1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v neděli 16. listopadu 1913.
Praha
4
article
laranní a večerní llety
předplácí sa
v Praze v administrncit
na měslo.
na čtvrt lsta
sk -
s dvoji donáškou
a zněsl
kei
na čtvrt leta
ve dlialkácho
sK ao
na měslo .
Poštou-
na měsle,
na čtvrieta.. . . k
„ dvojí zásilkou
na mněsle.
dvri. : .
Praha
5
article
Dnešní číslo pro Prahu jest o 22,
s přílohou pro venkov o 28 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu jest o 22,
s přílohou pro venkov o 28 stranách.
Příští číslo „Národních Listů“
vyjde v pondělí dne 17. listopadu
v obvyklou hodinu polední.
Praha
6
article
Dráhy bosenské a dráhy místní
Dráhy bosenské a dráhy místní
Jakoby těch nerozřešených krisí, otá-
zek a sporů bylo v našem šťastném Ra-
kousku ještě málo, přibude k nim pozítři
nový: stavba bosenských drah, o
nichž se byl 17. února t. r. bosenský sněm
usnesl a na kteréž máme nyní my a Uhry
sehnat potřebné miliony!
Sdělili jsme již včera, kterak to pře-
kvapení náhlé vzrušilo poslance všech
stran. Předseda železničního výboru posl.
Maštálka na rychlo shledal deset jeho čle-
nů ze všech táborů národních, s nimiž ode-
bral se k ministerskému předsedovi, aby
zvěděli od něho pravdu. A ministerský
předseda přizvav si ministra železnic dra.
Forstra, jakož i správce financí bar. Engla,
jim zprávu potvrdil: Již v úterý podají obě
vlády, rakouská jako uherská, parlamen-
tům obou polovic říše předlohy zákonao
stavbě celé řady větších, menších drah
Bosně, jichž část by se připojovala k že-
lezniční síti uherské, část k rakouské as
jichž stavbou by se neprodleně započalo,
poněvadž jsou tyto dráhy z důvod
strategických nutny.
Drahami těmi mají prý se zlepšit po-
měry pohybu armády. „V zemi, která
stále ještě může být jevištěm
důležitých událostí“, poučoval
hr. Stürgkh, „nutno budovat dráhy, aby
usnadnily obtížnou dislokaci vojska. Ny-
nější nedostatek drah v Bosně způsobuje,
že musí býti držáno v posádkách více zá-
ložníků, než by snad bylo třeba, kdyby
země ta byla dopravně lépe spojena
vhodnými tratěmi s monarchií.“ —
Výslovně tedy doznáno, že jde o drá-
hy především vojenským účelům vůči Bal-
kánu sloužící.
Stürgkh
Uhry
Boseň
Bala
7
article
Pokud známo, půjde o stavbu těchto
drah: Od šamuce v Slavonii na Doboj, kdež
připojí se ke trati: Bosenský Brod-Sara-
jevo; druhá trať od uherských drahu
Brčky ku bosenské trati v Tuzle; dále po-
kračování vojenské dráhy dosud v Banjalu-
ce končící až do Jajeů, a odiud spojení této
tratí od Bugojna novou drahou do Ramy,
kdež by se připojila na trať vedoucí ze Sa-
rajeva k přístavům dalmatským. Dále jest
navržena dráha do Aržana na hranicích
dalmatských, která má býti rakouskou vlá-
dou dovedena až do Splitu. Ke stavbě
těchto tratí má býti přikročeno především.
V druhé řadě pak mají býti vybudovány
úzkokolejná trať od Tuzly odbočkou z Bě-
liny do Bače (na srbské hranice); dále mají
býti přeměněny z úzkokolejních v široko-
kolejní trati Doboj. Tuzla a Vakuv-Lašva,
a vojenská dráha Banjaluka-Doberlín. —
Náklad na stavbu těchto bosenských drah
páčí uherská vládní předloha, sněmu uher-
skému již dnes podaná, na 270 mil. korun,
jež se mají opatřiti ovšem stát n
půjčkou železniční v 60 letech
splatnou.
