3
masthead
9. října 1904.
5
article
menal, byl na omylu. Lenka dobře postřehla,
že dvéře vrzly a chodbou že něco zašustlo. Ne-
budila však ještě svého muže, nýbrž zbystřila
sluch.
Když vše zase se uklidnilo, a noční ticho
ovládlo, najednou příšerná rána zabouřila do-
mem. Jakoby rozletěla se pyramida plechu kamsi
do vnitra domu. Soudek s Lenkou byli ihned
vzhůru, Kozlík povstal jako v mátohách a za-
žehoval svíčku. Bylo patrno, do sklepa vnik
někde nepovolaný; pekáčová bouře k tomu
zřejmě ukazovala. Ustrašení majitelé chystalise
k obraně.
„Honem něco do ruky!“ volal Soudek.
„Tu máš váleček a já si vezmu sekáček“
— šeptla Lenka.
„Nebo ne, dej sem sekáček a ty si vezm
váloček, já ho seknu přes nohu a ty ho klepnei
přes ruku.
„Tak tedy! Ve jménu Päně!“
Zvolna sestupovali ke sklepu. Dvéře byly
otevřeny.
„Co to? nebylo zamčeno?
„Alo, ale, samým strachem jsem na to za
pomněla, milouši. Jdi napřed!“
„Jen jdi ty, Lenko, a miř na ruku!“
Po schodech zvolna sestupovali. Světlo
třáslo se v temnotě noční, jako nohy Soudkovy.
Rozházené pekáče blýštily se mastnou spodinou
v mihavém světle. Nikde živé duše. Konečně
z kouta přišoural se k Soudkovi s hlavou sklo-
penou — Boj, věrný strážce jejich domu.
„Hrom do tebe, psi obludo!“ odlehičil s
Soudek.
„Aáá — noclehář byl v noci venku, pusti
ho sem, lákaly ho mastné pekáče“ — vysvětlo-
vala Lenka.
„Zdali pak to, tak říkajec, stojí za ten
strach!“
Zvolna se brali ze sklepa a spatřivše osvě-
flený pokoj nocleháře, z ticha se k němu při
šourali. Kozlík, maje v ruce hůl, zvolna pro-
cházel pokojem. Bouchal do stropu, odlevuje
si: „Rota lotrovská — všecko to pobiju —
jestli pak je aspoň vyženu ...
„Ten člověk se zbláznil,“ oddychl si Sou
dek za dveřmi.
„Ale ještě nic nemlátí — to bude jen tich
blázen,“ šeptla Lenka.
„Sklenice z oken!“ ozval se z pokoje hlas
— „kudy bych utekl?
Lenk
Lenka
Kozlík
Soudek
Ala
Soudkův
6
article
„Skočím tam na něj!“ zaškyt Soudek.
„Pro boha — jen to ne — blázen.. . Chtě
nám snad v noci kravku odvést.o
„Pusť mě taml“
„Ne, hleď, už lehá...“ Chvíli stáli bz
hnutí, pak spatřivše, že noclehář shasil světlo,
z ticha odcházeli.
„Toho chlapa mi byl čert dlužen!“ uleví
si Soudek — „rozsvítíš světýlko!“ Tu noc
u Soudků nespali. Až když na záspi se ozval
kohout, a tma prchala v lesy, zavřeli manželé
unavená víčka a oddychovali v dlouhých inter-
valech. — —
Sluníčko již růžovou tváří nahlíželo do po-
koje, když se Soudek probudil. Jako těžká
chmure elonila mysl jeho včerejší příhoda a ústa
jakoby volala s umírajícím Goethem: Světlo,
více světla!
Ustrojiv se, spěchal do pokoje a probudív
Kozlíka, spustil nan
„Prosím vás, máte všech pět pohromadě?
„Jak to myslíte, jsem blázen?
„Nu, v noci jste, tak říkajíc bláznil. Křiče
jste, že to tu všecko zmordujete, rozbijete, ute-
čete — na strop jste tloukl — —“
„A vy jste neslyšel ten hrozný hřmot v noci
Myslil jsem, že jsou tu zloději, když vás tak častc
navštěvují nebo nejméně že na půdě je myší
ples; chtěl jsem je postrašit.“
„Tedy vy jste se nezbláznil?
„Ještě ne, ale být tady ještě jednu noc . ..
„Tím hřmotem jste sám vinen. Pustil jste
nám v noci Boje do chodby, ten vlezl do sklep
a shodil tam nastražené pekáče, snědl uzenou
kýtu a kus sádla.. leží pod kůlnou jako zabitý.“
„Ale, ale“ — usmíval se potutelně Kozlí
— „já kravku beztoho přeplatil.“
„Věc jest tedy vysvětlena — odpusťte,
omlouval se ještě Soudek odcházeje. Sotvaže
ráno Kozlík se oblékl, odhodlal se dále hráti
včerejší svou úlohu, aby Soudkovi „toho blázna
oplatil. Věc však nedala se dlouho již protaho-
vati, mělť se dostaviti brzy již Havran. Bylo nutno
doplatiti kravku, dokud situace byla příznivější!
