Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 10.

2

NÁRODNÍ LISTY

3

25. února 1900. Číslo 55

4 article

jako by se před ním makový květ byl roz- pukl . . Teprve nyní pozoroval, že děj dobrodruž- ství žene se ku předu rychleji než se nadál Neznámá kráska počínala si tak srdečně a ne- nuceně jako nějaká dávná, důvěrná přítelkyně Usmívala se koketně a činilo jí nesmírné potě šení, vidouc, jak jeho rozpaky stále rostou. Za to jemu bylo horko a úzko více než v porotní síni. Bál se zrovna ohlednouti se p divadle, zpozorovav tu a tam známou tvář zvě- davě zevlovati do loží. »Hrome,« zašeptal a studený pot vyvstal mu na čele, zahlednuv v nedaleké vzdálenost v přízemí prostořekou sousedku, hubatou kon- trolorku, která přes tu chvíli řídila své kukátko na oba vzhůru do lože .. »No, teď jsem si dal,« vyrazil ze sebe s povzdechem všecek zdrcen a zoufalý. »Tose žena dlouho nedoví — jen co přijde kontrolork domů. Ta klepna vzbudí ji třeba o půlnoci, jen aby mohla zvěstovati novinu, že jsem byl v loži s nějakou neznámou dámou. Hm, hm, takhle se mi mé dobrodružstvíčko špatně vyplatí,« roz- umoval u sebe. »V těch věcech je žena nesmírně přísná !« Pak oddal se zoufalému humoru, jako od- souzenec před šibenicí. Popustil uzdu své roz- pustilosti, jakoby se radoval z posledních chvi života. Vědělť, že bude mu vytýkáno prohřešení se na manželských paragrafech a že rozsudek bude zníti při nejmenším na několik neděl tuhého, domácího vězení. Proto, louče ses zlatou svobodou, dal si žampanské a utápě v něm se svou společnicí výčitky svědomí ...

Hrom zlatý svoboda

5 article

Nic netrvá věčně a také dlouhému, vy šperkovanému programu byl konec. Co ted Jak bude dále? — — Ať se stane cokoliv, vloží svůj osud do rukou náhody. Vyšli z divadla a advokát dal se bezvládně vésti ulicemi. Byl velmi rozjařen a krev prou- dila mu prudčeji žilami... Čítil, že probouzí s v něm hrdina... »Jen smělcům štěstí přeje,« tanulo mu nyní na mysli. »Veni, vidi vici budiž v této chvili mým heslem, jako bylo kdys heslem Césarovým !« Kráčeli dále a dále, ale zpropadená ná hoda — čím dál tím stával se terén nebezpeč nějším, neboť přicházeli blíž a blíže k náměstí — na kterém nacházelo se jeho obydlí. Neznámá byla zavěšena na jeho rámě plna humoru a dobré nálady, nepopřála mu an okamžik, aby mohl důkladně uvážiti situaci. Slečno, jednou chtěl bych vaše ústa políbi a zemříti,« pronesl toužebně Vratislav. »Když vám to dělá radosť — nuže !« Vratislav neváhal a vtiskl ji dva polibky »Tak — tak, ale víte, jaké jsem vám dala hubičky?« na to ona. »Sladounké jako med, má roztomil hrdličko !« »0 nikoliv — jen officiální, přátelské, jak vaše — — švekruše, vy rozpustilý záletníku!« Jiřinec zůstal jakoby vedle něho hrom udeřil ... »Ty, švekruše?« vykoktal ze sebo. »Není možná! Vždyť před třemi léty no sila jsi ještě krátké sukénky!« »A ty před třemi léty nebyl's také zarostlý jako medvěd, takže jsem tě na první pohle nemohla ani poznat — —« »Ale nyní pojď, ať se vyzpovídáme udobříme tvoji ženu, která je o tebe jistě v staro- stech. Když bude nás vídět oba kající — snac se nad námi smiluje a odpustí — — Josel Růžička.

Vit Césarův Vratislav Jiřinec Josel Růžička

6 article Různé zprávy.

