ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 e26044f0-7129-11dc-bd49-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 36 celkem · entity: person 72, place 42, org 10, work 26
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
19. června 1904. Číslo 168.
4 article
by tě vlastní rukou, aby ani katané ničeho ne- zvěděli. Mě pak zavřel by do paláce ze stříbrnou branou, abych tě v čas nemohla varovat. Ale já tak učiním. Hleď, v této malé láhvi skryta jest voňavka, vyrobená z krůpěje, kterou má jen tisící delíín v sobě. Vůně její je tak vzácná a zvláštní, že kdo jednou k ní přičichne, nikdy ji nezapomene Přičichni a pozorně mě vyslyš. Zví-li otec o našem tajemství, odvede mě do žaláře, ale já vrhnu se před ním na kolena a jak libat budu jeho ruce, rozetru po nich kapku této voňavky. Pak dá si zavolat i tehe a bude s tebou mluviti laskavě a přívětivě. Dej ale po- zor! Až políbíš jeho ruku a ueítíš tuto vůni, věz, že políbil's anděla smrti a prchni . .. Aliben se usmíval. Nevěřil v možnost vy- zrazení sladkého tajemství ... V sladké závrati prosnili mílenci noc a než hvězdy jitrem uzamkly své zlaté oči, vrátil se Aliben do komnaty spíeího kalifa, aby jej pro- budil a nalil na hlavu jeho křišťálovou, osvěžu- jící vodu. Abderam, vykonav své náboženské ob- řady, kázal pážeti odejíti. Pak odsunul oponu u vchodu do své komnaty a zahleděl se pátravým zrakem na bílou dykytu. Nemýlil se! Od jeho prahu až ke komnatě Zehiry vytištěny černé šlépěje střevíců Alibenových... Každá z nich hlásala „Střež se žen“ a on přece se jich ne- střežil. Kalif skřížil ruce na prsou, sbalil dykytu vešel s ní do ložnice své dcery. „Milovaná deoro,“ pravil vlídně Zehiře. „Včera ráno dal jsem napnout od své komnaty až k tvé ložnici bílé hedvábí. Včera odpoledne posypal jsem práh černým práškem. Včera večer pak jsem daroval Alibenovi střevíce, na jejichž podešvích byl nápis „Střež se žen“. A hle!...
Abderam
5 article
Kalif ukázal dceři na černé stopy. Zehira úžasem vzkřikla ... „Milovaná dcero! Zejíra stojí před pa lácem mým třicet velbloudů se svatebními dary a pět set nejlepších jezdců doprovodí tě k snou- benci tvému, Abdallahovi. O události této ne- doví se nikdo nikdy ani slova.“ Zehira v zoufalství vrhla se na kolena před svého otce: „Smiluj se! Odpusť mi. „Abderam se usmál. Což se hněvám, mile dílě? Hrozím ti snad něčím?“ „Ale Aliben . . .?. „K rozkazu měmu nebude mu zkřiven na hlavě ani vlas. Přísahám u Allaha!“ Zehira věděla, co přísaha tato znamená. Věděla, že Abderam nedá rozkazu k jeho utracení, ale sám sprovodí ho mečem svým ze světa. „Dej mi otče ruku na splnění svého slibu.“ A když tak kalif učinil, Zehira líbajíc ji roze střela po ní voňavku z delfína. Abderam odebral se na to do své komnaty a zavolal si Alibena. „Před léty učinil jsem slib, že v den, kdy dcera moje Zehira se vydá na cestu ke svému snoubenci, daruji meč svůj onomu sluhovi, jenž bděl u večer u měho lůžka na stráži. Přistup blíže a zaměň svůj meč s mým.“ Aliben, ač mocně vzrušen zvěstí o odehodu Zehiry, opanoval se a klesl kalifovi k nohám, líbaje na důkaz díků jeho ruku. Pojednou však projel mu celým tělem mráz; ucítil varovnou vůni voňavky a její dech smrti. „A nyní pojď se mnou se pomodlit ke hrobu Amadinovu.“ Aliben věděl, co znamenají tato slova kali fova. Zehira svěřila mu kdysi tajemství, že Amadin, předchůdce Abderamův v Safi, by otcem jejím úkladně zavražděn. V paláci zřízen mu byl nádherný náhrobek, ale nikdo nevěděl, kde se nalézá. Když měl Abderam některé ze svých pážat v podezření, že s některou odaliskou vyměňuje zamilované pohledy, vyzval je, aby šlo s ním pomodlit se k hrobu Amadinovu. Ale žádné se od hrobu nevrátilo.
