2
masthead
V Praze, v neděli dne 15. září 1901.
Praha
4
article
Na rahní n odpol. listy
přilohamí (Naněný Obar v
středu a Literárni Hlidku
v pátek) před. lacf net
Praze v ndminlstraci
2 K —h
ma měsíc . . . . ..
6 K —
na čtvst leta . . . . .
s dvejí donáškou
na měeíe . . . . .
ns čtrt lela
va fiisikicb-
2K so
na měsle . . . . . .
Pešten:
za měade
n čivr jet. . . .
keí
s dvojí zšallkoe
na pořní
í tra
Praha
Naněný Obar
Literárni Hlidka
5
title
Dnešní čislo pro Prahu le o 20 stranách.
Praha
6
article
Amerika nad mrtvým Mac
Kinleyem.
Amerika nad mrtvým Mac
Kinleyem.
Marnou byla tedy naděje, kterouž lékař
po týden konejšili rozčilené mysli národa
amerického: po půlnoci z pátku na sobot
14. září podlehl president republiky severo
americké Mac Kinley svému zranění.
Aměrický lid není celkem měkkýa
značná menšina jeho, sdružená pod prapo-
rem ameřické demokratické strany, až do vý
střelu buffalského věru důkladně v něm ne
náviděla vítězného politického odpůrce svých
snah a přesvědčení svého. Ale jakmile klesl
republikánský president Mac Kinley proklán
kulí šíleného zákeřníka, rázem prchl všechen
hněv a soucit celé Ameriky náležel zraně-
nému představiteli svrchovanosti národa.
Dnes pak sevře to asi každému synu
Unie bez rozdílu hrdlo i srdce, když zví,
že Mac Kinleye není více. Bylť to — necht
soudíme o jeho politice sebe nepříznivěji —
muž historicky velkého rázu, mohutné in-
telligence a ještě mohutnější vůle, státník
chladnokrevný, cíle svého vědomý a s úžas-
ným štěstím k němu dostihující, národní ho
spodář a politik širokého rozhledu, řečník,
agitátor i organisátor báječné energie.
Takovou olbřímskou sílu ztrácí dnes
Amerika; což divu, že se otřásá pod pádem
mohutné té osobnosti, že smrt Mae Kin-
leyova jest pro ni politickou katastrofou. Po
deset let šla většina národa amerického za
nevšedním mužem tím do podniků a zá-
pasův nejriskantnějších, důvěřujíc v jeho
moudrost, v jeho genia a v jeho — hvězdu
šťastnou jako před sto lety důvěřoval národ
francouzský ve svého geniálního Bonaparta
Napoleona I., jemuž se náhodou Mac Kinley
i tváři svou ku podivu podobal.
Mac
Mac Kinley
Amerika
Bonaparte Napoleon I
7
article
Od roku 1890 pronikalo jméno Mac
Kinleyovo v širý svět zvukem kovovýma
napořád mohutnějším, stávajíc se — postra-
chem Evropy, neboť podobně jako ji na po-
čátku století ohrožoval geniální válečník
francouzský svými nedozírně smělými výboj
nými záměry politickými, tak jí na sklonku
téhož století rušil spánek smělý a bezohledný
národní ekonom americký Mac Kinley svými
výbojnými záměry, svou ochranářsíko
celní politikou, jejíž cílem nejblizším
bylo umělé zaštitění průmyslu amerického
před konkurencí starého světa, pak ale po
docíleném takto rozvoji a zvelebení prů-
myslu amerického — naprostá hospodářská
hegemonie Ameriky ne-li nad celým světem,
tedy nad okraji obou jeho polovin, asijské
jako evropské. Již před drahnými lety
lákal a dráždil americký kulturní dějepisee
William Drapper národní ješitnost a
podnikavost Američanův záludnou perspek-
tivou na velikou a slavnou budoucnost Unie
americké, jež prý může vděk svému centrál
nímu postavení mezi Asií a Evropou ještě
překonat slávu světovlády antické republiky
římské.
