2
masthead
V Praze, v neděli dne 28. října 1900.
Praha
4
article
d5p
Na ranní a odpol. ltsty
předplací se
v Praze v administrzei
sa mřsle . . . . . . 2 K —
na čtrrt leta . . . . 6 K —
s dvojí denáške
za měsle
na činí leta . . . . 7 K o0
ve Blislkáchs
na měsle . . . 9 K 80
Poštort
s miěal
ei
errt lei
s dvojí zisilkee
na noěsío. , . . . .
ne divrt isia . . . . u k e
Praha
5
article
Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranácl.
Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranácl.
Německé přepjatosti a vláda
Körbrova.
Konečně se osmělil zdejší vládní » Prager
Abendblatt« proti Němcům trochu se ozvat
Řle pro jakou příčinu a jak! Dnes týden
221. října) vydala strana německých po-
krokářů své, pode vší kritiku schátralé
jolební provolání, v němž pravila doslovně
vNejbližší budoucnost může rozhod
aout, potrvá-li Rakousko jako jednotný stát
dále, či bude-li rozbito ve sv
zlomky a vydáno slovanské dikta-
tuře v šanc. K této směřuje snažení
našich protivníků, i jest osudným omylem
věřiti, že vede se národní boj pouze o upra-
vení jazyka úřadního v některých částech
říše. Nikoliv, boj vede se o nic menšího než
o další trvání Rakouska.« Na to se tázali.
může-li vláda i jen na okamžik býti na roz
pacích, kam se v tom boji postaviti a vy
zvavše ji, aby ni okamžiku ve svě ne
rozhodnosti neváhala déle, udali ji
hned neomylný recept ku spáse ohroženého
státu: jest prý to jedině »zákonné stano
vení němčiny jako řeči státn
čili zprostředkovací, kterouž prý »jednotná
vazba státu musí býti upevněna.«
Nevíme, kde jinde by »nestranná a ob-
jektivní« vláda říše národnostní ne-
chala takové děsné lži a pohoršlivé křivdy
šířit o celých národech; ale u nás trvalo
celý týden, než vládní list nabyl řeči. A co
odpovídá německým těm sykofantům? Aby
prý — nenadsazovali. »Nutno s vlasteneckého
stanoviska — jsou slova dnešního » Pragen
Körbrův
Prager
Němec
Řle
Praha
Rakousko
6
article
Abendblattu« — ohraditi se proti tomu, činí-li
se tu a onde, v mnohých řečech a publi
kacích bytí a nebytí celého státu závislým
na výsledku nastávajících voleb. To je přece
již přespřiliš! Vazba rakouského státu spo-
číva bohudík na tak pevných a staletími tak
neochvějně utvrzených základech, že jimi
nižádný výsledek voleb a nižádné jakékoliv
seskupení se stran ani v nejmenším otřásti
nedovede. Jeli cosi ohroženo obstrukcí,
pak-li by se zahnízdila jako trvalá instituce,
pak může to býti — jak již s povolané strany
prohlášeno bylo — leda parlamentaris-
mus, ale nikdy stát sám, jenž jest na štěstí
náhod strannictva zcela vzdálen a jenž by
se tudíž neměl také zavlékati do zápasu stran.«
Pouhého státu, jako takového, hájí tedy
vládní list, ale netroufá si ani říci, proti
komu! Ni jediným slovem se neodváží na-
značiti, že se té — nevlastenecké » přepja
tosti« dopustila ta »vzorně umírněná« »stát-
nická strana« Siegmundů, Eppingrů, Funků.
Siegmund
Eppingr
Funk
7
article
Fournierů, Pergeltů, Nitschů, Taschků a We-
runských, z nichž každý domnívá se ve svém
tlumoku míti kvalifikaci na zejtřejšího ministra
Cislajtanie. Ano, s takými pány musí se za-
cházeti v hlazených rukavičkách; těm nesmí
se říci do očí: vy lžete a křivdíte
mrzce národům slovanským, když
o nich rozkřikujete, jakoby oni chtěli Rakou-
sko rozbiti ve zlomky a na zříceninách jeho
založiti svou slovanskou diktaturu ! Takového
svědectví pravdy aby se kdy ve vládním
tisku rakouských »objektivních a nestran
ných« vlád dostalo nám Slovanům
proti německým lhářům a pomlouvačům
Jaktěživu ne. My po drahná léta na to žalo
vali, my všem vládám osudné následky opo-
menutí toho na očí stavěli, nechají-li ne-
zkáraně německými agitátory a štváči po-
buřovati německý lid pro nic za nic.
