1
masthead
Ročnik XXXXIII.
2
masthead
V Praze, v neděli dne Il. ledna 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
přods lácít sn
v Praze v sdministeaci
sa měsí
. SR —
ns čtvrt leta
s dvojí donáškau
na měsíe
B čtnt lata . . . . 7 k o9h
ve slsh: aKo
na vbele rošten?
na měsíe
n::. : k o
s dvejí zásllkoe
na peěst
t a. . . n
Praha
SR
5
title
Dnešní číslo pro Prahu le o 18 stranách.
Praha
6
article
Dračí setba.
Dračí setba.
Clona, která měla, z obavy před »vášnivou
agitací«, haliti profanním zrakům veřejnosti nej-
novější státnický výtvor Körbrovy »dobré vůle«
jest nedočkavýma rukama samých Němců dnes
tak dalece roztržena, že již ostře vidíme pro
té Medusiny hlavy, z jejihož pohledu však ne-
stydne v českých žílách krev, nýbrž naopak
hněvem žhoucím přichází do varu. —
Neboť celý duch, směr a obsah těch
proposic vládních na úpravu otázky ja-
zykové v Čechách a na Moravě — (o Slezs ku
ani řeči!) hoví jen starým, vražedným
choutkám našich nepřátel proti
právu našeho národa a integritě
naší vlasti, bod za bodem té mě
otrocky je vyplňuje, stroje a chystaje
po přání německých nacionátů národním rozhra-
ničením Čech na správní oblast německou, smí-
šenou a českou hluboký a dalekosáhlý převrat
v soudním i správním ústrojí, neplynoucí ze
žádné skutečné potřeby národů, neskýtající jim
žádného zlepšení a pokroku zdárného, nýbrž
naopak jen trudnou vyhlídku na nově, ještě roz
hořčenější spory, zmatky a zápasy, poněvadž
seje křivdu, nerovnost, různost
právu mezi oba národy na prospěch protežo-
vané menšiny německé a na úkor a škodu ura-
ženého národa českého. —
Ano, spadla konečně clona s té postavy
Körbrovy a světu presentuje se misto stát
níka rakouského prostý německo-
levičácký stranník, který úpln
ignoruje platnými zákony stát
ními jako zemskými podepřen
svaté právo šestimillionového historického
národa na úplně rovně postavení svého staro-
slavného jazyka, jakožto jazyka zemskéhou
veškeré veřejné správě zemí českých s jazykem
německých osadníkův menšinu zde tvořicích
kteři zhýčkání a privilegováni minulými vládam
rakouskými, nezřízenou pýchou naduřeli a zvláště
za posledních třiceti let — od Sedanu — ne-
pokrytě svým velkoněmeckým choutkám uzdu
zde pouštějí.
Körbrův
Němec
Medusin
Čechy
Morava
Sedan
7
article
Timto pyšným dáblem pangermánského sla-
vomamu posedlí, němečtí hegemonové zdejší od
počátku let osmdesátých předešlého století před-
stihovali se přimo u vymýšlení pekelných ob-
myslův a plánův na zkázu samostatnosti, moe
a slávy země české, především ale na potlačení
a odzbrojení nejvěrnějšího její obránce, národa
českého. I vzpomněli sobě, jak druhdy postu
povali Angličané, když chtěli opanovat Irsko
přemoci jeho domorodý národ. Jak sobě v krá-
lovství irském především vyhradili a dobře opev-
nili své anglické území, aby pak z tohoto svého
»palu« houževnatě a neulevně krok za krokem
postupovali výbojně proti krajům irským, všem
prostředky macchiavellské národomorné politiky
podporované přemocí hmotných prostředkův sou
sední Anglie-
Takový plán zajisté tanul na mysli zdejším
německým »baronům z Chebska a Liberce«, když
za prolhaným předstíráním, že prý jsou ohro-
ženi námi ve svém bytu, ve svém právu ná
rodním, vymyslili si ten horrendní požadavek
po rozdělení království českého na část něme-
ekou a česky smíšenou, po zřízení samostatné,
svéprávné německé země v Čechách, »očištěné«
ode všeho živlu »slovanského«, z níž by všechno
české úřadnictvo státní bylo prostě vyhnáno
Gjako kdysi rakouské z Uher) a nahrazeno na-
cionálně smýšlejícím úřadnictvem německým,
aby Němci byli tam úplně svoji mezi svými,
aniž by však proto navzájem pustili nám Prahu,
Plzeň, České Budějovice atd. Nikoliv, tu všude
měli podržeti své staré výsady, tu všude měly
se pre ně učiniti výjimky v právu českém tim
způsobem, že by se vyhradila něm č i n
Angličan
Němec
Irsko
Anglie
Chebsko
Liberec
Čechy
Uhry
Praha
Plzeň
Český Budějovice
8
article
v celé oblasti zemí českých, tedy i v úřa-
dech a soudech nejčeštějších
krajův, kde není Němců ani půl procenta,
i na dále výsadní platnost jakožto stát
nímu jazyku rakouskému, jímž povinni jsou
veškeří c. k. úřadově výhradně s centrálními
úřady vídeňskými jednat a pro ně všeliké vý-
kazy a účty po německu skládat.
