těžce signoru Biancu Turbianovu a jejího manžela signora Oliviera Turbiana. Pak se odebral do ko- mory a sám se střelil do hlavy = Proces pro bankovní podvody. Na kri- minálním oddělení okresního soudu v Brooklyně za- počal těchto dnů proces proti Williamu Millerovi, ře- diteli tak smutně proslulého Franklinova družstva. Ačkoliv proti Millerovi jest podáno 21 žalob, bude v tomto procesu projednána pouze jedna z nich, zně- jící na krádež 1. stupně a sice obžalovanému klade se za vinu, že lstivým předstíráním okradl paní Kate Mosrovou o 1000 dol. Historii, která zavdala podnět k tomuto procesu, jsme již svého času na těchto mí- stech podali. V letě a na podzim m. r. byla otevřena v soukromém domě na Floydstreetu spořitelna pod kontrolou Franklinova družstva, jehož hlavním zá- stupcem byl Wm. Miller. Vhodnou reklamou rozšířila se rychle zpráva po celé zemi, že tento ústav platí z vkladů 10 procent úroků týdně, tudíž 520 ročně.

Lidem, kteří tomuto podniku nedůvěřovali, bylo po- ukazováno na jiná družstva, jako na př. Carnegie Co., které platí 800 a ještě více procent dividend. V cir- kulářích, kterými byla země přímo zaplavena, bylo poukazováno, že Franklinovo družstvo jest v úzkém spojení s prvními bankovními závody. Na tuto láka- vou vějičku vsedlo mnoho lehkověrných lidí ze všech částí Ameriky a v poměrně krátké době přijalo druž- stvo jen dle přiblížného rozpočtu přes million doll., z čehož větší část, jak se samo sebou rozumí, byla opětně splacena na vyplácených úrocích a na výlohy správy ústavu. Když obchody družstva dosáhly zá- vratné výše, následoval úpadek a Miller beze stopy zmizel. Na to podala velká porota žaloby. Později se Miller dobrovolně vrátil a dne 8. února poslal jej soudce Hurd pro nedostatek záruky 12.500 dol. do vyšetřovací vazby. Není pochybnosti, že byl pouhým nástrojem v rukou jiných. Nyní pokračuje se v se- stavování poroty, načež teprve bude se moci ve vlast- ním procesu pokračovati.

= Román tanečnice. Z Pešti se oznamuje Deštníkář Moric Heydenfeld žil až do nedávna se svou rodinou v poměrech dosti stísněných. As před dvěma roky byla dcera jeho Stefanie, nyní devate- náctiletá, jež šitím přispívala k výživě rodiny, vycvi- čena impresariem Ferdinandem Semmelem na taneč- nici. Byvši vycvičena, tančila a zpívala dívka v jedné pařížské zábavní místnosti na Montmartru a po dlou- hém kočování dostala se se společností Semmelovou do Petrohradu, kde vystupovala pod jmenem Stefanie Halmasieova. Obecenstvo nenazývalo ji jinak, než »krásná Stefanie« a záhy dostávala lákavé nabídky od svých četných ctitelů, jichž však nedbala. Fran- couzský generální konsul v Kijevě, pan Edmond Mol linary de Bellemont poznal krásnou tanečnici u pří- ležitosti dovolené, již trávil v Petrohradě a byl jí tak okouzlen, že ji chtěl pojmouti za manželku. Dívka svolila a minulého týdne slavil párek svatbu v Pa- říži. Mladí manželé tráví nyní svoje líbánky na jed- nom zámku v Normandii, jenž jest majetkem konsu- lovým. Mladá paní zaslala svým chudým rodičům značnou peněžitou částku.