nechají-li bez odvety šířiti mezi ním lež
jakoby se bylo vládlo tu kdy proti němu.
jakoby jazykovými nařízeními Badenovými
nebo dokonce Gautschovými bylo Němectvo
zkracováno, ba ohrožováno ve svém bytu,
jakoby politika vlád vídeňských byla naddržo-
vala nám Slovanům na úkor Němcův a my
jako bychom byli kdy ukládali o život, právo
a svobodu Němcův a bažili po diktatuře slo-
vanské nad rozbitým Rakouskem. Že celý
tento chumel lží a nesmyslů nebezpečných
mohl srůsti v hlavách veřejného mínění ve
hmotu nerozčesnou: to není jen zásluhou
německých hegemonův a jejich prolhaného
tisku, nýbrž v tom má svou spoluvinu a to
velkou: netečnost, nedba a bojácnost rakou-
ských ministrův a jejich officiósního tisku
jemuž my Slované nikdy za to nestáli, aby
se poctivě ujal naší pravdy a našeho práva.
Fournier
Pergelt
Nitsch
Taschka
Cislajtanie
Slovan
Badenův
Gautschův
Němectvo
Němcův
Rakousko
8
article
Mohlo se nám se strany německé křivdit sebe
hůře, ten šlechetný officiósní tisk nikdy ne
vyvstal proti německé té lži, nýbrž přimhouři
oči a nechal ji prostopášit dale.
Dnes sklízí Rakousko toho následky
dnes chlubí se tu Prušák Wol
kterak všechny německé strany
tančí podle jeho píšťaly; a má
pravdu. Onto byl se Schönere-
rem, který za přední, ba nejpřednější po-
stulát Němcův prohlásil: u z a ko něn
státní němčiny. On to byl se Schöne
rerem, který opovážil se v říši ze 64 pro-
cent slovanské vztýčiti Gesslerů
ten kašket, nedbaje, jakých následkův
by uskutečnění této choutky pohoršlivé mělo
pro budoucnost a osud Rakouska. A hle,
tento vůdce německých radikálů
může dnes s pýchou konstatovat;
»Čeho až doposud vždy jen naše rad-
kálně-německá strana požado
vala: státní němčinu, zvedají
dnes i ostatní německé stran
na svůj štít! O pouhé »zprostředkovac
řeči« svatodušního programu neděje se již
ani zmínky. Však i jiné ještě základní
požadavky německých radikálů
přišly do volebních provolání
ostatních německých stran . .
Naše radikální požadavky zví
tězily tedy ještě dříve, než bo
volební započal, neboť veškeré něme-
cké streny náš hlavní postulát: státn
němčinu, přijaly za svůj«
A v tu chvíli, co chlubné plíce WVolfov
takto v Rakousku triumfalně se nadýmají
kterés rozskřípané officiosní péro v
deňské čmáře proti nám paličský
listdo berlínského »Börsen-Courieru«,
v němž přirovnává nás ku čínským bo
xerům a svolává na nás kde koho, aby
nás pomahal udelat. Za nadpisem »Rakou
ská Čína«, píše ten ničema vídeňský doslova
Prušák
Schöner
Němcův
Schön
Gessler
Rakousko
Čína
BörsenCourier
9
article
»Rakouská Čína leží v severní části mocnář-
ství, v Čechách. Češi, jim2 cop na
rodní hluboko dolů visi, usilují o to, aby
nejen mezi sebou a vzdělaností, ale hlavně
mezi sebou a Němectvem zbudovali čín-
skou zeď. Zlomiti nezřízený terrorism
Čechů, toť mělo by býti pospolitým cílem
všech politických stran v rajehsrátě. Všickni
měli by za jeden muž vyvstati proti těm če-
ským krtkům a podporovati vládu v její
snaze po upevnění ústavnosti.“ Všickni
Němci jako Poláci, klerikálové jako Slovinci,
němečtí nacionálové jako křesťanští sociálové,
všickni od největších po nejmenší měli b
si vzíti příklad ze svornosti
evropských mocí proti Cíně.e
Jako se tyto přes veškeré své různosti
a žárlivosti spolčily, aby zpupnost Číňanů
zmrskaly, tak prý by se mělo díti také vůči
Číňanům rakouským, Čechům: »Češi měli
by býti v rajchsrátě obleženi tak, aby se jim
překazilo všeliké spojení s Poláky nebo kleri-
kály. V německém táboře pak by měla na-
stati na základě jasných úmluv dohoda nej-
úplnější: toť by byla první podmínka ku
zdárnému postupu, aby loď Čechů byla
rozstřílena a potopena do vln. .
