ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 81cd0950-8f1b-11dd-ba73-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 35, person 30, org 5, work 1
1 masthead
Ročník padesátý třetí.
2 masthead
V Praze, v neděli 16. listopadu 1913.
Praha
3 masthead
Číslo 315.
4 article
laranní a večerní llety předplácí sa v Praze v administrncit na měslo. na čtvrt lsta sk - s dvoji donáškou a zněsl kei na čtvrt leta ve dlialkácho sK ao na měslo . Poštou- na měsle, na čtvrieta.. . . k „ dvojí zásilkou na mněsle. dvri. : .
Praha
5 article Dnešní číslo pro Prahu jest o 22, s přílohou pro venkov o 28 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu jest o 22, s přílohou pro venkov o 28 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pondělí dne 17. listopadu v obvyklou hodinu polední.
Praha
6 article Dráhy bosenské a dráhy místní
Dráhy bosenské a dráhy místní Jakoby těch nerozřešených krisí, otá- zek a sporů bylo v našem šťastném Ra- kousku ještě málo, přibude k nim pozítři nový: stavba bosenských drah, o nichž se byl 17. února t. r. bosenský sněm usnesl a na kteréž máme nyní my a Uhry sehnat potřebné miliony! Sdělili jsme již včera, kterak to pře- kvapení náhlé vzrušilo poslance všech stran. Předseda železničního výboru posl. Maštálka na rychlo shledal deset jeho čle- nů ze všech táborů národních, s nimiž ode- bral se k ministerskému předsedovi, aby zvěděli od něho pravdu. A ministerský předseda přizvav si ministra železnic dra. Forstra, jakož i správce financí bar. Engla, jim zprávu potvrdil: Již v úterý podají obě vlády, rakouská jako uherská, parlamen- tům obou polovic říše předlohy zákonao stavbě celé řady větších, menších drah Bosně, jichž část by se připojovala k že- lezniční síti uherské, část k rakouské as jichž stavbou by se neprodleně započalo, poněvadž jsou tyto dráhy z důvod strategických nutny. Drahami těmi mají prý se zlepšit po- měry pohybu armády. „V zemi, která stále ještě může být jevištěm důležitých událostí“, poučoval hr. Stürgkh, „nutno budovat dráhy, aby usnadnily obtížnou dislokaci vojska. Ny- nější nedostatek drah v Bosně způsobuje, že musí býti držáno v posádkách více zá- ložníků, než by snad bylo třeba, kdyby země ta byla dopravně lépe spojena vhodnými tratěmi s monarchií.“ — Výslovně tedy doznáno, že jde o drá- hy především vojenským účelům vůči Bal- kánu sloužící.
Stürgkh Uhry Boseň Bala
7 article
Pokud známo, půjde o stavbu těchto drah: Od šamuce v Slavonii na Doboj, kdež připojí se ke trati: Bosenský Brod-Sara- jevo; druhá trať od uherských drahu Brčky ku bosenské trati v Tuzle; dále po- kračování vojenské dráhy dosud v Banjalu- ce končící až do Jajeů, a odiud spojení této tratí od Bugojna novou drahou do Ramy, kdež by se připojila na trať vedoucí ze Sa- rajeva k přístavům dalmatským. Dále jest navržena dráha do Aržana na hranicích dalmatských, která má býti rakouskou vlá- dou dovedena až do Splitu. Ke stavbě těchto tratí má býti přikročeno především. V druhé řadě pak mají býti vybudovány úzkokolejná trať od Tuzly odbočkou z Bě- liny do Bače (na srbské hranice); dále mají býti přeměněny z úzkokolejních v široko- kolejní trati Doboj. Tuzla a Vakuv-Lašva, a vojenská dráha Banjaluka-Doberlín. — Náklad na stavbu těchto bosenských drah páčí uherská vládní předloha, sněmu uher- skému již dnes podaná, na 270 mil. korun, jež se mají opatřiti ovšem stát n půjčkou železniční v 60 letech splatnou. Obě poloviny říše mají od prvního sta- vebního roku přispívati na vybudovánía udržování těchto bosenských, vojen- ských drah kvotami stejnoměrnými.
