Ustředni Matici školské

Věstník osobní. Knížecí schwarzenbergský inženýr Josef Bezpalec složil na okres. hejtman- ství třeboňském přísahu jako úřadně oprávněný sta- vební a kulturní inženýr v Třeboni. Místa učitelská. V německobrodském školním okresu obsadí se trvale místa na školách obecných: řídícího učitele na dvoutřídní škole ve Veselém Žďáru s 1000 K, přídavkem 200 K a bytem (vyuč. nábož.); učitelů v Senožatech a Mladém Bří- šti; podučitelů v Humpolei (na chlapecké škole), na příškole v Plačkově ve Lhotici (pro příškolu speři- ckou), Mladém Bříšti, Krásné Hoře, Senožatech, Že- livě, Branišově a na příškole ve Šimanově. Škola v Humpolci je ve 3., ostatní v 5. třídě platu. Žá- dosti do 6 neděl od 21. dubna okresní školské radě v Německém Brodě. — Řídícího učitele na chlapecké škole obecné o 6 třídách v Rychnově nad Kněžnou se služným 3. třídy (žádá se způsobilost pro katol. náboženství). Žádosti do 6 neděl od 21. dubna okresní školské radě tamtéž, která obsadí od 1. května též místo zatímného či výpomocného pod- učitele. Zeměměřič. Uřadně oprávněný geometr Fr Hlavizna v Kamenné Lhotě složil na hejtman- ství v Kutné Hoře přísahu služby.

Místo školníka spolu domovníka s platem 800 K, přídavkem 240 K a bytem obsadí se na filo- sofické fakultě české university a mají přední nárok na ně poddůstojníci s opravňujícím certifikátem. Žá- dosti kolkované a vlastní rukou uchazeče psané do 31. května akademickému senátu české universitya to od žadatelů již ve veřejné službě občanské neb vo- jenské ustanovených prostřednictvím úřadním. Kdo není ještě ve službě veřejné, musí prokázati také své zaměstnání, zachovalost a úplné zdraví. Zapsané firmy. U krajského souduv Kutné Hoře: »Obchodní společenstvo zapsané s ručením omezeným« (též po anglicku a německu) v Kolíně. Společenstvo založeno na smlouvě z 18. března t. r. a na závodních podílech po 50 K Správu vedou JUDr. Frant. Kadlec, advokát v Kolfně jako předseda a Rob. Veit, obchodník v Žižkově jako jednatel. Změny při firmách. U soudu obchodního v Praze přepsána byla firma »J. Glücksmann«v Praze z firem jednotlivců mezi firmy společné, že stali se od 1. dubna t. r. Jáchym a Rudolf Glücks- mannové, oba v Praze, veřejnými společníky. Vymazané firmy. »První řemeslnická zá- ložna v Nymburce, společenstvo zapsané s růčením obmezeným« že zavedena byla likvidace. Likvidatory jsou na rok A. Hübner a J. Kynčl v Nymburce. — »V. Weinhengst«, obchod se stavivem na Pražském Předměstí, že vzdal se majitel firmy Viktor Wein- hengst, architekt a stavitel v Králové Hradci, této živnosti. — »Jos. B. Raiman«, obchodník se smí- šeným zbožím v Náchodě, že vzdal se obchodu.

Praha. Rodina prof. Ant. St. Schmelzra na místě věnce JUDru. Edm. Kaizlovi, advokátu v Karlíně . . . Černuce u Velvar. Pan Karel Truhlář, nájemce dvora, na místě věnce na rakev milého přítele p. Aloisa Lukáše, okr. ta- jemníka ve Velvarech Sarajevo. Sbírkou paní Pirnikové u če- ského stolu v hostinci u Hollmanna . . Tišice-Všetaty. Vybráno při divadelním představení dne 16. t. m. v místnostech p. Václ. Tykače Blovice. Pan JUDr. Jos. Březina z vyrov- nané trestní rozepře Jana Fořtela proti Josefu Valentovi z Lipnice, tímto slože- nou dobrovolnou pokutu

