ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 cb18e9f0-661b-11dc-a8c2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 41 celkem · entity: person 96, org 24, place 36, work 5
1 masthead
Stei na 10.
2 masthead
NÁROPNÍ LISTY
3 masthead
15. září 1901.
4 masthead
Číslo 255.
5 article
akazovala za zeď. Přistoupil jsem, nemálo pře- kvapen. Tam v úkrytu stál mužíček malý, hu- bený, bledý, černovlasý, s hustým americkým vousem pod bradou. Vedle něho hoch bledé pleti, s černým hustým obočím a chmýřím pod nosem. S dě tinskou radosti představovala miss: »Míůj ote bratr« a tisknuvši mi ruku, pravila: »Můj při- tel, otče, můj jediný přítel po dobu naší cesty.e A zase skrápěla mi ruku horkými slzami. Pa- pínkovi jsem musil slibiti, že přijmu pohostění na několik dní v jeho residenci. Slibil, že mi posle povoz k vlaku. Napsul mi adresu, prosil mne, abych psal a často, libal mne na tvář. hoch líbal mi ruku . . Zaslechl jsem své jméno, hledali mne Chefredaktor uvedl mne na telegrafní úřad, pak do ekypáže. Obrátil jsem se mezi jízdou a vi- děl skadeta«, jak s uslzeným zrakem jde rychlým krokem za vozem, sám, bez otce, bratra, jak šátkem mi kyne na brzké shledání. Zdálo se mi, že ruka její posílá za mnou polibení. — — K návštěvě hodné té rodiny — bohužel — nezbylo mi času. A pak — — bál jsem se že bych se podruhé louéiti musil , .. Snad si pomyslil »kadete: »sejde s očí. sejde s mysli !« . ..
6 article Zmrzačená.
Zmrzačená. Jmenovala se Floreneie Vrignauldová, ale tehda, v době nyní už dávno minulé, volali ji jenom zdrobněně: Flora. Byla tehda malou, smědou dívčinkou, která vzbuzovala všude útrpnost, neníť nic smutnějšího než pohiled na zmrzačené dítě — a Flora byla chromá. Zprvu byla vůbec upoutána na lůžko, nolu sevřenou v přístrojích, odsouzena k úplné ne- hybnosti. Později sedávala bleďoučká, mdlá ve voziku a přijímala s neobyčejnou něžnostía dojímavou vděčností péči, často přílišnou, kterou ji všichní zahrnovali. Děkovala za vše zvlášt ními, vždy novými obraty a oči její zářily př lom nebeským svilem. Litováno jí tím více, čím méně ona pomý- jlela na to, aby si stěžovala. Slzy vstupovaly nimoděk do očí každému, kdo ji spatřil po- zději nenapravitelně zmrzačenou, při hře v za- hradě strašlivě se potácející, vláčící za sebou chromou nohu, uvězněnou ve složitém přístroji, jehož kovové články chřestily při každém jejím kroku. Také ji všichni z rodiny raději vídali sedící hráti s panami, které zbožňovala. A ze všech panen nejvíce milována byla Louisa, její malá sestřička, tlustý, růžový ca- part, krásná živá loutka, jejíž se Flora cítila tak trochu býti » matinkou«. Minuly měsíce, minula léta. Flora rostla a Louisa z děťátka stala se dívčinkou. Pojednou, když Flora dosáhla osmého roku, stala se s ní změna. Její veselý smích umlkl, její žvatlání zaniklo, přestala se lichotit, byla jako květ, klerý se uzavřel, jako plák, jehož zpěv dozněl, jako paprsek zaeloněný mrakem a ztratila onu bezstarostnou veselost. která je půvabem dětství.
Floreneie Vrignauldová Louisa Flor Flor
7 article
Nedůvěřivě vymykala se stykům se všem i s Louisou, jejíž neustávající lichoty příkře odmítala. V touze po samotě vyhledávala nej- skrytějši kouty v zahradě, chodila volným, šou- pavým chodem a v zimě, kterou Vrignauldovi trávili v Paříži, nechtěla vycházeti, předstírajíe choroby, jež lékař nemohl nijak nalézti. Její matka překvapila ji jednou sedíel v koutku, okty opřené o kolena, tvář v dla- ních, krk napjatý a oči vytřeštěné, dívajícíse na Louisu, která skákala přes provaz. Paní Vri- gnauldová se zhrozila, odhalujíc takto z nen dání příčinu změněné nálady Flořiny. »Je žárlivá na svou sestru!« Paní Vrignauldová, zvyklá již a smířená s politování hodnou zmrzačenosti Flořinou, an se neptala, jak se mohlo státi, že žárlivost, tatc jedovatá bylina, mohla vzrůsti v duši dítěte.
