V Praze, v gobotu dne 21. dubna.

K číslu 109. Čislo v Praze za 29 a na venkově za 3h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze bv administrac na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Pošton: na měsíc 3 K 20h os dvojí zásilkou: na měsíc 3 K 80k

NARUDN

Předpla cení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Ředitelé paedagogií do VI. služebni třídy povýšení. Z Vídně, 21. dubna. Úřadní list ozna muje: Do VI. služební třídy byli povýšeni tito ředitelé ústavů ku vzdělání učitelůa účitelek: v Čechách: Ředitel ústavu pro vzdělání učitelů v Jičíně Josef Letošník a ředitel něme- ckého ústavu pro vzdělání učitelek v Praze školní rada Jan Neubauer. na Moravě: Ředitel českého dívčího paedagogia Brně Ant. Burjan a ředitel německého dívčího paedagogia v Brně, školní rada Jin dřich Sonneck. Osobní. Z Vídně, 21. dubna. Úřadní list sdě luje: Radům nejvyššího soudu Janu Hel- mannovi a Rudolfu Sedláčkovi udě- len byl rytířský kříž řádu Leopoldova. Jak povědomo, byl pan Jan Helma nn vyhled- nut za presidenta vrchního zemského soudu pro království české. Opět bouřlivá sehůze v Moravské Ostravě. Z Vídně, 21. dubna. »Arbeiterzeitunge oznamuje z Moravské Ostravy: Národní děl- níci svolali schůzi do hotelu Q uittmer o va. Horníci dostavili se velkým počtem; přes 500 havířů plnilo sál. Referát měl národní dělník Martin Wagner. Jeho řeč vzbudila bouřlivé protesty. Po něm mluviti měl so- cialní demokrat Prokeš, redakťor listu »Na zdar«. Avšak předseda udělil slovo na- rodnímu dělníku. Tu způsobena bouře na schůzi. eal Havíři křičeli, že chtějí vyslechnouti Prokeše, aby prý vyvrátil lži. Ve hluku před- seda prohlásil schůzi za skončenou. Po té se vrhli havíři na Wagnera, Šrám ka a Kolka a bušili do nich za vel- kého rozhorlení Mávano hole mi

židlemi. Nekolik narodníc dělníků bylo do krve zbito. Havíři křičeli: To máte za to, že jste nás podvedli na táboře na Horním náměstí. Konečně přišli četníci do dvorany a roze- hnali ůčastníky pažbami. Když jeden sociální demokrat proti tomu prote- stoval, byl zatčen; odevzdav však svoje na- cionále, byl zase propuštěn. žns Trapná afféra v Haliči. Ze Lvova, 21. dubna. Nedávno pro slýchalo se, že president »Haličské úvěrní banky«, člen panské sněmovny kníže Adam Sapieha podal na právního zástupce syn- dikátu malých akcionářů tohoto ústavu dra. Maierského následkem publikace bro- žury o likvidaci banky té, trestní oznámení pro zločin vyděračství.

Poslanec na říšské radě dr. W ielo- wieyski, který je v čele obou syndikatů, zaslal lvovským listům přípis, ve kterém prohlašuje, že on to byl, na jehož podnět advokát dr. Maiewski v záležitosti likvi- dačního řízení učinil veškeré kroky a že přejímá veškerou zodpovědnost za postup právního zástupce a žádá, aby zavedeno bylo vyšetřování proti němu. Ve druhém přípise oznamuje Maiewski, že stíhati bude, kníž. Adama Sapiehu pro osočo- vání soudně, podal-li skutečně naň trestní oznámení. Z polské domácí politické situace. Z Vídně, 21 dubna. »Neue Frei Presse« oznamuje « Na podnět levého centra haličského sněmu svolána jest s po be či ná schůze klubu zemských poslan ců plolských a polského koda na řlíšiské radě do Lvova na den 27. dubna. Předmětem rozpravy bude stanov isik o Poláků ke vnitřní situaci. od Děje se poprvé, že oba kluby sjednocují se ke společné konferenci. Podle »Gazety Na- rodowé« opposiční poslanci polští činiti bu- dou ve schůzi té nejprudší výtky po- litice polského kola, ve Víd n provozované. Avšak polský klub na sněmu zemském bude míti při rozhodnutía usnesení o všech takovýchto tužbách a výt- kách na mysli jen a jedině národní zájmy polské

