Ročník XXXXIII.

V Praze, v neděli dne 4. ledna 1903.

Číslo4.

Na ranní a odpol. Histy přudplácí s v Praze v ndministrani za měsj na čivrt leta . . . . 6 K —i s dvojí donáškou na měsl n stnt lata . . . . 7 K ook ve slikich: aK 30 sa ně s ke - Pošton: a měsíe 3k9 n čtvrti lein s dvojí zisilkoa a mě na. . . K eo

Dnešní číslo pro Prahu je o 18 stranách.

Kde je tu jakés „dobré vůle“? Za všeobecné nedůvěry, ba řekněme: bez nadějnosti, zahájeny včera ve Vídni pod ně mecko-byrokratickými křídly Körbrovými nove dohodovaci konference Němcův s našinci Vlastně jen dvou německých stran, neboť Vše- němci nechtčji o žádném vyrovnání českém ani uherském slyšet. V »Ostdeutsche Rundschaue K. Heřman Wolf vášnivě protestuje proti kaž démukoliv německo-českému smíru »v zemieh druhdy k německému buntu přísluševších«. Za německými účastníky konferenci nestojí prý německý lid; tito němečtí velkostatkáři pokrokáři a svou vlastní stranou důkladně za- pření němečti nacionálové nejsou prý naprosto oprávněni smlouvat a uzavírat smír s Čechy Spečetí-li jej ale navzdor všemu, pak prý »ne- zbude Němecivu v Rakousku — oblaženému timto dvojitým vyrovnáním, uherským a českým než koupiti si — provaz.« Schönerer protesto val už před tím zcela podobně. Povážíli se, že v Čechách Všeněmci maj dnes fakticky většinu německého voličstva za sebou, neměli by našinci na konferencích těchte protestů všeněmecké strany ignorovat, jako t činí orgány vládní a německo-pokrokářské z při čin na snadě jsoucích.

Všechen německo-pokrokářský a nacionálně německý tisk má dnes pod okny dohodovac konference ve Vídni naladěno na jednu toninu maluje Němce česko-moravské v běloskvoue říze mírumilovných, povolných, pro blaho státu a parlamentu obětujících se patriotů rakouských kleří by byli na zejtří ochotni schváliti Körbrov v parlamentě jeho »perfektní« vyrovnání s Uhry buď si ono jakékoliv, aby za to tim důtklivěj toužil na nás zaryté černé kozly české, kterým prý nejde o žádný smír s Němci, o žádnou hospodářskou jednotu s Uhry, na níž korune tolik záleží, nýbrž kteří prý chceme jen na vládě vydřit a vyhrdlit panství státní češtiny v zemích koruny české, bez ohledu, zabíjemeli tím parlamentarism a ztroskotáme lí tak pracné o Sylvestru zjednané vyrovnání s Uhry. —

Hle, jak gentlemani němečtí na samém prahu konferenční síně jako šikovní forman obrátili! Kdežto ve svém elaborátu ze dne 4. prosince m. r. deklamovali, že prý se jim ne- jedná o to, aby docilili okamžitého, ale pře- chodného zlepšení v parlamentě, aby ta neb ona předloha vládní byla ve sněmovně podro- bena prvnímu »čtení« — dnes již pro získání dobrého oka nahoře tisk jejich na celé čáře ujišťuje, že prý se Němcům právě jen a je o to jedná, aby to neznámé vyrov- nání s Uhry, před třemí večery u Sachra s bídou nevýslovnou slátené, bylo co nejdříve parlamentem přijato. Ne pro mír s námi v Če- chách, na Moravě a ve Slezsko, ale jen aby vládě Körbrově prokázali službu, jdou na kon- ference, kdež budou nám co nejdůtklivěji do- mlouvati, abychom přistoupili na jejich plán. jenž záleží v tom: odsunouti úpravu jazykové otázky v Čechách do nedozírné dálky, až po vyplnění trhacích choutek jejich : teprve po ná- rodním rozhraničení okresův »až do poslední vesnice«, teprve po zrušení našich okresních zastupitelstev a po zavedení krajských vlád v krajich národně odloučených: tedy teprve »po zřízení uzavřeného německého územíe v Čechách slibují nám, že přistoupí k řešení otázky jazykové v úřadech, ovšem s výhradou nadpráví němčiny i v nejčeštějších krajíc našich. Poněvadž jsme ale byli tak smělí a odmít