Různé zprávy. Obyčeje mohamedánů bosensko- hercegovských. Život mohamedánských Slovanů, Srbův Bulharů, jest v mnohém ohledu velmi zajímavý. Ačkoliv přijali Islam, zachovali si přece svoji národnost a z tohoto smísení kulturních živlů slovanských a arabsko-tureckých vznikly poměry zcela zvláštního rázu. Zajímavý obrázek těchto poměrů podává nám J. Třeštik v únorovém čísle »České revue«, jež se opět vyznamenává velmi rozmanitým a zajímavým obsahem, zejmena take pokud se týče časových otázek. Ze článku pana Třeštíka vyjímáme následující zajímave rúdaje: Manželské, rodinné a dědičně právní vztahy mohamedánů bosensko-hercegovských řídí s zvláštním zákonníkem »šeri«, který i v nyněj- ším soudnictví zemí těch nalezá platného uznání pro živel mohamedanský.

Bulhar Třeštík Srbův Slovan Islam

7 article

Původem jeho jest koran, který tvoří vlastní zřídlo všech předpisů pro veřejný a rodinný život mohamedánů. Epochálním rozvojem Islamu ukázaly se ale brzy nedostatečnými jednoduché předpisy, které za patriarchálního ještě života Mohamedova dostačovaly. Různé rituelní, dog- matické a právní záhady, které pronikavějšími sociálními vztahy přivrženců nové víry v růz- ných zemích byly vyvolány, rozryly neočekávaně klidnou hladinu naprostého uznávání předpisů koranu. K vysvětlení zjevů těch a k jich upravení užili předáci náboženšti kromě původních dog- mat i tradic o rodinném životě prorokově. K těmto úvahám přidružila se pak rozhodnut prvých imamů, totiž prvých čtyř následníků pro- rokových: chalifa Abu Bekra, Omera, Osmana a Aliho. K zaokrouhlení šeriátních předpisů při- spěly konečně i tak zvané »kijas«, náhledy mo- hamedánských učenců, kteří v prvých stoletich po založení víry působili věrně v duchu proro- kově. Rozhodujícími byly zde studie velikého imama Aba Haršifa v VIII. století po Kristua obou jeho žáků Jussufa a Mohameda. Jmeno- vaný Jussuf zaujímá v náboženské historii Islamu vymikající místo jako zakladatel Hanefitův čil Azemitův, větve to sunitické sekty, která v no- vém věku v říši osmanské nabyla vrchu.

Islam Mohamedův Bekr Omer Osman Ali Haršifo Jussuf Mohamed

8 article

Dle hanefitského ritu, jenž platí též v Bosně a Hercegovině, má mohamedánský muž právo, zrušiti svazek manželský dle své libosti. Zapu- zení ženy jest buď »ridžii«, t. j.Nl odvolatelné nebo »baln«, neodvolatelné. Poslední nastává. když se obyčejná fráze zapuzovací pronese tři- krát po sobě. Běžné fráze, jichž muž ke zru- šení manželského svazku používá, jsou na pří- klad tyto: »Já tě zavrhuji,« ač obrazná řčení: »Uchovej si svůj stud«, »Jsi svou paní«, »Chraň se mne« aneb »Ty's osamotněla« atd. tvoří dle čeri také právoplatnou formu rozv odu Každé zapuzení ženy může se učiniti odvislým od jisté podmínky aneb od příšt doby. Manželka, která dle způsobu »rid- žii« byla rozvedena, může se navrátiti ve svá práva ihned, jakmile muž k ní pronese: »Já tě přijímám nazpět« aneb »Jsi opět mou že- nou«. Obmýšlí-li ale muž svoji »baln« zapuze- nou ženu opětně do domu přijmouti, může se to státi dle hanefitského ritu pouze tehdy. když vešla pro očistu v nový sňatek a druhým mužem opětně dle způsobu »baln« byla za- puzena. Bosensko-hercegovští mohamedáné z pra- vidla nepoužívají práva článku 27. zákona šer atního, dle něhož jeden muž současně může míti čtvero řádných žen. Tím dokazují jasně svůj slovanský a křesťanský původ, neboť vyjí- maje nejnižší vrstvy příslušníků Islamu, jest rozvod manželský mezi mohamedány v Bosněa v Hercegovině velice řídkým úkazem. V rodi- nách jeví se pravidlem vzorná družnost, láska a vzájemná úcta mezi jednotlivými členy.