Zdaž snil mohutný duch Mac Kinleye
tento veliký sen? Nevíme. Ale Evropa měla
veškeru příčinu toho se do energie jeho do-
mýšlet, když zřela jej při práci posledníc
let: jak nechvátal ani Kubáncům ani Porto-
riku, nad to Filipincům na pomoc ze šle-
chetného snad hnutí srdce, aby je osvobodi
od cizovlády španělské a zajistil jim právo
svobodného sebeurčení, kteréhož za Washing
tona dovolávala se Amerika pro sebe proti
tyranii anglické — nýbrž že činil vše jen
za účely hmotně zištnými, aby Americe vy-
dobyl nových území pro její vývin, aby po
drobil »osvobozené« ty Kubánce a Filipince
vykořisťující obchodní a průmyslové nadvládě
Yankeeův podobně, jako si Angličané chtějí
podmanit Bury.
Mac Kinleyův
Drapper
Američanův
Kubánec
Filipínec
Yankeeův
Angličan
Evropa
Amerika
Asie
Bura
svobodný sebeurčený
8
article
Proto také odbyl burské poselstvo, do-
volávající se přátelského zakročení republiky
americké ve prospěch svobody burského na-
roda, jen útrpným pokrčením ramen. Štěst
mu přálo jako Polykratu na poli válečném
jako na poli národohospodářském. Tuhé uza-
vření břehů amerických výrobkům evrop-
ským mělo přirozeně za následek rychlý
úžasný rozkvět průmyslu amerického; ví-
tězné bitvy proti Spanělům, zejmena skvělé
činy válečného loďstva amerického, rozpla-
menily mysl lidu tak, že nebylo konce ob-
divu a chvály pro »geniálního zvelebitelea
dobrodince Ameriky, Mac Kinleye.« Ale jako
není světla beze stínu, tak měla i tato rychle
rozkvetlá pěkná líc svůj chorobný politický
ruměn, své vrásky a svůj temný, šeredný rub.
Spaněl
Mac Kinley
Amerika
9
article
Pod vládnoucím systémem ochranář-
ským nevyšvihl se jen poctivý průmysl
americký, alebrž vyšvihla se také nezřízená
nesolidní industrie, shrnující pomocí nemrav-
ných kartelův a trustův ohromnou přesilu
millionových kapitálů do rukou několika
spekulantů, jakož vůbec za vlády Mac Kin-
leyovy dosáhla žízeň po mamonu, houba za
dollarem výše dosud v Americe nevídané a
s tou ovšem též rozmařilost, úpadek mrav-
nosti veřejné a ryzího poctivého ducha
vlasteneckého, že by Washington, John
Adams, Tomáš Jefferson a všichni ti za-
kladatelé a otcové svobody americké nad tou
materialistickou porušeností potomků svých
v hrobě se obrátili. Na místě ryzího demo-
kratického ducha vládnoucího ve staletě ústavě
jimi stvořené a podnes Ameriku ze všech
její novodobých poklesků a hříchů vysvobo-
zující, zachváceny vrstvy vyšší i nižší touhou
po válečné slávě, po vydobývání cizích zem
a národů mocí brannou, a tudíž po přetvo-
ření občanské, mírumilovné, všech mezi
národních zápletek se chránící Amerikyv
republiku výbojnou, vojáckou, ohromným
loďstvem válečným jako ohromným vojskem
na souši vládnoucí, aby mohla šířit pan-
ství čili imperium amerického hvězdného
praporu za oceány v cizí území a vlasti na
způsob výbojných monarchistických říší staré
Adams
Jefferson
Amerika
Washington
Amerikyv republika
Mac kino
10
article
Evropy. Že vznítil, živil a sílil toh o to
ducha vojáckého v národě Wa
shingtonově: to jest a zůstane v dě-
jinách tragickou vinou Mac Kinlcyovou. —
Ale co jej ospravedlňuje a co nás usmi-
řuje: že posléze sám krátce před smrtí svou
veřejně doznal, že se zmýlil a zbloudil.