Dne 15. dubna 1900: Krejcárkova Františka, 41/2 roku, 841—I. Lichtenberg Benjamin, soukromník. 80 roků, 860—I. Metzkerova Markéta, 41/2 r., 545—I Bohatová Anna, manželka hotovitele pian, 40 roků. 360—I. Sitta Josef, výběrčí na mostě, 55 r., 993—I. Jůza Jaroslav, syn mechanika, 1 rok, 831—I. Rekto- risová Františka, manželka maj. realit, 51 r., 614——I. — Ve všeobecné nemocnici: Prokop Josef, sluha, 42 roky. Kubátova Anna, služka, 22 roky. Gärtnerová Karolina, manželka kotláře, 57 roků. Hrá- dek Václav, horník, 27 roků. — Ve vojenské nemocnici: Fencl Václav, 23 roky. — U milo- srdných sester: Pech František, zedník, 46r. Panochova Kristina, posluhovačka, 26 roků. — V dětské nemocnici: Jelínek Jiří, syn kočího, 15 měsíců. Dne 16. dubna 1900: Theisnerova Marie dcera krejčího, 21 rok, 20—V. Novák Karel, řezník 49 roků, 49—I. Klezandová Anna, majitelka domu 64 r., 488—I. Neugebauerova Kateřina, soukromnice 78 roků, 529—II. Küchlerova Mína, soukromnice 60 roků, 1114—II. Fiala Karel, syn kováře, 21/2 roku 582—VII. Stolz Vojtěch, řeznický pomocník, 42 roky 309—III. — Ve vše ob. nemocnici: Záhora Josef, nádenník, 69 roků. Richter Ignác, síťař, 46r Haklová Anna, nádennice, 52 roky. Krebsova Emilie. manželka malíře, 35 r. — U milosrdných se- ster: Janečkova Rozalie, posluhovačka, 36 r. Černá Marie, žebračka, 67 roků. — V josefovské ne- mocnici: Lippmann Leipen, agent, 67 roků.

Švandovo divadlo na Smichové. V sobotu 21. dubna. Večer 17. „PAŠIJOVÉ HRY.“ O 7 dějích a 7 živ. obrazech. Napsal ThC. J. Pauly. texty sborů složil professor Václav Müller, zpěvy Frant. Picka. Ve scénu uvedl režisér pan J. Kubík, komparsy řídí p. J. Vokoun, světelné effekty elektro- techník p. J. Hoffmann. Kostýmy dle francouzských figurin dodala firma J. Frýda v Praze. Vesměs nové 9100 dekorace. Začátek o 7. hod

Po 77. LOHENRIN. Romantická zpěvohra o 3 jednáních od Richarda Wagnera. Přeložil V. J. Novotný. Vypravil režisér pan Frant. Hynek. Řídí první kapelník p. A. Čech. Osoby: Jindřich Ptáčník, německý král, p. Kliment. Lohengrin p. Pták. Elsa ze Brabant pí. Maturová. Gottfried, vé- voda, její bratr, m. Bojarova. Telramund, brabantský hrabě, p. Benoni. Ortruda, jeho choť, pí. Klánová- Hlasatel královský p. Šír. Čtyři šlechtici pp. Švejda, Bohuslav, Žižka, Kindl. Saské a duryňské panstvo. Brabantské panstvo. Paní, pážata, manové, lid. Děj v Antverpách v první polo- vici X. století. Po druhém jednání delší přestávka. Začátek o 7. hod. Konec o 101/4. hod. Zejtra v neděli 22. dubna. Začátek o 3. hodině. Babička. Začátek o 7. hodině. 198. hra v předpl. 2. čtvrtka. Zkušební kandidát.

