1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 9. října 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
přeč. lácí sel
v Práze v adminisfraci
ně
nitnt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
B nisle
ndot ieta . . . . 7 K 50h
ve dlIkách: 2 K 30
n něie.
Poštont
na niřste
:: 3ke
R diuti n ela-
drjí ikoi, K o
pt
6
title
Onešní číslo pro Prahu le o 20 stranácl.
Praha
7
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 8. října. V 8.30 hod
večer. (Pův. tel. zvl. dopisovatele »Nár. Listů«.
Dne 5. října sveden byl boj ve ves-
nici Sialio-Chedzi. Rusové za-
hnali tu na útěk 7 škadro
japonských. Nepřítel prch al za
takové paniky, že zanechal na
bojišti i mrtvé i raněné. Rusové za-
jali mnoho dragounů japouských i dva
důstojníky.
Osobnost, přidělená štábu Grippen-
bergevě, sdělila, že soustřeďování druhé
armády mandžurské nebude ukončeno
před březnem.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Rus
Petrohrad
Grippen
8
article
Poměry vnitro-rakouské
roku 1879 a 1904.
Poměry vnitro-rakouské
roku 1879 a 1904.
Není čeho litovati, že právě v těchto dnech.
kdy sněm království českého ociťuje se v novém
zápase se svévolnou, zemězradnou obstrukcí vše-
německou, : s české strany stal se pokus, pro-
hlásiti nynější poměry národa českého k politice
vnitrorakouské za podobné, ba i za stejné
s oněmi, v nichž byl před dvacíti pěti léty, když
zástupci jeho opustili taktiku trpného odporu,
provozovaného po šestnáct let a vrátili ce do
řišské rady vídeňské. Poněvadž toto porovnání
s poměry, jež dělí od sebe čtvrt století, stalo
se za úmyslem zjevně přiznaným, aby nynější
zástupci národa českého zanechali obstrukce
proti říšské radě vídeňské, jako předchůdcové
jejich před dvacíti pěti léty zanechali protin
trpného odporu, dlužno dokázati, mezi poměry
jaké byly ve vnitřní politice rakouské r. 1879
s jaké jsou r. 1904, že není stejnosti, ba ani
nejmenší podobnosti, tak že z opuštění trpného
odporu před dvacíti pěti léty, naprosto není lze
provésti parallelu pro obstrukci českou v době
nynější. Trpný odpor poslancův českých, za-
hájený proti radě říšské r. 1863 a provozovaný
až do r. 1879, nedovedl překážeti ostatním stra-
nám a členům tohoto zákonodárného sboru v po-
radách a usnášeních, jimž pak naskrze dostalo
se nejvyššího stvrzení, tak že ústavní činnost
isttedního parlamentu až do roku 1867 rakou-
ského, a odtud jen cislajtánského, za nepřítom-
nosti representantův národa českého pokračo-
vala bez nejmenšího obmezení a beze vší zá-
vady. V tom právě záležela veliká chyba taktiky.
9
article
zvané trpný odpor, že tento odpor ani nejmen-
ším skutkem nikde se nejevil a že za jeho
šestnáctiletého trvání změnilo se i státoprávn
ústrojí říše rakouské zřízením dualismu r. 1867
a zároveň, že pro západní polovici monarchie
projednána, odhlasována a schválena byla zcela
nová ústava (prosincovka), nejvlastnější dílo na-
šich odpůrcův politiekých i národních.
10
article
Tím časem národu našemu snášeti bylo
všechen nátisk soustávy vládní, jíž trpný odpor
našeho národa nepřekážel ani v nejmenší
choutce její. Však zcela jinak vyvinuly se po-
měry v parlamentě vídeňském a utvořila se
i situace vlády, když zástupcové českého ná-
rda přinuceni byli sáhnouti k nejkrajnější
zbrani, ku parlamentní obstrukci. Tímto způso
bem stroj parlamentní ve své práci úplně byl za
nažen.
Vláda Körbrova od té doby nemůže úřado
vati jinak, leda neústavně, nezákonně, absoluti
sticky. Tu již patrný jest veliký rozdíl v po-
měrech, které trvaly v Rakousku za doby trp-
ného odporu poslancův českých a které nastaly
a posud trvají působením české obstrukce v par-
lamentě vídeňském.