»Český stát v srdci Evropy«, papouškuje
žoldák vídeňský, po Bärenreithrovi, »jest
evropskou nemožností, zrovna takou, jako
Čína.« Na to pak končí tímto klassickým
doslovem: Nebylo toho ani zapo-
třebí, aby dr. Bärenreither poba d a
vládu, by netratila času, nýbrž
u chopila se prostředků do s u
nevyzkoušených ku zjednání děl-
ného parlamentu.
Čech
Čecho
Němec
Polák
Číňan
doktor
Bärenreither
Čechy
Evropa
Čína
10
article
Však za to pan dr. Körber rá
přijme sobě podávanou ruku ně-
meckých stran, kteréž chtějí mu
pomáhat raziti dráhu k vý voji
poměrů našich. Názory vlády
jsou totožny s názory něme-
ckých stran, že bez rozřešení národ-
ních sporů v Rakousku nelze zmoci veliké
úkoly národohospodářské. Proto vláda uváži
a pak se odváží! Ale při odvážení tom
musí býti jista nepodmíněnou
podporou stran. Nechť tedy od mo-
drého Dunaje až po zelenou Adyži, od Mury
až po kalný Dněstr zavzní hromové volání
»Pryč s rakouskými Číňany !« —
Také jedna z těch předvolebních, »pře-
pjatostí«, na něž touží dnešní »Pragen
Abendblatt«? Jsme opravdu dychtivi, zdali
se také proti tomu ohradi, že by »názory
vlády byly totožny s názory ně-
meckých stran« v době, kdy Wol
se právem honosí, že německé
strany osvojily si nejhlavnějš
požadavky jeho? —
Pak by logicky pan dr. Körber chtěl
těmuž, čemu chce — — Karel Heřman
Wolf. »Drápek-li chycen, lapeno jest ptáče
celé«, praví Tolstoj.
Však víliž, kde jest těm požadavkům
rozlačněných německých hegemonů mírya
konce? Žádali hlavu Badenovu i Thunovu
Dostalo se jim jich. Ale co zpomohlo celé
to krkolomné zrušení jazykových na
řízení Badenových i Gautscho
vých? Dnes dělají němečtí Nesytové kory-
bantský rámus za státní něměinua
za rozdělení Čech a na zejtří počnou
křičet po plurálním hlasovacím
právu a po menších volebníc
okresech pro Němce, jako te již za-
čína v měsíčníku »Deutsche Worte« kýs
chrabrý německý Fridrich . ..
Posléze se rozpomene vrchní velitel K
H. Wolf ještě také, kterak již před léts
požadoval, aby němečtí rekruti sloužili
o rok méně a dostávali lepší stra v
nežli slovanští a tak to půjde natě
sněmecké dráze« cum gratia in infinilum
až bude Rakousku... pomoženo na věky !..
doktor
Körber
Číňan
Wol
Karel
Heřman
Wolf
Drápek
Badenův
Thunův
Němec
Fridrich
H Wolf
Rakousko
Dněstr
Čechy
Pragen Abendblatt
Deutsche Worte
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 27. října. (Bosenské dráhy.
