1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 3. ledna 1904.
Praha
4
article
Na raní a odpol. Hint
předs lárí ne
v Praze v zdntslslna i
pa vrěsle
Ba čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvoji donskou2 K so
na snřsle
kel
na čtvit leta . .
na měik . . . . 2 K 90
Foštont
na čtvrt lta. . . . 9 R osai
s drají zhallieu
na meníe
na niřit
nivrt lota . . . Hi K con
Praha
R osai
5
title
Orežní číslo pro Prahu le o stranách
Praha
6
article
Dobrá vůle .. .?
Dobrá vůle .. .?
Mezi volajícími na rakouské poušti, jichž
se o Novém roce ozval sbor tak mnohohlasýa
tak neharmonický, nemohl ovšem neslyšán zů-
stati nejhorlivější připravovatel cesty páně, dr
Ebenhoch. Novoroční číslo jeho lineckého listu
jest hlasu Ebenhochova plno i zní, abychom
užili poněkud směleji německé transkripce fran-
couzského rčení »avec onetion« — »pln po-
mády«. Pan dr. Ebenhoch, jako obyčejně, od
dává se buzení některé z křesťanských etnosti,
hlavní anebo vedlejší, v nichž vidí spásu si-
tuace, náležiť v jistém smyslu také k »umrav-
něncům«. Théma jeho jmenuje se tentokráte
»dobrá vůle« a vyřknuvše takto obsah jeho
novoroční úvahy, mohli bychom s nejlepším
svědomím na tom přestati, kdyby předpoklady
řešení situace dobrou vůlí, jakouž dr. Eben
hoch tentokráte naděl linecký dort, nebyly tak
velice zajímavé.
Zjistiv poznatek dosti všeobecně za sku-
tečnost přijatý, že totiž v popředi jeviště stoj
čeští a němečtí poslanci, kdežto ostatní skupiny
»tvoři komparserií« (patrně affinita představz
nové Ebenhochovy tragédie »Queretaro«) více či
méně vlivu požívající a že česko německý spor
ovládá denní politiku, kdežto vše ostatní couvá
do pozadí — di dr. Ebenhoch — že Češi čer
pají svou silu z neblahých chyb ústavního libe
ralismu, z článku 19. zákl. stát. zákonů »to
lika výkladů schopného,« jemuž zmíněný libera-
lismus opomenul dáti »konkretníko obsahu«.
Němci odůvodňují prý svůj odpor proti českým
požadavkům významem německého národa
jeho jazyka ve státě v národohospodářství, kul
tuře a dějinách. Zásada: »Rovné právo všeme
jest devisí Čechů, slovo »Každému to, co mu
patří« Němci Čechům namitají. « Toť prý pa
teronásobná tresť sporu.
Ebenhoch
doktor
Eben
Čech
Němec
Čecho
7
article
Úžasno, jak mělkými cestami docházíse
ke státnickým kvintessencím! Zemský hejtman
hornorakouský a bývalý nejvyšší maršálek kon
servativních Němců nemůže si pomoci a falšuje
když ne všechny, aspoň některé z premis svého
nastávajícího závěru a označuje ten takřka jediný
správný paragraf práce ústaváckého liberalismu
článek 19. zákl. zákonů, za neblahou, vlastně
za chybu »plnou záhuby«, za článek, jemuž
opomenuto dáti přesného obsahu. A přece ne-
může býti pregnantnějšího, zrovna matematicky
zajištěnějšího obsahu nad onen, jímž naplněn
jest 19. článek. Jazyková nařízení Badenova.
ačkoliv nebyla zrovna ideálem provedení
článku 19., přece jenom byla konkretnost
tohoto základního článku tak prolnuta, že ne-
znajíce žádné nerovnosti mezi českým a ně-
meckým jazykem, pokud upravují uživání jazyků
při státních úřadech v Čechách, nemluví než
o obou zemských jazycích, aneb o zemském
jazyce, v němž . ..
Rovnost jest představou v lidském pojmu
úplně vyčerpatelnou i jest jen jedna, jako může
být jen jedna pravda a proto již Gautscho
jazyková nařízení, porušujíce konkretní obsah
článku 19., porušují navzájem na vous vyvá-
ženou absolutní rovnost obou jazyků, konkurene
obou jazyků v okresech smíšených.
Leč to jen tak mimotně budiž řečeno.