Soudek
Goethe
Kozlík
7
article
Kezlik učinil tak a vrátil se pak do kuchyně
znovu k Soudkovi tajemně šeptaje: „Stříbrné
lžíce nekoupil byste? Jsou skoro nové.““ Soudek
vytřeštil oči a pak jakoby hledal odpověď, pravil:
„Ukažte mi jel
„Koupíte-li, přinesu za chvíli.“
„Počkejte, poradím se se ženou.
Soudek zavolav ženu do pokoje, pravil
„Ten člověk mi prodává stříbrné lžíce, vždyťje
to sprostý zloděj.“
„Pro boha!“ — vzdychla Lenka — „a kd
je má?
„Nejspíš někde zahrabané, prý je přinese
Hned pošli pro strážníka!“ Brzy tu byl strážník
Houba v úřadní uniformě, takto košikář a konfe
roval delší dobu se Soudkem.
„Lenko, dej Houbovi pas, ať se ten člověk
zatím zjistí na úřadě.“
Tato vzala ze zásuvky stolu složený papl
a vmáčknuvši mu ho v dlaň, dodala: „Jen rychle.
rychle!
Starosta rozbaliv lístek, četl: „Průvodní pas
dobytčí. ..
„Dovol, Houbo, jaké to šašky?
„Vždyť mi to, prosím, dala Soudková . . .já
za to nemohu...“ Pak široce se rozpovídal o ci-
zinci, kterého popsal dle slov Soudkových jako
hledaného zloděje, na nějž vypsána cena.
„Jdi tam, zatkni ho jménem zákona!“ zně
rozkaz starostův.
S velice vážnou tváří šel vykonati rozka
slavného představenstva. Sotva úřadní formul
pronesl, spustil Kozlík:
„Chachacha — — chacha držte mne, roz
sypu se, smíchem... Človíčku, co vám to na
padá, vždyť já jsem Kozlík, Jan Kozlík, řezník
z Makova, jsem zde s přítelem Havranem z Dolin
ten to dosvědčí.“
„A kde je?“ opáčil Houb
„Právě se mihl kolem oken ...
Havran byl hotov již rozepnouti uzel zmo-
tané komedie, když však v kuchyni uslyšel, že
mu přítel odstřelil obchod u Soudka odkoupením
kravky, umínil si, že mu za to zatopí.
„Pojďte sem, příteli, přicházíte právě v čas
volal naň Kozlík.
Soudek
Lenk
Houba
Lenka
Soudkův
Kozlík
Houb
Havran
Makov
8
article
„Dovolte, človíčku, já vás neznám“ — se
riosně a ve vysoké poloze hlasové odsekl Havran
„Ale příteli, Havrane, komedie se dohrává.
zachraňte mne.
„Klidně pravím pánové se sv. Petrem: Ne
znám toho člověkal“
„Tedy se mnou“ — volal Houba — „na
úřadě vás vyslechneme.
Půl Strachovic již vědělo, že byl u Soudků
chycen nebezpečný zloděj. Zástup lidí a dětí se
dostavil, aby eskortoval Kozlíka do domu staro-
stova za vrchního vedení Houbova. I Havran při
plichtil se mezi zástup. Před úřadní síní nastavi
ucho ke dveřím, aby mu neušel podrobný vý
slech.
V tom zabušilo v hrudi srdce Havranovi jak
zvon, krev zabouřila v žilách. Vrazil do světniee
a pravil:
„Je to skutečně Jan Kozlík, řezník z Ma
kova, přijel jsem s ním včera na trh, přítel
milý a veselý. Celá věc byla nastrojena, aby by
Soudek postrašen.
Slavný soud jakoby v strnutí a úžasu blesl
byl zasáhl. Sta otázek jako roj motýlů třepetalo
se na rtech přítomných. Po chvíli přiletěly oblaky
smíchu a zaplavily celé okolí. Havran div že
smíchem se nerozsypal, starostovi smíchem
tryskly slzy z očí, a Kozlík se kroutil v křečo-
vitém smíchu; jenom Houba stál s tupým úsmě-
vem stranou.
Soudek na zpětné cestě pak chytil Kozlík
za rameno a pravil: „Tak vy prý jste mě jen
tak říkajec „nabíral“ — vy tedy nejste zloděj?“
„Vždycky poctivec!“
„A hrom do toho!“ Tuto krátkou a lapidárn
větu pronesl Soudek jako když vystřelí.
Z trhu vraceli se Havran i Kozlík každý
jinudy. Havran se hněval na Kozlíka, že mu
překazil obchod, Kozlík na Havrana, že ho
v kritické chvíli opustil a Soudek se rozhněval
na oba, že s ním sehráli takovou komedii. D
slibného triumvirátu Havran, Kozlík, Soudek jak
když střelí torpédem.
Havran
Petro
Houba
Soudek
Kozlík
Houbův
Jan
Ma
10
article
Humoreska. Napsal Jaroslav Hašek.
Humoreska. Napsal Jaroslav Hašek.
