Strana 2.

NÁRODNÍ LISTY

10. června 1900.

Číslo 158.

píšťalu. Někteří poslanci levice žádali ho, by jim svůj instrument daroval. On však zdráhal se, pravě, že si jej nechá na památku. Zároven pravil, že nejspíše nyní se dostane do ba sy. protože jest obžalován, že na jednaeí pořad obecní rady lomnické dal návrh na odepřeni daní, a že nyní, poněvadž immu- nita poslanecká je zrušena, bude proti němu trestní řízení provedeno Většina poslanců dnes odjela z Vídně. Ve sněmovně. Z Vídně, 9. června. Již od časného rána bylo v celé budově parlamentní hlučno. Poslanci všech stran přišli. Mnozí nezamhouřili oka, chodíce v noci po městě. Jelikož nemohli ve snémovně večeřet, šli teprve po schůzi do ka- váren a hostinců. Čechové společně. President dr. Fuchs dostavil se velmi záhy do sně- movny. Podepsal kvitance na 180 korun diét Dostali tedy poslanci zaplaceno také za dnešek ač patent, kterým se XIV. zasedání říšské rady prohlašuje uzavřeným, je datováno ze včerejšk Kromě toho dostali také cestovně. Všecky kluby dopoledne z a se- daly. Členové jejich v zasedací sini balil papíry a předlohy, než se odebrali do svých klubovních místností. Také sociální demokraté, kteří jsou náhlým koncem rady říšské hmotně dotknuti nejnemileji, měli poradu, ve kterés zabývali také možností nových voleb do posla- necké sněmovny. Druh druhu vyprávěl o včerejších příhodách a dojmech. Zajímavé bylo vylíčení dvou idyl.

Za největšího lomozu nočního v koutě zasedaci síně stáli opat Treu infels a P. S to j an, vroucně se modlíce, by vše obrá tilo se k dobru. Telegrafní kancelář byla obležena. Poslane čeští oznamovali politickým přátelům, že vy- vzdorovali přesíle spojených stran levice a pra vice a sdělovali svým rodinám, že je d o domo. Styky mezi Čechy a Němci byly tentokrá ardečnější než jin dy. Tito pociťoval patrně, že včerejškem Čechové podal výkon velké své zdatnosti a z umlknouti musí hlasy, žádajíe nějaký německý primát Od včerejška Némei, aspoň rozmyslní, pří- stupnějšími jsou myšlénce nějakého vyrovnánl. »Jen tormu — pravili mnozi — najít je těž kol« Uptímně těšili se z úspěchu Čechů s lo vanské skupiny, Poláky nevyjímaje. Mezi těmito četní stoupenci konservativní skupiny krakovské odsuzovali trochu ex post samovolné počínání Jaworského, pravíce, »ž e mu nebyl dán parlamentní komisí neřku-li klubem mandát. aby. Poláky zavázal k allianci s levicí prot Čechům. Máme dojem, že Poláci žel nahlosti, se kterou se propůjčili bývalé ně- mecké obstrukci za nástroj proti obstrukci českě.

V českém klubu. Z Vídně, 9. června, Český klu konal dnes a předsednictví dra. Strán- ského poradu. Členové jeho byli v radostné náladě. Dr. Stránský zahájil schůzí pro- slovem, ve kterém vzdal nejsr deč něj si díky všem, kdož včerejším od- bojem přispěli k velkému vítěz- ství českého klubu. Byt to bylo s vy naložením sil fysických, mohou všichni mi vědomi, že vykonali politický čl ín, jenž bude zaznamenán v dějínách našich bojo jako u dálost památná. Posl. Spindler poděkoval za všeobec- ného souhlasu vůdcům za dobré ve den českého boje a věcí klubovníc h. Hlasy německého tisku. Z Vídně, 9. června. V německém tisku jeví se a roste nevole proti předsedov ministerstva, že se odhodlal k uzavření říšské rady. Večerní »N. F r. Presse« se pronáší »Mezi německými poslanci převládá plné mi není, že náblý ústup vlády před českou ob- strukci, k jejimuž potření ujal se inicintivy před- seda ministerstva sám, a z rozhodnutí ve pří- čině uzavření říšské rady, Které se stalo bez vědomí a proti přání levice, j e v yložen o porážkou stran ke práci ochot ných, ale také ne menší porážkou vlády.e „Neues Wiener Abendblatte uveřejňuje stať, pocházející patrně z péra hr- Stürgkha. Je plna trpkostí proti vládě. Eventualita bouřlivé obstrukce mohl prý se předvídati již dávno. Tolikéž bylo zřejmo- že násilně obstrukce nedá se udolati za dosa- vadního jednacího řádu. Levice prý nemá žádné zodpovědnosti. Ona prý ukázala poctivou snahu společně se stranami stejně smýšlejícími poměry v parlamentě uzdraviti

