ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 f014ad80-66ab-11dc-846d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 24 celkem · entity: person 94, place 25, org 9, work 6
1 masthead
10. června 1900.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů“ k čislu 158.
3 masthead
Strana 9.
4 article Pro doktora. Napsal Al. Mrštík
Pro doktora. Napsal Al. Mrštík Bylo tak k půlnoci, když se tetičce Do- kové udělalo »na nic«. Dóbek, když po půl- noci přišel z »obecního sezení« — našel už ženu bez sebe. Natřel jí spánky studenou vo- dou, do úst jí nalil něco oslazeného rumu čekal, bude li mit okamžitá pomoc jaký účinek Vzkřísil ji, ale promluvit nemohla, jen vzdychala a naříkala poloblbými jakýmisi zvuky a když ruce sepjala a v bolesti hlavou tloukla o otudenou zeď — skála by se byla pohnula, zděšením nad ní zastavila se tenkrát snad i noc. Muž seděl vedle ní u postole a držej ruku, domlouval jak jen mohl »jazykem ně- měkčím«. »Prosím ti, tak řekni haspoň, co ti je? Žádná odpověd. Jen zasty zděšené zvuky a mdloby, l- mení rukama a zas mdloby. Pak křeče, zas nářek, slzv, bolest — nové křečovité záchvaty. Neviděla ho, neznala ho a jen nepřítomné ja- kési oči uptrala vzhůru ke stěně, kde visel Sedmibolestná Panna Maria. Pak už ani Panny Marie neviděla a oči se jí — obrátily v sloup. Dóbkovi pojednou jakoby vysvitlo. Pusti její ruku a šel spat. Ráno bylo ještě hůr než v noci. Dóbková sebou lomcovala v zběsilé horečce a div s po stele nevypadla, jak se svíjela. Ze sebe vyrá žela až nelidské, zvířeci skřeky. Dóbkovi na čele vy vstal studený pot. Žena opět muže neznala — a když na okamžik utichla — jak ze sna ptala se na jeho hilasi »Kdo je to ? »Copak mě neznáš? Přeci sem tvůj muž! Žádná odpověd. Tetička těžce dýchala, rukou mechanicky hladic peřinu. Zavolal babku Kočárkovou. Sám poodeše jen na dvůr, al. rychle ze zer vrátil a p řiloži ucho ke dveřím.
Mrštík Marius Marie Kočárkův
5 article
Babku Dóbkova hned poznala a rozhovo- řila se s ní o všech svých bolestech, kterých musilo být na tisic. V boku, v životě a na slezině, v hlavě i v nohách — jen »hubu zd. ne, že má zdravó« — pomyslil si Dóbek, kdyá ji tak slyšel najednou »v néčerstvěší roz právce« Došla i kmotřenka a přínesla cosi zabale ného v bílý ubrousek. Klíční dirkou viděl Jurka, že to bylok čení stehýnko. Když babka vyšla do síně, pravila: »Zle je, Jurko ! Bodeš moset pro dochtor Já s tém nic nespravím. »Toli ti boli?« přistoupil Jurka k nemocné Vzdychla. Dóbek zaslechl cosi jen jako »dochtora« — a zas křeče, zas mdloby a pa nenka Maria. Dóbeko už nemeškal. Zapřáhnul hnědky, zapálil si cigzárk a — bjel Hnědky jen letěly, kopýty bujně rozhazu- jíce nově napadaný sněhový prach. — — Doktor dojel právě z Brumovic a už je zas čekaly Dóbkovy saně, aby jel do Habrůvky »Co je vaší ženě?« ptal se Dóbka. »Eh, já nevím. Meslím nic.« »Když jí nic není, tak proč pro měj- zdíte? Co ji chybí? Nač si naříká ? « »Dochtor prů hjí chebí — na celý těl si naříká. — Hlava, břuch, nohe — všecko hjí bolí. — — Jen jazek má nejak mo zdravé.« Doktor zdvihl oči nad brýle, trochu se po usmál, ale neříkal ničeho. Zabalil se v šubu ná nohy navléknul nánožník a pošinuv beranie furiantsky do týlu, usedl do košinové skořápky které Dóbek říkal »šlitáž- Vyjeli z Klobouk na kopec.
