ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 caf55c60-661b-11dc-9443-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 27, org 10, work 3, person 44
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 15. září 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 255.
4 article
Na rahní n odpol. listy přilohamí (Naněný Obar v středu a Literárni Hlidku v pátek) před. lacf net Praze v ndminlstraci 2 K —h ma měsíc . . . . .. 6 K — na čtvst leta . . . . . s dvejí donáškou na měeíe . . . . . ns čtrt lela va fiisikicb- 2K so na měsle . . . . . . Pešten: za měade n čivr jet. . . . keí s dvojí zšallkoe na pořní í tra
Praha Naněný Obar Literárni Hlidka
5 title
Dnešní čislo pro Prahu le o 20 stranách.
Praha
6 article Amerika nad mrtvým Mac Kinleyem.
Amerika nad mrtvým Mac Kinleyem. Marnou byla tedy naděje, kterouž lékař po týden konejšili rozčilené mysli národa amerického: po půlnoci z pátku na sobot 14. září podlehl president republiky severo americké Mac Kinley svému zranění. Aměrický lid není celkem měkkýa značná menšina jeho, sdružená pod prapo- rem ameřické demokratické strany, až do vý střelu buffalského věru důkladně v něm ne náviděla vítězného politického odpůrce svých snah a přesvědčení svého. Ale jakmile klesl republikánský president Mac Kinley proklán kulí šíleného zákeřníka, rázem prchl všechen hněv a soucit celé Ameriky náležel zraně- nému představiteli svrchovanosti národa. Dnes pak sevře to asi každému synu Unie bez rozdílu hrdlo i srdce, když zví, že Mac Kinleye není více. Bylť to — necht soudíme o jeho politice sebe nepříznivěji — muž historicky velkého rázu, mohutné in- telligence a ještě mohutnější vůle, státník chladnokrevný, cíle svého vědomý a s úžas- ným štěstím k němu dostihující, národní ho spodář a politik širokého rozhledu, řečník, agitátor i organisátor báječné energie. Takovou olbřímskou sílu ztrácí dnes Amerika; což divu, že se otřásá pod pádem mohutné té osobnosti, že smrt Mae Kin- leyova jest pro ni politickou katastrofou. Po deset let šla většina národa amerického za nevšedním mužem tím do podniků a zá- pasův nejriskantnějších, důvěřujíc v jeho moudrost, v jeho genia a v jeho — hvězdu šťastnou jako před sto lety důvěřoval národ francouzský ve svého geniálního Bonaparta Napoleona I., jemuž se náhodou Mac Kinley i tváři svou ku podivu podobal.
Mac Mac Kinley Amerika Bonaparte Napoleon I
7 article
Od roku 1890 pronikalo jméno Mac Kinleyovo v širý svět zvukem kovovýma napořád mohutnějším, stávajíc se — postra- chem Evropy, neboť podobně jako ji na po- čátku století ohrožoval geniální válečník francouzský svými nedozírně smělými výboj nými záměry politickými, tak jí na sklonku téhož století rušil spánek smělý a bezohledný národní ekonom americký Mac Kinley svými výbojnými záměry, svou ochranářsíko celní politikou, jejíž cílem nejblizším bylo umělé zaštitění průmyslu amerického před konkurencí starého světa, pak ale po docíleném takto rozvoji a zvelebení prů- myslu amerického — naprostá hospodářská hegemonie Ameriky ne-li nad celým světem, tedy nad okraji obou jeho polovin, asijské jako evropské. Již před drahnými lety lákal a dráždil americký kulturní dějepisee William Drapper národní ješitnost a podnikavost Američanův záludnou perspek- tivou na velikou a slavnou budoucnost Unie americké, jež prý může vděk svému centrál nímu postavení mezi Asií a Evropou ještě překonat slávu světovlády antické republiky římské. Zdaž snil mohutný duch Mac Kinleye tento veliký sen? Nevíme. Ale Evropa měla veškeru příčinu toho se do energie jeho do- mýšlet, když zřela jej při práci posledníc let: jak nechvátal ani Kubáncům ani Porto- riku, nad to Filipincům na pomoc ze šle- chetného snad hnutí srdce, aby je osvobodi od cizovlády španělské a zajistil jim právo svobodného sebeurčení, kteréhož za Washing tona dovolávala se Amerika pro sebe proti tyranii anglické — nýbrž že činil vše jen za účely hmotně zištnými, aby Americe vy- dobyl nových území pro její vývin, aby po drobil »osvobozené« ty Kubánce a Filipince vykořisťující obchodní a průmyslové nadvládě Yankeeův podobně, jako si Angličané chtějí podmanit Bury.
