Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXX.

2

V Praze, v neděli dne 25. února 1900.

Praha

3

Číslo 55.

4 article

Na ranní a odpol. last pesšplácíi ss: v Praze v »dministratl mšeie . . . . . . n štrtt leta . . . . 8 K — s drojí denáškou pře ntt leta .7 K 60 ve ailislkách s něso . . . 2 K. 80h n nis . . . 9 k en s drojí zásilkou na měsl aannrt lob

Praha

5 article Dnsšní číslo pro Prahu je o 20 stranácl.

Dnsšní číslo pro Prahu je o 20 stranácl. K užší volbě za poslance na radu ríš- stou za města Slané, Louny, Kladno, Nové Strašecí, Unhošť, Velvary Rakovník doporučuje se po úradě s pp důvěrníky za kandidáta pan dr. Jaromír Čelakovský, proť české university a zemský poslane v Praze. Užší volba koná se 28. února t.r V Praze, dne 24. února 1900. Výkonný výhor nároiní strany svobadomyslné

doktor Čelakovský Praha Slaný Louny Kladno Nová Strašecí Unhošť Velvary Rakovník

6 article Nevyléčitelný parlament.

Nevyléčitelný parlament. Krátká byla radost páně Körbrova z po chvaly, s jakou většina parlamentu cislajtán- ského příjala dne 22. t. m. programovou krasořeč o nutnosti miru mezi národy této říše, aby v ní ražena byla dráha kultuře blahobytu pospolitému. Všechna sláva, polní tráva. Přes noc bylo po dojmu jeho řečni- ckého výkonu a nazejtří lomil pan Körber s celým svým kabinetem asi rukama nad tím pěkným obrazem suzdravujíciho se parlamentu, v němž zabouřily, « znova s bývalou prudkostí veškeré staré hněvy a nevraživosti stran německo-ústavácké, víden- ské křesťanskosociální, německo radikální, sočiálně-demokratické, zatím co z českých lavic duněla nejvážnější žaloba v sluch ministra zeměbrany, žaloba, na kterou tento odpovídal nikoliv věcně, alébrž jen novými roztrpěu jicími křivdami, ba neblahými výhrůžkami »o rozhořčení armády, která prý není zří- zena toliko proti nepřátelům zahraničným nýbrž i proti nebezpečnějším snad ještě nepřátelům domácím.« Koho tím míníte

Körbrův Körber

7 article

Mčjte odvahu pojmenovat ty nepřátely vnitřní dotírali naň rozčilení socialisté, načež minist zeměbrany odtušil: »To jsou ti, kdož štvaním a výtržnostmi hledí zákonodárným sborům zabránit v jich klidné a rozvážné prácie Později opět viděl původ veškeré trpkosti. jíž naplněny jsou mysli celých národů, jen ve »štvaní«. To prý jest náš všeobecný nepřítel, náš nepřítel na všech stranách! — Takové názory panovaly v kruzích byro- Hracie a hierarchie vojenské již před pade- sáti léty za časů Bachových, všechen zápas národů za právo, svobodu a národnost po- kládán za pouhé dílo několika bezbožných »buřičů« a »štváčů«. Ministerstvo Körbrovo rádo by si do- dalo švihu moderní, pokročilé vlády a hle. den po jeho vystoupení na jeviště uhod jeho člen v takový haynauovsky zastaralý tón Kterak jím přispěl k »uzdravení« chorého parlamentu, zjevil celý další průběh schůze, nad nímž trne dnes hlavní orgán bývalé německé obstrukce jako nad hotovým ne štěstím.

