2
masthead
NARODNÍ LISTY.
3
masthead
11. ledna 1900.
5
article
ona a šampaňské, chacha!... Trochu kafe,
Kneippovo kafe!... Ne, ne, milá mami, jsem
hodná, dokáži všem, že může býti herečka hodná
i při malé gáží, ale — musí šetřit. Co na tom, že
jest jí někdy slabo? Jako včera ve zkoušee se
ji udělalo špatně, až šněrovačku musila svléci.
Ještě že jí hodná Réza omyla. Ti herci se nani
tak posměšně dívali a ty ženské jakoby jí to
přály, div se jí nesmály do očí. Jak jsou lidé ně-
kdy necitelní! Ale jen je posadit na celý měsíc
k hrnku kávy a při tom dřit. Již od rána s plnými
ústy ve zkoušce si povídají, co budou vařit. Ta
zajíce s knedlíkem — ach! toho mami dělo
vždycky na Boží Hod — ach! ten je dobrý ! —
ta skopovou s česnekem, ona řízky — ach, te-
tičky, ty znají vařit... Což divu pak, že se
člověku sbíhají sliny — a najednou mu přijde
slabo a omdlí. E, což na tom, nezávidí jim to
I její půst se končí a tolik štěstí, co ona za tý-
den pozná, nepociti z nich nikdo ... Tedy ještě
jeden verš,, drahý tatínku a maminko a —
dobrou noc!...
Hela poznovu usínala
Kneippův
Hela
6
article
V záplavě učeni a dětinského těšení nepoze
rovala Hela tajemné šepty svých kollegyň a zá-
hadné úsměvy kollegů. Nepozorovala ani, že
i chování ředitelů k ní se změnilo. Kdysi hrála
jakousi baronessu, jež přichází ze zimní pro-
cházky. Oblékla své nové černě elegantní šaty
— klobouk měla hezký — byla z duše po-
vděčna, že nemusí nie přešívat a upravovat.
Reditel spatřiv ji, spráskl ruce. „Jakže
takto hrajele baronku? Vždyť jste jako slečink
z pensionátu!
„A co mám mít?“ s úsměvem se tázala.
„Hedvábný kožešinový plášť, veliký klo
bouk s pštrosími péry, dlouhé boa a veliký ru-
kávník, inu, co se patří.
Hela vyvalila na ředitele oči a pol chvíli pro
pukla u veselý smích. Myslila, že žertuje.
„Nic se nesmějte, tak to u nás Neumannk
nosila,“ káravě ředitel poučoval.
„Ták?“ vydechla Hela, „a kde to vzala?“
„Kde to vzala?“ zahartusil v rozpacích ře
ditel. „Na to jsme se ji neptali, ale měla to!“
A otočiv se na podpatku, zanechal Helu nad ne
rozluštěným problémem, jak dosíci z její gáže
kožešínový plášt, veliký klobouk s peřím a bl
vl, co ještě..
Ubohé Hele šla hlava kolem. Bože! kdyby
tak někdy mluvila s tou Neumannkou, jak by
se jí zeptala! Jednou ji viděla — tlustou, velkou-
ale to byla opilá — ne, ta by se jí jistě se svoj
melhodou nesvěřila, a kdyby — ona by se dlen
neřídila a již vystupovala ve svých skromných
šatech na scénu.
Od těch dob ředitelovo čelo zůstalo pron
zakaboněno, a marně si Hela lámala mozek,
Mělo se jí dostati v brzku vysvětlení. V den
před vytouženým Štědrým večerem zaklepala
na dvéře ředitelova bytu, aby jej požádala o roz
hodné švolení k cestě domů.
Pan ředitel po dlouhé pause sdělil úžasle
Hele, nejen že jí dovoluje na svátky, ale že ji vů-
bec propouští — z nemilých příčin.
Hela překvapením nemohla promluvit, udi
veně k němu vzhlédla .
Hela
7
article
„Ano, z nemilých příčin, slečno, a siee
proto, že jste s outěžkem.
„Pane — —“ vykoktala, celá se chvějíe
„Ano, ano, vždyť onehdy jste omdlela,“ za
smál se ředitel. Tedy proto —l
Marné bylo vysvětlování Helino, darmo
moudrému řediteli do krejearu vyčítala celou
gáži a zaviněnou příčinu své slabosti. Marno.
Hela zůstala v očích ředitele Z. kleslou
Slepá slzami klopýtala po schodech, pohaněna,
bez příčiny, bez ochrany ... Celá společnos
prý se jí vysmívala. A dámy (herečky), hnedl, jal
přišla, měly prý z ní rekraci. Vida! a jak k nim
byla dobrá! Co se jich našněrovala, naobskuko-
vala... Bože, proč k ní byly tak zlé, proč —
A herci přece musili vidět, že je počestná, od ni
koho nenechala se za bradu vzít, proč tedy ji tul
ztupili — proč?