Tomu dali jméno »vzájemné jednojazyčne
rovnoprávnosti obou národů«. Zatím každý na
ráz vidí, jaká lež se za tím eufemismem skrývá
Jak nejde tu o žádnou poctivou vzájemnost čil
reciprocitu a právo, nýbrž o sprostou a hrubou
nerovnost v právu, o škodu a újmu našeho ná
roda a poboření jednoty vlasti naší, aby rozdvo
jena a roztržena v nitru svém pozbyla podmí
nek ke státnímu životu, po němž dle neproml
čeného práva svého ve jménu lepší budoucnost
touží.
Přes dvacet let přirozeně národ náš brán
se tomuto nebezpečí německých choutěk nasa
zením všech svých duševních a mravných sil,
doufaje stále v konečné vítězství věci své tal
spravedlivé, tak poctivé a rozumné, jakou jen
kdy byla věc kterého národa.
Němec
český krajův
9
article
Opětovnými usnešeními sněmu českého, ne
sčetnými projevy poslanců svých i nejvážnějších
zastupitelstev městských rozkládal vládam vídeň-
ským, kterak ke šťastnému rozřešení otázky ja
zykové v zemích českých není zapotřebí žádných
podobných krkolomných trhacích experimentů,
k jakým nabádaji nepřátelě naši Vídeň, nýbrž
že úplně stačí, budou-li jen platné zem-
ské a říšské zákony o rovnopráv-
nosti národní se strany exekutivy ve všech
oborech správy poctivě konány, tak aby v ze-
mích českých Čech jako Němec při všech
zeměpanských úřadech mohl práva svého v
věci své řádně dojíti, jak se ve vzdělaných
právních státech sluší a patří, totiž: nejen při-
jetím, nýbrž i celým projednávání m
vyřízením své věci ve všech instancích
jazykem svým. Tak vyzněla i poslední
společná odpověd českého posel-
stva na elaborát německý z prosince m. r.
Němec
Vídeň
10
article
* Avšak dr. Körber měl zatím již svoje pro-
posice připraveny a témi úplně z amitá zá-
konné stanovisko českého národa
staví se docela na podvratné
stanovisko německých levičáků.
Chce jim vyhověti v jejich trhacích choutkách
novým rozdělením Čech na 94 německých a 133
českých soudních okresů, na 40 německých,
58 českých a 6 národně smíšených c. k. hejt-
manství a na tré německých, 5 českých
a dvé smíšených krajských vlád, pod-
řízených přímo vídeňskému ministerstvu: vše to
za účelem, aby nás dle přán! Němců
připravil i orovné právo našeho
jazyka v zevním úřadování, kterému
se těšíme od r. 1880, tedy bez mála 22 let.
Tím má být půl millionu lidu našeho ve zněmče-
ných těch okresech, hejtmanstvích a krajích pro
příště na mizinu zkráceno.
Zkrátka, ve všem všudy Körbrovy ty pro-
posice vyhovují do poslední choutky německým
hegemonům, a to, co povoluji nám v českých
krajích jako vnitřní úřadní češtinu, je tak pro
cezeno cedníkem nadpráví státní němčiny
úřadní, že to spíše pro posměch než do opravdy
dáno. — Se stanoviska politického jako práv-
ního máme tu co činit z hotovým monstrem
kde se měří právo současně kolikerými různými
lokty sobě odporných principů, jinak pro národ
náš v Čechách, jinak na Moravé, ale vždya
všude jen na prospěch a k užitku Němců.