tento jejich klassický plán, trvajíce na svém, aby se nám především vrátilo 17. řijnem 1899 nám uloupené rovné právo, i aby se začalo nejprvé s úpravou stejného jazykového práva ve státní správě všech trojjediných zemí koruny české. které obývá národ náš kompaktní mohutnost šesti millionů obyvatel, tvoře dvoutřetinnou v nich většinu: kaceřují nás již předem jako nesmíři- telné odbojníky a rušitele míru v Rakousku. dávajíce nám důtklivě na uváženou, čeho prý se svou umíněnosti bezohlednou odvažujeme proti životní potřebě státu a proti touze mocnářové po brzkém parlamentním schválení vyrovnání s Uhry. Kdož by si vůči této honetní hře nevzpomně na proslulé slovo německého nacionála dra. Steln- wendra: »Své vládě povolili bych o my Němci každé i sebe horší vy rovnání s Uhryl« Ano, považují Körbra za svého muže nabízejí mu předem janičársky své hlasy p ro jakékoliv jeho vyrovnání se Szellem, třebas jím byli národové rakouští sebe hůře poškozeni, jakož se již mluví dnes o újmě 117 millionů — dávají mu předem ochotně absoluci za všechny možné nátisky, jimiž by hleděl lámat opposici českého národa a poutat svobodu slova v parlamentě: k veškeré této zradě byli by ochotni, ale jediného ať jen na nich ne žádá: aby svolili ke spraved livému na v rá- cení nám uloupeného práva ja zy kového. Nechť jim stokráte se dokáže, že neslane se jim touto restitucí křivda a újma nejmenší, že němčina v úřadech zemi českých podrži svou platnost a změna jen v tom zále- želi má, že vedle ní jazyk český jakožto jazyk zemský bude požívati rovně platnosti a stejného práva: bůh uchovej, jen toho ne! Tu je hned po vší shodě vlastenecké, tu vzorní ti patrioté rakouští ihned hrozi rozbitím parlamentu, za- mítnutím uherského vyrovnání, ba i válkou ob- čanskou a záhubou Rakouska. Viz Prade

Kdežto Schönerer nechce vůbec s námi vyjed návat o žádný smir, nýbrž opakuje své staré Caeterum censeo: buď násilné zněmčení Ra kouska, anebo žádné, — »umirnění« němečtí po krokáři a nacionálové tváři se sice, jakoby z ohledů na Rakousko chtěli s námi vyjednávao o smír, ale jen za podminkou, podrobíme-li se naskrze jejich diktátům, jejich podmínkám, ktere na konec v podstatě nečeli opět k niče m jinému, než k naší národní porobě pod pan stvím německým v němčicím Rakousku. Tedy pěšky jako za vozem: ať sedí v konferencích nébo vzdorují venku — všichni chtějí venkon cem totéž: naše udolání, naší zkázu. Jen v tak- tice se rozchůzejí. Všeněmci řítí se na svůj cí přímo a zhurta: »umírnění« nacionálové a po- krokáři oklikou a jezovitsky zehytrale, hledice nás především očernit, v nepravé světlo posťavit, všechnu vinu na nás svalit a sebe jen jake ohrožené v nutné sebeobraně zápasící beránky míru vylíčit. S takými, hle, soupeři charakterními bude našim zápoliti na zahájených vídeňských smiřo- vačkách, o nichž dal sice dr. Körber vyhlásiti že jsou zeela nezávaznými, že jest všeliké ma- jorisování vyloučeno, na kterých ale nie- méně bude zapotřebí vážiti ostražitě každé slovo, abychom v nejmenším nezadali svému dobrému právu a nikde neukázali číhajícímu nepříteli slabiny. Spoleháme v naše zástupce že toho od počátku do chvile poslední šťastně dovedou. V první včerejší schůzi velmi dobře si vedli, žádajíce důrazně především spravedlivé a stejné upravení jazykové otázky v úřadech státních pro Čechy jako pro Němce v celém obvodu troj jediných zemí koruny české na zásadě, úplné