Jiný, neméně veliký a závažný rozdíl mezi
poměry, za jakýchž poslanci čeští odhodlali se
r. 1863 k trpnému odporu, provozovanému až
do r. 1879, a za jakýchž vznikla obstrukce če-
ská proti vládě Körbrově, záleží v tom, že až do
14. října 1899, aspoň ve formální platnosti
byla zachovávána samou vládou vídeňskou
hlavní zásada všeliké ústavnosti, dle které men-
šina zákonodárného sboru má se podrobiti jeho
většině. Od únorových volebních řádů Schmer-
lingových většina na říšské radě vídeňské, z prvu
širší, později užší, nesrovňávala se sice s nepo-
píratelnou většinou občanstva rakouského, ale
uvnitř parlamentu ve vší formě vládla jako vět-
šina. V tomto i velice porušeném i nesprávném
způsobu jejím bylo přece napořád lze mluvit
o ústavní půdě. Na tuto ústavní půdu zá-
stupci národa českého r. 1879 také byli vlá-
káni, když se jim slavně bylo slíbilo, vrátí-li se
na ni, že dobudou všeho, což národu našemu po
právu přirozeném, dějinném i psaném náleží.
Na této ústavní půdě zástupci národa če-
ského bojovali za svůj národ po jedenáct let.
Rakousko
11
article
Sdělávajíce po té době bilanci své parlamentni
činnosti, shledali, že byli valně oklamáni a že
ústavní půda rakouská, zřízená volebními řády
únorovými, neí sdělána pro právo a spravedlnost
národa našeho. Hlavní boj jejich byl obrácen
stále k tomu, aby i pomocí těchto řádův voleb-
ních zjednána byla na říšské radě většina, je-
jímižto členy i oni by mohli se státi. Však tu
již na sklonku vlády Taaffovy ústavní půda ra-
kouská počala kolísati se, až za krátko stala se
houpačkou, na níž většina parlamentu závisela
na vůli vlády.
Od té doby ústavní půda rakouská ztrácela
se pod nohama českých poslancův a ztratila se
pod nimi nadobro, když 14. října 1899 dr. Kör-
ber jako člen vlády Claarovy úplně ji byl od-
metl, postaviv na místo její všemoenou libovůl
německé menšiny, jejížto obstrukce povýšena
na důstojnost a moc nového principu ústavnost
rakouské.
Taaffův
doktor
Kör
Claarův
12
article
Jestliže tedy „Neue Freie Presse“ v před-
včerejším článku svém praví, že „po českém
prohlášení (dr. Pacák) jest dvojnásob, ba troj-
násob nutno, uvěsti Čechy opět na půdu par-
lamentni ústavnosti, na jedinou půdu, kde lze
mluviti o českých nárocích a tou půdou, že jest
jen říšská rada vídeňská“, tož dlužno odpově-
děti: Takovou půdou říšská rada
vídeňská od 14. října 1899 už nenil
Tu jest druhý hlavní rozdíl v poměrech.
kteréž ve vnitřní politice rakouské trvaly ještě
za trpného odporu českých poslancův a kteréž
tu zřídil pan dr. Körber. Vždyť v měsíer červ u
(. r. táž „Neue Freie Presse“ s velikým nářkem
ohlašovala: „ Z ústavy zbyly už jen prázdné
formy, pohodlný obal neobmezeného rozhodo-
vání o veřejných prostředcích.“ Vždyť sama ře-
čeného měsíce s nejtrpčejší ironií dokazovala.
co všechen svět už dávno věděl, že totiž „ústav-
nost rakouská“ vyšla ze cviku. . . A na půdu ta-
kové ústavnosti volají a odkazují znova pánové
a státníci vídeňští národ český, hrozíce mu, že
svou obstrukcí proti parlamentu vídeňskému ni
čeho nesvede?
Pacák
doktor
Körber
Čechy
Neue Frei Presse
13
article
Jak směšné jsou tyto hrozby, když titíž lide
projevují největší strach před opětnou obstrukcí
německou, kdyby prý jen sebe méně učinili na
zažehnání obstrukce české!