Tak se opět jednou ta láska a spravedl-
nost k nám brillantně ukázala. Jak k ní odpovědí
poslanci naši a s nimi celý uvědomělý národ
náš, jest na bíledni. Z této setby Körbrovy
věru nic dobrého nevzkličí. Je to hotová setb
dračí. —
Körber
Němec
Körbrův
Čechy
český národ
11
article
Vládní osnova cukerní.
Vládní osnova cukerní.
B. Referovali jsme již na tomto místě o zá-
sadách a ustanoveních nové cukerní osnovy
vládní. Vláďa, jak již v poslední době jejím
zvykem, volila i při této předloze cestu důvěr
ného sdělení, v daném případu z jasných a po
chopitelných důvodů. Do konce ledna musí být
rozhodnuto o osudu brusselské dohody u nás
Protože se ale brusselskou konvencí zvrací cel
dosavadní cukerní politika této říše, souvi
otázka tato úzee s otázkou cukerní úpravy
domáci. Při jejím řešení jde o vážné dve
skupiny interessentů, z nichž jedna svými kon-
nexemi dovedla více vymoci, než příslušno —
veřejnost měla býti nutností rychlého vyřízen
překvapena a řešení svědeno v koleje, rozbíh
jicí se diametrálně s potřebami našeho českého
cukrovarnictví.
Nám dosavadní cukerní politika nebyla ide-
álem. Dokazovali jsme častokráte její neudrži
telnost, ukazovali jsme, že veliké, — podvratn
krise jsou jejími průvodci, dovodili jsme, že po
litika dvojích cen, jak ji podporoval i ochranný
systém celní i kartel cakerní, podráží našemu
cukernímu průmyslu hlavní jeho oporu: domáci
trh, zmenšujíc jeho spotřebivost. Dosavadní cu
kerní politika naše nedovedla vystihnouti vlast
ního účele protekce a změnila, vlastně chtěla ji
změniti ve stav stálý. A přece bylo čím dále
tím více patrnc, že snahy, ovládající politiku ve
likých impérií světových za utvořením mocných
uzavřených, sobě stačících celků, prorazí ne-
zbytně do politiky států a prorazí speciálně ieo
do cukru.
Vláďa
12
article
Jakmile ovládnuta vůdčí politika anglická
konstruktivním imperialismem Chamberlnino-
vým, bylo jasno, že otázka cukerní bude jednou
z prvých, jejíž řešení stane se nutným. Tyto svě-
tové proudy mohly nám býti výstrahou. Nebyly
a proto překvapila nás konvence i její výsledky
Ale z tohoto fakta plynul jeden nutný dů
sledek: zachovati novými prostřed-
ky cukerní průmysl náš v jeho síle
a umožniti mu vstup do nových po-
měrů. Připravovati nový vývoj v nový ch
poměrech, usnadniti slabším soutěžn
zápas, ne proto, aby mohli zůstati slabými.
nýbrž proto, aby mehli síliti. Účele
kterého nechtěla dosíci vysoká ochrana, nutno
dosahovati prostředky novými. Toto stanovisko
padá pre nás Čechy tím více na váhu, že v na-
šichrukou, ažnamalé výjimky, jsou
závody menší a střední, tedy závody,
na které nová ůprava peměrů dolehne
nejvíce. Proto vysti povali jsme ostře proti
snahám velikých německých surovaren, bojují-
cích proti kontingentaci a proti úlevám továrnám
menším, jen proto, aby bylo jim necháno volne
pole k ostré soutěži, jež měla vésti k menepo-
lisaci cukerní výroby v jich rukcu
proto jsme se stavěli proti úsilím raffinérů, kteř
chtěli surovarny uvésti v úplnou odvislost o
sebe. Šlo nám o nutnou korrekturu do-
savadní nezdravé cukerní politi-
ky, ale o korrekturu, napravující sku
tečně chyby dosavadní a razící dráhu lepšímu
budoucnu.
