2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
31. ledna 1904.
5
article
— Počkejte . . . Vyl rychle řekl Tim
nov, dělaje rukou rozkazující pohyb. — Vy
zdá se, chtěl jste k nám do léčení?
— Ano, já bych chtěl —. odvětil nemocný.
stoje polo obrácen a nepozdvihuje očí.
— Hm . . . ano, — zabručel Timanov
prohližeje se zvláštním zájmem tvář i postavu
dělníka. Zpozoroval, že jest vysoký, ale
shrbený, že bolesti strápená jeho tvář neoby
čejně jest nervosní a pohnutá, vlasy rezavé. —
Tam vám povědí — pronesl konečně svou ob
vyklou frázi.
Ale když nemocný odcházel, se zájmem
provázel ho očima a měl nějakou vteřinu cit.
jakoby ten rezavý člověk ho byl oklamal, b
urazil.
Druhý den při obchůzce světnice čís. 17
Timanov pocítil zvláštní nevolnost, podobnou
neklidu; obrátil se a uviděl upřeně na sebe
upjatý pohled. Arsenij Alexandrovič pozna
včerejšího nemocného a ihned znovu pocítil ja-
kousi smulnou nespokojenost.
V pořadí příšel i k jeho lůžku. Nad hla
vou nemocného na černě destičce bylo načrtáno
několik latinských slov a čís. 27. Timanov na
táhl ruku a ranhojič spěšně podal mu smutný
průkaz. Arsenij Alexandrovič četl: »Měšta
Vlasjev« i násilně se zasmušil a mruče cos
pro sebe, proběhl očima krátký popis nemoci
Po celou dobu hleděl se mimovolně vy
hnouti pohledu nemocného, leč když se k němu
nahýbal, aby proslechl jeho hruď oči jeho ná
hodou selkaly se s očima Vlasjeva a tu zdál
se mu, že tento čemusi pohrdlivě a smutně se
usmál.
Jakmile se vrátil Arsenij Alexandrovič do
mů, vešel ve svůj kabinet a zavřel se. Vyňa
ze zásuvky psacího stolu koženou kabelku
přiblížil se k oknu. Spěšně, s třesoucíma rn
kama rozevřel kabelku a pozdvihl k očím po
dobiznu mladého člověka se zvláštníma, tru
chlivě a spolu jaksi pohrdlivě hledícíma očima
Ruce Arsenije Alexandroviče chvěly se vždy
víc a více. Pozdvihl podobiznu k očím, odložil
ji, ale dojem zůstal týž.
Tim
Alexandrovič
Měšta Vlasjev
6
article
Timanov spočinul na nejbližším křesle
vyňal z kabelky časem sežloutlou zápisku
»Jsem na palubě anglické lodi. Pojedu dále
v okeán a vrhnu se v moře. Protivno jest mně
žíti. Nesuď mne, otče, neboť ani já neodsuzuj
Tebe. Vracím Ti všechny své průkazné listiny
není mně jich už třeba.«
Patnáct let minulo od doby, kdy obdrže
to psaní.
Jeho synu Iljušovi Timanovu bylo tehdy
18 let. Vystudoval gymnasium a připravoval s
na vyšší studia. Iljuša pozbyl matky, když byl
ještě dítětem a od té doby sestra zemřelé, teta
Eliška, starala se o něj i milovala ho jako
vlastní matka. Otec, vždy prací zaňatý, mál
vídal syna a málo ho i znal. V řídkých
krátkých rozhovorech s Iljušou dotýkalas
Arsenije Alexandroviče nepříjemně hošíkov
nadšenost, jeho cituplnost a jeho až do krajnosti
tklivá dojemnost.
— Ty vychováš z hošíka zženštilou po
vahu, pravil k sestře.
— Vychovávám z něho křesťana. Naučím
ho milovati i litovati — odvětila sestra se za
smušilou výčitkou.
— Ty uděláš z něho slabocha! — po
drážděně pokračoval Timanov. — Především je
třeba pracovati, ostatní jsou vše hlouposti
Arsenij Alexandrovič přivykl již vyčítavým
pohledům tety Elišky; věděl, že ona ho obvi-
ňovala z tvrdosti a sobeckosti, i přijímal jej
obvinění se shovívavým úsměvem; ale když sy
vyrůstal a on pozoroval i u něho takový poměn
k sobě, nemohl již přenésti takovou mlčenlivou
hanu lhostejně i začal se zlobiti.
— Co má z tebe být? — zvolal kdysi na
syna. — Do kláštera bys měl jítil
Iljuša hleděl na něho a smutně i trpce se
usmíval.
— Chci milovati lidi, a láska bez skutků
mrtva jest.
— Vol stav můj — hrdě pravil otee.
— Ano, ty — jsi talent — klidně tvrdi
hoch. Obdivuji se ti a závidím ti, ale ty ne-
sloužíš lidem, ty sloužíš sám sobě!
Timanov
Iljuš Timanův
Iljuša
Eliška
Alexandrovič
7
article
— Nechci být takovým, jako jsi ty.
— Jdi do kláštera! se zlostným smíchem
opakoval Arsenij Aleksandrovič.
Iljuša s tvrdošljným výrazem svíral rty
mlčel.