Rozšíření železniční sfté bosenské jest na jedna-
cím pořadu dnešní společné porady všech ra-
kouskoluherských ministerstev a má býti dne
nebo zejtra o něm rozhodnuto definitivně. Pro-
slýchalo se, že požadavky rakouské vlády zvítěz
tentokráte nad uherskými, poněvadž na stranu
rakouskou přidali se i zástupcové vojenství. Jde
jak známo, o vystavění trati bugojno-aržanské,
kterou má býti Sarajevo spojeno s hlavním dal-
matským přístavem Splitem. Proto v samý před-
večer ministerských porad přišel »Pest. Lloyd-
s článkem, zaslaným prý z kruhů vojenských
v němž se dokazuje, že zmíněná trať z Bugojna
do Aržana nemá hrubě nijakého významu strale-
gického a význam takový že má jen trať, ve-
doucí ze Sarajeva na hranice novopazarského
sandžaku. Před okupací Bosny mohly prý dal
matské dráhy míti značný význam strategický
nyní, když je vystavěna dráha z Mostaru do
Metkovičů a staví se trať z Gabely do Gruže
(Dubrovníka) a dále k boce kotorské, je prý
s dostatek postaráno o spojení Bosny a Herce-
goviny s mořem (i přes to, že Metkoviče ne-
mají vhodného přístavu? Pozn. red.). Za to
stavba dráhy na hranice novopazarské jeví se
prý z ohledů strategických nezbytnou potřebou.
Potřebu tu odůvodňuje »P. L.« těmito slovy
»Illyrský trojůhelník jest ode dávna pařeništěm
bouří prvého řádu a nejsme nikdy zabezpečen
proti překvapením s oné strany. Jest tedy po
vinnosti činiti všemožná opatření, abychom byl
vyzbrojeni pro všechen případ. Stavba dráhy je
první z požadavkův, ba možno ji pokládati za
Lloyd
Dubrovník
P L
Praha
Sarajevo
Split
Bugojno
Bosna
Mostar
Metkovič
Gabel
Gruže
13
article
prostředek preventivní, neboť vědomí, že Rakou
sko prostředkem této dráhy může se každého
okamžiku se svou značnou vojenskou mocí ob-
jeviti na místě, musilo by tlumiti podnikavost
leckterých nepokojných živlův a působiti uspo-
kojivým způsobem na jejich odvážnost. Kdyby
však oha »zajímavá panstva« ukázala se i přes
to příliš zpupnými, bylo by Rakousko v příjem-
ném postavení, poukázati je svým energickým
»Quos ego« ihned do náležitých mezí.« Ž
»zajímavými panstvy« jsou slovanské státy na
Balkáně, netřeba tu podotýkati.
Pan G. Smóleki, novinář, píše nám z Vídne
26. října: »Poněvadž se s některé strany při
poušti, jakobych byl autorem vídeňských dopisův
petrohradského »Kraje«, podpisovaných jmenem
»Šwiadomy«, prohlašuju, že jím nejsem a býti
nemohu jakožto nejrozhodnější odpůrce všelikého
německého jazyka státního neb »dorozumíva
ciho«, což jest jedno a totéž. S upřímným slo
vanským pozdravem G. Smólski, spolupra
covník polských listů.«
G Smóleki
G Smólski
Rakousko
Balkán
14
title
Politické zprávy zahraničné.
15
article
V Praze, 27. řijna.
Praha
16
article
Rumunská obžaloba proti bulhar-
ským politickým vrahům.
Vrchní státní zástupce v Bukurestu, M
klesku, dal pořiditi francouzský překlad obžaloby
proti bulharským politickým vrahům a zaslal je
všem evropským vládám.
V obžalobé mluví se nejprvé o zá keřném
zavraždění Filovského v noci dne 13. února t.r.
Pro podezření spoluviny tohoto zločinu byli
tenkráte zatčení student Trifanov a Iljev, jejž
Trifanov označil jako pravého vraha. Trifanov
dále přiznal, že je předsedou nedávno v Buku-
reštu zaluženého tajného spolku, jenž.je
filialkou »Nejvyššího komitétu pro vyvolání
revoluce v Makedonii«, jenž má sídlo v Sofi
Filovský jako turecký vyzvědač byl komitétem
odsouzen k smrti a k vykonání ortelu ustano-
veni Iijev, Míta Stojčev a Nikola Mitev. Za tím
účelem byli vysláni do Bukureštu. Podle udání
Trifanova byli by tedy intellektualnými původci
vraždy ředitelé Makedonského komitétu, at
jsou: předseda Boris Sarafov, jeho náměstek
D. Davidov, jednatel V. Kovačev a pokladník
G. Pelrov.
Filialka bukureštská byla založena v pro-
sinei 1899. Sarafov tehdy schvalné přijel do
Bukureštu. Členové tajného spolku složili při-
sahu na revolver a dýku. Dne 23. pros. Sarsfoy
vrátil se do Sofle. Dne 28. prosince by
Mitev pozván do Sofie, kde mu Sarafov oznámil.