Vakův Slavonie Doboj bosenský Brod Sara Tuzla Bugojno Rama Split Bače Lašv BanjalukaDoberlín
8 article
„A což bude se stavbou našich místních drah, po nichž od let celé kraje, celé země touží a jichž potřeba pro zvelebení zemědělství jako průmyslu na- šeho byla již předešlými vládami uznána? Podáte nám také zároveň o nich vy- touženou předlohu?? tázali se členové že- lezničního výboru ministerského předsedy důrazně. Leč nastojte, jaké se jim dostalo kormutlivé odpovědi: „Vláda chce podat pouze předlohu o drahách bosenských“ odvětil pan hr. Stürgkh. „Vím, že předešlé vlády určitě slibovaly předlohu o místních drahách, ano že bylo i nynějšímu ministru železnic uloženo připravit o nich před- lohu, která však dosáhla netušených roz- měrů, vyžadujíc nákladu úhrnem 250 míli- onů. Zatím se však finanční si- tuace utvářila tak, že předloha o míst ních drahách stává se jedním z nej- těžších problémů opatření vládní- ho.“. Pan předseda ministerstva obává se zlé situace rozpočtu státního, jakož i úsudku veškeré finanční veřejnosti a roz- vrácení úvěru, kdyby v nynější době vláda podala parlamentu předlohu o stavbě
Stürgkh
9 article
místních drah v celém projektova- ném rozsahu.“ Když pak veškeří poslanci jednomyslně se osvědčovali, že by jim neby- lo možno povoliti náklad na stavbu drah bo- senských, když by zároveň měli oželet stavbu národohospodářsky tak po- třebných drah místních ve vla- stech svých: pročež musejí trvati rozhodně na požadavku, aby předloha o místních drahách byla projednána zároveň, sou- dobně s drahami bosenskými, i očekávají že vláda již v úterý jasně o tom své sta- novisko projeví: tu ministerský předseda patrně zaražen odvětil, že bere sdělení po- slanců „se vší vážností na vědomí a že své vládě prozatím vyhražuje, aby na základě těchto sdělení přes svrchu ozná- mené námitky zaujala k otázce místních drah své stanovisko.“ Neřekl tedy ministerský předseda prozatím ani „ano“ ani „ne“, a tak kyne vyhlídka na možný a to snad dosti tuhý konflikt mezi parlamentem a vládou, který může za nynější napiaté situace skončiti zcela možně v katastrofu § 14., ovšem ne ve prospěch zdejších drah místních, ale spíše ve prospěch vzdálených strategi- ckých drah bosenských.
10 article Český živel v rakouské armádě.
Český živel v rakouské armádě. [Z kruhů vojenských) III.) O výhodách pro Němce netřeba se příliš šířiti. Zřízení armádní musí vyhovovati krajně nacionálnímu Němci. Jeho mateřské řeči všude vyhražena přednost, požadavel znalosti jiného jazyka je mínimální, německé školství zabezpečuje mu snadný prospěcha postup, o výchovu jeho dítek pečuje vojenská správa i v garnisonách jinak zcela neněme- ckých, žádostem za přesazení z důvodu vý- chovy dítek v německém jazyku vychází se s největší ochotou vstříc, knihovny plukovní a garnisonní naplněny jen knihami německý- mi, zkrátka i v kulturním směru je o něj po- staráno. Požadavek anationalismu jakoby se ho ani netýkal. A je jisto, že národnostní proud uchvátil právě německé důstojníky. Ně- ) Viz „Nár. Listy ze dne 9. listopadu č. 308 a 11. listopadu č. 310
Němec
11 article
mecké ovzduší vídeňské, německá žurnalisti- ka i nejvládnějšího odstínu a německá společ- nost, zvláště pražská a českoněmecká, nemálo k tomu přispívají. Německý důstojník u če- ských pluků mimo to vyciťuje brzy poslání- jímž ho vojenská správa pověřuje jako strážce německého rázu armády a vystupuje v tom ohledu zcela dle přání německého srdce své- ho, šlapaje bezohledně a často bez nutných důvodů city svého podřízeného mužstva. Výhodné postavení zaujímají v armáde také Poláci. Po většině ve své vlasti, kryti sebevědomým, domínujícím okolím polským. v němž německé důstojnictvo nápadně brzy ztrácí ze své zaujatosti, žijí nerašeni' svým ná- rodním životem.