Bachův Körbrovo

8 article

»Nic, pranic se v této sněmovně nezmě- nilo«, běduje stará hříšnice »Neue Freie Presse«: »Týž zmatek stran, totéž předsti hování se v silných výrocích, táž nevážnost k obcovací slušné formě, jaká byla za Ba- dena, Thuna a Clara. Nikde aní po- tuchy po vůli, uvolniti cestu, kterou dr Körber naznačil. Česká obstrukce jede za- tím jen poloviční parou. Nepotřebuje se také namahati, neboť nalezá u všech téměř stran, i utěch, které jsou národně od ni nejdále, nejhojnější podpory . . . . Netřeba žádných národních třaskavin, aby vysoko vyšlehly plameny, jež stráví pro- sram vlády. Obstrukce, jak se podobá vězí parlamentu v krvi, ona přichází sama. netřeba ji ani dělat.« — Stejně naříká nad stálým úpadkem »reformovaného« parla- mentu Cislajtánie všechen ostatní vídeňský tisk. »Počítáme již jen dny jeho apa- thie a dny skandálů. Dnes byl den skandálů«, praví »Reichswehr«. »Zasedání s normálním vývojem nezdá se býti více ani možným. Žádné zákony logiky, žádná síla ku objektivnímu pochopení poměrůa příhod. Jednací řád jest vetchý, presídent nemá žádné zbraně v ruce. Z dotazů dě- lají se návrhy, z návrhů hlasování, z řeč dialogy, z dialogů skandály, ze skandálů vo- láni k pořádku. To jest vlastní denní po- řádek tohoto parlamentu! Vůči tomu všemu dělá již »Beichswehr« nad parlamentarismem v Rakousku kříž. Ale kdo že mu to vy- kopal hrob? Dle »Reichswehr« onen do sud neznámý zlý rádce, jenž loň ského podzimu přivodil předčasný pád kabi- netu hr. Thuna, jenž maje po boku svém silnou většinu pravice, právě se chystal vy- rvati německé obstrukci poslední její trumí (zmar to voleb delegačních) z ruky, ale v tom sám byl odstraněn a s ním ijazykové výnosy pro Čechya

Thun Claro Körber Rakousko Neue Frei Presse

9 article

Moravu sve »To byly události — dovozuje »Reichswehr« — které musily mít v zápět zhoubné účinky zpustošení pole parlament- ního a také měly. Pad kabinetu Thunova naprosté zrušení jazykových výnosů, to bylc čirou kapitulací státní moci před obstrukcí tím byla obstrukce povýšena k hodnosti zá- konné instituce. Co se jednou poštěstilo Něm- cům, toho doufají dosíci také Češi a to po kusí se sobě vynutit jindy opět sociální de mokraté neb jiné skupiny menšinové.« A tak prý nemá rakouský parlamentarism žádné budoucnosti více — — Zaznamenáváme tyto nářky vídeňského tisku s pochopitelným zadostučiněním, vzpo- mínajíce, jak na nás týž ctihodný tisk před dvěma lety psí hlavu strkal, když jsme všechny tyto konce tehdejší německé ob- strukci předpovídali. Ale jen dále, pánové, po stopě pravdy jen dále: Proč pak začali Němci ubíjet ten svůj parlamentarism takou neslýchaně surovou obstrukcí? Bylo jim vládou neb námi nějak ublí- ženo a ukřivděno? Co jim vadila ta jazyková nařízení Gautschov a? Vždyť byla zdělána dle návrhů jeji ch Ulbrichů a Pferschů a nechávala jim vládu jejich jazyka ve všech krajích ně- meckých v Čechách jako na Moravě, nadto ve Slezsku.

Thunův Čech Němec Ulbrich Pfersch Morava Německo Čechy Slezsko Reichswehr

10 article

Proč nám nepřáli tě trošky vnitřní úřadní češtiny v úřadech našich krajů, přece se i tu všude s Němcem jednalo německy? Proč! Poněvadž jim šlo a stále jde o restituci něme- ckého samopanství nad námi Slo- vany, kteří tvoříme převážnou většinu oby- vatelstva říše, poněvadž chtějí stůj co stů míti z Rakouska pouhou německou Ostmarku, pouhý kus a přívěsek Ně- mecka co možná »nejpevněji přičlánkovaný k mateřské zemi« nejen smlouvami mezi- národními, ale svazkem státoprávním ústavně zpečetěným. To jsou jejich snahy, ta jejich vůle. Proto jim překážela každá upřímněji rakouská vláda, od Taaffa po Badena až Thuna. A proto jest také vláda Körbrova na osudném omylu, má-li za to, že lze tyto ně- mecké hegemony, zapřísáhlé na svatodušní program, uchlácholit nějakými polovičným koncessemi na naše útraty. I kdybychom na krásně my Čechové byli tak pošetilí, abychom v naději na trochu toho božího klidu a míru přinesli značné bolestné oběti — pokud bychom nechtěli

