2
masthead
V Praze, v neděli dne 2l. července 1901.
Praha
5
article
Na rniní a odpol. listy
o přilohami tNaudný Obsor“ ve
středu N „Liturárnl Hlidka
zi
v pistak) předplácí ser
Vráze v sámivt K —
sa měsi
ns žtvat li. . .. 6 K —
s dvojí čonáškoe
na mřee
7ksok
na etvt letki
ve Mlialkách
na měsls . ... . 9 K 30 n
11 Poštose
a měsle
ne čtvrt lela: ... . 9 K 60n
s drolí zásilkoe
nal n á e
Ke
na
Vráz
Poštos
6
title
Dnešní čislo pračPrahu 1e a 18 stranách.
7
article
Budme varovánil
Budme varovánil
Jako po bouři mořské klidnící se vlny
vyhazují na pobřeží rozmanitě zboží a trosky
z rozbitých a utonulých korábův, tak i vlno-
bití letošní sněmovní kampaně vy
plavilo na klidné břehy veřejného míněn
u nás ze dvou rozbitých vyrovná
vacích akcí: tyrolské amoravské
— zajímavé troský politických hesel a my-
šlének, o jichž ceně rozchází se soud mezi
národy. Jsou to myšlěnky: parcellace
vlastí, obývaných dvěma neb více národy
novým rozhraničením jejich politických a
soudních okresův i krajův, bez ohledu na
poměry zeměpisné, párodolospodářskéa
společenské, pouze dle zásady národnostní,
jest to myšlénka rozdělení sněmu
zemských ve svézákonné a svéprávně
kurie národní s právem veta v řadě důle-
žitostí národních, s příslůšným a důsledným
rozdělením výboru zemského, školní rady
zemské jako zemědělské, vrchního soudu
jako místodržitelství, slovem všeho zákono-
dárství a veškeré zeměsprávy v oddíly, sekce,
kurie a odbory dle národností. A to vše z
tím účelem, aby prý vpro mír národní« na-
stal rozvod mezi národy, aby místo auto-
nomie království a zemí zavládl v Rakousku
princip autonomie národní.
Rakousko
8
article
Podivná věc: když koncem roku 1849
náš Palacký v tehdejších rozháraných po-
měrech Rakouska prvně na tu myšlénku
připadl, nedalo-li by se mocnářství habsburské
zříditi jako federace asi osmi skupin
samostatných, svéprávných a svézákon-
ných národův tak, aby každý měl svou
vládu a svůj sněm: vrhli se na něj tehdejší
Němci bez rozdílu, zatracujíce jeho nápad
jako babylonský nesmysl, den v jehož usku-
tečnění by Rakousko vzalo za své. S ná-
rodnostní mapou Rakouska v ruce dovozo-
vali, jaká by z toho vznikla absurdnost
na př. ve Slezsku, kde by tamní Češi pod-
lehali českému ministerstvů v Práze, tamn
Poláci polskému ministerstvu ve Lvově, tamní
Němci však německému ministerstvu ve Vídní.
A pod kterouže vládu měla Dy spadnouti
Praha, Brno, Olomouc atd., pod českouč
pod německou? atd. atd.
Stejný odpor zdvihli Němci našť proti
myšlénce rozdělení sněmů zems'ký c
v národní kurie s právem veta v pří-
padech sporů jazykových, na nižě připadi
koncem let šeděsátých německy idealista dr
Adolf Fisehhof a kterou r. 1871 vnuknul
Riegrovi a hr. Jindřiehu Clam Martinicov
veškerou fascinůjící silou své duchaplnost
tak, že ji pojali do svých fundamentá
ních článků, doufájíce tím prokázati Nemcům
naším nejradostnější vděk.
A zatím Němci tehda — před třicet
léty — »bílý ten náš list« zpupně od-
mítli a černí všeho tisku svého polili.