Polák
12 article
A tak zbývá promluviti konečně o ostat- ních národnostech, zvláště o nás Češích. Mů- žeme směle říci, že vlastně jen na nich vyža- duje se v plné míře ona beznárodovost. on zřeknutí se citů národních, jakožto součás „dobrého ducha armádního“. Oni jediní od- trhnouti se mají od své vlasti, zapomenouti n svou řeč mateřskou a uznati bezpodmínečn německé nadvládí. Nikdo neohlíží se po tom chce-li český důstojník posilati své dítky do české školy. Ba právě to je již důkazem jeh národního šovinismu a tím spíše musí býti od- straněn z Čech a z českého okolí. Marně bya se dovolával přirozených práv lidských neb základních zákonů státních. Tyto pro důstoj- níky vůbec neplatí. Národně smýšlející dů- stojník pokládán jednou za nespolehlivého, kde počíná národní smýšlení, to posouditi pře- necháno německým představeným. Ovšen hrají při tom také politické poměry říše svou roli. Nic naplat, že snad ještě nikdy český dů- stojník neporušil své přísahy, ba že v celé říši shledáváme se s ním jako s pracovitým, svě- domitým členem armády. Pro něj přece není nikde zastance, nezřekne-li se svého vědomí národního. Poměry tyto obzvláště ostře jevi se u českých pluků. V čelo těchto staví se pravidelně velitelé německé národnosti, vět- šina důstojnictva bývá německého původu
Čech Čechy
13 article
K jakým koncům přichází takto vyvolané na- pěti, předvádí nám loni se sběhlý případ. Ně- kolik českých důstojníků bavilo se po čas cvi- čební jakési cesty mimo službu několikráte svým mateřským jazykem. To bylo již příčinou pohoršení u soudruhů německé národnosti, ji ihned české své přátele udali, že se sepa- rují (!) a že mimo službu téměř výhradně (i používají své mateřštiny. Udání toto nebylo pražským sborovým velitelstvím dále vyšetřo- váno, nýbrž ihned ministerstvu předloženo, jež opět bez jakéhokoliv vyšetřování české dů- stojníky z Čech přesadilo Kapitola přesazování stu pro náred- nost! Smutný zajisté zjov v nirschiostním státe Smutnější však ještě je zjev udávání mezi sou druhy a na pováženou ochota, se kterou ta ková udání přijímána. Bohužel, že nátlaku na českého důstoj níka, takto konanému, valná část konečně podlehne. Veřejnost česká lehce odsoudí taký čin, nejsouc si vědoma toho, že boj proti ta- kovým silám často přesahuje síly českého dů- stojníka. A tak projdeme-li na příklad čítár nami vojenských spolků vědeckých v českých garnisonách, málem že nenajdeme tam ani jed- noho českého časopísu. Čeští důstojníci prostě netroufají si zažádati za český časopis, vě- douce, že za toto provinění ten a ten dru přesazen byl do Haliče. Ba náleží k tomu již odvaha v Praze vyhledávati českou společ nost nebo český hostinec. Ještě několik slov o šetření národnost- ních citů u mužstva. I tu náleží ke tradici staré armády, němčině a tím ovšem i německému
Čechy Halič Praha
14 article