Obě poloviny říše mají od prvního sta-
vebního roku přispívati na vybudovánía
udržování těchto bosenských, vojen-
ských drah kvotami stejnoměrnými.
Vakův
Slavonie
Doboj
bosenský Brod
Sara
Tuzla
Bugojno
Rama
Split
Bače
Lašv
BanjalukaDoberlín
8
article
„A což bude se stavbou našich
místních drah, po nichž od let celé
kraje, celé země touží a jichž potřeba pro
zvelebení zemědělství jako průmyslu na-
šeho byla již předešlými vládami uznána?
Podáte nám také zároveň o nich vy-
touženou předlohu?? tázali se členové že-
lezničního výboru ministerského předsedy
důrazně. Leč nastojte, jaké se jim dostalo
kormutlivé odpovědi: „Vláda chce podat
pouze předlohu o drahách bosenských“
odvětil pan hr. Stürgkh. „Vím, že předešlé
vlády určitě slibovaly předlohu o místních
drahách, ano že bylo i nynějšímu ministru
železnic uloženo připravit o nich před-
lohu, která však dosáhla netušených roz-
měrů, vyžadujíc nákladu úhrnem 250 míli-
onů. Zatím se však finanční si-
tuace utvářila tak, že předloha o míst
ních drahách stává se jedním z nej-
těžších problémů opatření vládní-
ho.“. Pan předseda ministerstva obává se
zlé situace rozpočtu státního, jakož
i úsudku veškeré finanční veřejnosti a roz-
vrácení úvěru, kdyby v nynější době
vláda podala parlamentu předlohu o stavbě
Stürgkh
9
article
místních drah v celém projektova-
ném rozsahu.“ Když pak veškeří poslanci
jednomyslně se osvědčovali, že by jim neby-
lo možno povoliti náklad na stavbu drah bo-
senských, když by zároveň měli oželet
stavbu národohospodářsky tak po-
třebných drah místních ve vla-
stech svých: pročež musejí trvati rozhodně
na požadavku, aby předloha o místních
drahách byla projednána zároveň, sou-
dobně s drahami bosenskými, i očekávají
že vláda již v úterý jasně o tom své sta-
novisko projeví: tu ministerský předseda
patrně zaražen odvětil, že bere sdělení po-
slanců „se vší vážností na vědomí a že své
vládě prozatím vyhražuje, aby na
základě těchto sdělení přes svrchu ozná-
mené námitky zaujala k otázce místních
drah své stanovisko.“
Neřekl tedy ministerský předseda
prozatím ani „ano“ ani „ne“, a tak kyne
vyhlídka na možný a to snad dosti tuhý
konflikt mezi parlamentem a vládou, který
může za nynější napiaté situace skončiti
zcela možně v katastrofu § 14., ovšem ne
ve prospěch zdejších drah místních, ale
spíše ve prospěch vzdálených strategi-
ckých drah bosenských.
10
article
Český živel v rakouské
armádě.
Český živel v rakouské
armádě.
[Z kruhů vojenských)
III.)
O výhodách pro Němce netřeba se příliš
šířiti. Zřízení armádní musí vyhovovati
krajně nacionálnímu Němci. Jeho mateřské
řeči všude vyhražena přednost, požadavel
znalosti jiného jazyka je mínimální, německé
školství zabezpečuje mu snadný prospěcha
postup, o výchovu jeho dítek pečuje vojenská
správa i v garnisonách jinak zcela neněme-
ckých, žádostem za přesazení z důvodu vý-
chovy dítek v německém jazyku vychází se
s největší ochotou vstříc, knihovny plukovní
a garnisonní naplněny jen knihami německý-
mi, zkrátka i v kulturním směru je o něj po-
staráno. Požadavek anationalismu jakoby se
ho ani netýkal. A je jisto, že národnostní
proud uchvátil právě německé důstojníky. Ně-
) Viz „Nár. Listy ze dne 9. listopadu č. 308
a 11. listopadu č. 310
Němec
11
article
mecké ovzduší vídeňské, německá žurnalisti-
ka i nejvládnějšího odstínu a německá společ-
nost, zvláště pražská a českoněmecká, nemálo
k tomu přispívají. Německý důstojník u če-
ských pluků mimo to vyciťuje brzy poslání-
jímž ho vojenská správa pověřuje jako strážce
německého rázu armády a vystupuje v tom
ohledu zcela dle přání německého srdce své-
ho, šlapaje bezohledně a často bez nutných
důvodů city svého podřízeného mužstva.