Věc vypadá tak: Pokud vláda Körbrova
nebo některá jiná po ní neodčiní nadobro ne-
zákonný a neústavný skutek ze 14. října 1899,
pokud totiž neodejme obstrukci německé všecko.
co ona na ní onoho dne svou parlamentní i po-
uliční bouří byla vymohla, pokud nebude ob-
novena aspoň formální platnost ústavní půdy
rakouské, na níž většina zákonodárného sboru
má rozhodnou moc a platnost nad menšinou.
potud není vůbec lze obnoviti dělnost říšské
rady vídeňské a nerušený rozvoj její činnosti.
Poměry v parlamentě vídeňském, v ústa
nosti rakouské a v soustavě vídeňské vlády
musejí býti uvedeny zpět aspoň tam, kde byly
před katastrofou a kapitulací státu rakouského
v řijnu 1899.
Za dalšího, nezměněného trvání těchto po-
měrův jest naprosto marno dovolávati se ná-
vratu representantův národa českého na půdu
na které místo práva panuje křivda, míst
pravdy lež a klam, místo spravedlnosti národní
svévole všeněmecká.
14
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 8. října. (Změna v nám o
ním velitelství.) Vlastnoručním listem
panovníkovým, daným v Radměři dne 5. t. m.
sproštěn admirál bar. Spaun po 54leté službě
vrchního velení válečného námořnictva a na
jeho místo dosazen viceadmirál Rudolí hr
Montecuccoli.
Odstupující admirál Spaun narodil se ve
Vídní 8. května 1833 a vstoupil do služby u ná
mořnictva r. 1850. R. 1859, postoupiv za fre
gátního poručíka, účastnil se války s Francií
Sardinif; r. 1864 jako lodní poručík války
s Dánskem. R. 1866 za války s Italií velel nej
prvé parníku „Ondřej Hofer“, později byl dru
hým velitelem pancéřové fregaty „Arcikníže
Ferdinand Max“, s níž se účastnil 20. července
bitvy u Visu a byl vyzhaménán řádem- železné
koruny 3. třídy. Postoupiv znenáhla na fregat
ního kapitána, byl r. 1873 přidělen jako ná-
mořní attaché londýnského poselstva, kdež pů-
sobil až do roku 1879. Od r. 1879 do r. 1883
konal s arciknižetem Karlem Štěpánem cestu do
Brasilie a Severní Ameriky na lodi „Saida“
načež r. 1884 stal se volitelem kasemátní lod-
„Tegetthof“, rok na to velitelem lodi „Mira-
mare“, na níž následník Rudolf vykonal cestu
do Orientu. R. 1886 stal se kontradmirálem a
účastnil se jako velitel divise blokády řeckého
pobřeží. R. 1892 povýšen za viceadmírála a
r. 1897 stal se náměstkem přednosty námořního
odboru v ministerstvě vojenství. V krátce na to
po úmrtí admirála bar. Sternecka jmenován
velitelem námořnictva a odborným přednostou
námořního oddělení v ministerstvě vojenství.
Rudolit
Montecuccoli
Spaun
Hofer
Ferdinand Max
Karel Štěpán
Rudolf
Sterneck
Praha
Vídeň
Dánsko
Brasilia
severní Amerika
Mira
Orient
15
article
R. 1899 povýšen za admirála a rok na to vy-
znamenán velkokřížem řádu Leopoldova.
Jeho nástupce hr. Rudolf Monte-
euccoli Poliano, narodil se 22. února
1843 v Modeně, r. 1859 vstoupil do námořni
akademie a účastnil se jako námořní kadet války
s Francií a Sardinií. R. 1866 jako lodní pra-
porník účastnil se na fregatě „Adria“ bitvy
u Visu, r. 1884 při blokádě řeckého pobřeží by
jako korvetní kapitán velitelem lodi „Alžběta“
později byl zaměstnán v ministerstvu vojenstv
jako přednosta jednoho oddělení v odboru ná-
mořním. R. 1897 povýšen za kontradmirála
stal se velitelem námořního arsenálu v Pulji.
R. 1900 byl velitelem východní eskadry ve vo-
dách čínských, kdež jako člen admirální rady
projevil též značné schopnosti diplomatické-
R. 1903 povýšen za viceadmirála a jmenovár
náměstkem Spaunovým v námořním odboru mi
nisterstva vojenství.