Němec Taaff Baden Thun Čecho Rakousko

11 article

německým hegemonům obětovat všechno nedílnost své vlasti, rovnocennost svého ná- roda, pokud bychom nechtěli podniknouti trpělivě jho německé nadvlády ve svých vlastech a v celém Rakousku, potud s námi neuzavrou upřímně míru, ba ani bezelstného voval příměří. Tak se věci mají. Jako marně volal dne 24. srpna 189 car Mikuláš II. nejkrásnějšími slovy k vá- lečným mocnostem Evropy, aby na konfe renci hledaly prostředky ku zajištění trva- lého míru vespolným souměrným odzbrojo váním a tím zachránily ubohé, militarismem a divým zbrojením na mizinu přiváděné ná- rody od hrozného hmotného úpadku: rovněž tak marně dnes vláda Körbrova doufá vře- lými slovy a pěknými programy národo- hospodářskými zastaviti padesátiletý boj ná- rodů této říše o výměru pospolitých práv národních. Ne planá slova, ale je din mužné, poctivé státnické činy nled mohou tu zjednati pomoči.

Rakousko Evropa car Mikuláš II

12 article

Stokráte bylo s naší strany vládám vi- deňským pověděno, kde vězí prame všech těch neblahých sporů a třenic národních, které od půl sto- letí hubí naši svobodu, naše síly, náš blaho- byt. Že vězi ve zvráceném, nepři- rozeném systěmu, který — zejtra bude tomu 39 let, utužen po bachovském systému znovu oktrovovanou úsita- vou Schmerlingovou, ze vě z v tom systému německé centra- lisace, pracující proti nám Slo- vanům nezřízeně nespravedli- vými volebními řády, jen aby tu naše vůle nemohla přijíti v zá- konodárství ku platnosti. šre Systém ten ve státě mnohonárodním musil býti úporným přirozenému jeho roz- voji, musil vypěstit v německé menšině fu- mus všech privilegovaných, musil ji učiniti pánovitou, zpupnou a nesnášelivou k nám volajfcím toliko po rovném právu, po rovné svobodě pro všecky Po celých těch 39 let nebylo tu nikdy ani hodiny pravé, poctivé ústavnosti, nýbrž jen pouhá lžiústavnost, odpovídající nám na naše protesty výminečnými stavy a všemi možnými persekucemi. Po 39 letech dozrálo ovoce tohoto bludného systému a jako ryba nahnívá od blavy, tak i systém ten od toho svého ústředního vídeňského parlamentu. Proti této nemoci nepomohou lektvary nedočinů, nýbrz jen odhodlaný, upřímný reformní čin, poctivým návratem ku zásadám a duchu neodvolatel- ného diplomu ze dne 20. října 1860. t. j. ku samosprávě a svézákonnosti histo rických vlastí a národů.

Schmerlingův

13 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 24. února. (Hlasy čas pisecké oříšské radě.) Jak pořídí ny nější rišská rada? Taková otázka zajímá přiro- zeně veřejné mínění jak v této, tak v zalitavsk polovině říše. Ale jakkoli se pohlíží na cehude výsledky smiřovacích konferencí a zdánlívé sblížení sporných stran, dobrého se nynějšímu zasedání říšské rady nevěští nic. Lvovská »Gazeta Narodowa« má obstrukci za nezbytnou; nevypukne-li na straně české, objev se na levici. Soudí tak z povahy obou sporných stran. »Chápeme — piše »G. N.« — že ra kouským Němcům, kteří cití za svými zády padesátimillionovou národní říši německou, chce se nyní méně než kdykoli před tím sleviti něco ze své dávné převahy a přemoci v Rakousku. Ještě pochopitelnější jest nám stanovisko Čechů jejich zápas s německým návalem na obranu svého národního bytu jest také stanovisko naše.