Politické zprávy domácí. V Praze, 9. června. (Dr. Kr a ma o kontinuitě českého státního práva.) Červnový svazek »České Revue« při- náší Kramářovu stať o českém státním právě v níž pisatel vyvrací výtky vůdce strany reali- stické, jakoby nojasností v nazírání na české státní právo sama jeho kontinuita i s naší strany byla porušena, a že ve straně svobodomyslné není jasné představy o tom, jak české státní právo přizpůsobiti k ostatním zemím rakouským.

Dr. Kramář vidí nejvážnější porušení če- ského státního práva ve zrušení české dvorské kanceláře za Marie Terezie r. 1749; avšak ani tímto činem kontinuita českého státního práva nebyla porušena. Neboť tolik je jisto, že sta- vové češlí nikde neschválili převrat, který uči- nila Marie Terezie a nedali mu právní podkla tím, že by byli svolili, aby se království české vzdalo jisté části vnitřní souverenity ve prospěch všerakouského zákonodárství a centralistické správy. A poněvadž Marie Terezie ve smyslu obnoveného zřízení měla sice neobmezené právo zákonodárné, ale jen uvnitř království českého, a poněvadž zároveň povinna byla podle téhož obnoveného zřízení zachovávati práva a zvyky tohoto království, a povinnost tuto zachovávati potvrdila přísahou korůnovační, není nejmenší pochybnosti, že přestoupila své právo, vyplývající z obnoveného zřízení zemského, že dopustila se protizákonnosti, když poru- šila práva královatví tím, že zrušila jehio. zá lo- nodárnou a správní samostatnost ve prospěch nového, centralistického absolutismu. Okolnost. že stavové čeští neprotestovali proti absolutist- ckým zařízením enorgické mocnárky, je sicez našeho stanoviska politování hodná, ale pro právní podstatu našeho státního práva nerozho- dující. Marie Terezie dovedla utvořiti nová fakta, nové poměry, ale nedovedla a nemohl nezákonnými cestami a prostředky utvořit nový právní stav.

Ve skutečnosti český stát zůstal i na dále tm, čím byl ve veřejném právě evropském. v diplomutickém smyslu vnitřním převratem ne- změnilo se pranic. Za Marie Terezie a i za Josefa udělováno šlechtictví království českého francouzská republika vypověděla válku král českému a uherskému, a patent z r. 1804 kterým zavádí se titul cisaře rakouského, při- rozeně mluví o státech, které tvoří monarchii. Na věci nemění nic ani odchylné mínění Palackého z r. 1848, kdy se postavil na půdu národní autonomie. Závazného usnesení českých stavů nebo jich právních nástupců, kterým by poškozena byla kontinuita státního práva, se nestalo, a kontinuita státoprávní nebyla tudí porušena přes tehdejší názory Palackého. Al ani později podobného nie se nestalo. Říjnový diplom je sice velmi cenným uznáním státo- právního postavení království českého a pevnou oporou federalistických snah, poněvadž přiznává základně právo zákonodárné sněmům, a siee netoliko oproti záležitostem, které měly býu společnými celé říši, nýbrž i oproti záležitostem společným oststním královstvím a zemím, vyjí- maje království uherské, ale formálně platným snesením zástupců zemi koruny české uznán přijat nebyl, treba bychom se ho často dovolá- vali jako přiznání státního práva.