U Hájků připravovali se oslaviti večer
šestnáctileté narozeniny slečny Růži, když od-
poledne přínesl listonoš Ladislavovi, nejstaršímu
synu, následující dopis:
Milý přiteli!
Přicházím právě z Bavor, buď tak laskav
vyřid všem známým můj pozdrav a zároveř
zprávu, že způsobím Vám malé překvapení (ra-
dost?), neboť navštívím Vás co nejdříve. Jsem
trochu v podivném stavu, neboť mám rozbite
boty a ostatní šaty nevypadají též příliš půvabně
Píši to proto, byste mne snad u Vás nedali vy-
vést ven, kdybys nebyl doma při měm přichodu.
Vyřiď doma laskavě, že objeví-li se u Vás in-
dividuum, mající vzezření vandráka, poznáte
mne dle toho, že mám na hlavě klobouk plstěný.
úplně zdeformovaný a za ním tři dlouhá ha-
vraní péra. Vzpomínám si, že jsi mně kdysi
v Praze říkal, že máš sestru, máš-li ji skutečně.
vyřiď jí můj srdečný pozdrav. Taktéž pan
Hašek
Hájek
Ladislav
Praha
11
article
Tvůj Jaroslav.
matce. Na zdar!
„Můj nejlepší přítel přijede,“ řekl Ladi-
slav své matce dole v kuchyni, která byla za-
městnána pečením zajíců, cukroví, vydávajíc
rozkazy služkám
„Jsem mu povinen srdečností,“ pokračova
Ladislav, „neboť jednou v Praze mně pomohl
z velkých nesnází. Víte, to je ten, jehož podo-
biznu máme v album vedle mé babičky. Poznáte
ho, kdybych nebyl doma, že má za kloboukem
tři péra. Mám tušení, že přijede dnes. Jdu do
pivovaru objednat novou osminku piva.“
Ladislav vyšel ven a šel psaní ukázat svým
přátelům.
„Kdybych byl dramatickým spisovatelem,
řekl jeden z nich, „měl bych dobrý sujet k ve-
selohře. Hleď! Tvůj přítel vypadá jako vandrál
a má tři péra za kloboukem, dle kterých ho máte
poznat. On ale nepřijde. Přijde jiný, skutečný
vandrovní, který má též tři péra. Vy ho přijmete.
jako kdyby to byl tvůj přitel. Pochopuješ?“
„Jdu objednat novou osminku piva,“ od-
pověděl Ladislav krátce, „můj přítel bude mít
žízeň.
Jaroslav
Ladi
Ladislav
Praha
12
article
Desetiletý bratr Ladislavův, Josef, vypra-
vuje téhož dne o šesté hodině večer v podloubí
na náměstí svým přátelům, Frantikovi a Lojzí-
kovi, následovně:
„Dneska je u nás velkej den. Láďa dosta
nějaké psaní, a po 5. hodině přišel k nám do
domu velkej, starej, otrhanej člověk. Měl tř
péra za kloboukem. Kluci! Ten vám vypadal.
A, kluci, maminka hned poznala, že je kamarád
našeho Ládi. Byl promočenej a když se pře-
vlík' nahoře do Láďových šatů, vypadal hned
jinak. Ten velkej, otrhanej chlap se promění
a vypadal hezky.
Ladislavův
Josef
Láďa
Lád
Láďův
13
article
Ladislav Hájek napsal do svého denníku;
... Vrálil jsem se z pivovaru. Můj příte
byl již u nás doma. Maminka řekla, že se ho
lekla. Poznala však hned, že jest mým přítelem
dle tří per za kloboukem. Objali jsme se a po-
líbili. Měl jsem strach, aby snad nevyvedl u náa
nějakou hloupost.
„Musíš se krotit v pití,“ řekl jsem mu.
„Neptám se tě,“ odpověděl přítel.
„Drahý příteli,“ prosil jsem, „pojď se
mnou k Julovi, ten ti dá informace, jak se máš
u nás chovat.“
„Nechci žádných informací, co je mně do
informací,“ odpověděl přítel, „máš to zde dobře
zařízené...“ „To je tvá sestra, na jejíž oslavu
dnes bude večírek,“ pokračoval, ukazuje n
sestru.
„Slečno,“ řekl k ní, „já vás znám z vypra-
vování Láďova. Často v noci, když neměl na čaj-
to jsme chodili obyčejně ke Korousovi na Staro-
městské náměstí, platil jsem za něho a tu vždy
říkával, že vás dá mně za manželku.
„Pro boha tě prosím,“ řekl jsem, „mírn
se, sestra není zvyklá na takové řeči, vrátila se
z kláštera.
„Eh, klášter sem, klášter tam,“ pravi
přítel, „stačí, že jest zde, že se dnes pořádně
na její zdraví najím a napiji.
„Odpusťte, slečno,“ obrátil se k sestře, „nt
peslední své cestě jsem trochu zhrubl, ale my
slím, že to nevadí.“
„Kolik pak jsi objednal piva?
„Dvě čtvrtky a dvě osminky.
„Kolik pak nás bude?“
„Deset.