rovnosti národův a ohlašujíce Němcům, že nikdy se nepodáme ktomu, aby v zněmčených krajích Čech bylo právo našeho jazyka stlačeno snad ještě pod míru-jazykových pařízení Stremayrových. Tím že by se boj jeh rozjítřil a rozviřil. Však nejen v Čechách, Moravě a Slezsku má se dostat konečně národu slovanskému spravedl- nosti a práva, nýbrž všem slovanským národům Rakouska. — Němci tomu ovšem odporovali chtějíce pojednou míti všýde jiné právo pro seb a dr. Körber opět jen na své vyrovnání s Uhry myslil, zapřisahaje nás, abychom pamatovali že nadešla pro parlameni hodina poslední. C se z toho posléze vyklube

Úpadek vlivu německého. Náš list přinesl již dva články, resumujíe zajímavou anketu moderní revue francouzské »Mercure de France« o vlivu ducha kultury německé. Pro nás mají náhledy prone- sené v této anketě velkou zajímavost a je véru podivno, že této publikace nepovšimly si u nás ani ony časopisy a revue, které se tváří mo- derními a evropskými, ale jejichž rozhled nejde patrně dále nežli do Vidně a Berlína. »Mercure de France« ukončuje svou anketu v sešitě lednovém, v němž je zá- věrečná, vysoce interessantní řada projevů mimo- francouzských o vlivu německém. Způsob pro- b rání důležitých otázek v novinářských anke- tách se osvědčuje jako znamenitý prostře dek propagování a popularispvání idejí a docháza stále větší obliby. Cilovali jsme téchto dnů an- ketu »Revne Bleue« o tisku francouzském její český hlas našeho kollegy Hladika. Tež v anketě »Mercure de France« je za- stoupeno české minění a sice hrabětem L ützo wem. V serii zahraničních hlasů o vlivu ně meckém čteme dopisy Williama Archera, Xa viera de Carvalho, ředitele »Fortnighuly Reviewe Courlnoye, H. D. Davraye, Edmonda Gassa hr. Prozasa, Gilb. Parkera, G. Bern. Shawa, H G. Wellsa, Zangwilla a j Zatím uvádíme tu v podstatě dopis hrab Lützowa, jenž si získal sympatie a vděč- nosti naší veřejnosti svou vážnou a intensivní činností v Anglii, kterou seznamuje s českou historií a s českou olázkou.

Hr. Lützo w připomíná v úvodu, že ne- psal nikdy nežli česky a anglicky a žádá o shovívavost pro svůj francouzský článek. Potom praví hr. Lützow: »Snad překvapím své čte- náře tvrzením, že nikdo snad tak mocně ne- přispěl ke zmenšení německého vlivu jako kniže Bismark. Pražšká smlouca z r. 1866 vyloučila na vždy z Némecka nesmírná území od hranie českých až k moři Adriatickému, jež tvořila část bývalého bundu německého. Tato území jsou skoro výlučné obydlena Slovany, jimž dala vláda rakouská umělý náter německý. Bojo hegemonii v Německu, jenž byl zahájen za Bedřicha Velikého a rozhodnut v den Sadové, pokračoval ješté a bylo v zájmu vlády rakou- ské podporovati živel německý, následkem čehož snažila se vláda děti slovanského původu vy- chovávati německy. University byly úplné ně- mecké « Dále uvádí hr. Lützow utvoření české university v Praze před 20 lety, její rozkvět její rychlé překonání významu německé univer- sity, »která živoří v Praze«. Na české universitě dle slov hr. Lützova, málo se studuje filosofie německá, české sťudium filosofické opirá se nejvíce o spisovately francouzské a anglické. Dále píše hr. Lützow: »Hlavní příčinou ultra germánských tendenei ministerstva zahra- ničních záležitostí ve Vidni je intimnost tohoto ministerstva s prušáckým tiskem. Toto minister

