3
masthead
15. září 1901.
5
article
akazovala za zeď. Přistoupil jsem, nemálo pře-
kvapen. Tam v úkrytu stál mužíček malý, hu-
bený, bledý, černovlasý, s hustým americkým
vousem pod bradou.
Vedle něho hoch bledé pleti, s černým
hustým obočím a chmýřím pod nosem. S dě
tinskou radosti představovala miss: »Míůj ote
bratr« a tisknuvši mi ruku, pravila: »Můj při-
tel, otče, můj jediný přítel po dobu naší cesty.e
A zase skrápěla mi ruku horkými slzami. Pa-
pínkovi jsem musil slibiti, že přijmu pohostění
na několik dní v jeho residenci. Slibil, že mi
posle povoz k vlaku. Napsul mi adresu, prosil
mne, abych psal a často, libal mne na tvář.
hoch líbal mi ruku . .
Zaslechl jsem své jméno, hledali mne
Chefredaktor uvedl mne na telegrafní úřad, pak
do ekypáže. Obrátil jsem se mezi jízdou a vi-
děl skadeta«, jak s uslzeným zrakem jde rychlým
krokem za vozem, sám, bez otce, bratra, jak
šátkem mi kyne na brzké shledání. Zdálo se
mi, že ruka její posílá za mnou polibení. — —
K návštěvě hodné té rodiny — bohužel —
nezbylo mi času. A pak — — bál jsem se
že bych se podruhé louéiti musil , ..
Snad si pomyslil »kadete: »sejde s očí.
sejde s mysli !« . ..
6
article
Zmrzačená.
Zmrzačená.
Jmenovala se Floreneie Vrignauldová, ale
tehda, v době nyní už dávno minulé, volali ji
jenom zdrobněně: Flora. Byla tehda malou,
smědou dívčinkou, která vzbuzovala všude
útrpnost, neníť nic smutnějšího než pohiled na
zmrzačené dítě — a Flora byla chromá.
Zprvu byla vůbec upoutána na lůžko, nolu
sevřenou v přístrojích, odsouzena k úplné ne-
hybnosti. Později sedávala bleďoučká, mdlá ve
voziku a přijímala s neobyčejnou něžnostía
dojímavou vděčností péči, často přílišnou, kterou
ji všichní zahrnovali. Děkovala za vše zvlášt
ními, vždy novými obraty a oči její zářily př
lom nebeským svilem.
Litováno jí tím více, čím méně ona pomý-
jlela na to, aby si stěžovala. Slzy vstupovaly
nimoděk do očí každému, kdo ji spatřil po-
zději nenapravitelně zmrzačenou, při hře v za-
hradě strašlivě se potácející, vláčící za sebou
chromou nohu, uvězněnou ve složitém přístroji,
jehož kovové články chřestily při každém jejím
kroku. Také ji všichni z rodiny raději vídali
sedící hráti s panami, které zbožňovala.
A ze všech panen nejvíce milována byla
Louisa, její malá sestřička, tlustý, růžový ca-
part, krásná živá loutka, jejíž se Flora cítila
tak trochu býti » matinkou«.
Minuly měsíce, minula léta.
Flora rostla a Louisa z děťátka stala se
dívčinkou.
Pojednou, když Flora dosáhla osmého
roku, stala se s ní změna. Její veselý smích
umlkl, její žvatlání zaniklo, přestala se lichotit,
byla jako květ, klerý se uzavřel, jako plák,
jehož zpěv dozněl, jako paprsek zaeloněný
mrakem a ztratila onu bezstarostnou veselost.
která je půvabem dětství.
Floreneie Vrignauldová
Louisa
Flor
Flor
7
article
Nedůvěřivě vymykala se stykům se všem
i s Louisou, jejíž neustávající lichoty příkře
odmítala. V touze po samotě vyhledávala nej-
skrytějši kouty v zahradě, chodila volným, šou-
pavým chodem a v zimě, kterou Vrignauldovi
trávili v Paříži, nechtěla vycházeti, předstírajíe
choroby, jež lékař nemohl nijak nalézti.
Její matka překvapila ji jednou sedíel
v koutku, okty opřené o kolena, tvář v dla-
ních, krk napjatý a oči vytřeštěné, dívajícíse
na Louisu, která skákala přes provaz. Paní Vri-
gnauldová se zhrozila, odhalujíc takto z nen
dání příčinu změněné nálady Flořiny.
»Je žárlivá na svou sestru!«
Paní Vrignauldová, zvyklá již a smířená
s politování hodnou zmrzačenosti Flořinou, an
se neptala, jak se mohlo státi, že žárlivost, tatc
jedovatá bylina, mohla vzrůsti v duši dítěte.