Kašlou prý na tu chatrnou zá-
štitu své menšiny na sněmu praž-
ském systémem kuril národních,
mají-li za tu cenu uznati sa-
mostatnost a svéprávnost krá-
lovství českého. — Po dvaceti letech
však nastojte té změny: Němci zdejší se
svými Schmeykaly a Plenery o závod s ně-
meckými nacionály: Pickertem, Knotzem
Němec
Čech
Polák
Fisehhof
Riegr
Plener
Pickert
Knotz
Rakousko
Slezsko
Práze
Lvov
Vídeň
Praha
Brno
Olomouc
9
article
Strachem a Pradem formulují si požadavek
národního rozdělení Čech, poža
dují co možná největší národní autonomi
pro své německé jazykové území v. Čechách.
blouzní o ryze německých národních okresech
a krajích, a diktují při punktačním
stole Taaffově našincům jako svůj
postulát: rozdělení sněmu českého
v národní kurře s právem veta
pro každou, kdykoliv by se na sněmu
mělo státi usnesení jakés o změně zem-
ského zřízení, o změnlě voleb-
níhořádu, nebo o otázkách týka-
jících se užívání jazyků v živote
veřejném, při úřadech samosprávných
nebo při takových ústavech vzdělávacích
kteréž nejsou určeny výhradně jedně národ
nosti, pokud otázky spadají v kompetenc
sněmu zemského. —
Tenkráte teprve, vůči tomuto stryku«
zuřivých nepřátel české samostatnosti se
nám rozbřesklo, jaký to nebezpečný nůz
jsme to podali vrahům a škůdcům českého
práva i když jsme roku 1849 se svým Pala-
ckým naivně toužili po federaci rakouské
na základě pootivé autonomie národův,
když jsme roku 1871 se svým Palackým,
Riegrem a Martinicem nabíželi Němcům
oběť svého práva na rozhodujíc
většinu svou ve sněmu české
v naději, že oni za ten dar národních
kurií sněmovních stanou se dobrými
vlastenci českými a přátely státního práva
království českého. A oni zatím zůstali vášni-
vými německými centralisty a zuřivými ne-
přátely svobody, moci a slávy Čech, jakými
byli vždy, avšak uchopili se perfidně obou
našich dobromyslných myšlének, aby čepel
jejich celým ostřím a hrotem obrátili proti
právu našeho národa, naší vlasti a našeho
dobrého práva.
Taaffův
Palacká
Riegr
Martinic
Němec
Čechy
Prado
10
article
Uchopili se myšlénky autonomie národní
aby jmenem jejím roztrhali nám naši vlast.
aby si v ní založili a zřídili svéprávnou
samostatnou zeminěmeckou (»deutsches
Land in Böhmen«, zněl termín Schmeykalův)
»očištěnou ode všeho živlu českého« — ode
všech českých úřadníků, kněží, lékarůy,
učitelův, advokátův, průmyslníků a živnost-
níkův, zatím co v české oblasti měli
i nadále němečtí úřadníci, ně-
mečtí lěkaři, advokáti, profes
soři, učitelě, průmyslníci a živ-
nostníci nalezati svou obživ
jako dosud. — Tak rozuměli vyrovnání
s námi: země česká měla zůstat na věky
pouhou provincií rakouskou se státní něm-
činou ve všech c. k. kancelářích, ani polue
o miisterstvu zemském, o ustavě české,
jediná změna zřízení zemského měla zá-
ležeti v tom, že Němcům na sněmu
měla býti zajištěna jejich národní kuri
úplná parita proti naší většině, čili ji-
nými slovy, že nám Čechům neměla
býti naše většina nic platna, ale že jsme
měli na vybranou buď jen mezi ohledem na
libost a nelibost Němcův, aneb mezi smrtí
českého sněmu, již mohli Němci svým
vetem kuriátním přivodit, kdykoliv by se jim
bylo zlíbilo. Nepotřebovali sahati
ke zbraní obstrukce, stačilo by jen
umíněné, permanentní a schválné jejich
veto, aby sněm český byl ochromen jako
Němec
Čecho
Němcův
deutsches Land in Böhmen
11
article
Lazar a my sami byli posléz donucení
uznati, že bude lépe — rozejdeme-li se, t. j.
