Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 10.

2

NARODNÍ LISTY

3

3. června 1900.

4

Číslo 152

5 article

až tyto naplnily v nepravidelných vlnitých liniích celou stránku papíru. Pak narovnala brejle na očích, pozvedla aršík v obou rukou proti světlu a slabě rtoma pohybujíc, místy — jakoby spokojena sama sebou — pokyvujíc starou hlavou, pročetla ještě jednou napsané a ukončila mateřský ten, svou prostotou k úsměvu, svou láskou oddanou k sl- zám nutkající dopis těmi něžnými, láskyplnými slovy, jež i po letech zní v dětské duši šťastnou ozvěnou: »Libá Tě a zdraví Tvá mi- lující matka.« A napsala mu všecko, všecičko, co mu říci chtěla, v těch krátkých, prostých větách, bez tečky a čárky, bez začátku a konce, ale tak plných vřelého citu, jakoby ani pérem nebyla psala, ale srdcem svým a nikoli inkoustem, ale slzami. Napsala mu, jak jí je to líto, až srdce trhá, že nemůže mu pomoci a jak ještě víej bolí, že její proseb zapomněl a svých slibů Řekla mu, jak těžký je pro ně život, jak mu sejí se namáhat ona i Anuše, aby na ten chudý denní chléb měly; jak Anuše si může oči vyšít když placení činže se blíží a jak i v noci pra cuje, aby uložila něco pro dni, až přijde on Stáňa. A vložila svou duši v to mateřské skromné, ostýchavé napomenutí: »Buď hodným Staňoušku a šetří !« Paní Vínská vložila dopis do obálky, zale- pila a přenechávajíc místo svoje u stolu dceři pravila: »Tak jsem mu již napsala, Stáňovi adresu nechám pro tebe, Anušo, moje písmose na venek už nehodí.« A cític v pohledu dcery otázku a chtíe odpovědi se vyhnouti, vzala list s mokrým ještě nadpisem, vyšla rychle ven a vhodila jej do blízké poštovní schránky.

Anuše Stáňa Vínská

6 article

Dcera jistě s jejím rozhodnutím nebude spokojena. Má Stáňu tak ráda a myslí, že je snadno opatřiti si dvě stě zlatých. Ale ona zu- stane pevnou; bylo by nespravedlivo vůči Anně. kdyby jejímu dobrému srdci povolila. Nerada vracela se domů. Anuša sotva se matky dočkala. A když uslyšela, že matka v listu pomoc odřekla, po- čala s takovou vřelostí a výmluvností hájiti věc bratrovu, až se jí tváře zaruměnily a v očíeh se jí zamžilo. »Nemáme, dceruško, nemůžeme. « Jen slabě odporovala matka. Vždy nové důvody nalezala však Anuša vynašla celou řadu možnosti, kterak potřebné peníze znopatřil. Něco mají v záložně, na byt již mají také uloženo — domácí ještě nějaký týden počká, platily dosud vždy správně, sama jej poprosí — ona má ještě hodinky a jiné skvosty z lepších dob. Lehce to seženou dohro- mady. A on, Stáňa, jak by se nastaral a jistě bez výslodku. Matčino rozhodnutí bylo již notně zvikláno a v duchu již litovala, že psaní odeslala, ač se k té lítosti sama nechtěla přiznat. Konečně sli bila Anně, že sobě do zejtřka vážnou tu zále- žitost ještě rozmyslí. Snad se najde nějaký způsob, věc urovnati ku spokojenosti všech.

Stáňa Anna

7 article

Neměly dnes asi obě pokojnou noc. V hlavě paní Vínské honily se myšlenky a kupily se v podivné, neutěšené představy. Vi děla již Stáňu, jak toužebně čeká listonoše, jak bledne v nejistotě, obdrží-li žádané a zdála se sama pociťovati jeho sklamání, když bude mu doručen jen její prázdný list. Představovala s jej už, jak sedí smuten ve svém pokoji a oče- kává důtku, snad trest za svoji lehkomyslnost viděla jej zavřeného, zneclěného, jeho, svéh Stáňu, toho hezkého, veselého, elegantního dů stojníka, na kterého byla tak hrda. A konečně, což se mu může divit, že má dluh? Vždyť vl, jak bylo u pluku, kde její ne- božuik byl puškařem. Všichni důstojníci měl dluhy. Gáže je malá, sotva stačí na uniformy a jsou to mladí lidé. Stáňa není jiný. Mladý veselý, doma ho nic nedrží; byl stále ve ško lách, teď začal žíli. Jiní mají jednou, dvakrá tolik dluhů, ale Stáňa byl neopatrný. Jistě uděla lehkomyslný dluh, který mu může škodit.T představení json tak přísní a hledí na věciji nýma očima než ona, matka.