Čecho
13
article
Dosavadní stanovisko vládní ukázalo nám
jak málo má porozumění pro moderní hospo
dářskou politiku státní. Neuvažovalo se o věci
ale rozhodovaly vlivy osobní, nemyslilo s
o průmyslu, ale přijímaly se názory kruhů.
kterým dosavadní politika cukerní přinesla
enormní zisky a které chtějí využiti i nových po
měrů výhradně pro sebe.
Nutným východiskem nové cukerní politiky
státní měla by býti snaha, posíliti spo-
třebivost domácího trhu. Dvěma ce-
stami: zvýšením přímé spotřeby cukerní a po-
sílením průmyslů, cukr spracujících. Jest přece
i u nás známo, že vysoká čísla cukerní spotřeby
anglické vysvětlují se hlavně tím, že následkem
14
article
levného cukru vznikl tam mocný průmysl, cukt
spracující (cukrovinek, marmelády a p.), tedy
čistě na účet našich vysokých domácích cen cu-
kerních, bez nichž by Anglie nebyla dostávala
tak levné suroviny. Ani o jedno, ani o druhé se
vláda nepokusila. Cukerní daň má být
ponecháná přes zrušení prémif
dosavadnívýši a o otázce účinných výhod
zdaňovacích pro cukr k účelům průmy
slovým není ve vládních listech ani slechu
Tím méně o tarifní politice novým pomě
rům přizpůsobené (to přece brusselská konvence
nevylučuje), a jiných vážných momentech, sen
spadajících.
Co se týče speciálné úpravy na domá
cím trhu, šlo kruhům cukrovarnickýf v prve
řadě o to, aby zabráněno bylo pruske
soutěži, vedené velikými závody proti
malým, a aby menším a středním zá-
vodům byl zajištěn podíl na záso-
bování domácího trhu, poměrně vyšší
než velikých závodů, z toho důvodu, aby jim
bylo možno, v nových poměrech uhájiti
hlavně zlepšiti soutěžnost a zdat-
nostsvou — tedy iden čistě pokroková. Po-
něvadž nelze se naditi náhlého vzestupu cen na
trzích světových, podmíněného zmenšením dneš-
ních obrovských zásob, nýbrž teprve pone-
náhlého vyrovnávání rozdílů cenových, bylo
zcela přirozeno, že se žádalo o možnost využiti
celé nové celní ochrany 6 fr. pro zboží, určené
domácí spotřebě. Nejde přece jen o zaručení po-
dílu na zásobování, ale také o poměrné vý-
nosné zásobování a současně také o
zbránění přílišného snížení cen
řepních. Ve volání po kontingentaci shrnuta
byla tato přání.
Anglie
15
article
Vládní osnova o individuálním rozvrhu cu-
kerního kontingentu formálně volání tomu vyšla
vstřic. Zavádí kontingentaci, zvýšuje dle
uvedeného již klíče kontingentový podíl závodů
s výrobou do 45.000 q o 25—3%, snižuje
stejným podílem kontingentovou čásť závodů
s výrobou nad 60.000 q — ale se dvěma mo-
difikacemi, které činí celou tuto úpravu
illusorní. Vládní osnova provádí totiž — jak
již uvedeno — systém dvojíkontingen-
tace: suroviny a reffinády. Produkce s ur-
viny vyhražena jen surovarnám
její kontingent domácí spotřeby mezí ně roz-
vržen, ale s ustanovením, že musí tento
kontingent až na 360.000 q, vyhražených
smíšeným cukrovarům, prodati raffiné-
rům, kterým přiřčen a mezi něž rozvržen kon-
tingent bílého zboží. Každá surovarna jest při
tom povinna, přiřčený kentingent
vyrobiti. Za jakou cenu ale mají surovarny
prodávati svůj surovinný kontingent raffineriím?
O tom stanoví se pouze, že cena tato má býti
určena „svobodnou dohodou stran“. Docela v
inteneích raffinerií, které vykonaly
všechny přípravy k obnově kartelu
raffinerií v nových poměrech a které spojeny
mohou prostě surovarném ceny
diktovati. To znamená, že vlastní idea kon-
tingentace, t. j. umožniti středním závodům po-
krok a pevný vývoj v nových poměrech pomocí
využití dovozného cla, že tedy tato idea po-
kroku zmařena. Tím padá ale účelnost
kontingentace pro malé a střední závody. Osno-
vou vládní tvoří se monopol veliký ch
raffinerií (vládní předloha nezná — a to
je nejvýše výmluvno — výhod pro malé raffi-
nerie) na domácím trhu. Pánům Schöllerovi,
Beniesovi atd. dostává se toho, oč dlouhoa
dlouho usilovali. Po enormních ziscích kartel-
ních vydává se jim cukrovarnictví úplně v šane.