Výhodné postavení zaujímají v armáde
také Poláci. Po většině ve své vlasti, kryti
sebevědomým, domínujícím okolím polským.
v němž německé důstojnictvo nápadně brzy
ztrácí ze své zaujatosti, žijí nerašeni' svým ná-
rodním životem.
Polák
12
article
A tak zbývá promluviti konečně o ostat-
ních národnostech, zvláště o nás Češích. Mů-
žeme směle říci, že vlastně jen na nich vyža-
duje se v plné míře ona beznárodovost. on
zřeknutí se citů národních, jakožto součás
„dobrého ducha armádního“. Oni jediní od-
trhnouti se mají od své vlasti, zapomenouti n
svou řeč mateřskou a uznati bezpodmínečn
německé nadvládí. Nikdo neohlíží se po tom
chce-li český důstojník posilati své dítky do
české školy. Ba právě to je již důkazem jeh
národního šovinismu a tím spíše musí býti od-
straněn z Čech a z českého okolí. Marně bya
se dovolával přirozených práv lidských neb
základních zákonů státních. Tyto pro důstoj-
níky vůbec neplatí. Národně smýšlející dů-
stojník pokládán jednou za nespolehlivého,
kde počíná národní smýšlení, to posouditi pře-
necháno německým představeným. Ovšen
hrají při tom také politické poměry říše svou
roli. Nic naplat, že snad ještě nikdy český dů-
stojník neporušil své přísahy, ba že v celé říši
shledáváme se s ním jako s pracovitým, svě-
domitým členem armády. Pro něj přece není
nikde zastance, nezřekne-li se svého vědomí
národního. Poměry tyto obzvláště ostře jevi
se u českých pluků. V čelo těchto staví se
pravidelně velitelé německé národnosti, vět-
šina důstojnictva bývá německého původu
Čech
Čechy
13
article
K jakým koncům přichází takto vyvolané na-
pěti, předvádí nám loni se sběhlý případ. Ně-
kolik českých důstojníků bavilo se po čas cvi-
čební jakési cesty mimo službu několikráte
svým mateřským jazykem. To bylo již příčinou
pohoršení u soudruhů německé národnosti, ji
ihned české své přátele udali, že se sepa-
rují (!) a že mimo službu téměř výhradně (i
používají své mateřštiny. Udání toto nebylo
pražským sborovým velitelstvím dále vyšetřo-
váno, nýbrž ihned ministerstvu předloženo, jež
opět bez jakéhokoliv vyšetřování české dů-
stojníky z Čech přesadilo
Kapitola přesazování stu pro náred-
nost! Smutný zajisté zjov v nirschiostním státe
Smutnější však ještě je zjev udávání mezi sou
druhy a na pováženou ochota, se kterou ta
ková udání přijímána.
Bohužel, že nátlaku na českého důstoj
níka, takto konanému, valná část konečně
podlehne. Veřejnost česká lehce odsoudí taký
čin, nejsouc si vědoma toho, že boj proti ta-
kovým silám často přesahuje síly českého dů-
stojníka. A tak projdeme-li na příklad čítár
nami vojenských spolků vědeckých v českých
garnisonách, málem že nenajdeme tam ani jed-
noho českého časopísu. Čeští důstojníci prostě
netroufají si zažádati za český časopis, vě-
douce, že za toto provinění ten a ten dru
přesazen byl do Haliče. Ba náleží k tomu již
odvaha v Praze vyhledávati českou společ
nost nebo český hostinec.