Ze Lvova, 7. října. (Lvovské kliniky
zavřeny.) Na jaře vznikl mezi zemským vý-
borem haličským a vládou spor o vydržování
klinik při lvovské medicinské fakultě. Zemský
výbor dával ze své pokladny klinikám zálohy
na výdaje, které má hraditi vláda. Když zálohy
ty dostoupily výše 243.594 K a vláda se ne-
měla k placení, zemský výbor pohrozil, že za
Rudolf Mont
Poliano
Adrie
Alžběta
Leopoldov
Modena
Francie
Sardinie
Lvov
16
article
staví další vyplácení záloh, tak že kliníky budou
se musit zavříti. Poněvadž však se vláda vy-
mlouvala, že účty klinik nejsou dosud prozkou-
mány a proto peníze na ně nemohou býti ihned
vyplaceny, zavázal se zemský výbor, že bude
kliniky vydržovati do konce července, aby se
nemusily zavříti uprostřed školního roku. Přes
to však vláda nezaplatila svůj dluh dosud, ná-
sledkem čehož zem. výbor odepřel nyní další pří-
platky na kliniky a tyto musily býti zavřeny
Professorský sbor medicinské fakulty podal mi-
nisterstvu osvěty telograficky prolest proti do-
časnému uzavření klinik.
Ze Zadru, 6. října. (Z vyšetřován
proti bar. Handlovi.) Vládní „Smotra
Dalm.“ uveřejnila výsledek vyšetřování, naříze-
ného drem. Körbrem, o afféře Handlově. Ze
zprávy o vyšetřování tom vysvítá, že býv. kon-
ceptní praklikant v místodržitelství, Rendič.
trvá na tom, že baron Handel v rozmluvě s ním
užil slov „Dalmatinci nemají čestného slova“, a
své tvrzení neodvolal ani před vyšetřovací ko-
misí, ačkoli okr. hejtman Tichý, který byl pří-
tomen při oné rozmluvě, tvrdil, že místodržitel
ve své řeči výrazu „čestné slovo“ neužil. Ale
přes Rendičovo svědectví přešlo se k jednacímu
pořadu a bar. Handlovi dáno vysvědčení, že
Dalmatinců neurazil. Výsledek vyšetřování sdě-
len ovšem také zemským poslancům, jest všal
známo, že vlivu na ně neměl. Ti jsou přesvěd-
čeni o vině Handlově a žádají neústupně za jeho
odvolání
Z Pešti, 6. října. (Pomaďaření chor
vatské domobrany.) Proslýchá se, že
velitel chorvatské domobrany, gener. -major
Handl
Handlův
Tichá
Pešť
Smotra Dalm
Handel
17
article
Gerba odstoupí, protože nechce převzíti zod-
povědnost za různá nová opatření ministerstva
honvédů, čelíci proti chorvatskému velení. Dle
uhersko-chorvatského vyrovnání z r. 1868 slu
žební řečí chorvatské zemské obrany (domo-
brany) jest výhradně chorvatština a také
prapory této divise jsou pořízeny v chorvatských
národních barvách: červené, bílé a modré. V po-
sledních létech přidělováni k chorvatské země-
branecké divisi důsledně maďarští důstajnici,
neznalí chorvatského jazyka. Proti takovému
jednání ministerstva vyslovil se gen. Gerba. Byv
povolán do Pešti k ministrovi, potvrdil, že s mi-
nisterským opatřením nesouhlasí, poněvadž jes
jednak protizákonné, jednak vadí i ve službě.
Bylo mu namítnuto, že v uhorské zemské obrane
musí zavládnouti uniformita i co do velení. Gen.
Gerba na to oznámil, že by za následky nemohl
převzíti zodpovědnost a bylo by mu milé, kdyby
mu byl přikázán jiný odbor služby.
Z Pošli, 6. října. (Generál Czec z f.
Došla sem zpráva, že dne 6. září zemřel v An-
gentině v Buenos-Aires starý honvédský generá
z r. 1848, Jan Czecz ve věku 82 let. Czecz
jako mladý důstojník přestoupil r. 1848 k ma-
ďarskému povstaleckému vojsku, byl na dopo-
ručení gen. Bema Košutem povýšen za generála
a po dlouhou dobu spolu s Bemem hájil Sedmi-
hradsko proti vojsku císařskému. Když bylo po-
vstání potlačeno, uprchl do Paříže a odtudse
přestěhoval r. 1859 do Argentiny, kdež mu bylo
svěřeno řízení vojenské akademie. Přes to, že
uherská vláda mu slibila značnou pensi, vrátí-li
se do vlasti, spokojil se pensí 4000 K, kterou
mu z Pešti posílali do Algentiny a do staré vlast
se nevrátil.