Hájek
Julo
Láďův
Korous
městský náměstí
14
article
„Myslím, že bys mohl někoho škrtnout z
„Myslím, že bys mohl někoho škrtnout z
soznamu,“ řekl přítel.
„Myslím, že na mne nezapomenete ta
brzy,“ obrátil se k mé sestře, „to víte, kam při
jdu, tam to vypadá jako po bitvě u Nördlingen.
víte, slečno, u Nördlingen byla bitva se Švédy.
c které Adam z Lisova píše: „Můj otec v bitvě
u Nördlingenů se svým regimentem, tisícem ky-
rysníků, stanul a pole obdržel, začež od císaře
Ferdinanda vlastnoruční list obdržek.“ „Slečno,
pokračoval přítel, „myslím, že jsem nyní udělal
na vás dojem učeného člověka, ale pravím,
všechna sláva, polní tráva.
„Mírni se, prosím tě, Růženka byla v klá
šteře,“ prosil jsem.
„Slečno,“ odpověděl přítel, „máte hezké
jméno, dám vám epiteton ornans, spanilé Rů-
ženka, no, nemusíte se rdít. Ladislav je můj
přítel a na základě toho my jsme měli vždy vše
společné, považuji vás za svou mladší sestru
proto dávám vám radu: Bez mého svolení se
nevdávejtel
„Jaroslave!“ „Kdybyste se však chtěla
vdát, vdejte se a vyvolte si muže, kterého milu-
„Jaroslave, pamatuj se, že Růža se teprve
nedávno vrátila z kláštera,“ prosil jsem.
Švéda
Adam
Ferdinand
Ladislav
Jaroslav
Růža
Nördlingen
Lisov
15
article
„Slečno,“ mluvil neunavně přítel, „výchov
klášterní slouží...“ „Jaroslave!“ „Slouží mně
k tomu, že vám řeknu nyní své mínění o klá-
šťeře. Kláštery zrušit!
„Jaroslave, Růžence je teprve šestnáet
let!“ „To nevadí,“ mluvil přítel, „i nám bylo
šestnáet let před léty. Vám jest tedy, slečno, šest-
náct let. Znal jsem jednu slečnu ve vašem věku
a ta byla zamilována do dvou kadetů, jednoho
úřadníka, tři hudebníků, poněvadž nosili dlouh
vlasy a konečně do mne. A víte, proč do mne
Poněvadž se dověděla, že nemám hudební
sluch, a poněvadž ona sama též postrádala hu
debního sluchu.“
„Milostpaní řekla,“ mluvil dále přítel
„abych si počínal zde jako doma, pročež do
velte, abych si zul boty, neboť mne tlačí.“
„Ale Jaroslave!“ „Každý ví, kde ho bot
tlači,“ odpověděl přítel, a zul si v salonu
boty ... „Jdu teď narazit soudek, neboť už
začne večeře a známí se scházejí. Mám starosti,
zda přítel nebude si příliš volně počínati...
Jaroslav
Růženka
17
article
Slavnostní večeře počala. „Náš host“, jak
ho nazývali, pronesl při prvním jídle, zajíci na
černo, následující první oslavnou řeč: „Slavné
shromáždění! Přišel jsem, byl jsem poznán a
uvítán. Přišel jsem z ciziny a to ze Švýcar, pře
Bavory šel jsem pěšky a navykl si různým způ-
sobům, na př. nespokojím se s jednou porcí za-
jíce na černo, vezmu si dvě porce, račte proto
odpustit a naše ctěná hostitelka nechť pováží,
že jsem důkladně vyhladověl.“
Slečna Zdenka, která seděla vedle slečny
Růži, podoíkla: „Má hlad“.
„Špatně dělá, kdo dary boží v sobě udu
šuje,“ podotkl milý host a pustil se do jidla.
„Pepíku,“ řekl Ladislav ke svému mla
dému bratru, „tobě se nějak svítí oči.
Ještě před druhým jídlem byl odnesen n
postel do ložnice, neboť vyšlo na jevo, že po-
máhal při narážení soudků odpoledne v předsín
a dále, že ztrávil čas od tří hodin do pěti v přod-
síni u soudků, což nemohl náležitě odůvodnit.
Příhoda s Pepíkem rozproudila zábavu. Př
druhém jidle řekl dokter Lanfeld, dopíjeje skle-
nici: „Nevím, kolik jsem vypil.“ Zamlčel se.
Bavor
Zdenko
Pepík
Ladislav
Příhoda
Lanfeld
Švýcary
18
article
„Pamatuji se,“ pokračoval, „positivně vím, že
zde v okoli málo hoří. Za to když jsem byl ve
Slezsku, pořád hořelo na statcích hraběte Lá-
riše. Sedíme v hostinci. Jedou hasiči kolem.
„Kde hoří?“ ptáme se. „U hraběte Láriše.“ Z
čtvrt hodiny zase jedou jinam. „Kde hoří, co
hoři?“ Hrabě Láriš!“
Tato řeč, která neměla žádné souvislosti
s předcházející rozmluvou, vzbudila velkou ve-
selost. „Jest to improvisace,“ podotkl náš host.
