3
masthead
28. října 1900. Číslo 298.
4
article
Předseda: Kouřili ti dva?
Svědek: Hilsner kouřil cigaretu
Předseda: Můžete říci určitě, že to bylo n
Škaredou středu?
Svědek: Ano.
Předseda: U okresního soudu v Polné jste
udal, že to bylo 22. března.
Svědek: Já jsem se pak přesvědčil z kalen
dáře, že to nebylo 22., nýbrž 29
Předseda: Dříve jste udal jmeno toho dru
hého. Jednou jste to řekl v Polné, podruhé pal
v Kutné Hoře.
Svědek: Já jsem to řekl.
Předseda: U hlavního přelíčení jste tak
tvrdil, že to byl Berchthold Frieb.
Svědek: Byl mu podobný.
Předseda: Mohl bysle ho popsati?
Svědek: Měl černé vousky.
Státní zástupce: Kolik to bylo hodin, e
šel tou uličkou?
Svědek: Po 5. hodině.
Obhájce dr. Vodička: Prosil bych, aby s
konstatovalo, že ti svědkové, kteří měli býti voláni
skutečně nic nedokázali. Dále prosím, aby ze konsta-
tovalo, že Frieb byl v tu dobu v nemocnici a aby
se přečetly protokoly Josefy Havlové a Frant. Ná
pravníka, kteří dokazují, že vůbec nebylo možno, aby
se Frieb z oné nemocnice vzdálil. Je to důležité ku
posouzení věrohodnosti tohoto svědka. Dále prosím.
aby se přečetl protokol pana purkmistra Sadila
z Polné, kde výslovně podotýká, že jest pan Škareda
oddán pití.
Předseda konstatuje ze spisů, že se okolnosti
uvedené p. drem. Vodičkou, zakládají na pravdě
přerušuje líčení na půl hodiny.
Po přestávce půlhodinné v ličení pokračováno
po 12. hodině polední
Předseda přikročuje k výslechu vdovy po
zámečnickém mistru státní dráhy, do Polné příslušné.
Marie Hubrové
Předseda (k svědkyni): Znáte Hilsnera7
Svědkyně: Nu, tak trochu od vidění
Hilsner
Berchthold Frieb
doktor
Vodička
Frieb
Havel
František
Sadil
Hubr
Polná
Kutná hoře
5
article
Předseda: Pamatujete-liž se na 29. března
1899?
Svědkyně: I jo, dobře pamatuju.
Předseda: Z jakého důvodu se dobře pama
tujete na tento dent
Svědkyně: Na ten den se pamatuji proto
že jsem byla v kostele a že jsem ty židy viděla
Předseda: Kterého dne to bylov
Svědkyně: No, na škaredou středu?
Předseda: Co jste dělala toho dne?
Svědkyně: Ráno jsem byla v kostele, pak
na špacíru u sv. Kateřiny dívat se na kapli, pak
jsem se podívala do lesa, potom zašla jsem doc ho-
spody koupit si oběd, na to jsem navštívila svoji
matku a konečně jsem byla u paní Pojmanové.
Předseda: Zdržela jste se doma odpoledne?
Svědkyně: Ano. Pojmanová prodala stodolu
a dala si vozit slámu domů. Bylo to asi o 5. hodině
odpolední. Slámu vozil Cink a k půdě lezl po cha-
trném žebříku, který se snadno mohl zlámat. Já
stála mezi vraty. Cink stál na slámě a rozvazoval
provaz. Uličkou podél vozu se slamou spatřila jsem
pojednou tři lidi. Hilsner šel napřed a za ním ještě
dva. Jeden z nich byl chromý a měl černý vous
Ten chromý oklepával si cigaretu zapálenou o slámu
na voze. Já měla zlost, vždyť se mohlo něco státi.
Kateřina
Pojman
Sláma
Cink
Hilsner
6
article
Ten druhý žid měl otevřený kabát a měl v kapse
něco jako nůž. Jen hořejšek z kapsy koukal. Mel
to v levé náprsní kapse.
Předseda: Z čeho to bylo.
Svědkyně: Dřevěné to bylo, jako když jde
košerák na šlachtu. Bylo mně to nápadno a myshila
jsem si: Vždyť přec zde žádná šlachta není.
Předseda: Viděla jste z toho tolik, že jste
hned mohla souditi, že je to nůž?
Svědkyně: Já tomu rozumím, já jsem řezní
kova dcera a myslila jsem, že jde na šlachtu. Byl
viděti futrálek, jako by to byl nůž.
Předseda: Co ti druzí dva?
Svědkyně: No, šli s ním dva. Jeden by
menší a měl klobouk, jako mají Poláci a by
bledý.
Předseda: Jaký měl klobouk?
Svědkyně: Takový černý, jako mají ve Vídn
ti demokrati.
Předseda: Měl širokou střechur
Svědkyně: Ano.
Předseda: Jak vypadal ten muž v obličeji
Svědkyně: Byl hledý a chromý, nohy mě
jako pekař.
Polák
7
article
Předseda: Jak ale vypadal v obličeji?
Svědkyně: V obličeji byl bilý jako papíra
bledý moc. Vousky měl černě, oči také, velké
černé. Tak jako kdyby byl jiný race. (Veselost.
Předseda: Byl velký nebo malý ten člověk
o kterém mluvíte?
Svědkyně: Spíše prostřední postavy.
Předseda: Jak byl oblečen
Svědkyně: Kabát měl jako do modra. Ten
druhý měl hnědé a Hilsner světlé šaty. Ovšem určitě
jsem lo zjistit nemohla, poněvadž oni běželi.
Předseda: Co pak bylo dále?
Svědkyně: Já jim nadávala: »Verfluchte
Falotten!« a pustila jsem se za nimi. A jak jsem
běžela, obrátili se na mne a udělali obličejem takkle.
(Svědkyně při tom za všeobecné veselosti nápodobí
oproti jednomu z votantů onen pošklebek.) Kdyby
nebyli bývali kouřili, nebyla bych si jich všimla.