že svou poslední řečí na výstavě buffalské
celou svou desetiletou politiku zavrhl a ná-
rodu svému přímo k opačné radil, volaje
Doba uzavřenosti minula! Odbí-
rejme od svých zákazníkův opět všechny
jejich výrobky, jichž můžeme bez poškození
našeho průmyslu a naší práce potřebovati!«
Nefušil asi, že tímto sensačním odvoláním,
tímto návratem k politice volné tržby — pro-
slovil svůj politický testament, jejž zůsta-
vuje národu americkému vlastenec, za
leknuvší se osudných následků
svého vlastního díla. Nuže, dnes nad rakví
Mac Kinleyovu všechen svět se táže: splní
nástupce zavražděného presidenta se
stranou republikánskou tuto politickou
závěť znamenitého státní ka
svého: či půjde přes vážnou tu poslední
výstrahu Mac Kinleyovu následník jeho
Theodor Roosevelt na té skluzké
cestě hrabivého imperialismu
a hamižného sobectví, zákonem
chráněné korrupce i spekulace dále a dále,
až do nezbytných hrozných konců spole
čenských bouří a rozvratů, které stihaj
vždy národy, pozbyvší v duši ideálův a kla
nící se jen zlatému teleti dočasných prospěchů
hmotných?
Mac Kinlcyová
Mac Kinleyův
Roosevelt
Evropa
Wa
11
article
Smrt Mao Kinleyova
Smrt Mao Kinleyova
Ze života a z posledních chvil
presidentových.
V předehozích řádeích vytkli jsme pilitický
charakter a politickou působnost zesnulého
presidenta 1 jeho nástupce a poukázali jsme
v hlavnlch obrysech k důsledkům, kteréž as
změna na stolci presídentském bude míti v zá-
pěti. Zde chceme zaznamenati několik ješte
podrobnosti o posledních chvilich již třetího
presidenta Unie, jenž skácen byl v chladný hrob
rukou zákeřnou ve věku nejmužnějším. Po
Lineolnovi a Garfieldovi Mac Kinley. Po Boo-
thovi a Guiteauovi Čolgos ! . . . . Včera jiže
11. hod. večer pozbyli lékaři vší naděje v za-
chování presidenta. Tep bylo sotva již cítiti,
chvílemi byl president bez vědomí a jen zcela
slabé dýchání prozrazovalo, že z těla ještě živo
nevymizel. Tuhá povaha presidentova odolávala
však jestě déle celého dne. Poslední okamžiky
byly ale pravým mučednictvím, jen s největší
potíží podářilo se prchající život o několik hodi
prodloužiti. Včera večer účinkem nejsilnějších
prostředkův, srdce dráždíefeh, Mac Kinley se n
chvili zotavil a nabyl opět vědomí. Přál si
viděti ženu svojí, již lékaři z ohledu na vlastní
chorobnost její vstup do komnaty umírajícího
zbraňovali. Mac Kinley poznal ženu svoji i
ostatní členy své rodiny. Paní Mac Kinleyová
zůstala půl druhé hodiny u smrtelného lože
chotě svého, ruku jeho ve své dlaní držíe-
Mac Kinley těšil ji i pravil: »Vůle boží, a ni-
koli naše, naplniž se!« Poslední slova jeho
byla prý (v té věci se depeše líší. Pozn. red.) ;
Mao
Lineoln
Garfield Mac Kinley
Mac Kinley
Mac Kinleyová
Guiteau Čolgo
Tep
12
article
»Blíže býti k tobě, o bože můj, by
bylo bolestno, jesit stálou modlit-
bou mojt.« Po té sotva slyšitelně umírajíeí
si ještě povzdechl: »Kéž bych byl doma
prost starostí.«
I loučení se přátel Mac Kinleyových s umí-
rajícím bylo velmi dojemné. Z komnaty, kde
všichni shromážděni byli, jeden po druhém
vcházel do síňky umírajícího v hořejším po-
schodí. Mičení přerýváno bylo jen vzlykotem.
Na ulici kupily se míčky veliké zástupy lidu,
vyčkávajíce zpráv o stavu presidentově.
Mac
Kinleyový
13
article
Osudným pro presidenta bylo prý též,
že byl silným kuřákem a že měl tak zvaně
»kuřácké srdce« a »kuřácký žaludek«. V tomto
utvořily se v posledních dnech malé nádory.
Žaludek přestal pracovati, tím chablo i srdcea
to vedlo bezprostředně ke kollapsu. Včera ráno
byl Mac Kinley ostatně ještě dobré mysli, smál
se a děl: »Vím že se jistě uzdravím.« V noci
na to ve 2 hod. 15 min. byl už jen bezduchou
mrtvolou! Dlužno upozorniti ovšem nas to, že
mezi americkým a evropským časem jest dik-
ference 6 hodin a že by dle toho byl Mae
Kinley dle našeho času skonal o 84, hod. ráno.
ač-li už v depeši kabelové nebyl údaj časový
na čas evropský převeden.