že ústřední revolučný výbor odsoudil Filovského
k smrli sekerou a že rozsudek vykonati porouči
se Bojčovi Iljevu, jemuž pomoci mají Mitov
Stojčev. Sarafov hned podal Mitevu sekeru, dva
revolvery a dýku.
Trifanov
Iljev
Mít Stojčev
Mitev
Sarafov
V Kovačev
G Pelrov
Bojč Iljev
Mitov Stojčev
Bukurest
Makedonie
Sofie
17
article
Podle výpovědi Stojčeva Filovský, jenž byl
bulharským vojákem a do Rumunska byl komi-
tétem vyslán se schválením svých vojenských
představených, měl býli se světa sprovozen
v Ruščuku. On však neměl chuti navrátiti se
na bulharskou půdu a proto ona trojice odce-
stovala za ním do Bakureštu. Téhož dne, kdy
do Bukurešlu přijeli, Trifanov obdržel list o
Sarafova, v němž mu oznámil, jaký je eí
jejich cesty, a spolu nařídil, aby spolu
s Bosňakovem Filovského vypátral a přivedi
jeho popravčím do cesty.
Vražda byla spáchána, stopa vrahův ihne
objevena a oni zatčeni. Vyšetřováním se zjistilo,
že vlastní původci sedí v Sofli. U Cvetkova na
lezen seznam všech členů bukureštské filiálky
Po zavraždění prof. Mihaileana dne 22. čer-
vence t. r. byly u Spira Alexeva nalezeny spisy.
které vedly na stopu, že makedonský komitét
kul také spiknutí na život rumunského krále
Karla. U některých členů byly zabaveny listy.
ve kterých byla řeč o tom, že Trifanov jako
zrádce má býti ve vězení otráven. Když tyto
listy ukázali Trifanovu, on řekl, že teprve nyn
poví celou pravdu a učinil udání o spiknut
proti králi Karlu, jejž spiklenci vydávali za nej
Stojčev Filovský
Bosňakov Filovský
profesor
Mihailean
Spira Alexev
Karel
Trifanov
Rumunsko
Ruščuk
19
article
V drobném prodejit
rsaní číslo o sobě . . . za s
vdpoledn
. . . za 2 b
ve mlislkách na vonkověi
rsmní čísla. . . . . . . . 10
věpoleduí . . . . . . . . 8b
Inserát
platí se hotově rsplei.
Fledplscení a joverty piijoas sdmlnl-
strace v Mariasské ulici č. a
Tan pnckivejí sa 162 relak
Uskirna a sigelice „Narsšnich l. istse
Rukopány se nevraesi
Mariasský ulice
Narsšnich l
20
article
větší překážku svých plánů. Mezi těmi listy byly
také listy Sarafova. Krom toho spiklenci zavraž-
děním krále Karla v okamžiku, kdy by vypuklo
makedonské povstání, chtěli způsobiti Rumunsku
velké zmatky, aby nemohlo do věcí na Balkáně
zasáhnouti.
K vykonání kralovraždy byli ustanoveni
Bosňakov a Arsov. Po vraždě oba se měli pře-
vléci za pekaře a pekař Bogdanov měl je u sebe
tak dlouho skrývati, až by se jim naskytla pří-
ležitost k útěku do Bulharska. Usnesení toto
stalo se loni v prosinci v Bukureštu za přítom-
nosti Sarafova.
Zdá se, že z attentátu na krále sešlo, když
po zavraždění Filovského zatčeni byli Bosňakov
a Arsov.
Přiznání Trifanova bylo potvrzeno tím, že
souhlasné výpovědi učinil Bogdanov, jenž byl
ve vyšetřovacl vazbě úplně od ného oddělen.
Obžaloba dále mluví o vyděračství, kterého
se makedonský komitét dopouštěl na Bulhařích
v Rumunsku osedlých. Ano i loupeží se do-
pouštěli členové tajného revolučního spolku ke
svým účelům.
Sarafův
Karel
Trifanův
Bogdanov
Rumunsko
Balkán
Bulharsko
21
article
Pozoruhodný projev francouzského
ministrpresidenta.