Ale oklepávati cigaretu o slámu !
Předseda: Jak ten předmět byl tedy dlouhý
co měl onen muž v kapse?
Svědkyně ukazuje dělku na stole. Dle je-
jího udaje mohl kousek předmětu, který z kapsy
vyčníval, měřiti tří centimetry. Bylo prý to velké
žluté.
Předseda: Ale v Kutné Hoře jste neřekla
že to byla rukovět.
Svědkyně: Rukověť to nebyla, ale futrálek
to mělo, jaký mívají košeráci. Já jsem řezníkova
dcera, já to znám. Myslila jsem, že jdou ti lidé
na šlachtu.
Předseda: Ale v Kutně Hoře jste neříkala
o tom ničeho, že jdou na šlachlu
Svědkyně? Já říkala Cinkovi — byla jsem
tak »aufgewiegt«: »Hned bych mu dala facku«.
A Cink povídá: »Já bych mu dal bičem.
Předseda: Ale v Kulné Hoře jste o tě
šlachtě neříkala ničeho.
Svědkyně: Inu, člověk nomůže hned přijít
na všecko. Já myslila, že jdou zabíjet a volala jsem
na ně, ale oni na mě udělali takhle (Svědkyně opět
napodobuje onen pošklebek.) a utíkali do uličky.
Cink
Kutná hoře
Verfluchte Falotten
8
article
Předseda: Paní Hubrová, víděla jste někte-
rého z těch lidí už dříve?
Svědkyně to popírá.
Předseda: Ale vždyť jste to tvrdila. Vypově-
děla jste tenkrát, že jste jednoho ze společníků
Hilsnerových, co šli uličkou, už jednou viděla
věděla jste, kdo to je.
Svědkyně: Že jsem to udala, kdo to je?
Předseda: Ano. Na jiném místě jste výslovně
pravila, že znále jednoho ze společníků Hilsnerových.
Svědkyně: O fom nevím. Já se šla sice faké
na něho podívat, když byl zavřený, ale ten to také
nebyl. A to jsem řekla také hned panu radovi, když
mi jej představil.
Předseda: Nápadné ale bylo, že jste šla
k panu starostovi Sadilovi a řekla jste, že poznáváte
společníka Hiisnerova Bertholda Frieda.
Čie se na doklad toho přípis obecního úřadu
v Polné ze dne 28. července 1892, dle něhož Hubrová
řekla, že ve Friedovi poznává jednoho z oněch tř
mužů. Hned byl také na žádost obecního úřadu po-
lenského ve vazbě podržán.
Svědkyně: Prosím, ten člověk, co mně ukáza
pan rada, byl velký a vlasy měl kudrnatý, ale muž
kterého jsem viděla, byl maly.
Předseda: Ale odpustte, proč pak jsle to ne
řekla hned tenkrát panu purkmistrovi.
Svědkyně: Ja řekla, jak povídám, že ten
člověk, kterého mně pan rada představil, to není.
Předseda: Ale v aktech síce není, že byste
bývala konfrontována. Vás volali teprve k hlavnímu
přelí ení.
Svědkyně: Já byla v Kutné Hoře.
Předseda: Udala jste také, že týtéž dva lidi
co tenkrát byli s Hilsnerem, ráno jste viděla téhož
dne o 11. hod. dopoledne v Březině u kostelíčka.
Svědkyně: Dívala jsem se v Březině na ko-
steliček a kapli. Tenkrát jsem se procházela v l
síčku, co se jde do Březiny
Předseda: Viděla jste je tam?
Hubrová
Hilsnerův
rada
Sadil
Hiisnerův
Fried
Hilsner
Polná
Kutná hoře
Březina
obecní úřad
9
article
Svědkyně: Já si jich tehdá moc nevšimla
ale byly tam dvě holky, které tam běhaly a ti dva
židé také tam špacírovali. Jeden z nich byl tlustý
Předseda: Kolik to bylo hodin, když jste v
děla ty dva lidi jiti s Hilsnerem?
Svědkyně: Nemohu říci, bylo-li 3445 neb
v pět nebo ve 1/46, ale kolem pátě hodiny to bylo
jistě. To viděl povozník Cink také, nejenom ja.
Předseda: Dnes tedy tvrdíte, že jste nepo-
znala toho člověka, který vám byl představen
v Polné.
Svědkyně: Já se šla naň podívat k soudu
pravila jsem panu radovi, když mi jej předvedl
TTakové kudrlinky má a takový kabať také, ale
tenhle je velký a ten co já viděla je malý a zava-
litý. Říkal mi bratranec, bych se šla tam podívat
já jsem také šla
Votant Šonka: Kam vede ta ulíčka co šlit
dva s Hilsnerem.
Svědkyně: Do Kandie a do Březiny.
Votant Šonka: Jaké měl šaty Hilsner?
Svědkyně: Ja ho viděla jen přeběhnout, ale
o těch dvou ostatních to vím.
A ještě něco přednesu. Když jsem šla z Kutne
Hory, potkali mne Fried a Brettisch a ten
Brettisch povídal: »No, my víme, kdo to udělal.
Udělala to matka se synem.« Já pravila: »Kdo to
udělal, nemohl býti žádný jiný než ti tři.« Atu
Brettisch odvětil: »To nesmní býti vyzrazeno a vy
zrazeno to nebude, náš národ byl by moc potlačen.
To povídal Brettisch.
Státní zástupce rada Malijovský: Viděl
jste, kam se dali ti tři tou uličkou?
Svědkyně: To jsem neviděla.
Obhájce Hilsnerův dr. Auředníček: Kdo
vás poslal, abyste se podívala na Frieda?
Svčdkyně? Byl to můj bratranec Aloi
Pojman.
Dr. Auředníček: A byl s vámi u starosty
sepsán výslech.
