráhy zdály se mi býti nevyčer patelny, a netřeba říci, že jsem ihned uposlech jeho rady. Než však tobolka byla zapečetěna tu proletěla ještě jiná myšlenka správcovou hlavou, jež se mi zdála býti projevena jen za tím učelem, aby mi ukázal, jaké dokonalost správa dráhy fakticky jest schopna.
Baltimore
22 article
»Sek na zavazadla zní pouze do stanice, pro kterou platí její lístek — jaké má číslo ?« — Řekl jsem mu číslo. — »Tedy nyní,« pravil správce, »zašlu depeši představenému úřadu pro zavazadla stanice, na kterouž zní listek. by je nevyložil, nýbrž odeslal přímo do Balti more, kde budou na původní zdejší šek vyzdvi žena,« — a opět péro jeho jezdilo hbitě po papíře a za chvíli poslíček odnášel depeši. S pocitem, že jsem spůsobil útraty od jednoho do pěti tisíc dollarů, odvážil jsemse k delikátní otázce, týkající se mého poplatkn. »Dobrá, — pravil on, — »to zvíme ihned a jal se počítati. »Rozdíl mezi lístkem do Baltimore a S ... 3 doll., sedadlo v salonním voze 1 doll., doru- čilo se na hotovosti 10 doll. — obnáší 14 doll.« »Což — pravil jsem, — jakže, nepočitáte sazbu za všechny telegramy a za námahu, jež měla dráha s touto záležitostí?« » nikoli, toť jsou věci patřící ku provo- zování dopravy,« a pravil to tak nenuceně, aby tím dokázal, jak v pravdě otcovsky dráha bd nad osobami, její dopravě se svěrujícími. Zaplatil jsem a s hlubokým povděkem chtě jsem se poroučeti, když tu opět ruka poslič- kova zamávala žlutým proužkem papíru. — »Pokladník číslo 923 sděluje, že jest vše v po- řádku — oddělení pro zavazadla číslo 445
Ted Balti Dobrá Baltimore
24 article
praví, že jest vše v pořádku« — a hlava poslova zmizela. Odnášel jsem si pocit, že mi bylo co dě- lati se systémem, jenž vyniká dokonalostí nade vše, co jsem byl kdy viděl. Druhého dne večer dověděl jsem se z listu tetina, že toto vše, co se mi zdálo snem, jest jistotou. Vyprávěla, jak, než prý zpozorovala, že se něco přihodilo, přicházeli různí lidé, do- dávajíce jí telegramy, peníze a lístky a ujištu- jíce ji, že je vše v pořádku. První telegram zachytil vlak na cestě konduktor se ihned vydal k tetě, aby ji zpravil, že ač její lístek zní do jiného místa (což ona posud nebyla zpozorovala), bude dovezen do Baltimore a že pod žádnou podmínkou nemá opouštět sedadlo své a vůz. Po příjezdu d první stanice konduktor se opět dostavil a do- ručil jí deset dollarů, pak přišel pokladník, do- ručil jí nový lístek, znějící do Baltimore. V Baltimore očekával ji můj telegram a večer jí byla doručena zvláštním poslem do bytu pe- něženka a šek na zavazadla. Toť vše zní jako fantastický návrh, jak by se v podobných případech měly zachovati naše dráhy dobře zorganisované, než toto jest více než návrh a více než fantasie — jest to pravý popis příběhu, jenž se právě udál. — NB. Čiu skoro, denně různé stesky n úřadníky dráh, jež probíhají naší vlastí, jak si tito oproti obecenstvu počínají, a proto nemohl jsem se ubrániti, abych vám nepřeložil tuto črtu ze železničního života amerického, s přáním, abyste ji slavným vaším ředítelstvím dráh poslali po několilu výtiscích pro jich vlídné úřadniky za rámeček. J. E. K.
Baltimore
25 article Koník.
Koník. Skizza z cest.