Mac Kinleyův Drapper Američanův Kubánec Filipínec Yankeeův Angličan Evropa Amerika Asie Bura svobodný sebeurčený
8 article
Proto také odbyl burské poselstvo, do- volávající se přátelského zakročení republiky americké ve prospěch svobody burského na- roda, jen útrpným pokrčením ramen. Štěst mu přálo jako Polykratu na poli válečném jako na poli národohospodářském. Tuhé uza- vření břehů amerických výrobkům evrop- ským mělo přirozeně za následek rychlý úžasný rozkvět průmyslu amerického; ví- tězné bitvy proti Spanělům, zejmena skvělé činy válečného loďstva amerického, rozpla- menily mysl lidu tak, že nebylo konce ob- divu a chvály pro »geniálního zvelebitelea dobrodince Ameriky, Mac Kinleye.« Ale jako není světla beze stínu, tak měla i tato rychle rozkvetlá pěkná líc svůj chorobný politický ruměn, své vrásky a svůj temný, šeredný rub.
Spaněl Mac Kinley Amerika
9 article
Pod vládnoucím systémem ochranář- ským nevyšvihl se jen poctivý průmysl americký, alebrž vyšvihla se také nezřízená nesolidní industrie, shrnující pomocí nemrav- ných kartelův a trustův ohromnou přesilu millionových kapitálů do rukou několika spekulantů, jakož vůbec za vlády Mac Kin- leyovy dosáhla žízeň po mamonu, houba za dollarem výše dosud v Americe nevídané a s tou ovšem též rozmařilost, úpadek mrav- nosti veřejné a ryzího poctivého ducha vlasteneckého, že by Washington, John Adams, Tomáš Jefferson a všichni ti za- kladatelé a otcové svobody americké nad tou materialistickou porušeností potomků svých v hrobě se obrátili. Na místě ryzího demo- kratického ducha vládnoucího ve staletě ústavě jimi stvořené a podnes Ameriku ze všech její novodobých poklesků a hříchů vysvobo- zující, zachváceny vrstvy vyšší i nižší touhou po válečné slávě, po vydobývání cizích zem a národů mocí brannou, a tudíž po přetvo- ření občanské, mírumilovné, všech mezi národních zápletek se chránící Amerikyv republiku výbojnou, vojáckou, ohromným loďstvem válečným jako ohromným vojskem na souši vládnoucí, aby mohla šířit pan- ství čili imperium amerického hvězdného praporu za oceány v cizí území a vlasti na způsob výbojných monarchistických říší staré
Adams Jefferson Amerika Washington Amerikyv republika Mac kino
10 article
Evropy. Že vznítil, živil a sílil toh o to ducha vojáckého v národě Wa shingtonově: to jest a zůstane v dě- jinách tragickou vinou Mac Kinlcyovou. — Ale co jej ospravedlňuje a co nás usmi- řuje: že posléze sám krátce před smrtí svou veřejně doznal, že se zmýlil a zbloudil. že svou poslední řečí na výstavě buffalské celou svou desetiletou politiku zavrhl a ná- rodu svému přímo k opačné radil, volaje Doba uzavřenosti minula! Odbí- rejme od svých zákazníkův opět všechny jejich výrobky, jichž můžeme bez poškození našeho průmyslu a naší práce potřebovati!« Nefušil asi, že tímto sensačním odvoláním, tímto návratem k politice volné tržby — pro- slovil svůj politický testament, jejž zůsta- vuje národu americkému vlastenec, za leknuvší se osudných následků svého vlastního díla. Nuže, dnes nad rakví Mac Kinleyovu všechen svět se táže: splní nástupce zavražděného presidenta se stranou republikánskou tuto politickou závěť znamenitého státní ka svého: či půjde přes vážnou tu poslední výstrahu Mac Kinleyovu následník jeho Theodor Roosevelt na té skluzké cestě hrabivého imperialismu a hamižného sobectví, zákonem chráněné korrupce i spekulace dále a dále, až do nezbytných hrozných konců spole čenských bouří a rozvratů, které stihaj vždy národy, pozbyvší v duši ideálův a kla nící se jen zlatému teleti dočasných prospěchů hmotných?
