2
masthead
21. července 1901. Oíslo 199.
3
article
»Buďte tak laskav, dejte ihned odstrani
prapor i věnec s drátů — nemohla jsem cele
půldne na telegrafu pracovat a nyní vidím,co
toho příčinou.« Kývající ručky vztáhly se vše-
chny po květinové ozdobě a za okamžik otřásla
se žerď praporu. Ten zmizel z jasu slunečního
v tmavém otvoru půdy. Expediťorka kynula dív-
kám rukou dík a s lehkým srdcem i krokem
spěchala opět do kanceláře. Tam stále tá ta tá
ta tatatata ozvalo se — slyší ji! Venku právě
dokončili. Pan kapelník s bílým chocholem na
klobonce, v bílých rukavicích, pozvedl taktovku,
ohledl se přísně po hudebnících, tito spustili
»Naprej«. Ze zástupů lidu rozvlnilo se bouřlivé
volání »Na zdar!« a »Sláva !« a toléž volala
radostně expeditorka ve své samotě. Usedla,
urovnala papír a psala, psala — psala. Tři-
krát přišla kuchařka dolů, aby už šla k obědu
— musili dnes obědvat bez ní. Paní poštmi-
strová poslala jí aspoň něco pro zotavení
k snědku — když expeditorka od stroje vstala
s planoucí tváří, byla na zemi jako závěj sněhu
kupa rozvinutého papíru, na stole stálo jídlo
studené, netknuté, venku tloukly hodiny dvě —
ale při banketu se blahopřejné telegramy dle
přání i programu — přečtly.
kapelník
5
article
Napsal August Germain, přel. B. Slfvová.
Napsal August Germain, přel. B. Slfvová.
Na boulevardu des Italiens. Hubený, bledý
tulák, s horečnýma očima alkoholika pod hu-
stým obočím, člyřicetiletý, přechází na prázdném
ehodníku před kavárnou. Na hlavě má děravý
klobouk, na těle cosi, co není ani syrchnikem
ani halenou, nýbrž rozedraným cárem, obut
letní střevíce, z nichž jednomu schází podešey.
Jest prosinec a pronikavý mráz fičí celou
Pařízí.
Tulák drží v ruce časopis. Pojednou spatř
blížiti se tlustého pána, s červeným obličejem,
v zimníku až na paty, s vyhrnutým astrachá
novým límcem.
Tulák, k tlustému pánovi: Můj kníže
přejete si časopisu?... Je v něm podrobná
zpráva o zasedání sněmovním, drama z avenue
de Villiers, neštěstí na dráze ... kupte, muj
princi... (Následuje pána, který stále neodpo-
vídá): Nebo mi darujte, zač bych si mohl kou-
piti něco pro zahřátí... vypiji sklenku na vaše
zdraví... jen tři sous mi darujte .. . jen tr
sous . ..
Tlustý pán: Dejte mi pokoj . ..
Tulák: Hleďte, pane vyslanče, co vám
to udělá... tři sous jenom
Tlustý pán: Myslíte, že je to tak
málo?
Tulák: Zajisté pro vás, pane, to je vi
dět už na kabátě . ..
Tlustý pán, s podivným smíchem: Ano
kabát je pěkný . .
Tulák: Snad vás s ním ošidili .. . tomu
se nedivím.... dnes nedostanete poctivého
zboží... Proto já si žádné nové šaty neku-
pujit... Nuže, smilujte se!... v malé chvíl
pozvednu sklenku na vaše zdraví. .. Darujte
mi tři sousl
Tlustý pán: Byl bych sám rád. kdy-
bych je mělí
Tulák: Pane, vy žertujete.
Tlustý pán se zastaví rázem a ohrne
límec: Oh! (vrávorá) Oh, oh... co je to
(Trochu se sebéře). Jaká závrať !... Vše se se
mnou točilo . .
Tulák: Mám vás podepříti?
August Germaina
B Slfvová
Hubená
avenue jít Villiers
6
article
Tlustý pán: Ne, děkuji .. . ale mysle
jsem, že mne raní mrtvice...
Tulák: Asi jste mnoho večeřel . . . Dle
vašeho zevnějšku a dle způsobů uhodl jsem.
jste obchodníkem. Pil jste mnoho bourgo-
gneského... Pak jste šel do koncertu . ..
Tlustý pán s bolestným úsměvem : N
to jsem zrovna myslel !... Musím vypadati nad
míru vesele!
Tulák: Opravdu, nevýpadáte jako někdo
kdo se právě dobře pobavil. .. Ale víte, my
chudáci, vidíme-li někoho jen trochu lépe oša-
ceného, myslíme hned, že je šťasten. Co je
vám?
Tlustý pán: Nic.
Tulák: O ano, ano, staroušku, něco vám
je. Mluvte. Ulehčete si.
Tlustý pán se slzami v očích ! J
mi ... je mi... že se jdu utopit . ..
Tulák: Jakže? Útopit? ... a máte ješt
i prádlo?