Ze jest bez chleba, vyhozena na ulici, o tom
nepřemýšlela, ji jen pálila ta hanba... Klopila
před lidmi oči, jakoby skutečně byla klesla.
O Bože, Bože!
Ani nevěděla, jak se dostala domů, do svého
pokojika, kde jen hladové dny prožila. S bolest
ným nářkem hodila s sebou na lůžko, s kte-
rého ráno tak radostně vstávala.
Všechna radost ta tam! To ji tedy Ježišel
nadělil, to tedy... Proč to? Proč to? tak se
sama sebe již po kolikáté zoufale tázala.
Tichý klepot probudíl ji na chvili z jejiho
zármutku. Pradlena nesměle vešla. Již chvíli
prý klepala, ale slečinka neslyšela.
„Ano — anol“ ale marné bylo její úsili
slzy zadržet, skrýti — proudily ji z očí a vzlyky
hrozily ji zadusit.
Bož
Ježijít
Hela
8
article
Pradfena se nevyptávala, vzala mladičkov
dívku za ruku, omyla ji oči, učísla vlasy, ko
nejšila jako matka dítě.
Konečně, když se Hela trochu utišila, osmě-
lila se otázat: „Tak co, slečinko — zapomněl n
ně?“ —
„Kdo?
„No, já myslím — milý, že tolik hořeku
„Ach kde, drahá pani, nemám žádnou zná
„Tak co tedy, má drahá slečinko?“
„Tohle!“ A Hela v novém přívalu pláče jako
dítě, jemuž k smrti bylo ukřivděno, svěřovala své
trápení.
Teď se majka Sýkorová rozzlobila.
„Jakže, to můžou jí, takové poctivé slečně
říct?“ A již již brala vlnák a chtěla povědít těm
čistým lidem, ona to přece víl
Hela ji zadržela. Tak byla té dobré duši vděě-
na, tak ji potěšila! Hle, cizí neznámá žena, pra-
dlena se ji ujímá a kollegyně, ke kterým byla
vždycky samá vlídnost a uctivost, měly pro ni jen
výsměch... A opět slzy plnily jí oči.
Pradlena se zamyslila a po chvíli rozhléd-
nuvši se po pokoji pravila-
„Slečinko, já jich tu nenechám! Znám jich
jen od vidění, co jim peru ten měsíc, ale vím, že
jsou čistá jako bvězda na nebi! Honem si všecko
složejí — já jim pomohu — a půjdou k nám.
Mým klukům vždycky o nich povídám, jaká jsou
hodná a milá. Tedy jen k nám! Bude to rajt, až
je uvidějí. Jen k nám. I je to banda! Takhle
dítěti ubližit!“ odlevovala si bodrá pradlena.
llela se nerozmýšlela a jak jí matka Sýko-
rová poroučela, jednala. V hodině bylo složeno-
proč.
jou!
Hela
Sýkorová
Hela
10
article
Dole ještě domácímu zaplatila, odevzdala klíča
šla s pradlenou. Jako bezduchá opírala se o ni ..
Sýkorka, pradlena a žena havíře, hezká
zdravá matka dvou buclatých kluků, vedla s pý
chou Helu do své residence, sestávající z poko
jíku a kuchyně.
Všude čisťounko, teplo a dostatek. Stará ba
bička, její matka, měla právě velikou patáli
s oběma hochy. Když spatřili matčinu plnou tvář
tak se ztišíli. A což když uzřeli Helu! Zapomněl
na souboj s babičkou a ihned se s Helčou skama
rádili.
Jak dva pejskové běhali kolem ní, do klína
snášeli hračky, i mikulášskou metlu jí věnovali
stále jí šuškali o Ježíškovi.
V teplé kuchyňce, při talíři bramborové p
lévky u těch dobrých lidi se Hele trochu uvolnilo
I úsměv se jí kolem úst mihnul, když malý Pepe
vyhrožoval babičce, že s ní nepůjde spat, že půjd
s tou „bílou“ slečinkou!
A skutečně, jak Hela v pokojíku ulehla, jak
macíček uložil se k ní, kolem krku ji vzal
nepustil. Ani křik nahluchlé babičky, ani dne
mírné šlechy „Mikuláškou“ nezpomohly. Koneč
ně, když se ho Hela vřele ujala a Pepík svato
svatě slíbil, že nic „neudělá“, přisná máteř mu
povolila.
A Pepík spal s bílou slečinkou. Chrupal, alo
Hela dumala. V kuchyňce slyšela tlumený hovor
To Sýkorka muži, jenž přišel ze šichty, o ní vy
pravovala.