Vínský Stáňa

8 article

Ze to psaní odeslala ! Měla přece lépe o tom přemýšlet, snad bude přece pomoc možná. A nemohla ty svoje myšlenky zaplašit spánek se nechtěl dostavit, ať zavírala oči tiskla hlavu do podušek. Až když se rozhodla. že uposlechne Anušu, že ještě tentokráte po může, usnula tiše a lehce, se spokojeným úsmě vem na rtech. A Anuša, ta dlouho do noci přepočítávala svoje úspory, přemítala, co asi na její milé. jednoduché skvosty v zastavárně půjčí a sčítala ty sumy bezpočtukráte, až sen se snesl v čistou její duši a zahrnul ji houfem peněz, zlatých, stříbrných i papírových. Druhý den, sotva Anna posnídala, již cho- pila se té důležité a ji milé záležitosti s celou svou mladou energií a celé dopoledne ztrávila běháním do záložny, zastavárny, k domácímu, co zatím matka, dnes nějak roztržitě, vládla v kuchyni. Byla roztržitá, zamyšlená, stará paní Vln- ská. Již dávno voda kypěla a syčela a ona zapomněla do polévky zavařiti a když své opomenuti zpozorovala, již nebylo ohně v plotně a znovu musila zatápět. Však bylo to vážné rozhodnutí, které mezi vařením se v její starostlivé hlavě ustálilo.

Anna

9 article

Jak překvapí Anušu, když jí řekne, že sama ještě odpoledne s penězi za Stáňou po- jede. Ano, již se rozhodla, pojede sama ! Proč svěřovat takové peníze poště, a kdo ví, jak dlouho by Stáňa musil čekat, až by se pánům od pošty uráčilo mu je doručit. Pojede sama, přinese mu peníze a uvidí Stáňu — beztoho je tomu již skoro rok, co ho neviděla — sama ho ještě napomene a to bude více účin kovat, než její včerejší psaní. A stará paní tou myšlenkou jakoby byla omládla. Oběd byl rychle hotov a dříve, než se dcera s penězi z města vrátila, byla paní Vínská připravena na cestu. Vlak sice odjíždi teprv o třetí hodině, ale lépe je býti o hodinu dřive hotovu, než o minutu později. Již překvapení a udivení Anny způsobilo ji dětinnou radost. Což teprve Stáňa, ani ve snu mu nenapadne, že by mu ona mohla pe- níze přivéztil Paní Vínská odpoledním vlakem odjela. Doprovázena Annou, dostavila se dobrou půl hodiny před příjezdem vlaku na stanici. Doma neměla stání, nemohla se ničím zabývat, na Anniny otázky neměla odpovědi, dobrých jejích rad ani neslyšela a jen stále hleděla na hodiny. jež pro její nedočkavost tak pomalu, pomalu se vlekly, jakoby ta malá ručička dnes nechtěla se ani přiblížiti k toužebně očekávané hodině. Měla cestovní horečku, jako malé dílě, které poprvé má s matkou vyjeti po dráze. Na stanici bylo málo obecenstva a nikdo ze známých. Byla tomu ráda, divili by sea vyptávali a ona by nerada byla odpovídala. Vlak stále ještě nepřijížděl. Pobíhal z místa na místo, usedla a zase vstalaa vlekla Annu od jednoho nádražního zřízenee ke druhému a přiváděla ji v rozpaky stálým poptáváním, kdy že již vlak přijede, není-li zpozděn a jak dlouho trvá jízda do hlavního mésta.