přestěhuje-li se ta německá národní kurie
jako »sněm Němců v Čechách« někam do
Liberce nebo do Chebu. —
Mohlo se věru po bitvách, jaké svedl
před deseti lety národ náš proti těmto ně-
meckým plánům a nástrahám, slozeným
v punktacích vídeňských, za to míti, že
jsme navždy vyléčeni ze své ideo-
logické dobráckosti české, postihnuvše
smrtelné nebezpečí pro sebe z obou
těch hesel, »autonomie národní a kuriátního
syslému« v rukách německých centralistůva
zapřisáhlých škůdců národa našeho, kteří právě
z nich ukuli sobě vražedné zbraně
proti státnimu právu zemí na-
šich, jako proti budoucnosti na-
šeho národa a proti federačnímu
zřízení Rakouska. Leč nebyli a ne-
jsme pohříchu ze své české důvěřivosti ve
spravedlivost a poctivost protivníků svých
vyléčeni podnes: aspon co do toho po-
kusu s národními kuriemi na
sněmech našich vlastí. Ejhle, proč
nechce německý lid tyrolský o pokusu tako
vém na sněmu svém ani slyšeti?0 nl
Poněvadž se právem obává, že by
novota ta znamenala jisté a brzké
zničení sněmu tyrolské ho, v
němž by vlaská kurie hatila
německou a naopak.
Lazar
Němec
Čechy
Liberec
Cheb
Rakousko
12
article
Správně tuší a předvídá německý li
tyrolský, kam by ta národní antonomie
vlaského Tyrolska a to rozdělení sněmu
tyrolského i výboru zemského v kurie a sekce
národní vedla: prostě k odtržení se
v laského Tyrolska, prostě k usku-
tečnění italských plánů a záměr
signorů trentinských.
K čemu jinému vedlo by podobné roz
parcelování Čech a Moravy, podobné roz-
tržéní sněmu pražského a brněnského dl
plánů německých?
A přece dle svědectví dra. Čelakov
ského nescházelo na loňských korfPerencích
smiřovacích vídeňských mnoho, aby bylo
došlo k souhlasnému usnesení o národních
kuriích s dodatečným jich vetem
na sněmu českém a rovněž nescházelo na
Mořavě mnoho k podobné dohodě. ie l
Uvažujme střízlivě na výstražném pří
kladě tyrolském, jak osudnou mohla se nám
státi tato myšlenka, tak spravedlivá na po-
hled jako nebezpečná v rukách —
nespravedlivýchl
Čechy
Morava
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 20. července. (Sněmy a pr-
pravy k volbám.) Dnes, vyřídiv celý pro-
gram, byl uzavřen také sněm dolnorakouský.
V činnosti jsou ještě malé sněmy bukovinský.
slezský, solnohradský, korutanský, gorickýa
sněm štyrský. O sněmu istrijském, jehož
činnost od samého počátku zmařena abstineneí
vlaské většiny, se proslýchá, že bude znova
svolán na den 29. t. m., poněvadž Vlachové se
již rozmyslili a jsou ochotni na sněm se vrá-
titi, když vláda podá předlohu o definitivném
stanovení města, jež bude na příště sídlem
zemských autonomních úřadů a také sněmu.
Ve většině korunních zemí budou se letos
konati nové volby do sněmů. Přípravy k volbám
bar
tee
Vlach
Praha
14
article
dějí se na všech stranách. V Haliéi ji
volby vypsány na prvou polovinu měsíce září
strana konservalivní právě svolává ústřední vo-
lební výbor, aby zahájil svou předvolební
činnost. V Čechách ve volební akci po-
kročili nejvíce Všeněmci. Mají už kan-
didáty téměř pro všechny severo-západní, se-
verní a severo-východní německé okresy,
z nichž si troufají vytlačiti ne-li všechny, tedy
aspoň většinu dosavadních poslanců pokro-
kových a nacionálních. Také nacionálo vé
měli ve čtvrtek v Litoměřicích poradu, na ní
se usnesli, že budou letos kandidovati ve 23 vo-
lebních okresích, k nimž náleží i Liberec, jenž
voli tři poslance. Nejméně je dosud k volbám
připravena německá strana pokroková, jež
bude asi míti nouzi o vhodné kandidáty, po-
pěvadž někteří z dosavadních poslanců ne-
hodlají už kandidovati. Mimo jiné také inž.
Siegmund, jenž má mandát za město Ústí. Po-
kroková strana chce tento mandát, jak sděluje
dnešní »Pr. Tagbl.«, nabídnouti bývalému ná-
městku nejvyššího maršálka, řediteli Juliovi
Lippertovi, jenž se před třemi roky pro útoky
se strany německé naň činěné mandátu vzdal
a od té doby žije jako soukromník v Lito-
měřicích. Lippert se prý dosud nevyslovi,
přijme-li na novo mandát, ale »strana« doufá,
že se k té oběti pro dobrou věc odhodlá.
