ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 4 c35c6890-66b1-11dc-ac9f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 4
Chunky — 33 celkem · entity: person 159, place 40, org 10, work 2
1 masthead
Strana.
2 masthead
NARODNÍ LISTY
3 masthead
28. října 1900. Číslo 298.
4 article
Předseda: Kouřili ti dva? Svědek: Hilsner kouřil cigaretu Předseda: Můžete říci určitě, že to bylo n Škaredou středu? Svědek: Ano. Předseda: U okresního soudu v Polné jste udal, že to bylo 22. března. Svědek: Já jsem se pak přesvědčil z kalen dáře, že to nebylo 22., nýbrž 29 Předseda: Dříve jste udal jmeno toho dru hého. Jednou jste to řekl v Polné, podruhé pal v Kutné Hoře. Svědek: Já jsem to řekl. Předseda: U hlavního přelíčení jste tak tvrdil, že to byl Berchthold Frieb. Svědek: Byl mu podobný. Předseda: Mohl bysle ho popsati? Svědek: Měl černé vousky. Státní zástupce: Kolik to bylo hodin, e šel tou uličkou? Svědek: Po 5. hodině. Obhájce dr. Vodička: Prosil bych, aby s konstatovalo, že ti svědkové, kteří měli býti voláni skutečně nic nedokázali. Dále prosím, aby ze konsta- tovalo, že Frieb byl v tu dobu v nemocnici a aby se přečetly protokoly Josefy Havlové a Frant. Ná pravníka, kteří dokazují, že vůbec nebylo možno, aby se Frieb z oné nemocnice vzdálil. Je to důležité ku posouzení věrohodnosti tohoto svědka. Dále prosím. aby se přečetl protokol pana purkmistra Sadila z Polné, kde výslovně podotýká, že jest pan Škareda oddán pití. Předseda konstatuje ze spisů, že se okolnosti uvedené p. drem. Vodičkou, zakládají na pravdě přerušuje líčení na půl hodiny. Po přestávce půlhodinné v ličení pokračováno po 12. hodině polední Předseda přikročuje k výslechu vdovy po zámečnickém mistru státní dráhy, do Polné příslušné. Marie Hubrové Předseda (k svědkyni): Znáte Hilsnera7 Svědkyně: Nu, tak trochu od vidění
Hilsner Berchthold Frieb doktor Vodička Frieb Havel František Sadil Hubr Polná Kutná hoře
5 article
Předseda: Pamatujete-liž se na 29. března 1899? Svědkyně: I jo, dobře pamatuju. Předseda: Z jakého důvodu se dobře pama tujete na tento dent Svědkyně: Na ten den se pamatuji proto že jsem byla v kostele a že jsem ty židy viděla Předseda: Kterého dne to bylov Svědkyně: No, na škaredou středu? Předseda: Co jste dělala toho dne? Svědkyně: Ráno jsem byla v kostele, pak na špacíru u sv. Kateřiny dívat se na kapli, pak jsem se podívala do lesa, potom zašla jsem doc ho- spody koupit si oběd, na to jsem navštívila svoji matku a konečně jsem byla u paní Pojmanové. Předseda: Zdržela jste se doma odpoledne? Svědkyně: Ano. Pojmanová prodala stodolu a dala si vozit slámu domů. Bylo to asi o 5. hodině odpolední. Slámu vozil Cink a k půdě lezl po cha- trném žebříku, který se snadno mohl zlámat. Já stála mezi vraty. Cink stál na slámě a rozvazoval provaz. Uličkou podél vozu se slamou spatřila jsem pojednou tři lidi. Hilsner šel napřed a za ním ještě dva. Jeden z nich byl chromý a měl černý vous Ten chromý oklepával si cigaretu zapálenou o slámu na voze. Já měla zlost, vždyť se mohlo něco státi.
Kateřina Pojman Sláma Cink Hilsner
6 article
Ten druhý žid měl otevřený kabát a měl v kapse něco jako nůž. Jen hořejšek z kapsy koukal. Mel to v levé náprsní kapse. Předseda: Z čeho to bylo. Svědkyně: Dřevěné to bylo, jako když jde košerák na šlachtu. Bylo mně to nápadno a myshila jsem si: Vždyť přec zde žádná šlachta není. Předseda: Viděla jste z toho tolik, že jste hned mohla souditi, že je to nůž? Svědkyně: Já tomu rozumím, já jsem řezní kova dcera a myslila jsem, že jde na šlachtu. Byl viděti futrálek, jako by to byl nůž. Předseda: Co ti druzí dva? Svědkyně: No, šli s ním dva. Jeden by menší a měl klobouk, jako mají Poláci a by bledý. Předseda: Jaký měl klobouk? Svědkyně: Takový černý, jako mají ve Vídn ti demokrati. Předseda: Měl širokou střechur Svědkyně: Ano. Předseda: Jak vypadal ten muž v obličeji Svědkyně: Byl hledý a chromý, nohy mě jako pekař.