Tlustý pán; A ani haléře v kapse ..
(Obrací kapsy.) Podívejte se, můžete se př
svědčit... Všecko ... O všecko jsem přišel ..
Tulák: Ve hře.
Tlustý pán (v nepřemožitelné potřeb
svěřiti se někomu): Jsem obchodníkem . .
Zejtra měl jsem vyplatiti obnos, veliký . .
Patnáct tisíc franků . . . Očekával jsem pe-
níze . . . nepřišly . . . Vzal jsem tedy tři tislce
franků, které mi zbývaly v pokladně a šel jsem
do klubu . . . Mohl jsem míti štěstí . . . proč
ne? (Živě.) Měl jsem přítele, kterému se totéz
přihodilo . . . už byl na kraji záhuby
utekl se ke hře a s pěti sty franky vyhrál
dvacet tisíc a nyní má tři domy na hlavní
třídě . . . Tři domy, rozumite?
Tulák: Ale ty's neměl štěstí?
Tlustý pán (se zoufalým vykřikem)i
Ne!.. . (Zatíná pěstě.) Klid . . . jen klid 1 ..
(Temně.) Teď je konec . . . Musím ohlásit
úpadek ... Nechte mne . . . Skočím do Seiny
Tulák: Ty jsi sám?
Tlustý pán: Jak to?
Tulák: Jsi sám? Nemáš ženy ani dětr?
Seina
7
article
Tlustý pán: Mám ženu a dvě dcery
Tulák (Chladně.): Pak jsi baba!
Tlustý pán: Proč?
Tulák: Já také znal lepší časy, také jsem
byl jako druzí, na výši... V dvacíti pěti letech
zařídil jsem si obehod s vínem . .. Také jsem
ledačehos zakusil . . . jenom že jsem mnoho
pil . . . propil jsem svůj majetek . . . Ale
když jsem se ocil v bldě, nešel jsem se zabít . .
A neměl jsem nikoho na světě, koho bych tím
zarmoutil... Ale ty, půjdeš-li se utopit, slyšíš?
Tlustý pán: Ano.
Tulák: Pak jsi baba
Tustý pán: Ale co řeknu své ženě
Což mohu ji to říci?
Tulák: Poč ne? Bude plakat, však ty
plakall
Tlustý rán: A mé dcery?
Tulák: Udělají po tvém příkladu.
také
Tlustý pán: Ne, ne, mám toho dost .
Skok přes zábradlí, pád do vody a konec, t
bude pojlepší.
Tulák: Neuděláš to, překazím ti to.
Tlustý pán: Ale vy nevíte, co to zna-
mená, když pomyslím: Zejtra všichni přátelé
známí odvrátí se ode mne, protože ohlásím
úpadek.
Tulák: Aj, aj, komu to povídáte ? Tak
jsem tak soudil, když jsem musil zavřiti svů
obchod . . . Nu, byl jsem poctivý člověk a vy
zdá se, jste jím také.
Tlustý pán: Kdybych byl býval méně
dobrý! co jsem se napůjčoval přátelům, kteř
mi vícekrát neoplatili . .
Tulák: Také jste to nahledl ? . . . T
je vždycky . . . to se opakuje stále . . . Nuže,
potkávám často lidi velmi slušně, které jsem
znal v lepších dobách (pyšně) a někteří z nieh
mi ještě dnes podávají ruku ! . . . Tak bude
i s vámi.
Tlustý pán (váhavě.) : Nel
Tulák: O, ano.
Tlustý pán (zničen bolem): Můj bož
můj bože . . . co dělat?
Tulák (béře jej pod paží): Pojď s
mnou s. . mám deset sous . . . bylo to na
byt, ale dám ti sklenku něčeho . . . to tě po-
síli ...
Skok
Aj
8
article
Tlustý pán: Pili, píti! Nemohu . .
mám hrdlo sevřené . .
Tulák: Myslíš? Jen pojď, trochu absynthu
přece proklouznea po něm vidí člověk vše
zeleně . . . v barvě naďěje ..
Tlustý pán: O, nadějel
Tuláka Sení a kusem chleba můžez
tebe být zase jednou boháč.
i Napsal An dr ě T h ou riet
Byl kdysi na podzim v savojské zemi ka-
pucínský mnich, jenž almužnou pro klášte
svůj sháněl víno: po bradu vlněnou hazuku.
kol beder konopný pas a na zádech plechovou
putnu, stanovenou k pojímání skýtaných dávek,
bos putoval plochým pobřežím širého jezera
Annecyského ode vsi ke vei, prosebně dovolá-
vaje se blahodatnosti venkovanů a náhradou
slibuje vroucí modlithu.
Okolnost ta nijak nebyla k povržení, ano
známo bylo, kterak orodovná přimluva žebroni-
vého tohoto bratra nadmíru byla drahocenna,
neboť z obzvláštní mílosti nebeské sluchu do-
cházel nejen u svatého Františka, nýbrž i u sa-
mého boha.