Schöller
Benies
16
article
Stačí, když pan Schöller a tutti quanti se do-
hodnou s velikými surovarnami.
které nejsou v našich rukou a když touto do-
hodoubude jimumožněno skoupit
řepu, aby menší cukrovary nemc hly
prostě kontingentu vyrobiti. Tím
v drebném prodeji
raaní číslo o solě . . . za 8h
odpolodní
. . . zn 2h
Ve Elialkách na veskove-
ranní číslo. . . .
odpolední
. . . . . . . 3h
Inserá t
plstí se hotevě sepřed.
Přadplacaní a insnrty přijímá adrtin-
sraca r Marianské ulici č.
Tam natházají ne 1éž redakce
Uskárna a vkpodice ,Hárodnich Listáe
10h
R ikopisy so novraee
Schöller
Inserý
Hárodnich
marianský ulice
Uskárno
17
article
ho ztratí a tím také jest osud jich zpe-
četěn. Nivelisaci, kterou měla kontingen-
tace zmařiti, otevírají se dvéře dokořán. Raffi-
neriím, které se tak úsilně bránily kontingentaci
a svolují k ní jen s podmínkou t. zv. soustavy
dvojité kontingentace, vychází se do posledního
bodu vstříc. Nebylo snad dosud zákona, který
tak upravoval vítězství velikému
kapitálu, jako navržená osnova vládní.
Ale nejen to i menopol raffinerií
dnešních zaručuje se ještě jinak.
Surovarnámbere se osnovou napro-
sto právo vyráběti bílé zboží, jediné
šestnácte továren z pravidla toho vyjmuto (opo-
čenská, hodonínská, kutnohorská, radbořská, lito-
velská, hulinská, kadaňská, obě lounské, lužan-
ská, smiřická, všetatská, důrnkrutská, velko-
bystřická, fucská, kostelská a velko-sebnická)a
přiřčen jim kontingent bílého zboží 320.000g.
To znamená, že ostatním veškerým eu-
rovarnám má býti vzato právo, pro-
dukovati bílé zboží. Jakým právem
bere se jim možnost, zlepšovati se technicky, ja-
kým právem zavírá se jim cesta k rozvoji a po-
silení, proč stlačují se do úzkých mezí, ve kte-
rých nad jich osudem má rozhodnouti několik
velkokapitalistů? Tak se rozumí u vlády
podpoře rolnických cukrovarů, tak
obrovskou většinou menších a středních, tak se
chápe posilování průmyslu a podporování jeho
rozkvětu? Jak jinak řeší se tato otázka v Uhrách!
Tento systém dvojité kontingentace, nutící suro-
varny přijímati ceny, libovolně raffineriemi dikto-
vané, zbraňující jim cestu k rozvoji a otevírající
dráhu velkokapitalistní nivelisaci, jest přímo na-
mířen na zlomení dosavadního vývoje! Tichá
dohoda vlády s raffineriemi nese tedy ovoce
při tom protestuje se ještě z kruhů raffineřskýc
proti výhradě části kontingentu bílého zboží ně-
kolika surovarnám!
Uhry
18
article
Nejsme z těch, kdo při otázce cukerní zastá
vali krajní odmítavá stanoviska co do nutné nové
úpravy cukerní politiky. Nelekali jsme se brus
selské konvence, ale zřeli jsme v ní konečně pře-
chod k lepším a zdravějším dobám průmyslu sa
mého. Ale osnovnou ideou byla nám idea po
kroku, jak shora jsme uvedli. Monopolisace ve
prospěch několika kapitalistů, kteří snad konali
dobré služby vládám a kteří chtějí za to osob-
ních konnexí využiti nejen k dalšímu obohaco-
vání se, ale i zničení části průmyslu, je v diame-
trálním rozporu s touto zásadou. Cukerní zákon.
nesoucí se ze jinými cíly, než které jsme vytýčili,
jest pro nás prostě nepřijatelným. Že vláda s ta-
kovými osnovami v poslední chvíli předstupuje,
jest smutným dokladem, jak se u nás hazzarduje
s vážnými zájmy a jak se přímo zúmyslně maří
vývoj k lepšímu!