Postup mluvnického vyučování jest snadný, jasný, praktický a podaný v látce poutavé. Dříve vydány od téhož spisovatele: Chrestomatie jazyka ruského. Se slovničkem rusko-českým. Za 2 K 40 h, váz. 3 K a 8184 Váňova Ruská knihovna. I. Dostojevskij, Malý hrdina. S ruským textem akcentovaným, po- známkami slovníkovými a předmluvou. Za 1 K

Bylo jim jíti kolem starého chrámu v Stoke Pogisu na zpáteční cestě do města, a když si prohlédli jeho dře- věný ochoz a vížku, navrhl Jan, že by se měli podívati dovnitř. Kostelníka našli pracujícího v zahradě u domu, a odešel dovnitř pro klíče. »Zde jsou, pane, a protože jste farář, zůstanu v zahradě. Vy a vaše mladá paní mů- žete se podívati do chrámu beze mne. A myslím, že jsem ji již někde viděl,« řekl, mrknuv. Chrám byl šerý a chladný. Bylo zde jedno okno, představující anděla, vystupujícího na nebesa v tmavě modré obloze, a šlechtická lavice, jež byla vyzdobena jako divadelní lože, byl v ní koberec, ano i kamínka. Křesla v předu měla rodinný znak a za nimi byly sprostší sedadla pro služebnictvo. Jan otevřel malé moderní var- hany a počal hráti. Po chvíli počal zpívati. Zpíval »Na- zareth« a jeho hlas naplňoval prázdný chrám a vystupo- val do soumraku krovu a odrážel se a vracel se, a bylo to skoro tak, jakoby tam zpíval jiný hlas. Glory stála vedle něho a poslouchala; kouzelný klid na ni sestoupil. Pohnutí, jež se chvělo v jeho hlu- bokém hlase, tlačilo jí cosi do hrdla. »Žíti věčně! Žíti věčně!« Náhle počala plakati, štkáti a smáti se jedním dechem, a on přestal. »Jak jsem dnes směšná! Budete mne považovati za šílenou,« pravila. Avšak on ji vzal pouze za ruku, jakoby byla malé dítě a vyvedl ji z chrámu.

Nepozorovaně přecházel den u večer, a vodorovné paprsky sluneční oslepovaly jim oči, když vraceli se do hotelu na čaj. Když si jej objednávali, nechali si tam ležeti obrázkový časopis, a teď bylo zřejmo dle lehkých úsměvů, jimiž je vítali, že noviny prohlíželi a Glory po- znali. Pokoj byl připraven, stůl prostřen, okna zavřena a dříví hořelo v nizoučkém krbu, neboť se počínal pocito- vati večerní chlad. A aby zapomněla na to, co se stalo ve chrámu, nutila se k veselosti a mluvila rychle, lehko- vážně a co se jí namanulo na jazyk. Svěží vzduch jí dodal takovou barvu, že ji budou »prostě hltat dnes večer«. Avšak jak je unavená. Než koflík čaje ji obveselí, občerství, »jako Jeníčka whisky a sodová voda v posteli«. Díval se na ni s vážnou tváří; každičké slovo ho řezalo jako nůž. »Tak vy jste neřekla starouškům v Glen- fabě o nemocnici až později?« »Ne. Chcete koflík ,děvčete“? Říkají šampaňskému ,hoch', ,v zadu“, ták já říkám čaji „děvče“, víte.« »A kdy jste jim řekla o hudební síni?« »Včera. „Koláčky“? a jak podávala mísu, viklala pěstí druhé ruky a napodobila volání koláčníka. »Až teprve včera ? nie a Počala se vymlouvati. Proč by je překvapovala? A potom ti dobráčkové jsou někdy tak snadno pohor- šeni! Vychování, pěstování a předsudky, ano i krev — »Glory,« pravil, »jestliže se hanbíte za tento život, věřte mi, že není pravý.« »Hanbím? Proč bych se hanbila? Každý říká, jak bych měla býti hrdá.« Mluvila horečně, a náhlým popuďem chytla časopis, avšak právě tak náhle ho pustila, neboť když pohlédla v jeho vážnou tvář, její malá sláva jakoby se scvrkala. »Avšak dejte psu špatné jméno, víte — Byl jste tam v pondělí večer. Viděl jste něco, právě — něco ve hře?e s »Viděl jsem obecenstvo, Glory, to mi postačilo. Jest to nemožné, aby dívka žila dlouho v takovéto atmosféře