Také proti diplomu tíjnovému plati právní naše stanovisko, že bez svolení zákonných zástupeů král. českého a zemí jemu přivtělených nelz ubirati ničeho z naprosté samostatnosti zákono- dárné a správní, jaká přísluší zemím koruny české po spravedlnosti a právu. Ostatně i vstou- pení na sněm král. českého nestalo se, alespoň ze strany zástupců kurie velkostatkářské, bez protestu. A od roku 1879, kdy ponejprv češt poslanci vstoupili do řišské rady, přímo a ne ze sněmů volené, podali ohražení státoprávní, které se nyní po každých nových volbách pra- videlně opakuje. O přerušení kontinuity státního práva nelze tedy mluviti. Restituce státního práva byla by tudíž restitucí zákonného stavu před r. 1749, tedy restitucí úplné zákonodárné a správní samostatnosti koruny české. D - Kramář má však takovou úplnou restituci jednak za nemožnou, a jednak také za nežádoucí pro země koruny české. Jeť v zájmu českého ná- roda, aby mocnářství rakouské bylo zachováno sílné a mohutné, poněvadž bychom my Čechové nikde nebyli relativně tak silni, jako v Rakou- sku. A naopak Rakousku musí záležeti na udr- žení naší národnosti, poněvadž dvě němnecké říše vedle sebe trvati by nemohly. Rakousko musí býti stejně spravedlivo k Němcům i k nám Čechům.

Naše stará politika rovného práva pro všecky je nejen jedinou elhickou politikou pro Rakousko, nýbrž v daném případě, pro zacho- vání ríše, také jedině možnou polit kou zdra- vého egoismu. S těmito úvabami musí počitat každá seriosní strana česká, která je si vědoma těžké zodpovědnosti před národem a jeho bu- doucností. Proto musí býti naše státoprávní snažení, náš positivní program státoprávní ta- kový, aby znamenal opravdové posílení říše, svobodu národního a hospodářského rozvoje nejen pro nás, nýbrž i pro druhé národy, zejmena také pro Němce, kteří tvoří tak velikou čásť obyvatelstva zemí koruny české.

Jest tedy povinnost naše — končí dr Kramář své vývody — abychom dobyli králov- ství českému a zemím jemu přivtěleným zákono- dárnou a správní samostatnost, pokud nevyža- dují velmocenské postavení a hospodářské zájmy celé říše společné instituce zákonodárné a správní. Tim je dán i poměr českého státního práv k ostatním korunním zemím rakouským. V Praze, 8. června. (Naši polšt přátelé.) Když nás právě před dvěma lety zástupcové polských politiků a publicistů ubez- pečovali, že snad nadejde doba, kdy nepůj- dou s námi, ale že nikdy nepůjdou proti nám, vystříhali nás haličtí Rusové, abychom nevěřili polským slibům, zklamou nás prý při nejbližší příležitosti. Měli-. li naší rušt přátelé tehda na mysli polské kolo a jeho or- gány, proroctví jejich se splnilo v plné míře. Měli-li však na mysli haličské Poláky vůbec, zklamali se oni. Okázalě, přímo demonstrativní uvítání českých hosti v Krakově jest nám dů- kazem, že široké obecenstvo polské, intelligentní měšťanstvo i lid, neschvaluje nynější politiky polského kola, nýbrž že v našem nerovném boji s německou nadvládou sympatisuje s námi. T je nám jasno ze slov p. Kosobudského, jenž jmenem tisicihlavých zástupů, plnících všechna prostranství na nádraží krakovském, volal če- ským hostům: »My měšťané nezajímáme se o velkou politiku; neniť dnes výrazem celého na- šeho národa, poněvadž se vede proti našemu přesvědčení několika osobami, politisujíeími na svou vlastní ruku . . . . Nikdy snad nebyl třeba uzavříti opravdový spolek všem slovan- ským národům v Rakousku, jako nyní, aby chom se mohli vzepříti germánské zvůli, jež nás chce pohltiti, loupic nám nejdražší klenot lidský, jazyk otcovský a bráníc nám meškati na své vlastní zemi, pokryté prachem našich oteů a zkropené naší krvi«

