vypukly nepokoje mezi domorodci, 300 mužů západoafrického pohraničního vojska z Ni- gerie. 150 mužů pak jde tam ze Zlatého pobřeži přes Rio Torcados. Dopisovatel sdě- luje dále, že jest v Lagosu rozšířena pověsť, že v Meku došlo k nepřátelským projevům vůči Francouzům, ale že pověst ta nebyla dosud úřadně potvrzena,

K otázce auskultantské. (Z kruhů úřadnických.) O otázce auskultantské bylo v poslední dob již mnoho napsáno a mnohá stinná stránka v postavení těchto nejmladších konceptních úřad- níků soudcovských případně osvětlena. Do ne- dávna byl c. k. auskultant širšímu obecenstvu dosti tajemnou bytostí, která pod méně indi- skretním titulem, než jest tomu na př. u c. k. konceptních praktikantů všeho druhu, pa- storkovala ve službách státu; měl se sice aus- kultant vždy hůře, než jeho soudruzi u úřadů správních, ale na venek zůstával exištencí dosti záhadnou. V poslední době přičinili se auskultanti sami řadou informačních článků a rozličnými kroky jinými o to, by osvítili poněkud svou »lesklou« bidu a pověděli upřímnou pravdu o sobě ao svém závidění hodném postavení, vedeni jsouce snahou, by tím jednak sami sobě za pomoci sýmpatie širších kruhů společenských z nedů- stojného svého postavení pomohli, jednak aby varovali mladší své druhy před přílišnými illu“ semi o krásné, ideální a také hmotně výhodné službě soudní. odoinl

Chceme dnes upozorniti ještě na jednu stránků, jíž, pokud víme, dosud nebylo šířeji povur vzpomenuto. Chceme poukázati na to, co vše dnes za nového organisačního zákona ze dne 27. listo- padu 1896 č. 217 ř. z. stát od auskultantal po- žaduje a zůstaviti pak soudu veřejnosti, zda-i a pokud lze mluviti o přemrštěnosti či skrom nosti požadavků auskultantských. Citovaným zákonem jest mimo jiné nově upravena též přípravná služba úřadníků soud- covských, kteráž pak ještě podrobněji regulo- vána jest nařízením min. spravedlnosti ze dne lio 15) srpna 1897 č. 192 ř. z. Dle uvedených předpisů stanovena jesti tato přípravná služba (dosaváde jednoroční) na 3 roky a rozdělena v pevně určených lhůtách mezi soudy okresní, sborové a státní zastupitelství končí soudcovskou zkouškou, která je podmín- kou dosažení místa adjunktského. Zkouška sama jest nyní značně stíženaa obsahuje tři stadia: domácí práci písemní vě- deckoprávního obsahu (cit. org. zák. nově za- vedená), klausurní zkoušku písemní a ústni zkoušku.

vého dýmu víděl jsem stále usmívavý obliče mé neznámé. Smála se tak demonicky, jej ma- linové rtíky stahovaly se k úsměvu. » Děkuji oane,e ta slova vířila jako symfonie jara mou rozhá- ranou myslí. el »Mužíčku mám kytici!« volá radostně žena. »Považ si: právě přišla Tóny, to jest totiž nová služebná (Máry dnes odešla) a při- nesla kytici. Je to náhoda!« Vypravovala se smíchem, »že nějaký hlupák nabídl jí ve tram- wai kytici. Byl prý hodně plešatý a dotěrný až hrůza. Dala jsem Tony za kytici jeden zlatý Dobře, že jsi zapomněl koupiti kytici, aspoň jsme ušetřili zlatku, ne-li více.« »Tony!« volá Boženka, zukažte mílostpá- novi tu kytici . . .« Vlasy ježí se mi hrůzou, neboť myslí mou šlehla jako zážeh blesku děsná myšlenka« »Což, aby ta kytice byla ode mne, Tony, naše nová kuchařka, aby byla má roztomilá neznámá z vozu a já abych byl ten plešatý chlupák. . .« Už jest tomu tak . . . Dvéře se otevřely a má neznámá s kyticí mne až příliš známou, kterou žena opětně koupila, vstupuje do toje vnitř . . Kdyby ještě byla mlčela, ale toto! Husa dala se do smíchu a konec konců byl, že pro- zradila mé ženě, že jsem já ten neznámý hloupý galantom z tramwaye. Byla bouře. Žena spustila všechna stavidla své neobyčejné vý- mluvnosti . . Nyní sedím ve svém pokoji a píšu. Ne- půjdem níkam! Příště optám se ženy, jak nová kuchařka vypadá. Beztoho se v nieh ne- vyznám. Tony, Pepi, Mili, Katy, Růža . .. každého půl měsíce máme jinou. A pak se nemá člověk v tramwayi napálit! Bnia Frant. B. Hámáčeklo