= Fešácký kriminál, jak se zdá, jest měst- ské vězení v Ženevě, odkud těchto dnů dva vězňové zcela klidně unikli. Když při zavedeném vyšetřování náčelník departementu vnitra tázal se ředitele vězení, pana Perrina, co jej pro všecko na světě pohnulo, nechati celu jednoho z obou uprchlíků, jakéhos Parthenisa, ve dne v noci otevřenou, odpově- děl milý úřadník zcela klidně: »Můj bože, vždyt nechtěl být zavřen. Měl jsem ho snad nutit?« — Jak se zdá, lekce udělená mu při té příležitostio jeho úřadních povinnostech, mnoho neprospěla. Jakýs dozorce, propuštěný následkem útěku obou trestanců, jenž však prozatímně zastaval svoje místo, chtěje vyvést řediteli ošklivý kousek, nechal cely všech vězňů svého oddělení otevřeny. Kdyby jeden z vězňů, jat soucitem, nebyl o tom zpravil pana Perrina, ni- čeho netušícího, bylo by jej překvapení, jež jej čekalo příštího jitra, právě tak stálo jeho místo, jako jeho zlomyslného zřízence, jenž po té konečně s hanbou vyhnán. = Požár ve škole. Z Oswego, Mich., se ozna- muje: Při požáru Central High School, byli dva ha siči zabiti a 5 žáků bylo více méně těžce poraněno. Školní budova stojí na vršku, a stříkačky nemohly se k žárovišti dosti přiblížiti. Část zdiva se neoce- kávaně zřítila, a s troskami byli do hlubiny strženi hasiči Rozs a Tucker a na místě usmrceni. Škoda způsobená páčí se na 15.000 dol. = Osudné dobrodružství. Roku 1892 oženil se v Paříži hrabě Rudolf Festetič s miss Ellou Hag- ginovou, dcerou bohatého newyorského majitele lodí.

Manželé podnikali na své jachtě »Tolna« nejsmělejší a nejdobrodružnější plavby, takže hrabě dokonce několikráte upadl v podezření námořního lupičství. Plavby tyto dočkaly se těchto dnů osudného konce. Jachta »Tolna« stroskotala se blíže Minecroy na po- břeží Rudého moře a ze všech, kdož se na ní nalé- zali, zachráněn byl toliko hrabě Festetič a jeho dva sluhové. Hrabě byl dopraven do Suezu. = Spravedlivý mandarin. Ze Šanghaje se oznamuje: V jednom městě v kraji Hunanu jest mandarin, jenž mívá v obyčeji obcházet, když se setmí, po ulicích přestrojen za hadače, aby pozo- roval ruch lidu. Jednoho večera přišel do domu starých churavých manželů. Na otázku, má-li jim hádat, odpověděli mu, že nemají peněz, aby mu zaplatili. V dalším hovoru zvěděl, že oba staří man- želé po mnoho let musili zápasiti s nemocí a jinými nehodami. To dojalo mandarina a předpověděl jim brzkou pomoc. Druhého dne ráno nařídil svému tajemníku, aby ihned poslal chudým manželům 3 stučky plátna a deset taelů (as 36 korun). Když večer navštívil manžele opět ve svém přestrojení, vypravovali mu s největší radostí, že jim tajem- ník mandarinův daroval stučku plátna a 3 taely. Hadač blahopřál starým manželům k tomu darua vrátil se do své kanceláře. Zde zavolal svého sekre- táře a pravil: »Slyšel jsem, že jsi oněm chudým manželům daroval ze svého stučku plátna a tři taely. Jest velmi hezké, že takto chudým pomáháš, ale teď mi sem přines ony tři stučky plátna a deset taelů, jež jsem jim chtěl poslat ja, abych je mohl odevzdati poslovi.-