Pohřeb presidenta Mac Kinleye konati se
má v jeho rodišti v městě Cantonu ve státu
Ohlo. Ministerstvo rozhodne dnes ještě o po-
drobnostech obřadů pohřebních.
Není bez zájmu vzpomenouti dnes okáza
losti, s jakouž před šesti měsíci (4. března)
Mac Kinley podruhé již uveden byl v presi
dentský úřad svůj. Hlavní čásť slavnosti tvořilo
defilování veteránů a vojska, mezi nimiž byl
také domorodci z Puerta Rica. Diváci, shro
máždění ve velkých massach, pozdravovali jásavě
průvod.
V poselství, vydaném za příčinou uvedení
Mac Kinley
Mae Kinley
Mac
Cantona
Puerto Rico
14
article
v úřad, poukázal Mac Kinley tehdy nejprve
k nutnosti, aby zahraničné trhy byly
ještě vice rozšiřeny čilejšími obchod-
ními styky a přimlouval se za reciprocitní
smlouvy v liberálním smyslu. Nejvřelejším jeho
přáním bylo, aby příští spory Ameriky s jinými
státy vyřizovány byly výroky smírčího soudu
bez hrůz války.
Výsledek války se Španělskem — pravi
dále v poselství svém — uložil Americe zá-
vazky, i bylo by nepoctivo, se jim vymknouti
Národ dokáže, že jest schopen spravovat
každý nový stát, kterýž mu okol-
nostmi připadne, i neučiní ničeho, čím
by sám sobě vykázal podřízlené místo
v řadě národů. Dále pokračoval: Osvobození
Kuby není dokončeno, dokud Kuba nestalase
v pravdě svobodnou a dokud jedná se jen
o ukvapený pokus, jenž obsahuje zárodky
příštího nezdaru. I obyvatelům Filipin Mae
Kinley sliboval až budou — »zralí« pro ně
samosprávu, kteráž ovšem ale nikterak nahraditi
nemohla jim plnou neodvislost, na kterouž
utrpením a boji svými měli plný nárok a jež
jim před válkou se Španěly Unií také byl
slibena.
Mac
Mae
Španěl
Španělsko
Amerika
Kuba
Filipíny
15
article
Poslední řeč svou pronesl Mac Kinley
na téže výstavě, na niž střelen byl a to dva
dny před attentátem. Také ona jest pro presidenta
nemálo karakteristickou. Poukázav k bezpřiklad-
nému rozkvětu Spojených obel, Mac Kinley
pravil dále: »Naše výroba stoupla tak velice,
našich výrobků jest tolik, že úkol zjednati si
více trhů, vyžaduje naší bedlivé pozornosti. Ne-
smíme se spolehati na domnělou bezpečnost, že
budeme moci vše prodat a nemusíme kupovati
pranic neb málo. Měli bychom odebírati o
svých zákazníků výrobky, jichž můžeme použiti
bez poškození našeho průmyslu a práce. Vzá-
jemnost je přirozeným důsledkem našeho po-
divuhodného průmyslového vývoje, jenž je nyní
naší politikou postaven na pevný základ. Co
však vyrobíme nad svou domácí spotřebu, měli
bychom posilati do ciziny: Doba hospo-
dářské uzavřenosti náleži minu-
losti. Rozšíření našeho obehod
stalo se nalehavým problemem.
Musíme povzbuditi naše obchodní námořnictvo,
musíme miti více lodi s americkou vlajkou, jež
budou vystavěny Američany, s mužstvem ame-
riekým a budou náležeti Američanům. Musime
vystavěti průplav převlakou pa-
namskous ... Dokončení tohoto velikého
záměru svého Mac Kinley se nedočkal a jest
otázkou, bude-li myšlenka ta příště sledována
se stejňou energil.
Mac
Mac Kinley
Američan
spojený obel
16
article
Mac Kinley byl vůbec řečníkem neunav-
ným. Ve volební kampani v roce 1896 slyšelo
Mac Kinleye mluviti celkem přes 2,000.000 po-
sluchačů: V Topeku, Kansasu a Hutchinsonu
mluvival až před 25.000—30.000 osobami na-
jednou. Ve 4 měsících měl 367 řečí; v posled-
ních 8 týdnech před volbou mluvíval průměrně
sedmkrát denně; jednou ve 24 hodinách mluvi
dokonce 17krát; nejkratší řeč ťrvala 10, nej-
delší 70 minut. Ostatně protikanddiát jeho Bryan
nebyl řečníkem o nie chabějším.