Mac Kinlcyová Mac Kinleyův Roosevelt Evropa Wa
11 article Smrt Mao Kinleyova
Smrt Mao Kinleyova Ze života a z posledních chvil presidentových. V předehozích řádeích vytkli jsme pilitický charakter a politickou působnost zesnulého presidenta 1 jeho nástupce a poukázali jsme v hlavnlch obrysech k důsledkům, kteréž as změna na stolci presídentském bude míti v zá- pěti. Zde chceme zaznamenati několik ješte podrobnosti o posledních chvilich již třetího presidenta Unie, jenž skácen byl v chladný hrob rukou zákeřnou ve věku nejmužnějším. Po Lineolnovi a Garfieldovi Mac Kinley. Po Boo- thovi a Guiteauovi Čolgos ! . . . . Včera jiže 11. hod. večer pozbyli lékaři vší naděje v za- chování presidenta. Tep bylo sotva již cítiti, chvílemi byl president bez vědomí a jen zcela slabé dýchání prozrazovalo, že z těla ještě živo nevymizel. Tuhá povaha presidentova odolávala však jestě déle celého dne. Poslední okamžiky byly ale pravým mučednictvím, jen s největší potíží podářilo se prchající život o několik hodi prodloužiti. Včera večer účinkem nejsilnějších prostředkův, srdce dráždíefeh, Mac Kinley se n chvili zotavil a nabyl opět vědomí. Přál si viděti ženu svojí, již lékaři z ohledu na vlastní chorobnost její vstup do komnaty umírajícího zbraňovali. Mac Kinley poznal ženu svoji i ostatní členy své rodiny. Paní Mac Kinleyová zůstala půl druhé hodiny u smrtelného lože chotě svého, ruku jeho ve své dlaní držíe- Mac Kinley těšil ji i pravil: »Vůle boží, a ni- koli naše, naplniž se!« Poslední slova jeho byla prý (v té věci se depeše líší. Pozn. red.) ;
Mao Lineoln Garfield Mac Kinley Mac Kinley Mac Kinleyová Guiteau Čolgo Tep
12 article
»Blíže býti k tobě, o bože můj, by bylo bolestno, jesit stálou modlit- bou mojt.« Po té sotva slyšitelně umírajíeí si ještě povzdechl: »Kéž bych byl doma prost starostí.« I loučení se přátel Mac Kinleyových s umí- rajícím bylo velmi dojemné. Z komnaty, kde všichni shromážděni byli, jeden po druhém vcházel do síňky umírajícího v hořejším po- schodí. Mičení přerýváno bylo jen vzlykotem. Na ulici kupily se míčky veliké zástupy lidu, vyčkávajíce zpráv o stavu presidentově.