Anuša Stáňa Vínská Anna Annin

10 article

Konečně zazněl ve stanici signál a z nedlouho vyvalila se za posledním staničním domkem lokomoliva, vlekouci za sebou dlouhou řadu vozů. Paní Vínskábyla by jí nejraději běžela vstříc, ale nohy se jí chvěly rozčilením a cítila se slabou — únavou. Nalezly prázdné kupé. Pomocí Anny vstou pila do prohřátého sluncem oddělení a usedl těsně u dveří na rozpálenou lavici. Co vlak stál ve stanici, nemyslila a neeí tila nic, než potřebu brzkého odjezdu. Pohlí žela na dole stojící dceru s tím rozpačitým nevědomým úsměvem, jenž jakoby jí byloe poledne na rtech ztuhnul, tvář její více ne- opouštěl. Mechanicky zamávala rukou, když pe břitkém zapísknutí vlak se hnul a Anna ji vo- lala poslední »Šťastnou cestu !e Teprv když vyjela ze slanice a vlak se rozhoupal v rychlejší tempo a otevřeným oknem čerstvý větřík jí ovanul uhřáté lice, se poněku uklidnila. Přišel průvodčí vlaku a žádal lístek. Dlouh nemohla si vzpomenout, kam jej uložila, až je našla zabalený v kapesníku i s tobolkou s pe nězi. V tobolce a šátku nezdály se jí více peníze dosti jistými; mohla by šátek ztratit s ním tobolku i peníze, Stáňovy peníze. Vyňala tedy ty dvě tak těžce stlučené bankovky a pečlivě je složivši, sevřela je v dlaň. Tobolku s listkem vsunula s šátkem do kapsy. Stran peněz byla teď upokojena, cítilaje stále v ruce; jen ta zdlouhavá jízda ji roz čilovala. Sotva se trochu rozjeli, již zase vlal stojí, zase stanice a zase nove čekání. A její celá duše již dávno byla u Stáni, již objímala jej v duchu a četla v milých jeho očich radost. lásku a vděčnost.

Vínskábyl vsta Pohlit Anna Stáňův Stáňa

11 article

Jak se podiví, jak se podiví, opakovala si stále a radost z toho Stáňova divení se již te jí zářila v líci. V duchu již několikráte prošla cestu k jeho bytu, jak ji Anuša jí popsala. Před nádražím veliký, krásný park; půjde levou stranou parku a třetí ulico v levo je uliee Trenkova. Tou půjde lak dlouho, až přijde na nevelké místo, kde stojí divadlo; zde třelí dům od rohu v pravo bydlí Stáňa, v čís. 42. MMá malý, hezký pokojík o jednom okně a se zvláštním vchodem, s vyhlídkou do zahrady. Teď bude Stáňa jistě doma a nebude li, počká na něj a tu bude jeho překvapení ještě větší, když při svém příchodu nalezne ji v své světničce. Po dlouhých dvou hodinách vlak stanul u cíle. S namaháním sestoupila paní Vínská s vysokých stupňů vagonu. Sama v tom davu cestujících, jenž z vlaku se vyrojil, cítila únaru a úzkost. Sevřela pevněji peníze v dlani dala se unášeti proudem lidu k východu. Před nádražím zalekl ji šum množství, křik posluhů, hlomoz povozů. Stála nerozhodně v ústraní, ve svém venkovském úboru, tmavé, jednoduché sukni, se širokým, květovaným šát- kem přes ramena a staromodním, obnošeným čepečkem na hlavě. Čekala až se ten houf lidi rozejde, plna nedočkavosti, býti již na místě. v klidu a tichu, v pokojíku svého Stáně. Staré nohy nestačily její touze; musila ji pomalu po nezvyklé dlažbě, u stálém vybýbání se kolemjdoucím a ve stálé obavě býti pora ženu ve všech směrech přejíždějícími povozy, jejichž rachot a hlomoz ji omamoval a roz- čiloval. Ač věděla kudy se bráti, ptala se přece několikráte na nestu — pro jistotu — a od- dechla si spokojeně, když zabočila do tišs ulice Trenkovy.