Louisa Vrignauld Vri Vrignauldová Paříž Flořin
8 article
Ubohá, trpící dušinka l Nyní by bylo bývalo na čase ji litovati. nyní, kdy děsila svými závistivými pocity a ne lehda, kdy ratost ze života a sladká nevědo most všecku ji naplňovaly. Od toho dne, kdy Flora, pozorujíc svou sestru, počala se sn porovnávati, poznala své neštěstí a tím dnem leprve stala se opravdu mrzákem. A doma se jí nyní skoro báli, viděli v ní stálé nebezpečí pro Louisu, nevinný předmět její závisti. A vskutku, když tako se krčila někde v koutku zamračená, zamyšlená, se rty sevře- nými, očima upřenýma, blýskajícíma náhlou, ta- jenou zlobou, podohala se divokému zvířeti, hotovíeímu se ko skoku. A když odněkud zalehl zvuk přistroje na její noze, sevřelo se mimoděk každému srdce. To vše netrvalo ale dlouho. Čas, aniž by vrátil Floře jjejí dřívější ja- rost, přece ji uklidnil. Jen její zamyslenost zů- stávala táž. Když jí bylo třináct roků, projevila přání, zvěděti příčinu svého zmrzačení. Dově- děla se, že někdo ji choval a z nešikovnost upustil. Kdo? Rodiče odpovídali vyhýbavě. Kdo? Tuta, stará Tata zodpověděla tuto otázku.
Louisa Flor flóra Tut
9 article
Byla to sestra pana Vrignaulda, mnohem starší než on a tak ošklivá, že ani věk její nebylo lze určiti. Byla v domě již mnoho let a dle prostého zevnějšku byl by ji každý vřadil mez chudé přibuzné, z milosti živené ve stáří, Ale všichni v domě chovali se k ní s největší po- zorností a úctyplnou láskou; radili se s ní, vy- hovovali jejím choutkám a řídili se jejím přá- ním. Když před lety Vrignauldovi, pobouřeni divokým chováním Flořiným, chtěli tuto dáti do kláštera, zakročila tela a její vůle se stala. Flora zachovala vděčnost za toto zakročení staré Tatě a mezi stařenkou skoro zmrzačenou ošklivostí a tímto znetvořeným dítětem povstala tajemná náklonnost. Zatím co rusovlasá, bujná Louisa prohá- něla se v zahradě nebo v dětském pokoji, od- cházela Flora ke staré Tatě. Usedala u jejích nohou, stáhla sukničky, aby nebylo vidět pří- stroj na jeji noze a vyšívala, četla neho pletla a stařenka, schoulená ve své lenošce, ruce se- pjaté, oči přivřené, chmůru starosti vždy na svém žlutém čele, zdála se mysliti na věc velmi vzdálené, pokryté již prachem zapo- menutí . , Tak míjely hodiny v nerušeném tichu. Jednou ráno Flora vyrušila stařenku z je- jich dum náhlou otázkou »Tak to tatínek mne pustil na zem, když jsem byla malá, viď?« A tato zvolala svým zlomeným, zastřeným hlasem »Ale ne! Co ti to napadlo? ... To Štěpán tvůj bratranec z Marseillu... tvůj bratranee Štěpán Aubriet« Flora vzala album, otevřela ho a ukazo vula tetě: »Tento? »Ano, moje zlato, to je on jako školák tu je, jak byl u prvního přijímání. . . A zde je už jinochem . . « Flora zavřela album a jakoby zvědavost její byla úplně ukojena, nikdy víc se o tom nezmínila.
Vrignauld Louisa Štěpán Aubriet Tata Marseille Flor
10 article
II. Ale myslíla ustavičně na tohoto mimovol- ného svého kata, jehož vinou trpěla a bude vždy trpěti. Neboť — věděla to dobře! — ten žíravý smutek, který jako rez lpěl na její duši zohyzďuje i její obličej a neopustí ji nikdy více, tento trpký host oloupil ji o bezstarost nost dětství a také ji připraví o půvab mládí. Měla nyní jen jeden eíl.: poznati Štěpána- Pamatuje se na to? Ví, že jeho vinou, neobrat- ným jedním pohybem život ditěte, děvčete ženy jest a bude zničen, zkažen, ztracen zpleněn? Pamatuje se na svou oběť, zatímeo tato snaží se úsilovně představiti si jej ? Zda něl dy v jeho smích nepadne vzpomínka nan svým temným stínem, zda nebodne ho někdy osten výčitky?