Louisa
Vrignauld
Vri
Vrignauldová
Paříž
Flořin
8
article
Ubohá, trpící dušinka l
Nyní by bylo bývalo na čase ji litovati.
nyní, kdy děsila svými závistivými pocity a ne
lehda, kdy ratost ze života a sladká nevědo
most všecku ji naplňovaly. Od toho dne, kdy
Flora, pozorujíc svou sestru, počala se sn
porovnávati, poznala své neštěstí a tím dnem
leprve stala se opravdu mrzákem.
A doma se jí nyní skoro báli, viděli v ní
stálé nebezpečí pro Louisu, nevinný předmět
její závisti. A vskutku, když tako se krčila někde
v koutku zamračená, zamyšlená, se rty sevře-
nými, očima upřenýma, blýskajícíma náhlou, ta-
jenou zlobou, podohala se divokému zvířeti,
hotovíeímu se ko skoku. A když odněkud zalehl
zvuk přistroje na její noze, sevřelo se mimoděk
každému srdce.
To vše netrvalo ale dlouho.
Čas, aniž by vrátil Floře jjejí dřívější ja-
rost, přece ji uklidnil. Jen její zamyslenost zů-
stávala táž. Když jí bylo třináct roků, projevila
přání, zvěděti příčinu svého zmrzačení. Dově-
děla se, že někdo ji choval a z nešikovnost
upustil. Kdo? Rodiče odpovídali vyhýbavě.
Kdo?
Tuta, stará Tata zodpověděla tuto otázku.
Louisa
Flor
flóra
Tut
9
article
Byla to sestra pana Vrignaulda, mnohem starší
než on a tak ošklivá, že ani věk její nebylo
lze určiti. Byla v domě již mnoho let a dle
prostého zevnějšku byl by ji každý vřadil mez
chudé přibuzné, z milosti živené ve stáří, Ale
všichni v domě chovali se k ní s největší po-
zorností a úctyplnou láskou; radili se s ní, vy-
hovovali jejím choutkám a řídili se jejím přá-
ním. Když před lety Vrignauldovi, pobouřeni
divokým chováním Flořiným, chtěli tuto dáti do
kláštera, zakročila tela a její vůle se stala.
Flora zachovala vděčnost za toto zakročení
staré Tatě a mezi stařenkou skoro zmrzačenou
ošklivostí a tímto znetvořeným dítětem povstala
tajemná náklonnost.
Zatím co rusovlasá, bujná Louisa prohá-
něla se v zahradě nebo v dětském pokoji, od-
cházela Flora ke staré Tatě. Usedala u jejích
nohou, stáhla sukničky, aby nebylo vidět pří-
stroj na jeji noze a vyšívala, četla neho pletla
a stařenka, schoulená ve své lenošce, ruce se-
pjaté, oči přivřené, chmůru starosti vždy na
svém žlutém čele, zdála se mysliti na věc
velmi vzdálené, pokryté již prachem zapo-
menutí . ,
Tak míjely hodiny v nerušeném tichu.
Jednou ráno Flora vyrušila stařenku z je-
jich dum náhlou otázkou
»Tak to tatínek mne pustil na zem, když
jsem byla malá, viď?«
A tato zvolala svým zlomeným, zastřeným
hlasem
»Ale ne! Co ti to napadlo? ... To Štěpán
tvůj bratranec z Marseillu... tvůj bratranee
Štěpán Aubriet«
Flora vzala album, otevřela ho a ukazo
vula tetě:
»Tento?
»Ano, moje zlato, to je on jako školák
tu je, jak byl u prvního přijímání. . . A zde je
už jinochem . . «
Flora zavřela album a jakoby zvědavost
její byla úplně ukojena, nikdy víc se o tom
nezmínila.
Vrignauld
Louisa
Štěpán
Aubriet
Tata
Marseille
Flor
10
article
II.
Ale myslíla ustavičně na tohoto mimovol-
ného svého kata, jehož vinou trpěla a bude
vždy trpěti. Neboť — věděla to dobře! — ten
žíravý smutek, který jako rez lpěl na její duši
zohyzďuje i její obličej a neopustí ji nikdy
více, tento trpký host oloupil ji o bezstarost
nost dětství a také ji připraví o půvab mládí.
Měla nyní jen jeden eíl.: poznati Štěpána-
Pamatuje se na to? Ví, že jeho vinou, neobrat-
ným jedním pohybem život ditěte, děvčete
ženy jest a bude zničen, zkažen, ztracen
zpleněn? Pamatuje se na svou oběť, zatímeo
tato snaží se úsilovně představiti si jej ? Zda
něl dy v jeho smích nepadne vzpomínka nan
svým temným stínem, zda nebodne ho někdy
osten výčitky?
