ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 20 d7803030-9087-11dd-90e3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 20
Chunky — 60 celkem · entity: person 117, place 38, org 10, work 12
1 masthead
Strana 20.
2 masthead
NARODNÍ LISTY.
3 masthead
16. listopadu 1913. Číslo 315.
4 title
Otec i syn.
5 article Napsal Vladimír S 1r.
Napsal Vladimír S 1r. Minko Bogdanov a jeho syn Elenko slou- žili v jedné setnině. Před bojem u Bulairu by starý Bogdanov nějak zamyšlený. Nejedl mlčel a jen stále pušku i knoflíky čistil. Ostatní se smáli. — Minko se chystá na svatbu. Koukejte. jak se mu lesknou knoflíky u kabátu. Kdo pak se bude ženiti? Elenko? A koho si ve- zme, sousede? — Smrt! — zabručel Minko nevrle. Vojáci umlkli. Elenko spal. Minko bděl a proseděl celou noc u ohně. Ráno ještě za mlhy Turci útočili. Mink i Elenko leželi vedle sebe v zákopu. Pěchota dosud ani nevystřelila. Čekalo se. A teprve k poledni, kdy se Turci přiblížili již jen asi n 200 kroků, pěšáci, jakoby dopálení, že až do- sud jen artilerie má slovo, vyrazili ze zákopů a vrhli se s bodáky i pažbami na nepřítele. Byl to úžasný boj. Rozvzteklené hordy maloasijských Kurdů slepě hnaly se proti mi- trailleusám. S jatagany v zubech a se starými pistolemi v rukou nabíhali jak šílení na ostré bodáky bulharské. A děla z blízkých vrchů neúnavně vrhala do hustých mass nepřátel- ských granáty, ničící celé setniny. Jak kočky šplhalí se noví útočníci přes vysoké náspy mrtvol. Oblečeni ve špinavé cáry, polonazía bosí vyli jak šelmy podrážděné a zdivočilé ohněm. Nebyl to boj. Jatky! — Dej si pozor, Elenko, aby tě některý ten pohan neklepl přes hlavu! — Nestarej se, tátol — Vidíš tam toho? Střílí. Lehni! Dobře A teď — nal — už leží. Bestiel Raněný je ještě by kousal jak vzteklý pes, matka mu ci gánská. — Táto, co je to s puškou? Nemohu v střelití — Zahoď ji a vezmi si jinou, vidíž, u no- hou se ti válí jedna. Ale rychle, ať nezůsta- neme pozadu.
Vladimíra Minka Bogdanov sla Minka Elenka Turek Mink Kurd Lehn Turec
6 article
— Však jsme první; neutikej tak, táto — Nic, nic, aspoň se nemůže říci, že se bojíme. Pamatuj, že tvůj děd byl jeden z prv- ních na šipce. Bodní tam toho na levol Tá — a teď dále. Máš pušku nabitou? Ku předu. synku, ku předu, ať nás jiní nepředběhnou. Elenko právě nabíjel, když se starý Bog danov zapotácel a vypustil pušku z rukou. — Táto, hej, táto, co ti je? — Nic — synku — ku předu. — Raněn-li jsi? Starý Bogdanov přitiskl si ruku na prsa. otevřel ústa, snad aby něco ještě řekl, svalil se. Elenko zůstal na okamžik státi. Nechá- pal, co se děje a proč stojí. Pak pohlédl n otce, jenž ležel s prostřelenou hrudí u jeho nohou, a jakýsi vzteklý výkřik vydral se mu z hrdla. Ani se nesehnul k němu, a dlouhými skoky hnal se ku předu. Volali na něj. Snad ani neslyšel. Běže stále ku předu, oháněje se vztekle pažbou, zmizel v hustém davu nepřátel. Když bylo po boji, vojáci, dříve než lebl unaveni ke spánku, spočítali se. Ztráty bul- harské byly toho dne nepatrné, ale z jejich setniny chyběli dva. — Oba jsou mrtvi! Víděl jsem, jak první padl starý Minko, budiž mu bůh milostiv! — vyprávěl jeden voják a pokřížoval se.- Elenka, když to viděl, jakoby ho zlý duch po- sedl. Zařval, až mne v kostech zamrazilo, pak vletěl přímo mezi ty dábly. Pak už jsem ho nespatřil a mrtvoly jeho také ne. To už ho ti Asiati na bajonetech roznesli. A stafečn byi oba. Starý mladého stále povzbuzoval škoda jich. Co řekne teď chudera Bogdano- vá — sousedé jsmel Elenko byl nejstaršía měl před svatbou. Ale — válka — co chceš? — A na to se starý Minko včera dával do parády? — divil se druhý.