Czec
Czecz
Bem Košut
Bem
Pešť
BuenosAires
Paříž
Argentina
18
title
Politické zprávy zahraničně.
19
article
Desátek v Bosně.
Dop. »N. L.«
Dop
Boseň
20
article
Z Bosenského Nového, 5. října. Desátek
a lépe řečeno způsob, jakým je za ochirany oku
pačných úřadů vybírán a vydírán, je trvalé ne
21
article
V drobném prodeji:
ranní čísle o sobě . . . za 6h
odpolední
. . . za žh
Ve flialkách na veskovš:
ranní číalo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 3h
Inseráty
platí se hotově zapřei.
Plečplacení a inperty přijímá sdmini-
strace v Marianské ulici č. s.
—1 e
Tam nacházejí se též redakce
tiskárna a ekpodise „Nárednich Listá“.
Rukopisy se novršoeji
Nárednich
marianský ulice
č . s
22
article
štěsti Bosny a Hercegoviny. Nedávno se zde
přihodil případ, který je krvavě illustruje.
Dne 1, t. m. v selu Vitasovcích, 2 hodiny
od Bosenského Nového, sedlák Trivun Papič
ubil svého spahiju (statkáře) Rašimbega Ceriče
z Nového při vybírání třetiny. Událo se to ná-
sledovně:
Rašimbeg Cerič vystavěl si v letě v řeče-
ném selu čardak (lelohrádek). Několik tomu dní
beg počal vybírati od svých kmetů třetinu z ku-
kuřice a Trivun Papič, chlapec 18letý, vozi
párem volků svou třetinu do čardaku spahijova.
Mezi tím, co náklad skládal, děti begovy jej
škádlily a týraly jeho voly. Trivun marně je
vlídně napomínal, aby toho nečinily, děti byly
ještě svévolnější. Konečně nejstarší begovič vyňal
revolver a namířiv na vola zvolal: »A já ti
mohu vola třeba zabiti, zachce-li se mi !«
Trivun Papič vzal motyku a hrozil dětem
begovým, že jim nabije, jestliže ihned neutekou.
Ale jen hrozil a na splnění hrozby nemyslil
Děti běžely na čardak a žalovaly matce, že jin
»vlach« hrozí a psuje. Ale to nebylo pravda.
neboť sedlák nepsul ani slovem. Matka dělen
uvěřila a vzkázala otci, jenž byl na hono
čardaku na poli.
Trivun složiv kukuřici vracel se s vozen
domů a cesta jej vedla kolem Rašimbega, jent
se naň vrhl a začal jej tlouci. Když byl dobř
zbit, Trivun jel domů a za hodinu přijel s no
vým nákladem třetiny. Mezi tím v něm vřelc
pro potupu a násilí, které se mu stalo. Kdyt
kukuřici složil, obrátil se na Rašimbega: » Pro
jsi mne, beže, pro nie za nic, čístě, nevinnéhe
ztrýznil?«
Beg se naň obořil: »Darebáku, což ty má
ještě smělosť žádati, abych se ti zodpovidal ?
A s těmi slovy Trivuna opět počal bíti. Trivur
popadl motyčku, která vedle na zemi ležela
udeřil bega třikrát do hlavy, beg padl omráčen
a druhého dne skonal.
Trivun pak sám se dostavil k soudu
udal, co a jak se přihodilo.
—tor
Trivun
Papič
Rašimbego Cerič
Rašimbeg Cerič
Trivun Papič
Rašimbego
Bosna a Hercegovina
23
article
Změny v nejvyšším velitelství francouzské
armády.
Po odstoupení generála Négriera a Langloi
z aktivní služby byli jmenováni, jak jsme ji
stručně sdělili, novými veliteli armádních sborů
generálové Debatisse a Trémeau. Mi
nisterská rada nejmenovala ještě nástupce gene
rálů Négriera a Langloie v nejvyšší radě vo
jenské.
