2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
19. června 1904. Číslo 168.
4
article
by tě vlastní rukou, aby ani katané ničeho ne-
zvěděli. Mě pak zavřel by do paláce ze stříbrnou
branou, abych tě v čas nemohla varovat. Ale já
tak učiním. Hleď, v této malé láhvi skryta jest
voňavka, vyrobená z krůpěje, kterou má jen
tisící delíín v sobě. Vůně její je tak vzácná a
zvláštní, že kdo jednou k ní přičichne, nikdy ji
nezapomene Přičichni a pozorně mě vyslyš.
Zví-li otec o našem tajemství, odvede mě do
žaláře, ale já vrhnu se před ním na kolena a
jak libat budu jeho ruce, rozetru po nich kapku
této voňavky. Pak dá si zavolat i tehe a bude
s tebou mluviti laskavě a přívětivě. Dej ale po-
zor! Až políbíš jeho ruku a ueítíš tuto vůni, věz,
že políbil's anděla smrti a prchni . ..
Aliben se usmíval. Nevěřil v možnost vy-
zrazení sladkého tajemství ...
V sladké závrati prosnili mílenci noc a než
hvězdy jitrem uzamkly své zlaté oči, vrátil se
Aliben do komnaty spíeího kalifa, aby jej pro-
budil a nalil na hlavu jeho křišťálovou, osvěžu-
jící vodu. Abderam, vykonav své náboženské ob-
řady, kázal pážeti odejíti. Pak odsunul oponu
u vchodu do své komnaty a zahleděl se pátravým
zrakem na bílou dykytu. Nemýlil se! Od jeho
prahu až ke komnatě Zehiry vytištěny černé
šlépěje střevíců Alibenových... Každá z nich
hlásala „Střež se žen“ a on přece se jich ne-
střežil.
Kalif skřížil ruce na prsou, sbalil dykytu
vešel s ní do ložnice své dcery.
„Milovaná deoro,“ pravil vlídně Zehiře.
„Včera ráno dal jsem napnout od své komnaty
až k tvé ložnici bílé hedvábí. Včera odpoledne
posypal jsem práh černým práškem. Včera večer
pak jsem daroval Alibenovi střevíce, na jejichž
podešvích byl nápis „Střež se žen“. A hle!...
Abderam
5
article
Kalif ukázal dceři na černé stopy.
Zehira úžasem vzkřikla ...
„Milovaná dcero! Zejíra stojí před pa
lácem mým třicet velbloudů se svatebními dary
a pět set nejlepších jezdců doprovodí tě k snou-
benci tvému, Abdallahovi. O události této ne-
doví se nikdo nikdy ani slova.“
Zehira v zoufalství vrhla se na kolena před
svého otce:
„Smiluj se! Odpusť mi.
„Abderam se usmál. Což se hněvám, mile
dílě? Hrozím ti snad něčím?“
„Ale Aliben . . .?.
„K rozkazu měmu nebude mu zkřiven na
hlavě ani vlas. Přísahám u Allaha!“ Zehira
věděla, co přísaha tato znamená. Věděla, že
Abderam nedá rozkazu k jeho utracení, ale sám
sprovodí ho mečem svým ze světa.
„Dej mi otče ruku na splnění svého slibu.“
A když tak kalif učinil, Zehira líbajíc ji roze
střela po ní voňavku z delfína. Abderam odebral
se na to do své komnaty a zavolal si Alibena.
„Před léty učinil jsem slib, že v den, kdy
dcera moje Zehira se vydá na cestu ke svému
snoubenci, daruji meč svůj onomu sluhovi, jenž
bděl u večer u měho lůžka na stráži. Přistup
blíže a zaměň svůj meč s mým.“
Aliben, ač mocně vzrušen zvěstí o odehodu
Zehiry, opanoval se a klesl kalifovi k nohám,
líbaje na důkaz díků jeho ruku. Pojednou však
projel mu celým tělem mráz; ucítil varovnou
vůni voňavky a její dech smrti.
„A nyní pojď se mnou se pomodlit ke hrobu
Amadinovu.“
Aliben věděl, co znamenají tato slova kali
fova. Zehira svěřila mu kdysi tajemství, že
Amadin, předchůdce Abderamův v Safi, by
otcem jejím úkladně zavražděn. V paláci zřízen
mu byl nádherný náhrobek, ale nikdo nevěděl,
kde se nalézá. Když měl Abderam některé ze
svých pážat v podezření, že s některou odaliskou
vyměňuje zamilované pohledy, vyzval je, aby šlo
s ním pomodlit se k hrobu Amadinovu. Ale žádné
se od hrobu nevrátilo.
Abdalláh
Zehira
Aliben
Amadinův
Abderam
Allah
Abderam
6
article
Aliben kráčel za kalifem a mimoděk snažil
se vytáhnouti z pochvy meč, který mu Abderam
byl daroval. Avšak nedařilo se mu, neboť meč
byl seřízen tak, že nebylo možno jej vytáhnouti.
Kalif vedl Alibena do své ložnice. Devět
mohutných sloupů ji podpíralo, poslední byl
z jaspisu. Kalií velel Alibenovi tento sloup od-
strčiti. Když se tak stalo, rozevřelo se před nimi
mramorové schodiště vedoucí dolů ke hrobce
Amadinově. Zde rozkázal kalif Alibenovi, aby
vyhledal modlitbu, kterou odříkávají na smrt
jdoucí. Aliben tak učinil.