Elenka bůh Nico
7 article Zkouška.
Zkouška. Napsal Otto Piek. Přelozil Ladíslav P t á č ek Matka vstoupila do pokoje zatmělého stí nem, volajíc: „Hošo!“ Malý Robert seděl po- hodlně na okenním prkně, opřen zády o teple sklo křídla, zatím co jeho krátké nohy nata- žené snažily se vyplniti šířku okna. Statečně nabíral lžicí řídká měkká vajička z talíře na svém klíně, takže přeslechl volání. S úsmě- vem vrátila se matka do kuchyně. Byla upo- kojena. Byt byl sice v prvním poschodí, ale hoša byl tak hodný; mohl bez starosti být ponechán, aby snědl oběd na čerstvém vzdu- chu. Zatím co vznášel Bžíci k ústům, vyhlédal ven. Naproti na novostavbě lezli kluci z „je- jich ulice“. Několik se jich sešlo pod oknem ke hře kuličkami. Robert pohlížel na ně se zájmem, aniž hře rozuměl. Již jenom mecha- nicky pomalu jedl.
Piek Robert
8 article
Děti položily nakloněnou červenou cihlu na kámen v dlažbě a vypouštěly pestré mra- morované kuličky z roztažených prstů ruky. položené na okraji cihly, do malých jamek Robert cítil chuť hráti si s nimi. Zvláště lákavou zdála se mu větší kulička z pestř žilkovaného skla, která nikdy neminula se cíle. Pozoroval hru s rostoucím vzrušením. maje talíř levou rukou těsně k sobě přítlače- ný, zatím co pravá zažloutlou lžicí opisovala ve vzduchu dráhu zářící kuličky. Náhle při- skočil k cihle jeden z kluků, který žádostivě tuto kuličku pozoroval, vysunul kuličku z jej dráhy, uchopil ji a rychle utekl. Zděšen se ši- roce rozevřenýma očima přihlížel Robert to- muto zločinnému skutku, aniž by zprvu správ- ně rozuměl jeho významu. Ale když kluci se rozprchli a s křikem spěchali za zlodějem vpadl Robert do jejich volání: „Kuličkul Sem kuličku!“, a jeho nožičky sebou rozčileně há- Náhle uslyšela matka pronikavý výkřik a když se vřítila do pokoje, spatřila okenn otvor prázdný. Zdrcena naklonila se ven a ne- důvěřovala svým očím: ditě sedělo ve stejné poloze jako dříve na zemi a natahovalo ještě stále ruce po zlém hochovi. Převržený talí byl opřen o cihlu. Matka pospíšila dolů na ulici. S bouřlivou radostí objala své dítě. Rty ohledávaly horkými polibky jeho tváře a tiskly se na jeho vlasy. Stále a stále držela hocha vzdálena od sebe, aby ho mohla dobře pro- hlédnouti, jako se zdvíhá nataženýma rukama zely.
Robert
9 article
novorozeně. Když lékař, starostlivě brzy povolaný, ne- mohl shledati na chlapci ani vnitřního ani vnějšího zranění, bylo jisto: Robert nejenom zůstal nejvýše podivuhodným způsobem bez úrazu po nebezpečném pádu, ale dosáhl též v nezměněné poloze půdy. Zpráva o tom roz- šířila se brzy do sousedstva, a tichý hoch, kte- rý kromě toho se narodil v neděli, získal po- věsti šťastného dítěte, jež Bůh miluje. A starí posluhovačka jeho rodičů vsadila do loterie na čísla, značící datum onoho dne, hodinu zá- zračného pádu a stáří Robertovo. Tehdy bylo hochovi pět let. Robert vyrůstal stejně jako ostatní děti které s ním jako sobě rovným se rvaly a do- volovaly mu, protože nebyl svou prostředn obratností rušitelem hry, aby se účastnil je- jich veselých kratochvílí. Zacházení, jehož se mu dostávalo od dospělého okolí, přes to bylo opatrné, a soudilo se s důvěryhodnou nadějí na bezpříkladně šťastný vývoj hochův. Ale poněvadž všichní lidé, s nimiž se Robert stý- kal, neznali oné podivuhodné příhody, bylo hýčkání jeho příbuzných téměř vyváženo je- jich zacházením s dítětem, které se nelišilo od obvyklého zacházení s dětmi.