Prosti vášní v této otázce stojíme jako dříve
na stanovisku, že surcvarnám musí býti
zachováno právo, zásobovati přím
trh bílým zbožím, že účast raffi-
nerií na tomto zásobování nesm
státi v cestě rozvoji surovaren
musí spočívati na pevné normaci ceno-
vé, vylučující jakékoli vykořisťování a ničení
kapitálově slabších závodů. Jen tenkráte bude
lze mluviti o spravedlnosti! Rozumí se, že musí
býti také přímo trestáno každé umělé zkupování
řepy za tím účelem, aby byla některým surovar-
nám vzata možnost, vyrobiti přiřčený jim kontin-
gent
Mezinárodní výstava historických
krojů.
V Petrohradě, 19. prosince 1902.
(1. ledna 1903.)
V jednom zdají se býti všichni národové
svorni: otevírají veřejnosti výstavu ať malou,
ať velkou, ať uměleckou nebo obchodní, mno-
hem dříve, než je vlastně schopna přijímati
návštěvy.
Petrohrad
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 10. ledna.
š. — (Kronika.) Vánoční doba nálež
dětskému věku. Trávite ji nejraději s dětmi. Je
rozkoš, přiblížiti se v duchu sladkému věku ne-
vědomosti a býti zase chvíli dítětem. Jsme
vlastně všichni děti, velké a malé děti přírody
Jen trocha domnělých vědomostí nás děli, které
přinesl život. A všechen rozdil je ten, že dítě, malý
šťastlivec, věří, může věřit, že něco ví, ale velký
člověk, čím více v úsudku uzrál, jen dospěje o své
vědomosti — pochybovat. Proto tak toužíme
zpět ke štěsti důvěry dětského věku. A snad
má pravdu paní Ellena Keyová, předpovídá-li,
že nové století, jež jsme zahájili, bude asi sto-
letím emancipace dítěte, jako minulé století bylo
věkem emancipace ženy. Spisovatelka (Das Jahr-
hundert des Kindes. Sludien. Autorisirte Uiber-
tragung von Francis Maro. Berlin 1902) je vycho-
vatelkou z povolání a podává mnohé trefné po-
kyny všem, kdo se duší dítěte zabývají.
Ellen Keyová
Francis
Praha
Autorisirte Uibry
Berlín
das Jahr
20
article
Děti jsou konečně také lidé, mají své zvlá-
šlní otázky, svou vůli, svoje city a ledy i svá
— práva. Nebylo dosud valné chuti to uznávati.
Dovedli jsme se s dětmi mazliti, to jest dovedli
jsme hověti své potřebě něžnosti, tedy vlastně
jen sobě hověti. Jejich potřeb a prospěchů jsme
při tom tuze nedbali. Zásadou vychování bylo
že příroda člověka je výlupek zla, jehož vyhu
bení nelze dost záhy započiti, jež třeba nahra-
diti něčím lepším. A čím dříve, tím lépe ! A tal
záleželo vychovateli především, nedat dětem žád-
ného pokoje. Nutiti je, aby zanechali toho, co
chtěli počínati a aby dělali, do čeho se jim
vlastně nechtělo, tlačiti je jiným směrem, než
kam je vedl vlastní přirozený cit. A všecko ze
samě lásky k dětem, rozumí se, ze starostio
jejich budouenost, ze samě vášně napravovací,
poučovaci, polepšovací. Z děcka mělo se státi
co možná zázračné děcko. Byl to všecko ne-
smysl a příšté má už býti jinak. Vychovatelé
21
article
přestanou cepovati děti podle hotových šablon
uznají, že dítě má právo na svoji individualitu, že
má své zvláštní nadání a náklonnosti, jež třeba
poznati a s nimi počítati. Teprve až v děcku
nebude potlačována žádná z jeho osobitých strá-
nek, pokud nejsou jemu samému neb druhému
škodlivy, pak teprve se podaři uváděti do života
lidi nové.
