Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXX.

2

V Praze, v neděli dne 3 června 1900.

Praha

3

Číslo 152.

4 article

Na ranní a odpol. listy předolkcí ser v Praze v sdnini rrk iet- ri dndlk kgi na nás ve skie roji ski ii nre nttnai Dnešní čislo pre Prahu je e 24 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v úterý dne 5. června t. r. v obvyklou hodinu polední.

Praha

5 title

Bud

Buda

6 article

— anebo!

7 article

Dali nám lhůtu do Letnic, »abychom si to rozmyslili.« A kde kdo hleděl působiti na nás za té čtrnáctidenní prázdně buď po dobrém, buď po zlém, tu domluvami a pří- povědmi přátelskými, tu opět hrozbami nej- krutějšími, abychom upustili od obstrukce aspoň potud, by mohl parlament vídeňský do konce tohoto měsíce prodloužit proza- tímní rozpočet Cislajtanic na druhé půlletí t. r., an by jinak nemohla vláda ústavně vymáhati na poplat- nictvu daní státních, nýbrž musila by sá- hnouti opět ku pověstnému § 14., kterého přes všechno své kasání německý radikalism ani v nejmenším neporouchal Nuže, Letnice jsou zde a veřejnost má právo býti zvědavou na rozhodnutí naše. Nikdy zpupné hrozby mocných nepřátel, ale vždy jen důvody rozumné, temenící v prospěchu našeho národa, mohly směrodatně působiti v mysl a vůli národu svému zodpovědných a věrných poslanců českých. Oni věru neuchopili se krajní te zbraně opposiční, meče obstrukce v prudkém toliko hnutí mysli lehkovážně, nýbrž teprv po zralém, dlouhém a nejsvědomitějším od- važování všech okolností, všeho hrozícího nebezpečí a všeliké možné škody. Když tedy po prvních šťastných pro nás bitvách nadešel na bojišti vídeňském k vůli radostným hodům křesťanstva pro chvíli klid zbraní a někdejší naši přátelé na pravici na rozloučenou s námi co nejdůtklivěji kladli nám na srdce, aby- chom pro pospolitou naši věc, pro spásu vlastní jako pro spásu pravice si to se svou obstrukcí přes Letnice šťastně rozmyslili, nepotřebovali jsme svědomí a rozumu svému položiti než jednu otázku: zda mají pravdu přátelé naši, tvrdící, že svou obstrukcí ne- dokážeme níčeho, leda že ublízíme věci svého národa, kdežto bychom upuštěním od ní mohli snad vždy ještě nějakého prospěchu se cti jí vyzískati?

8 article

Souhrn přátelských těch důvodů rad a domluv obsažen byl v srdečné řeči slovinského přítele našeho dra. Ferjan- čiče: »Česká obstrukce je vůči deva- staci, jaká spáchána 17. října 11899 n jejich dobrém právu, plně oprávněnou a dů- vodnou. Nicméně radíme a toužíme, aby od ní bratří Čechové upustili. K tomu nuti nás kritická situace. Kam vede obstrukce? V první řadě k § 14., avšak vláda s tím paragrafem nemůže dlouho potrvati, jelikož na základě § 14. nelze opatřiti žádných peněz, kterých stát nezbytně potřebuje. Peněz nabude se jen za absolutismu a k tomu ženeme, nepodaří-li se ukliditi ob- strukci trvale. My však bojíme se vlády ope rující § 14., ještě více pak vlády absolutistické neboť všechna čelná místa ve státě jsou za dána odpůrcům naší slovinské věci a již tehda je-li říšská rada obvyklým způsobem odro- čena, pociťujeme tvrdou ruku této byrokracie. Parlament je pro nás jediným místem, kde můžeme tlumočiti své tužby a žaloby. Na zemských sněmech, vyjma jediný, jsme my Slovinci nadobro umlčeni. Záleží nám tedy velice na tom, aby se dospělo k normálním poměrům, tím více, jelikož my Slovinci dou- fáme od centrálního parlamentu, že spořádá naši jazykovou otázku. K naší radosti vzdal se Poláci starého stanoviska o kompetenci. Litujeme, že Čechové na něm ještě trvají Říšská rada je ovšem přeplněna agendou. která by se mohla přikázati dobře sněmům zemským, avšak nemusí to býti právě otázka jazyková, která se vyjme z kompetence ví- deňského parlamentu. Odkázání jazykové otázky do sněmů zemských bylo by národn