Robert Robertův
10 article
Jednou o prázdninách šel Roberi s příte- lem do města, aby si prohlédli výklady ob- chodníka s poštovními známkami, a při této příležitosti vyprosili si reklamní obrázek v lahůdkářském obchodě. Právě si koupili z své peníze, které týdně dostávali na útratu. balíček missijních známek v nízkém krámě umístěném v průchodním domě, a vykročili na slunné náměstí s parkem, když uslyšel Ro- bert nad sebou syčivě třepetavý šumot, jako by mokrého cáru, a silně zakolísal. Strhl zpět soudruha a v témž okamžiku spadlo před ni- mi s temným lomozem světlé tělo na dlažbu. Zavřeli oči. Pak je vzbudil z omámení hrozný výkřik jednoho z chodců. Se všech stran lidé se sem hrnuli. Volali lékaře. Robert bezděky vyrazil ku předu a s vyjevenýma očima viděl nyní mezerami, jak se tvořily a měnily mezi tísnícími se: kaluž krve, v níž ploval cíp šli. pak rozpárané tmavé kalhoty a najednou — jakoby jasný blesk ho osvítil — jako křída bílý oblíčej mezi rozcuchanými vlasy. Brzo dověděl se všecko. Zraněný — či mrtvý — byl ševcovský učedník, který se vrhl s okna. Robert pociťoval dusící bázeň, chtěl utéci. Jeho společník zmízel. Když se Robert řetě- zem zvědavců vypletl, mihala se hochovi vstříc náhle vzniknuvší mezerou noha sebevrahova. a viděl, jak se šklebí krvácející rána nad na- hým kotníkem. Robert hnal se kolem klidných lidí teplý- mi ulicemi domů. Ve svých snech viděl ještě po týdnech hořeti červenou ránu v bílém mase. Rozčilující, slábnoucí obličej ztrácel ve snu pomalu určité vzezření, a jednoho dne když šel Robert pobliž onoho náměstí, spatři v parku domnělého sebevraha — poznal h ihned — vlekoucího za sebou pravou nohu ale svěžího vzezření.
Roberi Robert Robert řeta Robert pobliž
11 article
Když radostně vypravoval matce o tomt setkání, pocítila malé, studící zklamání, je ihned bezděky zavrhla jako ošklivé. Vypravo- vala již s hrdostí hochovi podivuhodnou pří- hodu z jeho dětství, a nyní ji téměř bolelo, že Robert klidně pravil: „Matinko, šeycovském klukovi se to povedlo vlastně lépe než mně Pomysli přece: vždyť skočil s třetího patra. Netrvalo dlouho a Robert zapomněl n tuto událost. Když opustil obecnou školu, nemohli s jeho rodiče rozhodnouti, mají-li ho dáti na reálku nebo na gymnasium. Poněvadž chlapec neprojevil určitého přání a k tomu bratr již byl na gymnasiu, stal se Robert realistou. Styk s druhy znenáhla ustával. Když postoupil do vyšších tříd reálky, počaly mu exaktní vědy pomalu působiti obtíže. Ne že by se byl stal špatným žákem. Ale musil vynakládati mnoho energie, aby se zabýval řešením mathemati- ckých úloh, nebo po hodiny seděl skloněn na bílým papírem kreslicím a bez nadšení rýso- val geometrické příklady. I ku přírodním vě- dám byl chladným. Naproti tomu zmocníla s ho temná touha po složitějších požadavcích. jež mu musily býti kladeny v jazykových obo- rech. Neboť v této oblastí pohyboval se s ji- stotou náměsíčníka. Protože jeho inteligence se vyrovnala s nesympatickými předměty tak že mohl bez nebezpečí pokračovati ve stu- diich, sice bez chuti, ale dostatečně, a učební rozvrh ho nikdy nepostavil v jeho oblíbeném oboru před složité problémy, nahromadilo se v jeho nitru bohaté skladiště neužité duševí
Robert Robert realista
12 article
Když absolvoval reálku, nepociťoval an záříci radosti nad uraženou drahou, ani nadše- ného opojení svých spolužáků, kteří se domní- vali vidětí před sebou dráhu kouzelné krásy do volného skutečného života. Klidně vyslovi své rozhodnuti, že nebude navštěvovati vy- soké školy, ale zvoli nějaké praktické povo- lání. Jeho matka zřekla se naději, jež kladla v jeho budoucnost inženýrskou, a utěšila se konečně myšlenkou, že její dítě musí dosá- hnouti, ať jakkoliv, čehosi velikého. Když Ro- bert brzo potom pracoval v korespondenčním oddělení vývozního závodu, počala stárnouc matka určovati svým snům nový směr. Těšila se nadějí, že se dožije toho, jak její syn stane se mocným obchodníkem. Nebyla síce jista jakou drahou půjde další jeho vývoj, ale za- předla se od oné podivuhodné příhody v Ro- bertových mladších letech do víry v Bohem chráněnou životní dráhu svého dítěte.