Boseň a Hercegovina Zap Islam

9 article

Cestujeme-li po Bosně a po Hercegovině. shledáváme v některých krajinách nápadné roz- díly mezi městskými a venkovskými mohame dány. Nejen různost kroje, ale i úchylky ro- dinného a společenského života a konečně též mnohé náboženské zvláštnosti jsou očividny Venkované jsou převahou vždycky zbožnější než obyvatelé měst a proto zajímavým je úkaz, že v celém údolí Rámy venkovské ženy moha- medánské, vzdor přísným předpisům koranu. nezakrývají vůbec tváře. Mnozí ethnografové od vozovali tento zjev tradicemi z doby bogomi ské, kteréž učení v kraji staré Rámy hojné mělo přívržence. V poslední době podal o tom Sadik efendija Ugljen v sarajevském »Glasnikue musejním následující vysvětlení: Oblíbí-li si mladík některou dívku a s po- volením rodičů neb zástupců do domu ji uvedll obrátí se na šerištní soud, aby zde povolen k oddavkám získal. Kadija sepíše úřadně vzájemné podmínky přátel a zaznamená závazky ženichovy o vydr žování ženy, o náhradě v případu rozvodu atd. Na to odebéře se ženich se svými svědky k imamu, ke kterému jej kadija poukázal. Imam prohlásí sňatek za právoplatný před bohem, tak jako Adam a Eva, Mohamed a Chadiža kdys sloučení byli. Oddavky tyto dle zákona jsou platnými i v nepřítomnosti obou snoubenců. poněvadž dle šeri již přítomnost svědků obou stran zplna dostačuje ku výkonu tomuto.

Adam Eva Mohamed Chadiža Hercegovina

10 article

Imam potvrdí pak na písemném povolen šeriátního soudce, že oddavky byly vykonány též církevně a listinu odevzdá nevěstě, po pří- padě jejímu zástupci. Po modlitbě blahopřejí si přítomní a obrad zapije se slazenou černou kávou. Jakmile se přátelé zvednou k odchodu sáhne ženich do měšce a odevzdá nevěstě hrs drobných peněz, které nevěsta přijme. Tímto činem, dle důměnky lidové, zakupuje si ženieh nevěstu a ta pokládá se dobrovolně za otro- kyni svého muže. Následkem toho může pak bez prohřešení proti koranu pohybovati se n veřejnosti s nezakrytým obličejem. Ze sociálníh stanoviska jest toto jednání dosti zajímavo. uvážíme-li, že od času Kulina bana v Bosně v Hercegovině neznalo se otroctví toho slova smyslu a ani v době nadvlády turecké se zemi neujalo. Předním požadavkem klidného úmrtí jest dle soudu bosensko-hercegovských mohamedánů smír mezi přátely. Tento obyčej rázovitě vyli- čen jest v jedné národní písni, kde umnfrající »zaova« (švekruše) proklela »nevjestu« Alibe- govici. Když později prokletá se nalezala v po- sledním tažení, nemohla se duše její od těl odloučiti, a proto prosila přátele, aby po usmí- ření donesli ji ke hrobu švekruše. Avšak: sotva že došli hrobu na dosah z nitra jeho tlumený hlas slyšet »Nenoste ke mně ženu prokletou, dokud bolem schvácena nebude!“