Nicméně roku onoho, ježto vinice v máj
byly namrzly a sklizeň byla skrovná, vesničané
byli v neutěšeném rozmaru a následovně tak
nevalně štědrí.
Po celodenní obchůzce za slunečního svitu
enž přes to, že bylo v říjnu, nepřestával být
sálavě palčivým, řeholník těžce již na ramenou
pocifoval svoji putnu, ačkoli tato z pola ješte
byla prázdna.
Nohy zkrvaveny, s chýlíeím se šerem strmá-
ceně dospěl k rybáfské chýži. doškosou atře-
chou svojí vyslánějící se v zelenavých vodách
jezerních a nejsa s to vrtnout se dále, zaklepal
na dveře, aby požádal přes noc za přístřeší.
Na prahu objevila se rybářka, žena dosu
mladá a svěží a velmi hezká a vábná.
svatý František
Noha
ě T h ou
9
article
Vyslechnuvši prosbu zemdleného cestov
níka, truchlivě potřásla hlavou a pravila:
»Líto mi vás, bratře ubohý, z plna srdce.
ale noclehem ponechat vás nemohu, neboť muž
můj, který co nevidět přibude z lovu, v nená-
visti má klášterniky a povahy je velice násilné.«
Leč plahočivý poutník zdvojnásobil svoje
stesky a tak rybárka posléz nad ním se ustrnul
a vpustila jej v chatu, rychle mu připravila
sousto kaštanové kaše a odkázala jej na půdu,
kde uvelebil se v seně.
Pozdě večer vrátil se rybář domů. Ničeho
neuloviv, byl nadmíru nedůtkliv a k tomu velmi
hladov. Polévka zdála se mu špatná, pročež
mísu hodil žené svě na hlavu a jakkoli tato
zcela se chovala trpně, krutě jal se ji bít.
Na senníkové hůře, kdež byl se uložil
kapucín postřehl celou tuto scénu a nesprave-
dlivost jednání mužova z hrdla mu vyloudila
rozhorlený výkřik.
10
article
Rybář měl bystrý sluch a zvolal:
»Ha, nestoudnice! Někdo je na půdě
Snad že's do sena tam ukryla svého galána!-
»Ne,« odpověděla mladá ženu, »to mnich
nějaký, který mne požádal za nocleh.«
»Mnich!... Nu, počkej!... Spořádán
se s ním a to hned !«
A uchopiv po ruce kdes ležící obuch, vrh
se k řebříku, přistavenému k senníku.
Ubohému řeholníku zbylo jen právě pokdy.
že vyskočil na štěstí nevalně vysokým jen vi
kýřem a unikl v husté síti pobřežní.
Při hrázi shledav rybářovu lodici, ztich
ji vypjal ze závěsu a rázně se rozmáchnuv
vesly, v brzku přirazil k protějšímu břehu.
V pozadí malé zátoky, s té i oné stran
lemované ovocnými sady, na mírném návrší
zvedal se zámek Maladiére, jehož okna dosud
byla osvětlena.
Více než před tím zmožen únavou, mnieh
odhodlal se přes noc dožádat se tam poho-
stinství.
Panské sídlo to bylo majetkem velmi bo-
haté mladé dámy, jež letory byla tak svárlivé
a zlobné, že manžel její nucen byl ji opustit
a že čeleď obsluhovala ji toliko s bázní.
11
article
Prosbu kapucinovu vyslechla se všelijak
pochybnými vtipy a žerty a podotknuvši, že
vůči slibu dobrovolné chudoby třeba mnichům
pouze skývy černého chleba a víchu sdrchané
slámy, rozkázala v souhlasu s tím, aby před-
ložena byla pozdnímu hostu psí šlichta a lůžko
mu zřízeno ve stáji.
Co při stěně u krbu odpočinku dopřával
zondaným svým údům, sama vešla čo kuchyně,
aby si bezprostředně stropila z něho smích
jizlivě zaklevetila o obsahu jeho putny, obvinil
jej z pokrytectví a vyčtla mu, že opíjí se po-
tají vyžebroněným vínem.
Úbohý řeholník krčil se ve svém koutě
nedával odpovědi.
To popudilo nevraživou šlechtičnu jen tím
vlce, takže bez ostychu jala se mu spílata
posléz vyhodit jej dala ze dveří.
NÁRODNÍ LASTY.
Za chladné noci říjnové octnuy se na sil-
nici, nešťastný kapucín nebyl s to v duchu s
ubránit porovnání mezi zlovolnou a bezcitnon
paní zámeckou a půvabnou a útrpnou ženou
rybářskou: poměry lidské v případě tom špalne
se mu zdály uspořádány a v srdci ozvalo se
mu cos jako nevrlost, neboť přes to, že běhů
svělských klášternicky byl ustraněn, citlivost si
zachoval pro všelikou křivdu.