Uprostřed místnosti nacházely se těžké pa
dací dvéře, vedoucí přímo do hrobu Amadinova.
I ty kázal kalif Alibenovi otevříti. Zde stála již
rakev pro Alibena připravená. Než v okamžiku.
kdy kalií vstoupil do tmavého vnitra hrobu, při
razil Aliben za ním těžké železné dvéře a za-
strčil závoru. Pak chvátal po schodišti nahoru
odstrčiv jaspisové sloup octl se na svobodě.
Zatím Zehira seděla ve své komnatě a chy-
stala se na svatební cestu. Otrokyně vplétaly
jí do vlasů šnůry perel.
V tom vrazil do komnaty její jeden z otroků
a volal pln zděšení: „Andělé odnesli starého ka-
lifa do ráje. Aliben prohlášen lidem za nového
kalifaí“
Zehira radostně vykřikla. Uhodla, co se stalc
a s jásotem provolala: „Ať žije nový kalif!“
N. P. J.
Aliben
Amadinův
7
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Restavrace
V prvních deseti létech devatenáctého sto
lotí vznikl, co se týče zachovávání starých pa
mátek stavitelských, vlivem romantismu puri
stický směr, jenž zavrhoval vše, co nesouhlasilo
s původním slohem budovy, co bylo dílem dob
pozdějších. Tomuto purismu padala za oběť umě-
lecká díla dob pozdějších třeba cennější a ne-
dostala-li se do museí, byla buď zašantročena
nebo ničena. U nás v Čechách udržoval se tento
směr tak tvrdošíjně, že přenášen i na budovy
nové, jakož máme příklady na úzkostlivé syme-
trii některých chrámů gotických, jež působí
jednotvárností přímo zoufalou, ačkoli právě
na mistrovských dílech gotiky pozorujeme zcela
účelné nedbání symetrie. Věže, stojící vedle sebe,
různé šířky, okna s kružbou nejrozmanitějších
vzorů, kaple libovolně přistavěné, a přece vše
to působí dojmem dokonale ladným.
U nás byl purismus slohový do nedávna
degmatem a vlastně teprve nešťastná restaurace
Karlštejna způsobila nejen ve veřejném mínění,
ale i v rozhodujících kruzích prudký protest
proti tomuto směru, jenž naprosto pouští se zře-
tele celkový ráz našich starých památek stavi-
telských. Velmi poučný a zajímavý článek,
Čechy
8
article
z něhož tuto podáváme výtah, o tom přináší
vyšlé právě číslo „Nové české revue“, jež se
opět vyznamenává obsahem rovněž rozmanitým
jak zajímavým.
Jest vskutku moderní tato otázka. Ozývá se
v literatuře (edice starších autorů), jest akutní
v umění výtvarném. Zasahá hluboko do pojmu
o umělecké poctivosti a pravdě, dotýká se esthe-
tiky uméleckého díla. A není nikdy dosti mluvit
o ní u nás, kde pod krumpáči dělníků rozpadaj
se malebné kouty Prahy, kde osobní prospěch vy
važuje cenné památky staletí. Máme otázku Staré
Prahy, otázku starobylosti vzhledu venkovskýeh
měst, máme otázku nezdařených oprav, purismu
slohového, otázku surrogátů v umění, stejně pal
čivé a stejně bolestné, ale všechny stýkají se
v tomto bodě, všechny jí žijí. A tak mluviti o této,
znamená probírati všechny, žalovati na všechny
Praha
9
article
Umělecký výtvor jakéhokoli druhu jest pro-
dukt umělcovy duše, vznikající spontanně, často
dosti těžce, ale plný jeho bytosti, krve, se všem
zvláštnostmi a individuálními rysy jeho umělecké
potence; tkví celým svým obsahem nejen
v umělci, ale jím a skrze něho i ve své době.
vzniká pod dojmy okolí, umělce obklopujícího,
je jím prosycen. A že se myšlenková povah
doby mění, že s ní mění se i lidé, jich život,
ideály, celá kultura, jednotlivé názory politické
náboženské, literární, umělecké, mění se i způ-
sob vyjádření umělecké myšlenky, mění se for-
mová řeč, mění se názor o účelu a potřebách
umění, tvoří se nový sloh. Umění zůstává jedno
svaté a nejvyšší, ale řeč, již mluví, podléhá
změnám. Předešlé doby byly tak šťastny, že na-
lezly — často po dlouhých bojích duševních a
dlouhém snažení — svůj sloh vždy, že vždy se
umělocky vyjádřily v duchu svém, a byly tak
upřímné, že jej jako výraz své individuální od-
lišnosti od dob předešlých uplatnily všude, že
jím provázely svůj život ve všech vztazích a
potřebách a že jej nezapřely ani na tomže díle
uměleckém, bylo-li vytvoření jeho dlouhé a
prošlo-li několika generacemi.
Až století XIX. nemělo dosti mízy, aby
stvořilo si výraz osobitý. Hledalo zoufale, ale
bezvýsledně, a ve své chudobě uchylovalo se
k pouhé reprodukci, k surrogátům; prošlo celou
stupnicí slohů historických, stavělo románsky
goticky, renaissančně i barokně, rokokově i em-
pirově, jak právě vítr módy a obliby vál. nebo
jak literární vliv působil. Několik náběhů učiněno
k obrození pomocí t. zv. umění lidového, na po-
moc vzata omylem na ryze českou pasovaná česká
renaissance, ale marně. Teprve na prahu nového
století vítáme vznikající nové umění, plné ještě
jarní mízy, snad i nedozralé, ale nadějné, ná-
dherné plody slibující.