Ferjan Čecho Slovinec Polák

9 article ARODNÍLIS

ARODNÍLIS naší záhubou. Kdo chce sněmy, na kterých jsme v menšině — a to jsme vyjma jediny ve všech — donutiti, aby vůbec se usnášely na jazykových zákonech a dobrých a spra- vedlivých zvlášť? Také železniční otázku. zejmena pokud jde o druhou velkou jižní trat, lze vyříditi jen za řádné funkce parla- mentu, konečně nesmíme zapomínati na si- tnaci všeobecnou. Německý chauvi- nismus dosáhl vrcholu. Vše v tu- zemsku i cizozemsku se děje ve prospěch Němců. Mocní činitelé jsou tou dobou odpůrci nás Slovanů. Není z a takového stavu věcí záhodno, hnáti věei do krajností, nýbrž spíše dbáti o sjednocení sil, aby v dané chvíli se jich mohlo užiti. Kdyby došlo k abso- lutismu, třeba jen dočasnému, který nám hrozí, měli by z něho škodu Čechové i my.«

Němec

10 article

Vše to jsme promyslili, uvážili a pro- cítili dobře také my sami již dráhně před řečí přítele Ferjančiče. Leč za prvé nelekali jsme se tou měrou onoho strašáku despoti- ckého absolutismu a za druhé pozbyli jsme naprosto té víry a naděje blahě v parlament vídeňský, kterou v něj skládají doposud ještě přes třicetiletou zkušenost bolestnou bratři naši slovinští. Spíše na trní fiků nasbíráme, nežli se v tomto parlamentě domůžem kdy spravedlivých jazykových zákonů pro sebe. Vždyť přece sám přítel Ferjančič v prvé části řeči své do- vodil, že není pro nás Čechy pražádné na- děje na jakékoliv zlepšení osudných těch a pro nás zhola nepřijatelných předloh Körbrových v parlamentě víden- ském, poněvadž by každýkoliv opravný návrh náš — německá obstrukce zmařila. Jakž by tedy mohli naši bratří jihoslovanští doufati, že by tento parlament kdy udělal pro ně spravedlivé zá- kony jazykové, že by v něm kdy oni proti Němcům a Vlachům nalezli ochranný týn své národnosti! »Lasciate ogni speranza !« Leda že by ten parlament víden- ský byl rozdělen v národní kurie (jako chtějí nám rozděliti naše sněmy český a moravský), abychom byli a spoň my Slo vané zajištěni před nebezpečím, ž nám jednoho dne nenasolí — státní němčinu — Absolutismu však se v Rakousku po nezrušitelném, pro veškeru dynastii i do budoucnosti platném císařském di- plomu ze dne 20. října 1860 a po základních ustanoveních vyrovnacích zá- konů rakousko-uherských z roku 1867 dokonce nebojíme.

Ferjančič Čecho Němec Vlach Lasciate Rakousko

11 article

Znamenalt by roztržení státoprávníh svazku s Uhry, tedy rozpadnutí se monarchie- Takovou katastrofu přivoditi si přece zajiste rozhodující státníci rakouští třikráte rozmyslí. Zbývá uvážiti třetí zlo: Německý chauvi- nism. Pravda. Dosáhl vrcholu svého. Ale za- razíme jej a podrazíme mu prestol tím, uká- žeme-li se vůči němu bojácnými, ustrašenými a chabě poddajnými? Co nám bude platn všechna naše svornost, všechno naše sjedno cení, bude-li to jen svornost ustupování od práva, jen sjedn cenost v otrockém krčení se před prostopášícím bezprávím toho německého chan- vinismu, co nám bude platna všechna většina v parlamentě, bude-li loutkou víden- ských vlád couvajících jen sťále před tímto německým chauvi- nismem? V tom vězí osudný blud na- šich spojencův a přátel z pra- vice, v tom příčina všeho nezdaru a neštěstí autonomistické většiny na rad říšské: že jsme nikdy nedovedl ukázati tomu německému chauvini- smu a povolujícím mu vládám vídeň- ským od Taaffa až po Körbra svo sílu, že jsme ve svém železném kruhu stále jen se krčili v chabé defensivě, že jsme nikdy se nesjednotili na pevné m, určitě vypracovaném program, nikdy plnou svornou silou neuhodili na vlády rakouské, řkouce: »Již přistupte ku pře stavbě ústavnosti rakouské, anebo vás svou