Babka Dóbkův Dóbek Došla Jurek Jurka Marius Brumovice Habrůvka
6 article
»Prosím vás, Dóbku, řekněte mně rovn — co myslite, že je vaší zeně?- »Jal« zasmál se Dóbek. »Má ženskó n moc. Ta se dá enem hádat. Mdlobe na nu chodijó, mě jakobe haní neznala, se mnó ne- mluví — hale přišla babka a hned se s n dala do řeči. Všecko hjí řekla, co ju bolí, kde ju píchá a haji jest hjí šmakuje. Kmotřenka hjí donosla kus huse a celé je snědla. Přee takový stohno! Jen zolí nechala. Potem zas bii belo na úmor. Jak sem vkročil do sednice — mdlobe zas a mdlobe, voči v slóp a pořád jen volá Panenku Mariu a dochtora. Tak sem teda pro nich jel. Čert ví, co je to za nemoc !« Doktor pohodil b eranici. Dóbek nechal koně jit krokem a sám roz- povídal se na celou síř své už tak dost ši- roké řeči. »Nespíš má tů zlobivó nemoe a tů mo- člověk humět kurýrovat. Ná tů hani jejieh diplome a všecke jejich študie nésó nic platný. Na žluč meslím stůne — zíuě se hjí převa- řila. Včera sme beli v hospodě a měli cm moc teho jednáni. Do půl noce sme s tém nebeli hotovi. Dež sem polem přišil dům — humírala. Dal sem hjí trochu rumu s cukrem.
Dóbek Panenka Marius
7 article
Necheela, hale přeci vzala a tak se trochu vzkřisila. — Huž ju to tak chetlo nekolikrát decké dež dondu pozdě z hospode a dež huž všecí lidi spijó. Přešlo hjí to decke, hale ten- tokrát si na tý nemoci dává jaksi kór moc zá- ležet. A debech pro nich, pane dochtor, nebel jel — nahjisto be bela huž na márách. »Tak je to zlé?« zasmál se doktor. »To teda nespěchejte! Tady je pivovar — zasta- víme se na sklínku čaje. Ještě jsem se dnes ani nezastavil. Od rána z dědiny do dědiny tady — pro takovou neplechu já mám schválně jet kurýrovat ženskou vzteklinu. Zahněte, za- hněte! — Mně je hůř než vaší ženě. Sklinka čaje zachutná i vám.e »Ba! Šak cétím v krku jakósi hořkost. Dóbek trhnul opratí a zahnul na pobočn ou silnici směrem k pivovaru. — — — Jaký to byl krásný, slunný den ! Jaká sa- nice! Andělská to byla jízda krásnými vlnami do vrchu se zvedajících závějí. Na zad v bíl planiny jakoby se rozlévalo nekonečné moře
nebel Dóbek
8 article
mléka. Hledáš známé dědiny a nevidíš jich. Bílé, zasněžené splynuly v jednu bílou pláň po- litou bledým světlem lednové chvíle. V klidu tiché zimy jakoby ztrnul celý svět. Teplý mráz příjemně dráždil, slunce spělo k polední hodině a taková jakási mladá radosť vcházela v srdce z bílého toho dne. »Lucka, pomalu!« krotil Dóbek sedlového a sám také jakoby se nemohl nasvtit světlét krásy. Hlahol zvonků hned se dusil v bílých stěnách proházeného sněhu, hned zase vesele se rozžvatlal na volném prostranství rozlehlých niv. Vrány a havrani osaměle přeletovali na bílou pouští, koroptve jak zkrotlá drůbež bez bázně přebíhaly vedle silnice — — pohladi jsi je moh Nad Borkovany bylo nejkrásněji. Hluboko v dolině dědina zapadlá tulila se v ohromné spousty sněhu a vidět bylo z ní jen ta okénka ve zdech a plavý kouř. Skály na lámaného ledu u rybníčku blýskaly studeným ohněm ocele a vedle na potoce — jaká hejna děti! — — Dóbek rychlým letem pustil koně dolo k Martinicím. Židi v teplých šubách jak bozi rozložen v barevných korbicích vraceli se z hustopeckéh trhu. Za nimi panská korba v řehotu a štěr- chání jemně sladěných brnkáčů do vrchu jen letéla, za sebou nechávajíc vůni cigaret. V hadrech klusal do vrchu žebrák zahřívaje s běhom a rozhazuje rukama. Koně břitce sjeli k pivovaru. Dóbek hodil na koně teplé houně a ves za panem doktorem. V klenuté nálevně hráli u stolu v karty Doktor ihned zaujal místo pana starého, Dóbko dal cigar plnou hrsť a platil za něho řád. Už pili třetí sklenici čaje, když kterého hráče »zastal« i Dóbek. Snad by do Habrůvky nebyli ani dojeli kdyby se hráči nebyli rozešli. »No, musíme jet kurýrovat«, vzpomněl konečně doktor a naložil se zas s Dóbkem rozvalených samotih.