Boseň v Hercegovina

11 article

Umírající na to donesena do hor, od nichž nebyla přijata, vhozena do vody, ale vlny ji vyvrhly na břeh, načež ještě jednou donesena ku hrobu švekruše a zde teprve po docíleném odpuštění rozloučila se duše její s tělem. Proto mohamedáné v okupovaném území velice se obávají hrozby: »Umru, však neodpustím til« Zemřelého umyjí horkou vodou v »tene- širu« (vaně, neckách). Mužská těla omývá hodža, mrtvé ženy některá bula (vdaná žena)z příbuzenstva. Stalo-li se úmrtí v noci, rozsvili se do hlav zesnulého svíce. Mrtvola obleče se v čisté prádlo a ovine se dvojím prostěradlem, z kterých vrchní nad hlavou je svázáno. Ženám zahalují ještě obličej zvláštním » čemberem«, bílým plátěným závojem. Zemře-li v rodině malý hoch, který věkem ještě nedospěl do předepsaných obřízek, zlomi mu v některých krajinách otec jeden z prstů na ruce. Moba- medáni v Bosně i v Hercegovině konají také svědomitě stráž při mrtvém těle z obavy, aby k zesnulému nevplížilo se nějaké domácí zvíře a on nepřeměnil se ve vlkodlaka. Ozdobě zesnulého jinocha neb dívky vě- nují sarajevští mohamedáné zvláštní péči. Po obou stranách těla položí se »čevry« a »ja- gluky«, vyšívané pleny, jiehž se používá ku otírání polu. Do vlasů zatknou se routové větěvky, na- čež hlava dívčiny ovine se »čatkijí«, jemným závojem z červeného hedváhí a přes nohy pro- stře se antirije (ozdobně vyšívané roucho).

Moba Boseň Hercegovina

12 article

Máry postaví se tak, aby mrtvý pravým bokem ležel k Mekce obrácen. V jižní Hercegovině po volá rodina při úmrtí dospělého muže po okolí známou »jadiku« aneb »jadikovce« (plačci ze řemesla), kteří rozprostřou šaty zesnulého po světnici a kleknuvše na kolena, počnou hlasitě bědovati a vychvalovati skutky umrlého. Tak za dřívějších časů, kdy ještě byly na denním pořádku pohraničné krvavé srážky mezi Černo- horcina mohamedánskými Hercegovci, vyznělo podobné bědování asi následovně: »0 ty ubohý, neblahý Mujo 1 Proč jsi opustil náhle můj dům? Jak se budou tvoje děti bez otce životem protloukati? Kdo povede v badoucno- sti zástupy junáků a vúkrytu Vlachy bude očekávati? Kdo bude přinášeti domů odsečené hlavy nepřátel?« atd. Na pohřebním průvodu u mohamedánů v Bosně a v Hercegovině mmají podíl pouze muží. Mrtvola mužů vloží se prostě do zeměa pouze pro těla žen upotřebuje se jednoduchá rakov. V okupovaném území nezdobí se zesnulý

Mára Vlach Mekka Boseň Hercegovina

13 article

žádnými šperky; pozůstalé šperky rozdělí se obyčejně mezi imamy a mueziny (náboženské zřízence při modlitebnách). Po návratu z po- hrobních obřadů podarují se účastníci pohřbu halvou a somuny (chlebovými plackami), od čehož musí každý přijmouti, an by se jinak dopustil těžkého hříchu. Souhlasně s křesťanskými bratry svými věří bosensko-hercegovští mohamedáni, že duše zemřelého až do čtyřiceti dnů může se navrátiti do domu. Po celý ten čas lkají nad oblekem zesnulého a zapalují ve dne i v noci svíci neb lampu. Za spásu duše pořádá hospodyně spole- čenskou modlitbu »tevhid«. V určitý den sejdou se na daně pozvání v domě smutku všecky ženy ze sousedstva a za vedení zkušené »buly« se- sednou se v kolo. Do středu položí se »tespi« (veliký růženec) čítající 500—1000 zrn objemných skleněných perlí. Bula a pořadem ostatní ženy za ní chop se levou rukou jedné perly, zvolajíce současně »la illahe ill' Allah!« Na to posouvnou růžene na pravo a uchopivše následující zrno, opakují společně prvnější zvolání. Tak pokračují do úplného přebrání zrn v růženci, načež bula čte některá místa v koranu a zakončuje tevhid mravoučným výkladem. Za své namáhání o měněny jsou ženy od hospodyné kávou a slad kými koláčky.