I poklekl na zemi a pozvednuv zraky své
k obloze, poselé třpytnými hvězdami, vroueně
pronesl z hloubi duše:
»Dobrý bože všemohoucí a ty, svatý Fran
tišku ctihodný, způsobtež, aby paní zámku
tohoto zaujala místo manželky rybářovy a na
opak tato se stala rádkyní maladiěreskou.«
Jak zprvu zmíněno, kapucínský mnich ten
požíval v nebi přízně neobmezené a důvěřiv
pokorná modlitba jeho bezprodleně byla vysly-
šána: neviditelné ruce divuplně vykonaly pře-
místění obou žen.
Fran
národní Last
12
article
Hašteřivě urputná paní maladiěreská pro
budila se z jitra v chatrči rybářově, jenž dur
divě soptivý její křik lez průtahů spražil dů
kladným výpraskem lískovkou.
Pokud se týká nanželky lovce pstruhů
po ranním procjtnutí srém shledala se na měk
kém lůžku s hedvábnýni oponami v nádherně
upravené komnatě, polžené pestrými čalouny.
Když zticha komoná vešla, snídaní přiná-
šejíc velitelce své, všeska překvapeně stanula
v postoli spatřivši mlacou, sličnou a vnadnou
ženu na místě posupné harpie ze dne minulého
a úžas její zdvojnásobl se ještě, ana promluvi
k sobě zaslechla sloven a tónem lahodným
libým.
Nová paní zámecá zvedla se s lože
v příjemné podivení uvedla veškeré lidi domáci
jak vděkuplnou svojí spanilostí tak laskavou
svojí vlídností.
Jednosvorný byl v Maladičre hlas o zá-
zraku a zvěst o netušeré události té ryčhle se
rozšířila okolím, takže ž k sluchu dospěla zá-
meckému pánu,“ jenž jyl daleko prchl od ně
kdejší své ženy.
A nerozpakovav a neobmeškav se ni oka
mžik, chvatně se vráti v manželské svoje by-
dliště, aby vlastníma otima obezřel novou do
mácí paní: byl tak romícen a uchvácen krásou
a něhou mladě dámy, že bez odkladu se roz
hodl s ní se oženit.
13
article
Svatba oslavena byla v sousedním kostel
a novomanželé v otevřeém kočáře zpět zamí
řili na zámek maladičreský.
Co zvolna silnicí jeli poděl jezerního břehu.
škaredá a zedraná žena, s hráze máchajleí
prádlo, pohledem stočila se po míjející dvojiei,
odmetla srčivý cár, skokem se dala za vozem
a vzkřikla na kočího:
»Hej, zastav, Manricete, zastav, halamo !«
Zámecký pán se ohledl a poznav první
svoji ženu, hrůzou se zachvěl na celém těle
rovněž vzkřikl na kočiho
»Práskni do koní, Manricete, tryskem dál!«
Kočár zmízel v oklice.
Bývalá paní zámecká upachtěně a žalostně
tla
ačtn aa kul
opozdila s večeří, k dovršení bědy její rybáh
počastoval ji řádným výpraskem novým.
Kapucín, jenž právě se bral cestou a všeho
byl svědkem, tak velice se rozchechtal, že by
málem byl z putny své vyšplíchal vešker
svoje víno.
ura
Kočár
14
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Prázdninová kapitola.
Před čtrnácti dny ukazoval jsem na tomt
místě, kterak je nutno, abychom obrátili zřetel
k obchodu, abychom se zmocnili tohoto důle-
žitého oboru lidské činnosti. Dokud nemáme ve
svých rukou obchod, chybí nám nejdůležitější
podmínka ke skutečné samostatnosti, jsme v nej-
důležitějších svých potiebách, při koupi i př
prodeji odkázáni na ciz a jak se u nás věci
mají, na svoje nepřátele, kteři takto na kone
mají největší zisk z naší píle a práce. Tuto
pravdu bychom měli níti neustále na zřeteli
měli bychom konečně počit pohližeti na obchod
jinak, než dosud.
Ohlédněme se jen, kdo u nás nyní dostává
se na učení ke kupectví Zpravidla hoch, jenž
pro tu neb onu příčinu nemůže studovati dále
buď pro nemajetnost roličů, anebo pro slabý
prospěch ve škole. Powžuje se to takřka z
pohromu. Že by dávali k obchodu hochy rodi-
čové zámožní, kteří mchou dítě opatřiti veške-
rými prostředky k důklalnému kupeckému vzdě
lání, ku praxi v cizině s umožnit mu, aby záhy,
jakmile nabyl dostatečnýh zkušenosti, mohl se
státi samostatným, jest i nás vzácnou výjimkou.
15
article
Dát hocha ke »špecerají, do obchodu s osad-
nickým zbožím, považue se u nás přímo z
pohromu. Ovšem, práce est tu těžká, ale hoch
nabude tu nejdůkladnějšho vzdělání kupeckého
a jest sehopen pracovati v kterémkoli oboru ob-
chodu. Za to mladík, jetž se věnoval »lepšímu«
obchodu, s galanterním neb střižným zbožím
atd., musí se přičiňovat seč jest, aby rozšíři
svoje obchodní vzdělání a nabyl tak potřebné
všestrannosti.