Mac Kinleyový
13 article
Osudným pro presidenta bylo prý též, že byl silným kuřákem a že měl tak zvaně »kuřácké srdce« a »kuřácký žaludek«. V tomto utvořily se v posledních dnech malé nádory. Žaludek přestal pracovati, tím chablo i srdcea to vedlo bezprostředně ke kollapsu. Včera ráno byl Mac Kinley ostatně ještě dobré mysli, smál se a děl: »Vím že se jistě uzdravím.« V noci na to ve 2 hod. 15 min. byl už jen bezduchou mrtvolou! Dlužno upozorniti ovšem nas to, že mezi americkým a evropským časem jest dik- ference 6 hodin a že by dle toho byl Mae Kinley dle našeho času skonal o 84, hod. ráno. ač-li už v depeši kabelové nebyl údaj časový na čas evropský převeden. Pohřeb presidenta Mac Kinleye konati se má v jeho rodišti v městě Cantonu ve státu Ohlo. Ministerstvo rozhodne dnes ještě o po- drobnostech obřadů pohřebních. Není bez zájmu vzpomenouti dnes okáza losti, s jakouž před šesti měsíci (4. března) Mac Kinley podruhé již uveden byl v presi dentský úřad svůj. Hlavní čásť slavnosti tvořilo defilování veteránů a vojska, mezi nimiž byl také domorodci z Puerta Rica. Diváci, shro máždění ve velkých massach, pozdravovali jásavě průvod. V poselství, vydaném za příčinou uvedení
Mac Kinley Mae Kinley Mac Cantona Puerto Rico
14 article
v úřad, poukázal Mac Kinley tehdy nejprve k nutnosti, aby zahraničné trhy byly ještě vice rozšiřeny čilejšími obchod- ními styky a přimlouval se za reciprocitní smlouvy v liberálním smyslu. Nejvřelejším jeho přáním bylo, aby příští spory Ameriky s jinými státy vyřizovány byly výroky smírčího soudu bez hrůz války. Výsledek války se Španělskem — pravi dále v poselství svém — uložil Americe zá- vazky, i bylo by nepoctivo, se jim vymknouti Národ dokáže, že jest schopen spravovat každý nový stát, kterýž mu okol- nostmi připadne, i neučiní ničeho, čím by sám sobě vykázal podřízlené místo v řadě národů. Dále pokračoval: Osvobození Kuby není dokončeno, dokud Kuba nestalase v pravdě svobodnou a dokud jedná se jen o ukvapený pokus, jenž obsahuje zárodky příštího nezdaru. I obyvatelům Filipin Mae Kinley sliboval až budou — »zralí« pro ně samosprávu, kteráž ovšem ale nikterak nahraditi nemohla jim plnou neodvislost, na kterouž utrpením a boji svými měli plný nárok a jež jim před válkou se Španěly Unií také byl slibena.
Mac Mae Španěl Španělsko Amerika Kuba Filipíny
15 article
Poslední řeč svou pronesl Mac Kinley na téže výstavě, na niž střelen byl a to dva dny před attentátem. Také ona jest pro presidenta nemálo karakteristickou. Poukázav k bezpřiklad- nému rozkvětu Spojených obel, Mac Kinley pravil dále: »Naše výroba stoupla tak velice, našich výrobků jest tolik, že úkol zjednati si více trhů, vyžaduje naší bedlivé pozornosti. Ne- smíme se spolehati na domnělou bezpečnost, že budeme moci vše prodat a nemusíme kupovati pranic neb málo. Měli bychom odebírati o svých zákazníků výrobky, jichž můžeme použiti bez poškození našeho průmyslu a práce. Vzá- jemnost je přirozeným důsledkem našeho po- divuhodného průmyslového vývoje, jenž je nyní naší politikou postaven na pevný základ. Co však vyrobíme nad svou domácí spotřebu, měli bychom posilati do ciziny: Doba hospo- dářské uzavřenosti náleži minu- losti. Rozšíření našeho obehod stalo se nalehavým problemem. Musíme povzbuditi naše obchodní námořnictvo, musíme miti více lodi s americkou vlajkou, jež budou vystavěny Američany, s mužstvem ame- riekým a budou náležeti Američanům. Musime vystavěti průplav převlakou pa- namskous ... Dokončení tohoto velikého záměru svého Mac Kinley se nedočkal a jest otázkou, bude-li myšlenka ta příště sledována se stejňou energil.