Generál Debatisse, bývalý velitel vojenské
školy polytechnické, byl posledně v čele 5. di-
vise pěší v Rouenu. Narodil se r. 1845 v Pa-
říži. Roku 1868 byl poručíkem a za války
1870 byl povýšen na setníka, r. 1893 byl plu-
kovníkem a r. 1898 velitelem brigády a r. 1902
velitelem divise. Je členem technické komise
pro koloniální vojsko.
Generál Trémeau byl dosud velitel 2.di
vise jízdní v Lunévillu. Je stár 55 let. Za války
r. 1870 stal se poručikem u kavalerie a r. 1898
byl jmenován velitelem brigády a r. 1902 ve-
litelem divise. Je jedním z hlavních, nejlepších
generálů jizdy-
K sensační afféře v loděnici »Germania«.
Socialistický list šlesvicko-holštynský zvěděl,
že zatčený úřadník loděnice »Germanie« Burkme-
yer pohřešované plány lodí prodal Anglii.
Za známého slavnostního týdnu v Kielu, kdy
i Vilém II. byl přítomen a s anglickým dvorem
okázale se bratřil, přítomen byl tam i důstojník
anglického ministerstva námořnictví. Využil oži-
vlého přátelství anglo-německého k tomu, že
Négrier
Langloi
Debatiss
Trémeau
Vilém
Rouen
Lunéville
Anglie
Kiel
24
article
V Praze, 8. října.
Praha
25
article
zjednal si styk s Burkmeyerem a tajně plány
Burkmeyer
26
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 8. října.
6—. (Kronika.) Na výlet za hranice do
poručuje se průvodní list. Jsou chvile a paspor
je velmi užilečný. Promluví za vás, vyjasní si-
tnaci. Prohlásí, že nejste sami na světě, že z
vími někdo stojí, celá společnost, celý stál, váš
stát. Jste v moři cizoty, nikdo vás nezná a prů
vodní list vás udomácní. Vrátí vám jmeno, čest,
důstojnost. Udělá z vás člověka. Důležitý do-
kument
Než se vydáte na cestu, opatříte si do
kument!
Zašli jste si k úřadu, promluvili, co třeba.
Průvodní list je vyhotoven. Úřadnik vám jej po
dává. Zde jest!
Prohlížíte si tenounký sešitek kapesníh
lormátu.
— To je německé! Neračte mít po ruee
— český formulář?
Úřadník, vlídný pán, podíval se udiven ko
sou a pak laskavě, skoro oteovskys
— Česky? Za hranice? ..
— A proč ne? Chci také za hranicem
zdatat Čechem.
— Dobře, rozumím! zase on. Ale jestl
pak za hranicemi budou také — rozumět česky
— To je jejich věc! Nerozumějí také tu-
reeky, maďarsky, dánsky, holandsky, švédsky
přece přicházejí lidé s takovými pasy.
— Jak je libo. Dám vám tedy pas s če-
skím textem. Zde jest . ..
Přijímáte nový sešitek. Známý obsah: jaká
poslava, jaký obličej, nos, vousy, zvláštní zna-
není? atd. Všecko dvakrát, napřed německy
potom česky.
— Proč není čeština napřed?
— Nevím. Snad na tom nesejde.
— Mně na tom sejde.
— Nemohu pomoci. Dávám, co mám. Pře-
jete si průvodní list? Zde jest, jiného není
— A proč mi nebyl vydán exemplář s č-
ským textem hned napoprvé?
Čecho
Nevím
Praha
27
article
— Protože jste výslovně nežádal . . . N
to jest předpis. Z pravidla se vydává pas ně-
mecký. Na výslovnou žádost také dvou-
jazyčný
— Proč teprv na výslovnou žádost?
— Nemohu se pouštět do výkladů. Nen
to má věc. Jsem také Čech a vlastenec. Ale
v úřadě jsem zřízenec, konám, co je nařízeno
Sebrali jste svůj dokument a poroučíle se
přívětivému vykonavateli úřadních nařízení. Ce-
stou za hranice budete mít o čem přemýšleli
Za hranicí ve vlaku seznámili jste se s kra
janem. Má také pas, ale s čistě německým tex
tem. Lálka k diskussi.
— Cestujete jako příslušník německéh
státu ? kladete otázku.
— To jsem tak dostal ..
— A proč jste si nevyžádal jiný formulář
— Ani jsem si nepovšiml! Prosím vás,
kdož na to hned vzpomene! Při odjezdu mě
jsem tolik starostí ! . ..