Ve volební kampani 1900 pronesl 546 řečí,
někdy mluvil až třicetkrále za den a projel na
této agitaci volební 18.355 mil. Za to Mae
Kinley v loňské kampani volební, znavena
stálými boji, vystoupil již velice zřídka jako
řečník; trávil delší dobu posledního volebního
zápasu v rodišti svém v Ohiu a nechal mluvi
za sebe Roosevelta. Tento pronesl na 567
místech 674 řečí a projel 21.250 mil. Ovšem
umožněny byly tyto výkony tím, že Bryan, Mae
Kinley i Roosevelt používali k agitačním cestám
zvláštního vlaku a že mluvili často i jen —
z oken jeho! Nový president americké republiky
zůstal ale přece jen, jak vidno, řečníkem co do
neúmornosti nedostiženým a nepřekonanýml
V dvolnem prodelle
ranní čnele o sobě .
odpoledini a
. . . . za s
flialkách na veskoví-
ranní csslo. . . . . . . . 10t
odpolední . . . . . . . . Sh
Insera t
plstí se hotově snpšel.
Přežplacení a inserty přijími sdminl-
strapo v Marianské ulici č. a.
Tam nacházají ss tež radabee
tiskirnu a ezpečiva „ Nšrodajch Listae.
Rukopiny ne navratnjí.
Mac
Kinley
Mac Kinley
Hutchinson
Roosevelt
Kansas
Ohio
Bryan
Mae Kinley
Nšrodajch Listae
17
article
Ústavní opatření při změně presl-
dentské.
Při vstupu nového muže na presidentský
stolec Spojených států se značným zájmem sle-
dují se ustanovení americké ústavy o změně
v úřadu presidentském, o volbě presidenta
místopresidenta, jakož také o právomoci jejich.
Podáváme tuto aspoň hlavní z těchto ustanovení
ústavních.
V čele výkonně moci jest prosident, volený
zároveň s místopresidentem ode všech států na
dobu 4 roků. Volba presidenta děje se
určitý, od kongresu ustanovený den zároveň,
nyní vždy první úterek listopadu v celé Unii;
za tím účelem jmenuje stát v o'lbou lidu tolik
volitelů, kolik členů (senátorů i poslanců) do
kongresu posílá; žádný však úřadník nebo člen
kongresů nesmí býti volitelem. Absolutní vělšina
hlasů rozhoduje; neni-li tato docílena, voli
sněmovna poslanců presidenta ze tři
kandidátů, kteři nejvíce hlasů mají; při tom
má však každý stát toliko jeden hlas, a abso-
lutní většina hlasů rozhoduje. Ústava nikde vý-
slovně se o tom nezmiňuje, může-li dřivější
president opětně zvolen býti čili nic, avšak není
v té věci také žádné zákonné překážky, pročež
také již několikrát byl dosavadní president po-
druhé zvolen. Tak i Mac Kinley podruhé. Zména
v presidentství děje se vždy 4. března
slavnou inauguraci nového presidenta na kapi-
tolu ve Washingtoně, kde tento u přítomnosti
odstupujícího presidenta, kongresu a nejvyššího
soudního dvoru na bibli přísahá (aneb nedovo-
luje-li tak jeho vyznání, slavně slibuje), že bude
úřad presidenta Spojených států věrně zastávati
a dle nejlepštch svých sil ústavu
zachovávati, hájiti a chrániti.