stvo má čilejší spojení s pruskými žurnály, nežli s »inspirovanými« orgány vídeňskými.« Hrabě Lützow zmiňuje se o útocích »Köln. Zlg.« na jeho politické články o rakouských věcech v »Nineteenth. Century«. Pravi dále, že vliv ně mecký je v Rakousku v úpadku a mizí nátě německý, zakrývající slovanské národnosti. Lze doufati, že slovanské university budou založeny i v Brně a v Lublani. »Tvrditi možno. že intelektuální vliv německý, vše mohoucí před r. 1866, skoro vvy mizel v zemích rakouských. Zazna menati dlužno, že tato změna udála se bez velkého odporu se strany německé, jen v uni- versitním místě Štyrském Hradci snažil se ultra- německý živel postaviti se proti hnuti slovan skému. Dosud je zachována netknutě pouze jediná bašta německá, je to ministerstvo zahraničníeh věcí, »Baliplatz«, jak řikají Vídeňáci, smutn palác, jehož obyvatelé — více nežli armády rakouské, vždy na bojištích statečné — jsou zodpovědní za četné pohromy Rakouska. Zacho vala se tam ještě nerušené tradice Metterni chova .. R. 1870. změnil to vše, jako mnoho věcí Nietzsche předvídal tyto změny od r. 1871 Psal tehdy, že velké vítězství je velkým ne- bezpečím a že je velkým omylem, pokládat německou kulturu za vítěze v tomto bojí. Bylo to správně souzeno. Ve filosofli jsou Něme pozadu, jejich doba rozkvětu minula. Též ně- mecká historie je v úpadku. Tyto změnys jevi i ve vystupování německých professorů. Dřive by bylo nemožné, aby historik významu Mommsenova vybízel Němce — k vůli demon- stracím v Praze — aby »rozbíjeli lebky slo vanské«. A hr. Lützow končí svůj článel slovy: »Uzavírám s prohlášením, že dnes vliv německý nemohl by býti prospěšným národům cizím !«

Politické zprávy domácí. V Praze, 3. ledna. (Ke smířovacim konfereneím.) Dnes na 3. hodinu odpolední svolány drem. Körbrem česko-némecké smířo- vací konference, v nichž se má rozhodnouti, ja- kým způsobem se má národu českému dostati zadostučinění za urážku, způsobenou mu hr. Clarem odvoláním jazykových nařízení. Právě v čas uveřejňuje „Mor. Orl.“ stať o významu úřadního jazyka českého a jazykové otázky vů- bec. Pisatel tvrdí tu právem, že již v zájmu cti národa nelze od jazykových požadavků upustiti za žádnou cenu, byť bylo vyřízení jen proza- tímné a neodpovídalo úplné rovnoprávnosti. Jak bylo u Maďarů, Chorvatů, Vlachů i Poláků, tak bude i u nás, že teprve uznáním úřadní řeči vy- pěstí se pravá, duchem i počínáním svým česká byrokracie, která nyní pod tihou německého úřadního jazyka nemůže zmohutněti, nemůže obstáti, jakž každého dne vidíme, že úřadníei čeští sami utužují ještě nadpráví němčiny. Naš jazyk státi se musí rovnocenným s jazykem ně- meckým, aby i úřadník německý nucen byl něm jednati a mluviti nejen se „stranou“, nýbrž i uvnitř úřadu se svým představeným, aby po- minula stávající nevážnost, ba dokonce i opovr- hování češtinou, aby český lid přestal plniti ně- mocké školy svými dětmi, v tom nyní pohříchu správném předpokládání, že bez němčiny ani sluhou ve státním úřadě se státi nemůže! Česká úřadní řeč sama sebou nadělí nám časem do statek českých škol, vynutí bez dlouhých bojů druhou českou universitu, a tím nabudeme pak politické moci, kteráž aspoň částečně bude moc čeliti moci německé. Pročež můžeme sice o obstrukce upustiti (?), anať jest pouze okamžitým