Lucek Vrána Žid bůh Borkovany Martinice Habrůvka
9 article
Paňmáma Dóbková mrzutě sebou přehaz vala s boku na bok. »Co jen nejedó ?!e »A meslim mosel Jurka na dochtora čekat v tý jedovatý zémě věil neví meslím kam spěš.- Babka tu byla od rána, ale nic nepomáhaly všecky její náplasti s vřelým semenem lněným které hjindá přeci všecko vetáhnó.« Na besede přišla i sousedka a sestra. Konečně zacinkaly zvonečky a v malé chvi vešel doktor. Besednice vyšly. S tváří obestřenou hlubokou vědou vypl se doktor na všecko to »pálení«, »slabofo »pchaní.« Měkkými, teplými a opravdový soucitem nějak zjemnělými prsty ohledal i ž ludek, podíval se na jazrk — »zdravé a vostré — jak jej byl hž na cestě dobře popsal Dóbek proklepal hruď a s neobyčejnou důkladnostr p slouchal i srdce a dech. Zakolíbal hlavou v ramenou a něžně teliče Dóbkové pohladil tvář. Až do slzí ji bylo — »jaké bel ten pan dochtor hodné.« Napsal jí do apotéky ceduličku, ještě jed- nou přistoupil k léžce nemocnému loži a zase ji tak pohladil po horkém čele, ba i vlasy je zarovnal a Dóbková cítila, že se ta nemo zrovna brkotem z ní ztrácí pod teplými těm doteky starostlivé ruky a když byl doklor s pro- hlídkou hotov, na celém svém těle necítila ni jediné bolesti.
Jurek
10 article
»Milá tetičko« — spustil teď doktor — »vaše nemoc je trochu na pováženou. Plie máte jako zvon, jazyk v nejlepším pořádku — (Dóbek se za zády jen ščuřil) — srdce trochn blázní, ale to přejde ještě dnes. Nejvic toho máte v žaloudku, tetičko. Žluč máte nějal roztoklou, žluč. Z toho může pojít těžká n moc. A škaredá. Něco vás musilo pohněv Moc se zlobíte, moc si všecko berete k srdci nebudete-li se pamatovat a šetřit, dostanete žl tou nemoc, tu černou — poležíte si několi let — a vyváznete-li, můžete dékovat Hospo dinu. Musite se chránit všeho hněvu, zlosti svárů a když nejvic vás bude všecko pokouše k rozčilení — vzpomeňte si na mě a všechn vyřidte po dobrém. Tak ještě můž te nemoci předejít. Jináč Dóbková vyvrátila oči k doktorovi as věřil mu na každé slovo. Při tom však ji neuše jakýsi stín úsměvu, rychle e tratící v doktoro- vých vousech.
11 article
»A mám zuostat ležet? »To ne. I to ne! Ležením se taková nemo jen zhorší. Radši vstát, chodit, pracovat, čím víc, tím líp! Jen pohyb, jen pohyb. A té medi- ciny uživejte třikrát denně vždy dvě lžícepo jídle a na noc bude nejlíp, když nebudete ni jist. « »Kafé možu?« »Na noc? Ne. Jen jednou za den a docel malý šáleček. Čaj také ne. To rozčiluje. A te s pánem bohem a brzy se pozdravte,« obráti se náhle doktor a podal tetičce ruku. Náhlým tím obrácením těla zjevil tetičce celou tvářnost Dóbkovu. Stál za doktorem a ne- moha se už zdržet, v hrsti co sily měl mačka tutlaný smích. Dóbek až zrudnul. — — Když se Jurka vrátil z Klobouk s medicinou byla tetička už na nohou a cosi kutila v kuchyni »A te seš huž zdravá?« divil se Dóbek . Tetička střihla po něm pohledem vzteklo kočky a míska tak se jí v rukou třásla. Chybělo málo a byla by jistě letěla kolem Jurkovy hlavy. Ale tetička vzpomněla si na doktora a mísku se hřmotem položila na kuchyňský stůl. Přece jen trochu věřila. »Počké, te cigáne! Šak se ti to neveplatí Te's dochtora navedl, pravda? Meslíš, že su hlópá? A medicinu, tadyk ju máš!e A tetička láhvičkou mrštila do puténky, kde se schraňovaly pomyje. Dóbek stál za ní a jen se ščuřil. »Mně se zdá,« řekl jen na to, »habech za- sik jel pro dochtora. Néni ti zas zle?« — —
Jurek Klobouk Dóbek Jurkův
12 article Pražská Hora.