Bula Allah

14 article

Pravidelnou posmrtnou vzpomínku zajišťuj si bosensko-hercegovšti mohamedáni oblíbenými odkazy, dle nichž na Kurban-Bajram »pro blaho duše zemřelých« zaříznut bývá nadační beran a maso jeho rozdá se mezi chudě před dža- mijí. Ku poctě vynikajícího člena rozděluje ro dina čtyřikráte v roce v předvečer » mubarku« barevné svíce mezi chudé, kteří za to tichou »jasru« na hrobě zesnulého mají vykonati. Mohamedánský hrob v Bosně a v Hereego vině upraven je v ten způsob, aby byl nebožuik pravou licí k Mekce obrácen. Po úpravě ná- hrobku sezná se ihned, kdo v hrobě odpočívá Hrob jinocha neb dívky ozdobí se buď routou neb na holi upevněnou červenou aspurlií (jem- ným hedvábným závojem), která trčí v hlavách rovu. Často osází se tu hrob oblibenou broskví nab keři růžovými a na jejich větevky připevní se pestré stužky. Šeri dovoluje jen ženě mohamedánské, že po ztrátě manžela smí se oddati vnějšímu smutku. Bosensko-hercégovští mohamedáni, ne- hledice na šeriátní příkaz, bez rozdílu pohlav truchlí nejen po krevných příbuzných, ale často i po vzdálenějších přátelích. Na důkaz smutku odkládají pestrý úbor a oblékají bílý neb černý šat. V době truchlení muži sejmou střapce s fezů, ženy nenosí skvostů, celé rodiny nezů častňují se svateb, zříkajíce se zpěvu i každého veseli.

Boseň Mekka

15 article

= Ze světové výstavy pařížské. Turecký pavillou se zvedá mezi palácem Italie a Spojených států. Inženýr Fua a architekt Dubuisson přivedli v této konstrukci turecké umění, lehkou architekturu a pracné dekorace mešit se štíhlými minarety a veli- kých bazárů s rozsáhlými síněmiláplně ku platnosti Ornamentace zachovala svůj náboženský ráz, s ním se u všech staveb Byzantínců setkáváme a jejich rafinované umění se záhy po všech latinských ná- rodech západních rozšířilo; benátský chrám svatého Marka, který svým slohem, celkem a podrobnostmi o starých cařihradských stavbách malý obraz po- dává, je zároveň příkladem, svědčícím o vlivu by- zantinské civilisace. Pavillon je pravoubelaý, hlavní jeho průčelí je kolmé k Seině; široké schodiště vede na prostrannou terrassn, která hraničí na galerie, v nichž turecké kroje, výrobky čalounických dílenv Heréké a továren na porcelánové zboží vystaveny budou. V prvním patře umístěno divadlo a přijímaci síně. Turecko bude kromě toho i v »Paláci armád- a v oddělení polního hospodářství zastoupeno. Vedle paláce Spojených států, o němž jsme se posledně na tomto místě zmínili, postaven pavillon mocnářství rakouského; stavba svěřena architektu Baumannovi a provedena v barokovém slohu, který jak známo Fischerem z Erlachu zaveden, se v XVIII. století střední Evropě oblibě těšil. Jmenovaný architekt repro- dukoval v dekoracích tohoto paláce architektonické motivy vídeňské zimní jízdárny, kterou vystavěl ote

Dubuisson svatý Marek Baumann Fischer spojený stát Seina Turecko Erlach Evropa Italia