Štěpán
11 article
Zatím co Flora dospívala, sledovala v mysl své i pokroky svého bratrance. TTajila svůj zá jem, ale bedlivě naslouchala pokaždé, bylo-li vysloveno jmeno Aubriet a zvěděla tak množ- ství podrobností, dle nichž hleděla si potom sestrojiti nejen obraz svého bratrance, alei jeho okolí. Zvěděla takto, že pan Aubriet, otee — švakr její matky — je muž přísný, pyšný pevné vůle a neústupný, před jehož vůli po- korně se skláněla paní Aubrietová, žena jemná a ušlechtilá, ale bojácná a tichá. Štěpán byl vychován tvrdě; dětství strávil nad knihami, uvězněn v učebnách, nemilosrdně trestán pro každý přestupek otcem ctižádostivým, který te prve po značných úspěších synových ve skolách ráčil uznati, že tento je »výborný hochi«. Jed noho dne jako vítězná fanfára zavzněla Flořinu sluchu zpráva, že Štěpán vstoupil na polytech- niku a rodiče jeho k vůli němu opustí Mar seille a odstěhují se do Paříže. Škodolibá radost opanovala Floru, pocítil ulehčení: pomstí se. Všemi prostředky bude se snažit o pokoření tohoto hocha, dosud plného úspěchů a sebevědomí. Zapomnělli již na zlo. které způsobil, připomene mu je výmluvněa vylíčí mu podrobně všecky smutné následky. aby navždy zkalila jeho klidnou, pokojnou mysl.
Aubriet Aubrietová Štěpán Paříž Flor
12 article
Štěpán přišel a od prvního spatření získal s tuto plachou dívku, ne tak svým pěkným ze vnějškem, který ve stejnokroji tím více vynikal, jako svým jemným a ušlechtilým chováním, vy- branou zdvořilostí a něžnou pozorností, kterou ihned Floru zahrnul. Bránila se tomu, namlouvala si, že Štěpán takto snaží se jen získati si jejího odpuštění za neštěstí, které způsobil a vyčítala si, že tak lehkověrně vychází mu sama vstříe. Umiňovala si, že bude příkře odmítati vypočítavé chování svého bratrance. Ale sotva se objevil, již ji získal nanovo. Štěpán zajímal se o ni velice; věděl, že je výbornou hudebnicí a prosfval ji, aby mu zahrála; chválil její vážný, opravdu krásný hlas a přával si často, by mu zpívala, obdivo- val se sběhlosti jejích ruček nejen ve hře, ale i v ručních pracech. Usedla-li, jistě byl tu Štěpán a skláněje se na koleno, podstrkovaljí podušku pod nohy. Slo-li se na procházku, na- bídl jí rámě a Flora pociťovala veliké uspoko- jení. Stávala se sebevědomou, vždyť on ji usta- vičně chválil a věnoval jí většinu času, který trávil u nich a přicházival každou druhou ne- děli a pokaždé našel na ní novou příčinu k obdivu. Jednoho dne, když stará Tata ve své le- nošce, v níž už tak dlouho zvolna odumírala. chválila chování Štépánovo a jeho pozornos k Flofe, zeptala se tato: »Mysliš, teto, že se pamatuje na to, jal mne pustil na zemi ?« Stařenka zadívala se pozorně na svou ne a po chvili rozmyslu řekla zvolna: »Jest-li mu to nikdo nepřipomenul, což je velmi pravděpodobno, ledy se sotva pamatuje.« Fiora málo dbala této vyhýbavé, neurčit odpovědi. V jejím srdci vstávalo skvoucí ráno a ona cítíc, že je to láska, ráda uvěřila, že je milo- vána navzájem.