Mac
spojený stát
Washington
kongres
18
article
Kdyby stolec presidenta ůmrtím,
sesazením, resignací aneb nes ch op-
ností dotýčného presidenta k tomu
úřadu se uprázdnih, nastoupí místo-
president na jeho misto; a kdyby
nebylo ani presidenta ani místo-
presidenta, má jako presiden
Unie úřadovati dočasný předseda
senátu, a kdyby i toho nebylo, za-
stává úřad presidenta mluvčí sně-
movny poslanecké. President Unie musl
býti rozený Američan, nejméně 35 roků
starý a 14 roků v zemi usedlý. Roční plat jeho
obnáši 25.000 doll., a on má byt v Bílém domě
ve Washingtonu. Se svého úřadu může býti
sesazen na obžalobu sněmovny poslanecké před
senátem ze zemězrády, podplacení aneb jiných
nečestných zločinů a přečinů. President u za-
vírá se souhlasem senátu smlouvy,
jmenuje ministry čili státní sekretáře, vyslánce,
konsuly, členy nejvyšštho soudu a všechiny
ostatní úřadníky Unic, o jejichž ustaniovováni
jinak není postaráno. President jest také nej-
vyšším velitelem vojska a válečného loďstva,
Američan
Washington
Unia
senát
bílý dům
19
article
jakož i milicie jednotlivých států, jakmile tato
k činné službě jest povolána. Sdělení jeho na
kongres dějí se písemným posláním (message),
jímž čas od času zprávu o stavu Unie kongresu
podává a jeho uvážení opatření doporučuje, jaká
má za nutná a prospěšná. Návrh každého zá-
kona od kongresu vypracovaného nabývá plat-
nosti teprv po schválení presidenta; avšak i od
presidenta zavržený návrh nabývá zákonné
platnosti, když dvě třetiny hlasů obou sně-
moven opětně pro návrh ten se prohlásí. Ne-
pošle-li president návrh zákona do děseti dní
zpět kongresu, platí návrh takový za schválený,
leč by mezi tím pro nahodilé se odročení kon-
gresu návrh ten nebylo možno zpět poslati.
Vedle presidenta jest místopresi-
dent, který stejným způsobem a také na á
roky se voli; v pochybných případech však
rozhoduje senát mezi dvěma kandidáty, kterým
se nejvíce hlasů dostalo. Má 8000 doll. služ-
ného; při uprázdnění úřadu presidenta sesaze-
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 14. září.
6—. (Kronika.) Po několikanedělním
rozkošení někde na bezstarostném vzduchu
vpravujete se zase do všedního svého trudu.
Třeba se znovu vrhnouti do proudu. Třeba
dohoniti, co jste zanedbali. Sáháte dychtivě
po čerstvém čísle novin. Ale brzy jste s rubri-
kami hotovi. Nic, docela nic jste nezanedbali.
co by stálo za řeč. Naopak, všecko zůstalo př
starém. V cítění i myšlení, v politice i ve spo-
lečnosti všecko, jak to bývalo, jak to znáte
dávno z paměti. Nie se nezměnilo; Němci jsou
pořád stejně »drzi a výbojní«, jaké už je znáte,
pan Koerber vede si pořád stejně nenuceně
u vládního vesla, ministři odborovi germanisují
si podle chuti, všecko, jak jste tomu už zvykli.
A také vzadu v lokálkách pořád ta stará písnička.
Němec
Koerber
Praha
21
article
Naše ženy vidí pořád vrchol vzdělanosti v ně-
mecké konversaci, naši lidé dále si vystrkují
německé štíly a tabulky a nedopouštějí, aby
naposled nějaký Němeček mezi námi nebyl
nucen ohlížeti se po našem jazyku. Společnosti
statečných vlastenců dále si zasílají novinám
rozhorlené zprávy o tom, jak byli někde uprostřed
českého města od nějakého zuřivého Germána
v uniformě veřejně uraženi, pokousáni nebo
vypráskáni a synáčkové tatínků, kteři jako
akademikové nosili čamaru a dělali ukrutné radi-
kály, jakmile to přivedou na nějakou assistenturu
u pošty, na kadetský prýmek u koňáctva nebo
dokonce za praktikanta v předsíni nevím kterého
departementu u místodržitelství, ne-li naposled
v ministerstvu, dostávají pořád ještě takovou
závrať z nabyté hodnosti, takovou husí kůži
z nezvyklého okolí, ve kterém se octli, že se
z nich střemhlav stávají urputní němčouři ..
Pořád ten starý kolovrátek! Tak jste o tom
čítali loni, tak předloni, zrovna tak před deseti,
před patnácti a dvaceti lety! Patrně zjev hro-
madný, druhový, jaký býval na počátku a bude
snad až . ..
Germán
22
article
Pokládáme se za národ tak pokročilý, dá
váme si lichotiti, pyšníme se svým »báječným«
rozvojem, a přece ty smutné zjevy na všeeh
stranách!