Abdalláh Zehira Aliben Amadinův Abderam Allah Abderam
6 article
Aliben kráčel za kalifem a mimoděk snažil se vytáhnouti z pochvy meč, který mu Abderam byl daroval. Avšak nedařilo se mu, neboť meč byl seřízen tak, že nebylo možno jej vytáhnouti. Kalif vedl Alibena do své ložnice. Devět mohutných sloupů ji podpíralo, poslední byl z jaspisu. Kalií velel Alibenovi tento sloup od- strčiti. Když se tak stalo, rozevřelo se před nimi mramorové schodiště vedoucí dolů ke hrobce Amadinově. Zde rozkázal kalif Alibenovi, aby vyhledal modlitbu, kterou odříkávají na smrt jdoucí. Aliben tak učinil. Uprostřed místnosti nacházely se těžké pa dací dvéře, vedoucí přímo do hrobu Amadinova. I ty kázal kalif Alibenovi otevříti. Zde stála již rakev pro Alibena připravená. Než v okamžiku. kdy kalií vstoupil do tmavého vnitra hrobu, při razil Aliben za ním těžké železné dvéře a za- strčil závoru. Pak chvátal po schodišti nahoru odstrčiv jaspisové sloup octl se na svobodě. Zatím Zehira seděla ve své komnatě a chy- stala se na svatební cestu. Otrokyně vplétaly jí do vlasů šnůry perel. V tom vrazil do komnaty její jeden z otroků a volal pln zděšení: „Andělé odnesli starého ka- lifa do ráje. Aliben prohlášen lidem za nového kalifaí“ Zehira radostně vykřikla. Uhodla, co se stalc a s jásotem provolala: „Ať žije nový kalif!“ N. P. J.
Aliben Amadinův
7 article Různé zprávy.
Různé zprávy. Restavrace V prvních deseti létech devatenáctého sto lotí vznikl, co se týče zachovávání starých pa mátek stavitelských, vlivem romantismu puri stický směr, jenž zavrhoval vše, co nesouhlasilo s původním slohem budovy, co bylo dílem dob pozdějších. Tomuto purismu padala za oběť umě- lecká díla dob pozdějších třeba cennější a ne- dostala-li se do museí, byla buď zašantročena nebo ničena. U nás v Čechách udržoval se tento směr tak tvrdošíjně, že přenášen i na budovy nové, jakož máme příklady na úzkostlivé syme- trii některých chrámů gotických, jež působí jednotvárností přímo zoufalou, ačkoli právě na mistrovských dílech gotiky pozorujeme zcela účelné nedbání symetrie. Věže, stojící vedle sebe, různé šířky, okna s kružbou nejrozmanitějších vzorů, kaple libovolně přistavěné, a přece vše to působí dojmem dokonale ladným. U nás byl purismus slohový do nedávna degmatem a vlastně teprve nešťastná restaurace Karlštejna způsobila nejen ve veřejném mínění, ale i v rozhodujících kruzích prudký protest proti tomuto směru, jenž naprosto pouští se zře- tele celkový ráz našich starých památek stavi- telských. Velmi poučný a zajímavý článek,
Čechy
8 article
z něhož tuto podáváme výtah, o tom přináší vyšlé právě číslo „Nové české revue“, jež se opět vyznamenává obsahem rovněž rozmanitým jak zajímavým. Jest vskutku moderní tato otázka. Ozývá se v literatuře (edice starších autorů), jest akutní v umění výtvarném. Zasahá hluboko do pojmu o umělecké poctivosti a pravdě, dotýká se esthe- tiky uméleckého díla. A není nikdy dosti mluvit o ní u nás, kde pod krumpáči dělníků rozpadaj se malebné kouty Prahy, kde osobní prospěch vy važuje cenné památky staletí. Máme otázku Staré Prahy, otázku starobylosti vzhledu venkovskýeh měst, máme otázku nezdařených oprav, purismu slohového, otázku surrogátů v umění, stejně pal čivé a stejně bolestné, ale všechny stýkají se v tomto bodě, všechny jí žijí. A tak mluviti o této, znamená probírati všechny, žalovati na všechny
Praha
9 article
Umělecký výtvor jakéhokoli druhu jest pro- dukt umělcovy duše, vznikající spontanně, často dosti těžce, ale plný jeho bytosti, krve, se všem zvláštnostmi a individuálními rysy jeho umělecké potence; tkví celým svým obsahem nejen v umělci, ale jím a skrze něho i ve své době. vzniká pod dojmy okolí, umělce obklopujícího, je jím prosycen. A že se myšlenková povah doby mění, že s ní mění se i lidé, jich život, ideály, celá kultura, jednotlivé názory politické náboženské, literární, umělecké, mění se i způ- sob vyjádření umělecké myšlenky, mění se for- mová řeč, mění se názor o účelu a potřebách umění, tvoří se nový sloh. Umění zůstává jedno svaté a nejvyšší, ale řeč, již mluví, podléhá změnám. Předešlé doby byly tak šťastny, že na- lezly — často po dlouhých bojích duševních a dlouhém snažení — svůj sloh vždy, že vždy se umělocky vyjádřily v duchu svém, a byly tak upřímné, že jej jako výraz své individuální od- lišnosti od dob předešlých uplatnily všude, že jím provázely svůj život ve všech vztazích a potřebách a že jej nezapřely ani na tomže díle uměleckém, bylo-li vytvoření jeho dlouhé a prošlo-li několika generacemi. Až století XIX. nemělo dosti mízy, aby stvořilo si výraz osobitý. Hledalo zoufale, ale bezvýsledně, a ve své chudobě uchylovalo se k pouhé reprodukci, k surrogátům; prošlo celou stupnicí slohů historických, stavělo románsky goticky, renaissančně i barokně, rokokově i em- pirově, jak právě vítr módy a obliby vál. nebo jak literární vliv působil. Několik náběhů učiněno k obrození pomocí t. zv. umění lidového, na po- moc vzata omylem na ryze českou pasovaná česká renaissance, ale marně. Teprve na prahu nového století vítáme vznikající nové umění, plné ještě jarní mízy, snad i nedozralé, ale nadějné, ná- dherné plody slibující.