26 article
Vlak rachotivě vjížděl do velkého nádraží Po říši suché, vypráhlé zeleni, již jsme projeli, teď nekonečná říše tmava a hněda, kouře, ná- kladních vozů, písku a rozžhavení vyzařujících kolejí. Vlak drnčí táhle, syká dušeně a pomalu zvolňuje běh. Cestující, unavení horkem, oži- vují. Konečně oddech. Mnozí vystupují, balíky a kufřiky se hro madí, věci shledávají. Nastává výměna tváří pohledů a figurek a fádních železničních rozho- vorů, jež marně snaží se strhnouti ve všeobee- nou pozornost na sebe tamhle ten všeuměl. Skoro každé železniční kupé má takového Iva. Hovoří se někde o zastrčeném městečku na jižní Moravě. — O, on tam byl, zná tam dokonce pana Galusčika — neračte ho znáti též? Odku vy račte jeti? Od Litovle? Jakpak tam by ne- byl, č, tam jest to rozkošně. A Olomoucko, oh, jako své boty, na Hané tancoval s Hlanačkami, hovořite-li o východních Prusích, má tam jistě příbuzného, hovoříte-li o severočeských uhelných revírech, nikdo jich tak důkladně neprolezl, jako on — oh, ti horníci nemají se tak špatně, jako se to říkává — a kdybyste začali o Kam- čatce, jistě on tam vše zná nejlépe, nebot slyšel tak vypravovati od přítele, který tam byl a ten tvrdí, že — »Pivo rračtéé!« — »Bier !« — »Porou- čejte čerstvou vodu !« — Žízniví hrnou se k oknům. »Hlehle !— Náš všeuměl zvedá za sražená křídelka zaraže- ného, zpitomělého, zapraženě zelenavého luč- ního koníčka. Bůh ví, kde vletěl do vozu a ted, vysílen marnými pokusy nalézti sebe menšl kousek svěží zeleni, byl se usadil resignovaně, zoufale, schlípeně na vysedlých zádech tělna- tého pána.
Iva Galusčik Bier Hlehle Morava Litovel Olomoucko Haná Pora bůh vědět
27 article
»Jemine, co by za něj dal třeba v tomhle okamžiku náruživý rybář. Ti jsou po nich jako zfanfrnělí a někdy ne a ne zrovna jej chytnout. Však, panečku, na něj také ryby berou! Parmy jedou po něm jako čert. »Parmy, parmy — o. já jsem taky zuřivým rybářem.« Bylo by divem, aby náš mnohomluvný, vševědoucí hrdina ne- dovedl mluviti také o konících. A je muto (Protiva! odlehčují si v duchu mnozl.) zname- nitým přechodem k rybářství vůbec a z rybář- ství obdivuhodným myšlénkovým postupem n mořskou nemoc a z mořské nemoci na kouřen doutníků. A ubohý koník stále v těch jeho štíhlých prstech, plných gracie a jemných žilek. Hýbá chvílemi nožičkama, zachytí se jejich drápkem o sukno kabátu, v obraně přežvykuje svými maloulinkými čelistmi a darmo snaží se zahnati nepřemožitelného nepřítele svou zahnědlou slinou. Uvažování o kouření doutníků vnuká vtip- nému mysliteli experimentální myšlénku. Co bude koník dělat, pustí-li se na něj kouř? Uděláme dva pokusy: Pustíme na něj vonný kouř ha- vanského — havanna, rozumí se má on — a pak kouř obyčejného krátkého — má někdo, prosím, náhodou při sobě krátké? A cestující, tupě, lhostejně přihlížejí k tomu, jak se chystá tortura na maličkého tvorka, jenž tam z brčálových luk svého domova ocitl se tak náhle v civilisovaném světě. Mladý človíček s bělavým knírkem, tam v zadu za přepažením u okna, jenž nepromluvil dosud celou cestua jen se díval z okna a zamračeně kousal vir- žinku, vstal náhle a přešel vagonem až k tra- piči a řekl krátce a úsečně, aby mu koníka la- skavě dal, že si jej vezme na slarost a vyhodí jej oknem, jakmile opět budou za nádražím av zeleni.
Protiva Parma
28 article
Vtipná hlava podívala se na něj dlouze, z pola udiveně, z pola výsměšně, zamžourala nějak přemýšlivě svýma jasnýma očima a pak pustila koníka ze svých graeiesních prstů. Ze- lený tvorek narovnal křídla, a jakoby ani ne- věřil, že je volným, přemýšlel chvíli nehnutěa pak zkoušel skok. Ale už se ocitl v dlani mla- díkově, v měkké, teplé dlani jako v kleci A vlak už zase drnčel zvolna, narážejeo křížení kolejnic, podél nekonečné řady náklad- ních vozů a lokomotiv a žlutavých skladišt. Proti mladikovi sedělo děvče, prosté, ven- kovské děvče, skorem dítě ještě, s plachou naivností ve velkých zřítelnicích. Nevšímal si ho, zlobil se v duchu, že ta venkovská děvčata lezou do vozu pro kuřáky a dost ne- křesťansky dýmal jí z viržinka před samým nosem. A teď, teď když se vracel s tím zele- ným těličkem ve své uzavřené hirsti. všíml e