Pokud se týče alpských zemí, soudí ja-
kýsí zemský poslanec dolnorakouský, jehož ml-
nění otiskuje dnešní »Volkszlg.«, že nové volby
nezmění početní silu sněmovních stran, vyjma
Dolní Rakousy, kde antisemité budou nuceni
podstoupiti krutý zápas za své dosavadní
panství.
Siegmund
Lippert
Čechy
Litoměřice
Liberec
Ústí
Dolní Rakousy
15
article
Ze Štyrsk. Hradce, 19. července. (Ně-
mecký ministr kraljan.) »Grazer Tag-
blattu« píše se z Vídně, že se opět objevila
pověst o brzkém zřízení místa německého mini-
stra krajana. Vůdcové německých stran vysvět-
lili prý vládě, jak si představují také minister-
stvo. Dr. Körber nechová se prý k myšlénce
odmítavě. Rozhodnutí může se však stáli te-
prve tehdy, až bude říšská rada opět shromáž-
děna. Dle některých známek pomýšli se na
osobu z alpských zemí, stojící nyní mimo par-
lament, která se vyzná v otázce vyrovnání česko-
německého. (Dr. Ebenhoch ?)
doktor
Körber
Hradec
Vídeň
Grazer tag
16
article
Ze Lvova, 19. července. (Požadalv ky
haličských Rusů.) »Kurjer Lvov.« po-
jednává o výsledcích posledního haličského sně-
mování a konstatuje, že konservativní sněmovn
většina nedbala vůbee požadavků lidových, at
přicházely se strany polské neb ruské. Nutno
prý poukázati na to, že vídeňská vláda více
dbala požadavků lidových poslanců, než většína
zemského sněmu. »Za věc nejvážnější — píše
dále »K. L.« — sluší pokládati, že sněm za-
nedbal prověsti národní smír s Rusy, ač po-
měry byly smíru velice příznivy a Rusové činili
požadavky nejskromnější. Již od několika len
vede se zápas o ruské gymnasium ve Stanisla-
vově, a dnes konservativní listy představujísi
věc tak, jakoby žádost za zřízení gymnasia
přišla do sněmu teprve v posledních dnech jeho
zasedání. Nejslušnějších kulturních požadavků
ruských vůbec nedbáno. Nic nepomohlo, žei
umírněný posl. Barviňský byl v poslední době
nucen mluviti ostřejším tonem. Ve Vídni se
prohlašovalo, že národní otázka rusko-polská je
v Haliči vyřízena, ale doma jednání polských
úřadů s ruským duchovenstvem mělo ráz hoto-
vého pronásledování ruské národnosti. Při vol-
V drohném prodejí:
rsaní čísle s sobě .
odpoledni . . . . . . . za z
Ve alislkách sa vezkověe
ranní čtslo.
Inseráty
plati se hetevě napřed.
Předplacení a inserty přijímá sdmini-
sirsce v Marlanské ulici č. 3.
Tam nncházejí se t4ž radakns.
tlskárna z szpedice „ Národních Listé“.
Bukopisy zs nevraesjí.
Rus
K L
Barviňský
Lvov
Stanislo
Vídeň
Halič
Marlanský ulice
Kurjer Lvov
národní Lista
17
article
cdpolední. ! . ! . . . s
18
article
bách do četných sněmovních výborů ruští po-
slanci nebyli vůbec voleni, ač jsou na sněmu
zástupci poloviny všeho obyvatelstva haličského.
Jen aby se takové hříchy — končí »Kur. Lv.«
— nepomstily na naší společné budoucnosti.«
Ruské volební provolání podráždilo ovšem
značně listy konservativní. S netajenou radost
listy tyto konstatují, že strana Barvinského jest
úplně vyloučena z politické akce národa ruského,
poněvadž orgán Barvinského provolání neotiskl
a také jeho strana není, na něm podepsána.