Stáňův Stáňa Vínská Trenkov

12 article

Zdálo se jí, že jde již celé hodiny, když uviděla konečně před sehou velikou, krásnou budova zemského divadla. Ani se po ní bystřeji nerozhledla, neviděla ani kvetoucí stromy a roztomilý park kolem neměla pro nic smyslu, neměla jiného přáni než býti již u cíle namabavé své pouti. Nohy jí bolely a šátek jí tížil ramona Počítala domy v pravo, první, druhý, třetí; ko nečně číslo 42; je na místě. Před domem stálo několik žen a dětí zevlovaly vzhůru, k oknům prvního poschodi Chodba i schody naplněny byly lidem; hovo- řilo se o něčem tiše a vážně. Sotva se jimi protlačila. Nahoře zarazil ji podivný zápach. I v před síni stálo několik žen a dva muži s poddůstoj níkem, snad od Stáňova pluku. Na její ofázku, bydli-li zde poručík Vínský nedostala odpovědi. Vstoupila do protějších, polootevřených dveří. Dříve pocítěný zápach byl zde ještěin tensivnější. V malém pokojíku, podepření o otevřené okno, stáli dva důstojníci. V pravo u krátké. nízké pohovky stál starší pán v civilu a mladý vojenský lékat. Paní Vínská pohledla udiveně s jednoh na druhého a přistoupila ostýchavě blíže. S pohovky hleděl na ni bledý, zsinal obličej. Zamodralé rty pevně semknuté, sklenně oči široce rozevřené a v levém spánku malý. černý otvor, z něhož pomalu stékal tenký pra- mének tmavé krve. Bezvládné tělo leželo polou na pohovce, polou na zemi. Staré paní bodlo u srdce. Okamžik hle děla jake beze smyslu v tu známou, drahou tvář a se srdcervoueím výkřikem: »Pozdě!« klesla na mrtvolu svého milovaného Stáně. Z ruky vypadly jí dvě zmačkané a zpo cené stozlatové bankovky.

Noha Stáňův Vínský Vínská

13 title

Různé zprávy.

14 article Čarodějnictví pražského lidu v XVI. století.

Čarodějnictví pražského lidu v XVI. století. Velmi zajímavé jest, sledovati obecné ná- zory, jež panovaly před třemi sty lety, v plném rozvoji humanismu, nejen u nás, ale i jinde Víra v kouzla a čáry byla dosud rozšířena jako v dobách nejtemnějšího středověku, tak že s o těchto věcech pojednávalo zcela vážně i před soudy. Zajímavý doklad toho podává p. Cyril Merhaut ve svém článku »Paběrky z archiv domácích i cizích« v pátém sešitě národopisného sborníku »Český Lid«, jenž opět se vyzname- nává pestrým a zajímavým obsahem. Anna, Jana Mladečky manželka s paní Lidmilů z Malčína z nářku cti, že by jídítě usušila. V té při mezi Annů Jana Mladečky man želků písaře deseti pánův s jedně a urozen paní paní Lidmilů z Malčina, manželků pan Pavla Skalského z Jenšteina si strany druhé Když jest ji paní Lidmilu vinila z nářku eti ta- kového, že by jí dítě její usušila a tak vo hrdl připravila a poněvadž jí sáhla na její poctivost a těmi slovy i na hrdlo, v tom za opatření prosila: Proti tomu paní Lidmila Pavlová poručila mluviti a takovým slovům odep rajíc, pravila, že takových slov jest ben příčiny nemluvila, nebo to děťátko lidem uka- zovala a ti všickni sů to pravili, že je o účinku nemocné a že jemu pomoženo býti ne- můž a ona litost naď svů krví maje, ty řeči tak jakž pověděno mluvila, majíc k tomu sobě příčinu danů, nebo když to dětátko nemocn

Merhaut Anna Mladečka Lidmil Ann Mladečka Pavel Skalský Lidmila Pavlová Malčín národopisný sborník

15 article

bylo, tu sú dobré paní radily jí, aby je zmyjí v koření nějakém i to na rozhraní vylíti kázala a ona tak učinila, ani se bakalářky nic nedo- týkala, než ona ten koupel zbírala a domů no- sila, co že pak tím jednala a tím působila toho paní neví, pravíc, že toho pokázati může svědomím. Zase k tomu od Anny jest mluvenot jakož se zastavují na tom, že by ona to ko- ření vzala k sobě, vzala je k sobě proto, že jím překážku činili a nevědí kdo. A někter věci i na prahu stavěli a ona bojíc se téhož, v tom se opatrovala, majíe také dítě mladé toho koření proto nebrala, aby jím eo mistro- vala, nebo jest-li to podobná věc, aby ona s těmi věcmi až do třetí ulice posílala, chtěla-li je té paní pro opravu dítěle svého a jiným ne n škodu činiti, pročež jest toho jinde vylíti ne- kázala než tu a na to na všecko vedla svě- domí a je pokázala. Zase k tomu od paní Pa- vlové mluveno: Ten nářek sobě obtěžuje baka- lářka a proti tomu svědky vede. Ještě toho paní neodpírala, než chtěla-li je ona toho nářku neslyšeti, proč jest tu koupel zbírala a do svého domu nosila. Proč jest toho v pokoji nenechala: poněvadž to ani před jejím domem vylito nebylo, jakož to svědkové seznávají; než bylo vylito jinde a nebylo nic zlého, než co čím by se mohlo to dříve opraviti, jak sú lidé radili, ale upřímo že mu učiněno bylo a o toho jest umříti muselo. A ona že jest to k sobě nosila a tu koupel brala, že to proká- zafi může, pročež i aby její svědomí čteno bylo a na to je prokázala.