Od kandidáta stavu soudcovského bude se nyní požadovati, aby byl nejen prakticky doko- nale vzdělán, nýbrž aby také v právní theorii stál na výší doby. Odkud však má vzíti chudý. jen na své 500 zl. adjutum odkázaný auskul- tant k vyžadovanému studiu potřebné literární a žiné pomůcky, o to ovšem nikdo se nestará. Zvláště u okresních soudů venkovských těžko jich nalezne v dostatečném počtu a ustanovení organisačního zákona, že každý kandidát za účelem theoretického studia má býti dosazen k soudu, kde by pomůcky takové po ruce měl, jest více méně ideálem, který fakticky provésti se nedá. Dále požadovati se bude, jmenovitě při pí semní zkoušce klausurní, aby kandidát dokázal dostatečnou zběhlost v oboru praxe advokátní, aby uměl obzvláště vyhotoviti také ony spisy. které vyhotovují zástupci stran — advokáti a které dosud jako soudce pouze zkoumati měl. Zdálo by se, že kdo dovede správnost předlo- ženého podání zkoumati, ipso facto dovede je také vyhotoviti; tomu však tak není, a každý praktik jistě tento rozdíl dovede postihnouti uzná obtíž s tím spojenou. Konečně zkušebním předmětem při ústní zkoušce nejsou již jen, jak bývalo, ustanovení a předpisy rázu justičního, nýbrž i normy z oboru práva státního, finančního a správního.

Cestou nařízení má býti definitivně určen objem zkušební látky v těchto směrech a při úzké spojitosti četných předpisů finančních a správ- nich s praxí soudní nelze se nadíti, že by látka zkušební tím jen nepatrně byla zvětšena. Z do- sud uvedeného vychází na jevo, že nyní mladý soudní úřadník bude nucen při zkoušce proká- zati nemalý stupeň theoretického i praktického vzdělání a to nejen v oboru mu nejvlastnějším, nýbrž i v oborech s jeho povoláním pouze souvisících. Nelze upřiti, že tím zvýšeny požadavky, jež na auskultanty se kladou, v míře nemaléa že tím auskultanti doznali značného stížení svého postavení. Z ohledu na důležité a zodpovědné posta- vení soudcovo lze tuto snahu po zvýšení - prohloubení odborných vědomostí příslušných úřádníků ovšem jen schvalovati a není také úmyslem aúskultantů stěžovati si do těchto ustanovení snad z důvodu pohodlnosti nebo vě- deckého indiferentismu. Účelem těchto řádků jest jen ukázati na nespravedlivost za daných okolností tím nápadnější, že totiž přes toto zvý- šení a rozmnožení požadavků, na auskultanty vložených, nikomu nenapadlo postarati se též o přiměřené zlepšení materialní.