Taaff Körbr Uhry

12 article

solidární opposicí 14 millionů obyvatel R- kouska donutíme !« Na místě toho pravice autonomistická 20 let přisluhovala naivně centralistickým systemům, dvacet let snášela rozmachy německého chauvinismu, vešla s ním dokonce k vůli vládě Windischgrätzově v koalici proti nam, až na konee passivně spolkla i sám osudný čín Kindingrův ze 17. října 1899 — sklouzajíc po šikmé ploše vždy hloub a hloub dospěla posléze tam, že dne s s z ní chtějí němečtí levičáci uči- niti svého berana proti naší ob- strukci!i — Kterak se vůči této situaci mohli a mu- sili poslanci národa českého rozmyslit a roz- hodnout jinak, nežli že poctivě ještě je dnou vladě i bývalým svým přátelům na pra- vici řekli své: »Buď — anebo!« — »Bu nám zjednejte zadostučinění za ránu ze dne 17. října 1899 tím, ze se zruší německé úřadování v našich krajích a zabezpečí jazyku na- šemu rovné právo s německým v celé oblasti našich trojjediný ch vlastí, anebo se připravte na další naši vytrvalou, ba zostře- nou obstrukci v parlamentě, pokud n stole jeho ležeti budou Körbrovy jazykové předlohy!« — Spravedlivé, skrovné a poctivé tyto naše požadavky, jimiž právu Němců v zemích če- ských ani vlasu nezkřiveno, znovu po toli- kátě a tolikáté precisovány našimi delegáty vládě Körbrově: Co jí vadí, aby jim vyho- věla? Nic, než pošetilý strach před německým furorem, před německou ob- strukcí. Moudrá vláda by si řekla: Zde stojí celý 6millionový národ český a žáda jen za své rovné právo ve vlasti sv s německou menšinou. Tamo stojí pouz německocentralistická strana. nezastupující ani polovinu obyvatel- stva německého, a ta žádá pro sebe nespravedlivé výsady a nadpráví.

Windischgrätzův Kindingrův Körbrův Němec

13 article

Jakz bych neměla vyhověti značnému ná- rodu, nežádajíčímu než právo a spra- vedlnost proti pouhé straně požadující nadpráví a nespravedinost? Vzdyť jsem pří- sahou zavázána šetřiti platných zá- konů zemských a státních a zde existuje zemský zákon pro království česk ze dne 8. dubna 1848 a státní základní záko z roku 1867 se svým článkem devatenáctým. V jakém bídném postavení oetla by se koterie německých násilníků vůči vládě opřené o právo a zákon a mající za sebou většinu národů! To vše jde na rozum konečně i Po lákům i německým katolikům, a proto nejen tisk polský, ale i tisk německo-klerikální v poslední chvíli (viz článek Ebenhochův) zapřísáhá vládu, aby zažehnala krisi prostě vyhověním našemu právu do- brěmu. Leč podle posledních zpráv vláda Körbrova pořád ještě nechce s k činu odhodlat a raději chce váziti boj s naší obstrukcí Nuž, jak je libo. My učinili, seč byli. my jí udali přijatelné pod mín ky míru — zamítá-li je — bude určitě boj! Buď — anebo?