Německá hlava, i když sedí mezi rameny Eben-
hochovými, jest ve svém názoru na národnostn
rovnost nenapravitelna, všechna práce byla by
tu tudíž marna, důležitější okolnosti jest, že s
dr. Ebenhoch chlubí nálezem prostředku k od-
klizení národnostního sporu v zemích koruny
české, na nějž prý nikdo nepřipadí a který ne-
omylně působl a ten prostředek zní, jak již
bylo řečeno: dobrá vůle.
Němec
Badenův
Eben
Ebenhoch
Čechy
8
article
Takovým způsobem, jakým dosud jednáno.
ke koncům sporu se nepřijde, to leží dru.
Ebenhochovi »na ruce«, a na téže ruce, jak dí,
leží mu i to, že nedostává se dobré vůle, ne-
chce říci, že schází na osobní dobré vůli.
kteráž zajisté jest, ale na vůli strany, kteráž
všechno a všechny s bezohledným tyranstvím
ovládá. Návrh mimoparlamentního smírčiho
soudu je mu nezbadatelným, ven kteréž věci
ovšem sluší dáti dru. Ebenhochovi úplně z
pravdu, neboť sám táže se, kdo že prý dá
smírčímu tomu soudu obvod působnosti a kdo
mu dá exekutivu a jakou? nad kým
nad čím.
A protož nelze mu dojíti k jinému závěru
než k tomu, že jediným prostředkem k řešení
parlamentní krise jest smírné vedení parlamentu
na dráhu pořádku prostředkem platného, avšak
přesně dodržovaného jednacího řádu. Pod tla-
kem nenásilného řádu připojí se podle zkuše-
nosti z jiných zastupitelských sborů strannická
vůle, vůle strany k osobní dobré vůli a vykoná
na konec takto čin, na jaký národové Rakou-
ska v r. 1904 snad zbůhdarma čekati nebudou.
Sic jinak nezbude vládě nic jiného, leč aby se
od špatné vůle parlamentu odvolala k dobré
vůli národů. »Pak stál by rok 1904, a já to
nepokládám za pravdě nepodobno,« praví dr
Ebenhoch, »ve znamení významných všeobec-
ných nových voleb, kteréž by zavedeny býti
měly pronikavým sociálněpolitickým
programem vládní m.«
Na tento prospekt pozadí scény, předvedené
drem. Ebenhochem v poslední době tak důkladně
jevištěm se zabývajícím, podíváme se, až bude
dáno znamení k jeho spuštění, prozatím zajímá
nás podstata situační filosofie státníka a básník
Ebenhocha a jeho nauka o dobré vůli strany
a národa, byť snad »dobrá vůle« v jeho ústee
nebyla více, než mechanickým opakováním vánoč
ního pozdravu andělského.
Ebenhoch
9
article
Dr. Ebenhoch, poněkud po schopenhauerov
sku naladěn, rozeznává mezi dobrou vůli osobní
strannickou a dobrou vůlí národů v takové spoji
tosti, jako že i dobré vůli politiků jako jednot
livců, i dobré vůli národa, směřující k parla-
mentnímu vyrovnání, »ke skutku, na jaký čekaj
národové«, v cestě stoji »tyranská vůlee
stran anebo vlastně strany, poněvadž můžeme
s jakýmsi nárokem oprávněnosti vykládati o roz-
položenípouze jedné strany, strany české.
Kdo špatně rozeznává, špatně učí, i učení
dra. Ebenhocha o situaci v národě českém —
jinou zajisté nemá na mysli, když mluví slovy
nízkými, jak jich nízký úmysl, o »straně vše
všechny tyranisujíci« — je proto špatné, že ro-
zeznává mezi vůlí jednotliveů ve straně, vůl
strany a vůlí národa. Aneb lépe řečeno, domní-
vá-li se, že v neodvratném postupu národn
strany svobodomyslné, vedoucí nyní v jediném
sepjetí ramen k ramenům všechny velké české
strany výslednicí sil, dráhou to představujíe
ideální přímku, rozhoduje nějaká jiná než vůle
národa. Jaký to omyl, básníče »Queretara«,
domnívati se, že v otázkách národní existence,
bytu, budoucnosti, cti a stejné hodnoty s ostat
ními současnými národy, v tomto soustátí bydli
tely, může rozhodovati jednotlivec, nebo strana
či strany ?l
Byla-li kdys strana taková, která se do-
mnívala, že může opravovati a dokonce jednat
proti vůli národa, k jejímuž vykonání bylado
doktor
Ebenhoch
10
article
světa postavena — hle, neoddolatelný, elemen-
tární projev dobré vůle národa poučil ji o sku-
tečném stavu věcí a potřel stranu tu až na
zbytky jen potud znatelné, pokud stačiti mají
na výstražný příklad. A vůle národa jest jak
jednoducha tak těžkopádna, neovládatelna a ne-
svobodna — nesvobodna v tom smyslu, že
národ nemůže jinak chtíti, než jak chce i sám
na své vůli měniti nemůže. Národ totiž chce žit
a chce život svůj zaručiti, zaručený viděti a
všechna jeho intelligence soustředěna v žárlivý
střeh každého pokusu, ohroziti tuto
záruku, ať déje se to rukou cizí aneb
rukou až dotud za vlastní považovanou. Jest
sice možno, že od těto vůle odehýli se vůle
jednotlivců, odštěpků z bludu aneb špatnosti.