Mac Mac Kinley Američan spojený obel
16 article
Mac Kinley byl vůbec řečníkem neunav- ným. Ve volební kampani v roce 1896 slyšelo Mac Kinleye mluviti celkem přes 2,000.000 po- sluchačů: V Topeku, Kansasu a Hutchinsonu mluvival až před 25.000—30.000 osobami na- jednou. Ve 4 měsících měl 367 řečí; v posled- ních 8 týdnech před volbou mluvíval průměrně sedmkrát denně; jednou ve 24 hodinách mluvi dokonce 17krát; nejkratší řeč ťrvala 10, nej- delší 70 minut. Ostatně protikanddiát jeho Bryan nebyl řečníkem o nie chabějším. Ve volební kampani 1900 pronesl 546 řečí, někdy mluvil až třicetkrále za den a projel na této agitaci volební 18.355 mil. Za to Mae Kinley v loňské kampani volební, znavena stálými boji, vystoupil již velice zřídka jako řečník; trávil delší dobu posledního volebního zápasu v rodišti svém v Ohiu a nechal mluvi za sebe Roosevelta. Tento pronesl na 567 místech 674 řečí a projel 21.250 mil. Ovšem umožněny byly tyto výkony tím, že Bryan, Mae Kinley i Roosevelt používali k agitačním cestám zvláštního vlaku a že mluvili často i jen — z oken jeho! Nový president americké republiky zůstal ale přece jen, jak vidno, řečníkem co do neúmornosti nedostiženým a nepřekonanýml V dvolnem prodelle ranní čnele o sobě . odpoledini a . . . . za s flialkách na veskoví- ranní csslo. . . . . . . . 10t odpolední . . . . . . . . Sh Insera t plstí se hotově snpšel. Přežplacení a inserty přijími sdminl- strapo v Marianské ulici č. a. Tam nacházají ss tež radabee tiskirnu a ezpečiva „ Nšrodajch Listae. Rukopiny ne navratnjí.
Mac Kinley Mac Kinley Hutchinson Roosevelt Kansas Ohio Bryan Mae Kinley Nšrodajch Listae
17 article
Ústavní opatření při změně presl- dentské. Při vstupu nového muže na presidentský stolec Spojených států se značným zájmem sle- dují se ustanovení americké ústavy o změně v úřadu presidentském, o volbě presidenta místopresidenta, jakož také o právomoci jejich. Podáváme tuto aspoň hlavní z těchto ustanovení ústavních. V čele výkonně moci jest prosident, volený zároveň s místopresidentem ode všech států na dobu 4 roků. Volba presidenta děje se určitý, od kongresu ustanovený den zároveň, nyní vždy první úterek listopadu v celé Unii; za tím účelem jmenuje stát v o'lbou lidu tolik volitelů, kolik členů (senátorů i poslanců) do kongresu posílá; žádný však úřadník nebo člen kongresů nesmí býti volitelem. Absolutní vělšina hlasů rozhoduje; neni-li tato docílena, voli sněmovna poslanců presidenta ze tři kandidátů, kteři nejvíce hlasů mají; při tom má však každý stát toliko jeden hlas, a abso- lutní většina hlasů rozhoduje. Ústava nikde vý- slovně se o tom nezmiňuje, může-li dřivější president opětně zvolen býti čili nic, avšak není v té věci také žádné zákonné překážky, pročež také již několikrát byl dosavadní president po- druhé zvolen. Tak i Mac Kinley podruhé. Zména v presidentství děje se vždy 4. března slavnou inauguraci nového presidenta na kapi- tolu ve Washingtoně, kde tento u přítomnosti odstupujícího presidenta, kongresu a nejvyššího soudního dvoru na bibli přísahá (aneb nedovo- luje-li tak jeho vyznání, slavně slibuje), že bude úřad presidenta Spojených států věrně zastávati a dle nejlepštch svých sil ústavu zachovávati, hájiti a chrániti.