Hilsner
Cink
rada
Šonka
Fried
Brettisch
Hilsnerův
doktor
Auředníček
Pojman
Polná
Kandia
Březina
Kutne Hora
Ata Brettisch
rada Malijovský
10
article
Svědkyně: Já si nechtěla to vzít na svědomi
abych se nepodívala na Bertolda Frieda. Pan rada
mi ho předvedl. Já jsem pořádná a svědomitá žena
a vychovala jsem své dsti tak, že se mohou všude
postavit. A když jsem ho viděla, řekla jsem: »Ne
ten nebyl tak velký, ten rozdrbaný žid.
Dr. Auředníček: Vrátila jste se pak k panu
starostovi?
Svědkyně: Já již nevím. U pana starosty
byla jsem již kolikrát
Druhý obhájce Ililsnerův dr. V odička: Sepsa
s vámi pan rada nějaký protokolr
Svědkyně: Vybízel mne k tomu a ja mu
řekla, ať si délá co chce
Dr. Vodička: To byl pan rada Reichenbaei
z Polně?
Svědkyně: Ano
Dr. Vodička: Jste dcerou řezníkovou. Chodí
tam na šlachtu s takovými pošvíčkami. Viděl jsen
celou řadu řezníků, kteří jich neměli.
Svědkyně: To je pravda, ale košerácije
mají.
Dr. Vodička: Což jste viděla, jak měl blu
bokou kapsu
Svědkyně (živě): Můj muž byl v Simerinku
pětadvacet let u státní dráhy, byl mužem pořadným
svědomitým a já bych také nepovídala věci, které by
nebyly pravdivy. Já z toho nie nemám.
Dr. Vodička: Když jste byla volána poprv
k líčení o Friedovi jste se nezmínila. Na radnici jste
byla jen jednou
Svědkyně: Kolikrát
Dr. Vodička: Dověděla jste se na radnici, že
Fried byl tentokrát v nemocnici?
Svědkyně: Já říkala panu radovi: To nen
ten, kterého já viděla, tenhle je velký a roztrhaný
Dr. Vodička: Navrhuji jmenem svého klienta
by byl o okolnostech prvé svědkyní uvedených vy
slehnut Max Bretisch.
Svědkyně (rozhorleně): I jo, jo, třeba deset
krát si ho mohou zavolat! Já se nebojím, mám svě
domí čisté! (Vzrušení.)
Dr. Auředníček žádá za opatření, by ne
mohla se svědkyně po svém výslechu setkati s ná
sledujícím svědkem Činkem.
Předseda propouští Hubrovou a dává před
véstí Cinka, hned volá však svědkyni zpět a táže se
Hilsnera: Co namitále proti této výpovědí?
Fried
rada
doktor
Auředníček
Ililsnerův
Vodička
Bretisch
Hubrův
Cink
Hilsner
11
article
Hilsner: Paní svědkýně, prosím vás, jak mů
žete říci, že jste mne viděla 29. března s nějakým
lidmi?
Svědkyně: Jávás viděla jíti s těmi třem
muži a Cink také
Hilsner: Jak můžete tvrditi, že to bylo dne
29. března ?
Svědkyně (resolutně): Nejsem sama, Cink
vás také viděl. Vy jste utíkal a ti dva také
Hilsner (prudce): Žádný cizí žid tam přece
nebyl
Svědkyně: Hrom by do vás měl uhodit, že
něco podobného můžete povídat.
Předsedaoba gestikulující soupeře k nejšía
praví: Dost již toho. Vy tvrdíte, že to pravda není
ona zas, že to pravda je. Odstupte, svědkyně.
Obhájce dr. Auřednlček žádá, by bylo kon-
staťováno, že také když byl předveden Wassermann
řekla, že se nemůže pamatovat, byl-li to ten starý
chromý člověk
Dotyčný protokol se po té předčítá.
Po té vyslýchán je povoznik Fr. Cink
z Janovic.
Svědek vypravuje, že na Škaredou ztředu
1899 vozil slámu Pojmanové odpoledne ze Zápekli
Vyjel asi ve 4 hodiny a vezl ji po náměstí domů
Zaslavil se v krámě u Dvořáka na náměstí a vypil
za 2 kr. kořalky. Když přijel k horní bráně, bylo
právě pět hodin. Zajel pak do uličky k domu paní
Pojmanové, koně odpřáhl a zavedl do stáje a vrátil
se k vozu, u něhož stála Pojmanová, kolem vozu
šel Hilsner se dvěma neznámými muži. Kou
řili cigarety. Hilsner sám napomínal česky
své druhy, když se brali kolem vozu, by
cigarety dali pryč. Svědek vypovídů, že uličkou
lze jíti do Kandie, na Žabokrty, nebo k Výpalně
i do Březiny. Tudy chodí lidé do Březiny nejčastěji.
Hilsner
Cink
Hrom
Auřednlček
Wassermann
Pojman
Dvořák
Francie
Janovice
Kou
Kandia
Březina
Jávás
12
article
Hilsner dle svědkovy výpovědi měl šedivé šaty. Je-
den z mužů, kteří šli za Hilsnerem, měl černé kal-
hoty a šedivý svrchník se sametovým limcem. Dru-
hého si svědek dobře nevšíml. Jen lo ví, že mu ze
zadu vyčnívala z kalhot tkanička. Muží se svrch-
níkem šedivým viděl do obličeje a praví, že mě
slabý černý vous, podlouhlý obličej, vyboulené oe
a chůzi chybnou. Kabát měl rozepjatý a z kapsy
mu čouhalo cosi jako baliček zabalený novinami.
Všichni tři brali se rychlým krokem.
Předseda: Udal jste, že jste jednoho z niel
už dříve víděl než kolem 5 hodin
Svědek praví, že to bylo před 6. hod. ranní
Svědek vycházeje z krámu na náměstí, víděl dotýč-
ného muže (Frieda) jíti s Hilsnerem.
Předs.: Mluvili spolu na náměstí?