Při třetím jídle promluvil milý host: „Ctěná
společnosti! Šalamoun, nejmoudřejší z proroků
starého zákona, praví v bibli: „Člověče, užívei
všechno, co se ti ku požitku nahodí, vše jest ti
dovoleno, a těš se z práce, kterou jsi vykonal.“
Prosím tudiž o dovolení, bych si mohl vzíti ještě
jednu porci.“
Když byla přinesena zmrzlina, mluvil jeden
z přítomných, studující lékařství (když sněd
třeti porci), o nebezpečnosti požívání zmrzliny
Okolo desáté hodiny byl dán návrh, aby
soudky z předsíně byly dopraveny do jídelny
Návrh byl většinou hlasů přijat.
Láriš
Šalamoun
Slezsko
19
article
„Dělá to větší dojem domácího štěstí,“ řek
„náš host“, když soudky stály u dveří, „všude
dobře, doma nejlíp.
„Svlečeme si kabáty, neboť se všichn
známe,“ podal „náš host“ další návrh, který
byl teprve po dlouhé debatě přijat.
„Ku poctě svých narozenin zahraje nám
slečna na piano!“ řekl ve svém přípitku, který
skončil slovy: „Kéž vaše narozeniny, drah
slečno, se opakují každý den!
Tlumoče přání všech, řekl doktor: „Hleďte
Sedíme zdo a zabíjíme marně čas. Jak ho za-
bíjíme? Sezením. Prosím, positivně vím, se-
díme! Dobrá! Tancujme!“
Ladislav a jeho přítel mrkli na sebe.
„Tancujte,“ řekl Ladislav, „já neumím a
Jaroslay také ne.“ Společnost odebrala se do
salonu a v jídelně zbyli jen oba přátelé ...
„Musíme nahnout soudek,“ řekl po nějaké
době Ladislav, „já tě měl vždy velmi rád, podej
sem sklenici.“
Ze salonu ozýval se zpěv, hluk tancea
zvuky valčíku.
V denníku Ladislavově nacházi se následu
jící zmínka o slavnostní večeři: ... O páté ho-
dině ranní šli jsme ukázat Jaroslavovi naše
město. Jaroslav si po cestě bručel: „Odbila
dvanáctá hodina, chval každý duch Hospodina
opatrujte světlo, oheň, ať není žádnému ško
„Vypadá to zde jako v Pise,“ řekl Jar
slav, když jsme mu ukázali kulatou věž kostela
„je moc na stranu nakloněna.“
den.“
„Co pák to bylo,“ ptala se ve Vodní ulie
jedna sousedka druhé, když ráno vynášely
služky z domu koš s rozbitým nádobím a ko-
berce.
„Ale, milá paní,“ řekla sousedka, „to ne
vědí, u Hájkoje byl včera „velkoj den“. Slečně
bylo šestnáct let.
Ladislav
Ladislavův
Jaroslav
Jar
Pisa
Hájkoj
20
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Charcolova výprava k jižní točně. Těchto dnů
došel do Bordeaux dopis člena Charcotovy výpravy
k jižní točně, inženýra Pléneaua, ze dne 27. ledna.
Dopis zní následovně: »Tento dopis, dostane-li se do
vašich rukou, podá vám poslední zprávy o nás. Ale
je to velmi pochybno, neboť ho svěřuji nábodě. Špatná
pohoda přinutila nás, abychom vepluli do záloky
Charcolův
Charcotův
Pléneau
Bordeaux
21
article
Orange; nyní zátoku opustíme, poněvadž se zdá,
jako by se chtěla dobrá pohoda vrátit. Pravím-li
sdobrá pohoda«, je to jen fráse, neboť vše jest jen
poměrné. Psali jsme tedy zas jednou dopisy, jež vlo-
žíme do malé pozinkované krabice. Tato krabice je
přípevněna na hrotu žerdi, postavené na pobřežía
daleko viditelné; poplují-li tudy náhodou lovci mrožů.
budou moci zaslati tyto poslední zprávy našim rodi-
nám a našim přátelům. Zprávy ty možno shrnout
následovně: »Vše jde dobře, duševně i zdravotně.« Čím
více se blížíme cíli, tím více vzrůstá naše důvěra
a jsme čím dál tím víc odhodláni, dospěti až ke
konečnému cíli, abychom splnili uložené sobě po-
slání. Podaří se nám to. Nemám ani pokdy ani
v úmyslu, vylíčiti znaménité končiny, jimiž jsme pro-
jeli. Všechny tyto končiny moře od mysu Hornova
jsou báječné ve své divokosti a plavba ve průplavech
patagouských jest přímo báchorkovitá. V tu dobu
jsme v zátoce Orange. Zde přezimovala roku 1882
francouzská výprava »Romanche«. Vedle pyramidy.