Timanov nevynechal příležitosti, aby syna
bodl a tak jej ranival; když však spozoroval
slzy v očích odrostlého již hocha, rozdráždění
jeho neznalo mezí. Hrubě vysmíval se jemu
i sestře Elišce a nerozpakoval se prohlašovati
jejich ochotu, věnovati sebe i své síly službám
lidí, které nazývali bratry, za věc převrácenou
a směšnou. Teta Eliška rozhořčila se i plakala
a Iljuša mlčky poslouchal otce a na jeho vý
razné tváři střídavě se měnily udivení, bo
i tvrdošíjnost.
Práci jest třeba konati — pevně z
končil Timanov — a milovati lidi, to není za-
městnání. Rád věřím, že miluješ tetu Elišku
Ale co z toho pojde? Jenom se drž její sukně
Iljuša ponenáhlu stával se zádumčivým
líce jeho nápadně hubeněla a ve světlých očleh
jeho často se jevil zvláštní ustrašený výraz.
Aleksandrovič
Eliška
8
article
— A ty věříš, teto, že tě miluji ? — tázal
se jednou, s palčivou neobratností svého stáří,
až celý zčervenal.
— Věřím, můj hochu! — vřele odvětiln
teta Eliška.
On chopil její natažené ruce, zlíbal je
dodal:
— Ne . .. Jenom věř! vždycky věř ! . .
Náhle zaštkal dětským způsobem a odběhl.
Brzy po tomto rozhovoru jel v létě Iljuše
navštíviti soudruha a již se nevrátil. — —
Od té doby spřátelil se Arsenij Alexan-
drovič s myšlénkou, že jediný syn jeho za-
hynul. Neobdržel zpráv ani o živém, ani
mrtvém.
Až pojednou zvláštní případ pobouřil ho a
oživil v něm staré hoře. Připomněl si ještě, kte-
rak po příchodu psaní synova zbledla tvář tely
Elišky, jak ruce její se třásly a kterak po
hrozné oné zvěsti za jedinou noc hlavu její po-
sypaly šediny.
Arsenij Alexandrovič byl pozván k obědu.
Po obědě přijímal návštěvy. Nemoení přicházeli
a odeházeli. Přijímal je s obvyklým chladným
a roztržitým pohledem, dívaje se jim přes hlavu
a přerušuje při jich hovoru každé téměř slovo
Eliška
Alexan
Alexandrovič
9
article
Viděl ve tvářích jejich zaražení, strach i naději,
ale stavěl se, jakoby nic nepozorovál.
Toho večera spěchal více než obyčejně
přísná tvář jeho byla ještě více bez účasti k ne-
hodám a utrpením, které kolem se obrážely.
Druhý den, v obvyklou hodinu, konal pro
hlídku. Ve světníci číslo 17 opět pocítil nepoko
a když se přiblížil k lůžku číslo 27 přes ličenou
nevšímavost svezl se zrak jeho ve tvář Vlasjev
a srdce jeho silně zabušilo.
— Kdo jste? — tázal se, nahýbaje se
aby ohmatal puls nemocného.
— Jsem řemeslník — odvětil nemoený.
— Vaše jméno?
— Pavel Vlasjev.
— Čím se zabýváte
— Různým . . . zámečnictvím zvláště
Tvář Timanova zbledla a ruka jeho lehce
se třásla.
— Stůněte již dlouho
— Tři roky.
— Žil jste v Petrohradě
— Ne, jsem tu první rok.
Nemocný odpovídal krátce a neochotně
Arsenij Alexandrovič pak hltal zvuky jeho hlasu
a rozčiloval se.
— Kdo byl vaším otcem? — náhles
lékař prudce otázal.
— Nevím, jsem z nalezince — odvěti
nemocný a opět se pohrdlivě něčemu usmál.
Arsenij Alexandrovič poznával, že jest třeba
dále jiti, poněvadž nemocný již zpozoroval vý-
minečný jeho zájem; ale jemu chtělo se ještě
zůstati u Vlasjeva a tázati se na mnohé, třebas
byl již porozuměl, že všechny ty otázky k ni-
čemu nepovedou.
— Jest vám dobře ? — tázal se.
Nemocný odvrátil se, skryl tvář a odvěti
docela slabět
— Mně jest dobře.
Večer Timanov návštěv nepřijímal, ale sám
mnohé konal. Jezdil, zahalen v drahý kožich,
vyskakoval ze saní a div že nevběhl v průjezd.
ano i v obydlí nemocného. Tam opět pospíchal
a odpovídal na otázky již v chůzi, zřejmě je
uznávaje prázdnými a nucenými.
Domů se vrátil pozdě.
Pavel Vlasjev
Alexandrovič
Petrohrad
10
article
— Stůj! — křikl na kočího, když jel
kolem průjezdu nemocnice. Neobraceje pozor
nosti na rozpačitou postavu vrátného, šel kolem
něho a sám shodil se sebe kožich. Všichni
kteří ho potkávali, byli udiveni, ano i ustrašeni
Na chodbě přiskočil k němu dozírající lékař
odněkud vynořila se opatrovnice se snivě po
plašeným úsměvem.
— Není třeba, není třeba . . . řekl mimo-
chodem, zasmušiv se a mávaje rukou. —
Chci sám . . . Neznepokojujte sel
Dozírající lékař i dohližitelka se zřejmými
rozpaky odeházeli a Arsenij Alexandrovič, ne
pozoruje nikoho po cestě, šel rychle slabě osvě
tlenou chodbou i zastavil se před síní čís. 17.