10
article
Ochrana památek, jak se prováděla ještě
do nedávna, děla se pod patronátem jednotlivých
šlechticů, církevních i samosprávných úřadů,
země 1 slátu. Nelze upříti celému směru tomu
jistou nezištnost a dobrou vůli, zachovati pa-
mátky historické před zkázou, ale nic více;
v základech pochybená opravná činnost zkazila
nám těchto památek více než nejkrutější války
a vandalismus dobyvatelů. Chybovala a chybuje
podnes vídeňská centrální komise pro zachování
památek, chybovali konservatoři i úřady; ani
zákony nejsou dosud vypracovány v duchu po-
krokového názoru o restauraci. Bohužel, že skoro
úplně v řadách zpátečníků stáli ti, již by v prvé
řadě měli býti strážci památek, jedni z důvodů
uměleckých, druzí náboženských: stavitelé a
kněží. Valnou většínou oháněli se architektia
stavitelové velice obratně rysovadlem, pravítkem
a tužkou, ale neměli historického smyslu, pocho-
pení pro velkou kulturní důležitost zachování
prospektu, krásného zákoutí, jemné vycítění
onoho nevyjadřitelného, ale silně cítěného dojmu,
jejž způsobuje v duši staré umění v celé své
původnosti. Jim diktovaly restaurační zákony
praxe, finanění výhody nebo ješitnost, uplatniti
se také vedle umělce starého svou prací, třeba
trpasličí.
Kněžím vnucuje dosud vůle představených
a vychování snahy puristické; ti připouštějí milo-
stivě jen románský a gotický sloh za přisně cír-
kevní, oklesťují svěřené jim památky o části ji
ných slohův a zanášejí do chrámu třeba nej
bídnější brak, jen je-li slohový. Jich vliv je ve-
liký a poškozuje umění staré i nově.
Jim
11
article
Co se týče ostatních faktorů, již při restau-
raci mívají slovo a vliv, samosprávných korpo-
rací, výborů, komisí, patronů a jednotlivých ma-
jitelů, jest jich působení v tomto směru ne-
obyčejně smutné.
Nemyslící lidé oblibující si lacinou nádheru
činžáků, bývají členy těchto korporací, takže
málokdy nabývá zde vrchu názor modernější.
Tato ubohost názorů o restauraci dá se sle-
dovati v celé Evropě; čestnou výjímku tvoří
někdy Italie; kde pravé umělecké tradice nikdy
nezanikly a kde již smysl o výdělek z cizinců
památky obdivujících diktoval úzkostlivou péči
o restauraci jich, a někdy i Francie. Všude vi-
díme puristické snahy uplatňovati se na škodu
díla starého, všude se dostavuje, restauruje, slo-
hově vyzdobuje. Není kostel ani zámek, tvrz ani
radnice jista před opravou, jež tak důkladně
pozmění starý stav, že stojí zde budova nová,
jako důkaz napodobovací schopnosti archi-
tektovy.
I u nás restaurační horečka pokazila nám
nejlepší objekty, ač-li vůbec nepadly motykami
bořících dělníků. My však toto řádění pociťujeme
dvojnásob, kteří ztrácíme tím kus národního
jmění a kteří měli bychom si nemnohé kusy, jež
nám zbyly po tolika pohromách, zachovati bez
úhony.
Evropa
Francie
Italia
12
article
Jako každý směr nezdravý, každá zrůdnost
vkusu i citu uměleckého, i tento přirozeně způ-
sobil reakci. Možno říci k hanbě povolaných lidí,
právě u neodborníků sice, ale lidí s čistým
srdcem, plným nadšení pro umění a krásu. Re-
akce byla zprvu jen literární, polemika jen ústní
nebo novinářskými články, však brzo přešla i do
odborných listů a na pole praktické. Názory se
střetly dosti prudce a dosud se vzájemně potírají.
Celkem převládl u soudných lidí dnes názor po-
krokovy; vidíme bíti se nejen klub za Starou
Prahu, archaeologické a historické spolky a ven-
kovské enthusiasty, nýbrž selkáváme se jiži
s interpellacemi na sněmu a resolucemi archae-
ologických sjezdů, jež trpce vytýkají nepravý
směr v restauraci. V poslední době bylo to u nás
hlavně nesvědomité přemalování fresek karl-
štejnských, v Německu pak restaurace t. zv. Jin-
dřichovy stavby heidelberského zámku, jež způ-
sobily veliký odpor a vedly k ráznému zakročení.
Dle výše kulturní vyspělosti v různých zemíeh
bude časem snad i vládami a povolanými orgány
moderní názor akceptován.