ro
13 article
Robert stal se bezvadným koresponden- tem a příští leta zažil v prostém klidu, nedá- vaje se ovládati vřením ctižádosti a cílevědo- mým snažením. Zajisté snažila se matk utvrditi v něm vědomí jeho schopností osu- dem oblíbených: opětně mu vypravovala zázraku jeho dětství. Robert se usmíval, když viděl, že matka se rmoutí, naslouchal s předstíranou, doufající radostí. Když téměř již počal cítiti, jak jeho urov- naný život je bezúčelným, a mechanicky se účastnil zábav a nočních vycházek svých druhů v povolání, aby dokázal, že ho od nich nic podstatného nerozlišuje, dostavilo se náhle krásné zaneprázdnění do jeho života. Zalíbil se mu milé děvče. Po několika měsících pů- vabného ucházení dosáhl šťastně její vrouc náklonnosti. S Hedvikou prožil jaro, jež ho vyrvale úplně jeho zšeřenému upadání, událostmi chu- dému. Příhody každodenní počaly ho uchva- covati; naučil se pozorovati lidi jasným po- hledem; práci svého povolání vykonával sna síly,
Robert Hedvika
14 article
živě a s oživujícím vědomím rostoucího nadše- ní, jehož užil ve vytoužených volných hodi- nách ve společnosti Hedvičině. Vřelost jejich každodenního styku stou- pala, že konečně již jen bázlivá žádost posled- ního spojení znepokojovala krev Robertovu. Hedvika sotva tušila zmatek, který ho zne- náhla svíral. Jeho poctivá v podstatě povah děsila se myšlenky v nutnost náhlého rozvá- zání tohoto poměru, jenž ho rozpalovala strhával do víru štěstí a bolesti. Nastalo léto. Oba mladí lidé neúnavně pu- tovali v slunečním žáru zaprášenými silnicemi do volné přírody za město, kde mohli ve stínu vzdálených lesů příjemně vydechovati a od- dati se štěstí nerušeného styku. Zde to bylo kde přesila rozpálených smyslů Roberta při- měla stejně nevědomě, aby položil Hedvice nejtěžší požadavek. Po laškujícím mazlení a prudkých polib- cích, jež jejich žhnoucí obličeje sbližovaly, le- želi milenci na zádech s rukama spodem zkří- ženýma na praskající lesní půdě a hleděl k nebi mlčky a s nepokojem. A zatím, co Hedvika mechanicky pravou rukou osvobo- zovala své vlasy od stonků a suchého listi. spatřil Robert před sebou náhle v hrůzné jas nosti propast, přes jejíž okraj jejich láska hro- zila se vrhnouti. Ve stoupajícím zmatku shle- dal, že nemůže tak dále žíti. Poněvadž ne- mohl pomýšleti vzhledem k odporu své matky na manželské spojení s milenkou, jež byla prostého původu a měla zaměstnání, stál roz- čilen před volbou mezi bolestným rozlomem poměru nebo — Se zoufalou horoucnosti objal děvče. tiskl polibky bolestně a cize na její tvář, na lice, v koutky úst a žhavě jako kapky krve do rozeuchaných vlasů na spáncích... Pak zašeptal, libaje ji, do ucha otázku: „Chceš býti mou, řekni, zeela mou...?