Jak to vysvětliti?
Žalujeme na nedostatek statečnosti. Naš
lidé nejsou dost zmužilí v nezbytném zápase,
který vedeme. Stáli bychom zeela jinak, kdyby
každý na svém místě svoji povinnost konsl
Ale což, není-li povinnost vždy snadna?
Někdy třeba jen silný ji zmůže, jen statečník
takořka hrdina.
A to je jisto, není každý stvořen pro
hrdinství. Tisíce tisíců tvoří národ, možno-li,
aby stateční byli všickni? Či je národ na světě,
aby se skládal ze samých statečníků? Nejsou
všude silní vedle slabochů? Hrdinové vedle
zbabělých? A podle zákona vývoje, není počel
jedinců dokonalejších vždycky menší? A protože,
co jmenujem povinností národní nebývá vždy
snadné a většina celkem je vždycky slabých.
nedá to už jakés vysvětlení ?
Srovnejte českého člověka a německého
člověka v dané situaci. Němec je sebevědomý.
okázale se hlásí ke svému, mluví neustupně
svým jazykem. Celkem zanechá Němec vždy
dojem pěkný, mužný. Našinec, pravda, namnoze
opačný. Vystupuje nesměle, ohlíží se, váhá
něco-li někde šustne, obrací rychle na zad,
místo vlastního jazyka, příležitostně se schová
za druhý, vydlužený. To není chování hrdiny.
Ale, co chcete? Je snad se svým »pěknýme
chováním v daném případě nějakým hrdinou
Němec? Není ještě ujednáno. Možná, že je
chlapík osobně statečný. Ale možná také — že
není. Kdo vl, kdyby postaven byl do okolnostl
svého českého protějšku, zda by se nechoval
stejně — nehrdinsky? Poměry prý vychovávají
člověka. Silný člověk, pravda, stvoři si někdy
a určí sám svoje poměry. Ale u většině při-
padů průběh bývá opačný, poměry určuj
člověka.
A tu jsme u bolavého místa.
Němec
23
article
Nestačí, jen se dovolávati hrdin a hrdin
ství. O zdar celku běží. A celek se skládá ze
silných i slabochů. Třeba spřáhnouti a zabezpe-
čiti všecky síly. Všem třeba poskytnouti možnos
aby se uplatnili. Silný prospívá celku svou
individualitou, slabý neméně závažným činitelem
svým — množstvím. A množství je —te
kutina, A tekoucímu živlu třeba zřizováti hráze
a splavy. Vite, proč jsou naši odpůrci u vý
hodě? U nich i slabochu je usnadněno, zacho-
vati pósu hrdiny.
Jinými slovy. Snaha a vůle jedincova ne-
stačí. Nestačí heslo: »každý svoji povinnost n
svém místě!« Stejně důležita je olázka zřízení,
Německému občanu je hravo, konati národní
povinnost a vyšlapovati si hrdě. Zřízení přími
jeho povahu i chůzi, je jím nesen. Má vědomí,
že nepotřebuje nikde zapírat svoji bytost, scho-
vávat se, odhazovat svůj jazyk, že vystačí všude
po svém a svým, že ve všech oborech pronikne
a třeba nejvyšších hodnosti dostoupl. To vzpru
žuje jeho mysl, podněcuje sobecké pudy, dráždí
ctižádost, sílí všecku mravní podstat.
Také našinec má oprávněný nárok, aby
zřízením byla sílena a povznášena jeho oso-
bitost.
no
A zatím? Našinci nebylo zřízení nikdy
příznivo,tlačilo jej všude do druhé řady, kladlo
mu překážky v cestu. Viděl celé obory působ-
nosti, celé stupnice hodností a úřadů právě nej-
vyšších, jež byly pro něj zavřeny potud, pokud
zůstával svým, dokud aspoň částečně nezapřel
svoji osobitost kulturnou a nepřijal za svůj cizí
jazyk. Jak se diviti průměrným olcům, pečlivým
o zaopatření svých synů, jak ve zlé vykládati
vdavek chtivým dcerkám, jak všem baživeůma
snaživcům, chtivým postupu a lesku, že se
všemi zpruhami osobního pudu sebezachovacího
klonili tam, kde kynuly lesklejší zdání a výhod-
nější skutečnost?