Bože! opět se přetřásá její historie! C
dělat? Domů jet? Málo radosti jim udělá . . . Než
angažmá najde, bude též děle trvat. A ta potupa
Ta hanba! Každý se teď o ni otře. Co herci neroz-
nesou? Jsou tak škodolibi... Nikdo ji neuvěří
Kdo ví, zdali angažmá vůbec dostane? E, nejlépe
by bylo — —
Do neveselých myšlének vpadl zlostný vý-
křik. To tam v kuchyňce havíř. Snad proto se
zlobí, že tu ona je! V úzkosti naslouchá, co prav
k ženě ..
Helča
Pepe
Mikuláška
Hela
Pepík
Hela
11
article
„Tak ji potěš a nepouštěj ji od nás, když je
tak hodná, až si něco pořádného najde. A neříke
jí že's mi to řekla!
Mrsknul okem do pokojíka. Helka jeho z
rostlou tvář zahlédla pod záclonkou.
„Vždyť je to ještě dítě!“ zahuhlal. „A zh
ni tam, ať dobře spí! Ať si kluk zvyká spát po tmě
Ubohé dítě, co zkusi! Nu, však on ji pán bůh n
opusti!“
Hela zaplakala. Tak se chovali k ní cízí
chudí lidě, tak útlocitně a laskavě. Modlila sez
ně z duše. Malý Pepa ji ramínkama tiskl a tal
teplo bylo zde a milo, jako doma . .
Jako doma! A vášnivá touha po domovu ji
znova zachvátila. Jak se mohla jen domýšlet,ž
by ji neradi viděli! Její maminka, tak nevýslovno
jemná a dobrá a tatínek tak laskavý . . . O. ne, nel
Vše jim poví. Bože, chová se tak jako ty uboho
holky, co se ze služby vraceji zoufaly, se stra-
chem, s myšlenkou na sebevraždu ..
I ona se vrací zoufalá, s duší otrávenou, ale
v čistém ovzduší domova zapomene. Již zde
těch dobrých lidí to eltí.
Blahodárný sen skližil její smutné oči,
Když ráno v kuchyňce Sýkorka vypravovala
muže na šichtu, vstala i Hela. Tichounce oblékla
se a jako mezi své vstoupila do ozářené, teple
kuchyňky.
Chystala se na cestu. Marně ji zdržovali. D
brému havíři stiskla ruku a ranním šerem po
chrupajícím sněhu spěchala se Sýkorkou k
dráze.
Loučíc se s pradlenou, sklonila se k ní
růžové její rty u vděčném polibku spočinuly na
její upracovaně, velké ruce ..
Sýkorka se rozhněvala: „Ale, slečinko! ta-
kovéhle hlouposti, jářku! takhle děkovat za hlou-
post —1“.
„Za život, paní Sýkorová, za život. Sna
máte také pravdu,“ dodávala s úsměvem, „ale
dnes má pro mne cenu, vždyť jedu k mamince!
zajásala.
Drsná Sýkorka zaplakala. Hela skočila d
vozu, vlak se hnul ..
Ještě okamžík zasílala pozdravy šlechetné
dobré duši — —
Hela
Sýkorová
Hela
Hela
12
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Pověry a čáry v XVI. stoleti na
Moravě.
Kdykoli čtu zprávy o starých čarodějnýcl
prostředcích, vždycky jest mi nápadno, že tytc
prostředky, jež dle domněnek lidi měly účinky
tak osudné, byly celkem velmi nevinné, nanej
výše že svým složením mohly způsobiti hnus.
A přece panovala mezi lidem tehdaž pevná víra
ve zhoubné účinky těchto kouzelných prášků
vodiček, ačkoli každý byl by se mohl z vlastní
zkušenosti přesvědčiti, že většina těch kouzela
čárů je naprosto neškodna. I když se předpokládá,
že vyznání ta vynucována byla mukami, přec jer
musila panovati víra o účinku takovýchto kouzel
jak u obviněných, tak u soudeů, tak v lidu vůbee.
Zajímavé podrobnosti o těchto pověrách na-
lézáme v článku p. Jana Taraye v 3. sešitu XII
ročníku národopisného sborníku „Český Lid“
jež opět se vyznamenává obsahem velmi bohatým
a zajímavým s četnými illustracemi.
V sobotu před květnou neděli r. 1574 vy
znala na útrpném právě v městečku Tasově Do-
rota Valová, že strojila vodu ze slepého kotěte
štírů, nalila ji před dům Vondrovi z Tasova, že
ji zapřel půl druhé čtvrti žíta. Který dobytek by
to přešel, že by usehl a musel by umříti. Kotě
vzala u Vitoušků za kamny a je v cele usušilaa
prach z něho udělala i ze štira, a to spodem
do vody sypala. Že mladých vrabců vídomých
slepých prach pálila a jím dobytek (u Hamřiků)
osypala, proto „aby telat nemívali“. Týmž pra-
chem z těch vrabců osypala Markétu Hamřikovou,
když dítěti prsy dávala ve světnici, proto že se
spolu svadily o plátno a tak se měla ta Markéta
trápiti a potom že zemřiti. Udala, že „Matouško
vá o tom věděla a při tom byla a Zavadilka
tom věděla.“ Na tom jest zemřela.