Ještě několik slov o šetření národnost-
ních citů u mužstva. I tu náleží ke tradici staré
armády, němčině a tím ovšem i německému
Čechy
Halič
Praha
14
article
živlu všude dávati přednost. A opět u če-
ských pluků více než kde jinde, než v Uhrách
a Haliči provádí se tato zásada do nejmenších
podrobností. Marně bys hledal u českého plu-
ku případ, že by plukovník své mužstvo oslo-
vil jen česky tak, jak děje se v Haliči, marne
bys u českého pluku hledal starého již pod-
důstojníka, jenž neumí německy, jako ho lehce
najdeš u maďarského pluku. Marně bys čekal
že by hudba mužstvu směla zahrát „Kde do-
mov můj?“ tak, jak v Haliči hraje „Jeszeze
Polska niezginiela“.
Vedoucí kruhy vojenskě bojí se vniknutí
národního nadšení do armády. Raději žádné
nadšení, než takové na národním podkladu
Marno by bylo, chtíti je přesvědčiti o nespráv-
nosti tohoto systému. Nikdy neporozumějí, že
právě některé nemilé události poslední mobi-
lisace znamenají neúspěch dosavadní výchov
mužstva na základě anacionalismu a oné tra-
dicionelní netečnosti k cítění mužstva. Vždy
pak, kdy zařízení nějaké selže, viní se u nás
v Rakousku národové, kteří nechtějí se dát
„říditi“. A tak zdá se, že má býti i tentokrát
JJiž chystají se nová opatření, mající stihnouti
nezachovavší se lid. Míníme tím přesazení ce-
lých pluků do ciziny, která mají nastati pří-
štím jarem, kdežto na jich místo mají přijíti
pluky jiného jazyka, než jest obyvatelstvo
Ač-li to ovšem vůbec není předzvěsti mnohem
důležitějších převratů.
Konečně sebe větší odstrkování rodnéh
jazyka vojína ve třech letech neponěmčí. Je-
dině, čeho se dosáhne, jest, že lásky k vojen-
skému stavu nenabude, že tedy onen duch
jenž mu měl býti vštípen, spíše utrpí škody
Jinak jest u mužstva německého. Německý
vojín nemá zajisté příčiny ke stížnosti. Jestl
tedy v čas potřeby větší jeví ochotu, jest to
zjev samozřejmý a netřeba bned v tom vidět
větší patriotismus německého obyvatelstva.
jak vedoucí kruhy se domnívají.
Uhry
Halič
Polsko
Rakousko
15
article
Účelem těchto řádků jest, upozorniti če
ské kruhy na postavení českého člověka v ar
mádě. Naditi se nějaké změny v jeho pro-
spěch od rozhodujících kruhů vojenských by
lo by marno. Jen spojeným úsilím zástupců
národa při každé se naskytající příležitosti
ovšem i vytrvalostí všech Čechů v armádě
zdaří se snad vydobýti si aspoň zajištění své
národnosti. Vojenská správa musí především
úřadně uznati národnost každého člena armá-
dy. Nechť každý příslušník její jest nucen při-
znati svou národnost, jež budiž zaznamenána
právě jako náboženství a znalost jazyků v l-
stu základním (Grundbuchsblatt). Nechť usta-
nou již jednsu pokrytecká výřoky: „Nenále-
žím žádné národnosti, při čemž dotyčný vy-
chován po německu a cítí jako pravý Němec
Do služebního řádu I. díl vřaděn budí
paragraf, v němž podobně jako v onom
„Gottesfurcht“ o náboženstvích, hlásána bud
úcta k národnostem. Budiž v něm vysloven
rovnoprávnost všech rakouských národnost
a jich jazyků.
Každému budiž ponecháno jeho právo na
výchovu dětí v mateřském jazyku a necht
správa vojenská při přesazování bere na če-
ské příslušníky tytéž ohledy jako na Němce
pokud škol se týče.
Přesazování z trestu pro národnost budíž
jednou pro vždy odstraněno.
Ve školství vojenském buďtež všem ná
rodnostem tytéž ústupky přiznány jako Ma
ďarům. Tak vyučován buď na ústavech, nalé
zajících se na území koruny české, jeden před-
mět jazykem českým ovšem mimo češtinu. Pr
reorganisaci vojenských škol buďtež dvě aka-
demie zřízeny v oblasti českého jazyka.