Kdož pak hned vzpomene ! Velmi správné
Ze sto našinců, kteři si přijdou pro průvodní
list, snad jediný nevzpomene! Při odjezdu za
hranice má člověk věru plnou hlavu! A proč
by právě našinec měl neustále míti vše na pa-
měti? A jiný příslušník téhož státního zří-
zení nemusi! Němec bez říkání a vzpomínání
beze všech »výslovnosti« vždycky dostane vše,
jak se patří. Proč nemá mít našinec stejnou
výhodu? Našinec »výslovně« žádá a — teprv
nedostane. Zřízení je takové. Je zkrátka nedo-
statečné, je všeho vinno! Český průvodní list
není na skladě! Čech, jede-li za hranice, musí
úřadně svléci svoji národnost. Anebo si ji
aspoň nechat poodstrčit někam na druhé místo-
Jen tak z milosti někde na kraji připooznačit
Proč to? Jaký v tom smysl?
Pravíte, že tomu všemu je našinec beztoho
— zvyklý? Doma že v těch věcech nemá lépe
než za hranicemi, na průvodním listě ne hůře.
než v jiném úřadním jednání? Že to všeck
souvisí
Němec
Čechy
28
article
Máte pravdu, všecko to souvisí! Forma
průvodního listu není než drobounký článek ve-
liké soustavy, která se tu projevuje. Soustava
má svého ducha, svůj obsah. A obsah je ten
jsou občané prvního a občané druhého řádu
jsou národnosti vyšší a nižší hodnoty ! Našinec je.
rozumí se, vždycky nižšího řádu a dostane prů-
vodní list takový, jaký mu — je přiměřen.
Nic se neodvolávejte na svou intelligenci
svůj talent, svoji zásluhu, na svůj osobní litul
váhu! Jste snad muž veřejného významu, hod-
nosta úřadní, odborník, učenec, umělec, básnik
a nevím co! Snad se pyšníte zlatým límcem
nebo hezkým osobním jměním ! Buďsi ! Sam
jen přednosti — druhého stupně. Neváží tuze
Dohromady přece nedovedete utvořiti vyšší celek.
velký organism své racy, jaký teprv mohl by
dodati váhy. Zůstáváte v podřadí a tak se vám
měříl
Štěstí ještě, že nejsme našinci tak zcela
sami ve svém smutném položení. A ve společ-
ností bolest snáze se snáší. Bratrům Slovanům
nevede se lépe! Jsou s námi zde v druhé řadě-
Všichni spolu tlačíme se v koutku a na povel
svlékáme bez okolku, co máme nejvlastnějšího
neschopni uplatniti se národně, ani — na průvod
ním listě. Jako Slované jedeme za hranice
máme namířeno do slovanské země, prů-
vodní list nám vystaví úřadník Slovan, ale
vystaví jej — po německu. Svoji toložnos
v cizině dáváme si zjistit po německu, jako pla-
tíme — německými penězi. Ať se osobně sebe
důležitěji naparujeme, národně jsme zde pouhý
vzduch, čemu se říká quantité négligeable, raea
s kterou se — nepočítá. *)
Sam
Slovan
Slovan
29
article
A teď ještě stanovisko praxe!
A teď ještě stanovisko praxe!
*) Za hranicemi nemůže více vážit, kdo neváže
— doma. V úřadě slovanského okrsku Slo-
van vyšší hodnosti jedná se Slovanem nižší
hodnosti; — ve slovanském městě vykládá Slov a
učitel svoji vědu Slovanu žáku; — a ve spo-
lečné poradě na sněmu Slovan parlamentník svoj
názor svému soudruhu Slovanu, všecko — po ně
mecku! A velké závody: centrály, železnice, vojsko
a pod. by po slovansku prý aní — nešly, říkají
A Slované s a m i opakuj l
Vraťte se do hořejšího vlaku. Krajan s ně
meckým pasportem je tak zvaný »praktický
muž«. Dlouho to nezůstane tajno . .
— A konečně, povídá, není to, prosím vás
jedno? Pasport jako pasport! Takový nebo
makový! Jen když mi — poslouží a dostanu-
se, kam chci! Není li — pravda ? . ..