Štěpán
11
article
Zatím co Flora dospívala, sledovala v mysl
své i pokroky svého bratrance. TTajila svůj zá
jem, ale bedlivě naslouchala pokaždé, bylo-li
vysloveno jmeno Aubriet a zvěděla tak množ-
ství podrobností, dle nichž hleděla si potom
sestrojiti nejen obraz svého bratrance, alei
jeho okolí. Zvěděla takto, že pan Aubriet, otee
— švakr její matky — je muž přísný, pyšný
pevné vůle a neústupný, před jehož vůli po-
korně se skláněla paní Aubrietová, žena jemná
a ušlechtilá, ale bojácná a tichá. Štěpán byl
vychován tvrdě; dětství strávil nad knihami,
uvězněn v učebnách, nemilosrdně trestán pro
každý přestupek otcem ctižádostivým, který te
prve po značných úspěších synových ve skolách
ráčil uznati, že tento je »výborný hochi«. Jed
noho dne jako vítězná fanfára zavzněla Flořinu
sluchu zpráva, že Štěpán vstoupil na polytech-
niku a rodiče jeho k vůli němu opustí Mar
seille a odstěhují se do Paříže.
Škodolibá radost opanovala Floru, pocítil
ulehčení: pomstí se. Všemi prostředky bude se
snažit o pokoření tohoto hocha, dosud plného
úspěchů a sebevědomí. Zapomnělli již na zlo.
které způsobil, připomene mu je výmluvněa
vylíčí mu podrobně všecky smutné následky.
aby navždy zkalila jeho klidnou, pokojnou mysl.
Aubriet
Aubrietová
Štěpán
Paříž
Flor
12
article
Štěpán přišel a od prvního spatření získal s
tuto plachou dívku, ne tak svým pěkným ze
vnějškem, který ve stejnokroji tím více vynikal,
jako svým jemným a ušlechtilým chováním, vy-
branou zdvořilostí a něžnou pozorností, kterou
ihned Floru zahrnul.
Bránila se tomu, namlouvala si, že Štěpán
takto snaží se jen získati si jejího odpuštění
za neštěstí, které způsobil a vyčítala si, že tak
lehkověrně vychází mu sama vstříe. Umiňovala
si, že bude příkře odmítati vypočítavé chování
svého bratrance.
Ale sotva se objevil, již ji získal nanovo.
Štěpán zajímal se o ni velice; věděl, že
je výbornou hudebnicí a prosfval ji, aby mu
zahrála; chválil její vážný, opravdu krásný
hlas a přával si často, by mu zpívala, obdivo-
val se sběhlosti jejích ruček nejen ve hře, ale
i v ručních pracech. Usedla-li, jistě byl tu
Štěpán a skláněje se na koleno, podstrkovaljí
podušku pod nohy. Slo-li se na procházku, na-
bídl jí rámě a Flora pociťovala veliké uspoko-
jení. Stávala se sebevědomou, vždyť on ji usta-
vičně chválil a věnoval jí většinu času, který
trávil u nich a přicházival každou druhou ne-
děli a pokaždé našel na ní novou příčinu
k obdivu.
Jednoho dne, když stará Tata ve své le-
nošce, v níž už tak dlouho zvolna odumírala.
chválila chování Štépánovo a jeho pozornos
k Flofe, zeptala se tato:
»Mysliš, teto, že se pamatuje na to, jal
mne pustil na zemi ?«
Stařenka zadívala se pozorně na svou ne
a po chvili rozmyslu řekla zvolna:
»Jest-li mu to nikdo nepřipomenul, což je
velmi pravděpodobno, ledy se sotva pamatuje.«
Fiora málo dbala této vyhýbavé, neurčit
odpovědi.
V jejím srdci vstávalo skvoucí ráno a ona
cítíc, že je to láska, ráda uvěřila, že je milo-
vána navzájem.
Štěpán
Flor
starat Tata
13
article
Děkovala bohu a ani se mnoho nedivila
Viděla v tom jen zřejmý důkaz spravedl-
nosti věčné, oniž jí bylo tolik výprávěno. Vždyí
se slušelo, aby ten, kdo zlo způsobil, zase je
napravil. Bůh dopustil, aby Štěpán ji zmrzači
a nyní zas bůh poroučí, aby ji pojal ve svou
nárnč a chránil ji po celý život.
Flora považovala se za nevěstu; její dívě
sny, až dosud potlačované, vykvétaly nyní v ča-
rovné kráse a plnily ji blahem.
Minula léta, Štěpán vystudoval polytechniku
a vstoupil do služby, ale dosud se nezmiňoval
o svých úmyslech vůči Floře; tato schvalovala
tuto jeho rozvahu — dokud nemá jisté posta-
vení, nechce promluviti a má dobře.
Ještě několik měsíců minulo.
Byly prázdniny a Štěpán příjel na villu.
kterou jeho rodiče najali v sousedství Vrignaul-
dových.