Tam hořela mdle lampa a všechna lože byla
jasně viditelna a na nich obrysy nemocných
pod temnými bavlněnými pokrývkami. Ozval se
ston a něčí dlouhý, dusívý kašel. Lékař sečkal
vteřinu a opatrně prošel mezi loži, hledě co
možná nejméně na sebe obrátiti pozornost. Oše-
třovatel napájel kohosi ze džbánku, ale uviděv
Tímanova, prudce se k němu vrhl. Arseni;
Alexandrovič netrpělivě se uhnul. U lože č. 27
se zastavil. Vlasjev spal, položiv tvář na dlou
hou bledou ruku a těžce dýchaje otevřenými rty
On měl polypa v nose — vzpomněl Ti-
manov. Vzal taburet, opatrně jej postavil bliže
k nemocnému a sedl si.
I kdyby byl Vlasjev spal sebe déle, Arse-
nij Alexandrovič nebyl by pozoroval času; dy-
chtivě hleděl mu ve tvář a porovnával.
Byl tak pohroužen v pozorování jeho, že
sám ani nepozoroval i nedivil se hluboké ža-
losti a hluboké lásce, která ho nyní celého ovlá-
dala. Ale Vlasjev otevřel oči a spatřiv Arsenije
Alexandroviče, zachvěl se.
— To jsem já, Iljušo — tiše pravil Ti
manov.
Bolestná křeč přeběhla tváří nemocného.
— Vy jste mne polekal — pravil tento
— Proč jste zde a proč jste mne nazval ..
Iljušou?
Alexandrovič
Tímanův
Arsen
Oš
11
article
— Vím, kdo jste. Poznal jsem vás —
rozechvěn a pohnut pravil Timanov.
— Jsem — zámečník Vlasjev. Nevím, za
koho mne mále.
— Vy nechcete — vroucně prosebným
hlasem začal Arsenij Alexandrovič, ihned však
vzchopil se a přemáhaje se, mluvil klidně
prostě: — Jste v právu smáti se nade mnou.
Ztratil jsem syna, váš zevnějšek připomněl mně
jej i měl jsem chvili podivuhodného citu : zdálo
se mně, že jsem našel svého syna.
— Váš syn zemřel? — tázal se Vlasjev.
— Psal mně, že rozhodl se umříti a po-
slal mně všechny své průkazy. Ilije Timanova
prý už není, ale já často uvažuji, ba jsemté
měř přesvědčen, že syn můj živ.
— A není-li to jedno ? — tázal se Vlasjev
— Není . . . Nemůžete sobě představiti . .
Kdybych našel syna, stal bych se, zdá se mi,
jiným člověkem. U mne byla právě chvíle ..
Mně samému jest tak podivno, že jsem se tak
snadno poddal dojmu ... Řekněte, jakse
eftíte
Vlasjev opřel se o svoji slaměnou podušku
a zavřel oči.
Timanov
Alexandrovič
12
article
— Vše jedno — pravil — vím, že brzy
bude konee.
Řekl to spokojeně a přesvědčivě. Timanov
pochopil, že námitky nebylo třeba. Opět rozleh
se odkudsi dusivý, duši rozrývající kašel.
— Chcete, dám vás přemístiti? — navrhl
Timanov. — Tu jste znepokojován.
— Proč? — tázal se udiveně Vlasje
otvíraje oči. — Vždyť nejsem rozhýčkán — do-
ložil s bolestným úsměvem.
— Nejste? — s novým nepokojem otázal
se Timanov, kloně se bliíže k němu. — Stráda
jste v životě
— Trudný byl můj život — pravil Vlas-
jev — ale nyní bude brzy konee.
— Proč trudný? — tiše se tázal Arseni;
Alexandrovič, kloně se k němu ještě blíže.
Ale Vlasjev mlčel a z tvrdého, upjatého
výrazu lice porozumě! Timanov, že odpověd
neobdrží.
— Směšno jest, že vy zde se mnou sedíte
a zbytečně mařite čas — pravil náhle Vlasjev,
právě se probouzeje ze sna
— Proč směšno? — pravil Timanov. -
Jsem lékař a vy nemocný
Timanov
Vlas
Arsen
Alexandrovič
13
article
— Ne, to jest proto, že jsem podoben va-
šemu synu. Může být, že váš syn nevěděl, že
ho tak milujete. Může být, že by nebyl zemřel
kdyby byl to věděl
— Já také jsem toho nevěděl — bezzvučn
pravil Timanov.
Vlasjev se zachvěl.
— Ano, vidím, že trpíte; může být, že
mne v tu chvili i milujete. Ale proč? Ať jsem
skutečně váš syn, anebo pouze jemu podoben
není-li vše jedno? Vy mne neznáte
— Ano, já vás neznám. Ale máte pravdu
jste příčinou mého utrpení.
— Proč? — se zápalem se tázal Vlasjev
a sevřel ruce.
— Sleduji každý váš pohyb a pravím sobě
to je můj syn! a po chvilce: není to mnůj syn
To jest nanejvýš trapněl
— To jest mýlka! — ohnivě promluvi
Vlasjev, podpiraje se loktem.
— Není třeba takového citového rozčilo
vání. To hubí lidi. Můžete mne milovati ? Mi
lujte! Nevadí, že já Vlasjev nejsem vaším sy
nem. Jsem vaším bratrem. Jsme tu všichn
bratři. Milujte, koho můžete, milujte všechny.