kterou zanechala, postavíli jsme nyní žerď, jež nese
krabici s našimi dopisy. Výprava naše vlastně ještě
nezapočala a teprve až odtud odplujeme, budeme
musit zápasit s Neznámým! Ale jsme odhodláni, pod-
niknouti vše, abychom dosáhli cíle, který jsme si
vytkli. A teď svěřuji tento dopis osudu, přeje si z ce-
lého srdce, aby došel a mohl být uveřejněn a tím
způsobem podal všem, kdož se o nás zajímají, zprávy
o našem osudu, aspoň až do dne, kdy tento list byl
psán. Na shledanou. S bohem e
Orange
22
article
= Zamilovaný párek zmizel. Z Brusselu se ozna-
muje: Občas stává se v Belgii, že ta neb ona osob-
nost záhadným způsobem zmizí. Brzy je to bodrý
rolník, brzy učitel, brzy malíř. Časopisy po celé dny
uveřejňují nanejvýš rozčilující domněnky, až konečně
šťastný zmizelý velmi potěšen nebo uražen, podl
toho, jak o jeho zmizení bylo v časopisech pojed-
náváno, opět se přihlásí v novinách, že je živa
zdráv. Tak vedlo se onehdy malíři Le Grouxovi,o
němž prohlašováno, že sešílel a zmizel. Tato pravi-
delnost případů zmizení počínala být již poněkud
jednotvárná. Tu však zcela chvályhodně jakýsi za-
milovaný párek z Charleroi uvedl do věci pitvornou
změnu. Charlesu R—ovi a Bertě P—ové, kteří oba
náležejí k nejváženějším rodinám, bylo odepřeno
svolení ke sňatku. Psali tedy rodičům a známým, že
hodlají skončit sebevraždou. A zmízeli. Celé Charle-
roi bylo rozčileno a rozčilení obráželo se v časopisech
po celé zemi, když došla zpráva, že zmizelí nalezeni
v jednom hotelu v Marseillu mrtvi. Trýzněn výčit-
kami svědomí, spěchal nešťastný otec do Marseillu
Groux
Charles
Berta
Charle
Brusel
Belgie
Charleroi
Marseille
23
article
Zjistil mrtvoly, jedem k nepoznání naduřelé. Zdal
šaty souhlasí, nevěděl ovšem zcela na určito, nebo
otec nemívá v obyčeji starat se valně o podrobnosti
toiletty své dcery. S pláčem vzal s sebou několik
maličkostí na památku. Nařídil, aby mrtvoly byly
převezeny do Charlerci a hluboce zarmoucen vrátil
se do Belgie. Ale jedva že doma opustil vlak, byl
překvapen telegramem bernské policie. Jeho dceraa
milenec sedí zcela klidně v jakémsi hotelu v Singen
na Bodamském jezeře a čekají na odpuštění. Nová.
ještě rychlejší, ale radostnější jízda do Singen. Vel
kolepé smíření a svolení k vytouženému sňalku, na-
čež se všichni vesele a spokojeně vrátili do Charle
roi. Zatím jely dvě neznámé mrtvoly z Marseillu do
Charleroi
= Memolry Adamevy. Dochází podivná zpráva.
Charle
Belgie
Singen
Vela
Marseille
Charleroi
Memolr Adameva
24
article
Memoiry Adamovy byly nalezeny. Známému ameri
ckému humoristovi Mark Twainovi »se podařilo« na-
lézti tyto zápisky prvního člověka. Pro archaeology.
filelegy atd., ovšem to mnoho neznamená, jen pro
lidí, kleří mají smysl pro humor. Již Adam, nebo
žák »poznal« ženu a za jeho dob přece byla jen je-
diná. Jako později král Šalamoun oddává se ote
lidstva žalostným úvahám o druhém pohlaví. Mime
jiné praví o své družce: »Nová bytost s dlouhými
vlasy stává se mi nepohodlnou Mám ji stále před očima,
jest mi povždy v patách a nepouští se mne. To se
mi nikterak nehodí! Byl bych rád sám. Chci-li s
před deštém uchýliti do sluje, hned je v ní sama-
Pokusil jsem se svou družku vyhodit, ale tu teče
z děr, které má v hlavě a kterými se na mne dívá.