V Americe prý na tramwayích je zavedena
dvojí třida, jedna pro Američana bílé pleti
druhá pro černochy. Američan považuje černo-
cha za živočicha nižšího řádu. Jenom s velikým
odporem dýchal by jeden vzduch se sousedem
nižšího plemene.
Ale černochům zařízení tuze nevadí. Maj
na štěstí praktický smysl.
— V bílém oddilu nebo v černémi ! říkají
Není to vlastně jedno? Jen když se vezu !i ..
Má-li jen zabezpečen prospěch svého nej
užšího, sprostého »já«. Jiným se netrudí a spo
kojen — táhne. Odli ná známka nižšího rodu —
živočicha.
Slovan
Američan
Amerika
Slovan
30
article
Pocit inferiority páli jemnější kůžičku jako
cejch žhavým železem. Protestujeme slavně
Máme už na to svoji formulku. Vrabci ji opa-
kují na střeše:
— Nejsme inferiorní! Jsme nadaně, ušlech
tilé plémě, schopné vyšších úkolů! Nemůžeme
jen rozpoutat jak náleží své síly, protože —
stát nekoná vůči nám svou povinnost ! . .
Na oko nepochybné. Stát je veliké těleso.
má svůj aparát, svoje úřadníky, své prostředky
svoje zařizení. Stát naproti občanstv u je
mohutná o sobnostl
Ale v tom to právě vězí! Je tu hříčka
s pojmy. Rozeznáváme dvě osoby, stát a — ná-
rod. Anebo stát a — více národů ! Je takový zvyk,
řikat: stát něco dělá, stát má povinnost, stát
má právo atd Jakoby stát byla živá osobnost.
která dělá, co ji napadne. Takový obrat slova,
melafora! Právní věda si ji tak upravila pro
pohodli své diskusse. Ale zatím stát — není
osobnost, nýbrž něco jiného. Jenom národ je
živá osobnost. Stát je zřízení, které si národ
upravil anebo si dal upráviti, aby mohl rozvíje
Jakoby
31
article
svoje sily a schopnosti, pracovat na díle, kte-
rému se říká — jeho kultura. A zřízení bud
odpovídá svému účelu lépe nebo mu odpovídá
hůře, je zdařilé nebo méně zdařilé, znamenité
či méně znamenité. Neodpovídálli zřízení jedno,
třeba opatřiti jiné, lepší! A tu je odlišná známkal
Jsou národové osobnosti, jež si své z říze n
podle svých potřeb upravíli a upr av u jí.
A potom národové osobnosti, jež si svoje zřízení
nedovedou podle svých potřeb upraviti a jen
volají, aby jim je upravil — někdo jinýl
A stupnice osobnosti je vyložena: kdo je
tu »superior«, kdo ne
Jsme Slované, máme zřízení společné
Němci. Dějiny to tak přinesly. Zřízení je takové,
jaké je. Dílo lidského rozumu, žádné není hned
dokonalé. Mohlo by být lepší, chceme, aby bylo
lepší. Všecko v něm souvisí tak, že Slovan,
dá-li se na cesty, představí se za hranicemi
úřadně jako — Némec. To je dojista nesrovna-
lost, mělo by být jinak! Není nám to, právem,
vhod. Přáli bychom si jiného zřízení. Takového.
aby v něm souviselo všecko jinak ! Tak, aby
mohl Slovan ve všem všudy zůstat věren své
bytosti, rozvíjet volně svoji silu a schopnost.
Kabát nám nepřiléhá k tělu, přejeme si jiný
kabát. Národ je živé tělo a stát je kabát ušitý
k jeho ochraně a pohodlí.
Je jen otázka, jak by měl být kabát stři-
žen, aby dokonale přilehal k našemu tělu?
Všecko se k nám obrael
— Vy, Slované, povězte, jaké má být za-
řízení, aby odpovídalo plně vašim potřebám?.
Napjaté očekávání
Jak odpovědí Slované ?
Znáte už slovanskou odpověď. Zní vel-
kolepě!
— My Slované nemáme spolu co jed-
nat! Není dost — »reelních společných zájmů«
mezi námi! . . . Stát — ať nám opatří ná-
ležité zřízení . ..
Kabát nemá jak se patří rukávy! Aťsi
opatří lepší rukávy — kabát!
Odpověď hodná — »superiorné« ragy! Ne-li
Slovan
Němec
Slovan