Denní zprávy. K dnešnímu číslu přiloženo jest po- kračování románu anglického spisovatele Halla Caina „Křesťan“, str. 361—364. — Situace znenáhla se mění. Také n Moravě zdají se býti krásní dnové arranjuezšti povždy ty tam. Ze vsetínského a holešovského kouře Manlicherovek zdá se, jako by se v zemi sesterské zcela jiné ovzduší bylo vyvinuloa jako by v tamějším lidu zcela jiná rozproudila se krev. Jeví se to dokonce již i na morav- ském sněmu. A jíž proto odporem nás naplňuje nacionální fňukání, jež jsme slyšeli těchto dnů, jak jsme si osudným slovíčkem »zde« uškodíl a co obětí stála tato malicherná demonstrace. Nám ani ve snu nenapadne zvětšovati snad její význam a prohlašovati bůh ví za jaký hrdinný čin tuto nicotnouepisodu v národním našem boji však odnímat lidu našemu odvahy nespravedlivým její odsuzováním, není dobrá methoda národně vychovávací. Nelíbí se nám zrovna tak, jako škemrání o přímluvu poslaneckou, by tomu či onomu problemastickému zde-rytíři udělena byla milost. Je to sice starý výrok, ale mnohdy pravdy v něm dost, že ospalí národové nej- lépe se burcují ze sna dělovými kulemi, ostatně je známo, že v Rakousku mnohem líp se vy placejí Klapkovy legie a Vílémovské a Bismar- kovské slavnosti, než loyální slavnosti před ne- přítelem. Ostatně těch obětí k vůli slovíčku »zde« nebylo tak mnoho a nebyly tak kruté u porovnání s persekucemi z let dřívějších a potom zcela zvláštní zjev u nás: kdykoli se nám v po- litice totiž něco zhatí, jsou tu ihned stroj- cové politiky, aby uvalili zodpovědnost za to na nějakou udalost zcela vedlejší a mimotní.

Za Potockého bylo to »Riegerovo memoradum Na poleonovi«, za Hohenwarta zakročení německého císaře prostřednictvím saského krále, jež nedovedlo »získat« Beusta, za Taaffa byla tím vinna » nevčasná státoprávní interpellace«, pod Badeném způsobi Lueger hrozbu, že bouří se Vídeň, a pád Thu nův — zavinilo slovíčko »zde«. Proč ta snaha, hledati vysvětlení jinde, než kde je na bíledni v té okolnosti totiž, že ve Vídni pořád a pořád ještě rozhoduje tradicionální politika tereziánská; centralistická a následkem toho též germani- sační, která ihnedo každé volnější národnostní hnutí dusí. — Situace vrhá již své stíny na- před. Bude aspoň dobře, když připravení bu- deme na to, co hlásá jistý berlínský list, že s návratem císařovým z Berlína vrátí se do Rakouska opět — staré německé panství. — Němci dospívají znenáhla také ku přesvědčení, že tím způsobem, jakým zahájena byla akce smiřovací ministerstvem Körbrovým, to nepůjde. Po panu dr. Eppingroví, jenž po- strádal v akci té paralelní součinnosti širokých národních vrstev, dostavil se dr. Lecher, jenž vyčetl ministerstvu hr. Clara, že zároveň se zrušením jazykových nařízení nepoložilo na stůl parlamentu osnovu jazykového zákona. Takové zákony nedají prý se sesmolit při uzavřených

dveřích malým konvertiklem, zákony s takové musejí býti sankcionovány veřejným míněním celé země. Také otázku tak obtížnou, jakou je otázka jazyková, vede cesta práva a spravedlnosti a ta musí býti nalezena. Národ- nostní otázka je životní otázkou Rakouska a každý občan má prý právo při jejím řešení se zúčastniti. Každá rakouská vláda má prý ale též povinnost, utvořiti si, pokudlo jde o otázku jazykovou, určité přesvědčení a to uložiti do osnovy zákona. Zákon taký ovšem nedá se nikomu vnutiti, ani parla- mentem, však voličstvo má zapotřebí času, než přemůže předsudky, emancipuje od hesel a než zvykne si uznávati, na čem trvá pevná vůle, opírající se o nezbytný zájemm státní. — — — Zde to máme: pevná vůle. opírající se o nezbytný zájem státní. Co to v prostém srozumitelném překladu znamená? »Než vzdorné české veřejné mí- nění zvykne si na německoum řeč dorozumívací, kterou my Němci prohlašujeme za zájem státní, což ale činíme ne z ohledu na stát, který je nám vůbec Hekubou, po- něvadž jsme všickni v srdici svém již dávno Prušáky, nýbrž v pevném vědomí, že státní němčina zna- mená germanisaci státu a naše národní panství.« . . . . Nu a to si dr. Lecher počká, než české veřejné mínění přivykne takovémuto nezbytnému zájmu státnímu.