V drobném prodejin ani čéslo o sobě odpolední Ve úlialkách na venkověo ranní čáslo. . . . . . . . 10 . . . . 3h vspolední Inserá t plati se hetově zapře Předplacení a inserty přijímá zdelni- strace v Marinuské ulici č. 3. Tam nachánají se též rrdabe tiskárna a ezpedice „ Národnich Liiská“ Eukopisy se novracrjí

prostředkem, nikoliv ale cílem a když dosáhla toho, co dosáhnouti chtěla, totiž zamezení schvá- lení oněch předloh, na nichž vládě záleželo, a tím i osvědčila, že přes hlavy Čechů nelze jen tak prostě přejíti — avšak nemůžeme a nesmíme upustiti od požadavku, aby právo, před třemi léty násilně vzaté, bylo nám opětně, a to v ny- nější době v plném rozsahu navráceno. O taktice rozhoduje sbor poslanců, o programu však je- dině národ, a tento nedopustí, aby na posměch nepřátel byl tento za nějakou, třebas v jiných poměrech i důležitou trelku pozměnění V Praze, 3. ledna. (Po zápase o vy- rovnání uherské.) Novoroční zpráva Szel- lova, že vyrovnání jest hotovo, aniž bylo Uhrám třeba ustoupiti se zaujatého stanoviska, přijata v Pešti s nadšeným „eljen!“, ale již druhého dne nadšení ustoupilo střízlivé rozvaze, při níž se shledává, že dohodou obou vlád vykonána jen menší čásť práce a nejnamahavější díl bude nutno překonati v parlamentech. „Budap. Tag- blatt“ nechce podceňovati vymoženosti Szellovy, ale bojí se rakouského parlamentu. Zápas, trva- jící dosud mezi Čechy a Němci, činí nad míru pochybným, zdaři-li se Körbrův vyrovnávací po- kus. Bez dohody česko-německé vláda však ne- bude s to, provésti vyrovnání v parlamentě, ba může se přihoditi, že se Němci smluví ad hoe s Čechy proti Uhrám,aby hospodářské vyrovnání zmařili ve sněmovně. Provésti vyrovnání pomoci § 14. pokládá list za nepřípustné. K tomu ke všemu nesmí se zapomínati ani jiných velikých úkolů, které mají parlamenty rozřešiti, jako zvý- šení počtu vojska a civilní listy, delegaci, roz- počtů atd. a zejmena obchodních smluv na zá- kladě nového celního tarifu. Všechny tyto obtíže jsou ovšem s to, aby ztrpčily krátkou radostz nevoroční zvěsti Szellovy.

Krakovský „Czas“ také poznamenává, ž dohodou mezi ministry vyrovnání není ještě pro- vedeno. Jest třeba schválení dvou parlamentu. „V uherské sněmovně — píše dále „Gzas“ — president Szell může se naditi souhlasu; ale jak se mají věci v této části říše? Jest snad v do- hodu obou ministrů pojata také možnost, že se vyrovnání provede pomocí § 14.? A jaký vý- znam měla by ona dohoda bez této možnosti vzhledem k anarchii, panující v rakouském par- lamentě? Se stanoviska rakouského — dodává „Czns“ — dohoda mohla by se pokládati za se- sílení nynější vlády, jestliže cena kompromissu nebude oběti, jestliže při výrovnání skutečne nebude vítězů, ani přemožených. Oceniti se to dá teprve tehdy, až bude známo meritum do- hody. Ale na všechen způsob sám fakt, že se vyjednávání nerozbilo, jest za nynějších smut- ných politických poměrů zjev pozoruhodný a po- těšitelný. Z Krakova, 2. ledna. (Osnova tisko- vého zákona a polští novináři.) Kou- servalivní listy polské hájily delší dobu my- šlénku, že urážky na cti, spáchané tiskem, mají se odníti soudům porotním a přikázati obyčej- ným soudům. Totéž navrhuje se ve vládní osnově nového tiskového zákona. Spolek novi- nářů polských měl ve středu ve Lvově poradu o novém tiskovém zákoně a zabýval se při ni hlavně kompetencí soudů při urážkách na cti.

Časť mluvčích vyslovila se rozhodně proti zru- šení porot v jakýchkoli deliktech tiskových, vi- douce v tom nebezpečný experiment, omezující svobodu tisku. S druhé strany se uvádělo, že ne- vyloučí-li se osobní urážky z kompetence porot, vláda nepředloží nový zákon k sankci a tím od- padnou i ty výhody, jež nový zákon má poskyt- nouti. Avšak i s této strany uznáno, že urážky lýkající se úřadníků, musejí se, jako dosud, rozsuzovati porotami. Porada byla pak přerušena a konečné usnesení má se státi ve schůzi příšt.