Mac spojený stát Washington kongres
18 article
Kdyby stolec presidenta ůmrtím, sesazením, resignací aneb nes ch op- ností dotýčného presidenta k tomu úřadu se uprázdnih, nastoupí místo- president na jeho misto; a kdyby nebylo ani presidenta ani místo- presidenta, má jako presiden Unie úřadovati dočasný předseda senátu, a kdyby i toho nebylo, za- stává úřad presidenta mluvčí sně- movny poslanecké. President Unie musl býti rozený Američan, nejméně 35 roků starý a 14 roků v zemi usedlý. Roční plat jeho obnáši 25.000 doll., a on má byt v Bílém domě ve Washingtonu. Se svého úřadu může býti sesazen na obžalobu sněmovny poslanecké před senátem ze zemězrády, podplacení aneb jiných nečestných zločinů a přečinů. President u za- vírá se souhlasem senátu smlouvy, jmenuje ministry čili státní sekretáře, vyslánce, konsuly, členy nejvyšštho soudu a všechiny ostatní úřadníky Unic, o jejichž ustaniovováni jinak není postaráno. President jest také nej- vyšším velitelem vojska a válečného loďstva,
Američan Washington Unia senát bílý dům
19 article
jakož i milicie jednotlivých států, jakmile tato k činné službě jest povolána. Sdělení jeho na kongres dějí se písemným posláním (message), jímž čas od času zprávu o stavu Unie kongresu podává a jeho uvážení opatření doporučuje, jaká má za nutná a prospěšná. Návrh každého zá- kona od kongresu vypracovaného nabývá plat- nosti teprv po schválení presidenta; avšak i od presidenta zavržený návrh nabývá zákonné platnosti, když dvě třetiny hlasů obou sně- moven opětně pro návrh ten se prohlásí. Ne- pošle-li president návrh zákona do děseti dní zpět kongresu, platí návrh takový za schválený, leč by mezi tím pro nahodilé se odročení kon- gresu návrh ten nebylo možno zpět poslati. Vedle presidenta jest místopresi- dent, který stejným způsobem a také na á roky se voli; v pochybných případech však rozhoduje senát mezi dvěma kandidáty, kterým se nejvíce hlasů dostalo. Má 8000 doll. služ- ného; při uprázdnění úřadu presidenta sesaze-
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 14. září. 6—. (Kronika.) Po několikanedělním rozkošení někde na bezstarostném vzduchu vpravujete se zase do všedního svého trudu. Třeba se znovu vrhnouti do proudu. Třeba dohoniti, co jste zanedbali. Sáháte dychtivě po čerstvém čísle novin. Ale brzy jste s rubri- kami hotovi. Nic, docela nic jste nezanedbali. co by stálo za řeč. Naopak, všecko zůstalo př starém. V cítění i myšlení, v politice i ve spo- lečnosti všecko, jak to bývalo, jak to znáte dávno z paměti. Nie se nezměnilo; Němci jsou pořád stejně »drzi a výbojní«, jaké už je znáte, pan Koerber vede si pořád stejně nenuceně u vládního vesla, ministři odborovi germanisují si podle chuti, všecko, jak jste tomu už zvykli. A také vzadu v lokálkách pořád ta stará písnička.
Němec Koerber Praha
21 article
Naše ženy vidí pořád vrchol vzdělanosti v ně- mecké konversaci, naši lidé dále si vystrkují německé štíly a tabulky a nedopouštějí, aby naposled nějaký Němeček mezi námi nebyl nucen ohlížeti se po našem jazyku. Společnosti statečných vlastenců dále si zasílají novinám rozhorlené zprávy o tom, jak byli někde uprostřed českého města od nějakého zuřivého Germána v uniformě veřejně uraženi, pokousáni nebo vypráskáni a synáčkové tatínků, kteři jako akademikové nosili čamaru a dělali ukrutné radi- kály, jakmile to přivedou na nějakou assistenturu u pošty, na kadetský prýmek u koňáctva nebo dokonce za praktikanta v předsíni nevím kterého departementu u místodržitelství, ne-li naposled v ministerstvu, dostávají pořád ještě takovou závrať z nabyté hodnosti, takovou husí kůži z nezvyklého okolí, ve kterém se octli, že se z nich střemhlav stávají urputní němčouři .. Pořád ten starý kolovrátek! Tak jste o tom čítali loni, tak předloni, zrovna tak před deseti, před patnácti a dvaceti lety! Patrně zjev hro- madný, druhový, jaký býval na počátku a bude snad až . ..