Řeč, již promluví pan Waldeck-Rousseau
v neděli večer v Toulousu, bude obsahovati dvě
části: prvá věnována bude politice kabinetu,
druhá pracovnímu programu, v němž by rád
ministerský předseda víděl, aby byl sledován
parlamentem počínaje nejbliže příštím zasedáním
až do ukončení této porady zákonodárné.
Tento program má býti nevyhnutelně kon-
sekvencí všeobecné ministerské politiky; týž
bude obsahovali politické a národohospodářské
reformy, které by kabinet rád uskutečnil, jestě
dříve než se poslanci znovu objeví před svými
voliči.
Pan Waldeck-Rousseau chce využiti příle-
žitosti, jež se mu naskytuje, aby vysvětlil své
náhledy v příčině reform sociálních a zároveň
ukázal, jak on pohlíží na dělnické syndikáty a
stávky, a to tím způsobem, aby bylo zřejmo,
že není rozdílu v nazírání páně Millerandově.
Řeč páně Waldeckova bude přirozenou
předmluvou zasedání a bude sloužiti parlamentu
k orientaci.
Waldeck
Rousseau
Millerandův
Waldeckův
Toulouse
22
article
Proces Picquartův proti »Jourue
Tyto dny projednán proces býv. plukovníka
Piequarta proti časopísu »Le Jour« pro urážky
jež prý obsahovaly články zmíněných novin proti
plukovníku.
Pan Picquart se dostavil se svým obhájcem
p. Laborim, kterýž byl Dreyfusa obhajovala
jenž vřele i nyní playdoval pro svého klienta.
Pan Bertron, pařížský městský rada, háji
list s neobyčejnou vervou.
Rozsudek, jenž byl vynesen, způsobil jisté
vzrušení. Neboť »Le Jour« byl odsouzen k ná-
hradě 30.000 franků p. Picquartovi, k 2000 fr.
pokuty, 20 insercím po 200 fr. a zodpovědný
redaktor p. Possien, pisatel článku, k 6 měsí-
cům žaláře.
»Soleil« praví: »Dotkne-li se kdo pana
Picquarta, žádného pardonu pro něj ! Stačí, aby
pan býv. plukovník se představil soudu a aby
dosáhl, jako zesnulý Challemel-Lacour odsouzení,
jakého žádá. Jeho protivníci jsou ničení poli-
cejním soudem a on může říci, opouštěje
soudní síň: »Veni, vidi, vici !«
Piequart
Picquart
Dreyfus
Bertron
pařížský městský rada
23
article
Volební ruch.
Volební ruch.
Z Brna, 27. října. (Zvl. tel. »Nár. Listů«.)
Volby volitelů ve IV. kurii na Tišnovsku byly
ukončeny. Všech volitelů jest 102 z nichž
hlásí se 87 k lidové straně, 10 ke klerikální,
u 4 volitelů jest politické příslušenství neurčité
a v židovské obci lomnické zvolen byl Némec.
Z Těšína, 27. října. (Zvl. tel. »Nár.
Listů«.) V pátě kurii na Téšínsku vystoupí za
Němce Edv. Aug. Schröder a ve čtvrté kurii ve
jmenu něměcké věci Ondřej Kulisz, okresní
Némec
Aug
Schröder
Kulisz
Brno
Tišnovsko
Těšín
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 27. října.
Měl ženu a pět dětí. K tomu malou svět
ničku, v níž pracoval s dvěma tovaryši a s učed-
níkem, a za ní pokojík s kuchyňkou. Nadbytel
neměl nikdy, spíše tu a tam se něco nedostávalo-
ale také nikdy nouzi neb dokonce hlad. B
zdráv jako ryba. Svaly měl jako ze žuly a tváře
červené jako pivoňka. Ženu měl hodnou, pilnou,
čistotnou a šetrnou. Byla si vědoma toho, co
to znamená živit rodinu a odplácela muži svému
vroucí láskou. Děti měli dobře vychované; hoši
síce rádi si zaskolačili, ba jeden z nich a sice
kluk nejnadanější, byl nezbeda, tak že nejednou
došla na něho stížnost, jinak ale nic nekalilo
našeho mistra klid a štěsti.
Je pravda, napadlo ho ovšem někdy, že
by snad přece bylo lépe, kdyby nemusil se tak
dříti, kdyby mohl zajíti si na sklenici piva
každého večera a nejen v neděli, neb nanejvýšo
ještě jednou v týdnu, kdy klub měl schůzi,
avšak pomyslil si vždy, že těch, kteří ani tolik
nemají, je přec jénom více než těch buhatších.