G N Němec Čecho Praha Rakousko Gazeta Narodow

14 title

Či může Polák vzpírati se tomu, aby Čech mohl

Polák Čechy

16 article

a novlvé dno

17 article

ve své vlasti užívati svého mateřského jazyka s neobmezenou svobodou? Takové stanovisko hájíme také sami jak v Poznaňsku, tak v Ra- kousku. Ač nás v Haliči germanisace v poslední době netrápí, víme přece dobře, že kdyby se Němcům opětně podařilo přitlačití k zemi Čechy, přišla by pak řada na nás. Proto můžemesi s Čechy směle na vzájem říci, že zápasíme společně za národní práva naše i vaše.« A vý sledek všeho: buď dr. Körber vyhoví nátlaku německé levice a nesplní spravedlivých poža- davků českých; pak vypukne obstrukce u Čechů. Aneb vyhovi Čechům proti vůli Němců obstrukce se chopí tito. Říšská rada na všechen způsob schopna ku práci nebude, ačkoli » Gä. N. jako všechny polské listy rády by viděly párla- ment dělný.

Němec Körber Čecho Poznaňsko Ra Halič Čechy

18 article

»Pester Lloyd« pojednává o domněn- kách, že osamocením českého klubu bude uči něná přitrž české obstrukci. »P. L.« tomu ne věří. »Čechově — praví — už dokázali, že nepotřebují pomoci pravice, aby ochromili cely parlament.« Odpovídaje pak na otázku, co s stane, zmaří-li obslrukce i nyní parlamentni práci, soudí, že vládě dra. Körbra nezbude nic jiného, než vládnouti bez parlamentu. »Přihlíže- jíce k vládnímu programu — praví » P. L. « — a ministerskému nařízení, danému rakouským úúřadům, docházíme k závěru, že poslání této řišské rady, ano v krajním případě snad i ny nější těžce zkoušené ústavy se rozbije, ale nikol posláni nynější vlády.« V Praze, 24. února. (Poměr pravice k české delegaci.) Němečtí katolíci a polské kolo se již vyslovili, že vládě dra. Kör- bera nehodlají činiti překážek. Prohlášení jiho- slovanského klubu nemáme dosud po ruce, ale klerikální jeho část půjde asi svorně s něme- ekými kaloliky. V rozhodné opposici zůstane z pravice jen klub český. Aby o tom nemohlo být pochybnosti, opětují nám to denně listy polské. Tak píše dnešní »Ruch katoli- c ký«: »Kolo polské bude potírati všeliké- útoky, ať si vyjdou s kterékoli strany, budou-li čeliti proti vyřízení státních potřeb. S toutéž rozhodností vystoupí proti anarchickým (?) pro- jevům a skutkům, ať vyjdou z lavic Schönere- rovců, neb z blízkých nám lavic českých, kdyby měly býti naladěny na notu poslední delegační řeči Kramářovy. Ale dbajíe zájmů státních, zemských a zájmů polského národa, kolo pol- ské dovede státi na stráži zásad spravedlnosti v otázce českolněmecké, byť to musiloči- niti bez dorozumění a snad i po rozluce s ny- nějšími zástupci národa českého na radě říš- ské. «.

Lloyd P L Čechův Kramářův Praha Kör

19 article

»D ziennik Polski« vidí ještě jednu možnost, jak by se dalo předejíti rozbití pra- vice. Soudí, že většina sněmovní, aby odvrá tila českou delegací od obstrukce, měla byji dáti bezpečnou záruku, že jakmile bude vyřízen nezbytný branný zákon, sněmovna ihneds ujme projednávání návrhů, týkajících se vy rovnání česko-německého. Kdyby pak proti ta- kové vůli sněmovní většiny vznikla obstrukee na levici, padla by vina na levici a na ty, kte odměnili bývalou německou obstrukci. Pisatel má však za to, že za nynějších změněných po- měrů pro obnovení vnitřní úřadní řeči české na německou obstrukci ani by nedošlo. Kra- kovská »Nová Reřorma« vidí počátek roz- kolu v pravici v různých návrzích dra. Engla a Jaworského v prvé schůzi sněmovny. »Není to ještě vypovězení vojny — píše »N. R. « — není to strhnutím mostů, ale také to není známkou těsného svazku klubů pravice, Při- dá-li se k tomu stále více se upevňující svazel konservativní šlechty s Mladočechy a vzrůstání radikálního směru mezi těmito — jeví se mar nými všechny naděje do budoucna. V oka mžiku, kdy Mladočeši udeří na buben ob strukce, rozpadne se všechno a bude škoda peněz i času na jednání říšské rady. Každý den může přiněst překvapení.«