Štěpán Flor starat Tata
13 article
Děkovala bohu a ani se mnoho nedivila Viděla v tom jen zřejmý důkaz spravedl- nosti věčné, oniž jí bylo tolik výprávěno. Vždyí se slušelo, aby ten, kdo zlo způsobil, zase je napravil. Bůh dopustil, aby Štěpán ji zmrzači a nyní zas bůh poroučí, aby ji pojal ve svou nárnč a chránil ji po celý život. Flora považovala se za nevěstu; její dívě sny, až dosud potlačované, vykvétaly nyní v ča- rovné kráse a plnily ji blahem. Minula léta, Štěpán vystudoval polytechniku a vstoupil do služby, ale dosud se nezmiňoval o svých úmyslech vůči Floře; tato schvalovala tuto jeho rozvahu — dokud nemá jisté posta- vení, nechce promluviti a má dobře. Ještě několik měsíců minulo. Byly prázdniny a Štěpán příjel na villu. kterou jeho rodiče najali v sousedství Vrignaul- dových. Flora pohnuta a rozochvělá řekla si,ž kýžený okamžik nadešel. Jednoho parného odpoledne utekll se Ště pán, Flora a Louisa před bouří do malého s lonku. Panoval tam příjemný chládek. Mladí lidé usedli a hovořili, potom Štěpán prosil: »Nechtěla byste, Floro, zazpívati »Loučen pastýřes od Benj. Godarda ? Je to taková krásná skladha a vy ji tak dokonale přednášíte.« Poslušně zpivala Flora: S bohem, má drahá pastýřko, s bohem, má lásko jediná !... Vkládola do písně celé své umění, celou svou duši a chtěla ještě viděti také je j, svěho »pastýře«; nad pianem viselo benátské zreadl a Flora tam pozvedla své zanícené zraky. Vzr eadle spatřila Štěpána, vroucně libajícího ručký usmívajicí se Louisý. Hrdost ji udržela, dozpívála píseň; jej hlas se chvěl, ale oni toho nepozorovali. Poton vešla paní Vrignauldová a Flora, předstírajíc bo- lení hlavy, odešla.
Štěpán Louisa Godard Vrignauldová flóra Flor flóra
14 article
Klesla na koberee ve svém pokoji; hlav jí třeštila, smysly se zastřely a ona zoufale pla kala; oplakávala své ztracené štěstí, své sny o lásce zničené dříve, než by se byl i jediny z nich uskutečnil. Sténala ilumeně, dusíc ještě svůj nářek šátkem a při každém silnějším za- chvění jejího těla zachřestily kovové články pří- stroje na její noze. Odporný zvuk ten pronásle- doval ji až i v její bolesti a zněl jako výsměch v zoufalý její ston. Pokřik, běhání sem tam, klepání na dvéř její konečně ji vyrušily. Osušila oči a olevřela Louise, která vběhla všecka bez sebe: »Ach, má Floro, jaké nešlěstí ! — Tata ! ..e Nasli stařenku v její lenošce mrtvou. Všecka ponořena ve svou bolest, děkovala Flora bohu sobecky, že povolal stařenku k sobě zrovna dnes. Dík tomuto smutku, bude se moe aspoň vyplakat Vypukla znovu v pláč a Louisa, také velm dojatá, chtěla obejmouti sestru, ale tato ji od strčila: »Nech mno ! Nech mne Během dnů, které potom následovaly, žila ubohá zmrzačená jako stroj. Konala obvyklé práce, ale duch její byl stále jinde, osoby i věci viděla kolem sebe jen jako ve snu, slyšela zvuk slov, ale nechápala je.
Louis Tata Nasnout Louisa flóra
15 article
Ale pojednou bleskla ji hlavou vzpomínk a hned otřásalo se celé její tělo zoufalým plá- čem, tu utíkávala vší soustrasti a zamykalase ve svém pokoji. O, bláhová, bláhová! Co si to myslila V co doufala? Jak jen mohla zapomenouti, že je mrzák, že je ošklivá, nevlidná, zalím co Louisa září všemi půvaby svých osmnácti jar Po nějakém čase řekl pan Vrignauld Floře: »Máš věru příčinu truchliti tolik pro tetu Tatu, neboť i ona chovala k tobě vroucí náklon- nost. Odkázala ti celé své jméní, milé dítě a je to hezkých pár grošů, bylať velmil šetrná, ubohá stařenka. Zde jest list s tvou adresou, který jsme našli při její poslední vůli.s Flora vzala zalepenou obálku, kterou i otec podával, roztrhla ji a četla : »Moje zlat dušinko! Dávám Ti vše, co mám, neboť T, více než každá jiná budeš potřebovati peněz.