16 article

Fischerův, žák Berniniho. Pavillon má půdorys 800 m2, je opatřen na pravé straně bání a dvěma fontánami; v přízemí bude umístěna Dreherova pivnice atd., v prvním patře výstava rakouského ča- sopisectva, škol a ředitelství pošt a telegrafů. Jme- nované mocnářství bude dále zastoupeno v »paláci dekorací a nábytku« a na »esplanádě Invalidů« zvláštním retrospektivním oddělením dekorativního umění a ve všech ostatních sekcích. Ve Vincenne vystaví Rakousko železniční materiál, firma Simens Halsko olektrické stroje. Na Poli Martově pod Eife- lovkou se staví zámek Tyrol, jehož náklad rozpočtěn asi na 60.000 zlatých. Pavillon Bosny a Hercegoviny spojuje Rakousko s Uhrami. Stavitelém jeho je archi tekt Pánek. Uherský pavillon, který architekti Balint a Jambor vystavěli, je směsicí všech možných slohů: průčelí k Seině je gothické, k nábřeží d' Orsay románské; pravá strana je podobná hlavní fasádě radnice v Bárttě a radnici v Levoči, provedeně v re- naissančním slobu; levá strana připomíná dům Klo- bušického a srbský chrám pešťský.

Fischerův Bernini Dreherův Martův Pánek Balint Jambor Rakousko Tyroly Bosna Hercegovina Uhry Seina Bártta Levoča Simen Halský dům Kt m 2 d ' Orsay

17 article

= O sbírkách a sběratolich uveřejnil pa řížský jeden časopis řadu článků, z nichž jsou ze jmena zajímavé zmínky o podivínských sbírkách Tak na př. krá Stanistav Lesčinski, za svého pobytu v Nancy sbíral láhvičky naléky a lékarnické ná dobky, jež se nyní nacházejí v museu v Nancy a jsou pro historii keramiky na nejvýš cenně. Krá- lovna Viktorie anglická založila si ve svém mlád- malé museum kašmírských šálů, jež má dosud, ač koliv kašmírské šály již dávno nejsou v modě, zna čnou uměleckou genu. Následuje příkladu Flouber tova, jenž si chtěl zaříditi museum ošklivých neb odporných předmětů všeho druhu, kupuje humorista Courteline u všech uměleckých obchodníků obrazy jež se vyznamenávají buď hloupostí své myšlenky aneb střeštěností svého provedení. Skladatel Clapis- son záložil si velkou sbírku sykavých a hvízda- vých nástrojů. Tato manie pomátla jej tak, že se více neodvážil dát provozovat svoje kusy, obávaje se, že celé jeho museum se vzhouří, vypiská a vy syči jeho dílo. Roku 1888 prodávána v Londýně sbírka historických křesel. Bylo tu možno dosta židli Shakespearovu, Anny Baleynovy, Napoleona I

Lesčinski Viktoria anglický Shakespearův Baleynův Napoleon Nancy Londýn Courteline

18 article

Ludvíka XIV., Byrona atd. A dle jejich rozměrů jejich prostoty či přepychu, větší neb menší měkko sti, bylo lze soudit na tělesnou postavu, zvyky. způsoby a vkus jich slavných majitetů. Rytee Jules Jacquemart po celý svůj život sbíral staré střevíce. Sbírka jeho nalézá se nyní v museu Chuny, kdež lvoří jednu z nejpoučnějších kapitol. k historri krojů. Jiní sbírali dýmky, jako na příklad vévoda z Hichelieu, nebo tahatěrky, jako Bedřich II. pruský, nebo také mčděné kollíky, jako vévoda de Morny a Nestor Roqueplan. Některé nádoby z doby Ludvíka XIV. jsou hotové parádní kusy a vynikající modely umění zpracování kovů, jež, ačkoli sloužily účelům velmi podřízeným, týmž právem jako výrobky vyšších druhů umění jsou vystavovány v museích.