Pisatelé jsou však na omylu. Provolání ruské
nevylučuje ze společné národní práce žádnou
ruskou stranu; pravíť se v něm na konci vý-
slovně, že se k volebnímu bojí mají sloučiti
všechny ruské strany, i ty, jež do sud
stály mimo národní opposřci. T
jest jasný pokyn, že ani umírněná strana Bar-
vinského není z akce vyloučena, ovšem s pod-
mínkou, připojíli se ku programu stran ná-
rodních.
19
article
Ze Záhřeba, 18. července. (Snahy
o sloučení opposičních stran.)
Frankova čistá strana práva ohlásila svého
času na vyzvání předsedníctva strany práva,
že vyšle své deputáty do společné porady
všech opposičních stran, jakmile strana »Ob-
zoru« zvolí své zástupce. Neodvislá strana
národní (Obzorova) své zástupce však už dávno
zvolila a čistá strana práva otáli s volbou svých
zástupců. Proto zaslal předseda strany práva
dr. Banjavčič dru. Frankovi nový list, v němž
ho žádá, aby dal volbu delegátů provésti. Na
volbu tu však nedojde, jak vysvítá z roz-
mluvy, kterou měl dr. Frank s dopisovalelem
dubrovnické »Crvene Hrvátsky«. Na dotaz,
zvolí-li čistá strana práva své zástupce do spo-
lečně konference, dr. Frank odvětil: »Klub čisto
strany práva nemůže zvoliti svých plnomoeniků,
poněvadž se nesplnily podmínky, jež postavil
klub ve své poslední schůzi. Tehda jsme se
usnesli, že klub čisté strany práva zvolí své
zástupce do konference, jež má jednati o slitt
všech opposičních stran, až své zástupce zvoll
také strana »Obzoru«. Tato však zvolila svo
zástupce za tím účelem, aby na konferenci vy-
jednávali o koali cti všech opposičních stran,
nikoli však o fusi těchto stran; tím odpadá
povinnost čisté strany práva, aby se účastnil
konferenci.«
Tím jest jednání o sjednocení všech oppo-
sičních stran chorvatských na ten čas rozbito.
Zůstane tedy při starém: strana »Obzoru «a
strana práva zůstanou nadálo vi » koalici«, budou
se při nastávajících sněmovních volbách na
vzájem podporovati, čistá strana práva půjde
pak do volebního zápasu samostatně.
Frankův
doktor
Banjavčič
Franco
Frank
Záhřeb
Ob
Crven Hrvátsky
20
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 20. července.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 20. července.
ae
Rusko a Rumunsko. Nedávná návštěva
rakouského generálního štábu s gen. Beckem
v čele u dvora rumunského v Sinaji vykládal
se v rakouském i německém tisku jako nová
známka rakousko-rumunského sjednocení, na-
mířeného proti Rusku. Psalo se dokonce o ho-
tové vojenské smlouvě, dle níž se Rumunsko
zavazuje polovinu své armády, čítající 250. 000
mužů, postaviti v čás potřeby na řece Prulu
proti Rusku, a druhou polovinou na Dunaji
držeti v šachu vojsko bulharské, po připadě
část vojska srbského. S pověstmi témito
špatně souhlasí vykonaná právě návštáva velko-
Beck
Praha
Rusko
Rumunsko
Sinaj
Dunaj
21
article
FEUILLETON
FEUILLETON
V Praze, 20. července.
š— (Kronika.) Prázdniny Zlatého domu
na Nábřeží znamenají pro naše přeďměstská je
viště vrchol saisony. V čem záleží ten vrchol?
Jaký má ráz, jaké jmeno? Která sensace
jej tvoři? Ani na váhu nepadá, že vám snad
nic nápadného do oči nebije. Nějaký ráz
dodati svému repertoáru nepovažují scěny na-
šeho předměstí prozatlm za svůj úkol. Hrají si,
co se právě namane, Trašku nebo tragédii,
moderní hru sociální nebo starou smutnohru ro-
mantickou. Ani na autoru nesejde, Tyl nebo Kol-
lár, Schönthan nebo Nestroj, Bozděch nebo
Gutzkov. Ba i jmena Shakespearea a Tolstého
potkáte časem na ceduli našichi sadových jevist
Jenom aréna na Smichově snaží se svým »cyklem
francouzských frašek« ulájiti aspoň navenek
zdáni jakéhosi držení.