Svědek: Nevím. Sli spolu přede mnou; já šel
do uličky. Mně na nich ostatně nezáleželo. — Svědek
praví dále, že lidé, které viděl s Hilsnerem, byli cizt
a že v Polné nebydleli. Dle jeho zdání kolem vozu
se slámou nentíkali, ale zrychlili krok. Mysli, že jim
Hilsner něco říkal. Cink vybízel je sám, by cigarety
odložili, že by se mohlo něco státi.
Hilsner
Fried
Cink
Předs
Polná
13
article
Předs.: Když ti lidé přešli, co jsle dělal?
Svědek: Začínalo pomalu pršet a já vylez
jsem na vůz a skláda! jsem slámu.
Předseda: Co dále ?
Švědek: Když jsem stál na voze, viděl jsem
u Božích muk nějakou ženskou.
Předseda: Je tam odťnd vidět.
Svědek: V letě ne, ale když v zimě není list
na stromech, pak ano.
Předs.: Co to bylo za ženskou? Jak dalek
jste ji viděl od sebe
Svědek: Malé čtvrt hodiny
Předs.: Jak byla oblečenu?
Svědek: Měla červenou sukni na sobě a jednu
přehozenou přes záda.
Předs.: Viděl jste toho cizího žida ještě jednou
jinde?
Svědek: Viděl jsem jej na to ve Zhoři.
Předs.: Je to fentýž
Svědek! Die poduby bych řekl, že to může
býti on.
Předseda: Měl onen žid, kterého jste tehda
viděl ve Zhoři s Hilsnerem, na očích brejle
Svědek: Ano, měl cvikr.
Předseda: Za jakých okolností jste viděl toh
žida ve Zhořir
Hilsner
Předs
Zhoř
14
article
Svědek: Bylo to na pouti v neděli po sv.
Svědek: Bylo to na pouti v neděli po sv.
Markytě roku 189
Předseda: Co jste tehda dělal na té pouti
Svědek: Pernikářka paní Vilášková je starší
žena: obstarával jsem jí prodej zboží
Předseda: Bylo tam tenkráte mnoho lidí?
Svědek: Ano, bylo hezké počasí a proto byla
velká návštěva.
Předseda: To uslyšíme, bylo-li hezky. Co s
na oné pouti stalo
Svědek: Seděl jsem pod boudou a prodával
jsem pernikářské zboží, o nic více jsem se nestaral
Předseda: Viděl jste tehda Hilsnera?
Svědek: Ano, k večeru asi k 5. hodině. Šel
s ním onen žid, jemu podobný, pak ještě jeden
menší a asi dvě holky. Při muzice se strhla rvačka
a Hilsner mi to sám vyprávěl.
Předseda: Co to bylo za holky, které sly
s Hilsnerem a jeho známým?
Svědek: Jedna menší jedna větší, já jich ne
znal. Větší měla na sobě červené šaty a nějakou
černou jupku nesla přes rameno.
Předseda: Jak pak byl oblečen Hilsner?
Svědek: Už se nepamatuji. Vím jen, že mě
šedivý havelok a kostkované kalholy
Předseda: Co dělal s těmi děvčaty u perni
kářského krámu?
Svědek: Kupoval jim cukroví a platil je pan
Viláškové.
Předseda: Jak vypadalo to menší děvče?
Svědek: Toho jsem si nevšiml a bylo mi jen
divné, že tak mladé bolky chodí s Hilsnerem.
Předseda: Původně jste tvrdil, že mě
Hilsner tehdá še dé žaty na sobě.
Svědek (po chvíli): Od té doby nevím se na
podrobnosti pamatovat
Vilášková
Hilsner
Vilášek
15
article
Předseda: Také jste dříve tvrdíl, že mě
Předseda: Také jste dříve tvrdíl, že mě
šedý svrch ník?
Svědek: To byl havelok, jejž měl přes sebe
Předseda: Sel jste se podívat, když vám
Hilsner povídal o rvačce, do hostince k Ježkovům
kde se rvačka strhla ?
Svědek: Ano. Můj bratr je hudebníkem
někdo jej udeřil. Proto jsem se tam šel podívat na
bratra, co se mu stalo.
Hilsner
16
title
Přísedicí vot. rada Smutný: Znáte Hugona
17
article
Frieda?
Svědek: Znám jej.
Frieda?
Svědek: Znám jej.
Týž votant: Viděl jste jej v Polné na ška
redou středu?
Svědek: Toho jsem neviděl.
Přís. vot. sekr. Šonka: Viděl jste na některén
z těch lidí, kteří Hilsnera 29. března provázeli, ote
vřený kabát?
Svědek: To jsem neviděl.
Týž votant: Kdo stál ještě u toho vozus
slamou mimo Bruknerové?
Svědek: Stála tam pí. Hubrová a něco něme
ckého o těch lidech pronesla.
Týž votant: Nepravila také něco o nožích
Svědek: To jsem neslyšel.
Týž votant: Ona říká, že tvrdila o oněcl
lidech, že se jí zdá, jakoby šli na šlachtu.
Svědek: Já si toho nevšíml, ona, když začne
vždycky toho moc na křičí.
Stát. zást. Malijovský: Pod svou přísahou, ji
jste tu složil, můžete tvrditi, že jste ve Zhoři Hilsnera
na pouti vidél?
Svědek: Ano, to mohu stvrditi se vší urči
Obh. dr. Auředníček: Paní Vilačková tvrdí.
že jej tam ani neviděla. To jste musil brát peníze z
prodané cukroví od něho vy a ne ona.
Svědek: Ne, brala to paní Viláčková, vím se
na to určitě pamatovat.
Týž obhájce. Pravil jste také, že jste se o
vozu ještě za oněmi společníky Hilsnerovými díval.
Ilasy z lavic porotců: Ne, ne, to zde
neřekl.
Zást. dr. Pevný: Hilsner vás u krámu upozor
nil, že váš bratr krvácí z ruky, není-liž pravda? vy
jste se hel na to přesvědčit a co jste zjistll?