10 article
Ochrana památek, jak se prováděla ještě do nedávna, děla se pod patronátem jednotlivých šlechticů, církevních i samosprávných úřadů, země 1 slátu. Nelze upříti celému směru tomu jistou nezištnost a dobrou vůli, zachovati pa- mátky historické před zkázou, ale nic více; v základech pochybená opravná činnost zkazila nám těchto památek více než nejkrutější války a vandalismus dobyvatelů. Chybovala a chybuje podnes vídeňská centrální komise pro zachování památek, chybovali konservatoři i úřady; ani zákony nejsou dosud vypracovány v duchu po- krokového názoru o restauraci. Bohužel, že skoro úplně v řadách zpátečníků stáli ti, již by v prvé řadě měli býti strážci památek, jedni z důvodů uměleckých, druzí náboženských: stavitelé a kněží. Valnou většínou oháněli se architektia stavitelové velice obratně rysovadlem, pravítkem a tužkou, ale neměli historického smyslu, pocho- pení pro velkou kulturní důležitost zachování prospektu, krásného zákoutí, jemné vycítění onoho nevyjadřitelného, ale silně cítěného dojmu, jejž způsobuje v duši staré umění v celé své původnosti. Jim diktovaly restaurační zákony praxe, finanění výhody nebo ješitnost, uplatniti se také vedle umělce starého svou prací, třeba trpasličí. Kněžím vnucuje dosud vůle představených a vychování snahy puristické; ti připouštějí milo- stivě jen románský a gotický sloh za přisně cír- kevní, oklesťují svěřené jim památky o části ji ných slohův a zanášejí do chrámu třeba nej bídnější brak, jen je-li slohový. Jich vliv je ve- liký a poškozuje umění staré i nově.
Jim
11 article
Co se týče ostatních faktorů, již při restau- raci mívají slovo a vliv, samosprávných korpo- rací, výborů, komisí, patronů a jednotlivých ma- jitelů, jest jich působení v tomto směru ne- obyčejně smutné. Nemyslící lidé oblibující si lacinou nádheru činžáků, bývají členy těchto korporací, takže málokdy nabývá zde vrchu názor modernější. Tato ubohost názorů o restauraci dá se sle- dovati v celé Evropě; čestnou výjímku tvoří někdy Italie; kde pravé umělecké tradice nikdy nezanikly a kde již smysl o výdělek z cizinců památky obdivujících diktoval úzkostlivou péči o restauraci jich, a někdy i Francie. Všude vi- díme puristické snahy uplatňovati se na škodu díla starého, všude se dostavuje, restauruje, slo- hově vyzdobuje. Není kostel ani zámek, tvrz ani radnice jista před opravou, jež tak důkladně pozmění starý stav, že stojí zde budova nová, jako důkaz napodobovací schopnosti archi- tektovy. I u nás restaurační horečka pokazila nám nejlepší objekty, ač-li vůbec nepadly motykami bořících dělníků. My však toto řádění pociťujeme dvojnásob, kteří ztrácíme tím kus národního jmění a kteří měli bychom si nemnohé kusy, jež nám zbyly po tolika pohromách, zachovati bez úhony.
Evropa Francie Italia
12 article
Jako každý směr nezdravý, každá zrůdnost vkusu i citu uměleckého, i tento přirozeně způ- sobil reakci. Možno říci k hanbě povolaných lidí, právě u neodborníků sice, ale lidí s čistým srdcem, plným nadšení pro umění a krásu. Re- akce byla zprvu jen literární, polemika jen ústní nebo novinářskými články, však brzo přešla i do odborných listů a na pole praktické. Názory se střetly dosti prudce a dosud se vzájemně potírají. Celkem převládl u soudných lidí dnes názor po- krokovy; vidíme bíti se nejen klub za Starou Prahu, archaeologické a historické spolky a ven- kovské enthusiasty, nýbrž selkáváme se jiži s interpellacemi na sněmu a resolucemi archae- ologických sjezdů, jež trpce vytýkají nepravý směr v restauraci. V poslední době bylo to u nás hlavně nesvědomité přemalování fresek karl- štejnských, v Německu pak restaurace t. zv. Jin- dřichovy stavby heidelberského zámku, jež způ- sobily veliký odpor a vedly k ráznému zakročení. Dle výše kulturní vyspělosti v různých zemíeh bude časem snad i vládami a povolanými orgány moderní názor akceptován.