»A konečně, kdo ví jak ještě skončís ?«
pomyslil si pokaždé, když podobná myšlénka se
mu vkradla do duše, a uklidnil se. Methodu
tuto bychom doporučovali ostatně tak mnohým.
Jen prosím počitejte, mnoholi těch, jimž daře
se lépe než vám a mnoholi ončch, již odsou-
zeni jsou k životu mnohem bídnějšímu.
Jednoho dne — byla to neděle — rozevřely
se dvéře a do pokojiku, v němž mistr náš hověl
si na pohovce pokuřuje levný doutník, vkročila
cizí ženština. Pozdravila a na stůl hodila prostě
Nadbytel
Praha
25
article
knízečku v červené obálce. Potom se zase po
roučela.
Podivný tvor, zabručel mistr, však již hna
se po tištěném papíře, který tam byla ženština
zanechala.
Četl a četl. Z počálku kroutil hlavou nac
tím, pak knížku odložil a přemýšlel. Byla velm
zajímavá. Nedočetl ji hned prvního dne, nýbr
uschoval ji ve skřini a po večeři pokaždéj
vyhledal a do ni se zahloubal.
A ku podivu! Od tě doby nebyl již tal
veselý jako dřive, ba když nadešla činže, za
láteřil, tolik že nucen vydat pouze za to, aby
měl kam hlavu položit, kdežto jiní lidé obývaj
obrovské paláce.
Žena, překvapena tím, jej konejšila, však
muž — za patnáct let poprvé snad — odbyl j
velmi nevrle
Cizinka, jež byla přinesla mistru knížečku
navštívila ho záhy opět.
Usedla nejdříve pod hodiny u dveří i jala
se leccos vypravovat. Vykládala o nespravedl-
nosti světské, o tom, jak jední odsouzeni jsou
každý žvanec pro sebe a rodinu v potu tváře
si vydělati, a jak naproti tomu jiní bez práce
a namahání žijí v samých rozkoších. Vypravo
vala o přijemnostech živola, který je tak pů
vabný a krásný pro toho, kdo má dostatel
peněz a jenž je v pravdě slzavým údolím ubo
bému — vyděděnci. A když ženština odešla
nemluvil mistr dlouho a dlouho a když z ro-
diny naň někdo se obrátil, odbyl ho příkře.
V noci pak často vzdychal a prací, kterou jindy
konal tak radostně a s takovou chutí, nejednou
zlostně o zem mrštil.
A žena jeho poprvé pocítila, co dosud byla
neznala: pocítila neštěstí.
26
article
Ženština ale navštěvovala mistra čím dále
tím častěji. A čím děle dlela v jeho domác
nosti, tím smutnější byla v ní nálada.
Jednoho dne konečně zmužila se žena mi-
strova a zvolala na vetřelkyni: »Co tu neustále
chceš? Pryč odtud, příšero, neboť eltím na pě
kroků, jak ze kletých úst svých chrlíš jed.«
Nečinila tak snad ze žárlivosti, neboť ci-
zinka byla pleti žluté jako vosk a vyschlá jako
troud. Jen z oka šlehaly ji blesky.
Zachechtala se a odpověděla: »Marně mne
vyháníš. Kde já se usadím, tam své dílo doko
nám. Vyžeň mne dveřmi, vrátím se oknem. Za-
bedni okna, vletím sem kominem. Ostatněse
mýlíš, domníváš-li se, že za prahem na mne
zapomeneš a já na tebe. Nikoli. Bydlím ve tvého
muže duši.«
A šlo to s kopce s mistrem od té doby
Však, co pravíme, s mistrem. Vedle malému
úřadníčku nevedio se jinak. Kupčík naproti po
zbyl rovněž svého rozmaru od té doby, co práh
jeho překročila příšerná ženština. A kdybyst
byli šli od domu k domu, z ulice do ulice
z města do města, všude bylo plno zjevů, ja-
kým byl náš mistr.