jakýchsi to zrůdných politických nedochůdčat
aneb přezralých zehytralců či larev »vyšš
umravněnosti« nad národní eil položené, mezi-
národních illusionistů aneb illuminátů. Jich
bzukot komáři může snad nezkušenému uchu
zníti jako polnice, letí-li těsně kolem něho, ale
běda sluchu, který jest příliš nedokonale orga-
nisován, aneb tak zalehlý, že neschopen jest
vnímati vibrace celého mohutného tělesa národ-
ního, záchvěv kovového jeho jádra i neznamená
majestátní dolud tlumenou hudbu sťér národ-
ních, v nichž dřimou síly, výbavující se k bouř-
livému činu jen tenkrát, kdy je nejhůř. Bývá
to tenkrát, kdy směrnice vůle národa a vůle
jeho zastupitelstva odchýli se od sebe v úhlu
nesmiřitelném a něna pravitelném.
11
article
Jako kompas plavcův řízen jest neomýlně
a neodvratně magnetičnosti země, tak i kompas
v rukou vůdců české politiky stále a neústupně
řízen jest magnetičností — vůle národa, která
není ani dobrá ani zlá, ale prostě vůle ne-
zdolná. Jsou možny víry, větry protivné měnie
kurs, jest možno ztroskotání, může být nutnou
stavba nového loďstva, ba i posádka se může
změnit, ale cil: samostatnost národa,
dráha rovným právem, zůstane nezměněn.
Tak zní vůle národa.
12
article
Požár divadla Iroquois v Chicagu.
Požár divadla Iroquois v Chicagu.
Co stalo se bezmála před čtvrtstoletím ve
Vídni, opakovalo se dne 30. prosince minulého
roku v metropoli amerického západu, v Chicagu
— v tamějším divadle »Iroquois«, jenom že
rozměru ještě hroznějším.
Události za oceánem dějí se všechnyv
měřítku mnohem větším, než ve světě starém.
V Americe mnohem rychleji se jezdí, za to ale
se tam do roka poměrně pětkrát tolik lidí za
bije na želežnicích, jak u nás. V Americe
se staví pětkrát tak vysoké domy jak u nán,
vypukne li však v některém z nich požár, ne-
zachrání se tam téměř nikdo.
Také požár jmenovaného divadla vyžádal
si více obětí než požár vídeňského Ringihestru
Policejní zprávy udávají, že z divadla Irokez-
ského vyneseno bylo po požáru sedm set třicet
mrtvých a smrlelně zraněných. Tedy víc mrtvých,
než jich padne v bitvě prostředních roz-
měrů. V roce 1866 padlo jich u Jíčína
i u Skalice méně.
Představme si, co to znamená. Vždyť víme.
jak tuhý je život lidský, co všechno snese a
jaké třeba vynaložiti energie, aby byl utracen.
A tam v malé chvilce smrt zkosila více než
sedm set zdravých a před chvilkou veselých
lidi, více než sedmsetkrát se rozehnala, aby
provedla na osudném místě hroznou žen.
Však v Americe nevyvodili z hrozného ne-
štěstí náležitých důsledků. Kdežto u nás již
Iroquois
Chicago
Vídeň
Amerika
Skalica
Iroquois
Tropez
13
article
třetího dne pracováno bylo všude na mimo-
řádných bezpečnostních opatřeních a nedlouho
potom pracováno všude na rekonstrukčních
plánech definitivních, všude zaváděny železné
opony, v Americe v tomto směru nedělo se
pořád nic. V této zemi absolutní volnosti zůsta
veno každému jednotlivci, aby o bezpečnos
svou pečoval sám. U nás ponecháváme podobné
věci policii, ta ať se stará, abychom se nepro
bořili na ledě a navzájem revolvery se nepo
stříleli.