Praha Německo Jin
13 article
A tento moderní názor? Nečiniti jiného, než co předešlé doby zdravým instinktem vedeny činily, ovšem že v zjemnělé formě dnešního na zírání na dílo umělecké. Nelhati v umění, ne- falšovati, nekopírovati, nedoplňovati, nestírat s památky jejího charakteru, nevyjímati ji z pro- středí, v němž vznikla a trvala ode dávna, nebo současný svět nemá práva rušiti umělecký ma- jetek předešlých pokolení. Každý úhoz kladiv dovedného kováře, každé zasazení dláta kamen- níkova, každý tah štětcem malířovým nebo nožem sochařovým nese pečeť individuality, znaky své doby, každý kámen, dřevo, kov prošedše stale- tími, mají svou historii, svůj zvětralý povrch; ty nelze napodobiti, ty nelze nahraditi, jako nelze vzkřísiti mrtvé jich tvůrce a zpracovatele k ži- votu. Každá budova, obraz, socha, předmět denn potřeby nebo dekorační, podoben organismu ži- voucímu, stárne uprostřed lidí, roste nebo ubývá, podléhá změnám a přídavkům, opravám; jeho okolí se mění a on s ním. Jej nemožno vytrhnouti odtud, změniti toto okolí, jej není možno upraviti, aby neutrpěl.
14 article
Kdo z restauratorů zachová nám suggestiv- nost dojmu z pohledu na starý venkovský chrá- mek s nízkou zdí kolem hřbitova, s barokní brankou v ní, s dřevěnou zvonicí rozložitých boků, v rohu stojící, s vnitřkem, kde staré lavice svíčkami ohořelé praskají, kde naivní lidové řezby na oltářích a náhrobky v dlažbě, starý. vzdychající positivek na kruchtě a chudá para- menta v sakristii působí milým, někdy melancho- lickým dojmem, kdo nahradí toto vše svou opravou, po níž obdrží kostel pseudogotickou vý- zdobu architektonickou, gotické oltáře, tovární tkaniva parament a tuctové varhany, zděnou fádní zvonici a novou bránu? Kdo dá nám pře- malováním slavné, středověké fresky tentýž ra- dostný pocit z oné božské naivnosti v podání kresbě, ale přece uměleckého švihu v rozvrhu a koncepci? Kdo nahradí nám virtuosní tahy špachtlí barokního štukatéra, kdo techniku re- naissančního kováře, kdo práci gotického ka- menníka!
15 article
Co vyplývá tedy přirozeně z těchto vět, jaký je ideál vší restaurace? Jedině konservování předmětu. Očištění, chemická ochrana před zhoubnými vlivy, udržení původního stavu bez úhony předmětu samého. Jako ce mrtvoly bal- samují. Ale tu přicházíme do rozporu s praktickým smyslem, s ohledy života, jeho potřebami a ná- roky. Zijící má přirozeně větší práva, jeho po- žadavky mají přednost. Doba přináší nové vý- hody, nová přání, život společenský jinak se utváří, vrstvy lidské se mění. Města rostou, těsná obydlí se zvětšují, úzké ulice se rozšiřují, roz- sáhlé zahrady se parcelují. Staré památky pře- kážejí tu často volnému rozvoji, svádějí se o ně boje. Často zachována památka jen za cenu pře- stavby, restaurace, adaptace k novým účelům. To znamená její smrť; přestává býti starým vý- tvorem, dokumentem doby, umělecké ruky Proto lépe pro ni, lépe pro její okolí, padne-i celá a uprázdní-li místo, na němž nová doba uplatní svoji tvořivou činnost. Tato důslednost není posilou zpátečnictví, jest jen logickým vý- sledkem myšlenek o nemožnosti surrogátu o umění, nemožnosti náhrady staletého odkazu.
16 article
Jest ještě dobře v paměti válečné tažení, jež podniknuto proti Hilbertově výtce o restaurování každé „Svatováclavské stodoly“. Ale tato okřídlená slova ztrácejí již pomalu na své pří- krosti. Dochází se již k názoru, že lepší čestná smrť starého výtvoru, než živoření v kukle re- staurační, že nová stavba, moderní dílo zvý- šených požadavků a změněného života veřej- ného, vyváží zcela odstrančného starocha. Vždyi i v přírodě na skácených kmenech pralesa buj- nové stromy. A resumé? Jest potřeba chápati úkoly r stauratora s vyššího hlediska, než dosud se děje nelpěti tolik na každé zdi, nese-li na sobě pa tinu několika století. Jest nutno rozvážiti, co ce- nou svou vymáhá si ohled potomka a vynucuje úctyplné ohledy a jen tomu věnovati něžnou pěč konservátora. Ale potom jest nutno býti si vědom zodpovědnosti svého úkolu ku přítomnosti i mi- nulosti a dle toho se zachovati. Pak dojde se sku- tečně k onomu ideálu harmonického spojení víru moderního života se starými zákoutími tichých vzpomínek a sladké melancholie, pak teprve možno mluviti o jemném vycitění, pokud vyrov- návají se vážky, na jichž miskách leží význam starých památek a právo moderního života. Pak nestačí nám, naplňovati regulační plány měst variantami řešení moderních komunikací na sta- rých půdorysech nebo příštipkování oprav na staré hříchy a chyby. Pak budeme ceniti jedině onen velký rozmach tvůrčí síly, jež vědoma své moci, útlocitně přece ponechává vedle sebe místo stejně kdysi mocným, ale nyní již vy- šeptalým a skromným soudruhům.