Anna

16 article

Proti tomu od bakalářky zase je mluveno. že ti svědkové neseznávají nic z toho, aby ona tím dítětem vinna byla a tak, jakž ji pan nařkla, aby je umořila, než toho svědkové do- kládají, že jen brala koupel, však jest o tom mluveno, že jest tím nic nepůsobila, než to sebravší na místo poctivé doněsti kázala na krchov a také to prokazuje, že jí prve to díe nemocno, nežli ten koupel vylit jest byl at svědkové někteří ač praví, že by od účinku umřelo, avšak nepraví, aby to bakalářka Anna učinila a tak jí ke škodě ti svědkově nejsů. Kdež také i toho dotýčí, že by Anna ně- která nepoctivá slova mluvila, jimi paní n poctivosti ubližujíc, tím chtíc na smíření hráti. aby jedno za druhé bylo; k tomu tak praví že jest o tom smlúva a smlúvou to jest prvé pojato, žádajíc v tom za opatření a že těch slov paní k sobě přijímati nemá, nebo ta slov jsou smluvena proti čeledínu, kterýž to vyléval a což se toho pálení dotýče, poněvadž sobě některé věcí snad ke škodě nalezli, takové jim aby ke škodě nebyly, opatřiti to pak zapomněli ale žádnému ke škodě. Zase k tomu paní Pa vlová promluviti dala, by oni co proti tomu měli mluviti mnoho, anebo kdo co svědčít vykládati, však toho nepokazují, by od čehoji- ného umřelo to dítě; k svědomí Peřinčenému mluvíce, že ta za svědka přijata býti nemá, ž jest měla provaz na hrdle a sama se oběsit chtěla, chtěla li je toho bakalářka prázdna býti proč jest to sobé přijímala, prosíc též za opa tření na své poctivosti.

Anna

17 article

Tu pan purgmistr a rada slyšíce žalobu co od sebe mluviti dala Pavlová Lidmile, svě- domí i jich s obů stran přelíčení a toho všeho pilně pováživše, takto o tom nalézají a svými ortelemi vypovídají: Poněvadž vší této nesnáz a pře póvod jest domnění zlé, napřed v tom jakož svědkové vyznávají: když paní Pavlov poslala, aby koupel dítěte jejího vylit byl, že jest Anna to sobě přijala a domnívala se, žeby ten koupel proto byl vylit, jakoby se dítěti je- jímu z toho něco zlého přihoditi mělo a to vzavší odnésti kázala na krehov, jako svědkové ukazují; a zase paní Pavlová mající děťátko nemocné, z toho pobraného koupele domnění vzala a mluvila, žeby tou příčinou děťátko její uschlo a umřelo, ale by od toho účinku sešlo tím koupelem vzatým, toho žádný svědek ne- seznává, než to seznávají, že jest ji Annu tím nařkla a Anna zase slova paní Lidmile pocti- vosti její škodná mluvila a takž dala od seb mluviti, že by tů předešlů smluvú pojata byla a ani že konec jest i toho neprokázala a po- něvadž takoví nářkové s obojí strany bez dů- vodu staly se z domnění, že na obě strany jim jich cti a dobré pověsti ke škodě nejsů a býti nemají nyní i v časích budoucích a věčně a kdyby Anna zase řečmí se neoplácela, byla by jí paní povinna napraviti, ale poněvadž prve sama sobě paní dotýkajíc to napravila, soudu nedočkavši, že tu nápravu i pokutu pan purg mistr a páni zdvihají. Actum in pleno consilio anno 1523 post omni Sanct. Dorota Klimenta kožižníka manželka s Kateřinů vinopalků že jí oboužela a po lidech pravila že je čarodějnice.