Louisa Vrignauld Tata Flor flóra
16 article
Od nynějška jsem bez starosti o Tvou budoue- nost a jen prosím boha, aby Ti dal Štěpána z manžela.« »Co ti píše, že tě to tak dojímá?- Flora rozdrtila list na drobné kousíčky odpověděla příkře: »Nic, co bych měla opakovat.« Dech se jí úžil, rýchle vyšla do zahrady Ubohá, drahá Tata ! Jaké oběti si ukládala k vůli ní! Nač to jmění? Marné bohatství ! Po nižující bohatství! Touto svou velikomyslnost dosáhla stará Tata jen toho, že udělala z Flory žádoucí kořisť pro slídiče po věnech. Neplodné bohatství! Pojednou se Flora zastavila. Zaslechla pláč, tu za tím keřem. Nahnula se a spatřila Louisu v slzách. »Co je ti?« ptala se mimovolně. Tentokráte ale Louisa ji odstrčila a zvolala »Nech mne !« Večer při stole pozorovala Flora všeobecnou sklíčenost a zvěděla, že Štěpán byl náhle od- volán k svému pluku a že odjede zejtra. Aubrietovi půjdou se synem, opustí ihned letní pobyt. Flora vysvětlila si tím zármutek Louisin a pocítila jakési ulehčení, slzy Louisiny jakoby tišily vlastní její zármutek. Ale přece ztrávila Flora neklidnou noc, tu- šila za bolestí sestřinou a za skličeností svých rodičů skrytou příčinu, kterou chtěla znáti sto co stůj. Nahližela sice, že mohl odjezd Ště- pánův velmi zarmoutiti Louisu, vždyť i ji, zhr- zenou, bolel, ač se k tomu nepřiznala. Ale když Louisa věděla, že ji Štěpán má rád, že bude jeho ženou, nač ten zoufalý pláč? Během ne- konečných bezesných hodin ptalu se Flora marn po příčině a jen čím dálo tim určitěji nabývala přesvědčení, že jí něco skrývají. »Však se to dovím,« řekla si. A umínila si, že bude pátrat. Druhého dne z rána viděla Flora ze svého okna Louisu nejistým, váhavým krokem jíti smě- rem k nejzazšímu konci zahrady.
Štěpán Louisa Louisin Šta Tata Flor
17 article
»Má jistě dostaveníčko!« Flora uhodla, kam sestra míří, rychle vyšla také a šla oklikou k těmuž místu. Aby ji chře- stění přístroje na noze neprozradilo, přidržovala si jej rukou a šla shrbená. Tak došla až k opu- štěněmu konci zahrady, býval to druhdy jejt zamilovaný koufek. Zaslechla hlasy a plížila se kolem křoví až k lavičce, ukryté v houští. Po- znala hlas Štěpánův a Louisin, nerozeznávala slov, mluvili tiše, ale hlasy se blížily a jak Flora předvídala, usedli milenci brzy na lavičku, ob- rostlou mechem. Štěpán pravil: »Neznáte mého otce, milá Louiso !...Je to muž železně vůle, neoblomný!« »Ale vždyť mne míval rád... Myslela jsom. že souhlasí. ..« »Bohužel! Je to hanba, co vám musím říci... Doufal, že i vy budete dědit po své tetě... Když zvěděl, že jenom vaše sestra jes dědíčkou, změnil své mínění...« »Ach!« vzdychla Louisa, »proto !« »Neplačte, můj miláčku, má zlatá dušičko neplačte! Nebeřte mi všecku zmužilost. Podaří se mi obměkčiti otce, jsem tím jist. Ale musíme být trpělivi. Nesmíme na něj zprudka. Právé teď ještě jsme měli spolu hrozný výstup ! Ne- plačte! S pomocí mé ubohé matičky, která je také všecka zničena těmito událostmi, podaří se mi oblomiti ho... Mějme důvěru, Louisinko Ach, neplač, prosím tě « Pravil »neplač«, a sám plakal, přitahuje rusou hlavu Louisinu na svá prsa. Skrze listoví pozorovala Flora toto smutné skupení. On plakal ! To bylo příliš pro ubohou trpíech dívku, chtěla již vzkřiknouti, ale pak raději tiše a opatrně odcházela, stydíc se trochu za sv
Flor Štěpánův Louisin Štěpán Louisa Flor
18 article
tajné naslouchání a zmatena odhalením tolikeré bolesti vedle svěho utrpení. Když byla již dosti daleko, zastavila se přemýšlela. Pak hodila hlavou, jakoby chtěla říci: »tím hůře pro ně!« a dala se směrem k domovu. Ale když došla ke mříži, obrátila se náhle a spěšně šla po cestě, vedoucí k ville Aubrietových. Tam bylo vše v nepořádku, všude stály bedny a vaky. Flora dala se dovésti k tetě, kterou zastal s uplakanýma očima, se stopami přestálých útrap v tváři. »Mohu mluviti se strýcem? Chtěla bych mu něco důležitého říci ve vaší přítomnosti.« Úsedla, znavena chůzí. Pan Aubriet přišel a jevil neobvyklou po- zornost k mladé divce, což tuto rozčilovalo, cl- tila, že jeho zdvořilost platí dědičce. Přerušila ho zkrátka. »Strýčku, « řekla mu, »musím vám říci, že vidím v závěti starušky Taty nespravedlnost že míním děliti se o dědictví se svou sestrou Louisou. Budete i nyní ještě odpírati svolení své k jejímu sňatku s vaším synem ? Pan Aubriet nevšiml si urážky, couvl až ke zdi údivem, ne obdivem.