živlu všude dávati přednost. A opět u če- ských pluků více než kde jinde, než v Uhrách a Haliči provádí se tato zásada do nejmenších podrobností. Marně bys hledal u českého plu- ku případ, že by plukovník své mužstvo oslo- vil jen česky tak, jak děje se v Haliči, marne bys u českého pluku hledal starého již pod- důstojníka, jenž neumí německy, jako ho lehce najdeš u maďarského pluku. Marně bys čekal že by hudba mužstvu směla zahrát „Kde do- mov můj?“ tak, jak v Haliči hraje „Jeszeze Polska niezginiela“. Vedoucí kruhy vojenskě bojí se vniknutí národního nadšení do armády. Raději žádné nadšení, než takové na národním podkladu Marno by bylo, chtíti je přesvědčiti o nespráv- nosti tohoto systému. Nikdy neporozumějí, že právě některé nemilé události poslední mobi- lisace znamenají neúspěch dosavadní výchov mužstva na základě anacionalismu a oné tra- dicionelní netečnosti k cítění mužstva. Vždy pak, kdy zařízení nějaké selže, viní se u nás v Rakousku národové, kteří nechtějí se dát „říditi“. A tak zdá se, že má býti i tentokrát JJiž chystají se nová opatření, mající stihnouti nezachovavší se lid. Míníme tím přesazení ce- lých pluků do ciziny, která mají nastati pří- štím jarem, kdežto na jich místo mají přijíti pluky jiného jazyka, než jest obyvatelstvo Ač-li to ovšem vůbec není předzvěsti mnohem důležitějších převratů. Konečně sebe větší odstrkování rodnéh jazyka vojína ve třech letech neponěmčí. Je- dině, čeho se dosáhne, jest, že lásky k vojen- skému stavu nenabude, že tedy onen duch jenž mu měl býti vštípen, spíše utrpí škody Jinak jest u mužstva německého. Německý vojín nemá zajisté příčiny ke stížnosti. Jestl tedy v čas potřeby větší jeví ochotu, jest to zjev samozřejmý a netřeba bned v tom vidět větší patriotismus německého obyvatelstva. jak vedoucí kruhy se domnívají.
Uhry Halič Polsko Rakousko
15 article
Účelem těchto řádků jest, upozorniti če ské kruhy na postavení českého člověka v ar mádě. Naditi se nějaké změny v jeho pro- spěch od rozhodujících kruhů vojenských by lo by marno. Jen spojeným úsilím zástupců národa při každé se naskytající příležitosti ovšem i vytrvalostí všech Čechů v armádě zdaří se snad vydobýti si aspoň zajištění své národnosti. Vojenská správa musí především úřadně uznati národnost každého člena armá- dy. Nechť každý příslušník její jest nucen při- znati svou národnost, jež budiž zaznamenána právě jako náboženství a znalost jazyků v l- stu základním (Grundbuchsblatt). Nechť usta- nou již jednsu pokrytecká výřoky: „Nenále- žím žádné národnosti, při čemž dotyčný vy- chován po německu a cítí jako pravý Němec Do služebního řádu I. díl vřaděn budí paragraf, v němž podobně jako v onom „Gottesfurcht“ o náboženstvích, hlásána bud úcta k národnostem. Budiž v něm vysloven rovnoprávnost všech rakouských národnost a jich jazyků. Každému budiž ponecháno jeho právo na výchovu dětí v mateřském jazyku a necht správa vojenská při přesazování bere na če- ské příslušníky tytéž ohledy jako na Němce pokud škol se týče. Přesazování z trestu pro národnost budíž jednou pro vždy odstraněno. Ve školství vojenském buďtež všem ná rodnostem tytéž ústupky přiznány jako Ma ďarům. Tak vyučován buď na ústavech, nalé zajících se na území koruny české, jeden před- mět jazykem českým ovšem mimo češtinu. Pr reorganisaci vojenských škol buďtež dvě aka- demie zřízeny v oblasti českého jazyka. K českým plukům zařazování buďtež jen