Körbrův

14 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 2. června. (Dr. Kra m á české otázce jazykové.) Petro- hradský »Kraj« otiskl v jednom z minulých čísel obsah rozmluvy svého zpravodaje s drem Kramářem o české otázce jazykové. Poněvad otistěný výňatek z rozmluvy podával neúplný z části nesprávný obraz o českém stanovisku, zaslal dr. Kramář zmíněnému listu zprávu,v níž shrnuje své mínění o Körbrových jazyko- vých osnovách. »Stojím — píše dr. Kramář — na legálním stanovisku všech českých politiků. t. j., že v celém království každé psané neb ústní podání musí býti v obou zemských jazv- cích přijímáno, projednáváno a vyřízováno. Co do vnitřní služby, tak zvaného vnitřního jazyka služebního, držel jsem se vždy mínění, žese

Petro Kramář Praha

15 article

tento jazyk musí přizpůsobiti většině obyvatel- stva toho kterého okresu. Stanovisko mé nedá se tedy vyjádřiti formulkou ani dvoujazvěné ani jednojazyčné rovnoprávnosti, poněvadž takové formulování způsobu vyřízení jazykové otázky pokládám za nevhodné. Vládni návrh stojí n zásadě jednojazyčné rovnoprávnosti a proto po- škozuje ve vnější službě rovnoprávnost, zaru- čenou ústavou; ale ve vnitřní službě od poruje se vlastnímu stanovisku vládnímu, pokuds týče rovnoprávnosti, poněvadž v řečeném ná- vrhu český vnitřní služební jazyk zůstává da- leko pozadu za tím, co v tomto vzhledě ob- sahovala nařízení Gautschova. Z toho vzniká, že v německých okresích němčina by měla ne- obmezené pole působnosti, kdežto v českých okresích čeština by byla velico obmezena. Po- kud se týče Moravy, blíží se vládní návrh ně- meckému programu tak značně, že vyvolal českých kruzích pravé pobouření. Co do kompetence v otázce jazykové zdá se mi nej- vhodnější kompetence s míšená, pr kterou se vyslovují velmi vážné osoby. Na všechen způsob byla to neomluvitelná chyba, když v jazykové otázce pro jednotlivé země uznána výhradně kompetence říšské rady, jak si toho přáli Němci.« V Praze, 2. června. (Poláci a situa ce. Obrat ve smýšlení Jihoslovanů a klerikálních Němců vzhledem k české obstrukci způsobi přirozeně i obrat ve smýšlení politiků polských.

Gautschův Němec Polák Jihoslovan Morava Praha

16 article

Vyjma dva, tři Ivovské listy, které ještě nepře- staly řinčeti šavlí, všechny ostatní polské listy pojednávají o české obstrukci už mnohem kli- něji. Zejmena odříkají se co nejrozhodněji koa- lice s německou levicí. Dnes se k listům vy- střízlivělým připojil i »Dziennik Polský«, v něm čteme: »Situace není ještě zoufalá a kompromi nezdá se býti vyloučen. Kdyby však bylo po- kračováno v obstrukci, polské kolo má před sebou prostou dráhu. Vystoupí nepo- chybně proti české obstrukei jasně a onorgicky.., ule zároveň tak- též jasně projeví, že třebas ulm zápasem pravice se rozbila, program její zůstane nedol knuty a vejde opět ve svá práva, jakmnile se ukoněí válka na obranu parlamentarismu. Jest to věe tak jasná a logická, že jen zlá vůle může při- cházeti k jinému závěru a plésti taktiku s pro- gramem. Ba ještě více: i kdyby polské kol nabylo přesvědčení, že nemůže pracovati spo- lečně s nynější českou delegací, přece od onoho přesvědčení nevede žádný most ke koalici s le- vicí. Program pravice nebyl upraven teprve podl pravice, nýbrž napřed byla politická myšlénk programu a okolo ní se skupila ona většina . .« Krakovský »Czas« cituje část statí »Dzien. Polského« a ku větě: »Kolo polské vystoup proti české obstrukci jasně a energicky« dodává poznámku: »Dokud nevíme, j a k se to má stát, nebude otázka ta pro nikoho jasna“, navzdor opa- čnému mínění Ivovského listu.