Politoval jste mne a tázal jste se, je-l
mně dobře? Politujte i toho ... i onoho-
ukazoval při tom na lůžka nemocných, — sta-
rejte se o ně všechny. Tak činiti jest třeba
protože i oni jsou vaši bratři jako já a všechny
můžete milovati a všech lilovati.
— Nemohu všechny milovati — zasmušile
promluvil Timanov.
Vlasjev
14
article
— Proč pak nemůžete? — ohnivě tázal
se Vlasjev. — Zdali jest to křesťanská zásada
láska ke svým? Výlučně jen ke svým? A což
nejsou-li v blízkosti nebo vůbec na světě ? Tak
po celý život tes kniti, vzpominati na něčí pří
větivost... představovati si milé rodné tváře
klamati sama sebe ... To jest úžasně ! Nesm
býti takové lásky! Vzpomeňte na slova Kri
stova: »Kde máť má i bratři moji ?« —
potom: »Hle, bratři moji i sestry moje«. Nuže
toho jest třebal
Rozčilením se udýchal i umlkl.
Timanov slyšel a slzy se mu draly v oči.
— Syn mne zavrhl proto, že mne od-
soudil — hluboce zarmouceným hlasem pronesl.
— Ale zdali on vás odsoudil ? —
ohnivě namítal Vlasjev, znovu oživuje. —
Váš syn byl značně mlád? Zdali on mohl
odsouditi? Odsoudila vás jeho mladost, jeho
sebeláska. Neznám ho a neznám vás, ale jsem
o tom přesvědčen. K odsuzování někoho třeba
jest jednoho: a to sleposti.
— , ne, on byl v právu. Vlm, čím jsem
ho odstrčil: urazil jsem ho. Byl jsem k lidem
surovým a . .
— Není mně dobře! — bezzvučně pravi
Vlasjev, tiskna hrud.
Timanov zbledl, spěšně se sklonil a sáh
mu na puls.
— Odpusťte mně, unavil jsem vás—
pravil.
Dlouhou dobu ležel nemocný nehybně, ko
nečně však vzdychl a otevřel oči.
15
article
— Dosti — pravil slahým hlasem' : — Ode
jděte nyní a zanechte mne tu samotného. Jenom
ještě slovo: až zemru, nemyslete, že umřel váš
syn, věřte opět, že on žije. Hledejte ho, milujte
ho! Nenajdete-li syna, najdete bratra. Slibte
mně to. Také vás budou milovati tak, jako jsem
já miloval vás. Jděte, jděte rychle l
Odvrátil tvář a ihned zavřel oči.
Timanov váhal. Odešel několik kroků, ale
ihned se vrátil a sklonil se nizko nad licí ne
mocného.
— Teta Eliška zemřela, pravil zřetelně.
Lehká křeč přeběhla smrtelně bledou tvář
Vlasjeva a on hluboce vzdychl.
— Proč neustále mičíte? s nenadálou
prudkostí zašeptal Timanov. Rekněte, že jste
mně odpustil, že jste po mně toužil . .
Řekněte: ano . ..
Rty nemocného se pevně sevřely a z tváře
zíral upjatý, tvrdošíjný výraz. Oči byly za-
vřeny.
Timanov posečkal a pak odešel. Když pak
šel chodbou, zdálo se jednomu služebníku, že
plakal.
Když se druhého dne Timanovem vyslaný
člověk vrátil zpět a oznamoval, že čís. 27 v
noci skonalo, zavřel se Arsenij Alexandrovič ve
svůj kabinet.
Vyňal podobiznu syna a svým lehkým ru
kopisem, podobným rukopisu Ilje Tímanova, na
sežloutlé zápisce na rub podobizny napsal
»Věřte, že Váš syn je živ. Hledejte ho.
milujte ho. Nenajdete-li syna, najdete bratra.
Eliška
Alexandrovič
Ilj Tímanův
16
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Pracovna manželů Curlnových. Pařížský je
den časopis uveřejňuje pozoruhodný popis pracovny
manželů Curieových, badatelů, kteří se nyní těší slávi
světové. Vychází z něho na jevo, že bylo již svrcho-
vanou nutností, aby francouzská vláda provedla svůj
úmysl a udělila jim náležité postavení, nejen v zájmu
jejich osob, nýbrž vědy samé. Muž, jenž vzhledem
k spolupracovnictví své manželky následkem pouhého
citu spravedlnosti, beze vší koketerie nebo povrchní
galanterie odmitl řád čestné legie pro svoji osobu,
neučinil se svojí manželkou svoje sensační objevy
snad v laboratoři, opatřené veškerými vymoženosími
fysikálních a chemických pomůcek. Mimo to jest Curie
nyní učitelem počátků fysiky na střední škole, jenž
má velký počet vyučovacích hodin, čímž čas pro
vlaslní jeho badatelské práce jest značně obmezen.
Má jedinou nepohodlnou pracovnu, kterou by mnohý
z jeho mnohem méně vynikajících kollegů prohlásil
za naprosto nedostatečnou pro vážné pokusy. Na
škole pro fysiku a průmyslovou chemii, kdež byly
podniknuty všechny pokusy s radiem, jsou poměry
dle tvrzení pařížského odborného listu přímo žalostně.