Engl Jaworský Nová Reřorma

20 article

e setoid e

21 article

m onváb žit o

22 article

V drobném prodejín rapní číalo o zobě . . odpolední .. a 2 Ve flislkách na vsskovš- vdpoledn . . . . . . . . . . . 3b u pžl Inseráty plati se hotově zapřed. Fřsěplacení k insnrty přijíná sdminl- Ptrecé v Hazianské ulici č. a Tam nachžrejí sa té? redakcs tiskárna a azpudina „Národnish Listů“ Rakopiny ae novracsjl.

Hazianský ulice

24 article

819qo 1

25 article

Právem tedy píše p. Smólský »Glosu Narodus: »V kole polském panuje úplná obleva, vlastně pliskanice — státních potřeb. O solidárnosti s Čechy není už ani řeči a pod- pora možné české obstrukce prohlašuje se z kacířství .. Korouhev autonomniho progra- mu kolo polské svinulo v tu chvíli; kdy poslalo dra. Pietaka do nynějšího ministerstva. Auto- nomní program docházel výrazu v solidárnesti pravice. Dnes zbyly z této solidárnosti jen střepy . ..ol Jak tento poměr pravice působi na dele- gaci českou, vidíme ze zprávy »Lidov ýl ch Novin«, jimž se plše z Vídně: »Osam oce- nosti v parlamentu se nelekáme. Vážíme si upřimných přátel, rádi přijímáme jich pomoč jsme ochotni vždy jim přispěti. Avšak nevi- dímev pravici cíl, nýbrž horovali jsme pro ni jako přo pro'středek vedoucí koo cili, jímž jest spravedlnost pro všechny národy v Rakousku. Osvědčila se pravice opravdu být tímto prostředkem? Tuto otázku nechť zod- povědí Bez výtáček všichní, kdož v této vážné chvílispojují se s levičáky 1.« o x Z Krakova, 24. února. (O prohlá šelní dra. Körbra) v prvé schůzi sněmovny poslanců píše zpravodaj »Glohu Narod u«:

Narod Čechy Vídeň Osam Rakousko Krakov ch novina

26 article

»Z programové řeči dra. Körbra všimli jsmes zejmena jedně věty, totiž kategorického prohlá- šení, že pokoj býti musí. Učitel v ná- rodní škole může tak mluviti ke svým žáčkům; ale možno zu daných poměrů slova ministrova bráti na zlatou vážku ? Pochybujeme velice. Pokoj nastane až tehdy, kdy národům rakouským bude naměřena plná míra náležitých jim práv, kdy přestane svévole a nadvláda německá, kdy se na konec utváři stakové poměry, že vládám bude vůbec možno věřit a bude se věděti, že president kabinetu X nevezme národu to, ce mu dal president kabinetu Y. Politická hra na slepou bábu nemůže zjednati ani pokoje, ani obnoviti zdravé a trvalé poměry. Póza presidenta kabinetu, ton jeho řeči, hrozhy, slibování ráje pozemského: to všechno ztratilo dávno svůj význam a nepůsobí dojmu na nikoho. Skutků je třeba a ne slov, takových skutků, které by vskutku byly s to obnoviti pokoj.« Ze Záhřeba, 22. února. (Bán o otázce rěcké.) Národnostní debatla ve sněmovně uherské a zejmena výrok Kolomana Szella, ža o náležitosti Rěky ku království uherskému ne- může býti pochybnosti, vyvolaly obdobnou de- battu ve sněmu chorvatském. Poslanci dr. Šime Mazzuta prokázal platnými dosud zákony, počí- naje od dob Marie Terezie až po naši dobu, že Rěka vždy byla součásti království chorvat- ského a žádným zákonem od něho oddělena a k Uhrám přidělena nebyla. Slova se ujal i Bán hr. Khuen-Hederváry, jenž na základě platných zákonu také nodovodl obhájiti tvrzení Szellova a mohl dovoditi jen tolik, že Réka jest separa- tum eorpus koruny sv. Štěpána a je k Uhrám v takovém poměru, jako království chorvatské. Spor o Rěku tím ovšem není vyřízen.