Pražská Hora. Botanický výlet do Prahy, jejž snahou nerozdílno a společnou vykonali a popsali Kara BenJehuda a Franta Mastný. Mám roztomilého synovce. Říká se mu Franta a chodi do druhé třídy reálné školy Počátkem dubna ke mně milý Franta přišel zapředl mne v tento rozhovor: »Strejčku !« »Co chceš, Frantiku ?e »Bude už jaro, strejčku ? Podival jsem se na Frantu, jenž mél pro- modralý nos a zkřehlé ruce, mrkl jsem melan- cholicky ven, kde padali s nebe sedláci v způsobě objemných vločků sněhových, mršti jsem pohledem po teploměru na rámu okenním — rtuť tetelila se kdesi u nultého stupně — pohleděl jsem bolestně i do kamen, v nich prskaly ohnivzdorné brikety, rozstřikujíce se lisíce a lisíce »výhřevných« jiskérek — a zče- venal jsem v nitru své duše rozpaky. Frant mne pokládá za autoritu, která na všecko odpověď a zná i záhadné cesty, nevyzpytatelně přirody, — mám mu teď k otázce přimo kla- dené říci, že vlastně »Milý Františku, ohřej si ruce u kamen, jen jdi .. . tak ... a poslyš! S uvázením, z slunce rozhodně překročilo rovník a rychlým tempem bliží se . . .« »Já jen, strejčinku, tak, k vůli tém bota- nickým výletům, víš, jak jsi slibil . . . My už nyní máme ve škole rostlinopis, ale, to jeti legrace, květinky jsme ještě nevidáli; pan pro- fessor riká, že je to těžko, že jich není . ..e
BenJehuda Mastná Franta Strejček František Praha
13 article
»Jen ty, Františku, pana professora nech j Někdo se bude k vůli vám,— milostpánůmí slu- dentům, topit v bláté a pod vodou hledat lon- ské kořinky, co? Je pravda, trochu to leto blázní, botanik aby běhal po krámech a sháně uměle vyhnané kvitky — ale to nie — půjdem, Frantiku, půjdeme, stůj co stůj! Opatřís torhu a do ní nějaký ten zákusek, jak sluš pořádnému výletníku. O svátcích, Franliku, ma prázdno, tedy se připrav !e Franta popadl čepici a radostně vy běhl. — Kdybych tvrdil, že mne slib daný nemrzel lhal bych. Přiměla mne k němu chvilková sl bost, snaha, uhájití si reputace, u Franty získané Botanický výlet ! Ano, kdyby to bylo jindy, kdy příroda jdo svou přirozenou cestou, kdy v únoru nacházel člověk v Chuchli sněženek, jalerník a HIale“, kdy mezi šáreckým kamenímí rozkvět bujně, kopytník a ledakde na výsluní plicník podběl — ale letos? Což platno, slib je slio musí se něco najít. Franta by mi bráll Našlo se! Vzpomněl jsem své záslužné zoologieké studie, již jsem kdysi vykonal( v těchto sloupeích uveřejnil) dle paměti- hodných štítů a stavení jako i ulic pražských a tož bez dlouhého cárání po světě — — — výborně, podniknu s tebou, Frantisku, podobný výlet do Prahy po drubé, tentokráte výlet- botanický.
František Franta Chuchle Praha Frantisko
14 article
Vydali jsme se na pouť ráno ve čtvrtek velikonoční a bloudili s přestávkami po Praze šest dni. Franta přivlekl pokaždé ohromanou torbu a v ni půl tuctu žemli pomazaných důkladně proložených šunkou, já vyzbrojil se lupou a botanickým kličem určovacím. Výprava naše byla poučná, zvláště pro Frantu, a tož v několika směrech. Naučils etíti minulost a bohatství její, vážiti si svého pražského příslušenství, poznal nekonečné množ- ství památek rodného mésta a mimo to velký počet hospod s dobrým pivem, kde jsme una- vení rozbíjeli velmi pilně stany pohovy a po- sily, takže Franta uznal naprostou zbytečnost potravních zásob, jež mu maminka epala do torby a jež jí důsledně přinášel nedotknuté. Není tedy divu, že byl milý synovec nadšen zapřísahal mě, abychom sli spolu botani sovat třeba do Afriky; když jsem to z různých při čin odmitl, vymámil na mně slib, že půjdem až napřesrok Zkušenosti své a výsledky svého pozoro- vání sepsali jsme společným úsilím a neváhám vydati je předně: k radosti všech bodrých Pražanův a vůbec Čechův, jimž na slávě ma tičky Prahy a na minulém díle jejím záležl po druhé: k potrebé školní, jelikož opět mohon nastati doby, kdy bude třeba, pro nedostate živých pomůcek, botanisovati způsobem nám naznačeným a, jak se nám zdá, velice vděčným Dano v Pra ze, 17. dubna 1900. Kara Ben Jehuda v.r. Franta Mas tný v. .