Germán
22 article
Pokládáme se za národ tak pokročilý, dá váme si lichotiti, pyšníme se svým »báječným« rozvojem, a přece ty smutné zjevy na všeeh stranách! Jak to vysvětliti? Žalujeme na nedostatek statečnosti. Naš lidé nejsou dost zmužilí v nezbytném zápase, který vedeme. Stáli bychom zeela jinak, kdyby každý na svém místě svoji povinnost konsl Ale což, není-li povinnost vždy snadna? Někdy třeba jen silný ji zmůže, jen statečník takořka hrdina. A to je jisto, není každý stvořen pro hrdinství. Tisíce tisíců tvoří národ, možno-li, aby stateční byli všickni? Či je národ na světě, aby se skládal ze samých statečníků? Nejsou všude silní vedle slabochů? Hrdinové vedle zbabělých? A podle zákona vývoje, není počel jedinců dokonalejších vždycky menší? A protože, co jmenujem povinností národní nebývá vždy snadné a většina celkem je vždycky slabých. nedá to už jakés vysvětlení ? Srovnejte českého člověka a německého člověka v dané situaci. Němec je sebevědomý. okázale se hlásí ke svému, mluví neustupně svým jazykem. Celkem zanechá Němec vždy dojem pěkný, mužný. Našinec, pravda, namnoze opačný. Vystupuje nesměle, ohlíží se, váhá něco-li někde šustne, obrací rychle na zad, místo vlastního jazyka, příležitostně se schová za druhý, vydlužený. To není chování hrdiny. Ale, co chcete? Je snad se svým »pěknýme chováním v daném případě nějakým hrdinou Němec? Není ještě ujednáno. Možná, že je chlapík osobně statečný. Ale možná také — že není. Kdo vl, kdyby postaven byl do okolnostl svého českého protějšku, zda by se nechoval stejně — nehrdinsky? Poměry prý vychovávají člověka. Silný člověk, pravda, stvoři si někdy a určí sám svoje poměry. Ale u většině při- padů průběh bývá opačný, poměry určuj člověka. A tu jsme u bolavého místa.
Němec
23 article
Nestačí, jen se dovolávati hrdin a hrdin ství. O zdar celku běží. A celek se skládá ze silných i slabochů. Třeba spřáhnouti a zabezpe- čiti všecky síly. Všem třeba poskytnouti možnos aby se uplatnili. Silný prospívá celku svou individualitou, slabý neméně závažným činitelem svým — množstvím. A množství je —te kutina, A tekoucímu živlu třeba zřizováti hráze a splavy. Vite, proč jsou naši odpůrci u vý hodě? U nich i slabochu je usnadněno, zacho- vati pósu hrdiny. Jinými slovy. Snaha a vůle jedincova ne- stačí. Nestačí heslo: »každý svoji povinnost n svém místě!« Stejně důležita je olázka zřízení, Německému občanu je hravo, konati národní povinnost a vyšlapovati si hrdě. Zřízení přími jeho povahu i chůzi, je jím nesen. Má vědomí, že nepotřebuje nikde zapírat svoji bytost, scho- vávat se, odhazovat svůj jazyk, že vystačí všude po svém a svým, že ve všech oborech pronikne a třeba nejvyšších hodnosti dostoupl. To vzpru žuje jeho mysl, podněcuje sobecké pudy, dráždí ctižádost, sílí všecku mravní podstat. Také našinec má oprávněný nárok, aby zřízením byla sílena a povznášena jeho oso- bitost. no A zatím? Našinci nebylo zřízení nikdy příznivo,tlačilo jej všude do druhé řady, kladlo mu překážky v cestu. Viděl celé obory působ- nosti, celé stupnice hodností a úřadů právě nej- vyšších, jež byly pro něj zavřeny potud, pokud zůstával svým, dokud aspoň částečně nezapřel svoji osobitost kulturnou a nepřijal za svůj cizí jazyk. Jak se diviti průměrným olcům, pečlivým o zaopatření svých synů, jak ve zlé vykládati vdavek chtivým dcerkám, jak všem baživeůma snaživcům, chtivým postupu a lesku, že se všemi zpruhami osobního pudu sebezachovacího klonili tam, kde kynuly lesklejší zdání a výhod- nější skutečnost?