Robertův Hedvika Robert Hedvičin
15 article
Spěch, s kterým Hedvika příští neděln odpoledne procházela ulicemi, byl nápadný všem lidem, kteří šli tak bez chvatu jako prá- vě v neděli, většinou ve společnosti. Znenáhla zvolňovala své kroky. Jeji pohledy přeleto- valy kradmo uliční tabulky na rohových do- mech. Počala nepravidelně oddychovati, a vlna ohně zaplavila její obličej, aby ho již neopu- stila. Pak zašlo děvče do vedlejší ulice a krá- čelo volně a rozhodnutě k jednomu domu. Robert stál v najmutém pokoji a snažil se upraviti jej útulněji. Vzal porculánové fi- gurky s vysokého okraje opěradla pohovky rozestavil je na stole se zrcadlem a na ho- lých skříních. Do štihlých váz nastrkal voníci čerstvé růže. Když Robert přistoupil ke stolu. pokrytému různým občerstvením, aby zahnai mouchu s ovoce na míse, pocítil hořkou chut v ústech. Současně tísnil ho dusný vzduch špatně větraného pokoje. Otevřel okno; tíseň neustoupila. Nevole, jež hraničila s odporem. se ho zmocnila. Měl určitý pocit, že tyto mi- nuty očekávání skrývají cosi ošklivého, ano že toto čekání jest nedůstojné. Nedalo se již nalézti nějaké východisko? Měl skončiti tent pohádkově krásný poměr, kterým byl šťasten a který vzbudil ho k činnému životu, jako nechutné dobrodružství z ulíce?
Hedvika Robert Nevole
16 article
Usmál se bolestně. Přijde ostatně? N toho nesmí učiníti. Musil by jí nenáviděti kdyby příšla... Jeho myšlenky se pomátly Skočil ke dveřím a zavřel je. Potom smetl ozdoby pokoje s nábytku a květiny hodil do kouta. Zaměstnávala ho jediná myšlenka: „Ne- smí přijítil Mumlal si mechanicky tato slova, zatím co se nahýbal z okna, aby přehlížel chodníky Viděl dívky v světlých šatech klidné a radost- ně přecházeti. Jejich pestré, široké klobouky mu zabraňovaly rozeznávati obličeie s výše třetího patra. Byl by přece poznal Hedviku po její chůzi, po volném houpání rukou a po nepostřehnutelných zvláštnostech její bytosti jak je jen milenec neklamně zná. Hedvika ne- přicházela.
Musil Hedvika
17 article
Upokojen a přece rozmrzelý, naklonil se Robert horní částí těla zpět do pokoje. Tu uslyšel jemné, trhané klepání na dvéře. Ztrnul a vrhl se ke klice. Ale přece ne, musil to být omyl; snad si někdo spletl dvéře. Nebyl přece krátkozraký. Mohl zřetelně přehlédnouti ce- lou šířku ulice v slunečním světle. Ať klepe kdo chce, Hedvika tu přece nemůže býti. B by ji býval spatřil. Ale kdyby byla teď přišla, zatím co stá u dveří a třásl se? Skokem byl u okna a roz- čilen slídil po ulici. Aby byl zcela jist, opře se zády o teplý okenní rám a přehozené nohy podepřel stranou o prkno okenní, takže sklo- nění vrchní částí těla postačilo, aby pozorova jak ulici tak i dvéře. Tu se klepání opakovalo. Robert nemusi potlačovati výkřik, který se snažil mu uklouz- nouti. Něco mu sevřelo křečovitě hrdlo, tu- šení se ho zmocnilo. Snad Hedvika jednoduše přišla po chodniku na této straně, těsně při- tisknuta ke zdím domů. Nebo byl to posel kterého poslala a nyní netrpělivě klepal. Opět ho přepadl tento ošklivý pocit zkla- mání. Cítil trnouti své údy, své myšlenky; bez vůle seděl na okenním prkně a viděl neurčitě. jak spočívá na něm pohled jeho odraženého obrazu. Vše v něm usilovalo o rozhodnutí Zahnal své rozčilení a jal se sbírati své ny šlenky. Přišla-li, či nepřijde-li vůbec, čím to sou viselo s jeho štěstím, s jeho budoucností? Měl-li by ji jako světici nebo jako nevěstku. jaký význam to mělo pro dny, jež ještě pro- žije? Neboť — nyní to cítil žhavěji než slunce jež pálilo jeho líce, hruď a záda —: miloval Hedviku více než život. Musila býti jeho před bohem a před lidmí. Před bohem...? Jako šupiny spadlo to s jeho očí. Neměl práva chopiti se víry, zázraku svého časného mládí?