Dziennik polský

17 article

Ze Záhřeba, 31. května. (Chorvat proti hr. Goluchovskému.) Oba oppo- siční listy chorvatské, »Obzor« i »Hrv. Domo- vina«, odsuzují dnes politiku hr. Goluchovského. »Obzore praví mimo jině: »Hr. Goluchovský svým vystoupením v delegacích nejen kárá ob- strukci, nýbrž schvaluje nepřímo čin hr. Clara. Proč se hr. Goluchovský svého času neobráti proti obstrukci německé? Vždyť Čechové svou obstrukeí nezmařili ani volby do delegací, ani volby do kvotové deputace, kdežto Němci hrozili, že zmaří i volby do delegací, nebudou-li zru- šena jazyková nařízení. Kde byl tehda hr. Golu- chovský? Byl ovšem tam, kde je i dnes, na straně německých požadavků, ač požadavky ty byly nespravedlivé. Naopak, čeho se domáhají Čechové, je spravedlivé. Ovšem, kdyby se jim vyhovělo, Němci by se vzbouřili, a to by dle mínění hr. Goluchovského nesouhlasilo s jeho vnější politikou. Na Češích se žádá, aby se vzdali obstrukce bez podminky, kdežto Němcům se splnila hlavní podmínka, pod kterou byl ochotní upustiti od obstrukce. Je to vše v po- řádku? Ovšem není. Hr. Goluchovský byl tedy nespravedliv a potvrdil tím všechny žaloby, jež Cechové proti němu zdvihli«. Podobně píše »Hrv. Domovina«. Vyvrací tvrzení, že rakouská zahraničná politika nedá se uvésti v souhlas s takovou vnitrní politikou, jež V drobnéma prodeji aničie . . . Ba z e Ve alislkách na venková knní čásl. nsld rneerate rlati se hotovz nnpřed Peracení ert pijtmá aptnl- u hae a- Bekopky k. nernanat

Chorvat Claro Čecho Němec Gola Goluchovský Čech Bekopka Záhřeb Hradec

18 article

by se opírala o slovanskou většinu. HIr. Kalnoky vedl vnější politiku zcela ve smvslu trojspolku, ač se hr. Taaffe opíral ve vnitřní politice o pra- vici a nebylo proti tomu nijakých námitek z Ber- lína. Teprve hr. Goluchovský nedovede se srov- nati s vládou pravice. A dokud bude trvati jeho vliv na vnitřní politiku rakouskou, dotud bude nemožno, obnoviti pořádek. Jestliže delegace schválily politiku hr. Goluchovského, není tím ještě dána záruka, že ji také schváli historie. Z Krakova, 2. června. (Nová katolická diecese pro východní Halič.) »Czase po- pírá na základě dobrých informací zprávu, že otázka zřízení nového biskupstvi ve východní Haliči jest už rozhodnuta. Otázka je naléhavá, poněvadž nynější lvovská arcídiecése jest příliš rozsáhlá, ale dosud není ani rozhodnuto, má-li sídlem příštího biskupa býti Stanislavov, Tarnopol nebo Kolomyj, nemluvě o jiných vážných formálnostech. Na všechen způsob hlavní slovo při řešení této otázky bude míti příští katolický arcibiskup Ivovský. Dokud však uprázdněný stolec Ivovský není obsazen, nemůže býti ani řeči o zřízení nového biskupství.

Taaff Czas Krakov Halič Stanislavov Tarnopol Kolomyj

19 article

Z Turč. Sv. Martina, 1. června. (K o us e k spravedlnosti pro Slováky.) Advokátu Pavlu Mudroňovi podařilo se vymoci na královské kurii (nejvyšš uherské soudní instanci) kousek spra- vedlnosti pro Slováky. »Narodnie Noviny«, jež vy- cházely původně jako nyní třikrát týdně, počaly před časem vydávati svůj list šestkrát týdně. Mi- nisterstvo vnitra poručilo tehda vydavatelstvu, aby kauci 5000 zl. doplnilo novými 5000, jak sé sluší pro denník. Vydavatelstvo se odvolalo, tvrdíc, že list vydávaný šestkrát týdně, není denník, jenž musi býti vydáván sedmkrát týdně. První instance při- stoupila na tuto námitku, ale státní zástupce se od- volal ke král. tabuli, a ta odsoudíla vydavatelstvo k pokutě 500 zl. a k zastavení listu na tak dlouho, dokud kauce nebude doplněna. Král kurie zrušila však rozkodnutí druhé instance a přida a se k ná- zoru P. Mudroně. — Podobně vyřídila, král. kurie příznivě odvolání Mudroňovo ve věci J. Duchaje, jenž byl obžalován (ovšem bezdůvodně) pro spobu- řování proti maďarské národnosti«, a druhou in- stancí pro týž delikt odsouzen. »V nynější době zu- řivé nenávisti proti Nemaďarům — píšou o tě věci »Nár. Nov.« — jsou to jasné okamžiky, jež neškodí si zepamatovati. Kéžby tyto okamžiky vzrostly na stálé světlo pravdy, práva a spravedlnosti, aby vlast naše směla s nepokrytým čelem hlásali světu, že v ní platí heslo »justitia regnorum fundamentum«.