Ludvík XIV Byron Jules Jacquemart Bedřich II jít morna Hichelieu Chuna

19 article

Jsou tabatěrky, jež svědčí o zajímavých psycholo- gických, ba i historických podrobnostech. Tak n příklad měla tabatěrka Talleyrandova dvojité dno. Hořejší část byla určena pro všecky, spodní část toliko pro něho samého. Podal-li někomu šňupeček obrátil nepozorovaně tabatěrku a vzal si pak rovněž špetku tabáku, jež nebyla dolknuta cizími prsty Není-liž v tom do jisté míry charakteristika lstivého. hrdopyšného a při tom přece obratného ministra zahraničního, jenž se stejným zdarem dovedl sloužiti Napoleonu, jako Ludvíku XVIII.? = Nové zprávy o Swen Hedinovi. Z Stokholmu se oznamuje: Švédský cestovatel Swen Hedin, jenž minulého jara podnikl novou cestu do střední Asie, započal dne b. září z Kašgaru, kdež nalezl pohostinského přijetí u ruského generálního konsula Petrovského, se znamenitě vystrojenou kara- vanou vlastní badatelskou cestu. Nejbližším cílem jeho jest jezero Lob Nor, o něž je tolik sporů a kdež Hedin chce pokračovat v bádání, jež provedl na předešlé cestě. Z Lajliku, jihovýchodně od Kašgaru, odcestovaí Hedin s hlavní částí své karavany na prámnu po řece Tarymu k jezeru Lob Nor, kam jest z Lajliku as 200 mil cesty. Ostatek karavany ubírá se pralesy při poříčí Tarymu. Dne 7. listopadu nalezal se Hedin s svým prámem blíže Šach jaru, kdež v tuto dobu pa- novala temperatura toliko 21/2—5 stupňů Celsia na nulou. Šach-jar nalezá se as na polovici cesty. Na prámu zřídil Hedin malou observatoř a temnou ko- moru. V noci přistál prám ke břehu, načež mužstvo položilo se kolem ohně. Nalezal-li se prám poblíže nějaké obce, bývala výprava často navštěvována domorodci, jež tledin bavil hudbou hracího stroje a produkcemi fonografu. Vědecká kořisť až do listopadu byla již velmi značná. Zatím, nenastaly-li nějaké pře- kážky, dosáhl Hedin již Loy-Noru.

Talleyrandův Napoleon Ludvík XVIII Swen Hedin Petrovský Hedin Loy Nora Asie Kašgar Lajlika stupeň Celsius

20 article

=Mikroby pod velkými stupni mrazu V královské učené společnosti londýnské podnik prof. Dewar se dvěma kollegy zajímavé pokusy vlivu značných stupňů mrazu, jež možno nyní do- síci umělými prostředky na choroboplodné bakterie. Různé druhy těchto bakterií vpraveny do tekutého vzduchu, totiž do temperatury 190° C pod nulou zůstaly po 20 hodin v této temperatuře. Když byly vyjaty, rozmrzly a opět se obřály, byly opět tak čilé, jako před tím. Ohromný mráz jim tudíž ani nejmenším neškodil. Tím jest také vyvrácena obecná domněnka, že silné mrazy zabraňují dalšímu šířen epidemických nemocí. V pokusech těchto ostatně bude pokračováno ještě při větších stupních mrazu jako na př. v tekutém vodiku. = Zajímavý případ z lékařské praxe líč dr. Cramer z Chotěbuze v odborném časopise pro oční lékařství. Jde tu o vniknutí broku do zrakového nervu, aniž tím poškozena rohovka oční a aniž pře- rušeno vidění. Jakémus hostinskému vnikly na honbě- do tváře broky, jež se byly odrazily od tvrdé cesty Jeden brok vnikl též do vnitř oka. Oční víčka byl silně oteklá, oko podlito krví, avšak rohovka byla úplně bez pohromy a vidění celkem neporušeno.

profesor Dewar doktor Cramer Chotěbuz

21 article

Ohledáním pomocí Roentgenových paprsků zjištěno. že brok vězel dosti daleko ve zrakovém nervu, tak že musil podél dolejší stěny dutiny oční zarýt se do nervu. Tím vysvětlovalo se též, že ohledání očním zrcadlem zjistilo stav normální. Vylíčené chorobné přízraky záhy zmizely, když rozlitina krve uvniiř zrakového nervu, způsobená brokem byla vstřebána = Rodinná afféra. V Paříži vzbuzuje znač- nou pozornost zalčení soudce Multiera, jehož ne- vlastní jeho syn, Jindřich Hertel, obvinil ze zprone- věření. Otec Hertlův, berlínský bankéř, oženil se letech šedesátých s Francouzskou, sl. Brunetovou ze Saint Jean D'Angěly v departementu Charente, a měl s ní tři dítky. V lelech sedmdesátých dal se Herte rozvésti se svou manželkou, jež se vrátila do Francie.