Svědek: Že to byla pravda.
Týž zást.: A dle toho i proto víte se pamato-
vat se vší určitostí, že Hilsner na pouti byl, viďte.
Svědek: Ano, dle tého se na to pamatuji.
Fried
Šonka
Hilsner
Brukner
Hubrová
Malijovský
doktor
Auředníček
Vilačková
Hilsnerův
Zást
Pevná
Polná
Zhoř
18
article
Obh. dr. Auředníček: Měl Hilsner tehda na
pouti socialistický širák?
Svědek: Ne, měl obyčejný klobouk na hlavě
Obh. dr. Vodička: Je podivno, že jsteu
soudu v záležitosti Hiisnerově vždy méně věděl, než
na městské radnici, když vás vyslýchali. Jak to po-
tvrdíte?
Svědek: Všechno do podrobností v hlavě nosie
nemohu.
Týž obhájce žádá, aby svědkovi přečtene
byla jeho protokolární výpověd z vyšetřování, protože
svědek dříve mluvil pouze o nějaké boudě, kdežte
pozdéji mluvil s určitostí, že to byla pernikářská
bouda Viláčkové.
Svědek: Nepomyslil jsem si z počátku, jak
důležitost se bude mé výpovědi přičítat.
Obh. dr. Auředníček: Vy jste se sám
přece přihlásil dobrovolně za svědka k soudu. Tí
přece zmíněný odpor nijak nevysvětlíte.
Práv. zást. dr. Pevný: Mluvil jste pravdu
když jste byl soudně vyslýchán o případu Klí-
movy
Svědek: Ano, mluvil jsem pravdu úplnou.
Práv. zást. dr. Pevný: Trvám na tom, že
svědek místo shledání s Hilsnerem na zhořecké pout
popisoval a vyličoval právě tak, jako dněs a žádám
aby ta jeho výpověď byla ještě jednou přečtěna.
Předseda dává předčítati protokol, hlavně pal
konfrontaci Hilsnerovu se svědkem z předchozího vy
šetřování.
Práv. zást dr. Pevný (k obžalovanému): Kde
jste tedy byl, IIilsnere, v den zhořecké pouti?
Hilsner: Prosím, pane doktore, byl jsem v Ji-
hlavě
Zást. dr. Pevný: A v protokole svém tvrdíte, že
jste byl ve Ždáře. (Vzrušení).
Obh
doktor
Auředníček
Hilsner
Vodička
Pevná
Hilsnerův
IIilsnere
Zást
Viláčková
19
article
Předseda: Máte Hisnere něco k výpovědi
svědkově k poznamenání? Vypovídá ve dvou směrech
proti vám jednak v příčině Hrůzové, jednak ve vec
Klímové.
Hilsner: V datum, že mě svědek viděl s ně-
jakými israelity chodit po Polné, není slova pravdy
Také 17. července 1898 ve Zhoři jsem nebyl, nýbri
meškal jsem v Jihlavě. Nemohl jsem si z počátko
na to vzpomenout a tvrdil jsem, jen omylem, že jsem
byl ve Ždáře.
Obh. dr. Auředníček žádá, aby se z pra-
covní knížky Hilsnerovy konstatovalo, že ke konei
července nastoupil ve Ždáře práci a že na počátku
srpna z ní opět vystoupil.
Předseda: Konstatoval jsem již včera, že prác
ve Ždáře nastoupil 26. července a 8. srpna že z n
zase vystoupil.
Tím výslech svědka tohoto skončen.
Svědkyně Marie Brecknerová, občank
z Polné, ví se zcela určitě pamatovati na 29. břez-
na 1899.
Předseda: Jaký te byl den v týdnu
Svědkyně: Vím jen, že naší panímámě Poj
manové vozil Cink slámu. (Cink a Pojmanová jsou
hlavními svědky processu). Zaslechla jsem Cinka, že
volal na někoho: „Tady nekuřte, skládá se tu sláma !“
Stála jsem na dvoře a vraty otevřenými zahlédla jsem
kolem pospíchati Hilsnera.
Předseda: Spatřila jsfe jeho postavu?
Svědkyné: Ne celou, jen jak sebou tak kolem
kmitl.
Předseda: Měla jste příležitost častěji se s ním
stýkat v Polne?
Svědkyně: Já jej často slyšela mluvit a po
znala jsem jej tenkráte určitě podlo řeči.
Předseda: Obličej jeho jste tedy také ne
zahlédla?
Svědkyně: Nezahlédla
Předseďa: V kolik hodin to bylo?
Svědkyně: V pět hodin.
Hrůza
Klím
Hilsner
Obh
doktor
Auředníček
Hilsnerův
Brecknerová
Cink
Pojmanová
Polná
Zhoř
Jihlava
Předseďa
21
article
Obhájce dr. Vodička: Byla jste v této věci vy-
slechnuta až po půldruhém roce k návhu státníh
zástupce. Tehdá jste výslovně řekla, že 29. března
r. 189p kmitl se Hilsner kolem domu a že bylo právě
5 hodin, když jste vynášela špínu. Což
pak se vždy díváte na hodlny, když vynášíte šplnu
v putýnce?
Svědkyně: Hodlny právě bily pět, proto jsem
to řekla.
Týž obhájce: Udala jste také tehdá se vší
určitostí, kam byla obrácena voj ono vozu se slámou
To je zvláštní, že jste takových podrobnostísi
všimla?
Svědkyně: Ano. Voj byla obrácena směren
ku Březině. Vím to ještě dož
doktor
Vodička
Hilsner
Hodlna
Březina
22
article
Týž obháice: Jak víte, že Cink a Pojmanová
jsou hlavními svědky v procesu Hilsnerově?
Svědkyně: Vypravovalo se to všeobecně
Předseda: Vozila Pojmanová častěji slámu
do svého hospodářství
Svědkyně: Nebylo to tak často.