Martino Slovák Pavel Mudroň P Mudroň Mudroňův

20 title

Politické zprávy zahraničné.

21 article

V Praze, 2. června.

Praha

22 article Peněžná krise v Bulharsku.

Peněžná krise v Bulharsku. Sofijský dopisovatel »Ier. B5x.« černými barvami rýsuje finanční položení Bulharska. Od prohlášení stavu obležení v pěti okru- hách severovýchodního Bulharska panuje v zemi pokoj, ale těžká hospodářská krise, jíž trpí všecky třídy obyvatelstva, nejen trvá, nýbrž den ode dne nabývá větších rozměrů. Rozptýlil se krásný sen o tom, že příjezd p. Kobeka Bul- harsko spasí buď tak, že peníze dá Rusko, anebo že Bulharsko, mohouc ukazovati na oporu Ruska, nabude nového úvěru na západě. Marno bylo ujišťovati Bulhary, že příjezd p. Kobeka má jen akademickou povahu. Nouze v zemi je tak veliká, nesnáze v poslední době tak vzrostly, že Bulhaři by nyní vzali vším za vděk, jen když by to byl peníz. Vláda znova ohlížela se po pomoci středoevropských bank, na něž do- sud sypala se tu všemožná hana. Pravda, ty banky nezacházely dosud s Bulhary tuze krásně, avšak nelze zapírati, že i Bulhaři bankám ka- lili život dostatečnou měrou. Rozdil je pouze ton, že banky v boji s bulharskými intrikami a věrolomstvem dosud ničeho neztratily, kdežto

Ier Bulhar Bulharsko B 5 Rusko Marna

23 article

Bulhari ztratili všecko, i peníze, i úvěr, i kul- turné položení, i obchod, a možná, že není da- leka doba, kdy ztratí i svou hospodářskou samo- statnost, jež aspoň podle jmena ještě trvá. Nyní se konejší, že je vytrhnou nastávající žně. Čeho všeho neočekávají ode žní, když popraskaly všechny ostatní naděje! Požehnání poli má rá- zem napraviti hřichy desítileti! Vyhlidky na žně, pravda, nejsou nyní zlé, ale nesmí se zapomí- nati, že tři poslední léta byla neúrodná. Ažio na zlato, dostoupivší nyní 13 pet., ovšem po žních značně sklesne, ale to vše bude do státní pokladny jako kapka vody, uroněná na roz- pálený kámen. Cizozemské finanční kontrole Bulharsko již se nevyhne, nechť se jakkoli příči tomu pomyšlení národní cit bulharský. Tato kon- trola bude úplně zaslouženým trestem za lehko- myslnost, s kterou spravovali státní finance tak zv. bulharští státníci. Dosavadní cestou to ne-

Bulharsko

24 article FEUILLETON.

FEUILLETON. —a. V Pra z e, 2. června.