Szell doktor Šime Mazzut Marie Terezia Rěk Khuen Hedervára Szellův Štěpán Záhřeb Uhry

27 article Politické zprávy zahraničné.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 24. února. Rusové a Němci na Východě. »Vysoce postavená« ruská osobnost poslala »Berliner Tageblattu« komentár k vyjednávání ru- ské a německé diplomacie s tureckou vládou o koncesse na stavbu dráh. Komentár s plnou upřímností objasňuje Němcům ruské stanovisko. Praví, že Rusko nikterak nemůže za vděk vzíti drahou Kars-Erzerum, jež by byla na tureckém území pouze 120 km. zdélí. Rusko potřebuje víc: potřebuje zabezpečení, že budoucně všechny dráhy na celém severu a severovýchodě asíj- ského Turecka budou směti býti jen od něho staveny. Rusko jen proto, že tento nárok chová, neprotestovalo proti koncessi na dráhu bagdad- skou, dané Němcům. Prodloužení kavkazské

Rus Němec Praha Rusko Kars Turecko Berliner Tageblatta km

28 article FEUILLETON.

FEUILLETON. —a. V Praze, 24. února. Nedá se upříti, že máme již dosti bohatou literaturu a že ve vědeckém i v krásném pl semnietví činíme značné pokroky, leč v některých disciplinách přece jen pokulháváme. Pokulhá- váme především v literatuře politiéké, zejmena se nám nedostává populárních knih, z nichž by lid náš čerpal poučení a politicky se vzdě- Účinky tohoto nedostatku jeví se nejedním směrem a naši političtí vůdcové pociťují je v nemalé míře. Jakkoli jsem na poli politickém ani tolik vavřínových listů nenasbíral, co by stačilo na výdatnější porci jazyka s polskou omáčkou, odhodlal jsem se dle podivuhodného zákona, že člověk dělá nejraději to, čemu nej- méně rozumí, o to se pokusiti, zdali by se mné nepodařilo sepsati vademecum, které by věr ným a spolehlivým bylo každému občanu prů- vodčím na kamenité a mnohdy nebezpečné cestě k politickým úspěchům a v ohledu politickém mu poskytlo v každém ohledu vysvětlení a ná- ležitého poučení. Bude to ovšem dílo poněkud rozsáhlejší, poněvadž théma, jemuž bude zasvěceno, je ohromné, však doufám, že ve dvaceti letech s boží pomocí a za výdatné podpory obětavých spolupracovníků je dokončím. Toť se ví, že přijímati budu na toto dílo předplatné, že ale navzájem poskytnu odběratelům takových výhod, jako málo který autor i vydavatel. Docela po amerikánsku. Po padesátém sešitu obdrží každý odběratel tohoto díla stříbrné hodinky s budí čkem, po stém buď na Šumavě villu nebo bo, hatou nevěstu a po pětistém dva tisíce korun ročně. Na více odvážiti se nemohu. První knížka, kterou vydám, jednati bude