Tak děje se i v divadlech. Nač nuti
majitele a podnikatele divadla, aby pečoval
o bezpečnost svých hostí? Každý z nich divadlo
vidí, každý — tak aspoň se předpokládá —
dovede posouditi sám, pokud je v něm o osobní
bezpečnost postaráno. A komu to nedostačí —
do takového divadla nelez, odvážíš-li se ale tam.
ať následky neseš sám! Proto také v americkýeh
divadlech nemají dosud ani železných opon —
aspoň jich tam není mnoho — proto je tam
posud málo vodou naplněných reservoirů pod
střechou, které ovšem žádné ceny nemaji
jsou-li prázdné neb nemožno-li od místnosti, kde
stojí, nalézti klíčů, ba nemají tam ani tak mobi-
lisovanou stráž, jakou máme v divadlech my
Amerika
14
article
Však i sama stavba divadla, a to u většiny ame-
rických divadel, nestojí za nic. Aby ušetřilo se
stavebního místa, staví se v Americe se zvlášlní
chutí do vzduchu, kdežlo na půdorysu všemožně
se škrli. Zejmena na místnostech vedlejších,
k nimž počítají se také chodby. Na těch nale-
zají se ale zpravidla též šatny, pak koupelny,
cukrárny i buffety, tak že sotva dva lidé se
tam mohou vyhnouti. Představme si pak, že
v takovém až po strop naplněném divadle
vznikne panika! Představme si, co přihodilo s
na Chodinském poli u Moskvy, kde nebylo zdí
aniž nějakých hradeb, kde ledy zástup ve směru
odstředivém mohl ustoupiti, kam se mu zlíbilo,
a co tam lidí bylo ukopáno, rozmačkáno, v prach
zašlapáno, co jich tam za nejhroznějších okol-
nosti vypustilo duši! Proto tvrdíme, že proti
panice mají ochranné prostředky jen cenu rela-
tivnou. Co je panika? Kdy nastává panika
Když člověka jinak normálního opustí rozum,
když přestane býti pánem vůle své a když strach
jím ovládne. V okamžiku takovém zapomene na
železné opony, zapomene na východiště v oka-
mžiku nebezpečí a jen jedna myšlenka s hroznou
jej ovládá intensitou a to je myšlenka, jaks
znchránit, třeba na zkázu ostatních. Povel
jediného muže, hlas jeho vzbuzující důvěru
konejšivé, klidně slovo v okamžiku divokéh
rozruehu často zmůže více, než všechna bezpeč-
nostní opatření.
Amerika
Moskva
15
article
Ziratí-li ale hlavu všichni, pak je ovšen
konec.
Tím však nemá býti řečeno, že bezpeč
nostní opatření jsou bozcenná, že všechna na
řízení, vydaná po požáru Ringtheatru, jsou
zbytečná.
Nikoli. Každé z nich má svou cenu. Ale
tolik tvrdíme, když panika se zmůže, že všechno
je marné, poněvadž panika je divoký rej zmita-
jících se šílenců. Paniku předejíti znamená tolik
jako zachrániti. Neboť tři vteřiny uklidnění
mezi čímž se snáší dolů železná opona, spusti
hydranty a prorazí několik vedlejších dveří,
vzbudí utišeni, jež má za následek klidný od
chod mass. Zameškejte ale těch několik vteřin
a všechno je ztraceno . . . Proto jeden rozvážný
muž s měkkým, ale energickým hlasem, důvěru
vzbuzujícím exterierem, který první by vstal
v okamžiku nebezpeči obecného, více dokáže
než všechny předpisy.
V drobném prodejli
raaní čslo o bě . . . za zh
odpole diní
Ve nilialkách ua venkovůt
ranná číslo. . . .
. . . . . . . sb
sd polední
Inseráty
platí se hotevé kapřel
Předplaceni a inserty přijímá sdmíni-
strape v Marlanské ulici č.a
Tam nacházsjí se bíž redakee
tlakárna a ezpedica „ Národnich Li istě
Rukopisy se novracejl.
Marlanský ulice
16
article
Není třeba, abychom jevili opět pošetilý
strach před návštěvou divadla, však na druhé
straně budiž nám nové toto hrozné neštěstí po-
bídkou, věnovati pozornost divadelním zařízením
a zejmena těm věcem, o nichž buď větším
neb menším právem za to se má, že jsou
v nejčastějších případech přičinami divadelních
požárů.