Polák
7 article
Předseda: Jak ale vypadal v obličeji? Svědkyně: V obličeji byl bilý jako papíra bledý moc. Vousky měl černě, oči také, velké černé. Tak jako kdyby byl jiný race. (Veselost. Předseda: Byl velký nebo malý ten člověk o kterém mluvíte? Svědkyně: Spíše prostřední postavy. Předseda: Jak byl oblečen Svědkyně: Kabát měl jako do modra. Ten druhý měl hnědé a Hilsner světlé šaty. Ovšem určitě jsem lo zjistit nemohla, poněvadž oni běželi. Předseda: Co pak bylo dále? Svědkyně: Já jim nadávala: »Verfluchte Falotten!« a pustila jsem se za nimi. A jak jsem běžela, obrátili se na mne a udělali obličejem takkle. (Svědkyně při tom za všeobecné veselosti nápodobí oproti jednomu z votantů onen pošklebek.) Kdyby nebyli bývali kouřili, nebyla bych si jich všimla. Ale oklepávati cigaretu o slámu ! Předseda: Jak ten předmět byl tedy dlouhý co měl onen muž v kapse? Svědkyně ukazuje dělku na stole. Dle je- jího udaje mohl kousek předmětu, který z kapsy vyčníval, měřiti tří centimetry. Bylo prý to velké žluté. Předseda: Ale v Kutné Hoře jste neřekla že to byla rukovět. Svědkyně: Rukověť to nebyla, ale futrálek to mělo, jaký mívají košeráci. Já jsem řezníkova dcera, já to znám. Myslila jsem, že jdou ti lidé na šlachtu. Předseda: Ale v Kutně Hoře jste neříkala o tom ničeho, že jdou na šlachlu Svědkyně? Já říkala Cinkovi — byla jsem tak »aufgewiegt«: »Hned bych mu dala facku«. A Cink povídá: »Já bych mu dal bičem. Předseda: Ale v Kulné Hoře jste o tě šlachtě neříkala ničeho. Svědkyně: Inu, člověk nomůže hned přijít na všecko. Já myslila, že jdou zabíjet a volala jsem na ně, ale oni na mě udělali takhle (Svědkyně opět napodobuje onen pošklebek.) a utíkali do uličky.
Cink Kutná hoře Verfluchte Falotten
8 article
Předseda: Paní Hubrová, víděla jste někte- rého z těch lidí už dříve? Svědkyně to popírá. Předseda: Ale vždyť jste to tvrdila. Vypově- děla jste tenkrát, že jste jednoho ze společníků Hilsnerových, co šli uličkou, už jednou viděla věděla jste, kdo to je. Svědkyně: Že jsem to udala, kdo to je? Předseda: Ano. Na jiném místě jste výslovně pravila, že znále jednoho ze společníků Hilsnerových. Svědkyně: O fom nevím. Já se šla sice faké na něho podívat, když byl zavřený, ale ten to také nebyl. A to jsem řekla také hned panu radovi, když mi jej představil. Předseda: Nápadné ale bylo, že jste šla k panu starostovi Sadilovi a řekla jste, že poznáváte společníka Hiisnerova Bertholda Frieda. Čie se na doklad toho přípis obecního úřadu v Polné ze dne 28. července 1892, dle něhož Hubrová řekla, že ve Friedovi poznává jednoho z oněch tř mužů. Hned byl také na žádost obecního úřadu po- lenského ve vazbě podržán. Svědkyně: Prosím, ten člověk, co mně ukáza pan rada, byl velký a vlasy měl kudrnatý, ale muž kterého jsem viděla, byl maly. Předseda: Ale odpustte, proč pak jsle to ne řekla hned tenkrát panu purkmistrovi. Svědkyně: Ja řekla, jak povídám, že ten člověk, kterého mně pan rada představil, to není. Předseda: Ale v aktech síce není, že byste bývala konfrontována. Vás volali teprve k hlavnímu přelí ení. Svědkyně: Já byla v Kutné Hoře. Předseda: Udala jste také, že týtéž dva lidi co tenkrát byli s Hilsnerem, ráno jste viděla téhož dne o 11. hod. dopoledne v Březině u kostelíčka. Svědkyně: Dívala jsem se v Březině na ko- steliček a kapli. Tenkrát jsem se procházela v l síčku, co se jde do Březiny Předseda: Viděla jste je tam?
Hubrová Hilsnerův rada Sadil Hiisnerův Fried Hilsner Polná Kutná hoře Březina obecní úřad
9 article
Svědkyně: Já si jich tehdá moc nevšimla ale byly tam dvě holky, které tam běhaly a ti dva židé také tam špacírovali. Jeden z nich byl tlustý Předseda: Kolik to bylo hodin, když jste v děla ty dva lidi jiti s Hilsnerem? Svědkyně: Nemohu říci, bylo-li 3445 neb v pět nebo ve 1/46, ale kolem pátě hodiny to bylo jistě. To viděl povozník Cink také, nejenom ja. Předseda: Dnes tedy tvrdíte, že jste nepo- znala toho člověka, který vám byl představen v Polné. Svědkyně: Já se šla naň podívat k soudu pravila jsem panu radovi, když mi jej předvedl TTakové kudrlinky má a takový kabať také, ale tenhle je velký a ten co já viděla je malý a zava- litý. Říkal mi bratranec, bych se šla tam podívat já jsem také šla Votant Šonka: Kam vede ta ulíčka co šlit dva s Hilsnerem. Svědkyně: Do Kandie a do Březiny. Votant Šonka: Jaké měl šaty Hilsner? Svědkyně: Ja ho viděla jen přeběhnout, ale o těch dvou ostatních to vím. A ještě něco přednesu. Když jsem šla z Kutne Hory, potkali mne Fried a Brettisch a ten Brettisch povídal: »No, my víme, kdo to udělal. Udělala to matka se synem.« Já pravila: »Kdo to udělal, nemohl býti žádný jiný než ti tři.« Atu Brettisch odvětil: »To nesmní býti vyzrazeno a vy zrazeno to nebude, náš národ byl by moc potlačen. To povídal Brettisch. Státní zástupce rada Malijovský: Viděl jste, kam se dali ti tři tou uličkou? Svědkyně: To jsem neviděla. Obhájce Hilsnerův dr. Auředníček: Kdo vás poslal, abyste se podívala na Frieda? Svčdkyně? Byl to můj bratranec Aloi Pojman. Dr. Auředníček: A byl s vámi u starosty sepsán výslech.