Vůbec jest třeba, aly mladík, jenž se vě-
noval obchodu, byl si sd první chvíle vědom,
že pracuje pro sebe že veškeré vědomost
a zkušenosti, jichž nabule, stanou se jeho ma-
jetkem. Ovšem, kdo v chchodě koná jen to, co
nezbytně musí a to ještě s chutí galejního
otroka, zůstane nezbytně otrokem po celý svůj
život. Jen neustálá svědomitá práce může mla-
díka otužit ku příštímu zápasu o existenci, po-
skytnouti mu potřebné houževnatosti a pružnost
ducha, jehož potřebuje pro svoji samostatnost.
16
article
Kdo práci hledí jen tak odbýt a věnuje všechen
svůj čas jen pitkám nebo podobným »zábavám«.
záhy odpyká toto hříšné maření času a energie-
Jestliže kde, jest v obehodě pravidlo »timei
money« svrchovaným zákonem, a zejmena
v mladých letech jest čas majetkam nenahradi
telným. V těchto letech, kdy paměť je svěží
vnímavá, třeba nashromáždit pokud možno nej
větší zásobu užitečných vědomostí, třeba varo-
vati se všeho, co by ochabovalo energii.
Jest vskutku úžasno, kterak se u ná
hledí s patra na obchod, jeden z nejdůležitěj-
ších oborů lidské činnosti. Ohlédněte se, kam
se obracejí mladíci, kteří absolvovali obchodní
akademii neb jiné vyšší učiliště obchodní. Šnaž
se především dostat nějaké kancelářské místo
v záložně nebo v bance. Je tam práce poho-
dlná, více volného času, jenž se z pravidla ne-
věnuje vzdělání, neboť čemu se naučil, mu
stačí a dalších ambicí nemá. Čestné výjimky
prozatím toliko potvrzují pravidlo. Nejsem nad-
šeným přivržencem ženské práce v nejrůzněj-
ších oborech — nikoliv z pouhého doktrinář-
ství, nýbrž prolo, že se tím stěžuje beztoho již
krušný zápas o existenci — ale v tomlo pří-
padé bylo by hotovým požehnáním, kdyby se
takověto kancelářské práce svěřovaly silám žen-
ským, neboť pak by byli mužští nuceni, věno-
vat se prospěšnějšímu zaměstnání, využitkovt
plně svých schopností a vyvinout veškeru svoi
energii.
až
17
article
Jest již nezbytně třeba, aby rozšafaí rodi-
čové, poznávajíce důležitost obchodu, věnoval
mu mladíky právě nejčipernější a nejsehopnějš
a dbáli toho, aby mladík, věnovavší se tomu
oboru, pojímal svůj úkol s veškerou opravdo-
vostí a sám se snažil, vzdělati se pokud možno
co nejdůkladněji. Neboť je-li v každém oboru
třeba důkladného vzdělání, jest vzdělání poku
možno nejširší nezbytnou podminkou zdaruu
obchodníka. A mladík od samého počátku mus
zvykati pilné práci. Jako jest nesmyslné a ško-
dlivé, udržovati dítě v názoru, že se učí proto,
aby si přinoslo domů pěkné vysvědčení a ni-
koliv proto, aby získalo potřebných vědomost
k vlastnímu svému prospěchu, tak si mus
mladík, jenž se učí obchodu, býti vědom, že
eo koná, koná pro vlastní svoji budoucnost.
Jen tak zachová si potřebnou chuť do práce
věnuje se jí s opravdovostí, jakě je nezbytně
třeba. Pak také nebude považovati práci za
nějaké otroctví, nýbrž za nezbytnou průpravu
k vlastní samostatnosti.
18
article
Mladik, jenž se věnuje obehodu, měl by
býti svědomitě šetrný, neutráceti více nežje
nezbytně třeba, i když má čáku, že nebude
musit, až se stane samostatným, počít s prázd-
nýma rukama. Je to nezbytná průprava naučit
se hospodařit v malém, skládat groš ke groši,
aby v době samostatnosti byl schopen nutné
kázně sama sebe. To není mamonářství, to jes
rozšafná hospodárnost, umožňujíeí mladému ob
chodníku zjednati svému podniku bezpečný pod-
klad. Obchod nevylučuje idealism, ba vážni
pojat v celém svém důležitém významu pr
život národa, jest právě tak ideální, jako které
koli jiné zaměstnání. Netřeba ani poukazovati
ke skvělým příkladům štědré obětavosti za hra-
nicemi, též u nás máme mezi obchodníky dost
obětavých vlastenců a byl to právě obchodník,
jenž první u nás poskytl příklad kavalírského
mecenášství, nepachtícího se ani po poctách an
po vyznamenáních, věnovav po deseti tisících
na zřízení dvou obchodních škol na Moravě.