Curlnový
Curieův
Curie
17
article
Škola sestává vlastně ze dřevěných baráků, k nimž
materiál dodalo město. Síň, určená pro lysikální po-
kusy, má asfaltovanou podlahu a jest nízká, vlhká
studená. Je tam nedostatek všech pomůcek k prová-
dění jemnějších pokusů a není tu zařízení ku přivá
dění silných elektrických proudů nebo k opatření
vyšších temperatur. V síni pro chemii jest zařízení
více než primitivní. Ve velké kolně se zasklenými
okny stojí dva bílé ohoblované stoly, sloužící k umí-
stění veškerých potřeb k chemickým pokusům. Není
tu nijakého opatření k odvádění par a plynu a po
každém chemickém pokusu jest prostora tou měrou
naplněna parami, že tu nelze dýchat. Mimo to nemá
Curie nijakého příručího, jenž by mu jeho pokusy
připravoval, jako ho má i nejmladší professor. Tyto ne-
příznivé poměry na každý způsob činí zásluhy man-
želů Curieových jistě značně větší, ale byl by skan-
dál, kdyby to takto mělo trvat ještě dále. Pařížský
časopis praví přímo, že »tento stav jest nebezpečím
pro pověst Francie mezi učenci v cizině«, zejmena
když teď zajisté mnozí odborníci budou si pokládati
za zvláštní čest, navštíviti slavné učence v jich pů-
sobišti. Nelze také pochybovat a poukazuje se na
to s důrazem, že mnohý objev, pokud se týče rodin,
učiněný v posledních letech v jiných zemích byl by
Curie
Curieův
Francie
18
article
ýval dac flen manžely Curieovými, kdyby se nebyli
musili spokojit prostředky tak bezpříkladně primitiv-
ními. Před několika lety učiněna byla p. Curieov
skvělá nabídka jakous universitou za hranicemi
kterou odmítl. Musí však býti pochybno, zdali po
zději svého rozhodnuti nelitoval, třeba by byl musi
opustit vlasl. Jest dávno známo. že ve Francii jes
více smyslu a uznání pro vynálezy sloužící sportu
na př. pro automobily, lětací stroje a podmořsk
čluny, jež vesměs ovšem ve Francii dosáhly největ-
šlho rozvoje. Že by však zanedbáváním vážné práce
badatelské trpěly i tak znamenité objovy, jako práce
manželů Curicových, nemělo by se při vědeckýel
poměrech Francie vlastně očekávat.
Curieův
Curicový
Francie
19
article
= Vývoz uměleckých památek z Italie do ci
alny. Těchto dnů skončen v Bergamu procen proti
hraběti de Roncalli a třem spoluobžalovanýma pr
prodej obrazu Giovannia Bellinia »Vzkříšení' Páně
královskému museu v Berlíně. Státní zástupce nav
hoval pro všechny obžalované pokutu po 60.000 li-
rách, soud však je uznal nevinnými, poněvadž nelz
obviněné usvědčit, že skutečně byli to oni, kdož pro
dali obraz do ciziny. Hrabě de Roncalli prodal obraz
Belliniův v březnu 1902 obchodníku s obrazy prol
Grassioví ve Florencii, jenž jej postoupil obchodníku
Martinelliovi ve Florencii a ten zase tvrdil, že pro
dal obraz jakémus Italovi, jehož jména nezná. Prode
obrazův i klassických děl v Italli samé však je do-
volen, toliko vývoz je zakázán. Kterak Belliniov
»Vzkříšení Páně« dostalo se přes hranici, není zná
mo. Přes Alpy byl obraz sotva dopraven, neboť n
celních úřadech dráhy golthardské a brennerské znalei
přísně bdí nad vývozem starých obrazů. Mnoh
známky nasvědčují tomu, že »Vzkříšení Páně« byl
ve Florencii opalřeno moderním rámem a polaženo bez
cenným moderním ohrazem, takže starý ohraz vůbec ne-
bylo viděti. Obraz byl pak bezpochyby dopraven do Li
vorna a odtup po moří poslán dále do Berlína. Příště
bude vývoz obrazů také v přístavních městeche
nejpřísněji střežen. Avšak italské listy poukazují
k tomu, že chce-li italský stát zabránit vývozu klas
sických obrazů do ciziny, musí je kupovat a zařa-
diti do veřejných obrazáren. Soukromník, jenž che
svoje obrazy prodat, nalezne vždycky prostředky.
aby je dostal do ciziny, kde došáhnou cen nepo-
měrně větších, než v Italii. Majitele klassických obrazů
a také veřejné mínění nikdy nebude možno přesvěd-
čít, že jest to cos trestného. Zajisté, že Belliniov
Roncalli
Hrabě
Belliniův
Grassiový
Italos
Bergamo
Berlín
Florencie
Alpy
královský muzeum
Giovannia Bellinia
20
article
»Vzkříšení Páně« v berlínském museu mnohem větší
měrou uspokojuje umělecký požitek a lépe slouže
všeobecné kultuře, nežli v soukromém palácí hr. de
Roncalli, kdež byl přístupen málo komu, ale ovšem
nelze popírat, že ještě spíše bylo místo jeho v Be-
nátkách. Ale italská vláda nikdy neměla peněz na
koupi tohoto obrazu benátského mistra. Ona jedině
jest vinna, byl-li obraz navždy pro Italii ztracen.