Skoro v tutéž chvili, co mluvena v Kra- kově tato slova, trhal ve Vídni pan Javorský starý svazek pravice. »Snad by se byl starý pán vzpamatoval — píše »Glos Narodu« — kdyby byl svědkem výjevů na nádraží krakov- ském. Jisto však jest, že v takové většině, která by šla proti českému národn, nebudou p řed- stavitelé národa polského, a oni lidé s pol- skými jmény, kteří se odváží náležeti k tako- vému svazku, budou jen usurpátory názvu zá- siupce národa. Národ sám nebude míti s nimi nic společného .. . Jest nyní na polském kole. aby zvolalo na pana Javorského: Až potuda ne dále! Neboť jinak, hájlc habsburskou říši o domnělé katastrofy, připraví najisto katastrofu sobě a zemi, která by nemohla strpět, aby n její dobré pověsti utkvěla skvrna věrolomstva musila by — děj se co děj — užiti násil- ných prostředků proti po litiee perfidie, lokajství a zrády, jakou jest na naši hanbu a bolest ta po litika, kterou p. Javorský vnucuj polskému kolu. lubileum krakovské university a návštěva Čechů. (Od zvláštního zpravodaje »N. L.-) —up— V Kra ko v ě, 8. června. Studentská výprava česká, která zavítal do staroslavné polské stolice u příležitosti 500letého jnbilea zdejší Jagellonské university. aby tak tlumočila sympatický zájem, s jakým u nás sledujeme významné události v kulturnín životě polského lidu, od prvého vstoupení do zdí krakovských stala se předmětem nejsrdeč- nějsí pozornosti zdejší veřejnosti, především pak svých polských kollegů, akademiků. Sídlo svě má výprava v budově bývalého gymnasia, přímo proti vstupu do universitního chrámu sv. Anny četné praporce barov českých zdobí průčeli kdyz včera bralo se průvodem ke slavnosti též vzácné panstvo z Vídně, tu leckterý pohled spo- činul upjsté na velkých nápisech nad vehodem

»Na zdar Čechům!«. »Witajce nam!« Zajisté ani cizím hostem neušly tyto projevy srdečné vzájemnosti českopolské, jež ostatně došla osvěd- čení již i v mnohých řečech, na různých místech pronešených. Mládež, jak známo, projovuje často nepochopitelnou přímo nechápavost vůči názorům na věci světské v-einitetů vysoce vynikajících. při čemž nejpodivnější jest, že běh událostí zpruvidla pak dává za pravdu — mládeži K takovým projevům příchylnosti vzájemné došlo na př. v nových pěkných místnostech zdejší »České besedy« hned v den příjezdu našich akademiků; promluveny zde řeči, oplýva- jící upřimností a bylo-li u řečníků našich zna- menati jistou zdrželivost vzhledem k politickým otázkám, vysvětlitelnou zvláštností situace, mluvčí polstí bez obalu, s plným temperamentem uplat- nili své stanovisko. Improvisován téhož večera i program umělecký. Slč. Bož. Žákova, virtuoska na píaně, přednesla několik skladeb a byla od- měněna bourlivou pochvalou.

Shoda, o níž se zmíňujeme, velmi rozhodně byla však dokumentována o včerej š ím banketu akademické mládeže, uspo- řádaném v místnostech »Hotelu Saského«. P slavnostním, všemi vynikajícími osobnostmi přečetným obecenstvem navštíveném divadelním představení, kdež sehrána též velmi účinná př- ležitostná hra »Gloria tibi, Alma Mater« o Deotymy s hudbou Želeňského, odebrali se četn hosté a na sta akademiků do zminěného hotelu. kde velký sál byl ve chvili do posledníh místečka naplněn, že pro valníou část účast- nictva, čitajícího přes 700 hlav, musilo být prostreno v místnosti vedlejší. U čestného stol zasedli professoři, mezi nimi professor Pelisier z Montpellieru ve Francii, a professor Stoklasa z Prahy, a cizí hosté. Ačkoli banket zahájen vlastně krátce před jednou hodinou v nocí, za krátko dostavila se pravá nálada. Prípitky tryskaly ze všech stran.