Aubrietový Aubriet Strýček Louisa Flor
19 article
»To bys udělala ? ... Ty ? . .. Opravdu ? .. »Mám k tomu, doufám, právo.« Zapomínaje na svou vážnost, vyběhl nynt pan Aubriet ven a volal: »Štěpáne!. .. Štěpáne !. . . Kde vězíš ? Paní Aubrietová, všecka změněná, chopila Floru do náruče. »Ty jsi anděl! Jak šťastnou mne činíš A jak šťasten bude teprve oni l« »Ach, ne, ne! Neděkujte mi, tetičko !« Potřeba sdilnosti zmocnila se mladé dívky přiznání její oběti tlačilo se jí na rty; zadržela je. Ale paní Aubrietová je postřehla. Obě duše, milující touž bytost, rozuměly si, ač mlčely. »Je to zcela přirozeno,« řekla potom Flora. Na dvoře volal pan Aubriet: »Konečně jdeš ! ... Pospěš přece ! . . « Flora vyvinula se z náručí paní Aubrietové. »Nechceš se s ním setkat?« vydechla tato sotva slyšitelné. »Ne.« »Nuže, nech se ještě jednou obejmout ! ..« A zatím co s jedné strany slyšela blížiti se pravidelné a pevné kroky svého syna, slyšela na druhé straně vzdalující se, potácivé krokya chřestění přistroje ubohé zmrzačené. Napsal Gustav Guesviller, přel. Bož. Slívová.
Aubriet Štěpán Aubrietová Guesviller Bož Slívová Flor
20 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Hrabě Lev Nikolajevič Tolstoj, jak nyní delinitivně rozhodnuto, odebere se ještě během tohoto měsíce na Krym. Stařičkého básníka »Anny Kareniny« provází jeho manželka, hraběnka Sofie Andrejevna a jeho dcera Marie. O místě pobytu na Krymu není dosud rozhodnuto. Několik majitelů na- bídlo Tolstému svoje villy, nalezající se v nejkrás nějších částech Krymu. Jedné z těchto nabídek svých přátel Tolstoj také použije. Lev Nikolajevič jest nyní úplně zotaven ze své nemoci. Obvyklé svoje výlety koňmo přese všecko zrazování lékařů opět započal. Četní ruští a cizí ctitelé Tolstého byli v posledních týdnech na Jasné Poljaně. Sochař Arnson použil svého pobytu na panství, aby zhotovil poprsí Tol- stého, jež překvapuje svou věrností. = »Nesmrtolné« divadlo. Originelní podnik započal počátkem tohoto měsíce svoji činnost ve Stokholmu. Jmenuje se »nesmrtelné divadlo« a jest spojením kinematografu a fonografu. Podnikatelka jest Francouzka, paní Brígnaultová, jež v původní řeči vyložila účel svého jevišté. Divákům předvedena mimo jiné scéna šermu z »Hamleta« se Sarou Bern- hardtovou a výjev ze »Cyrana« s Cocquelinem, jakož i půvabná »danse ancienne« s Cléo de Márode. Pravdivost šermířských výjevů zvýšena tím, že za oponou nápodoben chřestot mečů. Fonograf nápodo- boval hlasy účinkujících, jako paní Réjaneovy atd. avšak celý vynález jest doposud v pouhých začát- cích, aby mohl s jeviště činit uspokojivý dojem Některé z výjevů byly značně rozsáhlé, tak na př. znázorněny tři první výjevy z baletu »Ztracený syne bez přestávky.
Nikolajevič Tolstoj Karenina Sofie Andrejevna Marie Tolstý Tolstoj Nikolajevič Arnson Francouzek Brígnaultová Cyrano Cocquelin Cléo Márode Réjaneův Krym Tolo Nesmrtolný Sara Bern
21 article
= Huyemans se vrátí do Paříže. Benedik- tini z kláštera v Ligugé, kde známý spisovatel J. K Huysmans mešká jako bratr laik, rozhodli se, že se přestěhují do Belgie. Huysmans, tázán, bude- li je tam následovat, prohlásil spolupracovníku časopisu »Ma- tin«, že se nepostěhuje do Belgie, že však také ne- zůstane v Ligugé. »Bude se mi stýskat po domě, který jsem dal vystavět a v němž jsem bydlel toliko tři roky,« pravil. »Žil jsem tu úplně odloučen o světa, popsal život slavné světice schiedamské (svaté Lidwinny) a dokončil poznámky pro svůj přiští ro- mán »L'Ohlat«. — »Avšak můžete přece i nadále užívati obydlí v tomto rozkošném kraji a zde, vzdá- len hluku měst, jež nenávidíte, pracovat,« namítal žurnalista. — »Hrozím se hluku automobil v Paříži, ale nemám také zálibu ve venkovském životě. Stro- my, potoky, luka nepraví mi ničeho. Paříž je lepší než Ligugé, když tu mniši nebudou. Budu se aspon moci procházeti po nábřežích a choditi do chrámu sv. Severina a Notre-Dame, poslouchati dobrou c r kevní hudbu. Přes to jest to pro mne pohroma.