= O tragícké smrti dra. V. J. Turčinoviče-Vyžně-
kěvíče vypravuje kollega zesnulého dr. Vinogradskij
v Novém Vremeni« následující podrobnosti: Ještě dne
15. ledna byl kollega svěží a čilý a chystal se
velkou horlivostí k účastenství na Pirogaském kon-
gressu. Dne 16. odebral se do tvrze Alexandra I.
odkud se již více neměl vrátit. Onemocněl v noci
na 17., při čemž temperatura rychle stoupala na
Roncalli
Turčinovič
Vinogradskij
Be
Nový Vremit
všeobecný kultura
Vyžn
21
article
40° C. Druhého dne ráno zjistilo konsilium lékařo
zánět pravých plic a ačkoliv dosud diagnosa byl
nemožna, prohlásilo, že nemoc je podezřelá. Hlavní
příčinou domněnky bylo, že pacient během posled-
ních dnů byl zaměstnán prací velmi nebezpečnou
podrobuje morové bacilly zvláštní proceduře vlast-
ního svého vynálezu, při čemž se ocítil v nebezpe
vdechovati morové bacilly. Následkem toho vstřík
nuto pacientuvi osmdesát krychlových milimetrů mo-
rového sera, načež nastalo pomíjejicí zlepšení. Kolem
páté hodiny odpolední dostavil se u pacienta kašel
chrchle byly zbarveny krvavě a ihned podrobeny
mikroskopickému zkoumání, jež s naprostou jistotou
dokázalo přítomnost velkého množství morových
bacilů. Poněvadž nebylo pochybností, že tu jde
o onemocnění morem, bylo pacientovi po krátkých
přestávkách vstříknuto po 200 krychlových millime
trech morového sera. Následkem těchto injekcí zle
šil se poněkud stav nemocného a také temperatur
klesla. Avšak nemoc nemohla býti zapuzena a dne
20. ledna o šesté hodině večerní podlehl kollega sv
chorobě. Poněvadž až do poslední chvíle byl př
jasném vědomí a poznával povahu své choroby, na
řídil, aby mrtvola jeho byla spálena, čímž sám roz-
luštil obtížnou otázku svého pohřbu.
22
article
= Povražděná výprava. O anglické výpravě do
východní Afriky, kterou vyslal East Africa Syndicate
aby hledala zlato, došel z Narobi na dráze ugand
ské telegram, že byla kmenem domorodců Turkane
porubána. Výprava byla činna v okolí jezera Ru
dolfova. Citala čtyři bělochy a obvyklý počet no
sičů a dělníků. V říjnu vydala se z Narobi k je
zeru Rudolfovu. Kmen Turkanů, jemuž se tento
zločin připisuje, vyznamenává se svými bojovnými
náklonnostmi. Již dříve musila jiná výprava z obla-
sti tohoto kmene uprchnout. Za to anglický major
Powel Cotton, jenž před několika měsíci ubíral se
jejich uzemím bez průvodu Evropanů, byl domorodci
přijat velmi přátelsky.
Rudolfův
Powel
Evropan
východní Afrika
East Afrika
23
article
= Osudné neštěsti. Z Cařihradu se oznamuje
Ředitel kanceláře pro politické záležitosti při císař
ském divanu v Jildiz kiosku. Zeki bej zahynul těhbto
dnů tragickou smrtí. Zeki bej bydlil na asijském
břehu Marmorského moře ve předměstí Genz Tepe
na anatolské dráze ve vlastní ville. Každodenně po
užil předměstského vlaku, jedoucího od Pendiku, aby
se dostal do Hajdarpaše a odtud po lodi do Caři
hradu. Minulé soboty se poněkud omeškal a v nej
větším kvapu spěchal na zastávku Genz Tepe. Kdy:
se dostal na trať, byl přechod již zahražen, poné-
vadž vlak se již blížil. Proti předpisu podlezl Zeki
bej pod záporu a běžel po kolejích ke stanici vstříe
vlaku, ženoucímu se ku předu. Mezi během vytáh
Zeki bej svoji peněženku a odpočítával si peníze za
lístek. Při tom byl bej, jenž se byl ve kvapu nad-
míru rozčilil, patrně slepý a hluchý pro vše, co s
kolem něho dálo. Na vzdor hvizdotu parostroje.
přese všechen pokřik a volání přítomných, běžel
Zeki bej proti parostroji ještě rozjetému, jenž přese
všecky zoufalé pokusy strojvedoucího, který okamžitě
dal zpáteční páru, nemohl být ihned zastaven. Zek
bej klesl na znak, byl přejet a hrozně zohaven.
Čís. 14
Zeki
Cařihrad
Marmorský moře
Genz Tep
Hajdarpaš
car hrad
Genz Tep
24
article
Šachy
Pořádá J. Rašovský
Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský
Uh. Ostrob, Morava.
Uloha č. 39 (originál)
Vojtěch Košek v Bohumilicíc
J Rašovský
Ostrob
Košek
Morava
25
article
Mat ve 3. tazich.
Úloha č. 40. („Dentsche Schachzeitung.“)
W. šl. Holzhansen, Hanau
ioe
Hanau
Dentsche Schachzeitung
26
article
Mat ve 4. tazích.
27
article
Partie čís. 19.
Hrána v matchi 30. září 1903 v Utrechtu
Španěl
ská hra
Bílý: Dr. A. G. Olland.