Dosud mělo se za to, že nekryté svěllo
zavinilo většinu divadelních katastrof i doufalo
se, že zavedením světla elektrického nebezpeč
to bude odstraněno. Zatím ale ukázalo se, že
tomu tak není. A bylo to zejmena tak zvaně a
osudné »krátké vedení«, jež nejednu již přivo-
dílo katastrofu, zejmena ve veřejných místno-
stech. Dlouho-li tomu, co stejným způsobem
shořel »Bazar« v Pešti?
4 dá se předejíti tomuto nebezpečí.
Na to s naprostou určitosti dá se odpově-
děti, že eventualitu tohoto nebezpečí lze zredu-
kovati až na samu nemožnost. Krátké spojení
je vždy jen následkem mizerné, nedbalé instal-
lace, kde při náležitém distancování olověných
spojek vznikne krátké spojení, proud okamžitě
se přeruší, světla jím živená zhasnou a ostatní
nápadně seslábnou. Dostatečné to zajisté známky
a zároveň pobídky, okamžité pátrati po tom,
kde krátké spojení vzniklo.
Pešť
17
article
Jest ovšem za dnešní konkurence, která
nedbá jakosti práce, možno, že dle zásady: za
málo peněz málo muziky, pracuje se na elektri-
ckém vedení s lehkomyslnosti a hříšnou leda-
bylostí. Snad žádný obor průmyslový neklesl
tak rychle v hájení své odborné cti, jako právě
průmysl elektrický. Vypište offertu na práci za
dvacet tisíc korun a konkurenti sjedou se z ce-
lého světa a předstihují se ve slevování. Nejde
na konec již o to, kdo nejméně vydělá, nýbrž
o to, kdo as nejvíce prodělá.
Když tak to jde, nelze diviti se, že nedb
se při zřizování oné rigorosity, s jakouž za
každé okolnosti musí se pracovati v elektrov-
nách a při installaci. Půjde-li to ovšem tak
dále, jako dosud, kdy zejmena cizácké firmy
se tlačí sem buď přímo, buď filiálkami, buď pro-
střednictvím agentů, kteří na práce pravé lici-
tace pořádají.
Tvrdi se též, že v Chicagu vznikl požán
následkem vývoje tak zvaného světla drummond-
ského, kdy vodík z páry a kyslík in statu
nascenti pouštějí se na váleček z křídy. Tím
vyvine se světlo mohutnosti světla obloukového,
ale ne větší. Nač ale užívati světla, jehož
výroba spojena je se značným nebezpečenstvím
Buď jak buď. Aby se předešlo katastrofám tak
hrozným, o jaké se nyní noviny rozepisují,
třeba především solidnosti a svědomitosti při
zařizování místností veřejných, potom doved-
nosti a zkušenosti při obsluhování příslušných
strojů a konečně chladné mysli a mužné ener
gie, když nebezpečí již nastává.
Chicago
18
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 2. ledna. (Poláci a Čechové.)
Lvovské »Slowo polskie« porovnává vnitřní poli-
tiekou siluaci před rokem a dnes a konstatuje,
že dr. Körber svými čtyrletými věrnými služ-
bami, německé levici konanými, vysloužil si
vlastně jen černý nevděk svých miláčků. Po
těch chvalozpěvech, jimiž videňské listy zasy-
pávaly dra. Körbra ještě o Vánocích r. 1902,
letos není už nikde ani stopy. Jak oni Němci,
kteří vládnou v ministersivech, tak ti, kteří sedí
v lavicích poslaneckých, jsou si již vědomi, že
nezlomí českého odporu a že český odpor mu-
Polák
Čecho
doktor
Körber
Körbr
Němec
Praha
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
ZPetrohradu-
V Jurjevě jezdili jsme před 3 nedělemi na
saních, zde ani ten nejodvážnější izvoščík sáně
za vozik na dlouho ještě nevyměnil. S malým
srdcem blížil jsem se ku Petrohradu a starostlivě
pořádal zimní svou toaletu. Všechno máš, po-
myslím si, jen ještě na nos nic. Řikali mi doma.
že i na nos futrál třeba si koupit, aby neumrzl.
No, koupíš v Petrohradě.
Vystoupím na Baltickém nádraží ... Pošleš
pohlednici domů, že jsi na místě. Jakou? Aha
To je výborné. Elektrická tramway jezdí po ledě.
To se hodí. Koupil jsem několik pohlednic, jak
elektrická tramway jezdí po zamrzlé Něvěa
přibásnil silnými slovesy hrůzy ruské zimy. Času
na psaní dost. Je 9 h. ráno a po celém nádraží plné
ještě osvětlení. Venku dosud tma ...