FEUILLETON. V Praze, 3. ledna. 6. — (Kronika.) Všimli jste si zprá- viček z věstníku poslední módy: ze salónu do jídelny už se damám nenabízí k průvodu rámě při návšlěvách podrži se klobouk v ruce, za to hůlčička zůstane venku v předsíni; a ruz avice se oblékají obě! Lesklé či mechovité, na tom nesejde, ale večer rozhodně bílé! Nejvýs snad popelavá barva je ještě v míře dobrého tonu. jiné podobné důležilosti! Dokonalý kavalír v těch věcech se nikdy nezmýlil A kdo to všecko tak předpisuje? Inu, kdož! Móda, svrchovaná vládkyně. Zákonník není sice nikde vytištěn, nelze jej koupit u knihkupce, nelze vyčíst a vyopakovat z pamětí, ale dokonalý kavalír, musí to přece všecko vědět, mít všecko »v maliku«. Ale před pisů i požadavků je do nesčíslna, týkají se vel kých i malých věci, vážných otázek života i pou- hých šarapatek. A proto je tak velkým uměním býti »dokonalým kavalirem«.

Nestojíte o vavřiny toho umění? Nestaráte se naprosto, jaký nový nesmysl zase jednou přišel či nepříšel do módy? Nemáte času an chuti zabývati se takovými — hloupostmi? Máte docela pravdu. Na světě vskutku neni všecko po všecky. Je rozhodně nezbytno, aby úkoly a povinnosti, a proto i smysle a talenty byly dle potřeby rozděleny, jak to už příroda moudře sama zařídila. Ale proto máte pravdu také jen pro svoji osobu A i pro tu jen z pola ! Neboť vlastně, a chcete či nic, máte i pro modu svůj zcela ře- telně vyvinutý smysl. A dokonce i polichu a bez okázalosti, ale se vší ochotou a s přesvědčením se sami podřizujete její přikazům. Jisto je aspoň jedno. Přese všecku obvyklou svoji povznešenost smysle nad všední trety přece jen pilně k tomu hledlte, abysle nějakou křiklavostí přiliš se nevzdálili o předpisů vládnoucí mody a nevystavili se po- směchu svých spoluobčanů. A nejen tol Vaše zaujatost pro příkazy módy, přese vše vaše ujišťování je tak mocná, že byste sam vupem a posměškem doprovázeli nešťastníka,

který by v přítomnosti vaší se osmělil citelněji prohřešiti se proti Majestátu panovnice, jejíž vládu nechcete vlastně uznávati. Kdyby na pří- klad zpozdilce napadlo všedního dne na uliei vyšlapovati si proti vám v úboru nějaké dávno zapomenuté módy, třeba ve způsobném úbrání let třicátých minulého století, anebo v bezvad- ném kostymu rokokovém, s bilou parukou cůpkem, v barevném kabátku, kvítkované vestě a atlasových spodkách do punčoch! Co by se stalo? Všecka vaše domnělá nedbalost módníel tretek byla by zapomenuta. Zastavili byste, obrá- tili se a s větším menším temperamentem provedl byste svůj posun a pózu žasnoucího opovržení nac lidskou bláhovosti, Možná, že byste se bez okolků připojili ke hloupému davu, který by obklopil službu konajícího strážníka, jenž by zpozdilého »výtržníka« odváděl do příslušného — blázince. Nic platno, nedá se zapříti! Máte velm určitě vyvinutý cit pro ty věci. Je tu nějaky zákon, rozeznáváte jeho váhu a podstatu.