Taray
Valová
Vondra
Hamřiková
Markéta
Morava
Tasov
13
article
V pátek před sv. Filipem a Jakubem vyznala
Markyta Zavadilka na útrpném právě městečka
Tasova: Alexová s Vitouškovou k ní často chodily
a prach nekřtěňat a štírů nosily, chtějíce, „abych
jako panu Alexovi dodala, čehož učiniti jsem ne-
chtěla, že jsem s nim dobře byla.“ Prach
Alexovou přinesený více než půl roku uschovala
a potom jest toho prachu muži svému dala a
jeho otrávila, neboť zle proti Bohu žila. „Alexo-
vá vaříla muži svému s Vitouškovou holoubata
posypala je prachem sušených ostřin, jemu je
jísti dávala. Ale on že jich jísti nechtěl. Potom
se sešli na faru na dobrou vůli, ale ona Alexová
s Vitouškovou dali jemu ten prach z nekřtěňa
a štírů v červeném víně vypíti, a tak že jsou jei
Alexu vlastní jeho žena s Vitouškovou otrávily
A tak kdyby Alexové nebylo a toho prachu aby
jí byla nedonesla, že by k tomu nepřišla a ani
svého muže (Zavadila) nebyla by byla otrávila
„A proč se k ní nepostaví, že jí to v oči mluvit
chce, že jest to tak. Když se Alexová na místa
dostane, jako jest ona, že jináče a více o tom
praviti bude, kdo jsou jí pomáhali a jí to takové
líkařství dali.“ Více vyznala, když již měla vy
vedena býti na smrt na zejtří (oznámila sama bez
přinucení), že aby se k ní Alexová postavila, že
by jí toto z úst v uši pověděla, že jest ona
Alexová k ní šišky poslala, aby je muži jejímu
Filip
Jakub
Markyta
Alexová
Vitoušková
Alexa
Prach Alexův
bůh
Zavadil
Zavadilka
Tasov
14
article
(Alexovi) dala. A jak k ní přišel, jemu jestje
dala a řekla: „Teď máš od své paní snidaní,“a
on že jest je od ní vzal i dal jednu psu jísti, a
pes jí že jest jísti nechtěl. A vzav ty šišky že
domu šel a ji postrankem dobře upral, ona že
o tom dobře ví.“ Dále Alexová obviněna Zava-
dilkou, že s Janičkovou vodu strojila a pilna
tcho byla, kudy by Alexa šel, aby tu vodu na to
místo vylily. I nesly jednou vodu k Valřátovůn
humny, že jest rád tady chodíval. Ale Pán Bol
jeho ostříhal, že jest tudy nešel. I jest Alexová
jeho vždy střihla, kudy by jíti měl, aby toho coz
myslila, dovedla. A že nemohla nikde přistupu
míti, až na té faře toho kněze Jehňatky s ženou
toho (kněze) jest dovedla. A na tom jest umřela
Vyžádal si tedy rok 1575 dvou obětí: Válová
a Zavadilka upáleny a z těch, na něž svědčily
Vitoušková, byla již na pravdě boží. O Matouško
vé a „paní“ Alexové nevime, byly-li ten čas ješt
živy a zdaž k nim přikročeno bylo
Nadešel třetí oddíl děsného soudu, ohdob
nejděsnější, trvající bezmála pět měsíců a začí
nající vyznáním Marty Doležalky ze Březky v so
botu před nedělí masopustní 1576. Svedla se
světa souseda svého Martina Čiamina, že ji ubi
Nalila mu, když kenim pro muso šel, vody na
cestu, aby přešel místo. Voda přistrojena byla
z prachu slepých koťat a z nekřtěňat, a, prach sy-
paly a spolu dělaly s Koutnou a Dobšovou z Je-
senice, mluvivší jim to v oči. „A když ony na t
místa přijdou, že jináče (má státi nejináče) praviti
budou, nežli ona.“ A tak jest na tom umřela.
Alexa
Alexová
Zava
Janičková
Bol
Vitoušková
Mars Doležalka
Martino Čiamin
Koutná
Dobšův
Březka
Válová a Zavadilka
15
article
Uvězněny obě nařknuté, Koutná i Dobšová.