Praha
Německo
Jin
13
article
A tento moderní názor? Nečiniti jiného, než
co předešlé doby zdravým instinktem vedeny
činily, ovšem že v zjemnělé formě dnešního na
zírání na dílo umělecké. Nelhati v umění, ne-
falšovati, nekopírovati, nedoplňovati, nestírat
s památky jejího charakteru, nevyjímati ji z pro-
středí, v němž vznikla a trvala ode dávna, nebo
současný svět nemá práva rušiti umělecký ma-
jetek předešlých pokolení. Každý úhoz kladiv
dovedného kováře, každé zasazení dláta kamen-
níkova, každý tah štětcem malířovým nebo nožem
sochařovým nese pečeť individuality, znaky své
doby, každý kámen, dřevo, kov prošedše stale-
tími, mají svou historii, svůj zvětralý povrch; ty
nelze napodobiti, ty nelze nahraditi, jako nelze
vzkřísiti mrtvé jich tvůrce a zpracovatele k ži-
votu. Každá budova, obraz, socha, předmět denn
potřeby nebo dekorační, podoben organismu ži-
voucímu, stárne uprostřed lidí, roste nebo ubývá,
podléhá změnám a přídavkům, opravám; jeho
okolí se mění a on s ním. Jej nemožno vytrhnouti
odtud, změniti toto okolí, jej není možno upraviti,
aby neutrpěl.
14
article
Kdo z restauratorů zachová nám suggestiv-
nost dojmu z pohledu na starý venkovský chrá-
mek s nízkou zdí kolem hřbitova, s barokní
brankou v ní, s dřevěnou zvonicí rozložitých
boků, v rohu stojící, s vnitřkem, kde staré lavice
svíčkami ohořelé praskají, kde naivní lidové
řezby na oltářích a náhrobky v dlažbě, starý.
vzdychající positivek na kruchtě a chudá para-
menta v sakristii působí milým, někdy melancho-
lickým dojmem, kdo nahradí toto vše svou
opravou, po níž obdrží kostel pseudogotickou vý-
zdobu architektonickou, gotické oltáře, tovární
tkaniva parament a tuctové varhany, zděnou
fádní zvonici a novou bránu? Kdo dá nám pře-
malováním slavné, středověké fresky tentýž ra-
dostný pocit z oné božské naivnosti v podání
kresbě, ale přece uměleckého švihu v rozvrhu
a koncepci? Kdo nahradí nám virtuosní tahy
špachtlí barokního štukatéra, kdo techniku re-
naissančního kováře, kdo práci gotického ka-
menníka!
15
article
Co vyplývá tedy přirozeně z těchto vět, jaký
je ideál vší restaurace? Jedině konservování
předmětu. Očištění, chemická ochrana před
zhoubnými vlivy, udržení původního stavu bez
úhony předmětu samého. Jako ce mrtvoly bal-
samují.
Ale tu přicházíme do rozporu s praktickým
smyslem, s ohledy života, jeho potřebami a ná-
roky. Zijící má přirozeně větší práva, jeho po-
žadavky mají přednost. Doba přináší nové vý-
hody, nová přání, život společenský jinak se
utváří, vrstvy lidské se mění. Města rostou, těsná
obydlí se zvětšují, úzké ulice se rozšiřují, roz-
sáhlé zahrady se parcelují. Staré památky pře-
kážejí tu často volnému rozvoji, svádějí se o ně
boje. Často zachována památka jen za cenu pře-
stavby, restaurace, adaptace k novým účelům.
To znamená její smrť; přestává býti starým vý-
tvorem, dokumentem doby, umělecké ruky
Proto lépe pro ni, lépe pro její okolí, padne-i
celá a uprázdní-li místo, na němž nová doba
uplatní svoji tvořivou činnost. Tato důslednost
není posilou zpátečnictví, jest jen logickým vý-
sledkem myšlenek o nemožnosti surrogátu o
umění, nemožnosti náhrady staletého odkazu.
16
article
Jest ještě dobře v paměti válečné tažení, jež
podniknuto proti Hilbertově výtce o restaurování
každé „Svatováclavské stodoly“. Ale tato
okřídlená slova ztrácejí již pomalu na své pří-
krosti. Dochází se již k názoru, že lepší čestná
smrť starého výtvoru, než živoření v kukle re-
staurační, že nová stavba, moderní dílo zvý-
šených požadavků a změněného života veřej-
ného, vyváží zcela odstrančného starocha. Vždyi
i v přírodě na skácených kmenech pralesa buj-
nové stromy.
A resumé? Jest potřeba chápati úkoly r
stauratora s vyššího hlediska, než dosud se děje
nelpěti tolik na každé zdi, nese-li na sobě pa
tinu několika století. Jest nutno rozvážiti, co ce-
nou svou vymáhá si ohled potomka a vynucuje
úctyplné ohledy a jen tomu věnovati něžnou pěč
konservátora. Ale potom jest nutno býti si vědom
zodpovědnosti svého úkolu ku přítomnosti i mi-
nulosti a dle toho se zachovati. Pak dojde se sku-
tečně k onomu ideálu harmonického spojení víru
moderního života se starými zákoutími tichých
vzpomínek a sladké melancholie, pak teprve
možno mluviti o jemném vycitění, pokud vyrov-
návají se vážky, na jichž miskách leží význam
starých památek a právo moderního života. Pak
nestačí nám, naplňovati regulační plány měst
variantami řešení moderních komunikací na sta-
rých půdorysech nebo příštipkování oprav na
staré hříchy a chyby. Pak budeme ceniti jedině
onen velký rozmach tvůrčí síly, jež vědoma své
moci, útlocitně přece ponechává vedle sebe
místo stejně kdysi mocným, ale nyní již vy-
šeptalým a skromným soudruhům.