Hilsner Cink rada Šonka Fried Brettisch Hilsnerův doktor Auředníček Pojman Polná Kandia Březina Kutne Hora Ata Brettisch rada Malijovský
10 article
Svědkyně: Já si nechtěla to vzít na svědomi abych se nepodívala na Bertolda Frieda. Pan rada mi ho předvedl. Já jsem pořádná a svědomitá žena a vychovala jsem své dsti tak, že se mohou všude postavit. A když jsem ho viděla, řekla jsem: »Ne ten nebyl tak velký, ten rozdrbaný žid. Dr. Auředníček: Vrátila jste se pak k panu starostovi? Svědkyně: Já již nevím. U pana starosty byla jsem již kolikrát Druhý obhájce Ililsnerův dr. V odička: Sepsa s vámi pan rada nějaký protokolr Svědkyně: Vybízel mne k tomu a ja mu řekla, ať si délá co chce Dr. Vodička: To byl pan rada Reichenbaei z Polně? Svědkyně: Ano Dr. Vodička: Jste dcerou řezníkovou. Chodí tam na šlachtu s takovými pošvíčkami. Viděl jsen celou řadu řezníků, kteří jich neměli. Svědkyně: To je pravda, ale košerácije mají. Dr. Vodička: Což jste viděla, jak měl blu bokou kapsu Svědkyně (živě): Můj muž byl v Simerinku pětadvacet let u státní dráhy, byl mužem pořadným svědomitým a já bych také nepovídala věci, které by nebyly pravdivy. Já z toho nie nemám. Dr. Vodička: Když jste byla volána poprv k líčení o Friedovi jste se nezmínila. Na radnici jste byla jen jednou Svědkyně: Kolikrát Dr. Vodička: Dověděla jste se na radnici, že Fried byl tentokrát v nemocnici? Svědkyně: Já říkala panu radovi: To nen ten, kterého já viděla, tenhle je velký a roztrhaný Dr. Vodička: Navrhuji jmenem svého klienta by byl o okolnostech prvé svědkyní uvedených vy slehnut Max Bretisch. Svědkyně (rozhorleně): I jo, jo, třeba deset krát si ho mohou zavolat! Já se nebojím, mám svě domí čisté! (Vzrušení.) Dr. Auředníček žádá za opatření, by ne mohla se svědkyně po svém výslechu setkati s ná sledujícím svědkem Činkem. Předseda propouští Hubrovou a dává před véstí Cinka, hned volá však svědkyni zpět a táže se Hilsnera: Co namitále proti této výpovědí?
Fried rada doktor Auředníček Ililsnerův Vodička Bretisch Hubrův Cink Hilsner
11 article
Hilsner: Paní svědkýně, prosím vás, jak mů žete říci, že jste mne viděla 29. března s nějakým lidmi? Svědkyně: Jávás viděla jíti s těmi třem muži a Cink také Hilsner: Jak můžete tvrditi, že to bylo dne 29. března ? Svědkyně (resolutně): Nejsem sama, Cink vás také viděl. Vy jste utíkal a ti dva také Hilsner (prudce): Žádný cizí žid tam přece nebyl Svědkyně: Hrom by do vás měl uhodit, že něco podobného můžete povídat. Předsedaoba gestikulující soupeře k nejšía praví: Dost již toho. Vy tvrdíte, že to pravda není ona zas, že to pravda je. Odstupte, svědkyně. Obhájce dr. Auřednlček žádá, by bylo kon- staťováno, že také když byl předveden Wassermann řekla, že se nemůže pamatovat, byl-li to ten starý chromý člověk Dotyčný protokol se po té předčítá. Po té vyslýchán je povoznik Fr. Cink z Janovic. Svědek vypravuje, že na Škaredou ztředu 1899 vozil slámu Pojmanové odpoledne ze Zápekli Vyjel asi ve 4 hodiny a vezl ji po náměstí domů Zaslavil se v krámě u Dvořáka na náměstí a vypil za 2 kr. kořalky. Když přijel k horní bráně, bylo právě pět hodin. Zajel pak do uličky k domu paní Pojmanové, koně odpřáhl a zavedl do stáje a vrátil se k vozu, u něhož stála Pojmanová, kolem vozu šel Hilsner se dvěma neznámými muži. Kou řili cigarety. Hilsner sám napomínal česky své druhy, když se brali kolem vozu, by cigarety dali pryč. Svědek vypovídů, že uličkou lze jíti do Kandie, na Žabokrty, nebo k Výpalně i do Březiny. Tudy chodí lidé do Březiny nejčastěji.
Hilsner Cink Hrom Auřednlček Wassermann Pojman Dvořák Francie Janovice Kou Kandia Březina Jávás
12 article
Hilsner dle svědkovy výpovědi měl šedivé šaty. Je- den z mužů, kteří šli za Hilsnerem, měl černé kal- hoty a šedivý svrchník se sametovým limcem. Dru- hého si svědek dobře nevšíml. Jen lo ví, že mu ze zadu vyčnívala z kalhot tkanička. Muží se svrch- níkem šedivým viděl do obličeje a praví, že mě slabý černý vous, podlouhlý obličej, vyboulené oe a chůzi chybnou. Kabát měl rozepjatý a z kapsy mu čouhalo cosi jako baliček zabalený novinami. Všichni tři brali se rychlým krokem. Předseda: Udal jste, že jste jednoho z niel už dříve víděl než kolem 5 hodin Svědek praví, že to bylo před 6. hod. ranní Svědek vycházeje z krámu na náměstí, víděl dotýč- ného muže (Frieda) jíti s Hilsnerem. Předs.: Mluvili spolu na náměstí? Svědek: Nevím. Sli spolu přede mnou; já šel do uličky. Mně na nich ostatně nezáleželo. — Svědek praví dále, že lidé, které viděl s Hilsnerem, byli cizt a že v Polné nebydleli. Dle jeho zdání kolem vozu se slámou nentíkali, ale zrychlili krok. Mysli, že jim Hilsner něco říkal. Cink vybízel je sám, by cigarety odložili, že by se mohlo něco státi.