V pátek, před nedělí Laetare, vyznala Marketa
Koutná z Jesenice na útrpném právě ve V. Byteši-
Dělala prach z psi hlavy mozku, a Káče Dobšová
jí tomu učila, jak jej má dělati. Udala, že Dob
šová z Doležalkou otrávila nebožtíka Čiamina.
o tom ona (Koutná) věděla. Přiznává se, že n
Čiamina vodu z psího mozku a z mladých sl
pých psů s Dobšovou z Jesenice dělala a jej vodou
umořily. Vypovídá dále na Dobšovou a na Tuhy-
kalka a Mičiovou z Jesenice, že jsou na krchovi
hlínu z mrtvých těl braly a tu vodu s prachem
tím i hlínou společně strojily. Dále vyznává: Rosu
s obilí sbírala a tou rosou mouku zadělávala,
chléb pekla a kravám dávala, aby jí mnoho mlék
dávaly, a to že Dobšová, Míčiová, Tuhykalka toli
kéž učinily. A tak jest na tom všem umřela.
Koutná
Dobšová
Čiamin
Dobšův
Mičiová
Tuhykalka
Jesenice
Laetare
16
article
V neděli jež slove Laetare, Dobšová z Jese
nice na útrpném právě města Byteši vyznala
„S Koutnou dělaly prach společně z nekřtěň
a ze psů, a tím prachem „umořily a otrávily ne-
božtíka pana Jiříka Vaneckého, pána svého, a ten
prach, že jsou mu do piti daly, když z Tasova
s Koutnou od vejvodu přišel, a to proto, že jsou
mu to učinily, aby více Koutnou k vejvodu ne
stavil.“ Důležité vyznání! Nejspíše již roku 1575
byla Koutná, jsouc v podezření čárů, vyslýchána
v Tasově; ze strachu před dalším nebezpečín
výslechu stála ovšem o bezživotí pána svého
Dohšová přiznává se ke spoluúčastenství př
umoření Čiamina ze Březky a udává na Koutnou.
že tato „prach do Březníka a Ocmanie nosila
ale také neví komu.“ Dále vyznává, že nebožtíku
pana Jiříka svého pána „s touto poslední pan
jeho pozůstalou tím prachem osypaly a je ostu
dily a od toho že jest nebožtík pán umřiti musel.“
Posléze vyznala, že Sprušková s Koutnou nebož
tíka pana Jiříka a nebožku paní jeho Johanku tím
prachem umořily, a ona (Dobšová) že o tom všem
věděla. A na tom všem umřela.
Laetare
Dobšová
Jes
Jiřík Vanecký
Koutná
Jiřík
Sprušková
Byteš
Tasov
Koutná
Březník
17
article
Ve středu po neděli Laetare vyznala Mar
kéta Tuhykalka z Jesenice na útrpném práve
v městě Bytoši, že prachy dělaly společně s Dob-
šovou a Koutnou. Všecky tři s Doležalkou, kde
jsou mohly k dobytku přijíti, jej mořily, osypá-
valy, aby měl vši a hnidy. Chodila se Strakovou
na vomín (snad oměj) a jiné koření, tím jsou
dobytek mořily ve Březce.. Přiznává se, že
Koutnou, Doležalkou a Dobšovou umořily Čiami
na. Vyznává, že „nosila prach do těchto dědin
Huňáčové do Oemanie a druhé ženě panského
(tamtéž), do Lhotie Rohovské, do Břežníka řez
nici Matouškové; ony Koutnou za ten prach pro
sily, aby jim ho po ní poslala, a ona jim jej
donesla, ony jej přijímaly a také za to, že jin
ho přinesla, platily. Než nevi toho, co jsou omy
s tím prachem dělaly.“ Více vyznává, „že jest
Koutná jí a Dobšové o velkém čtvrtku rozkázala
jeti na hranice ne hřeblích, a ony že jsou jely.