Flora pohnuta a rozochvělá řekla si,ž
kýžený okamžik nadešel.
Jednoho parného odpoledne utekll se Ště
pán, Flora a Louisa před bouří do malého s
lonku. Panoval tam příjemný chládek.
Mladí lidé usedli a hovořili, potom Štěpán
prosil:
»Nechtěla byste, Floro, zazpívati »Loučen
pastýřes od Benj. Godarda ? Je to taková krásná
skladha a vy ji tak dokonale přednášíte.«
Poslušně zpivala Flora:
S bohem, má drahá pastýřko,
s bohem, má lásko jediná !...
Vkládola do písně celé své umění, celou
svou duši a chtěla ještě viděti také je j, svěho
»pastýře«; nad pianem viselo benátské zreadl
a Flora tam pozvedla své zanícené zraky. Vzr
eadle spatřila Štěpána, vroucně libajícího ručký
usmívajicí se Louisý.
Hrdost ji udržela, dozpívála píseň; jej
hlas se chvěl, ale oni toho nepozorovali. Poton
vešla paní Vrignauldová a Flora, předstírajíc bo-
lení hlavy, odešla.
Štěpán
Louisa
Godard
Vrignauldová
flóra
Flor
flóra
14
article
Klesla na koberee ve svém pokoji; hlav
jí třeštila, smysly se zastřely a ona zoufale pla
kala; oplakávala své ztracené štěstí, své sny
o lásce zničené dříve, než by se byl i jediny
z nich uskutečnil. Sténala ilumeně, dusíc ještě
svůj nářek šátkem a při každém silnějším za-
chvění jejího těla zachřestily kovové články pří-
stroje na její noze. Odporný zvuk ten pronásle-
doval ji až i v její bolesti a zněl jako výsměch
v zoufalý její ston.
Pokřik, běhání sem tam, klepání na dvéř
její konečně ji vyrušily. Osušila oči a olevřela
Louise, která vběhla všecka bez sebe:
»Ach, má Floro, jaké nešlěstí ! — Tata ! ..e
Nasli stařenku v její lenošce mrtvou.
Všecka ponořena ve svou bolest, děkovala
Flora bohu sobecky, že povolal stařenku k sobě
zrovna dnes. Dík tomuto smutku, bude se moe
aspoň vyplakat
Vypukla znovu v pláč a Louisa, také velm
dojatá, chtěla obejmouti sestru, ale tato ji od
strčila:
»Nech mno ! Nech mne
Během dnů, které potom následovaly, žila
ubohá zmrzačená jako stroj. Konala obvyklé
práce, ale duch její byl stále jinde, osoby i věci
viděla kolem sebe jen jako ve snu, slyšela zvuk
slov, ale nechápala je.
Louis
Tata
Nasnout
Louisa
flóra
15
article
Ale pojednou bleskla ji hlavou vzpomínk
a hned otřásalo se celé její tělo zoufalým plá-
čem, tu utíkávala vší soustrasti a zamykalase
ve svém pokoji.
O, bláhová, bláhová! Co si to myslila
V co doufala? Jak jen mohla zapomenouti, že
je mrzák, že je ošklivá, nevlidná, zalím co
Louisa září všemi půvaby svých osmnácti jar
Po nějakém čase řekl pan Vrignauld Floře:
»Máš věru příčinu truchliti tolik pro tetu
Tatu, neboť i ona chovala k tobě vroucí náklon-
nost. Odkázala ti celé své jméní, milé dítě a je
to hezkých pár grošů, bylať velmil šetrná, ubohá
stařenka. Zde jest list s tvou adresou, který
jsme našli při její poslední vůli.s
Flora vzala zalepenou obálku, kterou i
otec podával, roztrhla ji a četla : »Moje zlat
dušinko! Dávám Ti vše, co mám, neboť T,
více než každá jiná budeš potřebovati peněz.
Louisa
Vrignauld
Tata
Flor
flóra
16
article
Od nynějška jsem bez starosti o Tvou budoue-
nost a jen prosím boha, aby Ti dal Štěpána z
manžela.«
»Co ti píše, že tě to tak dojímá?-
Flora rozdrtila list na drobné kousíčky
odpověděla příkře:
»Nic, co bych měla opakovat.«
Dech se jí úžil, rýchle vyšla do zahrady
Ubohá, drahá Tata ! Jaké oběti si ukládala
k vůli ní! Nač to jmění? Marné bohatství ! Po
nižující bohatství! Touto svou velikomyslnost
dosáhla stará Tata jen toho, že udělala z Flory
žádoucí kořisť pro slídiče po věnech. Neplodné
bohatství!
Pojednou se Flora zastavila.
Zaslechla pláč, tu za tím keřem. Nahnula
se a spatřila Louisu v slzách.
»Co je ti?« ptala se mimovolně.