Zahájil je předseda studentského spolk krakovského p. Krau s, jenž po krátkém histo- rickém úvodu pronášř tchst profesaorům a rektoru Almne matris. V zastaupení rektora odpověděl děkan, sympatický prof. dr. Ulanow s ki, jenž poukázal k ideálům, spojujícím učitele a žáky připil mládeži. Akademik Pajo r vroucně apo strofoval Čechy a promluvil vřele k hostům vů- bec, zástupce varšavských studentů mluvil po něm, načež ujal se mluvčí české výpravy, pro Jul. Stoklasa z Prahy, slova. Promluvil, jak následuje »Veliký ten svátek kulturní, jejž slaví s vámi národ český, nabývá tim většího dosahu, čím více zalétá mysl naše v luzné první zárodky vývoje snah vědeckých od stadia klassického po- čínaje až ku rozmachu věd přírodních — ve vaš »Alma Mater Jagellonica«. Každý pokrok a nový rozkvět lidského umu založen býti může pouze na volnosti myšlénky a svobodě ducha. Nuže, První, kdo bojoval s nejhlubším přesvědčením za světlo, osvétu proti násilnému otročení ducha byl mistr nás Jan Hus. Teprve nyní, když vnikáme hloubějí v ducha velikého toho filosofa, vy- citujeme, že tvůrce novověké osvěty, Jan Hus, musil zroditi tvůrce novodobé vědy, vašeho Mikuláše Koperníka. Duch obou re- formátorů kouzlil nám novou éru, v níž pučel již květ vyšších cílů, ovanutý exaktními směry. Celý takřka vzdělaný svět zírá dnes k staro- slavnému Krakovu — odhalujemeť spolu se zá- stupci všech národů kulturních pomnik jednoho z největších Slovanů — Mikuláše Koperníka Bylo tomu před 25 lety 400 let, co oslavo- val celý učený svět čtyřstaletou památku naro- zenín geniálního vašeho Mikuláše Koperníka.

Tenkráte u nás v Čechách zcela pochopen by význam oslavy tě, neboť k plesu národa polského družil se věrně v povzneseném procítění svátek národa českého, a to vším právem — děd veli- kého reformátora, toruňského rodáka vašeho — byl Čechem. A hle, dnes my přicházíme k vám a skládáme vavřin na skráně sice tichého ba- datele, ale neohroženého filosofa, tvůrce velikého díla: »De revolutionibus o rbi um coelestiu me. Velectěné shromáždění ! Není vám asi tajno. že dílo toto, jež založilo moderní astronomii jež znamenalo světovou emancipaci z bájí pověr, že dílo toto zachránil náš nesmrtelný krajan Jan Amos Komenský. Spis ten chován jest podnos v knihovně Nostické v. Praze. Jest to dále zvláštní shoda osudů, že ve liké a smělá reformační myšlenky Vašeho kra jana Mikuláše Koperníka teprve doznaly plného potvrzení a rozsahu pracemi dánského badatel Tvehona de Brahe a Kepplera — v naší Praze. Byl to zvláště enthusiasmus Kepplera pro veliké problémy Koperníka, kterýž po dvanáctiletém bádání, vzácnou munificenci císaře Rudolfa, do- vršil práci Kopernikovu. Jak vznešené, dalekosáhlé myšlenky vířily již tenkráte v hlavě velikého toho filosofa. ! Ne- byl sice dlouho pochopen, sám Luther a Bacon Verulamský prohlašovali smělé jeho učení z utopii, ale nieméně přece vidíme, že veliké ideje jeho zrodily skvělou galerii duchů, Galilea, Izáka Newtona, Kanta, Laplacea, Lavoisiera Darwina.

V tom našem šumu a dychtění jako kmi proniká tu známý výkřik Galileův — potvrzení nauky Koperníkovy — »a přece se hýbee Ano, hýbe se. a žije, Mikuláši Koperníku, náro tvůj — národ polský — i národ český. Polak i Čech jest si vědom svého prává a vnitřní duch pravdy a síly nabádá je k činům a žáda sobě zabezpečenou existenci, právo svého ja- zyka a rozkvět své samostatné kultury. Národy polský a český, které mají tak slavnou minulost, mají též plné právo žádati důstojnou přítomnost. Marně jsou veškeré zloby našich nepřátel, vzájemná láska naše jest ta- ková, že jest prostě nemožno, že by národ če- ský s polským mohl se rozejíti. Sám Koperník, jako první hvězda na obzoru nové veliké bu- douenosti Slovanstva, nám prorockým duchem označil heliocentrismus slovanské kultury . V tomto čarovném světle budoucí kultury slovanské, v němž jsou všichni národové slo- vanští zastoupeni, tak jako v barvě bílé všechny barvy zářící, národ polský a český jsou papr- skem červeným, který jest pramenem a zdrojem energie, vitality a slly Zvedám pohár bratrskému postupu ná- roda polského a českého — rozkvětu celého Slovanstva.« — Po slovech těch následoval projev bouří eího nadšení. Hudba hrála »Kde domov můj« však zvuky její takměř zanikaly ve volání slávy a v tonech písně té, již shromáždění stojíc za- pělo. Hned po té odehrálo se obřadné ode- vzdání adresy českého studentstva akademikům polským.