Čecho Němec
16 article
V drobném prodejlu ranni čislo - sobě . . za s sa d vačerni Ve dliálkách nn vankově ranní čáslo večerní lnseráty platí se hotově napřed. Předplaceni a inserty přijima administrace v Marisnské ul., a Tam nacházejí se vel redakce, tiskárna a expedie- „Národnich Listů“ Rukopiny se novrac eu
Marisnský ulice
17 article
důstojníci češtiny znalí, což zvláště platiž také o velitelích pluků. Velmi důležitým zdá se nám býti, aby po- jem tak zvané německé služební řeči došel konečně jednou jasné definice. Většina ústrku mateřských jazyků pochází od libovolného, ba často násilného výkladu tohoto pojmu se strany různých velitelů. Zkrátka, dle potřeby prohlási se každá činnost vojínova za služební výkon a vyvodí se z toho nutnost německého hovoru. Německá řeč služební vlastně uzákoněna není, jest toliko předepsána v instrukcích vo- jenských. Třeba tudíž naléhati, aby její výkla správou vojenskou byl rovněž do předpisů pojat, což státi se může nejlépe věstníkem vo- jenským. Smysl má německá služební řeč toliko co vnitřní úřadní řeč vojenských velitelstev mezi sebou. Tu jedině dá se odůvodniti a to“ potřebou snazšího a rychlého dorozumění. Ve styku s mužstvem neněmeckého jazyka však každé její užívání snadnému dorozumění jest jen na škodu. A třeba-li k lepšímu porozumění potom připojiti překlad, pak nelze nahléd- nouti, proč raději ihned nepoužilo se řeči srozumitelné, leda že skutečně jen o to se jedná, německé služební řeči stůj co stůj zjed- návati výminečné postavení. A tu nutno ko- nečně nahlédnouti, že takové bezúčelné pro- težování vésti musí k pocitu ponížení a trp- kosti. I tu třeba tedy nápravy. Budiž tedy stanoveno, že ve styku s mužstvem jsou vše- chny řeči rovnoprávny, že žádné nenáleží přednost. Je-li mužstvo několikajazyčné, roz- hoduje o pořadu počet.
18 article
Přestaniž jednou již ponižující zvyk na př. při slavnostním nějakém oslovu, že nejprve pronese se německá řeč, jíž nikdo nerozumí, načež teprve nějakým podřadným orgánem do mateřského jazyka mužstva se přetlumočí. Ve styku s úřady civilními mohou stabilne úřady vojenské (mistní velitelstva, velitelstva doplňovacích okresů) bez obtíže užívati také jazyka svého okresu. S úřady s jiným jedna- cím jazykem mohly by obcovati buď německy direktně, neb jak se to děje s úřady uherský- mi, prostřednictvím tamějšího doplňovacího okresu. Vojenská komanda nestabilní lehce mohou obcovati mimo německy také v jazyku plukovním. Důležitou zdá se nám ještě poznámka, že výslovně by mělo býti podotčeno, že služební řeč nemá žádných vztahů míti k soukromému životu důstojnictva. Duch staré císařské armády třeba pojí- mati v pravé jeho podstatě a významu. Jím jesti statečnost, neochvějná věrnost k domu panovnickému a k společné vlasti všech ná- rodů rakouských. Tyto vlastnosti pěstovati nutno ve formě, odpovidající novodobému my- šlení národnímu. Utkvění na starých formách a vzorech bez ohledu na pokročilou dobu musí vzbuditi odpor a přinese věci samé jen škodu. Proto nebrojí proti duchu armády ten, kdo touží po nápravě.
19 article Sarlatán.