Mladik
Morava
19
article
= Nejzrůdnějším národem světa nazývá
markýz de Nadaillac v »Correspondentu« obyvatele
severozápadní části Mexika, zvané Serie. Jich území
obsahující 1500 čiver. mil, hraničí s mexickou pro
vincií Sonorou. Špinavost Seriů jest pcý odpuzující
jich šat a příbytky páchnou nečistotou: převyšuj-
lzkér
zxoji zanedbanošrkove dosatií obrovite výse
až půl třetího metru, ženy 1 m. 72—75 cm. Živí se
pouze lovem a cbytáním ryb, není-li toho, hladoví.
ale pak najedí se tak důkladně, že nemohou se hý-
bati. Jedí snad vše, co chytí, neštítice se ani hadů a
myší. Zvláštní pochoutkou jest jim želva; ze zbylého
štítu hotoví kolébku pro děti, z kůže řemenya
sandály. Občas konají loupežné výpravy k farmám
v Sonoře a St. Anně, kde volně se pasou stáda
koní; zde vyčihají vbodný okamžik, odvlekou ubobé
zvíře, kamením utlukou a na místě snědí, nepouží-
vajíce jiných nástrojů než zubů a nehtů, neboť nůž
není u nich znám. Služby nože vykonává u nich
za tím účelem přibroušený útes kamene, nebo kly
divokých zvířat. Poněkud pokročilejšími než mužové
jsou jejich ženy, které samy zhotovují si ku přiná-
šení vody hliněné, ovšem velice primitivní nádoby
Jediným oblekem jest kus kůže, který si ovážou kol
beder provazcem, upleteným z vlasů svých žen
ostatní části těla jsou úplně nabé. Žijí v polygami
a co zvláštní, neciti potřeby nižádné víry a nábožen-
ství. Neklaní se ničemu, nevzývají ničeho, o slunce.
měsíc, hvězdy se nestarají, neboť o vykládání zjevů
přírodních nemají zájmu.
Nadaillac
Stanislav
Anna
Mexiko
centimetr
20
article
= Kam se poděl karábáč? Rozmarná hi-
storka sděluje se z Fort Plaine americkým listům
Před nedávným časem zemřel ve Fort Plaine bohatý
farmář Tomáš Crouse, který jsa bezdětným vdovcem
sdílel s černochem Bobem svoji domácnost. Když
po smrti jeho otevřéna závěť, shledáno, že učini
Crouse universálním dědicem svého černocha, ale
současně diktoval následující nepříjemnou pod-
mínku: »Dříve však, než se Bob v dědictví uváže.
na důkaz, že si ho zaslouží a zároveň za kousky.
které po léta mi prováděl, aniž bych pro stáří svo
měl dosti síly, citelně jej ztrestati, žádám, aby
»úřadně« mu bylo vyplaceno dvacetpět ran mým
vlastním karabáčem, který visí na obvyklém svém
místě u dveří. Kdyby se zdráhal trest přijmouti, při-
padniž mé jmění chudým v osadě...« Když čer-
noch byl otázán, je-li srozuměn s výplatou, počal
se třásti a dal se do nářku. Když jej fůřadník ko-
nejšil, že farma stojí za dvacetpět ran karabáčem.
plakal ještě více a konečně se přiznal, že snesl by
třeba sto ran, ale že nemohou mu býti vyplaceny.
neboť nenáviděný karabáč hned po smrti svého
pána spálil. Věc byla postoupena vyšším úřadům
které rozhodnou, může-li černoch vyplacen byt
jiným karabáčem, či připadne-li farma cbudým.
Crous
Bob
Fort Plaine
21
article
= Potrestaný seladon. Zenatý jeden bankét
madridský, který trpí fixní ideou, že jest nepře-
možitelným krásavcem a ničí něžná srdce na potkání.
zatím co před svojí ženuškou má posvátný strach.
rád hází okem po madridských kráskách, ovšem, aby
žena o tom nevěděla. Několik veselých dam, kter
postřehly bankéřovu domýšlivost, usneslo se důkladně
jej vytrestati. Jedna z nich, dáma velice sličná, uvolila
se vzíti na sebe tuto úlohu. Při obvyklé své pro-
cházce po korsu obdržel bankéř od posluhy lístek.
psaný ženskou rukou, ve kterém neznámá, až po uši
do něho zamilovaná dáma, zvala jej na na randez-
vous do blízkého parku, kde v jistou hodinu bývá
liduprázdno. Bankéř tímto svým »výbojem« rozjařen.
nepomyslil na žádnou lest. Dostavil se v určenou
hodinu, setkal se také s dámou, kterou v intimní
chvilce políhil. Současně smluvena schůzka n
druhý den. Nedošlo však k ní, neboť bankéř
když urovnával si právě před zrcadlem účes, obdržel
list, z něhož vypadla fotografie, na které ke svému
úžasu poznal sám sebe v okamžíku, kdy objímá
dámu v parku. Současně četl na lístku: »Ubezpečuji
Vás svou ctí, že tato fotografie bude jedinou, octne-li
se zejtra v denních listech zpráva, že věnoval ne-
známý dobrodinec ve prospěch chudých v Madridu
libovolnou částku.« Zpráva i dosti značný obnos
skutečně druhého dne v novinách se objevily ; za to
však bankéř neobjevil se několik neděl na korsu.