Nejprvé na hranice k Pucovu, odtud na hraniee
k Jestřebí, od těch hranic na hranice k Čikovu
a tam, že jsou rozličné koření trhaly. A když jsou
domů přijely, že jsou to koření do peci vházely
a z něho prach dělaly. Tím prachem že jsou do-
bytek osypávaly, aby měl vši a hnidy a také jei
mořily. Více vyznává, že jest velký čtvrtek se
Strakovou a Dobšovou do panského dvora cho-
dily a na dvoří třísky sbíraly, je spálily a z nich
prach dělaly. A tím prachem, že jsou panský do-
bytek a lidský osypávaly a jemu mlíčné odjímaly
a potom jej i mořily. Více doznává, že jest js
Anna Rouská prachu dala a ji prosila, by tím
prachem po domě, kdě Brožek Tvořídlů jest v
síni, posypala a jej zostudila, aby tam na piti
nešli. A ona to učinila. Tak jest na tom i umřela.“
Laetare
Koutná
Strakův
Doležalka
Dobšův
Čiy
Rohovský
Matoušek
Anna Rouské
Brožek
Mar
Jesenice
Bytoš
Oemanie
Pucov
Jestřebí
Čikov
Doležalka
18
article
Nešťastná žena tato uvedla svým údajem
na místa hrůzy, do mučírny radního domu by-
tešského, a na „Spravedlnost“, místo popravn
bliže města ležíci, ty, jimž osudný „prach“ no-
sila. Zmučena a na smrt odsouzena Lida z Ocma-
nie (ve čtvrtek po velké noci) a Anna Rohovská
z Lhotie (v pondělí po provodní neděli). Prv-
nější nezapřela, že od Tuhýkové prach přijímala
z toho „vody dělala a na drahách, kudy nejvíce
dobytek chodí, zakopala. Odtud vodu vzala a na
louku zanesla, kde se dobytek pásl, a tou vodou
že jest na té louce pokropila, a to proto, že přes
to dobytek přešel a každý jest oslepl. Svého
vlatního muže tím prachem umořila; to prote
mu jest udělala, že ji upral. Umožila Jana. Ne
radova z Oemanic a to proto, že své ženě neda
jí chleba prodati. Více vyznala, že se ji Ške
roupková chlubila a hrozila Vlkovi rychláři, že
dlouho živ nebude; a to pro tu příčinu, že jes
jí měl Hauser, soused její, dáti za škodu 2 RR,
on, Vlk, že jest mu nedal dáti, než čtyřiceti groši
A tak, že jest oba skrze to umořila. A tak že je
na tom všem umřela.
Anna Rohovská ze Lhotic nezapřela tolikéž
že od Tuhykalky prach brala a jím „na bráně“
posypala, kudy dobytek chodil a přes to šel
Svého vlastního muže umořila a jemu prach pit
dala. Lidskému dobytku mlíčné odjímala a svému
že přidávala též tim prachem, když dobytel
z pole jiti měl, že jest „na bráně“ kropila.
Vyznala se ještě, že věděla, když cestující
u ni noclehující, jakýmsi Jerkochem zavražděr
býti měl. A tak na tom umřela.
Rohovská
Umožil
Vlk
Hauser
Lhotice
Lido
Ocma
Lhotie
RR
19
article
= Elektrická doprava na švédských železnicích
Ze Štokholmu se oznamuje: Po důkladném zkoumán
podala správa státních dráh švédských vládě návrh
v němž se přimlouvá, aby co nejrychleji zavedena
byla na veškerých státních dráhách elektrická do
prava. Až bude tato oprava provedena, práví se v ná-
vrhu, klesnou výdaje státu na opatření topiva z ci
zimy na minimum. Bylol zjištěno, že vodopády
a peřeje, jež jsou majetkem státu v nejrůznějších kon
činách země, budou skorem všude s to, poskytnout
více než dostatečné energie pro elektrickou vozb
na dráhách. Návrh doporučuje tudiž, aby z vodopád
a peřejí poblíže státních dráh prozatím nebylo po-
skytováno vodní síly soukromým podnikům a rovně
aby ložiska rašeliny poblíže železnic byla reservován
pro potřeby státu, by pro případ potřeby mohla být
vyvozována elektrická energie topením rašelinou. P-
kusná dráha elektrická bude zřízena již behem letoš
ního rolu
= Millionové dědictví. Z Paříže se oznamuje
Manželka slavného malfře Carola Durana zdědila těch
to dnů padesát millionů franků po své sestle, manželce
nedávno zemřelého bankéře Sterna, kdysi jedné z nej
slavnějších umělkyň Comédie Francaise, Sofii Croi
zettové. Jmění toto náleželo synu manželů Sternových
jenž však v loni při doslizích utrpěl těžké zranění
zemřel.
Duran
Stern
Sofie Croi
Sternův
Paříž
Comédie Francaise
20
article
=Bandité na Filipinách. Ze San Franciska s
oznamuje: Důstojníci, kteří se sem vrátili z Filipin
na dopravním parníku »Thomas«, oznamují, že pro-
vincie Cavite. Balangas a Tayabas na ostrově Luzon
musí býti dány opětně pod vojenskou kontrolu, po
něvadž civilní úřady nejsou s to pollačiti četné bandy
lupičů, tak zvaných ladronů, které celé okolí ohro
žují. Novínářský zpravodaj z Manily. D. O'Connell
který se též nalezal mezi cestujícími na parníku
»Thomas«, líči tyto poměry následovně: »Opětné za
vedení vojenské kontroly v uvedených provinciích
lze přičísti na účet vzmahajícího so lupičství. Fili
pinský agilátor Aglipay, který se prohlásíl za papeže
»národní filipinské eírkve«, stojí v čele hnutí, jehož
účelem jest nové zorganisování povstalců. Ladroni
udržují stále v úzkostlivém napjetí domorodé ko
stably. Bauditi jsou tak drzí, že se odvažují až
k Manile a střílejí na jízdné vojenské hlídky. Vojenské
úřady proti ladronům dosud nezakročily, poněvadž
správa nalezá se v rukou civilních úřadů.« Dle dal
sích zpráv propukla cholera v Manile na novo.