Tentokráte ale Louisa ji odstrčila a zvolala
»Nech mne !«
Večer při stole pozorovala Flora všeobecnou
sklíčenost a zvěděla, že Štěpán byl náhle od-
volán k svému pluku a že odjede zejtra.
Aubrietovi půjdou se synem, opustí ihned
letní pobyt. Flora vysvětlila si tím zármutek
Louisin a pocítila jakési ulehčení, slzy Louisiny
jakoby tišily vlastní její zármutek.
Ale přece ztrávila Flora neklidnou noc, tu-
šila za bolestí sestřinou a za skličeností svých
rodičů skrytou příčinu, kterou chtěla znáti sto
co stůj. Nahližela sice, že mohl odjezd Ště-
pánův velmi zarmoutiti Louisu, vždyť i ji, zhr-
zenou, bolel, ač se k tomu nepřiznala. Ale když
Louisa věděla, že ji Štěpán má rád, že bude
jeho ženou, nač ten zoufalý pláč? Během ne-
konečných bezesných hodin ptalu se Flora marn
po příčině a jen čím dálo tim určitěji nabývala
přesvědčení, že jí něco skrývají.
»Však se to dovím,« řekla si.
A umínila si, že bude pátrat.
Druhého dne z rána viděla Flora ze svého
okna Louisu nejistým, váhavým krokem jíti smě-
rem k nejzazšímu konci zahrady.
Štěpán
Louisa
Louisin
Šta
Tata
Flor
17
article
»Má jistě dostaveníčko!«
Flora uhodla, kam sestra míří, rychle vyšla
také a šla oklikou k těmuž místu. Aby ji chře-
stění přístroje na noze neprozradilo, přidržovala
si jej rukou a šla shrbená. Tak došla až k opu-
štěněmu konci zahrady, býval to druhdy jejt
zamilovaný koufek. Zaslechla hlasy a plížila se
kolem křoví až k lavičce, ukryté v houští. Po-
znala hlas Štěpánův a Louisin, nerozeznávala
slov, mluvili tiše, ale hlasy se blížily a jak Flora
předvídala, usedli milenci brzy na lavičku, ob-
rostlou mechem.
Štěpán pravil:
»Neznáte mého otce, milá Louiso !...Je
to muž železně vůle, neoblomný!«
»Ale vždyť mne míval rád... Myslela jsom.
že souhlasí. ..«
»Bohužel! Je to hanba, co vám musím
říci... Doufal, že i vy budete dědit po své
tetě... Když zvěděl, že jenom vaše sestra jes
dědíčkou, změnil své mínění...«
»Ach!« vzdychla Louisa, »proto !«
»Neplačte, můj miláčku, má zlatá dušičko
neplačte! Nebeřte mi všecku zmužilost. Podaří
se mi obměkčiti otce, jsem tím jist. Ale musíme
být trpělivi. Nesmíme na něj zprudka. Právé
teď ještě jsme měli spolu hrozný výstup ! Ne-
plačte! S pomocí mé ubohé matičky, která je
také všecka zničena těmito událostmi, podaří se
mi oblomiti ho... Mějme důvěru, Louisinko
Ach, neplač, prosím tě «
Pravil »neplač«, a sám plakal, přitahuje
rusou hlavu Louisinu na svá prsa.
Skrze listoví pozorovala Flora toto smutné
skupení.
On plakal ! To bylo příliš pro ubohou trpíech
dívku, chtěla již vzkřiknouti, ale pak raději tiše
a opatrně odcházela, stydíc se trochu za sv
Flor
Štěpánův
Louisin
Štěpán
Louisa
Flor
18
article
tajné naslouchání a zmatena odhalením tolikeré
bolesti vedle svěho utrpení.
Když byla již dosti daleko, zastavila se
přemýšlela. Pak hodila hlavou, jakoby chtěla
říci: »tím hůře pro ně!« a dala se směrem
k domovu. Ale když došla ke mříži, obrátila
se náhle a spěšně šla po cestě, vedoucí k ville
Aubrietových.
Tam bylo vše v nepořádku, všude stály
bedny a vaky.
Flora dala se dovésti k tetě, kterou zastal
s uplakanýma očima, se stopami přestálých
útrap v tváři.
»Mohu mluviti se strýcem? Chtěla bych
mu něco důležitého říci ve vaší přítomnosti.«
Úsedla, znavena chůzí.
Pan Aubriet přišel a jevil neobvyklou po-
zornost k mladé divce, což tuto rozčilovalo, cl-
tila, že jeho zdvořilost platí dědičce.
Přerušila ho zkrátka.
»Strýčku, « řekla mu, »musím vám říci, že
vidím v závěti starušky Taty nespravedlnost
že míním děliti se o dědictví se svou sestrou
Louisou. Budete i nyní ještě odpírati svolení své
k jejímu sňatku s vaším synem ?