Předseda: Co namítáte, Hilsnere, k výpovědi
svědkyně?
Hilsner: Paní svědkyně, měl bych se vás ptát
jak mě tak můžete znáti?
Svědkyně: Protože jste byl v Polné, vždy
jsem vás vídala velmi často
Hilsner: A podle čeho jste mě poznala?
Svědkyně: Což pak vás nikdo nejmenoval
Hilsnerem? Vy nejste hoden, by se s vámi člověl
dával do řeči. (Vzrušení
Předsoda: Podobných urážek jen nechte
mluvte jen a pouze k věci.
Svědkyně Anastasie Pojmanová, mlékařka
z Polné, jela kolem 5. hodiny dne 29. března
s Cinkem se slamou. Hilsnera sama tehda neviděla.
Dalšího svědka Josefa Strnada z Polné táže
se předseda, jak daleko je obydlí, v němž tehda
zůstával, od domu p. Pojmana.
Svědek: Jde-li se rychlým krokem, asi 1
minut.
Před seda: Pamatujete se ještě na škaredou
středu r. 1899?
Svědek: Ano. Viděl jsem fehda jíti Hilsner
rychlým krokem skrze »Kandii«. Pravil jsem tehda
ženě, že se snad něco stalo, když tak rychle běží.
Žena odpověděla: »Vždyť mají svátky.« Viděl jsem
je pak ještě u pivovarské zahrady. Běželi tři za
sebou. Sledoval jsem je až ke kříži.
Předseda: Kam to asi šli?
Svědek: Na Kateřinský kopee.
Předseda: Můžete to říci určilě?
Svědek: Ano. Protože jsem je viděl až
u kříže.
Předseda: Kolik to bylo hodin?
Svědek: Kolem pálé.
Předseda: Všimí jste si těch lidí dobře?
Svědek: Ano.
Předseda: Všiml jste si Hilsnerar
Svědek: Ano.
Předseda: Jak byl oblečen?
Svědek: V těch modrých šatech.
Předseda: Určitě
tetr
Cink
Pojmanová
Hilsnerův
Hilsner
Strnad
Pojman
Polná
Kandia
23
article
Svědek: Ano.
Předseda: Viděl jste tam jeho společníkům
don očí?.
Svědek: Nevíděl. Běželi jeden za druhým. a
dva byli cizí.
Předseda: Můžete určitě stvrditi, že ti byli cizí
Svědek: Ano, protože jsem jich neznal
polské židy znám.
Předseda: Jak vypadali?
Svědek: Jeden byl silný a měl tvrdý klobouk,
druhý měl měkký klobouk a hřebíčkové šaty; do
obličeje jsem mu neviděl. Ten druhý byl mladší.
Předseda: Jak mohli býti slaří?
Svědek: Ten v tom světlém svrchníku ke4
letům.
Předseda: Měl onen člověk vousy?
Svědek: Ano.
Předseda: Vy jste toho člověka před lin
viděl?
Svědek: Ano, dopoledne na náměstí; šel jsen
tam tehda s Cinkem.
Předseda: Jak jste se sešli?
Svědek: Šel jsem si koupit za 2 kr. kořalky
V tom příšel Cink a ukazoval na toho člověka
pravil: »Ten člověk vypadá jako opice. Pán bůh vi
co je to za člověka.«
Předseda: Měl ten člověk rovné nohy?
Svědek: Na jednu nohu napadal.
Předseda: Můžete určitě říci, že to byl ten
Svědek: Ano.
Předseda: Vy jste byl již v té věci vyslýchá
26. června 18987
Svědek: Nebyl, na to se nemohu upamatovat
Předseda: Nevíte? U p. rady Reichenbacha
Svědek: Ano, již jsem si vzpomněl, bylo t
předloni.
Předseda: Tam vám byl někdo představen
Svědek: To byl Fried
Předseda: Poznal jste jej?
Svědek: Nepoznal.
Cink
Fried
Reichenbach
Šela
24
article
Předseda: Vy jste tenkrát řekl, že jste ho ne
viděl ve středu, nýbrž asi týden před vraždou. Můžete
říci s určitostí, že jste viděl ještě jiného človčka?
Svědek: Ano, pan Klusáček, zámečník, víděl je
Předseda: Hilsnere, co tomu říkáte?
Hilsner: Pane svědku, sám jsem tehdy še
s Aixnerem.
Svědek: To není pravda. Ptal jsem se, kdoto
byl v těch sešmaťhaných botách, ale o Aixnerov
jsem nemluvil.
Předseda: Kdy jste měl, pane svědku, onu
rozmluvu s Hilsnerem?
Svědek: V úterý po svátčích. Svědkyně Marie
Sobotková nesla o Škaredou středu na večer vodu
viděla Hilsnera běžeti na pastviště
Předseda: Kdy to bylo?
Svědkyně: Myslím, že to bylo po šesté.
Předseda: Vy jste udala, že svítilo ještě
slunce.
Svědkyně: Ale, když se stmívalo; to musi
pan rada sám napsat.
Předseda: Jak byl oblečen Hilsner?
Svědkyně: Měl tmavé šaly
Předseda: Jak daleko šel kolem vást
Svědkyně: Asi na 30 kroků.
Předseda: Tedy poznala jste ho určitě?
Svědkyně: Měl v zadu na klobouku peří.
Předseda: Vy jste tehda také udala, že
dělal nějaké pohyby, jako by si odplivoval?
Svědkyně: Ano
Stát. zást. rada Malijovský: Kam vede
cesta, kde jste viděla Hílsnera?
Svědkyně: Až do Březiny
Dr. Auředníček: Na kterém místě jste je
viděla?
Svědkyně: Před naším domkem viděla jsem
ho tenkrát.
Klusáček
Hilsner
Aixner
Sobotková
rada
Ted
doktor
Auředníček
25
article
Dr. Auředníček: Měl na sobě šaty, ve které
Dr. Auředníček: Měl na sobě šaty, ve které
nyní je oblečen?