Pavlová Anna Lidmila paní Pavlov

18 article

V té při mezi Dorotů manželků Kl menla kožišníka s jedné a Kateřinů vino- palků s strany druhé, kdež jest ji vinila z toho, že jest chodila po lidech a o ní řeči mluvila, obouzejíc ji, že by čarodějnice byla a to proto, že jest váčku jejího dosáhla, k kerémuž se ona Dorota znala, že je jejía jejž ona byla ztratila, jak ona co chtěla, to jeso mohla do toho váčku vložiti, majíc k ní zl vůli a tudy chtíe ji zle učiniti, o ní takové řeči mluvila a jí na její poetivosti dotýkala, prosí za spravedlivé opatření. Proti tomu ona Kate- řina jest mluvila, že jí v ničem neobouzela, než když váček nalezla, ona Dorota po tom váčku se ptala a k němu se znala, že je její. A když sů byly v něm některé věci, že jest ona jich s tím se vším dodala ku panu Janovi Karba- novi, aby to sem bylo dodáno a tu se jí viděl nejslušněji dodati, aby ta věc byla od práva ohledána, že se ona nemá o nic ani súditi, an o ní co mluviti, než sama k lidem chodíla prosila, aby jí to vráceno bylo a příčiny ozna movala, proč to u sebe chová a sama to roz- nášejíc i na ni vinu vkládá, ježto ji ona nic po vinna není. A to což jest položila v moc (nečitelno dala a to by ráda pokoj měla. Proti tomu Do- rota mluvila, poněvadž toho váčku s takovými věcmi sem podala, že sů ty věci v tom váčku byly měla odvésti, ale toho nenčinila, nic tak jak jest pověděno, majíc k ní zlů vůli, tím ji kaziti chtěla na její pověsti a na to pokázala svědomí, prosíc v tom za spravedlivé opatření.

Klement Kate Karba

19 article

Tu pan purgmistr a páni slyšíc žalobu, odpora jich s obojí strany přeličení a váživše svědomí, takto o tom nalezají a svými ortelémi výpoví- dají: Poněvadž z těch svědkóv, kteréž Dorota vede, toho se nenachází, aby ona Kateřina co mluvila, ježto by jí Dorotě proto nápravů po- vinna byla, než tak, jak jest nářek nalezla, její svědkové Dorotini praví, že jej hned ukázala a tak ani Kateřině to domnění býti nemůž, aby ona co na její Dorotinu lehkost měla do ťoho váčku klásti i že příčiny tou žalobou ji povinna není. Než poněvadž ta věc v ruce pánův a před práva přišla a ona Dorota se nezná, aby ty věci její, že pokutové věci pan purgmistr a páni ptáti se chti a pokudž se vyptají, dále podle práva opatřiti se ráčí. Aclum anno 1525.

Kateřina Dorotin

20 article

= Vzpomínka na Maupassanta. U příleži tosti odhalení pomníku Maupassantova v Rouennu minulé neděle, vypravuje pan Jules Claretie, správce »Comédie Francaise« tklivý výjev při posiedním setkání s nešťastným básníkem. Několik měsíců před katastrofou přišel Maupassant, jehož nervosnost byla již dosáhla nejvyšší míry a jenž stále jen chtěl býti úplně samoten, k němu a mluvil velmi obšírněo novém kuse, jejž mu chtěl přinésti na podzim. Měla to býti veliká komedie ve třech aktech, jejíž prove- dení mělo znamenati první jeho krok na jeviště. Claretie jej ujišťoval, že přijímací komitét zajisté velkou radostí dílo jeho prozkoumá... »Ale,« odpo- věděl Maupassant, »o to tu právě běží; nechci, aby můj kus byl dříve předložen komitětu.« — » Bude to pro vás pouhá formalita!« — Avšak Maupassan opakoval polohlasně a zvolna, hledě strnule před se: »Nechci, aby můj kus byl předložen přijimacímu komitétu.« — Claretie vykládal mu, že jest to dl zákona a také zcela v pořádku, aby každý rukopis. nechať jest od kohokoli, byl nejprve předložen při jímací komisi. I nejslavnější, Viktor Hugo, Dumas Balzac, Augier, Sardou atd. se tomu vždy podrobili.