Franta Pražanův Čechův Dano ben Jehuda Praha Afrika
15 article
Snadno a rychle, jak mnohé autority de- kazují, botanisuje ten, kdo všimne si dobře podnebí. okrsku zemského, kam zašel a pro- zkoumá předem polohu a útvar půdy. Praha v tomto ohledu vyniká nad jiné končiny tím, že uvádí do zmatku svojí přepodivnou úpravou krajinnou. Cilubí se totiž výslovně názvem Krajin sedmi (II., 1071), a tu je oblížno rozhodnonti se pro jednu z nich, zvlástě poně- vadz jsou zprohýbány a rozervány útvary ví méně pitoreskními. Tak ku přikládu jednou octnete se u Hory bílé, podruhé u čer né, jindy zeleně, z laté, najednou opět u Ho tří, u Skály modré a brzy zase jen n Kopečku. Tím arci nabývá Praha rozmani- tosti, ale s ní ruku v ruce jdou zdůsledky ne- rovného povrchu, takže ještě dnes jest naprosto nemožno srovnati ulice a jednotlivé partie, jak toho žádá velkoměstská úprava a nutno tudiz ustavičně v zemi hrabati a jamami slušnými neslušnými prokazovati potěšení nie netušicím chodcům — což se bohu díky děje. I klima- tické poměry jsou u přirovnání s jinými přímo zoufalé. Neboť co si má badatel mysliti, doví- dá-li se, že potřebné oživujíeí paprsky čerpali
jítkazovat Praha krajina sedm
16 article
Pražané u Sluneí třinácti, rozhozených nad Prahou v dojemném souhvězdí? Jen sama Malá strana měla Slunce dvě (III., 233), na ostatek města zářilo 8 zlatých, po jed- nom černém a červeném. Přece však s nezdá, že by stálice uvedené svítily vždycky najednou; jeť tu zvláštní Sluneční uli ce, kde se asi slunička do nastavěných chlívků za- vírala a jen jednomu přáno vysvitnouti. Slun tato působila podivuhodně na rozdělení času: znalit Pražané jen Léto a zimu (III., 240) která jistě byla krutá; nikde jsme neshledali, že by byli říkali »u tepla«, za to Mí r á z o v ka a u Mrázů (I., 504) nasvědčují opaku. Měli- někde tolik opěvované jaro, mohlo býti jedin u M ájů (II., 411), ale to všecko přece jenom nestačí, aby tvrdili, že žijí v Ne b i. (I., 355).
Pražan Praha u Mráz
17 article
Oni ovšem tvrdili Pražané ještě jiné věci; ž prý je u nich jako v Ráji, pojmenovalis jednu z četných zabrad rajsko u, ba docel dvakrát chlubili se, že se tu mají jako v A me- rice (II., 462 a Smíchov 194) V jistém však ohledu měli přece pravdu, totiž v tom, že se aspoň snažili vyrovnávnt protivy klimatické a geologické a zpříjemniti po- byt sohě i cizím, dobře vědouce, jak strašlive únavné je velkoměsto, kde se v nekonečných, nepřetržitých řadách táhnou rozpálené zdi domo a domů. Proto založili především manohé s a dy. Čelakovského, Městský, Chotko vy, Jungmannovy, Stromovku, z nich snad některý, dá-li bůh a stavitelaký Furor. zachovají se pro radost budoucím, založil také slušný rad zdárných Zahra d, náležitou botanickou a andělskou, Kopman- skou, císařskou, Jankovu, zele nou, francskou, červenou (), Kinského, rádi si zašli v Zahrádku (I., 845) nebo n Zahrádku (II., 565), stavili se občas u Z- hrádeckých či u Zahrádků, choulosti- vější skrývali se v Zahradním domk (IV., 133) nebo v Zeleném domě a milov- níci zeleně se od Zelenků ani netrhli. P- stovati zase všude sad — nebylo a nezdálo se záhodno; hospodárnost a potřeba nutila vyká- zati místa vybraná, jednak pro píci tomu doby- tečku, jednak pro rostlinstvo člověku k užitk a občerstvení. Takto vznikly mnohé louky zelená a císařská z nich vynikají, pro stíraly se ve Struhách, na Str u ze, u Studánky, zavlažovány byly z V o d ulice a bděl nad nimi lukař, bytující v L- kaveckém do mě.