Jedno je pozoruhodno při té bezstarost
nosti programové; ať se dává co dává, obecen-
stva mají naše předměstské arény patrně stále
dost. Aspoň není pozorovati, že by nákladem veli
kého úsilí nějak o ně zápasily. A jinou snahu ko
nečně průměrně divadelní správě ani podkládat
nebudete, než aby měla zabezpečeno svoje obe
censtvo.
Bozděch
Gutzkov
Shakespeareo
Tolstý
Praha
22
article
Onehdy hráli na smíchovském Nábřeží po
čtvrtě nebo po páté »Praha nade všecko«. Pa-
řížská fraška po známěm způsobu »na pražsko«
upravená. Vezme se německý nebo francouzský
kus, ciží jmena osob nahradí se českými, pa-
řížské nebo berlínské názvy lokální obratí se na
pražsko, nějdká místní narážka, réfrén nebo lo-
kální vtip, padni oko nebo zub, narazí se na
zdejší kopýtko a »práce« je hotova. Taksi
už své potřeby ušlechtilejší lidové zábavy obsta-
ráváme od lét padesátých a šedesátých mínu-
lého století. Dosud jsme v tom o píď nepokro-
čili. Tedy »Praha nade všecko!« Dům skoro
plný. Na lavieích ve přízemku je až nepoho-
dlně těsno. Dozor není tuze přísný. Kdo se
posadí, posadí se. Svoji tvrdou prkénkovou po-
ukázku na sedadlo, která se nedlá vejpůl roz-
dělit, odevzdali jste biletáři. Jelí zle a rozpor
o míslo, není žádného průkazu, kdo sedí právem.
kdo nie. Ale plno je, o tom není pochyby.
A obecenstvo, podle všech známek, se velko-
lepě buví. Mlezi hrou se kutáli smichy, po
Praha
23
article
aktech zuřivě tluče do dlaní. Co chcete víc
Který pak divadelník honem s takovým úspě
chem nechtěl by se spokojiti?
Mezi aktem za vámi známé hlasy. Obrátíte
se. Vskutku, dobří znám!! Zástupce naší vý
zkůmné přírodní vědy, s choti.
— My tu býváme častol
— Já taky
— Viděl jste »Hotel u pěti strašidel«?
— Jak pak bych neviděl?
— A »U bílého konteka«?
— Taky ! . ..
Znamenitě, ze? Člověk se aspoň za
směje! Cestou domů třeba už zase zapomene.
co viděl, ale pobavil se chvilku. To stačí!..
Tu máte slovo z duše, z potřeby obe-
censtva. Potřeba zabavit mysl, rozptýlit ji, o
vrátit, v trhnout trochu z běžných kolejí života.
Taková příjemná, bezstarostná hodinka je pro
živobytí velkého města, pro tu štvanici mecha-
nických výkonů a únavných nevyhnutelností ne-
zbytnou takřka lázní. Zapomenout na chvilku
na vše kolem sebe, okřát, vyrazit se, protřást si
bránici a vnitřnosti. To jde k duhu!*) A není
to jen nejširší »lid«, který tak smýšli a hrne
se do vzdušného stánku lehkovážnější Musy.
Na pravo v přízemku rozeznáváte před sebou
člena vyššího našeho soudního dvora. Rovněž
s chotí se dostavil. Po levé straně v loži vidite
chéfa přední naší firmy nakladatelské. Kdybyste
chtěli vstát a rozhlédnout se důkladněji po pří
tomných, napočítali byste asi větší řadu zná
mých. Počítati to všecko šmahem za »tupo-
hlavě buršousty«, snad přece nejde? Čím byste
pak chtěli vyplniti jediný parter pro zamýšlená
představení »dla intelligentów ?«
Musa
24
article
Obecenstva tedy dost a baví se podle všeho
Obecenstva tedy dost a baví se podle všeho
zcela dobře. Tisíce lidiček vystřídá se takza
saisonu ve hledištích našich předměstských di-
vadel. Ale jedna je při tom nápadná věc! Pr
náš vlastní život národní, kulťurní, společenský.