Robert Hedvika ten Skok Hedvika
18 article
Matka možná jasně viděla. čas upadání bez událostí byl jenom dobou přípravy, kdy se v něm nahromadily tajemné síly, zatím co ne- tečně žil a posmíval se nadějím matčiným Bylo na něm, zkusiti osudu. Nemohl ničeho ztratiti. Hedvika...? Jí z lásky mělo se t přece státi. A matka? Jí měla být znovu dána víra, potvrzeny její naděje. Viděl trpělivou paní před sebou a slyšel ji vypravovati zázrač- nou událost. Vroucí důvěra zmocnila se Ro- berta. Prožil znovu zase zázrak. Vše mu zcel ožilo: Slyšel hochy volati ná ulici, teplé slun- ce ho hladilo, skleněná kulička koulela se pestře pískem... Myšlenky Robertovy se za- razily. Pád, pád?! Zázračné ještě scházelo; al cítíl, že by je znovu prožil. Neboť nyní by přesvědčen, že v něm bylo. A osud čekal. aby byl zkoušen. Pak by se vše napravilo . . Klika zaskřípala, někdo jí trhal. Něčí hla volal tíše a úzkostlivě: „Roberte, Roberte, j zde?“ Zbledl. Teď to přišlo. Zázrak volal. „Při- jdu hned,“ šeptal blaženě se usmívaje, naklo- nil se do vlahého vzduchu a sklouzl dolů. šachové rubriky. Řízení šachové rubriky ve Westminstee Gazette převzal po smrti Hoffrově dr.J. Schumer. V novém sportovním listě »Sport« řídí M. Hajn šachovou rubriku. Číslo na ukázku zašle administrace Praha—II., Sokolská 8. Celoroční předplatné 6 K- čís. 519. 19/ 13 Vídeň III. Ungargasse 59 .6l. Jednoduch a umělecké Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtež adresovány: Redakce „Nár. Llstů“, Praha-II. Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“. Úloha čís. 1000. (Originál.) Josef Moravec v Praze zařízení bytů vil atd.
Hedvika Robertův Klik Robert doktor J Schumer M Hajn Moravec ný Hoffrov Praha Vídeň Westminstee Gazette II sokolský 8
26 article MARNĚ HIED
MARNĚ HIED (Úl. čís. 1000. Bílý: Kb4, De3, Vb6, g3. Sbt Je6. Černý: Kí4, Sh5, Jd7, fI. Pb3. Mat ve tazích. Úl. čís. 1001. Bílý: Kel, De7, g8, Ve3, hi Černý: Kb2, Je4. Mat ve 2 tazích.) Ú dvojtažky bizarní posice vyžaduje nezvy- klého úvodníku.
Vb Černá Mat jít 7 sh Jd hi Černá Kb 2
28 article
Mezi řešiteli dnešních našich »jubilejních úloh bude losem rozděleno následujících 8 cen G. Marco - K. Schlechter: Das internationale Schachmeister-Turnier zu Karlsbad 1907. II. A. C White: Les Mille et un Mats inverses. III. Marco: Internationales Kaiser-Jubileums-Schach- turnier Wien, 1898. IV. A. C. White: Les Tour de Farce. V. V. Kautský: Partie mezinárodnic turnajů šachových v Praze, 1908. VI. Časopis českých šachistů, III. ročník. VII. A. C. White 200 Bauernumwandlungsschachaufgaben. VIII.J. Pospíšil: Úlohy dra. Jana Dobruského. Správné a úplné řešení fpři trojtažce všechny čisté varíanty, při dvojtažce všechny maty) jest zaslati nejdéle do 18. prosince 1913 na adresu redaktora úlohově části naší rubriky J. Rašov- ského v Uberském Ostrohu na Moravě. Výsledek řešitelského turnaje bude uveřejněn ve vánočním čísle. NENČ
K Schlechter Marco A C White V V Kautská J Pospíšil Dobruský Praha Rašov Uberský Morava Les Mill et uno Mats Internationale KaiserJubileumSchachturnier Wien Les Tour jít farce Bauernumwandlungsschachaufgaben
37 article