Praha Šumava

29 article

lával. o tom, »Jak se má dělati opposice«. V příčině té panují v Čechách i na Moravě na mnoz náhledy naskrze zvrácené. Snad se čtenářům zavděčím, když z této statě, na níž celé čtyř měsíce pilně jsem pracoval, několik listů přečtu Také povrhuji reklamou i zvěděl bych rád z kritiky »přímo od srdce«, skutečně-li jsem takový nemotora, za jakého mne mají nebo ve mně snad přece jenom něco vězl. Slyšte tedy. Opposice může být dvojí, totiž opposice trpná nebo činná. Opposici trpnou už jsme dělali. Je to opposice moc pohodlná a příjemná Není zapptřebí nic jiného, než položiti se na znak, přetáhnouti si duchnu přes uši a čekati až co se bude díti. Historie vypravuje o sta- tečných národech, kteří tímto způsobem bojo vali za svá odvěká práva po celé století vti chém očekávání, že zavane jiný vítr. Stalose to skutečně, jenom že trochu pozdě, tak že když vítr pokryvku odfoukl, neležel již pod n národ, nýbrž zetlelá mumie. Nazývali jsme tuto opposici jinak též op posici »až do těch hrdel a statků«, podle do- brého zvyku, dávati věcem i méně hezkým pěkná jmena. Otročit a krčit se před Vídní znamená u nás na příklad »politickou raisonu«, výha zovat z kapes poplatníků statisíce — tomu ři káme »assanace« a budovat na zfušovaných mostech olovem vylitá nemehla za tím účelem. aby se nám pilíře neporoučely, to je u nás stavěti »slavobrány«. Byli bychom v passivní opposici bůh v jak dlouho ještě setrvali, kdyby statečné ra- kouské armádě nebylo se podařilo zvítězitiv Bosně a v Hercegovině nad sveřepými Turky kdyby nebylo prázdné pokladně rakouské na- padlo, že se u nás pořád ještě vaří moe silná káva, že by se ledy doporučovalo zvýšiti z ní daň, tak aby si lid náš navykl píti takovou as jako dráždánský »Blämchenkafé«, při němž, jak

Turek Čechy Morava Vídeň Boseň

30 article

bezpočetné saské figury ukazují, může býti téz národ tlustý a sťastný. Tím stalo se, že otěže vlády převzal ten kráte pan hrabě Taaffe, který užil oproti nám téže methody, jako hospodyně, když chce pod říznouti kohoutka. Sypal nám tak dlouho pše ničku na cestu, až nás měl v koutě, pakse na nás vrhl a bylo by bývalo po nás dojista veta, kdybychom v pravý čas nebyli vyprostil své mladočeské křídlo a nebyli mu uklouzli Tomu, že nedali jsme se podříznout — říkaj llan — »že jsme zmařili punktace«. Nejoblibenější u pánů, kteří se neradí roz- čilují a kterým jako lidem slabšího žaludku bylo by po radikalismu spatně, je opposice činná ale — umírněná. Tato opposice má dobrou vlastnost, že živí a že si při ní náro přece něco přivydělá. Když jsme povolili čtyřicet milliohů na vojáky, mohli jsme býti jisti, že dostane se nám za to aspoň dvou tisíc na ně- jaké české gymnasium. Opposici tuto provozovali jsme v posledních letech taaffovských. Naši páni politikové při ni pěkně tloustlí a dokonce si i řády připínali n kabát. V parlamentě jsme se, když byl pan hrabě v dobré náladě, dali do něho a nepěkně mu Vyčinili, v couloirech jsme mu ale tiskl ruku a ho ujišťovali, že tak zle to nemyslíme. Smál se tomu a nalil nám v buffetu do dosti velké sklenice cognacu a ťukl si s námi. Potom si vyžádal slovo, aby nás ujistil, že by si vláda musila takovou opposici, jakou děláme my. opatřit, kdyby ve státu nás nebylo. A my ve- likému státníku, jenž dokázal, co před nim již jen Metternich, že totiž po celých 17 let udržel se v křesle ministerského chefa, přiky- vovali. Však lo byl také moc hodný pán, jednou rukou nás šimral pod bradou a druhou ze zadu nám bral, co se mu na dlouhé aristokratické prsty přilíplo. Kdyby to tak s ním bylo jen jesté několik let potrvalo, byli bychom nucení