voda . . . Osušuje ji prameny svých vlasů.« — Po-
kud Adam dovedl ještě slzám vzdorovat, zkoušela to
Eva jinými důvody: »Nová bytost stropila hrozný
rámus. Žrovna jako zvířata, když jsou v tísni. Prál
bych si, aby nemluvila, ale není to možno, ona
mluví stále.« — Tak staré je to tedy jižl
= Krádež v obrazárně. Z Florencie se oznamuje
Drzá krádež spáchána byla těchto dnů v museu Na-
zionale. Jakýsi sklepník bez zaměstnání strhl se stěny
na níž byl připevněn bronzový relief Triumf Bacchův,
dílo to Bertolda di Giovanni, žáka Donatelova. Zdejší
jeden starožitník, jemuž relief nabídnut ke koupi
udal krádež, jejíž pachatel byl zalčen. Při téže příle-
žitosti nalezen u téhož starožitníka vlastní portrét ško-
ského malíře Hamiltona. Kus sám sebou ceny nepa-
trné, jenž již po delší dobu ukraden byl z galerie
Twain
Adam
Šalamoun
Eva
Bacchův
Bertold di Giovanni
Hamilton
Florencie
Memoira Adamov
25
article
Uffizii a rovněž jako relief vrácen byl sbírce. Pro-
slýchá se, že vzhledem k těmto událostem bude do-
zorčí personál ve veřejných museích náležitě roz-
množen,
= Bílý oceán. Kapitán parníku „Numantia“ ham-
burskoamerické linie, Brehmer, přinesl následujíeí
zprávu ze své cesty. Dne 6. srpna as na 111/4° severn
šířky a 60° východní délky zbarvilo se moře k osmé
hodině večerní ponenáhlu během čtvrti hodiny do
běla, takže konečně se zdálo, jako bychom plulí ve
mléce. Zbarvení potrvalo as pět hodin, až do východu
měsíce. Za svého života pozoroval jsem podobný zjev
pouze jednou. Bylo to v srpnu roku 1888, blíže po-
břeží Javy. Tehdáž měli jsme krátce před tím moře-
třesení a domnívali se, že tento úkaz jest s tím ve
spojení. Zajímavý byl nynější úkaz také tím, že
spadlo na palubu množství létacích ryb.
= Osud odsouzence k smrti. Z Londýna se ozna-
muje: Těchto dnů bude propuštěn ze žaláře John Lee,
jenž v únoru 1885 pro vraždu odsouzen byl k smrti
Muž tento děkuje za svůj život a svou svobodu okol-
nostem zcela podivným. Zapřísahal se povždy, že jest
nevinen a také před soudem zachoval důstojný klid.
Uffizie
John Lea
Londýn
26
article
Avšak nepodařilo se mu přesvědčit porotce o své ne-
vině a tak byl odsouzen k smrti provazem. V den
popravy vstoupil Lee modle se na popraviště. Popravěí
položil mu okolo hrdla oprátku, ale přístroj, kterým
se měl odsouzenec propadnout, neúčinkoval. Třikrát
musil Lee opustil popraviště, třikrát přístroj opraven
— ale jakmile na něj odsouzenec vstoupil, vypověděl
službu. Obecenstvo trnulo na příšerným tímto di-
vadlem. Toliko odsouzenec zůstal klidným a modlil
se dále. Poprava musila býti odročena, a konečně
bylo od ní zcela upuštěno. Nyní opustí Lee po vazbě
skorem dvacetileté trestnici. Zvláštní žádost o milost
vymohla mu svobodu.
= Zajímavý proces. Jakýs Američan podal na
slavného chirurga pařižského prof. Doyena žalobu
na vrácení 100.000 fr. Manželka žalobcova mrs. Cro-
kerová trpěla rakovinou žaludku, kterou již před tím
jakýsi anglický chirurg byl operoval za 75.000 fr., ale
bez výsledku. Prof. Doyen slíbil, že pacientku, jež
přibyla z Cannes, úplně vyléčí. Léčení počalo 29. dub-
na a dne 18. května bylo prof. Doyenovi vyplaceno
100.000 fr. Avšak dne 17. května oznámeno mu, že
jeho návštěv již není třeba. Američané odcestovatia
mrs. Crokerová zemřela v červnu na cestě do New-
portu. Chirurg tvrdí, že by pacientku vyléčil, kdyby
nebylo bývalo léčení přerušeno. Vdovec slibuje oněch
sto tisíc franků ústavu Pasteurovu.
Šachy-
Pořádá J. Rašovský
Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský
Uh. Ostroh, Morava.
Lea modla
Lea
Američan
Crokerová
Pasteurův
J Rašovský
Cannes
New
Morava
28
article
Zprávy čachové.
Ze Židenic. Ve čtvrtek 29. září byl v Žideni-
cích u Brna založen nový šachový kroužek. Při usta-
vující schůzi promluvil nadšeně o hře šachové osvěd-
čený pracovník p. officiál St. Trčala, redaktor rubriky
v „Neděli“. Zvlášť s povděkem přijaty byly drobne
zajímavosti z mistrovského turnaje ve Vídni r. 1898
které p. Trčala svěže a s plastickým humorem před-
nesl. Pro příště slíbil zmíniti se o turnaji v Koburku
— Za předsedu kroužku zvolen p. Ludvik Dvořák, po
štovní officiál, knihovníkem a pokladníkem talentovany
problemista p. J. Volf, technik. Schůze budou katdj
čtvrtek. Přejeme plného zdaru kroužku, jenž vyrostl
na půdě, kterou pro život šachový zkypřil nezapome-
nutelný Střítecký
Nové, 8. vydání „Bilguera“ začne brzo v sešite
vycházeti u firmy Veit Comp. v Lipsku
V Egmond am Zee (Hollandsko) sehrál dr. Olland
s R. Lomenem match na 6 partií, z nichž 4 vyhrál, i
prohrál a 1 remisoval.
Úloha čís. 102 (reprodukce)
V. Holst, Svendborg
Stanislav
Trčala
Ludvik Dvořák
J Volf
Veit
Olland
R Lomen
V Holst
Svendborg
Židenice
Židit
Brno
Vídeň
Lipsko
Egmond be Zea
31
article
Partie čís. 85.