*) Figurky »Praha nade vše« nejsou právě mo-
dely salonního chování. Zase poznámku z meziaktí
—Jak představiti na jevišti sprostotu a přece ne-
urážeti diváka? Jak to zařídit, aby jemnější divák
s nechutí se neodvrátil: fi, to je sprosté ! Nýbrž aby
řekl: bravo, ten chlapík výborně předslavuje spro-
sťáčkaf — Patrně nesmí herec si počínati zcela tak
sprostě jako sprosťáček ve skutečností, Tajemství
způsobu, které není každému dáno.
nemají ta divadla skoro žádný význam. Žádný
Všecka souvislost s ním schází. Hraje se, »aby
se hrálo«. A po představení, cestou domů.
divák dávno »zapomenul«, oč se v kuse jed-
nalo. Bylo mu všecko tak eizl. Co pak je
průměrnému Pražanu po událostech a řečech.
jaké na př. viděl a slyšel na představeních Cora-
lie et Comp., don Ramiro de Variété, dr. Jojo
a pod.? Co si má s těmi věcmi ve své fan-
tasii počiti? Ředitelové na našich předměstích
mají velmi prostou omluvu proli takovým
výtkám.
Ramiro jít Variété
Praha
Coralie
25
article
— Co dělat? Domácích her pro lid u nás
není, nikdo se tomu genru nevěnuje, nikdo nie
podobného nesvede! Pěstujeme a přizpůsobu-
jeme si cizí repertoir sami, jak to zrovna
Není nejmenši pochybnosti, ředitel sám
není vinen. Činitelů je vle, kteří rozhodují př
divadle. Předměstská divadla mají svoji nedů-
věru k původní produkci a ta je pochopitelna.
Ale takový vrták na ředitelském stolci před-
městském se přece nenajde, aby z pouhé umí-
něnosti odmitl původní kus, o kterém by mohl
býti bezpečen, že vynese plné domy. Ale níkdo
s takovým kusem nepřichází! Klepou na dvéře
leda začátečníci, plni literárních pretensí a co
přinášejí, jsou nemožné pokusy. Jednou se t
dá, přijde na to několik známých autora, sezva-
ných za každou cenu, něco rodinných přáte
a příbuzných. Podruhé to již nepřivábí dol di-
vadla ani myš. Pro divadelní pokladnu, jak
říkají, »mrtvá kočka«. A soukromý podnik ne-
může být živ od her, na kleré obecenstvo ne
chodí, to je zřejmo.
Vada je na naší produkci. Nedovedla do-
sud stvořiti lidovou hru. Nedovedla si dobýt
jeviště. Jindy se psalo: nemáme dramatické
literatury, protože není divadla. Nyní máme
nejedno předměstské lidové divadlo, ale nemáme
co na něm dávat. Naši literáti nedovedou si
lidovou scénu podmanit. Přáli by si, aby to
chodilo obráceně, aby se hrálo stůj co stůj, co
se napsalo a napíše. Ať se už obecenstvu libiči
nic, aby se prý obecenstvo, jak zní termín, »po-
vznášelo« či »vychovávalo«. Ale zatím to tak ne-
chodí na celém světě! Chci-li obecanstvo vychová-
vat, musím je především mít, musím je umět udr-
žet, upoutat. A to se podaří jen tomu, kdosi
je dovede podmanit a to zase tomu, kdo jeho
předměstský lidový divadlo
26
article
jde l
potřebám a schopnostem dovede nadběhnout
přizpůsobit se, zamluvit.
— Aha! Zas ten nízký, davový, neliterárn
genre ! a.
Jak je libo! Především ale divadelní, pů-
sobivý genre! Působivost je první požadavek.
A tu je jakési vysvětiení neúspěchů naší do-
mácí produkce. Slovo »působivost« zvykli
jsme vyslovovati s příhanou. Nechtěli jsme s
k němu »snižovati«. Raději vnitřní, literárni
cenu, říkali jsme pyšně. Pýcha — z nouze
A na tom jsme zůstali. Napodobili jsme vždy
nejlepší a nejnovější vzory, vždycky nejpřed-
nější literaturu, ale jen — napodobili. Ke
vlastní působivosti jsme nikdy nedospěli. Za-
kladatelé naší dramaturgie, naši Štěpánkové.
Tylové, Klieperové, Macháčkově v prvních deseti-
letích minulého století nemohli začinati jinak.
Napodobili, aby vůbec něco českého bylo. Dalo
se očekávati, že přijde nová generace a bude
už samostatně pokračovati na započatém a
souvislost mezi českým jevištěm a českým ži-
votem pevněji navazovati.