Pražan Čelakovský Jungmannův Zahra Kinský Zahrádka Zelenka Smíchov Jankov Struhy Zelený dům A Irice můj Zahrádka II
18 article
Po všeobecném přehledu, jenž ukázal bo tanikovi, jak a kam s rozvahou šlápnouti, pře stupujeme k vlastnímu výčtu rostlinného bohat stvi. Ruče tedy do Chládků bujného stro moví a ponořme se pozorně v jednotlivosti Nejpohodlněji by se nám ovšem kráčelo v A le- jich (nvní Ferdinandova trída), avšak již nás láká v pravo Lipová ulice; neodolám kouzlu patnácti starých slovanských stromův a staneme u Lípů. Odtud zřetelné vidíme do Stromky dolní i horní — ještě krok a jsme u Lesa zeleného (I, 927) a hnedle v Loslčku. Z jakých stromů se skládají, povi bystře pohled dalsí. Většinou jsou to S tro my zelené (20) a vzácné z laté (5): co se týče druhů, ořechové (5) i vořechovské dále se vinou v nekonečné čáře vyrůstajíce, jak jim umná ruka velela u Borovanský ch, u Březinů i u Břízů, u Cypřišu, u Doubravů, Dubánků i Duben- ských, u Palmů, u Javůrků, Jedlí- čků a Jeřábků, u Olše, až k památnému Dubu Žižkovu a Smrku sumav- skému, jenž obklopen Jalovcem zele- ným, končí důstojně řadu tu z a Prkny (l., 281) v Koutku (II., 867). Při pohledu na tuto vegetaci přikývneme jen nápadu starých, kteří ráji tomu na jednom místě přezděli u Šu- ma vy. Z nízkých keřů milovali neobyčejně ja- lovec a bez. Měliť zvláštní Bezovku a sázel obliboné rostliny v celých ulicích: Šeří ko v a Jaloveově. Noscházelo tu ovšem ani ji- ných křovisek: tak jilek mámivý péstován v ulici Jilské, vzácný jabloňový krsek v M I š en- ské, citronik u Lemon u.
Chládek Ferdinandův Březina Bříza Cypřiša Doubrava Dubánek Palma Javůrek Jeřábek Olš Jalovec Koutek Šu A le lipový ulice Jedlí památný Dub Žižkov Bezovka
19 article
Přes všechen nedostatek živného jara přes. krutost panujíeíeh mrazů dařilo se stro- mům výborně, neboť opatrní zahradníci sehrá- něli dostatečné množství potřebných štáv Mzů (II., 210), pro druhy obyčejné měl školku u Pláníčků a k vůli zdárným plo- dům byl tu očkovací a roubovaci ústa Štěpá, Štěpka a u Roubičků. Úroda byla podle toho. Sklizeli a ukládali ovocné zá soby u Hrusků a Jablečníků, plody peckovitých u Bachorů (zvláštní gusto !) u Trnků; také dub naplňoval zásobárnyu Žaludů. Druhy vynikaly neobyčejnou pestrost a drahocenností; jmenujeme jen Zlaté hru- šky (6), Jablko bílé, granátová (3). zlatá (7) a jakousi patriotickou odrůdu, ř íš- ská (g) A když konečně stromy dokonaly svůj běh života, ještě opatrní Pražané uhospodařili jejich těl, rovnajíce je do hraníc u Špalků, u Pa- ř1zků a v Kůlně (Smíchov, 79, — I., 852, II., 440) a že ani drtiny se v Praze nezmařilo, nasvědčuje památná narážka M r va a Bř e v n (III., 9). Není tedy také divu, že se udržela ulice Dřevní. Ve stinech vysokých stromů dařilo se dosti dobře podrostu, jak ukazují za- chovaná místa u Lísků, Prout ko v á (nenll ovšem míněna nynější alej na Václavském ná- městi), Keř zlatý, Vrbový. ostro v jakási podivuhodná B ukvoi k a (Smichov, 67) asi nepodařená chvojka.