25 article

Zde pod čárou tak pěkně a tak klidně s to žije, že z nás, kteří jsme zde dole usazeni nepociťuje nikdo nejmenší touhy postoupit výše K nám dolů sice jen výjimečně zabloudí ně- jaký potentát nobo ministr, svět náš je z velké většiny světem drobných figurek, ale jsme s ním spokojeni. Sletí-li k nám nedopatřením těch tam nahoře nějaká polemická kláda, shrnem se na ni a na kusy ji rozsekáme. Je to pro nás po- choutka jako pro gourmanda tucet whitstabelských ustřic, nebo jako mísa solového chřestu. Jinak by nic nerušilo kontemplativný život náš, kdyby ovšem nebylo té — — — obstrukce, Naše každodenní ranní modlitba zní: »Jenom fádními nás nečiň bože!« Kdo ale má lidský mozek nabrati svěžesti a originality, když slyší jenom pořád: »poslanec Maštálka navrhuje hlasování dle jmen a síce tajně a o tom, má-li býti tajné rovněž hlasování jmenovité«. — Poslanec Hořica sice poctivě se namáhá, aby svému dosud ne- dosti oceněnému výkonu dodal koloritu a za- jímavosti: čte na příklad jednou »Brabecs. Po druhé »Vraboc«. Po třetí »Frapec«. Potom dopaluje pana poslance za Šluknov, že mu říká Novák a že při tom táhne to á jakoby z něho ehtěl udělat nejtenčí štědrovečerní štrudl.. Ni platno, že ho pan magister již několikráte upo- zornil, že jmenuje se Nóvak, pan Hořica pořád vede svou.

Maštálek Hořica Novák Šluknov

26 article

Pan Hořica baví parlamentní publikum také tím, že při hlasování vyslovuje jmeno páně Pergeltovo důsledně, jako by to bylo tele s paprikou: maďarský »pörkelt« totiž a že z pana Ira dělá pravidělně Jíru. Německá obstrukce byla docela jiná. Vt jsme i my zde dole hledali a našli vděčné mo- tivy, ale ta česká je tak protivná jako letošn počasí. Čtyři neděle už trvá a dosud není roz bito ani jediné šuplátko, křesla ministerská mají všechny nohy a posýpátko také ještě nemá vy- ražené dno. To byl jiný výron duševní síly, když pan Lecher praštil pěstí na stůl předsedův s takovým vztekem, že s něho sletěl zvonec panu ministru obchodu pod nohy, aneb když na povel páně Wolfův sypali jeho spoluuličníci s gallerie dolů poslancům za krk šimravý prášek. V levo v lóži sedí starý pán s obrovským dalekohledem, jakého užívali francouzští důstojníci v krimské válce. Je to Angličan. Druhdy jezdi po Evropě, po menažeriích a pronásledoval ně- kterého produkujícího se tam domptistu tak dlouho, až mu lev hlavu ukousl. Teď jezdí po evropských parlamentech a čeká, až jeden po- slanec druhému dá ránu. Ličí s velikou realisti- ckou věrností takovéto scény a má prý jich ve svém denníku už asi tři tuety. Až jich bude mít na dvacet archů, vydá prý je ve knihu zpracované tískem. Jako příspěvek k vývojí moderní civilisace mezi representanty národa. Ve Vídni už ho všechno mrzí. Kdyby neměl naději, že dojde na konec opět k německé ob- strukci, vděčnější i výdatnější, dávno prý by ji byl — v Itali.

Hořica Pergeltův Ir Jíra Lecher Wolfův Angličan Evropa Vídeň

27 article

Chtěl už podplatiti pana Bielohlawka jako nejzpůsobilejšího k vyvolání historické scényv parlamentě však týž odmitl, poněvadž vešker své dovednosti a zkušenosti i energie bude míti třeba k nastávajícím tehdy právě volbám do obecní rady vídeňské. A jak dlouho bude to ještě trvat? Ve směru tomto interviewoval jistý žurnalista pana Březnovského. »Až pan zapisovatel Přersche na- učí se při hlasování jmena všech 425 poslancův odríkávati nazpaměť a pěkně po pořádku«, zněla odpověď. Hned potom konala se minister- ská rada, po níž pan rytíř Jaworski prohlásil, po pátě, že konečně se něco musí státi, nebo pan ministr války že na milliony tak dlouho nebude čekat, jako vojáci na teplou večeři.