Prof. Krzymuski po té vzpomínal zá- sluh pořadatelstva slavnostního představení; prof. Pelisier připil Polsce, vzpomínaje vzá- jemných dávných styků její s Francil. Slova jeho vyvolala hřímavý potlesk a hudba opětovně musila hráti marseillnisu. Přečtěna pak adressa mládeže varšavské, a celá řada řečníků, mezi nimi český akademik Šebesta pronesli po- zdravní přípitky. Byla to schůze plná vznětu nadšení. Množství došlých telegramů bylo pře- čteno.

Bankety jsou nyní v Krakově na denním pořádku. Vážným průběhem vyznamenávala s také hostina, uspořádaná včera po odbyté slav- nosti universitní professorským sborem. Z při- pitků, jichž ohlášeno bylo devět, došlo jen na tři; promluvil rektor hr. Tarnovský, po něm ministr dr. Hartel, jemuž opětně odpovědál rektor. U prof. dra. Wicherkiewieze konalas rovněž včera hostina, uspořádaná ke cti cizíeh hostí. Třeba dodatečně poznamenati, že Krakov hostil tentokráte mnoho slavných mužů ve svých zdech. Jmenujeme jen - zběžně: prof. chemie Fergusson z Glasgowa, W. R. Morfill z Oxfordu, dr. Prachov z Petrohrahu, prof. Rossier ze Švý- carska, prof. Iljaerne z Upsaly, prof. Thomson z Kodaně, dr. Mikkola z Helsingforsu, professoři Hill a Munroe z Cambridge, prof. Daniell z Edinburku; z amerických učenců prof. Gilmon, prof. Haupt a dr. Fronezak. Též řada něme- ckých učenců zavítala ke slavnosti do Krakova.

—up— V Krakově, 8. června, Dnes k poledni konala se v překrásné budově universitní bibliotéky, vzácném to odkazu minulosti vysoké ceny umělecké, slavnost o- halení soch v Mikuláše Koperníka. Uprostřed nádvoří souladných rozmněrů v budově s ochozy, provedené v bohaté a při tom přece delikátní gothice, postaven jest bronzový pomnik na vysokém piedestalu, znázorňující Koperníka jako mladého muže výrazné jemné tváre, od- chovance vysoké školy jagellonské. Přioděn jest v kontuš — anachronism, který tu však vzhle- dem k motivu snadno lze přehlédnouti. Pomník vytvořil polský sochař C. Godebski v Pařiži. Kolem pomníku, na jehož úpatí položeny dva věnce, jeden s trikolorou slovanskou o akademiků českých, druhý se stuhou černožlutou od vídeňské akademie věd, zasedl opětně sbor professorský v togách, zvaní hosté a hodnostové. Budiž tu mimochodem podotčeno, že jest zají- mavým zjevem, jak při slavnostech těchto dno značnou měrou spolupůsobí kněžstvo, hiearchie vysoká a vyšší, která neopomíná všude, kde o to jde, položiti se své strany patřičný důraz na vlastenecký, národní moment, který jako červená niť se táhne všemi okázalými těmi slav- nostmi.