Hilbertův
17 article
= Eugenie. Známý anthropolog Francis Galton vystupuje s naukou zcela novou, o eugenii, čili fysické a duševní urozenosti. Po léta se zaměstnával Gaiton tím, aby nalezl zákony, dle nichž se dědí duševní i tělesné vlohy a pátral také po prostředcích, kterak zlepšiti potomstvo. První jeho snaha směřovala ke studiu dědičnosti a pravidel, jež ji určují. Považuje na př. za důležitou čásť nové vědy, aby vyšetřila, pokud ubývání počtu narozených dlužno považovati za známku úpadku národa a které poměry jsou přiz- nivy vzniku rodin, spějících k rozkvětu. Dr. Galton vyslovil se o úkolech eugenie následovně: „Náruži- vost lásky zdá se býti tak mohutná, že snad bude považováno za pošetilé, pokusit se vůbec o vliv na ni.
Eugenius Galton Gaiton doktor
18 article
Avšak patrná lakta příčí se tomuto pessimistickému názoru. Sociální vlivy mají moc velmi značnou a kdyby manželství, jež by se stanoviska eugenie byla nevhodná, byla sociálně dána v klatbu, zajisté by jich záhy ubývalo. Nezdá se mi nikterak nemožno, že by vzhledem k eugenii, tedy na prospěch zachování zdat- nosti tělesné a duševní, mohlo vzniknout jakési ná- boženské dogma v lidstvu, ale především ovšem mu- sily by býti propracovány podrobnosti této vědy pečli- vým studiem“. — Nauky Gaitonovy setkaly se u ostatních badatelů jednak s vřelým uznáním, jednak s ostrou kritikou. Zejmena vysloveny pochybnosti, dovede-li člověk rozpoznat vlaslnosti, jimiž se líší „urozený“ od nezdárného, vskutku tak dokonale, že by dovedl ve všech prípadech určiti hranici. Jeden z badatelů poukázal zejmena na to, že je cosi zcela jiného, vychovali jedince nanejvýš dokonalého anebo řádnou sociální jednotu a užil porovnání se státem včel, jenž znázorňuje řádnou jednotu, kdežto členové jeho každý o sobě nikterak nejsou dokonalí. K návrhu dra. Galtona, aby zločincům bylo zakázáno rozmno- žovati svoje plemeno, připomenul jiný učenec, že mu mnohý vynikající zločinec ve mnohém ohledu, jak co se týče důvtipu, energie i originality byl mnohem zna- menitější než leckterý průměrný soudce. Celkem do- spěl Galton ku přesvědčení, že prozatím zlepšení lid- skélo plemene závisí na možnosti, odsouditi různé lidi k neplodnosti. Ale jest otázka, možno-li tento celý systém provésti v praxi.
Galton
19 article
= Pomník Viktora Emannela v Římě. Ve sně- movně italské při poradě o rozpočtu veřejných prací pronášeny stížnosti, kterak zvolna se prováději. v Řl- mě státní stavby a kterak rychle vzrůstá jejich ná- klad. Tak na př. nový justiční palác, na némž se již pracuje patnáct let a na nějž byl rozpočten náklad na 4 milliony lir, stál již 27 millionů. Podobně jest s pomníkem Viktora Emanuela. Stavba počala roku 1884 a pohltila již mnoho millionů, poněvadž shle- dáno, že kopec Kapitol, na němž bude stát, je pln roz- sedlin a slují, takže bylo nutno poříditi základy, saha- jící až dvacet metrů pode dno Tibery a k tomu ještě horu vycementovat. V posledních létech vlády krále Umberta vázla stavha po celé měsíce, poněvadž nebylo peněz na její pokračování. Také dodávky kamene vázly. Znamenitý bílý mramor pochází z Bresciea kameny, místo aby byly zkoumány hned na místě, hodí-li se pro pomník, dopravují se do Říma a teprve tam se ohledávají, při čemž podnikatelé mají právo, Játi zamítnuté balvany dodatečně prozkoumat během šesti neděl appellační komisí. Nyní se na pomníku pilně pracuje. Kdo nyní navštíví Kapitol, toho překvaní čilý ruch pracujících. Nepříznivý osud stíhá obrovskou jezdeckou sochu krále Viktora Emanuela II. Tvůrce její, sochař Chiaredia, jenž za modell dostal značnou cenu, neměl dostatek síly, aby malý modell provedl v předepsaných obrovských rozměrech. Zemřel upro- střed své marné práce. Nyní má sochař Gollori, tvůrce velkolepého pomníku Garibaldiova na Janiculu, dílo Chisredlovo dokončit. Ve sněmovně pojednáno o tom- to díle, jehož návrh pochází od architekta Sacconia.