K českým plukům zařazování buďtež jen
Čecho
Němec
16
article
V drobném prodejlu
ranni čislo - sobě . . za s
sa d
vačerni
Ve dliálkách nn vankově
ranní čáslo
večerní
lnseráty
platí se hotově napřed.
Předplaceni a inserty přijima
administrace v Marisnské ul., a
Tam nacházejí se vel
redakce, tiskárna a expedie-
„Národnich Listů“
Rukopiny se novrac eu
Marisnský ulice
17
article
důstojníci češtiny znalí, což zvláště platiž
také o velitelích pluků.
Velmi důležitým zdá se nám býti, aby po-
jem tak zvané německé služební řeči došel
konečně jednou jasné definice. Většina ústrku
mateřských jazyků pochází od libovolného,
ba často násilného výkladu tohoto pojmu se
strany různých velitelů. Zkrátka, dle potřeby
prohlási se každá činnost vojínova za služební
výkon a vyvodí se z toho nutnost německého
hovoru.
Německá řeč služební vlastně uzákoněna
není, jest toliko předepsána v instrukcích vo-
jenských. Třeba tudíž naléhati, aby její výkla
správou vojenskou byl rovněž do předpisů
pojat, což státi se může nejlépe věstníkem vo-
jenským.
Smysl má německá služební řeč toliko
co vnitřní úřadní řeč vojenských velitelstev
mezi sebou. Tu jedině dá se odůvodniti a to“
potřebou snazšího a rychlého dorozumění. Ve
styku s mužstvem neněmeckého jazyka však
každé její užívání snadnému dorozumění jest
jen na škodu. A třeba-li k lepšímu porozumění
potom připojiti překlad, pak nelze nahléd-
nouti, proč raději ihned nepoužilo se řeči
srozumitelné, leda že skutečně jen o to se
jedná, německé služební řeči stůj co stůj zjed-
návati výminečné postavení. A tu nutno ko-
nečně nahlédnouti, že takové bezúčelné pro-
težování vésti musí k pocitu ponížení a trp-
kosti. I tu třeba tedy nápravy. Budiž tedy
stanoveno, že ve styku s mužstvem jsou vše-
chny řeči rovnoprávny, že žádné nenáleží
přednost. Je-li mužstvo několikajazyčné, roz-
hoduje o pořadu počet.
18
article
Přestaniž jednou již ponižující zvyk na př.
při slavnostním nějakém oslovu, že nejprve
pronese se německá řeč, jíž nikdo nerozumí,
načež teprve nějakým podřadným orgánem
do mateřského jazyka mužstva se přetlumočí.
Ve styku s úřady civilními mohou stabilne
úřady vojenské (mistní velitelstva, velitelstva
doplňovacích okresů) bez obtíže užívati také
jazyka svého okresu. S úřady s jiným jedna-
cím jazykem mohly by obcovati buď německy
direktně, neb jak se to děje s úřady uherský-
mi, prostřednictvím tamějšího doplňovacího
okresu. Vojenská komanda nestabilní lehce
mohou obcovati mimo německy také v jazyku
plukovním.
Důležitou zdá se nám ještě poznámka, že
výslovně by mělo býti podotčeno, že služební
řeč nemá žádných vztahů míti k soukromému
životu důstojnictva.
Duch staré císařské armády třeba pojí-
mati v pravé jeho podstatě a významu. Jím
jesti statečnost, neochvějná věrnost k domu
panovnickému a k společné vlasti všech ná-
rodů rakouských. Tyto vlastnosti pěstovati
nutno ve formě, odpovidající novodobému my-
šlení národnímu. Utkvění na starých formách
a vzorech bez ohledu na pokročilou dobu
musí vzbuditi odpor a přinese věci samé jen
škodu. Proto nebrojí proti duchu armády ten,
kdo touží po nápravě.
19
article
Sarlatán.
Sarlatán.
Příspěvek k charakteristice dra.