Hilsner Fried Cink Předs Polná
13 article
Předs.: Když ti lidé přešli, co jsle dělal? Svědek: Začínalo pomalu pršet a já vylez jsem na vůz a skláda! jsem slámu. Předseda: Co dále ? Švědek: Když jsem stál na voze, viděl jsem u Božích muk nějakou ženskou. Předseda: Je tam odťnd vidět. Svědek: V letě ne, ale když v zimě není list na stromech, pak ano. Předs.: Co to bylo za ženskou? Jak dalek jste ji viděl od sebe Svědek: Malé čtvrt hodiny Předs.: Jak byla oblečenu? Svědek: Měla červenou sukni na sobě a jednu přehozenou přes záda. Předs.: Viděl jste toho cizího žida ještě jednou jinde? Svědek: Viděl jsem jej na to ve Zhoři. Předs.: Je to fentýž Svědek! Die poduby bych řekl, že to může býti on. Předseda: Měl onen žid, kterého jste tehda viděl ve Zhoři s Hilsnerem, na očích brejle Svědek: Ano, měl cvikr. Předseda: Za jakých okolností jste viděl toh žida ve Zhořir
Hilsner Předs Zhoř
14 article Svědek: Bylo to na pouti v neděli po sv.
Svědek: Bylo to na pouti v neděli po sv. Markytě roku 189 Předseda: Co jste tehda dělal na té pouti Svědek: Pernikářka paní Vilášková je starší žena: obstarával jsem jí prodej zboží Předseda: Bylo tam tenkráte mnoho lidí? Svědek: Ano, bylo hezké počasí a proto byla velká návštěva. Předseda: To uslyšíme, bylo-li hezky. Co s na oné pouti stalo Svědek: Seděl jsem pod boudou a prodával jsem pernikářské zboží, o nic více jsem se nestaral Předseda: Viděl jste tehda Hilsnera? Svědek: Ano, k večeru asi k 5. hodině. Šel s ním onen žid, jemu podobný, pak ještě jeden menší a asi dvě holky. Při muzice se strhla rvačka a Hilsner mi to sám vyprávěl. Předseda: Co to bylo za holky, které sly s Hilsnerem a jeho známým? Svědek: Jedna menší jedna větší, já jich ne znal. Větší měla na sobě červené šaty a nějakou černou jupku nesla přes rameno. Předseda: Jak pak byl oblečen Hilsner? Svědek: Už se nepamatuji. Vím jen, že mě šedivý havelok a kostkované kalholy Předseda: Co dělal s těmi děvčaty u perni kářského krámu? Svědek: Kupoval jim cukroví a platil je pan Viláškové. Předseda: Jak vypadalo to menší děvče? Svědek: Toho jsem si nevšiml a bylo mi jen divné, že tak mladé bolky chodí s Hilsnerem. Předseda: Původně jste tvrdil, že mě Hilsner tehdá še dé žaty na sobě. Svědek (po chvíli): Od té doby nevím se na podrobnosti pamatovat
Vilášková Hilsner Vilášek
15 article Předseda: Také jste dříve tvrdíl, že mě
Předseda: Také jste dříve tvrdíl, že mě šedý svrch ník? Svědek: To byl havelok, jejž měl přes sebe Předseda: Sel jste se podívat, když vám Hilsner povídal o rvačce, do hostince k Ježkovům kde se rvačka strhla ? Svědek: Ano. Můj bratr je hudebníkem někdo jej udeřil. Proto jsem se tam šel podívat na bratra, co se mu stalo.
Hilsner
16 title
Přísedicí vot. rada Smutný: Znáte Hugona
17 article Frieda? Svědek: Znám jej.
Frieda? Svědek: Znám jej. Týž votant: Viděl jste jej v Polné na ška redou středu? Svědek: Toho jsem neviděl. Přís. vot. sekr. Šonka: Viděl jste na některén z těch lidí, kteří Hilsnera 29. března provázeli, ote vřený kabát? Svědek: To jsem neviděl. Týž votant: Kdo stál ještě u toho vozus slamou mimo Bruknerové? Svědek: Stála tam pí. Hubrová a něco něme ckého o těch lidech pronesla. Týž votant: Nepravila také něco o nožích Svědek: To jsem neslyšel. Týž votant: Ona říká, že tvrdila o oněcl lidech, že se jí zdá, jakoby šli na šlachtu. Svědek: Já si toho nevšíml, ona, když začne vždycky toho moc na křičí. Stát. zást. Malijovský: Pod svou přísahou, ji jste tu složil, můžete tvrditi, že jste ve Zhoři Hilsnera na pouti vidél? Svědek: Ano, to mohu stvrditi se vší urči Obh. dr. Auředníček: Paní Vilačková tvrdí. že jej tam ani neviděla. To jste musil brát peníze z prodané cukroví od něho vy a ne ona. Svědek: Ne, brala to paní Viláčková, vím se na to určitě pamatovat. Týž obhájce. Pravil jste také, že jste se o vozu ještě za oněmi společníky Hilsnerovými díval. Ilasy z lavic porotců: Ne, ne, to zde neřekl. Zást. dr. Pevný: Hilsner vás u krámu upozor nil, že váš bratr krvácí z ruky, není-liž pravda? vy jste se hel na to přesvědčit a co jste zjistll? Svědek: Že to byla pravda. Týž zást.: A dle toho i proto víte se pamato- vat se vší určitostí, že Hilsner na pouti byl, viďte. Svědek: Ano, dle tého se na to pamatuji.