Černý: J. F. E. Esse
1. 02—6
67.—65
22. Df2—h4 Va8—dszh)
2. Jg1—f
Jb8—c
23. Dh4—h6-- Ví7—g7
3. Sf1—b5
Jg8— fe
24. Jf6Xh7+ Kf8—es
4. 0—0
Jf6xkces
25. Jh7—f6— Ke8—fv
5. d2—d4
Sí8—e7
26. Vf1—e1 d6—d5 ch)
6. Ddt—e2
Je4—d6
27. c4xd5 c6Xd5
7. Sb5xcc
b7xcce
28. Dh6—g5 d5— d4
8. d4 XKe5
Jd6—f5
29. Vd1—d3 a7—a5
9. De2—ed b
g7—g6
30. Ve1—d1 c7—c5
10. Jf3—d4
J5xdee
31. h2—h4! a5—a4
11. Desxk«da
32. h4—h5
g6xch5
12. Sc1—he
Ví8—es
33. D5xh5+ K7—fs
13. c2—c4 d
Se7—ſse
34. Dh5—h6 a4b3
14. Sh4xcfs
Ve8x«fe
35. a2xb3 De7—f72i)
15. Jb1—c
16. f2—fa
f6—f5
36. Vd3—g3 Se6xkkba
17. Je3—d5! Vf8—f7
37. e5—e61
Sb3xe6
18. Jd5—f6— Kg8—
38. Jf6—h5 Dfrxc h5
19. Vat—dl d7—de
39. Dh6h5 Vg7xg
20. Dd4—f2 ! g) Sc8—ee
40. Dh5—h
21. b2—b3 Dd8—ez
a černý se vzdal.
Poznámky: (Deutsche Schachzeitung.)
a) Tah tento jest v poslední době doporučován míst
obvyklého 8. . . . Jbv
b) Navrhnuto Marcem a dr. Tarraschem. Maroczy do-
poručuje 9. c4-0—0 10. Jes d5 11. Vr di! Se6 19.
g4i! což jest asi nejlepším.
c) Lépe 10. . . . Jg7 11. Sh6 0—0 12. Jc3 Vb8 a 13.
c5.
f7—fe
Španěl
A G Olland
Černá
J F E Ess
Jf
jh
dh
Jd
Marec
doktor
Tarrasch
Utrecht
Kf 8
Dfrxce h 5 19
Deutsche Schachzeitung
Sf 1
d 4 Sí 8
d 6 27
c 6 Xd
Sb 5
c 5 10
d 4 J 5
28
article
d) V partii dr. Tarrasch—Taubenhaus, Monte Carlo
1903 hrál bílý 13. Jes.
e) Po výměně střelce jest bod f6, podobně jako v uve-
dené partii dr. Tarrasch—Taubenhans, slabý
Hrozilo 17. Je4, tahem učiněným nezabrání však
černý převedení a umístění bílého jezdce na f6.
Na 20. De5 následovalo by Sbv.
h) Ztrácí pěšce, lépe 22. . . b5.
ch) Jestli 26. . . . de, tu 27. VXd8 DXd8 28. f e
Dd4+ 29. Khl De3 30. De3 a bílý vyhraje.
i) Poněkud lépe bylo 35. . . . Kfr.
Partie č. 19.
Hrána v korresp. turnaji časopisu „Monde Illustré“
gam bit. —
— Riceů
Černý: Dr. H. Neustadtl.
Bílý: Pervago-
67—65
16. Jb1—d2 De4—g4
1. 62—04
17. Dd1—e1+ Sc8—e
2. f2—f4
e5xf4
h6xg5
18. Jd2x«fs
3. Jg1—f
g7—g5
Jb8— d7lt
19. Der —e5
4. h2—há
g5—gl
Ke8—e7
5. Jf3—e5
20. De5sch8-
Jg8—
Dg4—h3-
6. Sf1—c
d7—d5.
Tarrasch
Taubenhaus
doktor
Taubenhans
jít 5
jít 3 30
Monde Illustrý
Černá
H Neustadtl
Monte Carlo
VXd 8 DXd
Dd 4
e 5 4
e 5 20
c d
29
article
21. Dh8xk a8
Dl3—g3-
7. e4x«d5
Sf8xd6
22. Kh2.—gí
D3xta
8. 0—0
Sd6xe5
23. Kg1—i
Dí3—em
Dds—ez
9. Vf1—en
24. Kfi—gí
Se6—h3-4
25. Kg1—ge
f4—t
10. c2—c9
De3—f2 +l
26. Kg2—h2.
Jf6—e
11. d2—da
g5—g4—+
Se5—h2-
27. Kh2xKh3
12. Ve1xkek
Jd7—P6 —
De7xe
28. Kh3xg4
13. Kgth
Df2—í3 —
29. Kg4 —h3
14. 2x13?
g4X
30. Kh3—he
Jí6—g4-
57—he
15. Se1—g5
a mat ve 2. tazích.
Zprávy šachové.
Jf
Jd 7
d 5 Sf
Kh 2
Sd 6 x
Kh 2 xKh 3 12
30
article
Praha. — K naší zprávě o zápasu šachového
klubu „Dobruský“ se šachovým odborem „Akademické
čítárny“ přinášíme podrobnosti: Zápas začal o 3 hod.
odpol. a skončil o 71/2 h. večer. Při určování soupeřů
přihlíženo bylo k síle jednotlivců. Jednotlivé parti
skončily následovně:
Taussig (A. Č.) 1 — Gersttner (D.) o Španělská hra.