V. Boučka.
Do popředí veřejného života v Praze dere
se zase jednou muž, jemuž všude jinde by od-
zvonili dávno, poněvadž by prohlédli, jaký
posér a mravní šarlatán se nabízí obstarati je-
jich zájmy a chce po své dosavadní činnosti
očišťovati pražskou radnici.
Kdo je pan doktor Václav Bouček?
Na jeho domě v Jungmannově třídě přibita
je tabulka: Adv. Dr. Bouček. — Opatrně na-
psáno, aby se nevědělo, zdali je to česká,
V Bouček
Bouček
doktor
Praha
Jungmannův
jeho dům
21
article
V Praze, 15. listopadu.
Praha
22
article
š— (Kronika.) Pomalu, hnutím sotva
znatelným vtělují se a rostou idey, bytosti
věkovité. Na oko myšlenka zdá se včerejší
a je zatím už staletá. Heslo kulturné jednoty
slovanské obecně platí za idejnou minci nej-
modernějšího ražení. A přec, jaký dojem
omylný!
Mikuláš Adaukt Voigt, národovec a uče-
nec z poloviny osmnáctého věku, není muž
ani tuze zvučného jména. Nebyl ještě ani bu-
ditelem po vlastním slova smyslu. Učenými
spisy, latinou nebo po německu, obracel se leda
k nejužšímu kroužku tichých milovníků lopot-
nější zábavy ducha. Po česku v tom století
mdloby a nedby národní nebylo ještě ke komu
mluvit. Tichý vlastenec však v ústraní své
studovny už se obírá — slovančinou.
— Voigt vedle češtiny nové a památek
staročeských (Dalemila) opírá se častěji o dia-
lekty moravské a slovenské, dovolává se ča-
sem jiných jazyků slovanských, je si vědom
pokrevné příbuznosti Čechů s ostatním Slo-
vanstvem, má jasné vědomí slovanské, vy-
týká ohromnou rozlohu Slovanstva od Kam-
čatky a Nové Země až po Dubrovník, hájí slo-
vanskou povahu a kulturnost proti „neod-
pustné neslušnosti německých spisovatelů
starších i novějších, kteří upírají starým Slo-
vanům všechnu kázeň, řád a státní zřízení
prohlašujíce je za plemeno nejméně pokročilé
za barbary, zvané potupně „Sklaven“...
Ejhle, jaký zápal národně-idejný, takřk
novověký v tom ohlase ze hlubin věku na-
rodně polomrtvého.
Mimoděk vám případá-
— Což se svět za sto roků nedostal o píd
ku předu? Což to všecko nehájíme, nehlásá-
me, nevytýkáme — podnes?...
A nezdá-li se nám, že jsou ty všecky věc
vlastně zcela nové? Kdyby nebyly nové
přec by je dávno vrabci po střechách musil
zpívat?
Mikuláš
Adaukt
Voigt
Čecho
Kama
Dubrovník
23
article
Voigt byl vědec, povoláním přírodozpy
tec. Hle, jaké bolesti projevuje:
— Voigt Slovan přeje si, aby přírodo-
vědecké publikace v Čechách vydávány byly
ne německy, ale po latinsku, aby byly
srozumny cizině a jmenovitě také na-
šim příbuzným Polákům a Rusům ...-
Tedy přímý návrh účelného nástroje pro
společné úsilí kulturné mezi Slovany! A víc
Bystře vycitěná potřeba, opříti se nebezpečí.
které z jiného kulturného sousedství hrozí.
Obejít bez němčiny! A kdy! V létech osmdesá-
tých osmnáctého věku, v době, kdy v říšt
němčina zákonem se zavádí jako jazyk státu
A také hned pokus praktický, přiblížit se
potřebě vzájemnosti. Český živel tone v zá-
plavě západních vlivů. Má-li být zachráněn
třeba jeho svébyt vyzvednout, obklopit je
ochrannou stěnou, způsobit, aby příliv od zá-
padu nemohl se obracet v čirou záplavu.
Jak do toho?
Do té chvíle písmu českému vládne šva-
bach. Co bylo kde českého, jinak se nepsalo
a netisklo, než německým písmem.
Prozíravý slovanomil postíhuje slabinu.