Huysmans Paříž chargé Belgie Ma chargé svatá Lidwinny svatý . Severin NotreDam
22 article
Myslil jsem, že jsem konečně nalezl klidu a nyní jsem vržen nazpět do života. Zajisté že nebeský tru- hlář staví židle »moderne style«, jež se rozsypou, chcete-li na fnich spočinout.« — »Kde se usadíte abyste se vyhnul hluku a návštěvám?« — »Na le- vém břehu Seiny, kde jedině lze bydlet; v nějaké klidné ulici, zcela blízko některého kláštera — zbu- de-li ještě nějaký. Dne 25. září nebude v opatstv již jediného mnicha a já odjedu, abych si pro říjen vyhledal nějaký koutek.« = Umělecká sbírka Soldatěnkova. Ozná- mili jsme již že nakladatel Soldatěnkov, jenž zemřel v květnu v Moskvě, odkázal ve své závěti svojí dra- hocennou uměleckou sbírku rumjancovskému museu v Moskvě. Museum v poslední době umístilo sbírku umění milovného millionáře ve svých místnostech, takže jest obecenstvu přístupna. Mezi obrazy vyni- kají některá díla známého historického malíře Iva- nova (1806—58), mezi nimi »Kristus zjevuje se lidu« a dvě Maří Magdaleny. Dále zastoupeni tu genrista
Soldatěnkův Soldatěnkov Iva Kristus Máří Magdaléna Seina Moskva
23 article
Pecov (1833—82), biblický malíř Gaj (1831— 94), Aj- vazovskij. Vereščagin, baron Klodt, krajinář Poljanov (narozen 1844, professor Lagorio, jehož pohledy na moře jsou značné ceny, mladý Kotarbiňski, Viktor Vazněcov a mnozí jiní. Zastoupen tu též podobiznář Brjulov (1799—1852) a ze starších malířů zastoupen tu též Jakobi obrazy »Smrt Robespierrova« a »Šaškové na dvoře carevny Anny Ivanovny«. Z obrazů malířů mimo ruské nalezají se tu Siemiradzkého »Mečový tanec« a »Orgie Tiberiova«, pak »Madona« Plockhor- stova. Z četných sochařských prací vynikají zejmena Antokolského »Kristus“ a »Mefisto« z mramoru, ja- kož i dvě pěkné skupiny Lancretovy. = Zahrada přátelství. Z Londýna se ozna- muje: Jakýsi druh živého památníku, v němž kvě- tiny a stromy zastupují místo více méně sentimen- tálních výlevů citlivých duší, vytvořila si lady ol Warwick, šťastná majitelka Easton-Lodge, v jedne části svého rozkošného parku, jemuž dala jmeno »zahrada přátelství«. Kdokoli z velkého kruhu jejich přátel a příbuzných během let meškal u ní na Easton-Lodge, zanechal tu vlastnoručně zasazenou květinu neb stromek na památku a jakmile sazenice vzrostla, opatřena byla srdcovitým štítkem se jmenem toho, jenž ji zasadil. K »zahradě přátelství« pojí s místo, posvěcené památce Shakespearově. V této čá- sti parku ctitelka slavného básníka neopomenula ani jediné květinky, již uvádí nesmrtelný William ve svých dílech. Porculánové tabulky s tím kterým ei
Aj Vereščagin Klodt Poljanov Lagorio Vazněcov Jakobi Robespierrův Šašek Ivanovna Tiberiův Madona Antokolský Kristus Mefisto Lodge William Gaj Londýn Warwick Easton Lancretův Pecov
24 article
tátem dokazují, jak dokonale zná ctitelka svého za- milovaného autora. Podle záhonů lilií a růží, u nichž čte se francouzský citát: »Peu de choses, mais ro- sese (málo, ale růže), vede stezka k »bosketu citu«, kde poetická zahradnice na ozdobných štítkách, při- pevněných na rostliny, zaznamenala dojmy a po- city, jež v ní vznikly při pohledu na tyto rostliny. = Podivná diplomatická afféra. Z Madridu se oznamuje: Zástupci cizích států, pověření u špa- nělského dvora a meškající nyní v Zarauzu, blíže San Sebastianu, podali španělské vládě stížnost, jež vzbuzuje všeobecnou veselou pozornost. Příčina této stížnosti, podané na železniční společnost San Se- bastian-Bilbao, jest vskutku zcela zvláštního rázua nepostrádá jakési groteskní komiky. Diplomaté stě- žují si totiž, že onehdy na cestě ze Zarauzu do San Sebastianu ulovili si blechy a, račte odpustit! —— i vši! Stalo se to tak: Před několika dny byla u dvora v San Sebastianu velká zábava, k níž po- zváni byli i cizí diplomati. Poněvadž trať mezi Za- rauzem a San Sebastianem jest jen krátká, oblekli se diplomaté, bydlící v Zarauzu, již doma v parádní uniformy a jeli tak do královské residence. Na jedné ze stanic vniklo do vagonu diplomatů několik hokyň, jež nenalezly místa ve vagonech pro ně určený ch.