Sarlatán. Příspěvek k charakteristice dra. V. Boučka. Do popředí veřejného života v Praze dere se zase jednou muž, jemuž všude jinde by od- zvonili dávno, poněvadž by prohlédli, jaký posér a mravní šarlatán se nabízí obstarati je- jich zájmy a chce po své dosavadní činnosti očišťovati pražskou radnici. Kdo je pan doktor Václav Bouček? Na jeho domě v Jungmannově třídě přibita je tabulka: Adv. Dr. Bouček. — Opatrně na- psáno, aby se nevědělo, zdali je to česká,
V Bouček Bouček doktor Praha Jungmannův jeho dům
20 title
FEUILLETON.
21 article
V Praze, 15. listopadu.
Praha
22 article
š— (Kronika.) Pomalu, hnutím sotva znatelným vtělují se a rostou idey, bytosti věkovité. Na oko myšlenka zdá se včerejší a je zatím už staletá. Heslo kulturné jednoty slovanské obecně platí za idejnou minci nej- modernějšího ražení. A přec, jaký dojem omylný! Mikuláš Adaukt Voigt, národovec a uče- nec z poloviny osmnáctého věku, není muž ani tuze zvučného jména. Nebyl ještě ani bu- ditelem po vlastním slova smyslu. Učenými spisy, latinou nebo po německu, obracel se leda k nejužšímu kroužku tichých milovníků lopot- nější zábavy ducha. Po česku v tom století mdloby a nedby národní nebylo ještě ke komu mluvit. Tichý vlastenec však v ústraní své studovny už se obírá — slovančinou. — Voigt vedle češtiny nové a památek staročeských (Dalemila) opírá se častěji o dia- lekty moravské a slovenské, dovolává se ča- sem jiných jazyků slovanských, je si vědom pokrevné příbuznosti Čechů s ostatním Slo- vanstvem, má jasné vědomí slovanské, vy- týká ohromnou rozlohu Slovanstva od Kam- čatky a Nové Země až po Dubrovník, hájí slo- vanskou povahu a kulturnost proti „neod- pustné neslušnosti německých spisovatelů starších i novějších, kteří upírají starým Slo- vanům všechnu kázeň, řád a státní zřízení prohlašujíce je za plemeno nejméně pokročilé za barbary, zvané potupně „Sklaven“... Ejhle, jaký zápal národně-idejný, takřk novověký v tom ohlase ze hlubin věku na- rodně polomrtvého. Mimoděk vám případá- — Což se svět za sto roků nedostal o píd ku předu? Což to všecko nehájíme, nehlásá- me, nevytýkáme — podnes?... A nezdá-li se nám, že jsou ty všecky věc vlastně zcela nové? Kdyby nebyly nové přec by je dávno vrabci po střechách musil zpívat?
Mikuláš Adaukt Voigt Čecho Kama Dubrovník
23 article
Voigt byl vědec, povoláním přírodozpy tec. Hle, jaké bolesti projevuje: — Voigt Slovan přeje si, aby přírodo- vědecké publikace v Čechách vydávány byly ne německy, ale po latinsku, aby byly srozumny cizině a jmenovitě také na- šim příbuzným Polákům a Rusům ...- Tedy přímý návrh účelného nástroje pro společné úsilí kulturné mezi Slovany! A víc Bystře vycitěná potřeba, opříti se nebezpečí. které z jiného kulturného sousedství hrozí. Obejít bez němčiny! A kdy! V létech osmdesá- tých osmnáctého věku, v době, kdy v říšt němčina zákonem se zavádí jako jazyk státu A také hned pokus praktický, přiblížit se potřebě vzájemnosti. Český živel tone v zá- plavě západních vlivů. Má-li být zachráněn třeba jeho svébyt vyzvednout, obklopit je ochrannou stěnou, způsobit, aby příliv od zá- padu nemohl se obracet v čirou záplavu. Jak do toho? Do té chvíle písmu českému vládne šva- bach. Co bylo kde českého, jinak se nepsalo a netisklo, než německým písmem. Prozíravý slovanomil postíhuje slabinu. — Voigt nabádá, abychom vzdělávajíce svůj jazyk, následovali Poláků a Rusů, sán podle vzoru polského pokouší se, uvésti latinku do českého tisku .. První svity obrodné za doby úpadku! Ani naše vzpoura proti nivelačním snahám universalismu není hnutí teprv nejnovějšího data. Učenec doby josefinské je si plně vědom cílů svého nacionalismu. Kultura jako příroda tvoří osobitosti. Národovství je individualism vzdělanosti. Třeba svoji vzdělanost vypraco- vat svým duchem, tedy svým jazykem. A probuzenec temného století vidí se už nucena hájit svoji ideu proti výtkám — šo- vinismu. — Rozvážliví mužové vytknou nám snad dnešní úpadek a nedbu o mateřský jazyk, jaká