— Voigt nabádá, abychom vzdělávajíce
svůj jazyk, následovali Poláků a Rusů, sán
podle vzoru polského pokouší se, uvésti
latinku do českého tisku ..
První svity obrodné za doby úpadku!
Ani naše vzpoura proti nivelačním snahám
universalismu není hnutí teprv nejnovějšího
data. Učenec doby josefinské je si plně vědom
cílů svého nacionalismu. Kultura jako příroda
tvoří osobitosti. Národovství je individualism
vzdělanosti. Třeba svoji vzdělanost vypraco-
vat svým duchem, tedy svým jazykem.
A probuzenec temného století vidí se
už nucena hájit svoji ideu proti výtkám — šo-
vinismu.
— Rozvážliví mužové vytknou nám snad
dnešní úpadek a nedbu o mateřský jazyk, jaká
Voigt
Polák
Rus
Čechy
Slovan
24
article
) Mikuláš Adaukt Voigt, český bu-
ditel a historik. Napsal Josef Hanuš. Rozprav
České Akademie třída IIL., č. 32. V Praze 1910.
se nyní stala módou. Než to je následek zka-
ženého vkusu, následek předsudků dosti moc-
ných, aby mnohého krajana přiměly se domní-
vati, že jest daleko vábnější žvanivě po cizo-
zemsku se pitvořiti, vše, co se zdá novým
dychtivě oblékati, starým pohrdati, před
opravdovou učeností dávati přednost titěrkán
a hříčkám vtipu, cizých věcí a cizé řeči nad
domácí sobě ceniti ..
A u vědomí vlastní slabosti jako proro
volající uprostřed pouště, ohlíží se zanícene
po nějaké posile a pomoci pro věc vzdělanosti
národní.
Nachází ji dost blízkou.
— Jak velice bych si přál a se mnou
jistě všickni opravdoví učenci, abychom stran
vzdělání své řeči následovali příkladu Poláků
a Rusů! . ..
Posila příkladu! Tucha vzájemnosti!
Pěstovat svoji učenost svým vlastním-
národním jazykem! Dojímavé přání českého
vlastence z doby nejsmutnějších dnů národní
nemohoucnosti. Není ještě chvíle ani pro če-
ské slabikáře a čítanky, učený slovanomi
však už blouzní o tom, jak by Češi dle vzoru
bratří mělí pěstovat svoji vědul
A ku podivu! Dnes národ má už vše, co
národovcům oné doby sotva ve snách jevilc
se možným, má hojné nástroje a prostředky
své vzdělanosti, má své školy a ústavy, svou
literaturu, svůj tisk. má svoji vzdělanou a do-
konce i učenou národní společnost, a přece
dnes, po stu letech, nadšený probuzenec za-
nedbaného věku mohl by se svým naciona-
lismem v okolí zdánlivě tolik pokročilém
silně — naraziti.
Znám je rozpor, o který tu běží.
— Což není vzdělanost vlastně všelid
ská záležitost? A není-li lhostejno, kterým
jazykem svou učenost vykládám?
Mikuláš
Adaukt
Voigt
Josef Hanuš
Polák
Rus
Čech
Praha
Český akademie
25
article
— Vzdělanost, snaha po harmonii! A sou-
zvuk nevzniká než z rozmanitostí hlasů! Je ta-
kový zákon přírody! Každý ať svým hlasem
ve svůj čas a na svém místě přispěje.
— Svým hlasem, svým jazykem! Pře-
krásně! Co však, učiním-li objev, na který
svět čekal? Náš domácí jazyk není tuze roz-
šířen. Kdy pak se svět o znamenitém objevu
dozví?
— Skutečný objev mluví sám za sebe
Cizina sama přispíší, aby si osvojila, co kde
znamenitého se vyskytlo.
— Čekat snad, až cizina se dovtípí? A za-
tím svou snahu, o sobní zisk a prospěch dá
si ujíti? ...
Věčný zápas velkých zájmů života s ha
mižnou všedností.