K desáté hodině pohasínají kolem umělá
světla a den dere se okny plným proudem doči
stého nádražního restaurantu. Čas zvednout se
Již v Jurjevě zpozoroval jsem, že život ve zdej-
ších městech začiná na ulicích pozdě, teprve po
úplném rozednění.
ZPetrohrad
Petrohrad
20
article
Límec vzhůru, čepici přes uši, rukavice —
tak a do saní. Jak rad jezdím na zdejších nízkých
saních; vypadneš-li, rozumuji, aspoň se příliš
neuhodiš... Oj, jaké to překvapení! Vlažný
vlhký vzduch šlehne po tváři a udivenému zraku
jeví se roj izvoščíků s — vozíky! A bláto, všude
bláto, kam pohledneš a kaluží spousty — blátc
a voda stříká pod koly a daleko kol, a běda tomu,
kdo pěšky se musí proplétat tím jezdíeím rojem
izvoščíků před nádražím.
Tohle je mi pěkný Petrohrad! Takhle že
vypadá stolice sněžné severní řiše dne 6. pro-
since ?.
Nic jinak. Ba, dnes máme již 28. prosince
a saně dosud neslavily do stolice Petrovy svůj
trvalý vjezd, po Něvě elektrická tramway nejezd
— ba zrušen několikrát i pěší přechod po za-
mrzlé a opět roztanuvší Něvě a sotva čas ob čas
staráš se přikrýt zábnoucí uši — nos — leda
někde v Sibiři je snad v nebezpečí. Petrohradané
jdou letos z jedné přírodní neobyčejnosti do
druhé. Koneem podzimu přišla povodeň, jaké
Petrův
Petrohrad
Něva
Sibiř
21
article
dávno a dávno nebylo, Něva zamrzla o celých
14 dní později než jindy a zima — pravá ruská
zima pořád ještě se čeká. Ostatně Petrohrad
díky nedalekému moři, má klima poměrn
k ostatní Rusi mírné. Dne 16. prosince na př.
kdy o 7. hod. ráno byl v Moskvě mráz — 20.4
C., v Kazani — 20.3° C., ukazoval v tu dobu
v Petrohradě teploměr — 10.2° C. nebo včera
v tutéž dobu v Petrohradě — 6.9° C., v Moskvě
— 11.1°, v Kazani — 6.0° C.
Jaká pomoc. Když nejsou sáně, pojedu v
zíkem.
Ale kam? Mám doporučení na universitn
professory s titulem Excellence z Prahy i z Jur
jeva, na ruskou studentku-medičku a na jednoho
krajana Čecha. Postrý výběr. Rozumno, jet, kan
je z Baltického nádraží nejbliž. Ne, pojedu
k Čechu. Izvoščík!
Ochtěnskaja doroga, dom 1. — Rub 50
bárin, uže Poluostrovo, daleko. — Pobledly moje
líce. Vím sice, že pojede za rubl, ale mám sotva
ten celý. Nešťastné ruské svátky! Sedím v Jur
jevě, vstanu dne 4. prosince ráno — svátek
v sobotu dne 5. — svátek, dne 6. — neděle.
Všechny banky zavřeny, za celé ty tři dni nepo-
dařilo se mi rozměnit zahraniční peníze. A tak
tu stojím sice šťastně přece v Petrohradě — ale
bez ruských peněz.
Volky, nevolky do petrohradského bláta pě-
šky! Na Sadovoj prý je směnárna, a Sadovaja
nedaleko. Nevěřte tomu. V Petrohradě není ni-
kde nedaleko. Představte si, že sama Něva koná
městem cestu 12 verst, největší šířka města ob-
náší 13 verst, obvod měří 40 verst a bude vám
jasno, že třeba míti se před zdejšími rozměry
„daleko“, „nedaleko“, na pozoru! Ostatně, při-
jdete-li do nového města, je na co se dívat, cesta
ujde. Zajímavý pohled nedaleko jízdecké školy.
Čecho
Čech
Izvoščík
Petrohrad
Moskva
Kazaň
Praha
Jura
Něva
22
article
Celý regiment vojáků na ulici, každý má lopatu
a shrabují bláto. To jsem si pochvaloval.