Vám arci napadlo leda křiklavé porušení zákona. Jste holí laikové. Móda vám není po- voláním. Pro jemně odstíny její požadavků ne máte smyslu. Plujele leda s povšechným její proudem a jinak máte »důležitější véci« n starosti l Ale kde je zákon, jsou i jeho strážci a zasvě- cenci, a ti už arci mají na výsost vyvinutý smys a ku podivu zbystřenou rozeznávavost pro stup nici a odstíny dojmů, o jakých se laikovi an nezdá. Je tak se všim odbornictvím ať v hudbě nebo v malbě, v hodinářství, hvězdářství nebo v jiném umění a řemesle. A co je móda ji- ného, ne-li zvláštní — umění životných forem Skladba všelikých prvků a kombinací, rythmo a harmonii, látek a živlů, jež tvoří kulturné prostředí, ve kterém trávíte svůj život? Je-l třeba nositi klobouk na hlavé, pak je rozhodné i potřeba miti nějaký způsob, jak klobouk nositi a sundavati, jak do ruky bráti a odkládati. A proto že kultura svým rozvojem práce, průmyslu, živnosti, uměleckých a jiných výkonů přivádí do světa tisíce výrobků, které nás obklopují, s n

miž třeba se stýkati, následuje hned požadavek znáti způsob, jak v těch tisícerých připadechs vésti. A jakmile řeknete »způsoba, rozumí se hned celá stupnice způsobů, kterou určují nesčíslné ohledy potřeby, užitku, praktičnosti, úhlednosti. požadavky rozumu a citu, dobra a krásy. A jak mile jste uznali potřebu rozvoje kultury, tedy stálou změnu prvků kulturního prostředí, násle- duje nutně i potřeba stálé změny živolného k nim poměru a způsobu. Jinými slovy, stálá změna módy je přírodní zákon. Třeba s ním počílati. Uznáváte-li zákon, což zbývá, než poklo- niti se i — zákonodárci. A tu je právě kamí nek úrazu. Vaše osobní důstojnost chtěla setu stavět na zadní nožičky. Zákonodárcem módy bývá zpravidla pokládán onen »svět malicher- ných darmošlapů«, kteři žijíce v přiměřeně vý- hodných poměrech životných, nemají právě »ni jiného« na starosti. Do poslední chvile zauji mali jste vůči tomu světu pósu nejhlubšího opovržení. A domnívali jste se býti v právu A zatím? Není to právo vlastné křivdou Ty dobré lidičky, jež tlakem svého ovzduš si všemi těmi nesčíslnými otázkami, rozpaky záhadami zákonníka módních malicherností ztrp čují život, nekonají oni vlastně velmi užitečnou práci ve prospěch celku My ostatní máme své »vážnější věci« na starosti, nepotřebujeme se zabývati těmi »hlou- postmi«.

Jsme vskutku zavázání díkem oné podivn vrstvě, pro jejíž zimničný shon a nervósní závod v záležitostech modních měli jsme leda útrpný úsměv. Nebyl nám jasný její úkol v tělese spo lečnosti. Ale příroda věcí, která řídí tajemný re- sil v lůně živoucích těles, bez ohledu na vědo- most a uznání vaše rozděluje tak svoje úkoly Anatomové dávno rozeznávali mezi vnitřnostmi těla orgán, o jehož úkolu a funkci nevěděli nic urči tého pověděti. Mluvili o nějaké slezině, ale pova- žovali za zcela zbytečnou přítomnost toho ústroji v lidském těle. Teprve novější vědě se podařilo zjistiti význam ústrojí pro životný úkon orga nismu. Anatomům tělesa společenského dařil se podobně s vrstvou blahobytníků ve společ nosti, kteří jen střihají své kupóny a točí větr ničku svého způsobu života podle větru nejno vější modní choutky, nemajíce patrnějšího úkolu než pěstovat módu. Ale chcete snad popřít důležitost módy Chcete prohlásit svoji neodvislost a vzpouru prot její tyranii ? Chcete obcházeti se bez její předpisů a přikazů? Jste svobodní jedinci, nikdo vás ne- nutí. Ale brzo se přesvědčite o malomoci svého počínání.