Starost o světskou slávu a jiné „ovoce
práce nedala už spát učenému svétu osmná-
ctého věku. Mladá tehdy německá vzdělanos
vedla krutý zápas proti všemocnému univer-
salismu latiny. Trvalo dlouho, nežli předsudel
prolomen a národní jazyk konečně zvítězi
nad „světovou“ latinou v německém učeném
světě. Učenci sťarého rázu neshledávali nov
kulturný nástroj dost důstojným a způsobi
lým pro vznešený úkol.
Sotva však měla vyhráno, začala němčina
svým vlastním „universalismem“ statečno
ohrožovat stejnou uvolňovací snahu kultur
ných těles — sousedních.
Jsou zajímavy ty vzněty a přemety idejn
v lůně věků.
26
article
Idea znenáhla se proklubává. Sjednoti
neznamená splynout. Jen snahy a potřeby na
vzájem posílit. A hlavní zájem: vlastní scho
nost tvůrčí uvolnit.
Obě oblasti kulturně, východní a západnou
germánskou a slovanskou dělí hranice, ozna-
čená zevním příkopem, písmem. Ochranný
pás umožňuje každé straně, uchovat bezpeč-
něji vlastní svébyt. Výbojnou stranou byl od
věků Západ. Část slovanského světa byla už
napolo pohlcena. V Čechách odedávna za-
sypán hraničný příkop. Psalo se už německým
písmem.
— Třeba uvolnit Čechy od sousední vý-
bojné záplavy! Třeba posílit domácí živel du-
chovnou spojkou s původním zdrojem síly
s kulturným světem východním, slovanskýml..
Tak připadl Voigt na myšlenku latin-
ského písma. Nejblíže do Slovan je k Polá
kům. Tam platí latinské písmo, A latinka, tou
Čecho
Voigt
Čechy
Slovan
27
article
dobou, je universálná. Netřeba se ji teprv
zmocňovat. Jen „podle vzoru Poláků“ do če-
ského písma a tisku ji zavést! Nebyl neprak-
tický nápad. Další běh věcí to ukázal. Než mi-
nulo půl století, starý německý švabach byl
v Čechách latinkou vytlačen.
A horlivému stoupenci ideje otevírá se
už nový průzor.
— Kdyby tak se obecně dálo na Slova-
nech! Také u Rusů a Jihoslovanů! Byl by to,
myslím, velmi pohodlný způsob, srovnati vše-
cka slovanská nářečí mezi sebou a dojíti tak
žádoucí tolik — obecné slovanské mluvnice.
Ve chvíli idejného zánětu odstrčil vřelého
národovce — učenec.
— Srovnávat nářečí! Docházet společné
mluvnice! Nic víc? .
Tak proudem života v oku pozorovatele
vzniká optický klam. Loď se zastavila, břehy
samy se sunou kolem. Prostředek stal se cí-
lem, cíl prostředkem. Milovníku jazykozpytu
připadá najednou tak nutným, aby národové
změnili svou bytost, své zvyky a názory, od-
řekli se minulosti, všeho způsobu životaa
proč? Protože by to byl „velmi pohodlný způ-
sob“ obírat se srovnáváním — jejich nářečí.
V Čechách, v osmnáctém věku, návrh na
změnu písma nepřicházel nevhod. Nebylo škol,
nebylo širšího proudu v literatuře, ve společ-
nosti. Stačilo, aby si několik učených řeklo
a věc byla provedena.
Dnes ještě nabízet latinku za všeslovan-
slé písmo není-li už nápad trochu — ne-
časový?
Polák
Jihoslovan
Čechy
28
article
Podzimní salon.
Podzimní salon.
V Paříži. 12. listopadu
Paříž
29
article
Tohoto pátečního odpoledne jest zahajovánv
Paříži podzimní salon a nové saisoně výstavní do-
stává se tím události zcela prvního řádu. Velká
umělecká výstava, jež připadala dříve v samý ko-
nec léta, byla posunuta tentokráte až do posled-
ních měsíců roku a dle jednohlasného soudu ne-
mohlo se lépe státi, neboť jest zjevno, že zájem o
Salon se jistě zdvojnásobí a že Velký palác, v je-
Salony
Paříž