Thomas
D O
Aglipay
Filipíny
San Francisko
Luzon
21
article
= Porasta zrazené. Z Neapole se oznamuje:v
katedrále v Gallipoli odehrála se těchto dnů tragedie
lásky. Mladý šlechtic Vittorio di Cosimo svedl mla
dou divku z lidu, Santu Maggiovu a pak ji opustil.
Když zrazená dívka spatřila svého nevěrného milence
na mši, přiblížila se k němu nenápadným způsobem
a odvedla jej do stínu zpovědnice. Zde jej zapřísá-
hala, aby ji neopouštěl v její bídě a tísní. Mluvila
k němu zoufale o své lásce, plakala a prosila jej.
aby jí zůstal věren. Avšak mladý Cosímo pravilj
suše, že již nechce o ní slyšet a aby mu dala po-
koj. Poněvadž shromáždění věřící počati se po párku
ohlížet, odstoupila dívka od nevěrného milého, za-
halila se v šátek a opustila chrám. Zůstala státiu
kostelních vrat a když několik minut potom po skon-
čené mši bývalý její milenec opouster chrám, chopila
se dýky, již měla skrytou v šatech, přiskočila k ne-
věrníkovi a vrazila mu zbraň do prsou až po rukojet,
tak že umíraje, klesl. Lid uvolnil mladé vražednjci
cestu a umožnil ji, aby se dostala v bezpečí. Maggi
ova bude ovšem pohnána před soud, ale porotaji
uzná zajisté nevinnou.
Vittorio di Cosimo
Neapol
Gallipoli
Santo Maggiovo
22
article
= Nové úspěchy Marconlovy. Z Halifaxu, N. S. -
se oznamuje: Signor Marconí oznamuje, že se mu
podařilo zaslati depeše pomocí telegrafie bez drálů
mezi stanicí Table Head, na mysu Breloň a Poldhu,
Cornwall (Anglie). Depeše zaslal generální guvernér
z Kanady anglickému králi Edvardovi a italskému
králi Viktoru Emanuelovi. Marconiho přístroj na Table
Head pracoval prý výtečně a později došla též te-
legrafická odpověď od krále Edvarda lordu Mintonovi.
generálnímu guvernéru v Kanadě. Marconi prováděl
své zkoušky zcela tajně a teprve když byl svým
úspěchem úplně jist, pochlubil se se svým konečným
výsledkem celému svěťu. Před prosincem 1901 páčila
se nejvělší vzdálenost pro telegrafii bez drátů as n
100 angl. mil. V posledních měsicích Marconi svoh
přístroj a signální stanice slále zdokonaloval, až ko
nečně se mu poďařilo zaslati depeše z Kanady do
Cornwallu, Anglie, vzdálenost 2300 angl. mil. Nynější
výměna depeší pomocí telegrafie bez drátů pře
Atlantický ocean musí se považovati za první zda-
řilý pokus odesílání skutečných depeší přes ocean
neboť dosavadní zkoušky obmezovaly se ťoliko na
jednotlivé určité písmeny. — Spojený tisk novo-
yorský dostal od Marconího následující depeši, dalo
vanou Blace Bay, 21. prosince: »Dovoluji si ván
oznámiti, že jsem pomocí telegrafie bez drátů docili
spojení mezi mysem Breloň, Kanada a Coruwaliem
Angili. První depeše byly již odeslány a mezi nim
nalezaly se též depeše generálního guvernéru v Ka
nadě anglickému králi Edvardu a italskému král
Viktoru Emannelu. — Král Viktur Emanuel obdrže
od Marconiho depeši pomocí telegrnfie bez drátů
která byla odeslána z mysu Bretoň, via Poldhu
Marconlův
Edvard
Viktor Emanuel
Marconi
Marcoň
Emannela
Viktur
Halifax
Cornwall
Anglie
Kanada
Ka
Edvard lord Minton
Blace Bay
Coruwalie Angit
23
article
Cornwali. — Druhé vydání lendýnských »Times-
uveřejnilo obsah Marconího depeše pomocí telegrafie
bez drátů, kterou kanadská vláda zaslala »Timesům
a zní následovně: »Ollawa, 21. prosince. Kanadsk
vláda blahopřeje prostřednictvím »Timesů« angii
ckému národu k dokončení největšího vědeckého vy
nálezu nové doby. Cartwrigt, úřadující předseda m
nisterstva
= A la Musolino. Z Neapole se oznamuje
Manžeika železničního strážníka Bambina v Balti
paglii spáchala před několika týdny sebevraždo
vrhnuvši se pod vlak. Železniční správa zahájila vy
šetřování o této sebovraždě. Celá řada svědků udaln
že nešťastnice učinila životu svému konec, poněvad
byla svým manželem hrozně týrána, následkem
čehož byl Bambino propuštěn ze svého místa. Za
přisáhl se, že se krvavě pomstí všem, kdož prot
němu svědčíli. První jeho obětí byla provdaná žena
matka tří dítek, již zastřelil. Brzy potom usmrti
čtyřmi ranami z revolveru jednoho ze železničníc
hlídačů a zranil smrtelně jiného hlídače. Potou
zmizel beze stopy. Možno si pomyslit postrach mez
ostatními, kdož byli proti Bambinovi svědčili.