Pan Aubriet nevšiml si urážky, couvl až
ke zdi údivem, ne obdivem.
Aubrietový
Aubriet
Strýček
Louisa
Flor
19
article
»To bys udělala ? ... Ty ? . .. Opravdu ? ..
»Mám k tomu, doufám, právo.«
Zapomínaje na svou vážnost, vyběhl nynt
pan Aubriet ven a volal:
»Štěpáne!. .. Štěpáne !. . . Kde vězíš ?
Paní Aubrietová, všecka změněná, chopila
Floru do náruče.
»Ty jsi anděl! Jak šťastnou mne činíš
A jak šťasten bude teprve oni l«
»Ach, ne, ne! Neděkujte mi, tetičko !«
Potřeba sdilnosti zmocnila se mladé dívky
přiznání její oběti tlačilo se jí na rty; zadržela
je. Ale paní Aubrietová je postřehla. Obě duše,
milující touž bytost, rozuměly si, ač mlčely.
»Je to zcela přirozeno,« řekla potom Flora.
Na dvoře volal pan Aubriet:
»Konečně jdeš ! ... Pospěš přece ! . . «
Flora vyvinula se z náručí paní Aubrietové.
»Nechceš se s ním setkat?« vydechla tato
sotva slyšitelné.
»Ne.«
»Nuže, nech se ještě jednou obejmout ! ..«
A zatím co s jedné strany slyšela blížiti
se pravidelné a pevné kroky svého syna, slyšela
na druhé straně vzdalující se, potácivé krokya
chřestění přistroje ubohé zmrzačené.
Napsal Gustav Guesviller,
přel. Bož. Slívová.
Aubriet
Štěpán
Aubrietová
Guesviller
Bož
Slívová
Flor
20
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Hrabě Lev Nikolajevič Tolstoj, jak
nyní delinitivně rozhodnuto, odebere se ještě během
tohoto měsíce na Krym. Stařičkého básníka »Anny
Kareniny« provází jeho manželka, hraběnka Sofie
Andrejevna a jeho dcera Marie. O místě pobytu na
Krymu není dosud rozhodnuto. Několik majitelů na-
bídlo Tolstému svoje villy, nalezající se v nejkrás
nějších částech Krymu. Jedné z těchto nabídek svých
přátel Tolstoj také použije. Lev Nikolajevič jest nyní
úplně zotaven ze své nemoci. Obvyklé svoje výlety
koňmo přese všecko zrazování lékařů opět započal.
Četní ruští a cizí ctitelé Tolstého byli v posledních
týdnech na Jasné Poljaně. Sochař Arnson použil
svého pobytu na panství, aby zhotovil poprsí Tol-
stého, jež překvapuje svou věrností.
= »Nesmrtolné« divadlo. Originelní podnik
započal počátkem tohoto měsíce svoji činnost ve
Stokholmu. Jmenuje se »nesmrtelné divadlo« a jest
spojením kinematografu a fonografu. Podnikatelka
jest Francouzka, paní Brígnaultová, jež v původní
řeči vyložila účel svého jevišté. Divákům předvedena
mimo jiné scéna šermu z »Hamleta« se Sarou Bern-
hardtovou a výjev ze »Cyrana« s Cocquelinem, jakož
i půvabná »danse ancienne« s Cléo de Márode.
Pravdivost šermířských výjevů zvýšena tím, že za
oponou nápodoben chřestot mečů. Fonograf nápodo-
boval hlasy účinkujících, jako paní Réjaneovy atd.
avšak celý vynález jest doposud v pouhých začát-
cích, aby mohl s jeviště činit uspokojivý dojem
Některé z výjevů byly značně rozsáhlé, tak na př.
znázorněny tři první výjevy z baletu »Ztracený syne
bez přestávky.
Nikolajevič Tolstoj
Karenina
Sofie Andrejevna
Marie
Tolstý
Tolstoj
Nikolajevič
Arnson
Francouzek
Brígnaultová
Cyrano
Cocquelin
Cléo
Márode
Réjaneův
Krym
Tolo
Nesmrtolný
Sara Bern
21
article
= Huyemans se vrátí do Paříže. Benedik-
tini z kláštera v Ligugé, kde známý spisovatel J. K
Huysmans mešká jako bratr laik, rozhodli se, že se
přestěhují do Belgie. Huysmans, tázán, bude- li je tam
následovat, prohlásil spolupracovníku časopisu »Ma-
tin«, že se nepostěhuje do Belgie, že však také ne-
zůstane v Ligugé. »Bude se mi stýskat po domě,
který jsem dal vystavět a v němž jsem bydlel toliko
tři roky,« pravil. »Žil jsem tu úplně odloučen o
světa, popsal život slavné světice schiedamské (svaté
Lidwinny) a dokončil poznámky pro svůj přiští ro-
mán »L'Ohlat«. — »Avšak můžete přece i nadále
užívati obydlí v tomto rozkošném kraji a zde, vzdá-
len hluku měst, jež nenávidíte, pracovat,« namítal
žurnalista. — »Hrozím se hluku automobil v Paříži,
ale nemám také zálibu ve venkovském životě. Stro-
my, potoky, luka nepraví mi ničeho. Paříž je lepší
než Ligugé, když tu mniši nebudou. Budu se aspon
moci procházeti po nábřežích a choditi do chrámu
sv. Severina a Notre-Dame, poslouchati dobrou c r
kevní hudbu. Přes to jest to pro mne pohroma.