A není to konečně vlastní úkol vychování
Cil života je neznámý! Je-li úkolem lidstva, pá-
trati po tajemství života, pak je zřejmo, že po-
tomci naši musí hledati jinak a jinde, než
jsme hledali my, neboť tajemství, jak víte, dosud
není objeveno.
Tím raději vzpomínáme svého dětství, čím
rychleji se od něho vzdalujeme. Nedovedemese
už podobat dětem, proto vymáháme na nich,
aby se podobali nám: ve svém cítění i myšlení,
ve způsobu i v chování. Odtud sobectví našieh
vychovatelských zásad.
Šablona je hotova: vštípit mladé duši trpné
vědomí jakési povinnosti. Všecky prostředky jsou
vítány — hrozby i tělesné tresly.
— To a to se stane ! Musí se státi, sice . ..
a ukazováček vychovatelův hrozivě kývá pře
očima chovance.
Svět činů, chování, skutků, svět pohybů
dějů pro dětskou mysl rozpadá ve dva těžce
rozeznatelné obory. Jedno se »smí«, druhé se
»nesmí«. Aby rozeznání bylo snadnější, přichází
methoda se svými pomůckami. Obor »nedovole-
ného« tlustě podškrtnut hrozbou. A kde ta ne-
pomohla, ještě nápadnějším inkoustem, který se
už jistě zaryje do kůžičky — chcete říci — do
paměti.
22
article
Zkusili jsme to kdysi sami na sobě a proto
právem si klademe otázku, není-li myslitelná
methoda, aby dovedla postupovati bez těch více
méně nekulturných prostředků?
— Nemyslím, že by bylo třeba pouštět se
s dítětem do širokých výkladů, proč to a proč
ono 1 soudí paní Key-ova. Nechápe-li dítě pří-
činu povinnosti, stačí doložiti, že starší maj
stejnou povinnost ..
Tedy příklad! Ten na mladou mysl vždy
působí. Pud napodobovací je neodolatelný. Být.
jako jsou velcí, je ideálem všech malých. Třeb
zaříditi věci tak, aby dítě vlastní zkušeností do-
cházelo potřebného poznání. Třeba to bylo po-
znání — nepříjemných následků. Proč dítě velm
záhy dospěje přesvědčení, že oheň pálí? Proto
že oheň v ždycky páli.
— Ale maminka ? Ta jednou pleskne pře
hubičku, po druhé jen pohrozi, jindy si pokřičí
jindy sama popláče a někdy zase odpustí a do-
volí s podmínkou, aby tatínek se nedověděl ! ..
A to je potom vychování! Žádná spolehli
vost, žádná pevná zásada, žádná důslednost. Z
to vlastní zkušenost! Ta je vždycky spolehlivá,
třeba krutá, ale důsledná. Zkušenost je jediný
pravý metr. Dělá teprv mistra, dělá učence,
umělce i mudrce. Všecko mimo ni je modrá,
bezcenná theorie. A tak zbývá hlavní zásada
dobrého vychování: zůstavit mladou bytost c
možná samu sobě. Ať hromadí zkušenosti ! C
možná nejvíc vlastních, opravdových zkušeností.
Key
23
article
— Nechte děti na pokoji! Nepleťte se do
jejich vývoje ! Odstranit nějaký nejhrubší, ne-
čistý dojem od jejich mysli, dostačí. A pak už
jen všecko úsilí k tomu obrátit, aby vaše
vlastní chování a způsob života měly vychová-
vací vliv ..
Překrásno! Neboť pak vychování bude co
možná osobito, individuelno. Takové je arci možno
jen v nejužším, osobním, tedy rodinném
styku. To by ovšem značně křížilo vychovatel-
ské záměry vytouženého sociálního státu bu-
doucnosti. Hromadné vychovatelny nemohou po-
skytnouti dobré, protože ne individuálné vycho-
vání. Tedy rodiče jako vychovatelé! Ale u těch
zas všecko záleží teprv na methodě. Rodiče
dají si nejvíce záležeti na vychování, stále se
s dětmi obírají, všecku pozornost jim věnují a
přece docházeji opačných výsledků. Celý den
hučí malým občanům do uší svoje zásady, nuti
je do šablony svého dobra, zprotivují jim pojmy
unaví, rozmrzí, rozdráždí mladé nervy a vý
sledek je ubohý. Methoda byla špatná.