24 article
A zřízení zajišťovalo němčině a němčícím všude přednost. — Dali se oslepiti jen slabci ! . . Snad slabci, ale není slabců vždy — vět- šina? A nemá národ jako organism kulturní své právo na tu většinu svých příslušníků? A tu je klíč k situaci. Souvisí příme s národně-politickým programem. Národové jsou rovnoprávní. Jeden má právo na kulturní exi- stenci jako druhý. A kulturní existence je ná- rodní existence. Nestačí jen činnost nadanějšíeh jedinců v některých oborech. Národní organism má právo na všecky síly svého tělesa, na je dince vynikající stejně jako na množství pro- středních a slabých. A to množství nelze jinak zabezpečiti než zřízením. Odtud právo kultur ního národa na své zřízení. Český člověk má sťejné právo, aby jeho osobitost národní a mravní byla podpíránaa nesena úpravou všeho života veřejného. A tím je dána formule přirozeného — státního práva Nic nového, arci ! Máme dávno svoje státo- právní požadavky. Ale vyvozené jen z minulo- sti, jako vzpomínka, jako dědictví, které náho dou jest, ale jinou náhodou snad nemusilo být A při všem jsme bývali svědky úkaz smutných. Zřízení bylo cizí, slabí podlehal jeho vlivu. A slabých byla většina. A tak pouhým zřízením byla většina odcizována službě vlastní kultury. Národní život myšlen jaksi »ve- dle« života státu, jen pokud potřeby a poža- davky »státu« dovolovaly. Ne plný život, který obsáhá všecky síly a schopnosti, nýbrž jakési »pěstování« národnosti jako libůstka na postran- ním záhoně. Byla doba národního diletantismu. obmezeného na několik oborů dobrovolně působ- nosti. Lidé byli z lásky, ve prázdné chvíl vřelými národovci, ale v praktickém životě sta- tečně sloužili cizí kultuře, němčili. Zřízení byl takové. Ale života schopný organism nesnese trvale odcizování vlastních sil. Uplatní konečně svoji
25 article
potřebu, spřáhne svoje živly svými hrázemi, vyjádří si vlastní kulturu vlastní ideou. A to je otázka zřízení. Poměry musí povolit potřebě, zřízení dostane ráz národní. Nebude žádného oboru činnosti, správy, žádného úřadu a hodnosti uvnitř tělesa národ- ního, aby v něm živel vlastní nebyl plně uplat- něn, nebude sporu mezi ideou národa a ideou státu, nebude služby státní, aby nebyla zároven službou národní. Všichni občané a zřízenci státní budou zároveň národovci. Malý, velký, nadaný i prostý, všichni budou konati svoji povinnost, neboť budou neseni a oživováni — šťastným zřízením. Bytost národa teprv oživne jako skulečný svérázný organism kulfurní. — Jen půjde-li to tak lehko] Stát se za- řídí národně! Kdo pák jej k tomu příměje ? .. Otázka mocného popudu potřeby, která čím dále citelněji bude naléhati. V novém zři- zení nebude arci místa pro státní jazyk. Stát- ním jazykem budou — národní jazyky. — To bude těžko srovnáti s praktickou politikou! — Možná, s praktickou politikou dnešní, ale tu jde už o lidi a poměry zejtřka. Thema pro politiku příštího pokolení. — Což neodmítáme státní němčinu už dnes? Odmítáme, ale leda na oko, formálně. Ve skutečnosti ji sami fedrujeme. Vězíme po krk ve službách starého předsudku. Koříme se obo- rům, které prý se nemohou bez ní obejít, uží- váme jí v parlamentě. Generace je vychována v užívání cizého jazyka a tím porobena službě cizí kultury. Zástupci národa, rokujíeí jazykem cizí kultury, nemohou nikdy dořešiti otezku zřízení kultury vlastní. Je to otázka budoucnosti. A protože je každá reforma také otázkou moci, je zřejmo, že otázku nerozřešíme s ami. Musí předcházeti rozřešení jiné, dorozumění ostatních Slovanů říše. Je zřejmo, kterým směrem se musí obra- ceti pozornost politiků příštího pokolení.