Fried Šonka Hilsner Brukner Hubrová Malijovský doktor Auředníček Vilačková Hilsnerův Zást Pevná Polná Zhoř
18 article
Obh. dr. Auředníček: Měl Hilsner tehda na pouti socialistický širák? Svědek: Ne, měl obyčejný klobouk na hlavě Obh. dr. Vodička: Je podivno, že jsteu soudu v záležitosti Hiisnerově vždy méně věděl, než na městské radnici, když vás vyslýchali. Jak to po- tvrdíte? Svědek: Všechno do podrobností v hlavě nosie nemohu. Týž obhájce žádá, aby svědkovi přečtene byla jeho protokolární výpověd z vyšetřování, protože svědek dříve mluvil pouze o nějaké boudě, kdežte pozdéji mluvil s určitostí, že to byla pernikářská bouda Viláčkové. Svědek: Nepomyslil jsem si z počátku, jak důležitost se bude mé výpovědi přičítat. Obh. dr. Auředníček: Vy jste se sám přece přihlásil dobrovolně za svědka k soudu. Tí přece zmíněný odpor nijak nevysvětlíte. Práv. zást. dr. Pevný: Mluvil jste pravdu když jste byl soudně vyslýchán o případu Klí- movy Svědek: Ano, mluvil jsem pravdu úplnou. Práv. zást. dr. Pevný: Trvám na tom, že svědek místo shledání s Hilsnerem na zhořecké pout popisoval a vyličoval právě tak, jako dněs a žádám aby ta jeho výpověď byla ještě jednou přečtěna. Předseda dává předčítati protokol, hlavně pal konfrontaci Hilsnerovu se svědkem z předchozího vy šetřování. Práv. zást dr. Pevný (k obžalovanému): Kde jste tedy byl, IIilsnere, v den zhořecké pouti? Hilsner: Prosím, pane doktore, byl jsem v Ji- hlavě Zást. dr. Pevný: A v protokole svém tvrdíte, že jste byl ve Ždáře. (Vzrušení).
Obh doktor Auředníček Hilsner Vodička Pevná Hilsnerův IIilsnere Zást Viláčková
19 article
Předseda: Máte Hisnere něco k výpovědi svědkově k poznamenání? Vypovídá ve dvou směrech proti vám jednak v příčině Hrůzové, jednak ve vec Klímové. Hilsner: V datum, že mě svědek viděl s ně- jakými israelity chodit po Polné, není slova pravdy Také 17. července 1898 ve Zhoři jsem nebyl, nýbri meškal jsem v Jihlavě. Nemohl jsem si z počátko na to vzpomenout a tvrdil jsem, jen omylem, že jsem byl ve Ždáře. Obh. dr. Auředníček žádá, aby se z pra- covní knížky Hilsnerovy konstatovalo, že ke konei července nastoupil ve Ždáře práci a že na počátku srpna z ní opět vystoupil. Předseda: Konstatoval jsem již včera, že prác ve Ždáře nastoupil 26. července a 8. srpna že z n zase vystoupil. Tím výslech svědka tohoto skončen. Svědkyně Marie Brecknerová, občank z Polné, ví se zcela určitě pamatovati na 29. břez- na 1899. Předseda: Jaký te byl den v týdnu Svědkyně: Vím jen, že naší panímámě Poj manové vozil Cink slámu. (Cink a Pojmanová jsou hlavními svědky processu). Zaslechla jsem Cinka, že volal na někoho: „Tady nekuřte, skládá se tu sláma !“ Stála jsem na dvoře a vraty otevřenými zahlédla jsem kolem pospíchati Hilsnera. Předseda: Spatřila jsfe jeho postavu? Svědkyné: Ne celou, jen jak sebou tak kolem kmitl. Předseda: Měla jste příležitost častěji se s ním stýkat v Polne? Svědkyně: Já jej často slyšela mluvit a po znala jsem jej tenkráte určitě podlo řeči. Předseda: Obličej jeho jste tedy také ne zahlédla? Svědkyně: Nezahlédla Předseďa: V kolik hodin to bylo? Svědkyně: V pět hodin.