Dnes jest nucen auskultant znáti svůj obor důkladně a mimo to i nemalou část toho. co jest předmětem studia a praxe konceptních praktikantů finančních a politických a přece materialně zůstává za nimi. Tito mají sice ad- jutum téže výše, avšak k tomu ještě mimo četné mimořádné podpory, často ne nepatrné, vý- těžek z komisí, o kterém se auskultantovi nyní ovšem nesmí ani zdáti. Dříve, pokud ještě aus- kultanti na venkově byli samostatnými referenty a novy jednací řád, konceptní úřadnictvo v tomto směru zkracující, neměl platnosti, měla se věc ovšem poněkud jinak; tu výtěžek z komisí přece poněkud doplňoval nedostatečné adjutum a jen tak dá se za současného uvážení přízni- vějších tehdy drahotních poměrů vysvětliti, že bylo lze vydržeti, býti 6—8 roků auskultantem.

Dnes vše to odpadlo; auskultant musí sice pracovati právě tak jako dříve — ovšem ted pod aprobací — ale o nějakém vedlejším příjmu z komisí není ani řeči. V tomto směru jsou auskultanti proti konceptním praktikantům ufi- nančních a správních úřadů u velké nevýhodě a měl by se při výši adjuta na to patřičný zřetel vzíti. Jednou z největších vad našeho zkostnatě- lého byrokratismu jest, že nerad a jen s nej- větším odporem přizpůsobuje se změněným po- měrům. »Bylo tak před 10 a 20 lety, proč by tak nemohlo býti i dnes«, to jest obvyklá od- pověď na stesky, že to neb ono by se mělo změniti. Dnes však poměry drahotní tak ae změnily, že s tím, s čím snad před 20 lety dalo se žíti, dnes naprosto vystačiti nelze. To konečně uznal stát sám nedávnou úpravou plata státních úřadníků (ovšem vyjímaje auskultanty a kone. praktikanty), státních sluhů a nynějším zvýšením platů důstojnických. Často poukazuje se na to, že auskultant dnes po krátké době přijde ihned do 9. služební třídy, když je jme- nován adjunktem. To je však právě osudná mýlka, svědčící o neznalosti poměrů. Za dnešního stavu věci

neskonči mladý adept soudcovského křesla svou auskultantskou mizerii tříletou službou přípravní a složením zkoušky soudcovsk. — jak se často mylně za to má — nýbrž bude nucen i pak ještě 2—3 leta a snad i více čekati, než nadejde den a hodina jeho jmeno- vání c. k. soudním adjunktem, ve kteréžto hodnosti si pak zase 10—15 roků posedí. Konceptní úřadníci v jiných oborech státní služby jsou dnes za tu dobu již také v 9. třídě služby, když již mezi tím brali plné platy třídy 10. které se auskultantovi již nikdy ne- nahradí. Také další postup jejich jest daleko lepší, takže nejsou vzácnostmi případy, že ze dvou kollegů, kteří zároveň do služeb státních vstoupili, ten, kdo vstoupil do služby finanční, jest již radou a druhý stále ještě soudním adjunktem se slušnou řadou předchůdců. Z uvedeného může veřejnost posouditi, zda při nynější akci auskultantské lze mluviti o neskromnosti, když domáhají se mladí lidé, kteří musili absolvovati nákladná studia a kteří, nesouce všechna břemena státních úřadníkův, odstrčeni byli při. úpravě platů až za státní sluhy — aspoň toho, by poskytnuta jim byla možnost za poněkud důstojnějšího materiálního postavení vyhověti zvýšeným požadavkům, na ně kladeným.

Vždyť důvody, které v poslední době vedly ku zvýšení platů důstojnických, lze přece doza- jísta a měrou ještě oprávněnější uvésti i v jejich prospěch. Věru, kdyby měla nyní zahájená akce auskultantská skončiti skutečně nezdarem, ne- zbylo by než důtklivě raditi všem mladším právníkům, aby dobře vše uvážili, než se za nynějších poměrů věnují službě soudní; nechť nepřehlédnou také tu okolnost o pravdi- vosti našich slov až bolestně vědčící, že ne- malý počet nadaných a schopných mladých lidí z kruhů auskultantských svoji službu šma- hem onouští a že mnohý ze zbylých rád by je následoval, kdyby mu to majetkové poměry dovolovaly a kdyby mu nebylo líto časua práce, kterou již službě justiční věnoval. Snad ještě v čas nahládne se v příslušných kruzích spravedlnost a prazdivost hesla: »primum vivere, dein philosophari.«