Bielohlawek Březnovský Jaworský obecní rada

28 article

Však beru dnes beztoho každý den noviny do rukou se strachem a s úzkostí. »Zejtra nebo pozejtří to docela jistě praskne !«, nebo: »Poli- tická obloha, klenoucí se nad Rakouskem,je zkázonosnými mraky tak zatažena, že katastrofa nadejíti musí každým okamžikem.« Aneb »Všechny prostředky ku klidnému vyřízení ja- zykového sporu jsou již vyčerpány, nezbude tedy nic jiného, než aby zcela mimořádnými opatřeními byla zabezpečena existence státu.« Ze samého rozčilení nad tím, co as hrozného se stane, mám už halucinace. Včera v noe vyrušen jsem byl z klidného spánku strašnou ranou. Vyskočil jsem s výkřikem: »Už je tady le Co? Absolutismua! Zatím mi povolil šroubu posiele. A přece je nesmyslným strach z absolu- tismu. Absolutismus je pro národy vlastně dole far niente. Jako pro toho, kdo se celý rok dřel. měsíc na Špičáku nebo na Kubici. »Ať se o mne stará teď otec Prokop nebo paní Wuršrová. Ať se o nás několik let tam ve Vídni starají. Nu, koroptvemi by nás tam nekrmili, jako zmí- něný již »otec« a zmíněná již »matka«.

Absolutismu Kubik Wuršrová Rakousko Vídeň

29 article

Stalo se ostatně v této říši, čemu ti tam nahoře nechtěli aneb se nestalo, čemu chtěli ? Tak tedy. Co ale potom s říšskou radou? Prozalím, než »na východě ukážou se opět červánky nové probouzející se svobodya, mohla by se ústaviti jako velký zpěvácký spolek »Harmonie«. A budovy na vídeňském Franzensringu mohl by se použiti jako velikého centrálního ústavu na spalováni mrtvol. Ve sloupovém chrámě by se pálily, ve sněmovně poslanců by se urny všech lidí do šesté dietní třídy a ve sněmovně panské spálené zbytky ostatních uschovávaly amfiteatrálně ve zvlášť k tomu zřízených ka- pličkách. Pan Goluchowski a pan Krieghammer by dojista proti absolutismu ničeho nenamitali. Ne snad že by jim byla dělala ústavnost kdy pře- kážky, ale že je to vynález, který, i když se ho užívá cum grano salis, jako u nás, přece jen v mnohém ohledu je škodlivý. Co pak si po- myslí na př. kaprál, když se dočte, že obyčejný advokát strhal pána s červenými kalhotami a se zlatým limcem a třemi hvězdičkami? Zakrout hlavou, zakleje a řekne, proč že na něj nevy- táhl šavli? A což pan ministr zahraničných záležitostí má zůstati chladným, když se do něho spustí pan Kaftan a zasype ho výčitkami, že neumí psát noty? Týž pan Kaftan, který

Goluchowský Krieghammer Kaftan

30 article

dosud ani vlékačkách? Nevím ani, kde jsem se toho dočetl, ze. prý se diplomat už jako konsulární praktikant učí projevovati myšlenky s velikou opatrnosti, poněvadž se obávati musí, že by mokl býti za některé slovo chycen. Tím prý dá se vysvětliti někdy až odporná šroubovanost diplomatického jargonu, jehož podstatou není snad nějaká zvláštní zdvořilost, jako tradice z dob, kdy byli diplomati zároveň soukromými agenty panstva ode dvora, nýbrž spíše prohnanost. O našem panu ministrovi zahraničném nedalo by se říci, že by pronášel svě myšlenky formou snad až protivně uhlazenou. Nikoli. Řekl bych spíše, že co do hrubiánství je tak trochu Bismarkem. Ale právě proto je mužem mého gusta. Nač se mazlit, kde by člověk nejraději rýpnul do boku, nač dusit v sobě, co v člověku vře a co stůj co stůj chce ven. Povězme si, co o sobě na vzájem myslíme a vi bůh, že nás tu nebude za deset let ani polovina. Pomlátíme se všichni na vzájem neb otrávime. O ano : láska je nejvyšším zákonem křesťanství a my všickni jsme strašně vzornými křesťanyl Vezměte do ruky kterýkoli list a sčítejte řádky, které jsou v něm věnovány lidskému zlu: nepřátelství, bojům, válkám a přípravám k nim, hřichům a zvrhlostem, hmotně a duševní bídě a porovnejte, mnoho-li naproti tomu za- bývá se dobrem v jakékoli jeho formě. Pře- svědělte se, že my zde pod čarou, jak jsem

31 article

jediného prince neviděl v pod-

32 article

byl již z předu tvrdil, jsme nejhodnějšími.