— V záležitosti české veřejné školy v Mostě dostavila se včera do budovy sně- movní deputace tamních českých rodičů, sestá- vající z pp. Frid. Beyera a Josefa Faitla žádat klub poslanců národní strany svobodomyslné, aby zmařena byla snaha školní obce mostecké, jež stá- lými průtahy přes nařízení zemské školní rady se nechce postarat o vystavení vhodné budovy školní. Deputaci ujistili o podpoře klubu posl. dr. Ja- romír Čelakovský a posl. dr. Ladislav Dvořák, který ji také uvedl ku místopřed- sedovi zemské školní rady panu Zabuschovi, kde delší dobu jednali. Z té příčiny nebyl posk. dr. Lad. Dvořák ve sněmu přítomen při vyvo- lání svého jmena při hlasování o návrhu posl. Kaftana, dostavil se však po vyřízení záležitosti u vicepresidenta zemské školní rady ještě bě- hem jmenovitého hlasování do síně sněmovní, —Tonnerova nadace ku podpoře chudých posluchačů Česko-slovanské akademie ob- chodni. Dalších příspěvků zaslali: Pan cís. rada Jan Otto na místo věnce 20 K. Absolventi Česko- slovanské akademie obchodní pp.: František Balátě, Václav Bašus a Václav Dvořák v Nymburce 30 K. Pan Josef Ludvík, účetní raffinerie cukru v Rosici 10 K. Pan Antonín Vinš, účetní cukrovaru v Ko- stelci n. L. 10 K. Pan Antonín Suk v Karlíně 20 K.

Posluchači II. roč. odd. D K 32 K 50 h. Posluchači III. roč. odd. B přebytek z věnce 20 K. Pí. Johanna Pešková z Ronova 10 K. — 5Příspěvky na tuto na- daci buďtež adresovány přímo Česko-slovanské aka- demii obchodní v Praze. — Národní Beseda. Po zdařilé letošní Ná- rodní Besedě sešlo se členstvo dne 10. t. m. ku závěrečné schůzi, ve které předloženy revidovanéa správně nalezené účty, potvrzeny příjmy a odůvod- něny výdaje. N. B. honosí se také letos finančním výsledkem, který předčil dosavadní obnosy za léta minulá, Ústřední Matici školské odváděné. Při zahá- jení schůze poukázáno bylo I. místopředsedou p. Otakarem Zacharem na všeobecnou účasť a zájem mladších členů při zvaní, na správné a přesné plnění jednotlivých funkcí a kollegiální poměr oproti ostat- ním sdružením plesovým. Pokladník p. František Matura přečeti na to všecky položky příjmů a vy- dajů a prohlásil čistý výtěžek letošního roku v sumě K 6377.54. Zpráva tato přijata byla se všeobec- ným zájmem a po krátkém oslovení místopředsedy projeveny za potlesku přítomného členstva poklad- níkovi díky za jeho píli, přesnost a velkou i ne- zištnou námahu. Usneseno vyslovíti díky všem, kdož se o zdar Besedy přičinili. Podle stanov družstva jest účelem N. B. representovati plesově českou ve- řejnost a čistý zisk odváděti tou dobou nejpředněj- šímu účelu národnímu, který od r. 1881 nepřetržitě připadá Ústř. Matíci školské. Za uplynulé období 19 let odvedeno jí úhrnem K 71.841.82.