Huysmans
Paříž
chargé
Belgie
Ma
chargé
svatá Lidwinny
svatý . Severin
NotreDam
22
article
Myslil jsem, že jsem konečně nalezl klidu a nyní
jsem vržen nazpět do života. Zajisté že nebeský tru-
hlář staví židle »moderne style«, jež se rozsypou,
chcete-li na fnich spočinout.« — »Kde se usadíte
abyste se vyhnul hluku a návštěvám?« — »Na le-
vém břehu Seiny, kde jedině lze bydlet; v nějaké
klidné ulici, zcela blízko některého kláštera — zbu-
de-li ještě nějaký. Dne 25. září nebude v opatstv
již jediného mnicha a já odjedu, abych si pro říjen
vyhledal nějaký koutek.«
= Umělecká sbírka Soldatěnkova. Ozná-
mili jsme již že nakladatel Soldatěnkov, jenž zemřel
v květnu v Moskvě, odkázal ve své závěti svojí dra-
hocennou uměleckou sbírku rumjancovskému museu
v Moskvě. Museum v poslední době umístilo sbírku
umění milovného millionáře ve svých místnostech,
takže jest obecenstvu přístupna. Mezi obrazy vyni-
kají některá díla známého historického malíře Iva-
nova (1806—58), mezi nimi »Kristus zjevuje se lidu«
a dvě Maří Magdaleny. Dále zastoupeni tu genrista
Soldatěnkův
Soldatěnkov
Iva
Kristus
Máří Magdaléna
Seina
Moskva
23
article
Pecov (1833—82), biblický malíř Gaj (1831— 94), Aj-
vazovskij. Vereščagin, baron Klodt, krajinář Poljanov
(narozen 1844, professor Lagorio, jehož pohledy na
moře jsou značné ceny, mladý Kotarbiňski, Viktor
Vazněcov a mnozí jiní. Zastoupen tu též podobiznář
Brjulov (1799—1852) a ze starších malířů zastoupen
tu též Jakobi obrazy »Smrt Robespierrova« a »Šaškové
na dvoře carevny Anny Ivanovny«. Z obrazů malířů
mimo ruské nalezají se tu Siemiradzkého »Mečový
tanec« a »Orgie Tiberiova«, pak »Madona« Plockhor-
stova. Z četných sochařských prací vynikají zejmena
Antokolského »Kristus“ a »Mefisto« z mramoru, ja-
kož i dvě pěkné skupiny Lancretovy.
= Zahrada přátelství. Z Londýna se ozna-
muje: Jakýsi druh živého památníku, v němž kvě-
tiny a stromy zastupují místo více méně sentimen-
tálních výlevů citlivých duší, vytvořila si lady ol
Warwick, šťastná majitelka Easton-Lodge, v jedne
části svého rozkošného parku, jemuž dala jmeno
»zahrada přátelství«. Kdokoli z velkého kruhu jejich
přátel a příbuzných během let meškal u ní na
Easton-Lodge, zanechal tu vlastnoručně zasazenou
květinu neb stromek na památku a jakmile sazenice
vzrostla, opatřena byla srdcovitým štítkem se jmenem
toho, jenž ji zasadil. K »zahradě přátelství« pojí s
místo, posvěcené památce Shakespearově. V této čá-
sti parku ctitelka slavného básníka neopomenula ani
jediné květinky, již uvádí nesmrtelný William ve
svých dílech. Porculánové tabulky s tím kterým ei
Aj
Vereščagin
Klodt
Poljanov
Lagorio
Vazněcov
Jakobi
Robespierrův
Šašek
Ivanovna
Tiberiův
Madona
Antokolský
Kristus
Mefisto
Lodge
William
Gaj
Londýn
Warwick
Easton
Lancretův
Pecov
24
article
tátem dokazují, jak dokonale zná ctitelka svého za-
milovaného autora. Podle záhonů lilií a růží, u nichž
čte se francouzský citát: »Peu de choses, mais ro-
sese (málo, ale růže), vede stezka k »bosketu citu«,
kde poetická zahradnice na ozdobných štítkách, při-
pevněných na rostliny, zaznamenala dojmy a po-
city, jež v ní vznikly při pohledu na tyto rostliny.