Dobrá methoda, podle zkušené vychova
telky, má nevyhnutelnou podmínku: sebeza
pření vychovatele.
— Jenom matka schopná sebezapření
která skutečně má na mysli blaho dítěte, ne
blaho svoje, dovede dostáti své úloze a ochrá-
nit mladou býtost ode všeho zlého a dopustit
aby se vyvíjelo přiměřeně zákonům vlastníh
poznání .
Tedy jaksi, aby nepozorovaně — samo se vy
chovalo.
Překrásno
24
article
A psychologie je jedna: u malé duše jedi
necké jako u široké duše hromadné, národní. Starší
kultury národní stojí k mladším v poměru vy
chovatelském. Hotové vymoženosti cizí kultury
jejich moudrost, vyspělost, hloubka a dokona-
lost forem mají pro mladý kulfurní organism
cenu jen velmi vztažitou. Možno je se dlužit-
přenášet, napodobit, padělat, ale to je povrchn
klam a mam, bez vlastní ceny pro život. Jako
hlubokomyslná průpovidka v ústech děcka,
kterou se z paměti naučilo odříkávat. Jen mou-
drost, z vlastní zkušenosti vyvozena, má význam
pro život. Kantorská kázáníčka starších »zku-
šených«, jsou pro mladé vždycky jen hrách na
stěny házený. Mladí lidé jako mladí národové
slyšenou pouze moudrosk nedají se vycho-
vati. Hotové formy ať politické nebo umělecké
společenské nebo literární, vydlužené od cizíeh
kultur, nezajistí mladému organismu ještě žádný
lepší život. Prázdnou slupku třeba teprve vy
plniti zkušeností vlastního života.
Dovedete už rozuměti francouzskému so-
ciologu, jestli jako věrný republikán radí Rusku.
aby nepovolovalo naléhání svých šablonových
pokrokářů, kteří by vlastní domácí politickou
formu, která přilehla ke stavu vlastního vývoje,
chtěli mermomocí vyměňovati za vydluženou ciz
formu a bůh ví jaké divy od ní si sli
Rusko
25
article
bují! Také srovnáte dobře se svým svědomím,
které pokroku přeje, dáti přednost primitivné
třeba literární formě domácího díla, jen je-li
vyplněna obsahem vlastního života a zkušenosti
před dílem sebe lesklejším, ale formou
obsahem vydluženým. Je právě dvojí způsob,
jak mladé bytosti prospívají: jedny jsou malé
opičky, vedou si zcela, jak to starým odkoukaly
a odposlouchaly a poskytují svými »mou-
drostmi« látku humoristickým listům a druhé
sic dávají nejasné a mnohdy směšně nesrovnalé
odpovědi, jež však jsou dokladem snahy samo-
statně přemýšleti. A těm nehotovým ještě ma-
lým myslitelům zase paedagogové dávají právě
přednost. Věšti jim lepší budoucnost.
Zkušená vychovatelka vidí budoucnost je-
dině ve vychování rodinném. Škola může a má
dát leda odborné vědomosti a onen základ, kte-
rého jedinec má zapotřebí k dalšímu sebevzdě-
lávání.
26
article
— Dům, rodina, jako za stara i budoueně
mají dáti půdu i vzduch, z něhož se vyvíjía
roste mladé tělo i mladá duše. Chyba je, zabí-
rají-li školní úkoly a práce nejlepší část dět-
ského života. Mělo by býti naopak. Škole náleži
menší, domovu větší část dětských sil. Volný
svůj čas má si dítě rozděliti na své domácí
práce, strasti a slasti ..
Není podobně i v životě národním ? I národ
ve svém dětství musí do školy k národu kul-
turně staršímu. Ale chyba je, jestli »škola«
svými sšablonami a předložkami na úkor vlast-
ního samostatného vývoje vyplňuje jeho život.
Analogie vychovatelského pochodu je tu
zjevna. Starší kultura stále sobecky nalehá, aby
mladší organism kulturní podrobila svým vli-
vům a šablonám. Nedává »děcku« pokoje, stále
utlačuje domácí jeho klidný vývoj svými » úkoly«
a předlohami, brání a překáži, aby na základě
vlastní zkušenosti dopracovalo se samostatné
zralosti a mohlo do společného díla kulturniho
přivésti novo u notu, svou nolu.