Hrána na sjezdu v Hastingsu 1904.
— Vídeňská hra. —
Bílý: H. Jacobs
Černý: H. E. Atkin
1. e2—64
e7—65
26. Vd1—e1
Ja6—ch
2. Jb1—c3 Jg8—-f
27. Kf2—gt
Sd7—e8
3. f2—f4
d7 —d5
28. b2—b4
a5xb4
4. f4xe5
Jc5—a6
Jf6xKe4
29. a3xKb4
5. Jg1—f3
Vf8 —g8
Sf8—b4
30. Jd4 —e6
6. Sf1—d3 a) Je4—cs
31. Je6xkce7
Sa6x c7
7. Sd3—e2
d5—d4
32. d5—de
De7—e
8. Je3—b5
Jc5—e6
33. Dc4xkc7
Se8—h5
9. 62—63
34. De7—e4
d4—d31k
De6—g6
Va8—a
10. c3xb4
35. Dc4—d5
d3xK e2
a7—a6
36. Ve1—fi
Sfö—f4
11. Dd1xKe2
Je6—fi
37. Ve1—dli)
12. Jb5 —
Sh5—g4
Vg8 — ds
38. d6—d7j
13. De2—es
Jf4—d3+-d
39. h4—h5
Dgexch5
14. Ke1—ez
JdsxKcr-
40. e5—e0
Dh5 k«d5
15. Valxci
41. Vd1 —d5
Sgixe6
Jb8—c6
16. h2—h4e
42. Vd5—de
Va3—e
17. d2—d4í)
Je6xcb4
Kh8—g8
43. Vfl—dl
18. d4—d5
86—a5
Kg8—f7
44. b4—b5
H Jacobs Černá
H E Atkin
jít jít 7
jít 7
Jb
sh
Vd
jít Virginie
Hastings
Sd 7
e 4 d 4
h 4 e 42
c 3 Jg 8
e 8 3
Sf 1
sa
c 7 7
e 2 d
xK
Kh
kg
32
article
19. Vh1—díg
h7—h6
45. Jf3— d4
Vdsxd7
20. a2 —a3
Jb4—a6
Sc8—d7
46. Vd6xd7-- Se6d7
21. Jc3 —b5
Dd8—e7
22. Jb5—d4
47. Jd4—c6 Sd7 x xce
48. b5c6 Ve3 —
23. Ke2 — f
f7—
24. De4—ce
b7—be
a bílý se vzdal.
25. De2—c4! Kg8—hsh)
Poznámky (dle M. Eljašova v „Münch. N. Nach.“)
a) Zajímavá novinka
b) Zajfmavá tato občé pěšce mela by získatí černému
rozhodnou převahu. 9. . . dxc naproti tomu po-
skytlo by bilému veškerých výhod Evansova gambitu
bez ztráty pěšce
c) Tahem 12. . . Jc6 mohl by černý zabrániti na dlou-
hou dobu výhodnému vyvinutí bílých figur, na př.
13. a3; Jd4; 14. Jxdi; JXd4; 15. Ddl; (Dek;
Sf5!) Dh4+ 16. Kfi (na 16. g3 následovalo by Sf
Dí4+ 17. Kgl; Sg4, a černý vyhraje. Na 18. d
rozhoduje De5. I po vzdání se pěšce na př. 13.
d3 nebo 0—0 jest výhoda černého po Jxb
zřejmá.
13. .. Jg2+- jest chybné pro 14. Kf2; Sh3; 15.
Kg3 atd.
Nyní začíná napínavá střední hra. Jacobs, jsa v
výhodě, dovednými manévry snaží se získati vítěz-
ného postavení, což se mu vzdor duchaplné obraně
Atkinsově podaří. V rozhodném okamžiku však
ochabne a přehléduntím prohrává.
Ovšem ne 19. Jg5 pro St5! (20. DXf5; Jd4++ atd.)
Zajisté výborný tah; zdá se však, že bílý následu-
jící kombinaci výhry dříve docíliti mohl 19. a3 Ja6;
20. Jg5; g6; 21. JXh7! KXh7; 22. h5; Sf5; 23
Df41 atd. Na 23. . . Kg7, g8 nebo Vh8 násl. gi!
Hrozbu hg s Dh6 nelze vůbec bez velkých ztrát
zabrániti.
25. .. De5; 26. Da2 a 27. d6-+ ihned prohrávalo.
Po 37. Vel nebylo lze více bílé pěšce v postupu
zadržeti.
Hrubá chyba, která rychle prohrává. Bílý zamýšlei
asi 41. e7! přehlédl však černého odpověď Dgšl
Končící hra č. 11 (reprodukce).
M. Platoff, Riga
Vd
Jb
M Eljašův
Münch
Evansův
Jc
Jd
JXd
Kfi
Jacobs
Atkinsův
Jg
KXh
Sf
M Platoff
Rigo
h 7
f 7
b 7
Sf 5
dh 4 + 16
Jd 4 + + atd
JXh 7
Sd
Ddl
Jg 2 +