= Podivná diplomatická afféra. Z Madridu
se oznamuje: Zástupci cizích států, pověření u špa-
nělského dvora a meškající nyní v Zarauzu, blíže
San Sebastianu, podali španělské vládě stížnost, jež
vzbuzuje všeobecnou veselou pozornost. Příčina této
stížnosti, podané na železniční společnost San Se-
bastian-Bilbao, jest vskutku zcela zvláštního rázua
nepostrádá jakési groteskní komiky. Diplomaté stě-
žují si totiž, že onehdy na cestě ze Zarauzu do San
Sebastianu ulovili si blechy a, račte odpustit! ——
i vši! Stalo se to tak: Před několika dny byla u
dvora v San Sebastianu velká zábava, k níž po-
zváni byli i cizí diplomati. Poněvadž trať mezi Za-
rauzem a San Sebastianem jest jen krátká, oblekli
se diplomaté, bydlící v Zarauzu, již doma v parádní
uniformy a jeli tak do královské residence. Na jedné
ze stanic vniklo do vagonu diplomatů několik hokyň,
jež nenalezly místa ve vagonech pro ně určený ch.
choses
Madrid
Zarauz
San Sebastian
Bilbao
Sana se
25
article
Všechny protesty diplomatů byly marny; nezl ylo
než oddati se osudu a jeti do San Sebastianu s ho-
kyněmi. Avšak společnost těchto bodrých žen byla
by bývala ještě snesitelna, kdyby nebyly měly s se-
bou kuřata. A kuřata měla blechy a vši, jež poctily
svojí návštěvou i vznešené hodnosty, kteří o závod
s hokyněmi se počali drbat a škrábat. Když přibyli
do San Sebastianu, utekli se páni diplomaté kvapně
do hotelu, aby dali sebe a svoje šaty podrobiti dů-
kladnému očištění a všeobecné desinfekci práškem
na hmyz. Když to vykonáno k nemalému veselí
sklepníkův a panských, mohli se diplomaté teprve
odebrati do královské residence-
San Sebastian
37
article
VYNÁLEZY A POKROKY
VYNÁLEZY A POKROKY
NA POLI PRMYSLU, ŘEMESELA OBCHODu
REDAKTOR: Dr. VILĚM KURZ
Druhý a čtvrtý pátek v měsíci (kro-
ILHRZl. mě července a srona) v sešitech
o 16 str. s bohatým obsahema
četnými illustracemi.
- Na celý rok (20 sešitů) 6 K
EUPLHINE. Na půl leta (10 sešitů) 3 K
Jednotlivá čísla po . . 32 h.
Při hromadném odebírání (pod jed-
nou adresou ku př. ve školách, na ústavech, ve
spolcích, v továrnách atd.) na 10 výtisků je-
denáctý nádavkem zdarma a zásilky vyplaceně.
Objednávky na Vědu a práoi přijímá
a vyřizuje každé řádné knihkupectví neb přímo
nakladatelství F. Šimáčka
v Praze, Jeruzalemská ul., 11.
2183
doktor
Kurz
F Šimáček
Praha
jeruzalemský ulice
38
article
Kapesní kniha
Kapesní kniha
pro strojníky,
stavitele, inženýry, žáky prů-
myslových škol.
Napsal professor prům. školy A. Hole ček.
S 422 obrazci, 744 str. Cena zl. 4.50, váz. zl. 5.20.
Mechanika. Vytápění a větrání. Pece parních kotlůá
Části strojové. Parní kotje a stroje. Motory. Větrn-
a vodní kola. Turbiny. Žentoury. Čerpadla. Dmycha.
dla. Hutnictví. Stroje obráběcí. Ždvihadla. Dráhy pro-
vazové. Železnice. Parní kotle a stroje. Turbiny. Mosty.
Stavitelství. Mlynářství. Pivovarnictví. Lihovarnictví.
Cukrovarnictví. Hutnictví. Elektrotechnika a jiné.
Turbin
Most
průmyslový . škola A
41
article
JNOVÁK „„ ŠTA JGRů
JNOVÁK „„ ŠTA JGRů
betonu,
Kanalisace měst
z betonue,
Čisticí nádrže pro odpadkové vod
s betonue,
Tčsnění sklepů proli spodní vod
z betonue,
Holendry, káde
z betonue,
Naduvniky a dlažby humen
z betonue.
Repní splavy
Podnikatelstei sťaveb belonových o tovdhrny atavebnsíck
výrobku
Hrůsa Rosenberg,
Praka — Videň — Olomoue.
Hrůsa Rosenberg
Prak
Videň
Olomoue
Tčsnění sklep