Hilbertův
17
article
= Eugenie. Známý anthropolog Francis Galton
vystupuje s naukou zcela novou, o eugenii, čili fysické
a duševní urozenosti. Po léta se zaměstnával Gaiton
tím, aby nalezl zákony, dle nichž se dědí duševní
i tělesné vlohy a pátral také po prostředcích, kterak
zlepšiti potomstvo. První jeho snaha směřovala ke
studiu dědičnosti a pravidel, jež ji určují. Považuje
na př. za důležitou čásť nové vědy, aby vyšetřila,
pokud ubývání počtu narozených dlužno považovati
za známku úpadku národa a které poměry jsou přiz-
nivy vzniku rodin, spějících k rozkvětu. Dr. Galton
vyslovil se o úkolech eugenie následovně: „Náruži-
vost lásky zdá se býti tak mohutná, že snad bude
považováno za pošetilé, pokusit se vůbec o vliv na ni.
Eugenius
Galton
Gaiton
doktor
18
article
Avšak patrná lakta příčí se tomuto pessimistickému
názoru. Sociální vlivy mají moc velmi značnou a
kdyby manželství, jež by se stanoviska eugenie byla
nevhodná, byla sociálně dána v klatbu, zajisté by jich
záhy ubývalo. Nezdá se mi nikterak nemožno, že by
vzhledem k eugenii, tedy na prospěch zachování zdat-
nosti tělesné a duševní, mohlo vzniknout jakési ná-
boženské dogma v lidstvu, ale především ovšem mu-
sily by býti propracovány podrobnosti této vědy pečli-
vým studiem“. — Nauky Gaitonovy setkaly se u
ostatních badatelů jednak s vřelým uznáním, jednak
s ostrou kritikou. Zejmena vysloveny pochybnosti,
dovede-li člověk rozpoznat vlaslnosti, jimiž se líší
„urozený“ od nezdárného, vskutku tak dokonale, že
by dovedl ve všech prípadech určiti hranici. Jeden
z badatelů poukázal zejmena na to, že je cosi zcela
jiného, vychovali jedince nanejvýš dokonalého anebo
řádnou sociální jednotu a užil porovnání se státem
včel, jenž znázorňuje řádnou jednotu, kdežto členové
jeho každý o sobě nikterak nejsou dokonalí. K návrhu
dra. Galtona, aby zločincům bylo zakázáno rozmno-
žovati svoje plemeno, připomenul jiný učenec, že mu
mnohý vynikající zločinec ve mnohém ohledu, jak co
se týče důvtipu, energie i originality byl mnohem zna-
menitější než leckterý průměrný soudce. Celkem do-
spěl Galton ku přesvědčení, že prozatím zlepšení lid-
skélo plemene závisí na možnosti, odsouditi různé
lidi k neplodnosti. Ale jest otázka, možno-li tento celý
systém provésti v praxi.
Galton
19
article
= Pomník Viktora Emannela v Římě. Ve sně-
movně italské při poradě o rozpočtu veřejných prací
pronášeny stížnosti, kterak zvolna se prováději. v Řl-
mě státní stavby a kterak rychle vzrůstá jejich ná-
klad. Tak na př. nový justiční palác, na némž se již
pracuje patnáct let a na nějž byl rozpočten náklad
na 4 milliony lir, stál již 27 millionů. Podobně jest
s pomníkem Viktora Emanuela. Stavba počala roku
1884 a pohltila již mnoho millionů, poněvadž shle-
dáno, že kopec Kapitol, na němž bude stát, je pln roz-
sedlin a slují, takže bylo nutno poříditi základy, saha-
jící až dvacet metrů pode dno Tibery a k tomu ještě
horu vycementovat. V posledních létech vlády krále
Umberta vázla stavha po celé měsíce, poněvadž nebylo
peněz na její pokračování. Také dodávky kamene
vázly. Znamenitý bílý mramor pochází z Bresciea
kameny, místo aby byly zkoumány hned na místě,
hodí-li se pro pomník, dopravují se do Říma a teprve
tam se ohledávají, při čemž podnikatelé mají právo,
Játi zamítnuté balvany dodatečně prozkoumat během
šesti neděl appellační komisí. Nyní se na pomníku
pilně pracuje. Kdo nyní navštíví Kapitol, toho překvaní
čilý ruch pracujících. Nepříznivý osud stíhá obrovskou
jezdeckou sochu krále Viktora Emanuela II. Tvůrce
její, sochař Chiaredia, jenž za modell dostal značnou
cenu, neměl dostatek síly, aby malý modell provedl
v předepsaných obrovských rozměrech. Zemřel upro-
střed své marné práce. Nyní má sochař Gollori, tvůrce
velkolepého pomníku Garibaldiova na Janiculu, dílo
Chisredlovo dokončit. Ve sněmovně pojednáno o tom-
to díle, jehož návrh pochází od architekta Sacconia.
Emannel
Viktor Emanuel
Umberto
Viktor Emanuel II
Chiaredium
Gollori
Řím
Tibera
Kapitol
20
article
Jeden z poslanců vyslovil přání, aby stavba pomníku
byla urychlena aspoň potud, by mohl být odhalen
roku 1911 ku padesátilelému jubileu prohlášení krá-
lovství italského. Ministr veřejných prací souhlasil
s tímto přáním a resoluce, v tom smyslu podaná, sně-
movnou přijata.