Maupassant Maupassantův Jules Claretie Hugo Dumas Balzac Augier Sardou Comédie Francaise

21 article

— Maupassant odpověděl s pohledem člověka, jenž ohlašuje nezvratný svůj úmysl, opakuje stále: »Ne- chci, aby byl můj kus předložen komisi.« — »Ale nemohu za jiných podmínek váš kus hrát. Zákonje zákon, co si počnem?« — »Jak vám libo, ale nechci, aby se tak stalo« A opakoval nanovo rozhodně svůj výrok. Claretie pravil, že by pak musil s vzdáti cti hráti kus Maupassantův. — »Ach ne, to ne,« pravil básník, »záleží mi na tom, abych vám dal svůj kus. Ale vy sám, a nikdo jiný máte jej po- soudit.« — »Ale opakuju...« — Maupassant přeru šil ředitelovu řeč: »Napíšu vám kus letos v létě Plán jest hotov, přinesu vám jej na podzím a bu- dete jej hráti v přístí zimě.« — Tvář jeho byla vy hublá, oko planulb a hledělo přímo před sebe s po- divnou nehybností. Žádný sval v jeho tváři se nehnul Zvolna, ale pevným hlasem opakoval vždy znovu svoje slova. Clarelic pochopil, že za touto tvrdošij- ností se skrývá duševní choroba a počal mluvít něčem jiném. — Brzy po té Maupassant vstal »Tedy ujednáno, na podzim, v říjnu dostanete moje tři akty, ale žádný komitét, žádný přijímací ko- mitét.« — Claretie se smíchem pravil k vážně hle- dícímu básnikovi: »Hlavní věc jest, aby váš kus do podzimka dostal. Pak uvidíme.« — »Pak jest všechno v pořádku. Na podzlm.« A řka to odeše'. Clareti Maupassanta více nespatřil.

Maupassant Maupassantův Ted

22 article

= Dánská výprava ke zkoumání polární záře. V poslední schůzi společnosti věd v Kodani podával žeditel Paulsen bližší zprávu o výpravě ke zkoumání severní záře, jež pod jeho vedením pobyla devět měsíců na Islandu, odkud se před nedávnem vrátila. Pozorování konána v malé chýži, zřízené na vrcholi hory Surul ve výši 4000 stop. Stavba chýže způsobovala značné obtíže. Malá budova rozložen na 30 kusů a každý kus zvlášť vytažen po saních na vrchol hory. Chýže postavena v malé rokli, kby chráněna byla před hroznými bouřemi, zde panují- cími. Z 53 dnů, kdy pozorování na této stanici ko- náno, byly jen čtyry příznivy vyšetřování. Hlavním účelem bylo zjistiti pravidelný stav elektřiny vzduchu a účinky severní záře na ni. Bylo zjištěno, že elek- trického napjetí vzduchu od rána až do dvou hodin odpoledne přibývá, pak opět ubývá a večer a v no jest velmi nepatrné. Jen velmi silné severní záře poblíže zenithu, jevily patrné účinky na napjetí. Dál nalezeny fotografií mnohé nové čáry ve speklru se verní záře, mezi nimi osm v části ultrafialové. Ko nečně vykonána též řada pokusů o elektrické vodi vosti vzduchu. Pozorováním výšky severní záře zji- štěno, že teňto úkaz světelný nalezá se ve značné výši nad zemí. Účinky na magnet byly poměrně ne- patrné. Ředitel Paulsen hodlá o výsledcích výpravy na Island přednášeti na meteorologickém kongrest Ietos v září v Paříži. = Kterak v Paříži pečují o ozdobu města.

Paulsen ko Kodaň Island Paříž

23 article

Nově zvolené obecní zastupitelstvo města Paříže za- hájí v nejbližší době svoji činnost. Novému obec- nímu zastupitelstvu naskytuje se již z předu zají mavý předmět debatty. Jde o to, co se má státi po skončení světové výslavy s prostranstvími, jež budou uvolněna. Pole Marsovo není státním majetkem náleží obci pařížské, jež je získala od státu výmě- nou za vojenské cvičiště blíže Issy. Městská rada bude tudíž musit rozhodnout, co se slane s Marso- vým polem. Paul Escudier hodlá podati v té příčině následující návrh: Veškeré budovy, jež jsou pevně stavěny, mají zůstati stát a bude se platit za ně ná- jemné. Pozemky v okolí Marsova pole buďlež pro- dány s výslovnou podmínkou, že do určité doby musejí být zastaveny. Mohou zde povstati nádherné budovy, neboť ovšem vzhledem k poloze bylo by zde nájemné přiměřeně drahé. Celý střed Marsova pole budiž proměněn podobně, jako park Moncenu- ský, v sady, avšak budovy, jež obsahují attrakce zůstanou stát. Také oba pevně stavěně sklenníky na Cours-la-Reine budou zachovány a celý Cours- la-Reine proměněn bude v sady. Tímto způsoben má se státi Paříž ponenáhlu nejkrásnějším městem světa.