Emannel Viktor Emanuel Umberto Viktor Emanuel II Chiaredium Gollori Řím Tibera Kapitol
20 article
Jeden z poslanců vyslovil přání, aby stavba pomníku byla urychlena aspoň potud, by mohl být odhalen roku 1911 ku padesátilelému jubileu prohlášení krá- lovství italského. Ministr veřejných prací souhlasil s tímto přáním a resoluce, v tom smyslu podaná, sně- movnou přijata. = Kterak povstávají pravé perly. Až doposuo rozeznávány dva druhy perlí: perly na perleti, jež považovány za zplodiny vnějšího epithelu pláště mlžů a pravé perly, jež prý povstávají uvnitř pláště. Jes nyní zjištěno, že u většiny perlí tvoří jádro malý čer- vík, distomum. Doposud však unikala badatelům. dů- ležitá stadia ve vývoji tohoto cizopásníka a teprv L. Boutan vyplnil v poslední době tuto mezeru. Di- stomy, jež napadají tělo perlorodých mlžů, putují jejich tkanivem, aby se dostaly na venek. Při tom do- stanou se některé do úzkého prostoru mezi pláštěm a lasturou a uváznou zde. Tu zavdávají podnět ke vzniku perlí. Poněvadž nemohou opustit svoje vězení, způsobí svou přítomností malou vyhloubeninu ve vnější pokožce pláště, kdež vylučující se perlová hmola cizopásníka obklopí. Vyhloubenina v pokožce pláště může míli velmi různou hloubku. Je-li velmi mělká, povstane perla poloviční, přirostlá na vnitřku skořápky, je-li však hlubší, podobá se vzniknuvší peria svým tvarem úplné kouli. Nejčastěji utváři se poměry tak, že okraje vyhloubeniny se stýkají. Tu utvořila s ve plášti kulovitá dutina, jež uvnitř jest úplně vy- ložena epithelem, jenž pak vyloučí „pravou perluí.
L Boutan
21 article
Jest tudíž patrno, že také „pravé perly“ jsou zplo dinou vnější vrstvy epithelu pláště. =Strašidelný rvoník. Z Londýna se oznamuje- V malé obci Beckenhamu rozčilovala diouho mysli obyvatelstva strašidelná historie, nyní však, jako všechny podobné triky z oboru čtvrté dimense, nalezia zcela prosté a veselé rozluštění. Po mnoho neděl roze- zvučel se občas, ve dne i v noci, velký zvon na školní budově městečka tajemným způsobem, aniž kdo tahal za provaz a zvonil po celé minuty. Nebyl pochybnosti, že v tom měli ruku duchové. Žáčkům při vyučování běžel mráz po zádech, kdykoni se zvon ozval a řádní občánkové tetelili se v noci hrůzou ve své posteli, když se ozvalo tajemné zvonění. Konečně obrátila se obec na „psychickou společnost“ v Lon- dýně, jež si obrala za úkol, veškeré nadpřirozené a strašidelné zjevy buď vysvětlit anebo zjistit jejich skutečnost nade všecku pochybnost. Společnost vyslala do Beckenhamu komisi, aby tajemnému zvonění při- šla na kloub a skutečně se to podařilo. Při ohiedání střechy a zvonu samého zjištěno, že na srdci zvonu připevněn byl motouz, dosahující až na žlab a že pa- trně nějaký šprýmař lam vylézal a svými kousky plašil spoluobčany. Od té doby, co tento objev učiněn. t- jemné zvonění přestalo a policie se nyní snaží nalézt stopu „strašidelného zvoníka“
Žáček Londýn Beckenham Lon
22 article
= Obrovské nádraží. Největším nádražím n světě jest dosud nádraží londýnské, postavené na ulici Liverpool; avšak nyní započaty práce se stavbou nádraží, jež bude dvakráte tak veliké, jako ono londýn- slé. Jest to nové nádraží pensylvánské dráhy v Nov Yorku. Obrovská budova, jež za nádraží bude slou- žiti, rozprostírali se bude na rozloze čtyř čtverců do- mů; na západní straně hraničit bude s Devátou ave- nue, na severu s Třicátou třetí ulicí, na východě se Sedmou aveue a na jihu s Třicátou první ulicí. Kolik musila společnost dáti za domy a pozemky na těchto čtyřech čtvercích, není veřejnosti známo, avšak má se za to, že kupní cena vyžadovala větší čásť deseti millionů dollarů, jež vydati musíla k získání pozemků na ostrově Manhattan, v New Jersey a na Long Islan- dě. Vyjma tohoto velkého nádraží na západní straně Manhattanu stavěti bude společnost nádraží menší na straně vých. a sice na Druhé avenue a Třiatřicáté ulice, dále velkou elektrárnu blíže nádraží longisland- ské dráhy, kde ústiti bude východní konec tunelu, nutnou velkou budovu mezi Weehawken a Jersey City. proti Dvaatřicátě ulici na Manhattanu, kde ústiti opět bude západní konec tunelu, kterýž prokopán bude pod ostrovem Manhaltanem a pod oběma řekami jeho.