Různé zprávy. = O vyloupení a zapálení chrámu v Au- berrvilliersu u Paříže oznamují se následující podrobnosti: Ke čtvrté hodině ranní zpozoroval poli- cista Benoit dým, vystupující ze štíhlé, elegantní zvonice chrámu, proslaveného jak v ohledu histori- ckém, tak architektonickém. Dříve než mohl učinit poplach, vyrazily plameny z oken věže. Se všech stran spěchali polekaní obyvatelé obce ku požáru, jehož záplava záhy ozařovala celé město. Hasičía vojsko přibyli záhy na místo a byli horlivě podpo- rováni obyvatelstvem. Páter Blavet s několika dů- stojníky a hasiči vníkl neohroženě do hořícího chrámu, kdež spácháno bylo neobyčejně surově pu- stošení. Obrazy svatých a sochy byly hanebně po- mazány a zohaveny a na pěti různých místech byl založen oheň. Pokladnice v sakristii byla odemknuta, nikoliv vypáčena, což dokazuje, že zločin spáchali lidé obeznámení s místními poměry. Podle způsobu, jakým krásná a cenná umělecká díla a látky byly ničeny, jest patrno, že tu nešlo o krádež, nýbrž pře- devším o zneuctění chrámu. Cenné předměty, jež se snadno dají odnésti, jako kalichy, vyšívané látky atd., zanechány zničené a takřka nic nebylo odneseno. Za- tím co farář s hasiči meškal v kostele, zřítila se věž a zvony svou tíhou prorazily sklepení chrámu. Páter

Blavet byl těžce zraněn na hlavě a policista Mous- son a hasič Quindelle pohřbení v ssutinách. Teprve po celohodinné práci podařilo se nešťastníky vypro- stit z hrozné jejich situace a dopraviti je v bezna- dějném stavu do nemocnice. K deváté hodině dopo- lední byl konečně požár uhašen. Z chrámu zbyla toliko hlavní loď a pevné hlavní zdi. Zničený chrám pocházel ze XVI století. Až do velké revoluce bylo to hojně navštěvované poutnické místo, poněvadž se k němu pojila zbožná legenda. Za velikého sucha roku 1541 prý jakás dívka před sochou Panny Marie, jež stála v těchto místech, tak dlouho se vroucně modlila o dešť, až se tvář Madony pokryla růžovým potem, načež na obloze se objevily husté mraky, přinášející kýžený dešť. V upomínku na tento zá- zrak dal Frantíšek I. položiti základní kámen ke chrámu, jenž za Jindřicha II. byl dostavěn.

= Příšerný zločin. Z Florencie se oznamuje: V cizinském pensionatě Gianniniově na Lungarnu udál se těchto dnů hrozný zločin. Domácí sluha Pietro Caciolli, muž padesátiletý, měl býti propu- štěn, poněvadž se v noci potloukal mimo dům. Při večeři mluvilo se o tomto propuštění a majitelka pensionatu vůči svým hostům vyslovila se nepří- znivě o chování se sluhy. Sluha však poslouchalu dveří jídelny a byl výrokem své zaměstnavatelky tak rozlícen, že pln vzteku běžel do své komory pro pušku, přiběhl do jídelny a zvolav: »Teď vám do- kážu svoji špatnost,« zamířil na majitelku pensionatu, signoru Giannininu a výstřelem roztříštil dámě pravé paže. V jídelně nastal hrozný zmatek, dámy křičely a snažily se uprchnout, dva páni vyskočili z okna na střechu zadního křídla, ale nikdo nepomýšlel na to, vraha odzbrojit anebo postavit se mu v cestu. Tak mohl zuřivec vystřeliti ještě dvakráte a zranil