Procháska (D.) 1 — Schönbaum (A.Č.jo
Cechl (A. Č.) 1 — Kauder (D.), o Italská„
Kautský (D) 1 — Paďour (A. Č.) o Vídeňská„
Samek (A. Č.) 0 — Kolb (D.) 1 Italská-
1 — Kavánek (A. Č.) o Španělskás
Šerý (D.)
Páv (A. Č.) 0 — Baroch (D.) 1 Francouzská
Ptáčník (D.) 1 — Friedrich (A. Č.)0 Španělská„
Hrejsa (A. Č.) 1 — Havlíček (D.) o Střední
Zápas tento sehrán byl jaksi na zkoušku, hlavní
sehrán bude během února. Před ním hodlá „A. Č.“
sehráti zápas s dělnickým šachovým klubem.
»Český spolek šachovní v Praze
konal řádnou výroční valnou hromadu za účaslen-
ství všech členů ve středu dne 27. ledna v místno-
stech spolkových. Po zahájení valné hromady staro-
stou drem. A. Kvíčalou čten protokol předchazející
valné hromady, načež podávali zprávy odstupující
členové výboru. Jak ze zprávy jednatelské zřejmo,
bylo přední události minulého roku vyslání člena
spolku p. O. Důrasa na mezinárodní turnaj amatér-
ský v Hilversumu, kdež týž spolek čestně zastupoval,
dobyv druhé ceny o 1/2 jednotky za prvním vítězem.
Dobruský
Taussig
A Č
Procháska
Cechl
Kauder
Kautská
Paďour
Samek
Kolb
Kavánek
Španělskás
Šerá
Baroch
Friedrich
Hrejsa
Havlíček
A Kvíčala
Praha
Hilversum
Český spolek šachovní
francouzský Ptáčník
31
article
Turnaje spolkem vypsaného zúčastnilo se 15 členů
pořádány čtyři hromadné zápasy s klubem » Dobruský«,
středeční jour fixy spolkové byly četně navštěvovány.
Po zprávě revisorů přikročeno pak k volbě nového
výboru. Zvolení dosavadní členové: JUDr. A. Kvíčala
starostou spolku, dr. vrch. ing. A. Klir místopředse-
dou, Mag. Ph. A. Toman pokladníkem, MUDr. V.
Bazika správcem domu, MUDr. K. Musil zapisovate-
lem, Viktor Dyk knihovníkem. Na místo odstupujícího
jednatele p. J. Englera, jemuž za vzorné kůnání po-
vinností vzdány díky, zvolen O. Důras. Revisory
opětně zvoleni: Univ. doc. dr. J. Vančura a J. Pospí-
šil. Schválen byl volný návrh p. dra. Dobruského, by
as v polovici února pořádána byla o středečním jour
fixu simullánní produkce, několik úloh dáno k řešení
o ceny, hráno několik partií na slepo atd. Členové
různých českých šachových spolků budou k této pro-
dukcí zvláště pozváni. Po projednání ještě několika
volných návrhů, byla valná hromada skončena.
Monte Carlo. — Kdy mezinárodní turnaj začne,
není dosud přesné stanoveno. Na zvláštní ceny věno-
val bar. Rothschild 500 fr. a F. G. Naumann též 500 fr.
Štokholm. — Zdejší šachový klub sehraje
se šachovým klubem v Rize telegraficky dvě partie.
Končící hra č.4
W. A. Shinkmann, Grand Rapida
Dobruský
JUDr
A Kvíčala
vrch
Ing
A Klir
Mag
A Toman
MUDr
V Bazika
K Musil
Dyk
J Engler
O Důras
docent
doktor
J Vančura
Rothschild
F G Naumann
Štokholm
Shinkmann
Monte Carlo
University
Grand
34
article
Bílý táhne a vyhraje.
Listárna šnchů
M. B. — Prosíme o sdělení bližší adresy
od 00 krojc. až do al. 11.35 ua
mutr. ve všuch barvách. Vypla-
cená a jik vyclene dodá s
de domu. Bolatý výbér vzorků
sr
ebraism
avairo neves
Hennebergova továrna na hedvábí v Curychu.
M B
Hennebergův
Curych
ua mutr
35
article
Nejůčinnější
arsenová
železitá
36
article
proti bledntčee, chudokrevnosti, ženským nemocem.
chorobám čivů. — K dostáni v lékárnách, drogeriich atdo
37
article
(Zasláno.
Ctěné firm
38
article
Jan Rybák,
Jan Rybák,
výroba dopravních prostředků na Smíchově.
Za výbor občanské záložny v Potštýně dovoluji s
s Vámi sděliti, že celý výbor jest s dodaným Vámi
vozem pohřebním velice spokojen. Zdejší odbor-
níci vyslovili se vesměs pochvalně o celkovém vzhledu
jeho i o provedení jednotlivých částí, jakož i ohledně
použitých materialii. Taktéž cena jeho je mírná a so-
lidní a proto zaslali jsme ihned obnos celý, nepo-
uživše ani nabídnutých výhod platebních. Přijměte
naše díky.
P. Ant. Šlndelář,
farář, starosta.
Rybák
Smíchov
Potštýn
výbor občanský záložna
39
title
V Potštýně, dne 22. ledna 1904.