Móda předpisuje, jak nositi klobouk, jak na vlékati rukavice, jak se zachovati v nespočtu úko nů, ktoré vyžaduje denní život společenský. Na předmětu konečné nesejde. Klobouk, rukavice vějíř nebo — automobil. Jisto je, tisíce předmětů vašeho okolí vzbudí tisíce otázek denního způ- sobu chování a užívání. Chcete být ve všech ori- ginelní, svoji? Ale pak třeba o všech zvlášť přemý šleti, vynalezati, zkoušeti, čas vším zabíjeti. Jedno z dvojího: buď máte potřebný čas a budete s úspěchem pěstovati originalitu těch malicher- nosti a pak nemáte patrně také nic »důležitěj- šího« v životě na starosti, anebo se vám po- třebného času nedostává, máte vážnější pro svoji osobu úkoly svého nadání a povolání, nu a pak prostě ponecháte starost o vhodnou formu těm, kteří jsou k tomu určeni, poplujete s prou- dem ostatního světa a podrobite se přijatému obecně zákonu. Vzpoura osvědčila se marnou. A co se té »originality« dotýče! Zase jen dvojí je možno. Buď máte vskutku nadání výsledkem vašeho odporu budou nové formy. vynikající vhodnosti, jednoduchostí, vkusem. Pak vaše forma zalíbí se rychle vašemu okoli. bude přijata, napodobena a stane se — módou a vy sami octnete se mezi jejími tvůrci, třeba proti své vůli. Anebo novota vaše nebude nijak vítězna a pak svět prostě s pokrčením ramen přejde k dennímu pořádku kolem » podivína« jenž zbytečně na odiv stavěl mouchy, kťeré mu bzučely v hlavé V obou případech zůstane vítězem tajemný zákon kulturni přírody, proti němuž jste marno vzpírali své bezmocné sily : vítězná Móda ! Ve světě zákonů všecko je hierarchy seřa- zeno. Také moda, tyranka, uznává vládce a ve litele, na jehož pokyn bezpodmínečně ustupuje

A jmeno jeho zní: vyšší princip ! O své ujmě nesmíte se postaviti na příč povelu tyranky. Pod pokutou všeobecného posměchu nesmite. Máte leda právo uchýliti se za hranice říše, kam až sahá její tyranie. Vystěhování ze společnosti, z úkrytu svého Diogénova sudu můžete směle pouštěti šípy svého vtipu a své zloby proti jejl ustanovením. Jinak ne! S jedinou výjimkou ovšem! Že by jste útok svůj podnikali z roz- kazu mocnějšího vládce: vyššího principul Vypravují o tom pěknou anekdotu ode dvora krále Alfonsa XII. Španěly ode dávna platily za klassickou zemi v příčiné etikety.

Dvořeninstvo je tu kabinet voskových figurek, které se točí, tančí a poskakují podle pravidel nejpodrobněji přísným řádem vymezených. Ka- ždý krok a každé hnutí své ubohé existence maji přísně předepsány. Jenom ministři konsti- tučního dvora, demokraté, vyšlí z parlamentu lidem voleného, bývali namnoze nehonění v laby- rintu dvorských pravidel. Stávali se za to terčem vtipů a úšklebků svého vyškoleného okoli. Ale ne vždycky ! Jeden ministr, starý pán, holdoval rozkošem sladké šňupky. Nedovedl svojí náruživost zapříti ani v přítomnosti samého Veličenstva. Nežli zasedl k ministerské poradě, již král předsedal, měl ve zvyku rozestřiu pře sebou na stole své rekvisity: kapesník, taba- těrku, okuláry. Králi nebyla tuze po chuti ne- nucenost státního rádce, nezušlechtěného dvor- ským mravem. Jednou jej uvítal špičatou po- známkou — Ale, ale, pane ministře, vy si sem při- cházíte vyprázdňovat svoje kapsyl Alo ministr nezůstal odpověď dlužen. — Hůře by bylo, Vaše Veličenstvo — při tom si šňupl — kdybych sem přicházel svoje kapsy si plnitl Euiketa prý vskutku nebránila, že se u přís- ného dvora dost kradlo. Alfonsovi XII. libila se odpověď poctivého neolesance. Neopomenní taká dáti svému uznání královský výraz. V přiští radě nalezla šňupající Excellence na stole před sebou připravenu vzácnou tabatěrku drahokamy vyklá- danou a naplněnou nejvzácnějším espaniolem. Vyšší princip slavil své vílězství nad prin- cipem pouhé — formy.