Hrůza Klím Hilsner Obh doktor Auředníček Hilsnerův Brecknerová Cink Pojmanová Polná Zhoř Jihlava Předseďa
21 article
Obhájce dr. Vodička: Byla jste v této věci vy- slechnuta až po půldruhém roce k návhu státníh zástupce. Tehdá jste výslovně řekla, že 29. března r. 189p kmitl se Hilsner kolem domu a že bylo právě 5 hodin, když jste vynášela špínu. Což pak se vždy díváte na hodlny, když vynášíte šplnu v putýnce? Svědkyně: Hodlny právě bily pět, proto jsem to řekla. Týž obhájce: Udala jste také tehdá se vší určitostí, kam byla obrácena voj ono vozu se slámou To je zvláštní, že jste takových podrobnostísi všimla? Svědkyně: Ano. Voj byla obrácena směren ku Březině. Vím to ještě dož
doktor Vodička Hilsner Hodlna Březina
22 article
Týž obháice: Jak víte, že Cink a Pojmanová jsou hlavními svědky v procesu Hilsnerově? Svědkyně: Vypravovalo se to všeobecně Předseda: Vozila Pojmanová častěji slámu do svého hospodářství Svědkyně: Nebylo to tak často. Předseda: Co namítáte, Hilsnere, k výpovědi svědkyně? Hilsner: Paní svědkyně, měl bych se vás ptát jak mě tak můžete znáti? Svědkyně: Protože jste byl v Polné, vždy jsem vás vídala velmi často Hilsner: A podle čeho jste mě poznala? Svědkyně: Což pak vás nikdo nejmenoval Hilsnerem? Vy nejste hoden, by se s vámi člověl dával do řeči. (Vzrušení Předsoda: Podobných urážek jen nechte mluvte jen a pouze k věci. Svědkyně Anastasie Pojmanová, mlékařka z Polné, jela kolem 5. hodiny dne 29. března s Cinkem se slamou. Hilsnera sama tehda neviděla. Dalšího svědka Josefa Strnada z Polné táže se předseda, jak daleko je obydlí, v němž tehda zůstával, od domu p. Pojmana. Svědek: Jde-li se rychlým krokem, asi 1 minut. Před seda: Pamatujete se ještě na škaredou středu r. 1899? Svědek: Ano. Viděl jsem fehda jíti Hilsner rychlým krokem skrze »Kandii«. Pravil jsem tehda ženě, že se snad něco stalo, když tak rychle běží. Žena odpověděla: »Vždyť mají svátky.« Viděl jsem je pak ještě u pivovarské zahrady. Běželi tři za sebou. Sledoval jsem je až ke kříži. Předseda: Kam to asi šli? Svědek: Na Kateřinský kopee. Předseda: Můžete to říci určilě? Svědek: Ano. Protože jsem je viděl až u kříže. Předseda: Kolik to bylo hodin? Svědek: Kolem pálé. Předseda: Všimí jste si těch lidí dobře? Svědek: Ano. Předseda: Všiml jste si Hilsnerar Svědek: Ano. Předseda: Jak byl oblečen? Svědek: V těch modrých šatech. Předseda: Určitě tetr
Cink Pojmanová Hilsnerův Hilsner Strnad Pojman Polná Kandia
23 article
Svědek: Ano. Předseda: Viděl jste tam jeho společníkům don očí?. Svědek: Nevíděl. Běželi jeden za druhým. a dva byli cizí. Předseda: Můžete určitě stvrditi, že ti byli cizí Svědek: Ano, protože jsem jich neznal polské židy znám. Předseda: Jak vypadali? Svědek: Jeden byl silný a měl tvrdý klobouk, druhý měl měkký klobouk a hřebíčkové šaty; do obličeje jsem mu neviděl. Ten druhý byl mladší. Předseda: Jak mohli býti slaří? Svědek: Ten v tom světlém svrchníku ke4 letům. Předseda: Měl onen člověk vousy? Svědek: Ano. Předseda: Vy jste toho člověka před lin viděl? Svědek: Ano, dopoledne na náměstí; šel jsen tam tehda s Cinkem. Předseda: Jak jste se sešli? Svědek: Šel jsem si koupit za 2 kr. kořalky V tom příšel Cink a ukazoval na toho člověka pravil: »Ten člověk vypadá jako opice. Pán bůh vi co je to za člověka.« Předseda: Měl ten člověk rovné nohy? Svědek: Na jednu nohu napadal. Předseda: Můžete určitě říci, že to byl ten Svědek: Ano. Předseda: Vy jste byl již v té věci vyslýchá 26. června 18987 Svědek: Nebyl, na to se nemohu upamatovat Předseda: Nevíte? U p. rady Reichenbacha Svědek: Ano, již jsem si vzpomněl, bylo t předloni. Předseda: Tam vám byl někdo představen Svědek: To byl Fried Předseda: Poznal jste jej? Svědek: Nepoznal.
Cink Fried Reichenbach Šela
24 article
Předseda: Vy jste tenkrát řekl, že jste ho ne viděl ve středu, nýbrž asi týden před vraždou. Můžete říci s určitostí, že jste viděl ještě jiného človčka? Svědek: Ano, pan Klusáček, zámečník, víděl je Předseda: Hilsnere, co tomu říkáte? Hilsner: Pane svědku, sám jsem tehdy še s Aixnerem. Svědek: To není pravda. Ptal jsem se, kdoto byl v těch sešmaťhaných botách, ale o Aixnerov jsem nemluvil. Předseda: Kdy jste měl, pane svědku, onu rozmluvu s Hilsnerem? Svědek: V úterý po svátčích. Svědkyně Marie Sobotková nesla o Škaredou středu na večer vodu viděla Hilsnera běžeti na pastviště Předseda: Kdy to bylo? Svědkyně: Myslím, že to bylo po šesté. Předseda: Vy jste udala, že svítilo ještě slunce. Svědkyně: Ale, když se stmívalo; to musi pan rada sám napsat. Předseda: Jak byl oblečen Hilsner? Svědkyně: Měl tmavé šaly Předseda: Jak daleko šel kolem vást Svědkyně: Asi na 30 kroků. Předseda: Tedy poznala jste ho určitě? Svědkyně: Měl v zadu na klobouku peří. Předseda: Vy jste tehda také udala, že dělal nějaké pohyby, jako by si odplivoval? Svědkyně: Ano Stát. zást. rada Malijovský: Kam vede cesta, kde jste viděla Hílsnera? Svědkyně: Až do Březiny Dr. Auředníček: Na kterém místě jste je viděla? Svědkyně: Před naším domkem viděla jsem ho tenkrát.