= Kterak povstávají pravé perly. Až doposuo
rozeznávány dva druhy perlí: perly na perleti, jež
považovány za zplodiny vnějšího epithelu pláště mlžů
a pravé perly, jež prý povstávají uvnitř pláště. Jes
nyní zjištěno, že u většiny perlí tvoří jádro malý čer-
vík, distomum. Doposud však unikala badatelům. dů-
ležitá stadia ve vývoji tohoto cizopásníka a teprv
L. Boutan vyplnil v poslední době tuto mezeru. Di-
stomy, jež napadají tělo perlorodých mlžů, putují
jejich tkanivem, aby se dostaly na venek. Při tom do-
stanou se některé do úzkého prostoru mezi pláštěm
a lasturou a uváznou zde. Tu zavdávají podnět ke
vzniku perlí. Poněvadž nemohou opustit svoje vězení,
způsobí svou přítomností malou vyhloubeninu ve
vnější pokožce pláště, kdež vylučující se perlová
hmola cizopásníka obklopí. Vyhloubenina v pokožce
pláště může míli velmi různou hloubku. Je-li velmi
mělká, povstane perla poloviční, přirostlá na vnitřku
skořápky, je-li však hlubší, podobá se vzniknuvší peria
svým tvarem úplné kouli. Nejčastěji utváři se poměry
tak, že okraje vyhloubeniny se stýkají. Tu utvořila s
ve plášti kulovitá dutina, jež uvnitř jest úplně vy-
ložena epithelem, jenž pak vyloučí „pravou perluí.
L Boutan
21
article
Jest tudíž patrno, že také „pravé perly“ jsou zplo
dinou vnější vrstvy epithelu pláště.
=Strašidelný rvoník. Z Londýna se oznamuje-
V malé obci Beckenhamu rozčilovala diouho mysli
obyvatelstva strašidelná historie, nyní však, jako
všechny podobné triky z oboru čtvrté dimense, nalezia
zcela prosté a veselé rozluštění. Po mnoho neděl roze-
zvučel se občas, ve dne i v noci, velký zvon na
školní budově městečka tajemným způsobem, aniž
kdo tahal za provaz a zvonil po celé minuty. Nebyl
pochybnosti, že v tom měli ruku duchové. Žáčkům
při vyučování běžel mráz po zádech, kdykoni se zvon
ozval a řádní občánkové tetelili se v noci hrůzou ve
své posteli, když se ozvalo tajemné zvonění. Konečně
obrátila se obec na „psychickou společnost“ v Lon-
dýně, jež si obrala za úkol, veškeré nadpřirozené
a strašidelné zjevy buď vysvětlit anebo zjistit jejich
skutečnost nade všecku pochybnost. Společnost vyslala
do Beckenhamu komisi, aby tajemnému zvonění při-
šla na kloub a skutečně se to podařilo. Při ohiedání
střechy a zvonu samého zjištěno, že na srdci zvonu
připevněn byl motouz, dosahující až na žlab a že pa-
trně nějaký šprýmař lam vylézal a svými kousky plašil
spoluobčany. Od té doby, co tento objev učiněn. t-
jemné zvonění přestalo a policie se nyní snaží nalézt
stopu „strašidelného zvoníka“
Žáček
Londýn
Beckenham
Lon
22
article
= Obrovské nádraží. Největším nádražím n
světě jest dosud nádraží londýnské, postavené na
ulici Liverpool; avšak nyní započaty práce se stavbou
nádraží, jež bude dvakráte tak veliké, jako ono londýn-
slé. Jest to nové nádraží pensylvánské dráhy v Nov
Yorku. Obrovská budova, jež za nádraží bude slou-
žiti, rozprostírali se bude na rozloze čtyř čtverců do-
mů; na západní straně hraničit bude s Devátou ave-
nue, na severu s Třicátou třetí ulicí, na východě se
Sedmou aveue a na jihu s Třicátou první ulicí. Kolik
musila společnost dáti za domy a pozemky na těchto
čtyřech čtvercích, není veřejnosti známo, avšak má
se za to, že kupní cena vyžadovala větší čásť deseti
millionů dollarů, jež vydati musíla k získání pozemků
na ostrově Manhattan, v New Jersey a na Long Islan-
dě. Vyjma tohoto velkého nádraží na západní straně
Manhattanu stavěti bude společnost nádraží menší
na straně vých. a sice na Druhé avenue a Třiatřicáté
ulice, dále velkou elektrárnu blíže nádraží longisland-
ské dráhy, kde ústiti bude východní konec tunelu,
nutnou velkou budovu mezi Weehawken a Jersey City.
proti Dvaatřicátě ulici na Manhattanu, kde ústiti opět
bude západní konec tunelu, kterýž prokopán bude
pod ostrovem Manhaltanem a pod oběma řekami jeho.