Svědkyně: Ano,
doktor
Auředníček
26
article
Dr. Vodlčka: Je Kateřinský kopec vyšší neh
Dr. Vodlčka: Je Kateřinský kopec vyšší neh
vaše obydlí ?
Svědkyně: Ano.
Dr. Auředníček žádá, aby ze spisů se kon-
statovalo, že svědkyně udala původně, že slunee
ještě svítilo.
Předseda konstatuje, že u adjunkta Baudyše
původního vyšetřujícího soudce, udala, že to byl
ještě za slabého světla, a že dle jejího zdání byl
asi 6 hodin večer.
Svědek Kindl, obecní tajemník v Polně.
Předseda: Znáte Bertholda Frieda?
Svědek: Znám.
Předseda: Je to polenský příslušník?
Svědek: Ano, teď není k nalezení, nemá určité
bydliště.
Předseda: Byl předloni v Polné?
Svědek: Ano, přišel tam postrkem ze Znojma
Předseda: Jak dlouho tam byl?
Svědek: To nevím, ale po 20. březnu příše
přípis z humpolecké nemocnice s dotazem v příčině
jeho majetkových poměrů.
Předseda: Proč bylo žádáno, aby to byl
sděleno?
doktor
Vodlček
Auředníček
Baudyš
Kindl
Fried
Polná
Znojmo
27
article
Svědek: Poněvadž tam byl Fried v n
Svědek: Poněvadž tam byl Fried v n
mocnici.
Fried
28
article
Předseda: Dvořáčkovi jste dal nějakou
Předseda: Dvořáčkovi jste dal nějakou
knížku.
Svědek: Ano, koncem března.
Další svědek František Veselý, obuvnick
pomoeník z Polné.
Předseda: Znal jste Hilsnera?
Svědek: Ano.
Předseda: Jaké měl vlastností?
Svědek: Nějakou surovost jsem na něm ne
pozoroval, ale s matkou se hádával. Jednou mě
hádku s Nesládkem, ten mu dal facku, Hilsner pal
mu ukázal nůž; byl to jako nůž košerácký s ku
latou špičkou.
Předseda: Vy jste tehda udal, že vám ukáza
nůž až druhého dne.
Svědek: To se nepamatuji.
Předseda: Jak pak byl dlouhý ten nůž?
Svědek: Asi 30 centimetrů.
Předseda: Vy jste původně mluvil o kucbyů
ském noži.
Svědek: To jsem říkal v Polné, poněvadi
mne pan rada zakřikoval.
Předseda: Vy jste Hilsnera také navště-
vovalz
Svědek: Ano.
Předseda: Navštívil jste ho krátce po za-
vraždění Hrůzovy?
Svědek: Slyšel jsem, že to měl spáchati
proto jsem šel k němu, aby se přiznal, on pak mně
pravil: »neví-li o tom Laixner, já nevím nic.e
Předseda: Vy jste ještě jednou před za-
vražděním Hrůzovy měl se s ním sejíti
Svědek: Tehdy byl na půdě.
Předseda: Říkal vám něco o Hrůzově?
Svědek: Zdá se mi, že ano, ale přísahat n
to nemohu.
Hilsner: Že chodí hezká holka do Folné
Věžničky.
Předseda: Jak chodíval oblečen Hilsnen
Neviděl jste ho v šedivém šatě?
Svědek: V celém šedivém šatě jsem ho ne-
viděl, on nostval šedivé kalhoty k zelenému kabátu.
Svědek vypravuje, že mu Leixner řekl: »Co ty mu-
žeš o vraždě mluviti? Já mohu mluviti.«
Předseda: Kdy vám to řekl
Svědek: V době před vraždou.
Dvořáček
Veselá
Hilsner
Nesládek
rada
Hrůzův
Leixner
Polná
Folný Věžnička
centimetr
29
article
Votant rada Danzer: Vy jste se ho ptal tak
po šedivých kalhotech?
Svědek: Protože se mluvilo, že vrah měl šed
kalhoty-
Vot. r. Danzer: Kdy byla rozprava o těch
kalhotách
Svědek: Když jsem šel od výslechu z Polné.
Já jej tebdy zastavil.
Vot. r. Danzer: Ony šedivé kalhoty jste
u něho viděl?
Svědek: Ano.
Obh. dr. Auředníček: Vy jste řekl, žes
dal Hilsner do pláče, když jej Nesládek uhodil?
Svědek: Ano
Obh. dr. Auředníček: Vy jste řekl, že vás
pan rada Reichenbach okřikoval, že jste řekl, že je to
košerácký nůž.
Svědek: Pan rada mi to předříkával a na mn
stále křičel.
Dr. Auředníček: Jaký je rozdíl mezi nožem
kuchyňským a košeráckým
Svědek: Košerácký nůž má plná želízka, ku-
chyňský má slabá želízka.
Dr. Auředníček: Jek silná jsou želízk
u košeráckého nože?
Svědek: Silnější než u kuchyňského.
Dr. Vodička: Proč bylo na Hiisnera podezřenív
Svědek: Proto že neměl zaměstnání a toulal se
Obhájce dr. Vodička: Byl v celé Polné jen
Hilsner bez zaměstnání?
Svědek: Ze židů ano.
Dr. Vodička: Ale takových kavalírů byl
tam více.
Svědek: Ano
Dr. Vodička: Řekl jste, že pan rada Reichen-
bach vás okřikoval. Vyslýchal vás také někdo jiný
a vás neokřikoval. Četnický závodčí vás vy-
slýchal, neokřikoval vás a vy jste přece řekl, že
obyčejný kuchyňský nůž to nebyl. Pak se nevy-
mlouvejte, že vás okřikoval.
Danzer
Obh
doktor
Auředníček
Hilsner
Nesládek
rada
Vodička
Polná
Reichenbach
rada Reichen
30
article
Svědek. Pan rada na mne křičel.