Příšera, která, jak jsme pravili, seděl
z počátku na lavičce u dveři, stávala se každým
dnem smělejší, až na konec se uvelebila v mistrově
křesle. Ba s ním z jedné mísy jedla a i v noe-
jej pronásledovala. A on cítil, že je jeho neštěstím
i měl vůli, mnohdy dost silnou vůli se jí zba-
viti, leč namáhal se marně. Poznav kdysi, že
půjde-li to tak dále, jest záhuba neodvratným
osudem jeho, zmužil se, chopil přišeru za krk
a chtěl ji zardousiti. Zbytečné namahání: cítil
slabost v pažích, cftil, že neschopen již ene
gického skutku, cítil jak od palv až ku hlav
27
article
jest prohlodán a jak z něho vyssáta již všechna
míza života, i padl v zoufalství k zemi.
»Pozdě již!« zachechtala se příšera. »Js
můj a můj zůstaneš! Tam místo tvé v oné
veliké armádě, jež sestává z millionů !«
A jako dítě plížil se tam, kam ho odkázal
A skutečně spatřil před sebou zástupy lide
a za ními zase jiné a opět jiné. Šly do tisíců
do set tisíců! Pravdu měla: do milliono.
A všickni byli bledých tváří, všickni jako slény
a průhlední, a bylo viděti, jak každému z niel
na srdci hlodal ošklivý červ.
»Což jsem též takový ?« zvolal zděšen
chtěl prchnouti, však již byl stržen davem
zmizel v něm.
A ku podivu: co tam nalezl přátel a zná
mých! Co lidí, o nichž nikdy by byl netušil
že v té společnosti se s nimi shledá. Nesetkal
se tam pouze s ubožáky, s chudáky, kterých
tam — ku podivu — poměrně nejméně, ale
s lidmi v dobrém a váženém postavení, s bo
háči, s lidmi slavnými, ba spatřil tam i mnohé
jimž koruna se třpytila na hlavě a kteří byl
tedy zrovna tak nešťastni jako on.
Spatřiv je, zrakem pátravým slídil po při-
šerné ženě, jež všechno to způsobila, aby mu
vysvětlila hroznou záhadu.
Stála opodál, ne již v obyčejném prostém
šatě, nepatrná, žlutá a vyschlá, ale stála na
vysoké ostrádě, ve skvostné roucho oděna, jak
královna.
Jen nesměle přiblížil se k ní.
»Co chceš?«, tázala se, uzřevši jej-
»Mluv, proč jsou zde zámožní, statkem
oplývající, ba i velicí, mocní a slavní a ne
pouze chudáci, jakým jsem já? Mluv, proč jsi
28
article
mne na ně odkazovala, o nich vypravovala?
Chtěl jsem býti tím, čím oni jsou, a poněvadž
to býti nemohlo, stal jsem se nešťastným. Mluv,
proč zde soudruhy mými jsou ti, po jichž
osudu tolik jsem toužil? Co ti tu chtějí?«
»Bloude«, ona na to: »Právě mezi těmi
nejhojnější mě jsou oběti. Čím člověk má více,
tím hltavější je po zlatě. Čím větší jeho moc,
tím více ho páli touha, stát se všemohoucím.
Kníže chce být králem a král chce býti bohem.
Na vás dole došlo naposled. Vy poměrně nej-
déle jate vzdorovali, jakkoli mezi vámi je nej-
více těch, kteři právo mají k mé se připojiti
družině, však dnas již i mezi vámi vítězíma
hněv ve vašich duších je největším mým trium-
fem! Buď rád, že nedočkáš se již vrehole mé
vítězoslávy. Nemáš tolik obrazotvornosti, abys
představil si hrůzy, jež potom decimovati budou
lidstvo! . . . . . . . . «
»A kdo jsi, jež vyhledáváš u krbu domá-
cího a v prostičké dilně nebohého člověka
otravuješ jeho štěstí, ničíš jeho život a vrháš
jej v záhubu? Kdo jsi, jež z klidu bureujes
celé vrstvy a stavy a v krvavý je ženeš boj?
Kdo jsi, jež olupuješ celé národy o pokla
pokoje a míru a vzněcuješ vše, co ve člověku
slabě a špatné a ze světa, jenž přes všechuu
bídu a neřest přece tak krásným je — peklo
činiš ?
A příšera na zlatém trůně zachechtala se
tak hrozně, že zatajil se všem vůkol dech
odpověděla pak hlasem, jenž zněl jako rachot
blížící se bouře
»Jsem Nespokojenostle
Kníže