Devátá
Liverpool
Nova York
Manhattan
New Jersey
Dvaatřicát
Jersey Cita
Manhaltan
23
article
Společnost dráhy pennsylvanské, jak praveno, vydala
na zajištění nulných pozemků pro obrovský podnik
svůj již deset millionů dolarů, z nichž mimochodem
podolknuto i někteří krajané naši v Dulchkills pro-
fitovali; avšak počítá se, že celý podnik vyžadovati
bude nákladu šedesáti millionů dollarů. Tunel, který
spojovati bude břeh newjerseyský s longistandským.
opatřen bude nejméně šesti šachtami. Jedna z nich
jest již tak dalece hotová, kdežto pro další čtyři upra-
vena jest již půda a s kopáním jich započne se co ne-
vidět. Přítomně zaměstnáno jest pracemi, k jednomu
chli směřujícími, přes tři tisíce dělníků. První svému
dobotovení se blížící šachta vykopána jest, jak předem
podotknuto, na břehu New Jersey, těsně za Palisádami.
jež v těch místech ohraničují řeku Hudson: jest pěta-
sedmdesát stop hluboká a skorem polovinu tohoto
rozměru široká; nyní zahájeny již práce s prokopá-
váním tunelu spojené. Týž pod řekou Hudson bude
angl. míli dlouhý, potáhne se pod Manhattanem, pod
východní řekou a končiti bude v Long Island City
bliže nádraží tamní dráhy; zde práce byly již také
započaty a v několika týdnech počne se s kopáním
tunelu či lépe jeho ústí. V Long Island City o něco
dále bude státi velké nádraží, jež spojovati bude ústi
nového mostu manhattanského přes Blackwelis Island.
New Jersey
Hudson
Manhattan
Longa Island Cita
Island
24
article
Tunel skládati se bude ze čtyř rour, jež budou míti
šestnáct stop v průměru a jimiž bude dopraveno devět
set viaků každých čtyřiadvacet hodin; počítá se, že ná-
dražní budova bude mocí pojmouti 200.000 osob na-
jednou a celé nádraží bude s to ročně zprostředkovati
dopravu 70 minionů osob a to při úplném pohodlí.
O šesté šachtě není dosud rozhodnuto, kde bude ústiti,
avšak dle vší pravděpodobnosti otvor její nacnázeti
se bude na Broadway. — Podobné nádraží, ač snad
ne v těchže rozměrech, staví dráha New York Centrai
ve Dvaatřicáté ulici. V obou nádražích umístěny
budou dvě pošty státní
= Hrdinská oběť Číňanů. Ze Singapuru se ozna-
muje: Těžkou oběť přinesli usedlí zde Číňané, pod-
řízení svrchovanosti britské v otázce reformní. Uspo-
řádaliť velkou schůzi a zde si vesměs ustříhali copy
Číňan
Broadway
New York Centrai
Singapur
25
article
Ve schůzi, jež konána za předsednictví lékaře, jenž
byl získal diplom doktorský na universitě cam-
bridgské, rokováno velmi rozčileně, ale záhy byio
patrno, že většina přílomných jsou rozhodní přívrženci
oprav a přívrženci odstranění copů. Hlavní důvod.
který řečníci uváděli, byl, že cop je symbolem otroctví,
cznačujícím podceňování a ponížení, stavící je jako
plemeno méně cenné vůči ostatním poddaným brit-
ským a vyzývá ku pohrdání a nepřízni. Převážnou
většinou přijat po vykladu řečníků návrh, aby si pří-
tomní ihned ustříhali copy. Za hlučného souhlasu
většiny a prudkých protestů menšiny jal se předseda
prováděti usnesení schůze a ustříhal všem přítomným
copy. Odpor protivníků reformy byl rovněž marný
jako předchozí protesty. Mezi vzdělanými Čiňany
panuje velké uspokojemí nad průběhem schůze. Tvrdí,
že byl nejvyšší čas, aby konečně byl učiněn rozhodný
krok. Četní Číňané následovali již dobrovolně příkladu
daného ve schůzi a očekává se, že hnutí proti copu
rozšíří se záhy po celé britské osadě . Zadní Indii,
Číslo 34.
Šachy.
Pořádá J. Rašovský
Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovsl
Uh. Ostrob, Morava.
Úloha číslo 70.
Poctěna I. cenou v I. čtvrtl. turnaji čas. „T. f. Schack.
R. Sahlberg, Stokholm.
Číňan
J Rašovský
J Rašovsl
Ostrob
Schack
R Sahlberg
Stokholm
Indie
Morava
29
article
Oprava. V úloze č. 69 nutno přidati na h3 černéh
pěšce.
Partie čís. 57.
Hrána v VI. setkání turnaje v Cambridge Springs.
Italská hra.
Bilý: M. Čigorin.
Černý: D. Janowski
Jd5—bt
1. 02 - et
e7— e5
1 23. Vd1—ci
Jb8 —ce
Sh5—f7
2. Jgt—f3
24. Jf1— g3
Sf8—c5
VfsfT
3. Sl1—c
25. Sb3xs f
4. Jb1—c
Dd8—d5
Jg8—f
26. Ve1—di
5. d2—d
Va8—ds
d7—d6
27. b2—b
Vf7—d7
6. Sc1—e3
Se5—b6
28. Jg3—e2
Dd5—f7
7. Ddl—de
Se8— gt
29. Dd2—e
8. Jfs—g5
Sg4— h5
30. Jh3—fe
Jb4 — d5
9. f2—13
17—h
31. De3 —bs
Sb6—c7
b7—b5
10. Jg5—ha
Jc6—d4
32. Dh3—ht
c6xcb5
11. Sesxcdá
Sb6x«d4
33. a4xb5
12. Jc3 —e2
Sd4 —be
34. g2—g4
Jd5xft
13. 0—0—0
66—d5
35. Je2 — g3
85—a4
14. e4xd5
Jf6xd5
36. Jg3xc t5
a4b
15. d3—d4
o—o
b3—b21
37. Vdl—d2
Dí7— c4
16. Vh1—ci
38. Kb1xc b2
Sh5—g6
De4—bt-
e5—e4
39. Ve1—at
17. f3—f4
f7—
18. Je2—g3
40. Kb2—ct
Jfi—g
a7—a5
19. Sc4—b
41. Dh4— h3 Se7— it
42. Jf2xe4 Vd7 xkkdt
20. a2—34 Kg8—hs
21. Ke1—bí c7—c6
43. c2—c3 Vd4xxkKcdll
la bílý se vzdal.