choses Madrid Zarauz San Sebastian Bilbao Sana se
25 article
Všechny protesty diplomatů byly marny; nezl ylo než oddati se osudu a jeti do San Sebastianu s ho- kyněmi. Avšak společnost těchto bodrých žen byla by bývala ještě snesitelna, kdyby nebyly měly s se- bou kuřata. A kuřata měla blechy a vši, jež poctily svojí návštěvou i vznešené hodnosty, kteří o závod s hokyněmi se počali drbat a škrábat. Když přibyli do San Sebastianu, utekli se páni diplomaté kvapně do hotelu, aby dali sebe a svoje šaty podrobiti dů- kladnému očištění a všeobecné desinfekci práškem na hmyz. Když to vykonáno k nemalému veselí sklepníkův a panských, mohli se diplomaté teprve odebrati do královské residence-
San Sebastian
37 article VYNÁLEZY A POKROKY
VYNÁLEZY A POKROKY NA POLI PRMYSLU, ŘEMESELA OBCHODu REDAKTOR: Dr. VILĚM KURZ Druhý a čtvrtý pátek v měsíci (kro- ILHRZl. mě července a srona) v sešitech o 16 str. s bohatým obsahema četnými illustracemi. - Na celý rok (20 sešitů) 6 K EUPLHINE. Na půl leta (10 sešitů) 3 K Jednotlivá čísla po . . 32 h. Při hromadném odebírání (pod jed- nou adresou ku př. ve školách, na ústavech, ve spolcích, v továrnách atd.) na 10 výtisků je- denáctý nádavkem zdarma a zásilky vyplaceně. Objednávky na Vědu a práoi přijímá a vyřizuje každé řádné knihkupectví neb přímo nakladatelství F. Šimáčka v Praze, Jeruzalemská ul., 11. 2183
doktor Kurz F Šimáček Praha jeruzalemský ulice
38 article Kapesní kniha
Kapesní kniha pro strojníky, stavitele, inženýry, žáky prů- myslových škol. Napsal professor prům. školy A. Hole ček. S 422 obrazci, 744 str. Cena zl. 4.50, váz. zl. 5.20. Mechanika. Vytápění a větrání. Pece parních kotlůá Části strojové. Parní kotje a stroje. Motory. Větrn- a vodní kola. Turbiny. Žentoury. Čerpadla. Dmycha. dla. Hutnictví. Stroje obráběcí. Ždvihadla. Dráhy pro- vazové. Železnice. Parní kotle a stroje. Turbiny. Mosty. Stavitelství. Mlynářství. Pivovarnictví. Lihovarnictví. Cukrovarnictví. Hutnictví. Elektrotechnika a jiné.
Turbin Most průmyslový . škola A
41 article JNOVÁK „„ ŠTA JGRů
JNOVÁK „„ ŠTA JGRů betonu, Kanalisace měst z betonue, Čisticí nádrže pro odpadkové vod s betonue, Tčsnění sklepů proli spodní vod z betonue, Holendry, káde z betonue, Naduvniky a dlažby humen z betonue. Repní splavy Podnikatelstei sťaveb belonových o tovdhrny atavebnsíck výrobku Hrůsa Rosenberg, Praka — Videň — Olomoue.
Hrůsa Rosenberg Prak Videň Olomoue Tčsnění sklep