Telegrafcké zprávy. Vyznamenání. Z Vídně, 21. dubna. (C.-B.) »Wiene Zeitung« oznamuje: Císař udělil dvor- ním radům nejvyššího jakožto kassačního soudu Rudolfu Sedláčkovi, Janu Hell- mannovi a Josefu Gstenovi rytířský kříž řádu Leopoldova. — Císař udělil velko- statkáři Bedřichu hraběti Westphaleno vi na Fürstenbergu hodnost tajného rady s prominutím tax. Z bavorské sněmovny poslanců. Z Mnichova, 20. dubna. (C.-B.) Dnes bylo pokračováno v debatě o rozpočtu mi- nisterstva kultu. Posl. šl. Vollmar (socia- lista) uvedl v delší polemice proti »zákonu Heinzovu« také zprávy časopisecké, že bylo na hr. Lerchenfelda v říšském sněmu voláno: »Hugo, to jsi učinil dobře !« Ministr- president svob. pán Crailsheim odpo- věděl, že poslední výrok jest naprosto vy- myšlený. Hr. Lerchenfeld prý nikdy nezneužil svého postavení v Berlíně jako zástupce strany, nýbrž byl vždy jen zástup- cem bavorské vlády. Ministr spravedlnosti šl. Leonrod, jakož i ministr vnitra svob. pán Feilitzsch prohlásili pak důrazně, že bavorská vláda chce § 184a vyplniti jen mezeru v trestním zákonníku, ale že nechce způsobiti umění pražádnou újmu. Během doby prý však nabyl § ten takového znění, že mohl by vésti k nepřístojnostem. Bohdá najde prý říšský sněm konečně ještě jiné znění, by se uspokojily všechny názory. Z Londýna, 20. dubna. (C.-B.) »Reu- terově kanceláři« oznamuje se z Lagosu, že jest na pochodě do země Gyamanu na se- verozápadě osady ve Zlatém pobřeží, kde

FEUILLETON. Nikam nepůjdeme! Humoreska z posledního masopustu. Zůstaneme doma! Slova ta, drtící vše jak lavina padající s hor v údolí, vyřkla dnes moje rozmilá ženuška. Tvář její nabyla př tom výrazu bohyně »Nemesis« a z očí šlehal jí nezvyklý žár, že jsem měl tisíc obav, aby po mně něčím nehodila. Nikam nopůjdeme! Bože, kdyby tak byla promluvila Boženka před čtrnácti dny, když ještě nebylo koupeno na šaty, ani odebrána vstupenka, byl bych ji zulíbal a samou radostí snad strop prorazil, tak že by mně byl starý pensionovaný hejtman Beránek se svým zubatým mopslem na hlavu spadl. Ale takle! Ty tam jsou mé illusa, rozprchly se jako šedé chmýří pampelišky. Rozvál je větérek s poslední zlatou dvacitikorunou, kterou jsem si byl jako vzpo- mínku na lepší časy uschoval. Dnes ráno, když prvé paprsky sluneční zbrázdily růžové moře obláčků, přehlédla že- nuška v duchu všechny k plesu potřebné věci. Navázala novou stuhu k starému vějíři, na pele- rýnu našila pštrosí péra, kterými se asi v létě rozháněla bílá husičku někde, u »Zlámané Lhoty«. Kuchařce Marii přikázala, aby objed- nala »frisérku« a mně uložila, abych koupil kytici. Kytici pro mne tak osudnou ! »Franc, než půjdeš do kanceláře, objednej mi u Procházky kytici a vezmi ji pak s sebou k obědu.« Myslil jsem si, když jsi koupil vše ostatní, nové šaty, lakované střevíce, ba i mo- derní šněrovačku, tak tě tahle zelenina také už