Taaff Metternich

31 article

ohlásit konkurs. Ze státního práva neměli jsme ve svých zásobách už pranic a z rovného práy zbyly nám už jen drobty, jež jsme sbírali pod stolem. Politiku činnou, ale docela jiného druhu děláme teď, teď provozujeme tak zvanou opposie nejkrajnější a nejbezohlednější Pojednání o té věnuji zcela speciálně chru dimským soudcům-laikům jako zá- řivým představitelům českého opposičního vzdoru. Pro tu jakoby národ náš byl stvořen. V této opposici žijeme vlastně ve svém elementu. Upřímně řečeno, nám jiná politika nesvědčí, neboť jsem přesvědčen, že kdyby dnes se nám dostalo českého státu, budeme zcela jisté stát proti němu za rok zase v »nejradikálnější oppo- sici«. Je to ten starý husitismus, který u nás doutná pod popelem a zároveň v ňadrech našich ostrostřelců a veteránů. Když se na tyto naše české Bury při pohřbu tak někdy zadívám, po- skočí mi pokaždé srdce v těle i zvolám: Národ, jenž ve svém středu má takové muže, věru nezahyne. To jsou také sloupy naší radikálné opposice. Lidé do našich poměrů nezasvécení domnívají se, že všechno dělají u nás jen po- slanci. Těm že se všechno naloží na zádaa potom že se jim prostě řekne, aby táhli a bo- jovali, domů ale aby se jinak nevraceli, než jako vítězové. Je sice pravda, slyšel jsem to na vlastní uši, jak na nádraží volali na poslance »Jeďte, pane K., a pomáhejte vítězit«, ale to jsou výjimky.

32 article

Což jste nečetli, že včera vyslali v krajním radikalismu do Vídně desetičlennou deputaci — každého členas padesátkou z obecní pokladny v kapse, — které uložili, aby tak dlouho pro- následovala ministry, tak dlouho je týrala mučila, až by nevědouce kudy kam povolili a slibili dát znovu obiliti okresní soud. Tážeme se, může býli dabelštější výpravy? Ministr prý do nejdelát smrůi nezapomene, jak o mu bez- ohledná česká opposice zatopila. Máte ostatné slyšeti, jak se na slovo vzatí radikálové vy- slovují u nás o daních. Mnohem hůře, než to stálo v brožurce: »Ani groš daně víe !« » Což ty státní daně, ty by ještě ušly, ale tyhle sa- kramentské zemské, okresní a obechí přirážky. Do těch aby tisíc hromů!« Ejhle fanatická obhájce autonomie! A jak neústupní jsou v ja- zykových otázkách! Jsou mezi námi lidě, která by bylo nejlip ušušit a roztloucí a potom je v práškách dát užívati všemu národu. Odmítaj hrdě každé psaní jiné než výhradně české, a kdo nechce jednati s nimi česky, toho obchodně i soukromně ignorují. Jenom když je navštíví zástupce páně Blaschkův, jemuž několik tisícovek dlužní jsou za zboží, mluví německy. A víte proč? O ti chytráci! Jen k vůli tomu, aby pro českou věc angažovali německý kapitál.

Blaschkův Vídeň

33 article

Vzdejte čest hospodářskému důmyslu téchto vlasteneckých mužů. Co by udělala luza v německém měst Čechu, který by se odvážil zastupovati tam stávkujícího soudce laika? Dali by mu noclehu? Ani zdání. Snad jídla? Co vám napadá! Ale s kocovinou by jej vyprovodili z města ven, při čemž by si snadno mohl něco extra uloviti. Jak jinak v podobném případu zachovali by se naší stoupencí nejrozhodnější opposice! Žhavé uhli snesou na hlavu odpůrce, zejmena když vypozoruji, že má pleš. K obědu ho pozyoua do koncertu nebo do divadla s ním se vlekou a mluvit za něho německy jdou na konee k soudu sami, aby dokázali jak šlechetně mau- ritánsky msti se Čech a jaký násilník je naproti tomu Němec, jenž se zastydí a hlásá pak doma slávů jmena českého Pozoruji ale, že se vám to mé čtení už nelibi, že už toho máte pro dnešek dost. Pře- stanu tedy. Ale příležitostně budem pokračovat, či ne?

Čech Čo Němec