Štěpka Roubiček Trnka Pražan Špalek Smíchov Praha Pláníčk
20 article
Pochopíme velmi ochotně, že veliké množ ství sadů, alejí, luk a, jak se později dovíme. záhonů ubralo vesměs mnoho místa orné půdě, a orba byla proto v Praze ve stavu pramizerném. Ani jedno větší hospodářství, jen třikrát u Sedláků a jednou u Sed láč ku. A ti roztomili sedláci a sedláček byli tu, jak se zdá, jen pro parádu a jejich zaměstnání bylo sportem. Měli také dokonce i Pole, ale jen jedno řádně zelené, za to dvě č er- vená a zlatá. To však Pražanům úplně stačilo, aby se jim podivovali, kterak se pyšní svými pěti Pluhy zlatými (prosím !) H rá- běmi černými (toť se rozumí, že z ebenu a se slonovou násadou), svým Srpem zla- tým a Zlatou lopato u. Mnoho-li poleta podsýpala a mnoho-li jim péče bylo věnováno, poví suchá data. Sklízeli, pravda, sklízeli P še- nici jen zlatou od Pšeničků celkem ve Třech snopech (l) a v ždibei Ohrab- ků, vypiplali s ohromnou námahou jeden Je- telový trojlístek, jeden Kleebla tt (rovnoprávnost !) a jednu Řepu bilou, na- zvali celé plantáže Ječnou a Žitno u ulici, ale všecku úrodu mohli dobře spočllati na zrníčka, což se patrně dělo u Vovsů a Hl or- čičků. A s těmito »zásobami« spěchali do- nákladných Sýpok obecních! Jaká po- ťouchlá chlouba! My se však nedáme zaslepiti, neboť jsme se přesvěděili, že tam, kde se říká u Strništků a Stoklasů, je také hospo- dářský Chudobinec. Nás nepřekvapí potom ani Senná váha ani Senník ani Vikář- ství nov é ani Sláma zlatá, spíše uvě- říme, že v tak mizerném hospodářství byli chov dobytka na psu, a tu Pomazan ku u
Pražan Ječná Voves Strništka Stoklas Sláma Praha
21 article
Pastuchů bychom rádi viděli ! Potom — o bramhorech ani zmínka! Ať jen nám poví obecní statistika, kolik stál import a zpracování ušlechtilého plodu u Škro b a r ol Obracíme truchlivou stránku úpadku rol- nického stavu v Praze a přejdeme k veselejším ukázkám svého herbáře. Jsou tu dvě světlá místa, prozárená jednak žaludko-, jednak kraso- citem. První ličí zelinářské, druhá květinářské choutky Pražanův. Na jídlo, dobře a čerstvými plodinami kořeněné, si Pražané potrpěli ode- dávna a čeho kuchyně se zřením k tomu po- třebovala, dodávaly nivy pražské v hojnosti.
Pastucha Pražanův Pražan Praha obecní statistik
22 article
Tak jsme trhali výbornou Cibul k u (Smichov 124) vedle vonných Knoblochů (jen nevší- mavost nebo zuřivý antisemitismus mohil je sázet na Novém městě, pominuv úplně pátou čtvrt 1), svěží lupinky do bramborové polévky na Petržilkovském ostrově, je zu a u Petržilků, vyvalovali jsme oči na dva Zlaté melouny mezi množstvím jiných v Melounové ulici a na ukrutnýchi P et tykví, hned však jsme mrkali pod čpavým účinkem Křenovky, u Křenařů, v Kře- novském a Krönově domě, shýbali se. k pestrým záhonům Šatránky a u Š a- fránků, pro vůni mnuli v prstech semena u Kminských a u Hřebíčků a pro chut kradli plody u Jaho dů a u Šíp ku červeného. Ale se superlativem rozkoší procházel jsme se pod Vrchem brzy zelený m, brzy zlatým, jindy černým, na nějž přímo- čárně vystupovaly ulice, silnice, cesty a třídy: Vinařská, Viničná, Vinohradská, na Vinohradě, Hroznová, Hopfe n- sto ková, kdež vedle vzácných Rev z la- tých, na nichž houpaly se H rozny mod rě, zelené, zlaté a podle nebetyěných H op- tenštoků ladné spirály navíjel Chmelový koř. Nepozvali nás od Vinaře ani do Vi- nice svatováclavské ani hrádecké, abychom třeba ve Vinopalnickém d omě také jazykém rozkoši zrakové vypomohli — škoda