Klusáček Hilsner Aixner Sobotková rada Ted doktor Auředníček
25 article Dr. Auředníček: Měl na sobě šaty, ve které
Dr. Auředníček: Měl na sobě šaty, ve které nyní je oblečen? Svědkyně: Ano,
doktor Auředníček
26 article Dr. Vodlčka: Je Kateřinský kopec vyšší neh
Dr. Vodlčka: Je Kateřinský kopec vyšší neh vaše obydlí ? Svědkyně: Ano. Dr. Auředníček žádá, aby ze spisů se kon- statovalo, že svědkyně udala původně, že slunee ještě svítilo. Předseda konstatuje, že u adjunkta Baudyše původního vyšetřujícího soudce, udala, že to byl ještě za slabého světla, a že dle jejího zdání byl asi 6 hodin večer. Svědek Kindl, obecní tajemník v Polně. Předseda: Znáte Bertholda Frieda? Svědek: Znám. Předseda: Je to polenský příslušník? Svědek: Ano, teď není k nalezení, nemá určité bydliště. Předseda: Byl předloni v Polné? Svědek: Ano, přišel tam postrkem ze Znojma Předseda: Jak dlouho tam byl? Svědek: To nevím, ale po 20. březnu příše přípis z humpolecké nemocnice s dotazem v příčině jeho majetkových poměrů. Předseda: Proč bylo žádáno, aby to byl sděleno?
doktor Vodlček Auředníček Baudyš Kindl Fried Polná Znojmo
27 article Svědek: Poněvadž tam byl Fried v n
Svědek: Poněvadž tam byl Fried v n mocnici.
Fried
28 article Předseda: Dvořáčkovi jste dal nějakou
Předseda: Dvořáčkovi jste dal nějakou knížku. Svědek: Ano, koncem března. Další svědek František Veselý, obuvnick pomoeník z Polné. Předseda: Znal jste Hilsnera? Svědek: Ano. Předseda: Jaké měl vlastností? Svědek: Nějakou surovost jsem na něm ne pozoroval, ale s matkou se hádával. Jednou mě hádku s Nesládkem, ten mu dal facku, Hilsner pal mu ukázal nůž; byl to jako nůž košerácký s ku latou špičkou. Předseda: Vy jste tehda udal, že vám ukáza nůž až druhého dne. Svědek: To se nepamatuji. Předseda: Jak pak byl dlouhý ten nůž? Svědek: Asi 30 centimetrů. Předseda: Vy jste původně mluvil o kucbyů ském noži. Svědek: To jsem říkal v Polné, poněvadi mne pan rada zakřikoval. Předseda: Vy jste Hilsnera také navště- vovalz Svědek: Ano. Předseda: Navštívil jste ho krátce po za- vraždění Hrůzovy? Svědek: Slyšel jsem, že to měl spáchati proto jsem šel k němu, aby se přiznal, on pak mně pravil: »neví-li o tom Laixner, já nevím nic.e Předseda: Vy jste ještě jednou před za- vražděním Hrůzovy měl se s ním sejíti Svědek: Tehdy byl na půdě. Předseda: Říkal vám něco o Hrůzově? Svědek: Zdá se mi, že ano, ale přísahat n to nemohu. Hilsner: Že chodí hezká holka do Folné Věžničky. Předseda: Jak chodíval oblečen Hilsnen Neviděl jste ho v šedivém šatě? Svědek: V celém šedivém šatě jsem ho ne- viděl, on nostval šedivé kalhoty k zelenému kabátu. Svědek vypravuje, že mu Leixner řekl: »Co ty mu- žeš o vraždě mluviti? Já mohu mluviti.« Předseda: Kdy vám to řekl Svědek: V době před vraždou.
Dvořáček Veselá Hilsner Nesládek rada Hrůzův Leixner Polná Folný Věžnička centimetr
29 article
Votant rada Danzer: Vy jste se ho ptal tak po šedivých kalhotech? Svědek: Protože se mluvilo, že vrah měl šed kalhoty- Vot. r. Danzer: Kdy byla rozprava o těch kalhotách Svědek: Když jsem šel od výslechu z Polné. Já jej tebdy zastavil. Vot. r. Danzer: Ony šedivé kalhoty jste u něho viděl? Svědek: Ano. Obh. dr. Auředníček: Vy jste řekl, žes dal Hilsner do pláče, když jej Nesládek uhodil? Svědek: Ano Obh. dr. Auředníček: Vy jste řekl, že vás pan rada Reichenbach okřikoval, že jste řekl, že je to košerácký nůž. Svědek: Pan rada mi to předříkával a na mn stále křičel. Dr. Auředníček: Jaký je rozdíl mezi nožem kuchyňským a košeráckým Svědek: Košerácký nůž má plná želízka, ku- chyňský má slabá želízka. Dr. Auředníček: Jek silná jsou želízk u košeráckého nože? Svědek: Silnější než u kuchyňského. Dr. Vodička: Proč bylo na Hiisnera podezřenív Svědek: Proto že neměl zaměstnání a toulal se Obhájce dr. Vodička: Byl v celé Polné jen Hilsner bez zaměstnání? Svědek: Ze židů ano. Dr. Vodička: Ale takových kavalírů byl tam více. Svědek: Ano Dr. Vodička: Řekl jste, že pan rada Reichen- bach vás okřikoval. Vyslýchal vás také někdo jiný a vás neokřikoval. Četnický závodčí vás vy- slýchal, neokřikoval vás a vy jste přece řekl, že obyčejný kuchyňský nůž to nebyl. Pak se nevy- mlouvejte, že vás okřikoval.