přehledu. 8. K. Dobruský A-team Hromádka 1. Treybal . . . . . 2. ryt. Kruliš-Randaž2 Kuchynka Ekl . . . . 3. Moravec. . . . . Kašpar. . o 4. Starý. . . . . . . i Říha . . . 1 5. Hajn . . . . . . . o Ptáček . .o 6. Kautský . . . . .1 Kadera. v o 7. šl. Žukovskij . . 1 8. Židlický . . . . . 1 Velmi dobře držel se C-team bruský proti š. KI. Smíchov, jak přehledů patrno š. K. Smichov:
K Dobruský Hromádka Treybal Kruliš až Kuchynka Ekl Moravec Kašpar Říha Hajn Kautská Kader Žukovský Židlický K Smichov Smíchov KI Ateam
54 article
Zápas sehrán dne 10. listopadu v Národním domě na Smíchově. Na schůzi pohárového výboru dne 10. lisťop. stanoveny termíny pro II. a III. utkání. Š. K Vršovice hraje dne 20. listopadu o půl 8. hodině več. ve své místnosti v hostinci »na Košumberku- proti š. Klubu Nusle. A-team a B-team Š. Kl. Dobruský utkají se dne 25. listopadu o půl 8 hod. večerní v kavárně Louvre. Dne 28. listopadu bude sehrán v místnosti Š. kl. Důras (restaurace . Sojky, Skuherského ul.) zápas tohoto klubu s 8. klubem Smíchov. Match C-teamu 8. kl. Do- bruský protí š. kl. Důras bude 2. prosince o půl 8. hod. večerní v kavárně Louvre. Dne 3. pro- since hraje B-team 8. kl. Dobruský na Smíchově v kavárně Nár. domu proti 8. kl. Smíchov, dn 4. prosince A-team 8. kl. Dobruský proti 8. kl. Vršovice v kavárně Louvre. Další utkání budou sehrána po vánoční pause. Brno. Kroužek šachistů v Brně ko- nal 12. října valnou schůzi. Po přednesenýcl zprávách funkcionářů, jež vesměs zněly velmí příznivě, zvolen výbor jak následuje: E. Toma předsedou. Klima místopředsedou, R. Procházk jednatelem, Jadrníček pokladníkem, Břežanský knihovníkem, Odehnal hospodářem, K. Vaněk K. Weber revisory. Kroužek přistoupil k Ústřední jednotě českých šachistů a přihlásil všechny svoje členy. Po valné schůzi sehrál přeborník Moravy p. J. Brach simultanně 12 partií, z nichž 8 vy- hrál, 2 prohrál a 2 remisoval. K zimním turna- jům přihlásilo se 19 účastníků; v I. třídě hrají Jadrníček, Weber, Škorpil, Vaněk, Brach, R. Pro- cházka, Perna a Klíma.
Nusl Klement Dobruský Důras Sojka Skuherský E Toma Jadrníček Odehnal K Vaněk K Weber J Brach Weber Škorpil Vaněk Brach Klím Vršovice Košumberk Louvre Smíchov Brno Morava národní dům na Smíchov klub Smíchov Match Cteam 8 Bteam Š Ateam 8
55 article
Paříž. Capablanca hrál 18. října simul- tanně v Café de la Régence. Ze 27 partií 24 vy- hrál, 1 prohrál a 2 remisoval. Volná partic Auerbachem po zajímavém průběhu skončila ne- rozhodně. Ve Frankfurtu n. M. hrál dne 3. listo- padu 25 partií, z nichž 23 vyhrál, 1 prohrál a remisoval. Berlin, Ze 20 partií, jež mají býti sehrány v matchi Lasker-Rubinsteln dle zprávy L v »Pester Lloydu« zamluvila si města Berlín, Frankfurt n. M., Moskva, Lódz a Varšava již 14 partií; s Curychem a Malmě (Švédsko) L. dosu vyjednává. Prvé dvě partie matehe budou se- hrány v Berliner Schachgesellschaft, chrání před znečištěním, zanice- ním ran, zmírňuje bolesti, urych- luje zaholení a jest jejím mnoho- stranným působením také jako změkčující výtažná masť v každé domácnosti nevyhnutelná 1 krab. 70 h, pošt. proti předesl. K 3.16 posilaji se t krah., preti K ?.— 10 kral frank. na vešk, stanice Rakouska-Uher Hlavní c.k. dvor. B.FRAGNEK dlodav. čkárna „U černého orla“ v Praze Ill-203, nároží Nerudovy u
Capablanc Auerbach Lloyd Paříž café jít le Régence Berlín Frankfurt můj Moskva Lódz Varšava Curych Švédsko Berliner Schachgesellschaft Rakousko Uhry Praha Ill Malma