— Z městských komisí. V minulé schůzi hospodářské komise zmínil se obecní starší p. Břez- novský o nedávné kalamítě uhelné a uznal, že re- presentace obecní značně a výdatně působila ku zmírnění nedostatku mezi chudinou. Dále zmnínil se o zásluze těch obecních starších, kteří obětavě v obecních prodejnách uhlí chudině rozprodávali. Mnohdy sice nepodařílo se jím nepřehledný zástup chudiny úplně uspokojiti, ale proto přece zásluhy jejich tím nejsou zmenšeny. Řečník doporučoval, aby obecním starším pp. Němečkovi, Kasalickému, Hud- lovi, Jarošovi a Sokolovi byla věnována městská medaile za zásluhy ve prospěch obecného blaha. Hospodářská komise návrh tento jednohlasně schvá- lila a doporučila radě městské ku schválení. — Ve správní radě plynáren obecních byl p. V. Březnovský zvolen místopředsedou. Pan Schiller vzdal se členství lei v této správní radě.

— Drobné místní zprávy. V pražském poli- cejním obvodu byly včera zatčeny 74 osoby a sice 15 pro žebrotu, 8 pro opilství a výtržnost, 23 pro potulku a nedovolený návrat, 13 pro krádež. — Jarní slavnost na ostrově Štvanici byla včera navští- vena as 4000 osobami. — Tovární dělník Antonín Ouda přišel včera po 8. hod. večerní do bytu slévače- železa Václava Šenkýře v čís. 892 v Poděbradově třídě na Žižkově navštíviti svou milenku. Při příle- žitosti té oba dostali se do hádky a později i do- rvačky, která měla v zápětí značné shromáždění obe- censtva před domem. Pak zakročila policejní stráža Oudu odvedla na strážnicí. — Policejní hlídka dnes před 3. hod. ranní nalezla v Táboritské ulici na Žiž- kově u krámu řezníka p. Jaroslava Šídy v čís. 911 vypáčenou mříž nade dveřmi. Pan Šída byl pro- buzen, krám byl prohledán, ale po zlodějích nebylo ani stopy. — Nad usedlostí Kozlovkou v Malých Holešovicích v noci na dnešek několik mužů ne- oprávněně lovilo ryby ve vodě prvního pražského rybářského klubu. Při objevení se policejní hlídky dali se neoprávnění rybáři na útěk. Hlídka zabavila několik sítí a člun. Jeden z rybářů byl zatčen a sice 38letý dělník Frant. Dvořák z Nové Troje. — V ka- várně v čís. 595—I. ve Štupartské ulíci před 2. hod. v noci na dnešek způsobil 30letý Jan Amort znač- nou výtržnost. Přivolaná hlídka polícejní odvedla jej na komisařství, kam se dostal také Hugo Kantúrek z čís. 114—II., který se dle policejního oznámení do zatčení vmísil.

— Zloděj posekán šavli policisty. Ve skladišti v nádraží Františka Josefa u vjezdu do Karlovy ulice na Žižkově včera o 5. hod. odpolední udál se tuhý zápas se zlodějem, který chtěl ve skla- dišti odciziti tři pytle bramborů. Vrátný Boháč při- stih! 25letého kočího Karla Pitrusa, když pytle chtěl z nádraží odnéstí. Vrátný ho zadržel a aby mu ne- uprchl, odvedl zloděje do své budky. Za nedlouho přišel nadstrážník Lohnický a chtěl Pitrusa zatknouti. Ale zloděj byl odhodlán získati svobodu za každou cenu. Nejprve útočil na policistu lavicí, pak židlemi i stolem, na to policistu spolíčkoval a škrtil ho. Po- licista vytáhl šavli a ťal Pitrusa do levé ruky tak,