24
article
A zřízení zajišťovalo němčině a němčícím
všude přednost.
— Dali se oslepiti jen slabci ! . .
Snad slabci, ale není slabců vždy — vět-
šina? A nemá národ jako organism kulturní své
právo na tu většinu svých příslušníků?
A tu je klíč k situaci. Souvisí příme
s národně-politickým programem. Národové jsou
rovnoprávní. Jeden má právo na kulturní exi-
stenci jako druhý. A kulturní existence je ná-
rodní existence. Nestačí jen činnost nadanějšíeh
jedinců v některých oborech. Národní organism
má právo na všecky síly svého tělesa, na je
dince vynikající stejně jako na množství pro-
středních a slabých. A to množství nelze jinak
zabezpečiti než zřízením. Odtud právo kultur
ního národa na své zřízení.
Český člověk má sťejné právo, aby jeho
osobitost národní a mravní byla podpíránaa
nesena úpravou všeho života veřejného. A tím
je dána formule přirozeného — státního práva
Nic nového, arci ! Máme dávno svoje státo-
právní požadavky. Ale vyvozené jen z minulo-
sti, jako vzpomínka, jako dědictví, které náho
dou jest, ale jinou náhodou snad nemusilo být
A při všem jsme bývali svědky úkaz
smutných. Zřízení bylo cizí, slabí podlehal
jeho vlivu. A slabých byla většina. A tak
pouhým zřízením byla většina odcizována službě
vlastní kultury. Národní život myšlen jaksi »ve-
dle« života státu, jen pokud potřeby a poža-
davky »státu« dovolovaly. Ne plný život, který
obsáhá všecky síly a schopnosti, nýbrž jakési
»pěstování« národnosti jako libůstka na postran-
ním záhoně. Byla doba národního diletantismu.
obmezeného na několik oborů dobrovolně působ-
nosti. Lidé byli z lásky, ve prázdné chvíl
vřelými národovci, ale v praktickém životě sta-
tečně sloužili cizí kultuře, němčili. Zřízení byl
takové.
Ale života schopný organism nesnese trvale
odcizování vlastních sil. Uplatní konečně svoji
25
article
potřebu, spřáhne svoje živly svými hrázemi,
vyjádří si vlastní kulturu vlastní ideou. A to
je otázka zřízení. Poměry musí povolit potřebě,
zřízení dostane ráz národní.
Nebude žádného oboru činnosti, správy,
žádného úřadu a hodnosti uvnitř tělesa národ-
ního, aby v něm živel vlastní nebyl plně uplat-
něn, nebude sporu mezi ideou národa a ideou
státu, nebude služby státní, aby nebyla zároven
službou národní. Všichni občané a zřízenci
státní budou zároveň národovci. Malý, velký,
nadaný i prostý, všichni budou konati svoji
povinnost, neboť budou neseni a oživováni —
šťastným zřízením. Bytost národa teprv oživne
jako skulečný svérázný organism kulfurní.
— Jen půjde-li to tak lehko] Stát se za-
řídí národně! Kdo pák jej k tomu příměje ? ..
Otázka mocného popudu potřeby, která
čím dále citelněji bude naléhati. V novém zři-
zení nebude arci místa pro státní jazyk. Stát-
ním jazykem budou — národní jazyky.
— To bude těžko srovnáti s praktickou
politikou!
— Možná, s praktickou politikou dnešní,
ale tu jde už o lidi a poměry zejtřka. Thema
pro politiku příštího pokolení.
— Což neodmítáme státní němčinu už
dnes?
Odmítáme, ale leda na oko, formálně. Ve
skutečnosti ji sami fedrujeme. Vězíme po krk
ve službách starého předsudku. Koříme se obo-
rům, které prý se nemohou bez ní obejít, uží-
váme jí v parlamentě. Generace je vychována
v užívání cizého jazyka a tím porobena službě
cizí kultury. Zástupci národa, rokujíeí jazykem
cizí kultury, nemohou nikdy dořešiti otezku
zřízení kultury vlastní. Je to otázka budoucnosti.
A protože je každá reforma také otázkou moci,
je zřejmo, že otázku nerozřešíme s ami. Musí
předcházeti rozřešení jiné, dorozumění ostatních
Slovanů říše.
Je zřejmo, kterým směrem se musí obra-
ceti pozornost politiků příštího pokolení.