Marsův Escudier Paříž Issa Marsa Cours

24 article

= Žaponětí herci v Anglii. Z Londýna se oznamuje: Slavní žaponští herci Otžiro Kavakama a jeho choť, paní Sada Jakko, přibyli těchto dnů sem a měli rozmluvu se zástupcem časopisu »Daily Mai!«. Pravili mu, že se jim Anglie a hlavní její město líbí znamenitě: »Jest mnohé jako u nas ddma«, pravil Kavakama, »avšak anglický lid jest více nakloněn k demonstracím než náš. Přišli jsme sem den před tím, než došla zpráva o vyproštění Mafekingu. Nikdy jsme neviděli cos podobného, jako onen mafekingský den. Také Žaponsko slavilo triumf, když dobyt Port-Arthur, ale náš lid zůstal zevně klidný. Ačkoliv Žaponci zajisté byli radostí bez sebe, dovedli se přece opanovati tou měrou, že nikdo toho na nich nepozoroval.« — »Nám ráda anglické ženy«, pravila manželka hercova; »dávám sice přednost svému kroji, avšak střih kroje angli- ckého dopouští větší volnost v pohybu. Kdyby Angličanky nenosily ty ohavné šněrovačky, šatila bych se jako ony. Na anglických a amerických je- vištích se příliš mnoho líbá; to věčné libání a milo- vání na jevišti se mi zdá neslušné. V Americe vi- děla jsem miss Olgu Nethersoleovu, ta také na je- višti příliš mnoho libala a to se mi nelíbí.« — »Avšak anglické obecenstvo jest zajisté příjemnějšt než žaponské«, připomenul pan Kavakama, »angii- cké obecenstvo aspoň ví, co chce a toliko tleská ru- kama. Avšak v Žaponsku lidé v divadle jedí a zá- roveň naslouchají kusu, popíjejí a kouří, tropí vý- tržnosti a povykují neustále. Avšak naše kusy jsou mnohem delší než anglické. Počínají o osmé hodině ranní a nekončí před devátou hodinou večerní.« — »Zvláště nám ještě bylo nápadno«, doložila umělkyně. »že angličtí manželé jsou mnohem zdvořilejší k svým ženám, než bývá u nás v Žaponsku.«

Otžiro Sada Jakko Kavakam Arthur Angličanka Nethersoleův Anglie Londýn Amerika Daily Mai

29 article ČÁSLAVSK

ČÁSLAVSK Přináší popis 280 hradů, zámků a tvrzí a čítá 26 obrazů plnostranných, 179 illustrací v textu a mapu. Nevázaný výtisk za K 26.—, skvostně váz. za K 29.30, s koženým hřbetem K 29.90 Dosud vyšlé díly obsahují: Chrudimsko. (K 18.90.) Hradecko. (K 20.80.) Eudějovsko. (K 22.70. Vysočina táborská (K 27.30.) Podkrkonoší. (K 28.80.) Podbrdsko. (K 22.80.) Písecko. (K 24.80. Rakovnicko a Slansko. (K 24.80. Domažlicko,Klatovsko.(K 22.20. Boleslavsko. (K 31.20.) Prachensko. (K 23.40. Čáslavsko. (K 26.—)

Hradecko Podkrkonoší Rakovnicko Domažlicko Klatovsko Čáslavsko

33 article

Obšírný prospekt celých IIra- dů, zámků a tvrzí království českého, s vytčením zevrubného ob- sahu každého dílu a s ukázkami illustrací zašle se na požádání jednotlivé díly — po udání refereneí objednatelových — na splátky dle pří- mého ujednáni. V Objednávky na Hrady, zámky a tvrze království českého příjímá a vyřizuje každé řádné knihkupectví neb přímo nakládatelství F. Šimáčka, 11, Jeruzalemská ul, Prala. 13223 nettalpýtn sé ne

F Šimáček jeruzalemský