Z činitelů zúčastněných při slavnosti dlužno zmíniti se předavším o rektoru hr. Tarnowském, jenž svého úřadu, v pravdě nadmíru namáha- vého v těchto vzrušených dnech, zhostil se s neobyčejnou vervou; měl i některé momenty. zejmena při včerejší slavnosti universitní, přímo dramatické, však k celému zjevu jeho, k ma- lebněmu, starobylému kroji, výborně se hodily Řeč při pomníku Kopernikově promluvi místodržitel hr. Pininski, po jeho slovech rouška spadla. Mluvil pak s balkonu nádvorního starosta krakovský pan Friedlein jmenem města, jež věnovalo desku pamětnou; s dru- hého balkonu professor akademie umění pan Gorski, načež odhalen relief, věnovaný aka- demil. Historik prof. dr. Morawski přečeu pak latinské poslání, k slavnosti se vížicí, načež tichá, ale významná slavnost, k níž zavitali té čeští professoři a zástupci českého studentstva, po srdečném doslovu rektora skončena. Po slavnosti položili čeští studenti korpo- rativně k pomniku květinový dar s vénováním »Paní české — Adamu Mickiewiczovi«, při čemž promluveno několik přiměřených slov a provo- lána »sláva« památce pěvcově, a národu pol- skému provoláno třikrát »Na zdar«. K žádosti polského obecenstva zanotována česká hymna »Kde domov můj?« a »Hej, Slované«. Na to přinesen věnec od Poláků z Varšavy, načež následoval rozchod. Dnos odpoledne koná se banket, pořádaný k uetění hostí českých. Z Věličky, 9. června. (Zvláštní telegram »Národních Listů«.) Uvitání českých účastníků universitních slavností krakovských bylo zde velkolepé a odpovídalo celému dosavadnímu při- jetí výpravy Čechů. Přes dva tisíce účastníků z Krakova provázelo Čechy, jež oslovil purk- mistr dr. Friedberg z Věličky. Professor Sto- klasa odpověděl mu vřelými slovy, která vzbu- dila živý ohlas.

Slavnost českých feriálních osad. Spolek, který si obral velmí humanní úkol, poskytovati chudým dítkám školním příležitost k pobytu na venkově a utužiti jejich zdraví v útlém těle, po sedmé již uspořádal slavnost ve prospěch zmohutnění fondu, potřebného k uhražení značných nákladů na vydržování fe- riálních osad. Není zajisté potřebí na tomto místě vyličovati dalekosáhlý význam těchto let- ních výprav. Péro odborníka včera v těchto li- stech nastínilo dosah ten a nebude zajisté ni- koho, kdo by o velikém tom věznamu pochy- boval. Ze skrovných počátků Spolek feriálních osad města Prahy a jeho předměstí vzrostla zmohutněl tak, že v minulých dvou letech bylo mu umožněno na čerstvý a zdravý vzduch ven- kovský vyslati přes 400 dítek. Bohužel, jest to počet praskrovný. Kompetentů je ohromné množství, a poněvadž finanční prostředky k tomu nedostačují, dlužno vybírati. A tak ko nesmír- nému zármutku celé armády drohotiny, která zůstati musí ve velkém městě, odjíždí s roz- radostněným srdcem jen několik málo set dětí na venkov. Spolek napíná veškeré síly, aby číselný stav výprav na stejné výši udržel, což se mu daří jen následkem neúnavné činnosti nejen členů, ale zejmena i výboru. Pravidelným pro- středkem ku zvýšení financí jest obvyklá nyní národní slavnost, pořádaná na Žofině. Žofín s bujnou svou zelení stal se včera odpoledne dostaveníčkem přehojných přátela příznivců feriálních osad. Přišli složiti obolu na prospěch zdraví chudých dítek školních, začež jim ta drobotina tisíceré díky budy vy- slovovati a upřímně vděčiti. Uznání náleží pře- devším radě král. hlav. města Prahy, která pře- vzala protektorát slavnosti, rozvržené na dva dny. Je to charakteristické pro naše poměry.

Jinde podobné spolky obdařovány jsou tnčnými dotacemi a subvencemi, kdežto u nás jsou od- kázány na svépomoc, která je za to tím uznání- hodnější. Jest tudíž na obecenstvu našeho hlav- ního města, aby nejčetnějším účastenstvím při- spělo k vypravení většího počtu dítek na venek. Počasí je nestálé a může nedělní vycházku spíše každý podniknouti na Žofin, kde o zábavu i občerstvení náležitou měrou jest postaráno. O působení spolku možno učiniti si názor z nš- sledujících číslic: v roce 1882, kdy spolek za- hájil svoji činnost za předsednictví p. Mellans. vysláno bylo do feriálních osad 48 dítek, v r. 1883 již 322 a počet dítek v dalších letech byl tento: 389, 405, 346, 246, 260, 253, 258, 237, 217, 237, 272, 284, 321, v roce 1897 353, v r. 1898 440 a v r. 1899 437. První den slavnosti nebyl obdařen zrovna skvělým počasím, ale nálada nikterak neutrpěla sprškou. Žofin poskytoval v rozsáhlých mist- nostech dosti úkrytu a tak panoval tam ruch velmi čilý. Chvílemi rozpoutal se vítr v koru- nách věkovitých stromů a snášel na zástupy rozjařených dítek kotouče pelu květového. Ne- dlouho po 3. hodině zahájen byl program pe- strým průvodem dítek. V předu statně vykračo- vali Sokolici ve cvičném úboru, pak následo- vala nekonečná řada sedláků a selek, ženců žneček, družičky atd. Z každé lice dítka zářilo rozradostnění. Průvod prošel promenadou Žofin a stanul před vchodem do dolejšího sálu, kde shromáždění byli: starosta měst pražských pa dr. Srb s choti, členové rady městské pp. Mellan, dr. Frič, obecní starší pp. Schröttera Kaše a členové výboru spolku. Žačka Suchán- kova předstoupila a zvučně přednesla příleži- tostnou báseň Terezy Mellanové »Lásky vle !e z níž nejvroucněji působila tato sloka:

Vic by slzí žalujících naše srdce nezřela, kdyby každá če ská ruka aspoň j e d n u setřelal Po tomto oficiálním uvítání rozproudil se ve všech prostorách nejčilejší ruch. Kde jaký pavillon neb attrakce, vše těšilo se značné ná- vštěvě, která byla později ještě vyďatnějsí, nebot počasí poněkud se slitovalo. Na přední prome- nadě zřízena byla cyklistská dráha, kde za 5 kr. bylo dítku umožněno na velocipedu po- hodlně se projeti. Zvláštní pozornosti téšil se. velkolepý amerieký cirkus za pečlivého tí- zení p. Karla Šicnera. V konírně možno spa- třiti řadu koní nejrozmanitějších druhů. Je tam m. j. kobyla 2 roky stará a 3 roky mrtvá, Fricek, 500 roků mladý a j. v. Po 5. hodmně uspořádán byl průvod attrakcí cirku. Zahájila ho na velikém bieyklu paní ředitelka cirku, dáma ohromných rozměrů. Pak následovala na živém koni baletka, na to jeli 4 rytíři, za nimi 3 trpaslíci, pak živý osel, dále silák s ohrom- nou činkou, hudební šaškové a průvod uzaví- rala řada jezdčíků s koníky na provázcích. Ředi- telství podařilo se telefonicky opatřiti velký tam- tam z Vídně, na který byla předvčírem večer v parlamentě prováděna hlučná muzika. Pro- dukce v cirku pobavila náležitě malé i odrostlé obecenstvo a bude dnes opakována.

Nemenší přítažlivosti těšilo se museum rarit, v němž vystaveny zejmena tyto pozoru- hodné předměty: kámen, kterým zabil David obra Goliáše, vzorek pitné vody pro Prahu, koš. v němž byl nalezen Mojžíš, ve zvláštní láhvi jsou »bacilly souchotinové« (troníková cetka) . dále želva, nalezená v pilíři nového kamenného mostu, znázornění výroby smetany pro král. bl. město a sice: draslo, voda říční a voda stud- ničná atd. Ve zvláštním interieuru vystaveny jsou předměty, určené původně pro pařižskou výstavu, kam ale pro pokročilost času nemohly být zaslány. Ve zvláštním pavillonu nalezá se nedozírná studna, znamenitá attrakce, pravý div světa, neboť není vidět ani dna studně. V koridoru byla výstava květin. Obee pražská darovala 1000 květináčů, z nichž ma- lým školáčkům dostalo se po jednom za od- měnu. V jiném stanu byly na prodej konfetly. serpentiny, květiny, pohlednice a pod. Zvláštš hojně obeslán byl buffet a bazar, kde dámy ochotně obstarávaly prodej. Krásnému pohlaví vůbec náleží hlavní uznání za neunavnou pěč a ochotu, kterou zdar slavnosti byl zvýšen. Z dalších atrakcí dlužno ještě zmíniti se o dět- ském jarmarku, pouti, loutkovém divadle, střel- nici a lovení na suchu. Všude bylo v pravém slova smyslu nabito. Ve velké dvoraně uspořádána prostná cvi- čení s tyčemi, která provedli žáci pražských škol. Dále uspořádáno tam Chorvatské kolo sa- lonní.