nezkazí. Udělal jsem si uzlík na šátku a na- stoupil jsem cestu. Kytici jsem objednal a ve dvanáct hodin už jsem ji vlekl domů. Zaplatil jsem sice dva zlaté místo předem rozpočtěných tří korun, protože jest nyní uhlí dražší, ale ky- tice stála za to. Bylo té kapusty dost, květinář zaobalil mi celou tu zahradu do hedvábného papíru, poučil mě, že mám kytici držet volně od těla a dokonce na ni snad ne sednout, aby se mi nezmačkala. Poděkoval jsem se slzami v očích dobrému tomu muži a boje se, aby mne nikdo ze známých nespatřil, usedl jsem do vozu elektrické dráhy. Vypadal jsem asi hodně komicky, asi tak, jako svatý na mostě, když mu na jeho svátek dají kytici do sepjatých rukou, protože se všecko na mne smálo. - Seděl jsem zadumán, jen chvílemi pohlédl jsem na roztomilou slečinku, sedící naproti mně. Ona zase vrhla koketní pohled na mne, pak na kytici a tak jsme se bavili jako kočka s myší, až ku první stanici. Pak to s námi hrklo, já jsem sebou škubl, hedvábný papír spadl a nyní jsem stál jako plačtivý posel jara, v ruce třímaje mohut- nou kytici, uprostřed usmívajících se spolu- cestovatelů. Má známá neznámá otevřela malá ústa a zaperlila: »To je krásná kytice, to bude míti ta, které ji nesete, radost4 Snad nevěsta, aneb mladá paní,« doložila potutelně. Pot mi vyvstal na čele a odpovídám zma- teně« »I ne, já jsem svobodný a nevěsty ještě nemám, já kupuju kytice jen tak . . « »A proč, prosím vás?« táže se ještě svůd- něji má krásná neznámá a kloní se ke mně blíže, tak že cítím dech horkých jejích lící. 155 »Já,« koktám, »já podporuju zahradnictví Víte,« vysvětluji dále, »to je můj sport, někdo chytá kočky, druhý chodí na všechny funusy

třetí opět sbírá pohlednice a já — kupuju ky- tice. Ostatně já jsem zahradník,« vyhrkl jsem zmateně. »Zahradník?« diví se má neznámá, prohlíží zkoumavě můj mdle lesknoucí se cylindr, hladké ruce, na nichž leskne se několik prstenů. »A to máte doma hodně růží?« vyzvídá dále. a s2Ano, slečno, celý sklenník,« lhu statečně. »Jak vám závidím, já mám hrozně ráda květiny a vy, bezcitný, jistě tuto krásnou kytici odhodíte. Nechte mne aspoň přivoněti,« prosí má sirena. Podávám jí kytici, má neznámá ve fanta- stickém klobouku, z kterého splývá stuha ohnivé barvy, otáčí kytici, zkouší, kterak by jí slušela a konečně praví: »Dal by jste mně ji ? Vidíte, co vám to udělá, když jich máte tolik?« Chci něco říci, jako že ji nesu ženě, ale vzpomínám si, že jsem se představil jako svo- bodný zahradník a raději tedy mlčím . . . . Po opětném útoku koketních očí mé neznámé po- dlehám a ochotně svoluji. Vůz zarazil a já vystupuju, má neznámá ještě chvíli stojí před výkladní skříní a zhlíží se ve skle. Přemítám, co as řeknu ženě. Mám jeti na- zpět? Ne, toho neudělám! Na prvou kytici če- kal jsem celé dopoledne a na druhou mám zase čekati odpoledne? Ještě by se mně vy- smáli. Vymluvím se ženě, že pro nával práce jsem na kytici zapomněl. Nepřejte si vědět, jak mne žena přivítala l To jsem dostal! Pak se konečně usmířilaa láskyplně mi odpustila, s podmínkou arci, že příště nezapomenu. Venku zazněl zvonek. Má žena sebou trhla. »Odpusť,« pravila a odběhla. Osaměl jsem, zapálil si doutník a v kotoučích modra-