Devátá Liverpool Nova York Manhattan New Jersey Dvaatřicát Jersey Cita Manhaltan
23 article
Společnost dráhy pennsylvanské, jak praveno, vydala na zajištění nulných pozemků pro obrovský podnik svůj již deset millionů dolarů, z nichž mimochodem podolknuto i někteří krajané naši v Dulchkills pro- fitovali; avšak počítá se, že celý podnik vyžadovati bude nákladu šedesáti millionů dollarů. Tunel, který spojovati bude břeh newjerseyský s longistandským. opatřen bude nejméně šesti šachtami. Jedna z nich jest již tak dalece hotová, kdežto pro další čtyři upra- vena jest již půda a s kopáním jich započne se co ne- vidět. Přítomně zaměstnáno jest pracemi, k jednomu chli směřujícími, přes tři tisíce dělníků. První svému dobotovení se blížící šachta vykopána jest, jak předem podotknuto, na břehu New Jersey, těsně za Palisádami. jež v těch místech ohraničují řeku Hudson: jest pěta- sedmdesát stop hluboká a skorem polovinu tohoto rozměru široká; nyní zahájeny již práce s prokopá- váním tunelu spojené. Týž pod řekou Hudson bude angl. míli dlouhý, potáhne se pod Manhattanem, pod východní řekou a končiti bude v Long Island City bliže nádraží tamní dráhy; zde práce byly již také započaty a v několika týdnech počne se s kopáním tunelu či lépe jeho ústí. V Long Island City o něco dále bude státi velké nádraží, jež spojovati bude ústi nového mostu manhattanského přes Blackwelis Island.
New Jersey Hudson Manhattan Longa Island Cita Island
24 article
Tunel skládati se bude ze čtyř rour, jež budou míti šestnáct stop v průměru a jimiž bude dopraveno devět set viaků každých čtyřiadvacet hodin; počítá se, že ná- dražní budova bude mocí pojmouti 200.000 osob na- jednou a celé nádraží bude s to ročně zprostředkovati dopravu 70 minionů osob a to při úplném pohodlí. O šesté šachtě není dosud rozhodnuto, kde bude ústiti, avšak dle vší pravděpodobnosti otvor její nacnázeti se bude na Broadway. — Podobné nádraží, ač snad ne v těchže rozměrech, staví dráha New York Centrai ve Dvaatřicáté ulici. V obou nádražích umístěny budou dvě pošty státní = Hrdinská oběť Číňanů. Ze Singapuru se ozna- muje: Těžkou oběť přinesli usedlí zde Číňané, pod- řízení svrchovanosti britské v otázce reformní. Uspo- řádaliť velkou schůzi a zde si vesměs ustříhali copy
Číňan Broadway New York Centrai Singapur
25 article
Ve schůzi, jež konána za předsednictví lékaře, jenž byl získal diplom doktorský na universitě cam- bridgské, rokováno velmi rozčileně, ale záhy byio patrno, že většina přílomných jsou rozhodní přívrženci oprav a přívrženci odstranění copů. Hlavní důvod. který řečníci uváděli, byl, že cop je symbolem otroctví, cznačujícím podceňování a ponížení, stavící je jako plemeno méně cenné vůči ostatním poddaným brit- ským a vyzývá ku pohrdání a nepřízni. Převážnou většinou přijat po vykladu řečníků návrh, aby si pří- tomní ihned ustříhali copy. Za hlučného souhlasu většiny a prudkých protestů menšiny jal se předseda prováděti usnesení schůze a ustříhal všem přítomným copy. Odpor protivníků reformy byl rovněž marný jako předchozí protesty. Mezi vzdělanými Čiňany panuje velké uspokojemí nad průběhem schůze. Tvrdí, že byl nejvyšší čas, aby konečně byl učiněn rozhodný krok. Četní Číňané následovali již dobrovolně příkladu daného ve schůzi a očekává se, že hnutí proti copu rozšíří se záhy po celé britské osadě . Zadní Indii, Číslo 34. Šachy. Pořádá J. Rašovský Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovsl Uh. Ostrob, Morava. Úloha číslo 70. Poctěna I. cenou v I. čtvrtl. turnaji čas. „T. f. Schack. R. Sahlberg, Stokholm.
Číňan J Rašovský J Rašovsl Ostrob Schack R Sahlberg Stokholm Indie Morava
29 article
Oprava. V úloze č. 69 nutno přidati na h3 černéh pěšce. Partie čís. 57. Hrána v VI. setkání turnaje v Cambridge Springs. Italská hra. Bilý: M. Čigorin. Černý: D. Janowski Jd5—bt 1. 02 - et e7— e5 1 23. Vd1—ci Jb8 —ce Sh5—f7 2. Jgt—f3 24. Jf1— g3 Sf8—c5 VfsfT 3. Sl1—c 25. Sb3xs f 4. Jb1—c Dd8—d5 Jg8—f 26. Ve1—di 5. d2—d Va8—ds d7—d6 27. b2—b Vf7—d7 6. Sc1—e3 Se5—b6 28. Jg3—e2 Dd5—f7 7. Ddl—de Se8— gt 29. Dd2—e 8. Jfs—g5 Sg4— h5 30. Jh3—fe Jb4 — d5 9. f2—13 17—h 31. De3 —bs Sb6—c7 b7—b5 10. Jg5—ha Jc6—d4 32. Dh3—ht c6xcb5 11. Sesxcdá Sb6x«d4 33. a4xb5 12. Jc3 —e2 Sd4 —be 34. g2—g4 Jd5xft 13. 0—0—0 66—d5 35. Je2 — g3 85—a4 14. e4xd5 Jf6xd5 36. Jg3xc t5 a4b 15. d3—d4 o—o b3—b21 37. Vdl—d2 Dí7— c4 16. Vh1—ci 38. Kb1xc b2 Sh5—g6 De4—bt- e5—e4 39. Ve1—at 17. f3—f4 f7— 18. Je2—g3 40. Kb2—ct Jfi—g a7—a5 19. Sc4—b 41. Dh4— h3 Se7— it 42. Jf2xe4 Vd7 xkkdt 20. a2—34 Kg8—hs 21. Ke1—bí c7—c6 43. c2—c3 Vd4xxkKcdll la bílý se vzdal. 22. Jg3—f1 Sgd—l5 Jestli 44. c3«b4 tu Vdsxd2! a černý jest bud mat ancbo ztratí dámu.