Madrid
22
article
=Psychologii zvířat studovati usnesl se
francouzský zoologický ústav, jehož ředitelem jest
Perrier za pomoci badatelů Hachet Soupleta a psy-
chologa Th. Ribota. Účelem jich jest stanoviti du-
ševní schopnost jednotlivých zvířat pokusy. Za tím
účelem pořídili zoologické zahradě pařížské rozsáhlou
arenu, kde jest místo pro 400 pozorovatetů vyhra-
ženo a současně improvisovana pro zvířata, jež mají
se zkoumati, rozsáhlá klec. Zootogové rozeznavají tři
stupně zvířat, která svým studiím podrobují: intelli-
gentní, která rozumí posuňkn a hlasem dají se do jisté
mírv ovládati, dale zvířata, jež řídí se pouze svým
Perrier
Th
Ribot
23
article
Přeložil Václav D v o řák.
24
article
přirozeným instinktem a konečně taková, kteri
pouze impulsem k pohybu dají se donutiti.
První pokus konán s opicí, které přičítá se značná
intelligence. Na stůl postavena korkem uzavřená
láhev s vodou a položena vedle vývrtka. Opice nej-
prve láhev očuchala, házela si s ní, pak chtěla ji
prsty otevříti; když se jí pokus nedařil, praštila
láhví o zem. Pokus byl opětován s láhví novou
opice upozorněna na vývrtku. Po upozornění ihned
vývrtky se chopila, ale nepoznala, k jakému účelu
slouží, a urazila jí hrdlo láhve: když však Perrien
před klecí jí ukázal, jak s vývrtkou se zachází, při
nových pokusech zcela správně láhev otevřela, láhv
s vodou však vylila, kdežto s vínem s dychtivost
vypila.
25
article
= Svízelem lékařů nejen u nás, nýbrž i
Turecku jsou různí mastičakři, zázrační doktoři,
staré ženštiny a jak se všichni do vědy lékařské se
pletoucí »vědátoři« jmenují. Ačkoliv sultán Abdul
Hamid II. velmi mnoho vykonal na ochranu učených
lékařů, nicméně lid utíká se se svými nemocemi ra-
ději k dervišům, věštcům, kněžím, zaříkávačůma
lazebník se svou břitvou jest hledanější než seb
dovednější chirurg. Zajímavo jest, že jako u nas
véelijaká zjevení z praobyčejné studánky učiní zá-
zračnou vodu, ke které pak putují procesí, tak
u Turků jest to Mohamed, jenž vzbudí dosud dříma-
jící talent lékařský v některém, o lékařství nikdy ani
nesnícím mosleminu. Tak vypráví delší čas mezi
mohamedány ztrávivší cestovatel takto: Ještě včera
viděli jsme Hadži Mustafu v bazaru prodávati zele-
ninu a melouny. Jak jsme byli překvapeni, když
druhého dne vidíme, an sedí na témže místě, ale
místo košů se zeleninou má před sebou narovnáno
plno láhviček, prášků a pilulek a sám listuje učeně
ve veliké knize. Přicházejí jeho denní odběratelé
zeleniny a žasnou. Než Hadži s velmi vážnou
tváří zdvihá se a pak na to theatrálně zvolá:
»Veliký jest Allah! Mohamed navštívil mne v snách
této noci a pravil: Hadži Mustafo, Allah tě ustanovil,
abys odstraňoval utrpení lidstva!« A vše se klaní a
volá »AHah jest veliký, staniž se jeho vůle«. Jedna
taková návštěva Mohamedova v snách platí u mosle-
mínů více než všechna tři řigorosa i s doktorátem.
Hamid
Turek
Mohamed
Hadži
Allah
Mohamedův
Turecko
Hadži Mustafa
Allah ty
26
article
Hadži Mustafa léčí pak následujícím způsobem
všechny nemoci. Pacient sáhne prstem na některé
místo v otevřeném koranu. Hadži při tom po způ-
sobu lékařů ohledává tepnu, kterou hledá často na
místech velice různých. Pak napíše na střepinu onen
verš z koranu, dá ji nemocnému a aby neodešel jen
tak zhola, sáhne do své lékárny, zavřev při tom oči,
aby pracoval při hledání léku pouze duch inspirovaný
Allahem. Tak rozumným Hadži jest, aby neměl ve
své lékárně jedu a neškodná nějaká tinktura vždycky
se najde. Tinkturu tu musí si nemocný doma nalíti
na střepinu, vypíti ji za říkání verše z koranua
může být jist, že bude zdráv jako ryba. Vede-li se
však nemocnému ještě hůře, není tím vinen Hadži
Mustafa, nýbrž jest to vůle Allahova, jenž si nepřeje,
ahy se pacient uzdravil.