Dr. Vodička: Vy nemáte z toho křičení
žádný strach. Já na vás také křičím
Hilsner: Okázal-li jsem tenkrát nůž, byl to
ten od Zellingra.
Předseda: Kde jste si jej koupil?
Svědek praví k Hilsnerovi: Že jsi mi b
ukázal, nemůžeš zapříti.
Hilsner: Kdy jsem ti jej ukázal, nevím.
Svědek: Nač jsi ho měl?
Hilsner mlčí.
Předstoupil František Pařík, ohuvník, nyní vojin
u zeměbraneckého pluku. Vypravuje, že mu ukázal
Hilsner nůž s jelení střenkou a kulatou špičkou.
Votant rada Danzer: Kolikrát vám ukázal
ten nůž? Jednou nebo dvakrát?
Svědek: Myslím, že jen jednou.
Votaht rada Danzer: Tenkráte jste řekl, že
dvakrát.
Svědek: On mě ho ukázal jen jednou
Jeden z porotců: Byl nůž broušený na obou
stranách nebo pouze na jedné?
Svědek: Myslím, že jen na jedné straně
avšak nemohu to říci.
Hilsner: Byl to nůž od Zellingra.
Předseda: Byl to zavěrák
Svědek: Ne-
Svědkyně Josefa Vytlačilová, tovární dělnice,
procházela se po náměstí s Prokopovou a mlu-
vily německy. V tom se k nim přitlačil Hilsnera
Prokopova se ho tázala na nějakou Marii Halíkovou.
Tu odpověděl, že nyní má holku z Malé Věžničky-
Téhož dne večer zastavil se Hilsner u svědkyněa
pravil, že již se nebojí a ukázal ji při tom nat
Předseda: Co jste z toho nože viděla
Svědkyně: Viděla jsem střenku a kousek
nože. Nůž byl široký a lesklý
Předseda: Jak byl así široký?
Svědkyně: Asi 3 cm.
doktor
Vodička
Hilsner
Pařík
Danzer
Vytlačilová
Prokopův
Hilsner Prokopův
Halíkův
Malá Věžnička
rada Danzer
centimetr
31
article
Předseda: Kdy to bylo asi?
Svědkyně: Pamatuji se, že to bylo den před
tím, než byla Anežka Hrůzova zavražděna
Hilsner: Rekl jsem, že mám holku ve Ždáře
a ne v Malé Věžničce.
Svědkyně: Pane Hilsnere, já se nemýlím, ja
poslouchám dobře. Myslil-li jste něco jiného, tady mi
to nezapřete. Pravíl jste, že máte holku v Malé
Věžničce
Dr, Baxa: Pane Hilsnere, ukázal jste ten nůžt
Hilsner: O tom nevím.
Svědkyně: Ještě to chcete zapřít?
Hilsner: Neukázal
Svědkyně: Vy jste ukázal ten nůž. Na to
jste zapomněl.
Hilsner: Nezapomněl.
Svědkyně Anežka Prokepová, nyní služka
ve Vídni šla jednoho večera s Vyllačilovou a mlu-
vila s ní německy. Na cestě přidružili se k ním
Hilsner s Veselým. Tázal se jich proč mluví německy
v Polné. Ona se ho pak tázala na jeho milenku
Havlíkovu, a on řekl, že má teď holku v Male
Věžničce.
Hilsner: Já jsem šel s nimi, neřekl jsem
však, že mám holku v Malé Věžničce, nýbrž ve
Ždaře.
Svědkyně: Prosím, pane Hilsnere, vy jste
řekl, že mále holku v Malé Věžničce. Kdyby to ne-
hylo pravda, nemohla bych to říci.
Předstupuje svědek Oskar Fried.
Předseda: Pamatujete se na Škaredou
středu?
Svědek: Nevím.
Předseda: Bylo to králče po vašich svátcích
Chodil jste tenkráte s cizími lidmir
Svědek: S nikým jsem nechodil.
Předseda: Cink vás viděl nejdříve jíti s c-
zím člověkem a později na náměsll
Svědek: S nikým jsem nemluvíl a nešela
nikoho jsem neviděl
Hrůzův
Hilsner
Rekl
Baxa
Prokepová
Veselá
Havlíkův
Fried
Cink
Malá Věžnička
Vídeň
Vyllačilova
Polná
32
article
Předseda: Cink tvrdí, že vás viděl s cízím
Předseda: Cink tvrdí, že vás viděl s cízím
člověkem?
Svědek: Se žádným cizím jsem nešel,
Obhájce dr. Aužedníček: Pane Cinku, ni
městí je přece od »Zápeklí« dosti vzdáleno.
Svědek: Ano.
Dr. Vodička: Učinil jste si tam s někým
známost?
Svědek: S nikým jsem se tam neseznámil
Na to čte se protokol rolníka Dvořáka, v něm
se uvádí, že 29. března chtěl od něho koupiti psa.
Po tom líčení skončeno.
Pokračování v pondělí o 1/29. hod. ranní.
Cink
doktor
Aužedníček
Vodička
Dvořák
33
article
Hudba.
Hudba.
+ Z Berlína 24. října. Ceská píseň v koncert-
ním sále Bechsteinově, toť nejnovější událostí v Ber-
líné. Jet zapotřebí v dnešní rozvášněné době nemal
odvahy k tomu, zjednávati české národní písní v Ně-
mecku průchodu. Česká hudba proklestila si vítězn
dráhu, naši umělci jmenovitě v „Českém kvartetta“
sdružení, získali si nejenom uznání, oni získali si
i srdce jinak chladného obecenstva, v nichž ono vidí
své miláčky. Avšak česká píseň je velikému obecen-
stvu německému neznáma. Uvésti ji před formum ve-
řejnosti, ukázati její ztepilé půvaby, o to pokusile
krajan náš, operní pěvec Dr. Rob. Mannreich. Uspo
řádal včera koncert v sále shora jmenovaném, jelio
Bechsteinův
doktor
Rob
Berlín