M Čigorin Černá D Janowský Jd sh Sb Jg Jc Kb Cambridge Springs di 5 d Virginie d 7 e 7 e 5 1 VfsfT c Dd d 7 c 4 16 Kb 2 Vd kg c 6 43 c 2 Sgd
30 article
Partie čís. 59 Hrána 12. května 1904 v XI. setkání turnaje v Cambridge Springs. Odmítnutý gambit dámy. Černý: Dr. E. Lasken Bílý: K. Schlechter. 20. Dh5 g5!+- Kg7xkh7 1. d2—d4 d7—d5 e7—e6 21. Sg3x14 Vf6— gs 2. c2—c4 22. Dg5—h5- Kh7—g7 Jg8—f 3. Jb1—c3 23. Vřt—dí d5—d4 4. Scö—g5 S18—e7 24. Sf4—g3 Vg6—g5 5. e2—e3 b7—b6 25. Sg3—e5-+ Kg7—g8 6. Jg1—f 26. Dh5—h8+ Kg8—17 Sc8—b7 7. Sf1—d3 27. Dh8—h7+ Kl7— es e6x«d5 8. c4xe d5 28. Se5—g3 ds xkc3 c7—65 9. Jf3—e5 29. Vd1xd8 c3)b2 Jb8—c 10. Val—ct b2xetD 30. Vd8—di Jcsxe5 11. 0—0 Jf6 — es 31. Vdixcí Vas—ds 12. d4xe5 Vg5— d5. 32. f2—f4 f7— f5 b) 13. Sg5—f4 Vd5— dl- 33. e3—e4 g7 — g5 14. Dät—ce! 34. Vetxdl Vdsokedi f5—f4 15. Sf4—g3 35. Kg1—f2 Vdi—d4 16. Sd3—h7+ c) Kg8—hs 36. f4—f5+- Kec—dz Je 8—f6 d) 17. Dc2— g6l 37. e4—e5 18. e5 Ví8xkcfe a černý se vzdal 19. Dg6—h5 Kh8 —g7 Poznámky: a) Lepší bylo 12. . . . Jed. b) Černý hrozi dobýti figury, přehlíží však následujíe elegantni kombinaci bilého. c) Lisker, jak po ukončení partie podotkl, očekával 16. exf načež by pokr. Ses d) Proti hrozícímu 18. Dh6! není lepší obrany. Zprávy šachově. P. Oldřich Důras z Prahy zúčastní se hlavníh turnaje A v Koburku. V moravském týdenníku „Neděle“ zahájena jes dnešním číslem šachová rubrika, již redigují J. Brach a Stan. Trčala. Janowski vyzval Marshalla na match. Bližší pod- mínky jsou dosud neznámy. V prvním čtvrtletním turnaji čas. „Tidskrift for Schack“ obdrželi ceny: za třítažky: 1. R. Sahlberg (dnešní č. 70), 2. R. Teichmann a M. Feigl, 3. C. E Lendqnist. Za dvojtažky: 1. Dr. Emil Palkoska (našl rubriky č. 42) a 2. C. G. Gawrilov (dnešní č. 71). Končící hra č. 7 (reprodukce). Henri Rinek, Barcelona
Černá doktor E Lasken K Schlechter dh Jf Kh P Důras J Brach Stan Trčala Janowský Marshall R Sahlberg R Teichmann M Feigl E Lendqnist Palkoska G Gawrilov Rinek Cambridge Springs d 5 e h 5 Kh 7 g 7 Val f 5 +Kec Praha Barcelona b 7 h 8 + kg 8 h 7 Vdixce Vasa h 7 + c kg c 3 23 d 4 4 g 5 S e 7 24 e 5+ kg 7 Sf 1 d 3 27 Klement 7 e 5 29 Vetxdl Vdsokedi f Tidskrift fórum Schack
33 article Hlasy z obecenstva.
Hlasy z obecenstva. Dobrozdání pana prof Dra. F. Mühliga, lékaře v německé nemecnic a professora na ottomanské medicln. škole v Cařihradě. v Terstu. Pan J. Serravallo Serravallovo chinově víno se železem splňuje ve škeré požadavky, jakých se na spolehlivé tonicum klásti může, v míře plné. — Jako takové jest obzvláštš chlorosou trpícím a rekonvalescentům kk doporučení Caříhrad, 29. listopadu 1903.
Mühlig Serravallo Serravallův Cařihrad Terst