Multier Hertel Hertlův Brunetová Paříž Charente Francie Saint Jean D ' Angět

22 article

Brzy po té bankéř zemřel a zanechal každému ze svých tří dítek as půtdruhého millionu franků, kdežto rozvedené manželce neodkázal ničebo. Bývalá paní Hertelová provdala se po druhé za soudce Mutliera, jenž byl naposledy předsedou soudu v Lillu. Man- želé Multierovi snažili se dostati k sobě dítky z pr níhio manželství, aby mohli spravovati jejich jmění avšak poručenský úřad německý tomu nepřipustil Roku 1884 však se podařilo Multierovým unésti nej mladšího syna Jindřicha, tehdáž 14letého, jehož pře strojili za děvče, z Berlína a dostat jej přes hranici Mladý Jindřich stav se plnoletým, přijal státní ob čanství francouzské a odbyl si tu svoji vojenskou službu. Byv plnoletý, dostal vyplacený svůj podll. jenž se páčil na 1,251.529 fr. Multier as po osm let spravoval jmění svého nevlastního syna, jenž marně se snažil, aby mu podal účty ze své správy a teprv před nedávnem podařilo se mu dosíci toho, že mu jmění bylo vráceno. Při tom shledáno, že Multien paděláním účtů dopustil se podvodu, načež právní zástupce mladého Hertela, jenž jest řediťelem továrny na automobily v Poreichetu, podal na Multiera trestní udání.

Hertelová Multierův Jindřich Hertel Lill Berlín

24 article Spisy Karla V. Raisa:

Spisy Karla V. Raisa: Mezi lidmi. Povídky a kresby. Krám- ská cena . . . . . . . . . zl. 1.90 Ve skvostné vazbě . . . . . . . . . » 2.10 Za světem. Dva obrazy z hor. Krám- ska cena . . . . . . . . . . 2l. — 9 Ve skvostné vazbě . . . . . . . . . » 1.70 Pro mládeže Povídky ze starých hradů. če- ským dčtem vypravováno, Ilustroval Viktor Oliva. Druhé vyd. Cena váz. výt. zl. 1.50 Pod modrým nebem. Obrázková knížka, určená pro nejotlejší mládež, s četnými barevnými obrázky a ba- revnou deskou dle akvarelů V. Olivy a s básničkami od K. V. Raisa. Cena váz. výtisku . . . . . . . . . . . . Veselý svět. Obrázk. knížka, určená nejůllejší mládeži, s četnými barevnými obrázky a barevnou deskou dle akva- relů Víktora Olívy a básničkami od K. V. Raisa. Cena váz. výtisku . . . zl. 1.40 Třešně. Sbírka 12 barevných skvěle provedených obrazův a barevná deska dle akvarelů Vikt. Olívy. Každý obraz opatřen jest vhodnou básničkou od K. V. Raisa. Krámská cena váz, výt. zl. 1.20 U všech knihkupců Nakladatel F. TOPIČ kníhkupec v Praze, Ferdinand. tř.9

Karel Raisa Krám Oliva V Oliva K V Ferdinand Praha Víktor Olíva za svět z stará hrad pod modrý nebe

54 article Ppavým. Poklade

Ppavým. Poklade pro nešlastné obětí sebeprzněn onanie) atajnýchprostopášnost jest vytečná dilo: Dr. Retau-a Sebeochranů t České vydíní po 80tem vydání německém. S27 t vyobruzuními. Cena 2 zl. r. m. Čti je každý, kde trpí strašnými následky této nepravosti, upřím- ná ponaučení jeho zachranují co rok na lisíce nemočných od noodvratné smrii. Lke je dostat u nakladatelské firmy „Verlags-Magazin R. F. Blerey, Lelpzig, Neumsritzi (Sasko), jakož i v každém knihkupectvi.

doktor Retau Blerea Lelpzig Neumsritzi Sasko Český vydíň Verlagsmagazín