Konečně směnárna — ne, směnárnička. Za
pultem ošumělý mladiček. Mám německý kov a
rakouské papíry. Může rozměnit jen kov a sice
jen zlato a stříbro, za nikl a měď nedá nie. Chla-
pik nabízí mi za stříbrnou marku 40, za zlatou
desetimarku po 43 kopejkách. Nejsem velký po-
čtář, ani finančník, ale tohle se mi přece ne
zdálo! Došel jsam ze S ado vo j klidně na N ěv-
skij prospekt a zde v Lionské banee co
nejochotněji mi vyplatili za 33.75 mk., drobo-
tiny všeho druhu slušný obnos 15.52 rub. a za
rakouské papírové koruny po 39.1 kop.
Sláva bohu, rubliky v kapse — veselejší
putování. Za 80 kopejek ujíždí se mnou za-
rostlý izvoščík na Poluostrovo ke krajanu Čechu.
Dobře jsem se rozhodl. Pan inž. chem. R.
ředitel chemické továrny, přijal mne vřele a po-
radil bratrsky a dobře. V daleké cizině —
pojednou v kruhu hodné, pravé české rodiny —
jaké to příjemně teplo rozleje se člověku u srdce
— brzy zapomínáte, že vás dělí sta mil od vla
sti. Za přátelské besedy defilují před námi řady
známých nebo vynikajících osob, v kaleidoskopu
střídají se situační obrázky-
A víte, můj nový přítelí, co mne k Vám nej
více táhlo? Že mne na Vás doporučil Rus. Pravý
Rus, jenž má zde řadu svých dobrých známých
Rusův.
— Ano, Ivan Grigorjevič, vždy, kdykoli při
jede do Petrohradu, neopomene k nám přijít
Děti se na něj těšívají. Však i u jeho ruských
přátel byl byste dobře přijat.
Čech
Ing
Rus
Rusův
Grigorjevič
Petrohrad
kopějka
roubit
23
article
Nepochybuji o tom, ale slyšel jsem, že jsou
zde i taci Češi, kteří německou společnost vy-
hledávají, od Rusů se separují a někteří prý se
tu i poněměili.
— O tom mi z vlastní zkušenosti není
mnoho známo; vypravuje se, že tak dříve bývalo,
teď jest jinak. Máme zde velmi pěknou českou
společnost. Ob čas se sejdeme. Máme zde dva
spolky: Vzpomagatělnoje Obščestvo a tělocvičný
spolek Sokol, který se zde zatím jmenuje Sěver.
České Obščestvo má nyní místnosti v budově
„Slovanského blahotvoritělného obščestva“ ve
Zvenigorodské ulici čís. 24 a Sokol evičí v na-
jatých mistnostech „Důstojnického šermiřského
klubu“ v Inženýrskoj ulici, naproti cirku Či-
nizelli. Neopomeňte, navštívit zdejší českou ko-
lonii. Za týden je Tyršův večer a za čtrnácte dni
ochotnický odbor hraje divadlo.
Zapadl jsem do moře ruského města. Nové
dojmy, nový svět. Vybraná pozornost novýeh
druhův ob čas dává vzniknouti illusi domova.
Ale za týden přece jsem vzpomněl: „Nezapo-
meňte navštívit zdejší českou kolonii,“ znělo m
v ušich.
Zvenigorodská ulice — méně hlučná, ši-
roká ulice. V kamenném domě — v Petrohradě
jsou dosud i dřevěné domy — v I. patře Slovan-
ské a jeho host, české obščestvo. Pokud jsem
mohl přehlédnout, je tu též čítárna a knihovna
Sl. Obščestva. Dosti velký, elegantní sál, několik
menších místností kolem. Sál vyzdoben mimo
jiné obrazy slovanských panovníkův. K 9. hodině
počínají se seházeti hosté. Vybraná společnost,
četné dámy v elegantních úborech, Hovor sly-
šíme český, ruský a též — francouzský. Z host
přitomen poslanec dr. Jan D v ořá k, jenž tu
několik dní mešká jako delegát rakouské nej-
vyšší zdravotní rady ve Vídni, na výstavce „Dět
ský svět“.
Na programu je přednáška p. J. Vichery
náčelníka Sokola, „O životě a významu dra
Tyrše“, pak zpěvy, deklamace a volná zá-
bava.
Čech
Rus
Sěver
Tyršův
Hovor
doktor
J Vichera
Sokol
Tyrš
Zvenigorodský ulice
Inženýrskoj ulice
Petrohrad
Vídeň
Sokol
Český Obščestvo
Sokol evičit
kamenný dům
Slovan
Vzpomagatělnoj Obščestvo
24
article
Příjemný večer. Vzbudil ve mně upomínku
literárně-zábavných večerů, jaké koncem le
osmdesátých a počátkem devadesátých pořádal
pro široké obecenstvo Akademický čtenářský spo-
lek ve Vídní. Nevím, činí-li tak dosud — ale
často se zalíbením doby té vzpomínám.