Danzer Obh doktor Auředníček Hilsner Nesládek rada Vodička Polná Reichenbach rada Reichen
30 article
Svědek. Pan rada na mne křičel. Dr. Vodička: Vy nemáte z toho křičení žádný strach. Já na vás také křičím Hilsner: Okázal-li jsem tenkrát nůž, byl to ten od Zellingra. Předseda: Kde jste si jej koupil? Svědek praví k Hilsnerovi: Že jsi mi b ukázal, nemůžeš zapříti. Hilsner: Kdy jsem ti jej ukázal, nevím. Svědek: Nač jsi ho měl? Hilsner mlčí. Předstoupil František Pařík, ohuvník, nyní vojin u zeměbraneckého pluku. Vypravuje, že mu ukázal Hilsner nůž s jelení střenkou a kulatou špičkou. Votant rada Danzer: Kolikrát vám ukázal ten nůž? Jednou nebo dvakrát? Svědek: Myslím, že jen jednou. Votaht rada Danzer: Tenkráte jste řekl, že dvakrát. Svědek: On mě ho ukázal jen jednou Jeden z porotců: Byl nůž broušený na obou stranách nebo pouze na jedné? Svědek: Myslím, že jen na jedné straně avšak nemohu to říci. Hilsner: Byl to nůž od Zellingra. Předseda: Byl to zavěrák Svědek: Ne- Svědkyně Josefa Vytlačilová, tovární dělnice, procházela se po náměstí s Prokopovou a mlu- vily německy. V tom se k nim přitlačil Hilsnera Prokopova se ho tázala na nějakou Marii Halíkovou. Tu odpověděl, že nyní má holku z Malé Věžničky- Téhož dne večer zastavil se Hilsner u svědkyněa pravil, že již se nebojí a ukázal ji při tom nat Předseda: Co jste z toho nože viděla Svědkyně: Viděla jsem střenku a kousek nože. Nůž byl široký a lesklý Předseda: Jak byl así široký? Svědkyně: Asi 3 cm.
doktor Vodička Hilsner Pařík Danzer Vytlačilová Prokopův Hilsner Prokopův Halíkův Malá Věžnička rada Danzer centimetr
31 article
Předseda: Kdy to bylo asi? Svědkyně: Pamatuji se, že to bylo den před tím, než byla Anežka Hrůzova zavražděna Hilsner: Rekl jsem, že mám holku ve Ždáře a ne v Malé Věžničce. Svědkyně: Pane Hilsnere, já se nemýlím, ja poslouchám dobře. Myslil-li jste něco jiného, tady mi to nezapřete. Pravíl jste, že máte holku v Malé Věžničce Dr, Baxa: Pane Hilsnere, ukázal jste ten nůžt Hilsner: O tom nevím. Svědkyně: Ještě to chcete zapřít? Hilsner: Neukázal Svědkyně: Vy jste ukázal ten nůž. Na to jste zapomněl. Hilsner: Nezapomněl. Svědkyně Anežka Prokepová, nyní služka ve Vídni šla jednoho večera s Vyllačilovou a mlu- vila s ní německy. Na cestě přidružili se k ním Hilsner s Veselým. Tázal se jich proč mluví německy v Polné. Ona se ho pak tázala na jeho milenku Havlíkovu, a on řekl, že má teď holku v Male Věžničce. Hilsner: Já jsem šel s nimi, neřekl jsem však, že mám holku v Malé Věžničce, nýbrž ve Ždaře. Svědkyně: Prosím, pane Hilsnere, vy jste řekl, že mále holku v Malé Věžničce. Kdyby to ne- hylo pravda, nemohla bych to říci. Předstupuje svědek Oskar Fried. Předseda: Pamatujete se na Škaredou středu? Svědek: Nevím. Předseda: Bylo to králče po vašich svátcích Chodil jste tenkráte s cizími lidmir Svědek: S nikým jsem nechodil. Předseda: Cink vás viděl nejdříve jíti s c- zím člověkem a později na náměsll Svědek: S nikým jsem nemluvíl a nešela nikoho jsem neviděl
Hrůzův Hilsner Rekl Baxa Prokepová Veselá Havlíkův Fried Cink Malá Věžnička Vídeň Vyllačilova Polná
32 article Předseda: Cink tvrdí, že vás viděl s cízím
Předseda: Cink tvrdí, že vás viděl s cízím člověkem? Svědek: Se žádným cizím jsem nešel, Obhájce dr. Aužedníček: Pane Cinku, ni městí je přece od »Zápeklí« dosti vzdáleno. Svědek: Ano. Dr. Vodička: Učinil jste si tam s někým známost? Svědek: S nikým jsem se tam neseznámil Na to čte se protokol rolníka Dvořáka, v něm se uvádí, že 29. března chtěl od něho koupiti psa. Po tom líčení skončeno. Pokračování v pondělí o 1/29. hod. ranní.
Cink doktor Aužedníček Vodička Dvořák
33 article Hudba.
Hudba. + Z Berlína 24. října. Ceská píseň v koncert- ním sále Bechsteinově, toť nejnovější událostí v Ber- líné. Jet zapotřebí v dnešní rozvášněné době nemal odvahy k tomu, zjednávati české národní písní v Ně- mecku průchodu. Česká hudba proklestila si vítězn dráhu, naši umělci jmenovitě v „Českém kvartetta“ sdružení, získali si nejenom uznání, oni získali si i srdce jinak chladného obecenstva, v nichž ono vidí své miláčky. Avšak česká píseň je velikému obecen- stvu německému neznáma. Uvésti ji před formum ve- řejnosti, ukázati její ztepilé půvaby, o to pokusile krajan náš, operní pěvec Dr. Rob. Mannreich. Uspo řádal včera koncert v sále shora jmenovaném, jelio
Bechsteinův doktor Rob Berlín