Knobloch Petržilka Hřebíček Šíp Vinař Kře Krönov dům Smichov 124
23 article
Leč záhy již jsme zapomněli této nepo- zornosti a neužilosti, neboť pohled, jenž se nám květinchtivým nyní otvíral, stačil úpině zaplašit tělesné choutky a naladiti vůli k otevrení úst právé jen na tolik, aby stačila vzkřiknouti: Ach, jaká krása! Dech se tají, zrak přechází barevnou velepísní! Jaká vybraná pastva pro náruživého botanika a pro milovnika rajských kvitků vů- bec! Noha váhá, — na tři kusy by se musi člověk roztrhnout, — neboť rozkošných pěšin řada nespočetná důrazně tě vábí ke svým po- kladům. Hle, tu Fialková, tam zas Li- liová, onde Růžová ulice, kudy, kudy cestička.. ? »Strejčku,« prohodil Franta, »ob- lékni a zapni si svrchník a půjdeme napře Růžovou!« — »Proč — svrchník . . ?« — »Viš, blízko je u Půjčovny — aby,. nás to- nezlákalo !« — »Hochu nedobrá — hined na- kolena, tuhle, před královnou všech květin; uch, Ježíši, jaká nádhera!« — Než se octne poutník v centru růžového příválu u Ro s u, omámí ho zúplna výdechy vznošených vladařek u Růže bílé (8), černé (3), červene (5), modré, stříbrné, zlaté (9), žluté (vedle M arsalů) — a mnlš-li, že je konee, hned zapadneš do říše trojie růžových u Tří růži bilých, jtem tří černých, a zas červených, modrých atd. jako dríve, potom ještě Dvě růže a ještě u Růži pěti... u Růžičků... u Růžence.. Jsi blizek mdlobě. Skoro bezduch ubíráš se mimo Tři pivoňky u Pivoňků, nevšim- neš si téměť ani ozdobné garnitury záhonůz tučného mužíka u Mužíčků, ani M ater ny vonné, ani všedních Barvinků, Hlaváčů, Hlaváčků, Hlucháčků, Zlatých- hvězdiček tří, Zvonků červený ch a zlatých, pastuší Tobolky, oměje Š a- lomouneka, až zas jakž takž se vzpamatu- ješ působením chladivě nevinného úbělu dva- nácti Lilií bílých a čiyř zlatých a dikučiněním staneš u Fialů, odkud k F i a l ce (Smichov) a z'lu t é odrůdě její jest jen krol.
Noha Strejček Franta Ježíš Růžička Růženka Pivoňka Mužíček Hlaváček Hlucháčka Fiala růžový M arsaly
24 article
Ješté snad tě upoutá zajímavý způsob šlechténi Palmy zlaté v Palmském, fuksie v Fuksovském domě, jakož i Olivy zlaté, jež pro svoji vzácnost sázeny jsou zvláště do Kořenářů a Kořenič k ů. Novšední zdobou tohoto libosadu jsou různobarevné Koulo, jichž jsme napočitali 17. Zašli jsme k Zahrádeckým, abychoms pozeptali, jakým divem způsobili, že květiny kvetou všecky v stejný čas — a stálo to za přeplání. Celkem mají, řekli nám, květiny naše 33 Korun a jen 3 Kalichy; prášník není, za to máme zásobu potřebného pylu v Prašném domě, v Prašné bráné, v Prašném dvoře a u Prášků: tím si tedy výkvět i úrodu rídíme bez ohledu na po- časl. Poděkovali jsme slušně za tento jasný vý- klad a laskavé poučení a odcházeli tělesně ztr- máceni, leč s duší nadšenou a hlavou přeplná- nou, z míst lahody a půvabu. Na rtech chvéla se nám modlitba: Rozestři nad tebou nebo svrchovaného požehnání plachtu nekonečnou, o pražská velezahrado, dejž ti osvěžující vla- žičky i teplých paprsků hojnost, a ona tři O ka Boží, staroměstská a žižkovské, nechť bdí nad úrodou tvou do skonání — Amenl Jsme velice spokojeni svým výkonem, já i Frantík. Jen nad předmluvou se chudák sy- novec trochu drbal za uchem, a já jako svědo- mitý strýc neváhám sděliti jeho obavy, spíšev zájmu jeho dobré pověsti a k odstranění mož- ných následkův, a prosím »Strojčku,« poznamenal, »o těch hospo- dách jsi to tam přece snad neměl dávat! Náš diseiplinární řád kázeňiský . . .«
Oliva Koula Prášek Frantík prašný dům ko boží