Voigt Polák Rus Čechy Slovan
24 article
) Mikuláš Adaukt Voigt, český bu- ditel a historik. Napsal Josef Hanuš. Rozprav České Akademie třída IIL., č. 32. V Praze 1910. se nyní stala módou. Než to je následek zka- ženého vkusu, následek předsudků dosti moc- ných, aby mnohého krajana přiměly se domní- vati, že jest daleko vábnější žvanivě po cizo- zemsku se pitvořiti, vše, co se zdá novým dychtivě oblékati, starým pohrdati, před opravdovou učeností dávati přednost titěrkán a hříčkám vtipu, cizých věcí a cizé řeči nad domácí sobě ceniti .. A u vědomí vlastní slabosti jako proro volající uprostřed pouště, ohlíží se zanícene po nějaké posile a pomoci pro věc vzdělanosti národní. Nachází ji dost blízkou. — Jak velice bych si přál a se mnou jistě všickni opravdoví učenci, abychom stran vzdělání své řeči následovali příkladu Poláků a Rusů! . .. Posila příkladu! Tucha vzájemnosti! Pěstovat svoji učenost svým vlastním- národním jazykem! Dojímavé přání českého vlastence z doby nejsmutnějších dnů národní nemohoucnosti. Není ještě chvíle ani pro če- ské slabikáře a čítanky, učený slovanomi však už blouzní o tom, jak by Češi dle vzoru bratří mělí pěstovat svoji vědul A ku podivu! Dnes národ má už vše, co národovcům oné doby sotva ve snách jevilc se možným, má hojné nástroje a prostředky své vzdělanosti, má své školy a ústavy, svou literaturu, svůj tisk. má svoji vzdělanou a do- konce i učenou národní společnost, a přece dnes, po stu letech, nadšený probuzenec za- nedbaného věku mohl by se svým naciona- lismem v okolí zdánlivě tolik pokročilém silně — naraziti. Znám je rozpor, o který tu běží. — Což není vzdělanost vlastně všelid ská záležitost? A není-li lhostejno, kterým jazykem svou učenost vykládám?
Mikuláš Adaukt Voigt Josef Hanuš Polák Rus Čech Praha Český akademie
25 article
— Vzdělanost, snaha po harmonii! A sou- zvuk nevzniká než z rozmanitostí hlasů! Je ta- kový zákon přírody! Každý ať svým hlasem ve svůj čas a na svém místě přispěje. — Svým hlasem, svým jazykem! Pře- krásně! Co však, učiním-li objev, na který svět čekal? Náš domácí jazyk není tuze roz- šířen. Kdy pak se svět o znamenitém objevu dozví? — Skutečný objev mluví sám za sebe Cizina sama přispíší, aby si osvojila, co kde znamenitého se vyskytlo. — Čekat snad, až cizina se dovtípí? A za- tím svou snahu, o sobní zisk a prospěch dá si ujíti? ... Věčný zápas velkých zájmů života s ha mižnou všedností. Starost o světskou slávu a jiné „ovoce práce nedala už spát učenému svétu osmná- ctého věku. Mladá tehdy německá vzdělanos vedla krutý zápas proti všemocnému univer- salismu latiny. Trvalo dlouho, nežli předsudel prolomen a národní jazyk konečně zvítězi nad „světovou“ latinou v německém učeném světě. Učenci sťarého rázu neshledávali nov kulturný nástroj dost důstojným a způsobi lým pro vznešený úkol. Sotva však měla vyhráno, začala němčina svým vlastním „universalismem“ statečno ohrožovat stejnou uvolňovací snahu kultur ných těles — sousedních. Jsou zajímavy ty vzněty a přemety idejn v lůně věků.