Řekněte mi, prosím Vás, ptám se mladéh
strojního inženýra, k jakým vrstvám přináleži
dnešní zdejší společnost? Čekal jsem, že najdu
společnost dělnickou a zde na mne činí společ
nost dojem lidí vesměs studovaných, pracujíeích
duchem a ne rukou.
— Tato společnost patří vrstvám nejrůz-
nějším. Zde ti mladí lidé jsou vesměs děl-
níci. Dnešní slavnostní řečník na př. je litogra-
fický dělník.
Není možná, ten mladík, jenž bez frásí
při tom s takovým oduševněním a citem, jejh
suggeroval i posluchačům, dovedl upoutati spo-
lečnost k sokolskému dílu téměř půl druhé ho
diny, že je prostý dělník?
— Vskutku. Zde vydělají naši čeští dělníe
2—3krát tolik, co doma. Zde při dražším živo-
byti nelze z toho zachovat mnoho, no, oni vždy
starají se velmi slušným způsobem zvýšenýeh
příjmů využit. — Tam pohleďte, u toho stolu.
to je kolonie našieh mistrů. Většinou jsou to
krejčí. Největší krejčovské závody na Něvském
jsou českých mistrů. Všem daří se výborně.
Vídeň
Něvský
25
article
Ale člověče, vždyť mluví s těmi damami
francouzsky, podivují se. Slyšel jsem ovšem již
kdysi kdesi, že na př. čeští krejčí dělají ve
Štrasburku francouzské pařižské mody, sám
jsem jednou sešel se s poctivým českým mi-
strem, jenž je osobním dvorním krejčím jedné
zahraniční královny.
— Pan mistr X. má paní Francouzku
slečna guvernantka je Francouzka. Paní naučila
se zde v Petrohradě česky. Vot zděs, ten pán, co
jde k pianu, to je český millionář, skutečný mil-
lie nář; narodil se již zde a celé vychování nabyl
v Rusku.
Mladý muž, příjemného zevnějšku, jme se
zpívati za průvodu piana blaťácké písně. Se zá-
jmem dívám se na českého millionáře, jenž na-
rodil se a vychován byl již cele v Rusku, drží
se rodné kolonie a beze vší affektace, tak docela
po prostu přispívá k zábavě české společnosti,
sestávající ze všech vrstev rukou nebo mozkem
pracujících jednotlivců. S chutí jsem zatleskal
po skončení zdařilého přednesu.
A předsedou českého spoku kdo jest?
— Gymnasialní professor.
Francouzek
Štrasburk
Petrohrad
Rusko
26
article
Po čirnácti dnech. V sobotu dne 19. pro-
since 1903. Misto: Sál „S. Petěrburskavo muzi-
kalno-dramatičeskavo kružka ljubitělej“, ulice
Gogolova čís. 20. Program dramatického večera
Českého výpomocného spolku v Petrohradě:
„Jedenácté přikázání“, původní veselohra od
Šamberka. Účinkují dámy: paní M. Třasáková,
slč. L. Novotná, slč. B. Holecová a slč. M. Tra-
sákova; pánové: V. Vichra, M. Pospíšil, F. Ci-
vín, J. Vichra, J. Schreiber, K. Jirásek, J. Jan-
kovský a R. Jaroš.
Mnohokrát viděl jsem tento starý kus na
ochotnickém repertoiru, ale mohu říci, že ani
jednou neviděl jsem jej sehraný s takovou pečli-
vostí jako zde. Ani jednou neviděl jsem naše stu-
denty-ochotníky sehrát kus tak, jako provedli
jej tito, většinou řemeslníci a dělníci. Všichni
zasluhují být jmenovánu, všichni zasluhují plného
uznání. Dámy byly rozkošné.
Na večeru našli jsme společnost ještě pe-
střejší než minule. Bylo přítomno též několik
Rusů, mezi nimi osvědčený přítel Čechů, pan
Svatkovskij s chotí a jihoslovanští unive
sitní studenti.
Gogolův
Šamberk
M Třasáková
L Novotná
B Holecová
V Vichr
M Pospíšil
J Vichr
J Schreiber
K Jirásek
Jan
R Jaroš
Rus
Čecho
Svatkovský
Petrohrad