= Koloratura »Lohengrina«. »Scena illu-
strata« přináší ze života pěvce Emilto de Marchí ná-
sledující historku. Jednoho večera zpíval Marchi Lo-
hengrina. Druhého dna dostavil se k němu itatský
jakýsi boháč, velice omezený človíček a poklepav
mu důvěrně na rameno pravil: »Bylo to hezké,
velice hezké, ale víte ani trošku koloratury v tom
Lohengrinu nebylo. Strašlivá podobnost a kostelní
písní.« — Zpěvák poněkud podrážděně odvětil
»Právě proto, vždyť jest Lohengrin rytířem sv. Gra-
alu.« — »Ano, ano, připouštím, ale nemolil byste
přece něco tak do toho vložit jako kavatinu
z Lazebníka?« — »Zbláznil jste se...« — »Dokonce
ne, ale apropos, mnoho-li vám vynesl včerejší ve-
čer...« — »5000 lir,« zněla odpověď. — »Nuže,
dám vám 10.000 lir.« — »Ne, pane, tak profanovati
Lohengrina nebudu. — »20.000, 30.000 —« »Padesát
tisíc lir« nabídl boháč až pod schody, kam jej Marchi
s jeho »kavatinou« poslal ..
Hadži
Mustafa
Alláhův
jít Marchí ný
March Lo
Gr
Lohengrin
March
27
article
= Čapka korunní princezny. Na královské
lodi »Drott«, jak švédské listy sdělují, nalezala se
korunní princezna Viktorie, jež ubírala se na zota-
venou do jistého německého přístavu. Po celý čas
plavby meškala princezna ve svých kajutách, jed-
noho dne však opustila svůj salon a odebrala se n
paruvu v epce nemecKeno namořnictva. Kapilán,
jenž nalézal se na velitelském můstku, zpozoroval
to a poslal ihned jednoho z důstojníků do kajuty,
který přinesl na stříbrném tácu čapku švědského ná-
mořnictva. S tou odebral se sám kapitán ke korunní
princezně a ve vší zdvořilosti se jí tázal, nechtěla-li
by zaměniti čapku německou za švédskou. Udivená
princezna odvětila: »Ale vždyť čapka, kterou mám.
jest darem elsuře Viléma.« Kapitán na to klidně od-
větil: »Avšak my, královská Výsosti, se nacházíme
na »půdě« švédské a pro tu předepsána králem švéd-
ská námořní čapka.« Princezna poněkud rozmrzena
opustila palubu, druhého dne však objevila sev
čapce švědské.
Čapek
Kapilán
Vilém
Viktoria
28
article
Denní oznamovatel
Denní oznamovatel
na neděli, dne 21. července. Den od začátku roku
202., do konce roku 164. — Výchoď slunce o 4. hod.
15 min. ráno, západ slunce o 7. hod. 57 min. večer.
— Východ měsíce o 10. hodině 41 minut dopol,
západ měsíce o 9. hod. 59 min. večer.
Katolíků svátky: Daniela pro.
Evangelíků památné dni: Mojžíše
Pravoslavných: Prokopa.
Na pondělí, 22. července. Den od začátku roku 203., do
konce roku 163. — Východ sluuce o 4. hodině
15 min. ráno, západ slunce o 7. hodině 56 min.
večer. — Východ měsíce o 11. hod. 45 min. dopol.,
západ měsíce o 10. hod. 23 min. večer.
Katolíků svátky: Máří Magdal.
Evangelíků památné dni: Marie Magdal.
Pravoslavných: Pankráce a Kyr.
Povětrnost.
m. Z Vídně, 20. července. (Zvl. telgr. »Nár. Laa. )
Nejnižší tlak vzduchu 755—760 mm. nad Balkánem,
nejvyšší tlak vzduchu 775—770 mm. nad Fin-
skem.
Očekávati lze při nestálých vě-
trech a většinou jasné obloze počasí
suché a teplé.
dopol
Daniel
Mojžíš
Prokop
Marie Magdala
Fin
Pankrác
Vídeň
Kyra
Lao
Balkán
Máří Magdala
mm
29
article
Moteorelapická pozerování na razhlaáně na F atříni
Moteorelapická pozerování na razhlaáně na F atříni
325 metrů und mořen.
Dne 19. a 20. července 1901:
9 h. več. 7 h. ráno 2 h. odp
Tlakoměr. . 734.8 733.1 733.2
Teploměr C. + 14.6 + 14.7 + 260
Vlhko . .. . 96 96 90
zamra- větě. pod většin.
Obloha . . čená mrakem jasná
Sila větru . bezvětří velmi slabý
Teplota nejvyšší ve stínu . . + 222.
na slunci . . + 40.1.
Teplota nejnižší ve stínu . . + 99.
při zemi . . + 6.3
Slunce svítilo 3/4 hod.
Prům. rychlost větru za hod. v km. 11.2
Srážky v mm. 83.
slunce
+ 260 vlhko
slunce
srážka
mm