Pýcha
Štěpánek
Tyl
Klieperová
Macháčkův
27
article
Ale zatím přišlo vše jinak. Generace za
generací přicházela a místo samostatného budo-
vání, prostě po případě předchozích, zase jen
po vzorech pošilhávala, na něž v sousedství
nebyla nikdy nouze. Ležíme v srdci Evropy, tak
obklopeni bohatstvím vzorů! A to byla naše
kletba! Je to tak svůdné a pohodlné! Odna-
učilo nás to vlastní samostatné práci. Utkvěli
jsme na věčném napodobení, u věčných sháň-
kách za nejnovějším a nejmodernějším. Máme
ukázky rozběhů a pokusů za všemi novými a
nejnovějšími směry a proudy, jaké se kdy a
kde během doby vyskytly, ale nemáme svoji
vlastní působivost, nemáme svůj život, svoje
postavy na jevišti, nemáme žádnou svoji tra-
dici, nemáme svoji lidovou hru. Nedovedl
jsme svým potřebám podmaniti jeviště. Tak
vznikla roztržka mezi naší scénou a naši pro
dukcí! Máme už konečně dost jevišť, máme
dost obecenstva, ale nemáme je čím krmit a
jsme stále živí jenom — z eizích odpadků.
Evropa
28
article
— Proč pak někdo u nás nenapíše takový
kus jako je »Praha nade vše«? Ovšem, aby
v tom hráli skutečně naše poměry, naše po-
stavy, nejen z pařížského na pražsko přebarvené!
Obratný ředitel troufal by si takovým kusem
vyplnit celou sezonu. Všecka Praha by se n
ni vystřídala. Hra pěkně vypravená, exkvisitně
sehrána, konala by své divy. Po ulicích, v sa-
lonech opakovaly by se vtipné obraty dialogu,
řízné refrény lokálních kuplefů. Ředitel by
vyplatil autorovi nejen slušný honorář, ale
rád by mu zajistil i řádné tantiémy. A pro
příští rok novou hru by u něho objednal ..
Proč se nikdo nepokusí?
— Těžká věc ! Nedá se to nutit ! Naši ne-
mají dost humoru ! ..
Víte, co je zajímavo? Také autor hry
»Paris quand möme« (»Praha nade vše«) nemá
vlastně špetku opravdového humoru. Takového,
který vidí svět svým vlastním skličkem.
— Čím tedy hra působí?
To je právě pozoruhodno!
Paris
Praha
29
article
Hra je plna otřepaných nápadů, známých
situací, dávno využitkovaných postav a působi-
vůstek. Všecko je leda znovu promicháno,
obratně podle osvědčené šablony v nový půso-
bivý celek upraveno. Autor není žádný humo-
rista ani vtipný pozorovatel života, je pouhý
divadelní praktik, svého řemesla dobře znalý,
který si pilně odkoukal, jak se na to musí jit,
aby se obecenstvo s jeviště výborně bavilo.A
takový má pro divadlo větší význam, nežli sna-
živec, který horlí pro nevím jaké »vyšší
umění«, ale na jevišti se nedovede uplatnit.
A o to běží! Takového muže, skladatele půso-
bivých her z domácích látek potřebovala by naše
lidová scéna! Ne proto, že byste tak toužili po
šabloně. Ale proto, že šablona obstarává běžný.
pravidelný život! A kde je ten, tam se pak
i to ostatní, nějaká odchylka od šablony, nějaké
vyšvihnutí nad ni také vyskytne. Máme tré di-
vadel na předměstí, dvě z nich se dokonce
snaží hráti po celý rok, zařízují se pomalu
na divadla stálá a co je nám to platno? Naš
širší národní a společenský život o tom nevi.
Schází pravá souvislost mezi scénou a životem.
Ona souvislost, kterou národní scéně dává
vlastní, domácí produkce. A to produkce, která
je víc, než ubohá zmítaná třtina bez mízya
kořene, bezvládně se prohybající pod každým
vánkem, který odněkud z venku zalehne. Pro-
dukce samostatná, z vlastního života čerpající
a na vlastní působivost spolehající. Dokudté
u nás nebude, zůstane všecko naše hraní di-
vadla na předměstí pouhé živofení.