= Vrah zatčen v Halii. Ital Thomas Adexio
který dne 27. října 1901 v Glen Cove. L. I., svého
krajana Michaela Saceona zavraždil, byl nyní n
zakročení distrikt. návladního Niemana zatčen v Itali
kdaž bude souzen pro vraždu. Vrah uprehl z Glen
Cove do Buffala, načež uchýlil se do oblasti tvrdého
uhlí v Pennsylvanií, kde se jeho stopa ztratila. N
to policie přísně střežila příbuzně vraha, a tím způ
sobem zjistila, že se Adexio zdržuje v Ilalii. Poně
vadž však italská vláda vrahy, jsou-li příslušníky
italskými, do jiné země nevydává, bude Adexio souzen
ve své vlasti.
Cartwrigt
Bambino
Ital
Thomas
Adexio
Michael Saceon
Nieman
Neapol
Glen Cove
Buffalo
Pennsylvanie
Times
Timesy
24
article
= Zajímavou sbírku má starý Pařížan, nyní člen
Institutu. V den po prohlášení druhého cisařství,
lednu 1853, odevzdal u dvou neb tří ministrů, s nimiž
byl spřátelen, svoje navštivenky a ministří ovšem po-
slali mu navzájem navštívenky svoje Tu připadl na
myšlenku, posílati každému ministru navštívenku, aby
za to dostal navětivenku ministrovu. Od tě doby opa
koval každoročně o Novém roce svoji pozornost.
rovněž při nastoupení každého nového ministerstva
— a sice z opatrností, neboť nikdy nelze vědět, vy
drži li nové ministerstvo přes konec roku. Zajímavo
ieho sbírka obauhujs nyní naršti venky všechi m nisto
bez výjimky, kteří od padesáti let byli u vládya
jest jich hodně,
= Hrozná smrt. Z Nového Yorku se oznamuje:
Geovge Griswold, syn Johna Griswolda, byl onehdy
časně z rána nedaleko stanice Bartow, na hranici
města, přejet vlakem dráhy Nový York. New Haven
Hartford a na místě usmrcen. Má se za to, ž
mladý muž, který byl delší dobu choromyslným.
uprchl svým hlídačům a spáchal sebevraždu, peloživ
se na koleje. Uprchl v noci z Pelham Manoru, kde
žil se svou matkou za dozoru dvou hlídačů. Georgs
Griswold byl stár 31 rok, studoval práva na univer
sitě v Nov. Yorku, nežli byl však k advokátní prav
připuštěn, byly na něm spozorovány známky duševní
choroby a proto byl poslán do Pelham Manoru. Pro-
stýchá se, že mladý Griswold dostal v posledních
dnech nového hlídače, který v noci usnul a této pří
ležitosti použil šílenec k útěku. Griswold položil n
koleje hlavu, která mu byla od trupu utržena.
metr od 60 kr. počínaje, poslední
anavá kasná ji
novinky, vyplacené a již vycleni
VV Vui do domu dodané. Bohatý
výběr vzorků obratem.
továrna na hedvábí
1000
HENNEBERGOV
Curychu.
Vypálená známka na zátoe
k ochrani
Pařížan
Griswold
Manor
Nový York
Bartow
Nová York
New Haven Hartford
York
Curych
Geovge Griswold
34
article
Rocní kha restantu
Rocní kha restantu
Všem majitelům losů, zástavních listů, pr-
orit neb jiných slosavatelných obligací, kteří se
chtějí Jodním nahlédnutís přesvědčití
zdali cenné papíry jejich byly v dřivějších tazíc
již vylosovány, doporučnjeme
knihu restantů „MERKUFu-
kteráž obsahuje věechny dosavadní tahy
vetkerých domácích i cizozemských losů,
záslavních listů, priorit a jiných
obligací. Lze ji dostati v administrac
„MH“ v Praze, Na přikopě Fee t
za zaslaných předem K 1.50 poštovní pouká-
kom. (Na dobirku se nezasílá.)
s zánel,MERURU“ obdrži tt
Celoroční předpl.„MERKURU
i se zásilkeu:
pro Prahu, předměsti, venkov a Rakousk
Uhersko pouze K 5.—
Praha
Rakousk Uhersko
restant „ Merkuf
poštovní pouká