22. Jg3—f1 Sgd—l5
Jestli 44. c3«b4 tu Vdsxd2! a černý jest bud
mat ancbo ztratí dámu.
M Čigorin
Černá
D Janowský Jd
sh
Sb
Jg
Jc
Kb
Cambridge Springs
di 5
d Virginie
d 7
e 7
e 5 1
VfsfT
c Dd
d 7
c 4 16
Kb 2
Vd
kg
c 6 43
c 2
Sgd
30
article
Partie čís. 59
Hrána 12. května 1904 v XI. setkání turnaje
v Cambridge Springs.
Odmítnutý gambit dámy.
Černý: Dr. E. Lasken
Bílý: K. Schlechter.
20. Dh5 g5!+- Kg7xkh7
1. d2—d4 d7—d5
e7—e6
21. Sg3x14 Vf6— gs
2. c2—c4
22. Dg5—h5- Kh7—g7
Jg8—f
3. Jb1—c3
23. Vřt—dí d5—d4
4. Scö—g5
S18—e7
24. Sf4—g3 Vg6—g5
5. e2—e3
b7—b6
25. Sg3—e5-+ Kg7—g8
6. Jg1—f
26. Dh5—h8+ Kg8—17
Sc8—b7
7. Sf1—d3
27. Dh8—h7+ Kl7— es
e6x«d5
8. c4xe d5
28. Se5—g3 ds xkc3
c7—65
9. Jf3—e5
29. Vd1xd8 c3)b2
Jb8—c
10. Val—ct
b2xetD
30. Vd8—di
Jcsxe5
11. 0—0
Jf6 — es
31. Vdixcí
Vas—ds
12. d4xe5
Vg5— d5.
32. f2—f4
f7— f5 b)
13. Sg5—f4
Vd5— dl-
33. e3—e4
g7 — g5
14. Dät—ce!
34. Vetxdl Vdsokedi
f5—f4
15. Sf4—g3
35. Kg1—f2 Vdi—d4
16. Sd3—h7+ c) Kg8—hs
36. f4—f5+- Kec—dz
Je 8—f6 d)
17. Dc2— g6l
37. e4—e5
18. e5 Ví8xkcfe
a černý se vzdal
19. Dg6—h5 Kh8 —g7
Poznámky:
a) Lepší bylo 12. . . . Jed.
b) Černý hrozi dobýti figury, přehlíží však následujíe
elegantni kombinaci bilého.
c) Lisker, jak po ukončení partie podotkl, očekával
16. exf načež by pokr. Ses
d) Proti hrozícímu 18. Dh6! není lepší obrany.
Zprávy šachově.
P. Oldřich Důras z Prahy zúčastní se hlavníh
turnaje A v Koburku.
V moravském týdenníku „Neděle“ zahájena jes
dnešním číslem šachová rubrika, již redigují J. Brach
a Stan. Trčala.
Janowski vyzval Marshalla na match. Bližší pod-
mínky jsou dosud neznámy.
V prvním čtvrtletním turnaji čas. „Tidskrift for
Schack“ obdrželi ceny: za třítažky: 1. R. Sahlberg
(dnešní č. 70), 2. R. Teichmann a M. Feigl, 3. C. E
Lendqnist. Za dvojtažky: 1. Dr. Emil Palkoska (našl
rubriky č. 42) a 2. C. G. Gawrilov (dnešní č. 71).
Končící hra č. 7 (reprodukce).
Henri Rinek, Barcelona
Černá
doktor
E Lasken
K Schlechter
dh
Jf
Kh
P Důras
J Brach
Stan
Trčala
Janowský
Marshall
R Sahlberg
R Teichmann
M Feigl
E Lendqnist
Palkoska
G Gawrilov
Rinek
Cambridge Springs
d 5 e
h 5
Kh 7
g 7
Val
f 5 +Kec
Praha
Barcelona
b 7
h 8 + kg 8
h 7
Vdixce Vasa
h 7 + c
kg
c 3 23
d 4 4
g 5 S
e 7 24
e 5+ kg 7
Sf 1
d 3 27
Klement 7
e 5 29
Vetxdl Vdsokedi f
Tidskrift fórum Schack
33
article
Hlasy z obecenstva.
Hlasy z obecenstva.
Dobrozdání
pana prof Dra. F. Mühliga, lékaře v německé nemecnic
a professora na ottomanské medicln. škole v Cařihradě.
v Terstu.
Pan J. Serravallo
Serravallovo chinově víno se železem splňuje ve
škeré požadavky, jakých se na spolehlivé tonicum
klásti může, v míře plné. — Jako takové jest obzvláštš
chlorosou trpícím a rekonvalescentům kk doporučení
Caříhrad, 29. listopadu 1903.
Mühlig
Serravallo
Serravallův
Cařihrad
Terst