26 article
Idea znenáhla se proklubává. Sjednoti neznamená splynout. Jen snahy a potřeby na vzájem posílit. A hlavní zájem: vlastní scho nost tvůrčí uvolnit. Obě oblasti kulturně, východní a západnou germánskou a slovanskou dělí hranice, ozna- čená zevním příkopem, písmem. Ochranný pás umožňuje každé straně, uchovat bezpeč- něji vlastní svébyt. Výbojnou stranou byl od věků Západ. Část slovanského světa byla už napolo pohlcena. V Čechách odedávna za- sypán hraničný příkop. Psalo se už německým písmem. — Třeba uvolnit Čechy od sousední vý- bojné záplavy! Třeba posílit domácí živel du- chovnou spojkou s původním zdrojem síly s kulturným světem východním, slovanskýml.. Tak připadl Voigt na myšlenku latin- ského písma. Nejblíže do Slovan je k Polá kům. Tam platí latinské písmo, A latinka, tou
Čecho Voigt Čechy Slovan
27 article
dobou, je universálná. Netřeba se ji teprv zmocňovat. Jen „podle vzoru Poláků“ do če- ského písma a tisku ji zavést! Nebyl neprak- tický nápad. Další běh věcí to ukázal. Než mi- nulo půl století, starý německý švabach byl v Čechách latinkou vytlačen. A horlivému stoupenci ideje otevírá se už nový průzor. — Kdyby tak se obecně dálo na Slova- nech! Také u Rusů a Jihoslovanů! Byl by to, myslím, velmi pohodlný způsob, srovnati vše- cka slovanská nářečí mezi sebou a dojíti tak žádoucí tolik — obecné slovanské mluvnice. Ve chvíli idejného zánětu odstrčil vřelého národovce — učenec. — Srovnávat nářečí! Docházet společné mluvnice! Nic víc? . Tak proudem života v oku pozorovatele vzniká optický klam. Loď se zastavila, břehy samy se sunou kolem. Prostředek stal se cí- lem, cíl prostředkem. Milovníku jazykozpytu připadá najednou tak nutným, aby národové změnili svou bytost, své zvyky a názory, od- řekli se minulosti, všeho způsobu životaa proč? Protože by to byl „velmi pohodlný způ- sob“ obírat se srovnáváním — jejich nářečí. V Čechách, v osmnáctém věku, návrh na změnu písma nepřicházel nevhod. Nebylo škol, nebylo širšího proudu v literatuře, ve společ- nosti. Stačilo, aby si několik učených řeklo a věc byla provedena. Dnes ještě nabízet latinku za všeslovan- slé písmo není-li už nápad trochu — ne- časový?
Polák Jihoslovan Čechy
28 article Podzimní salon.
Podzimní salon. V Paříži. 12. listopadu
Paříž
29 article
Tohoto pátečního odpoledne jest zahajovánv Paříži podzimní salon a nové saisoně výstavní do- stává se tím události zcela prvního řádu. Velká umělecká výstava, jež připadala dříve v samý ko- nec léta, byla posunuta tentokráte až do posled- ních měsíců roku a dle jednohlasného soudu ne- mohlo se lépe státi, neboť jest zjevno, že zájem o Salon se jistě zdvojnásobí a že Velký palác, v je-
Salony Paříž