ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c5824c00-7108-11dc-a8a3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 30 celkem · entity: place 43, person 83, org 3, work 2
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 31. ledna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 31.
4 article
Na ranní a odnal. listy předplácí se v Praze v adminisirari na norí vt l . K s dvojí donáško na mieale na čint kels na nělíe . . . . . . 2 K 30 Pešten a nlesie n tvt lel. . . k o s drojí zlašlkoe nse nt . . . k
Praha
5 title
Onešní číslo pro Prahu je o 18 stranácb.
Praha
6 article Případ vyšebrodský.
Případ vyšebrodský. Předseda cislajtánského ministerstva dr. A. Körber jest, jak známo, také ministrem vnitř- ních záležitostí a ministrem spravedlno- sti. Jako takový jest povinen zřídit a osaditi veškeré c. k. soudy a politi- cké úřady v království českém tak, jak toho platné zákony v zájmu řádné správy a řád ného konání spravedlnosti přikazují. Nuže, hned první z těchto novodobých platných zá- konů — daný 8. dubna 1848 stanoví, že »če- ská řeč ve všech větvích státn správy a veřejného vyučování s řečí něme- ckou v úplnou rovnost se staví« — pručež »od nynějška mají všickni úřadové ve řejní v Čechách a všecky soudy obsazeni býti jedině osobam obojí řeči zemské mocnými.« Ná sledkem tohoto eísařského rozhodnuti nařídi c. k. vrchní soud zemský pro království české, již dne 30. května 1848 čís. 9535 veške- rým soudům v Čechách »předsebráti ú stn jednání všeho druhu v onom jazyku zem- ském, jehož jest strana mocna . . . tedy české strany po česku, německé po německu.« — Však i sám nejvyšší soud rakouský dekretem ze dne 13. prosince 1898 č. 14.934 výslovně uznal, že řečené nejvyšší nařízení ze dne 8. dubna 1848 (obsažené ve sbírce zem- ských zákonů z r. 1848 svazek 30.) jeví se býti ve smyslu tehdejšího práva zákonem a žádným pozdějším zákonem zru- šeno nebylo« i doložil pak logicky: »Ku provedení rovnoprávnosti s tát. zákla d ní- mi zákony uznané, třeba jest toliko obsazení senátů soudci, kteři jsou mocn zemských jazyků . . . »Nelze konečně nepodotknouti, že i zásada bez prostřed- nosti a ústnosti řízení přivedená novými zá- kony o civilním procesu k platnosti vy ža- duje úplné rovnoprá vnost obou zemských jazy ků v veške- rých soudů v Čechác h.«
doktor A Körber Čechy Čechác h
7 article
Ministru justice dru. Körbrovi dojista jest tento právní stav v Čechách dobře znám, o dobře tedy ví, že i po násilném otřesu, spáchaném ordonancí Claryovou ze dne 14 října 1899, kterouž nám vzata rovno- právnost ve vnitřní službě úřad- ní, nicméně dosud aspoň v zevnějším úřadování povinni jsou c. k. soud- cové a státní zástupci, jakož i političt úřadníci u všech soudů a politi- ckých úřadů v celých Čechách jednati se stranami českými po česku, bez ohledu na to, která národnost v okresu převládá. To jest nepopíratelný příkaz platných zákonů a ministr spravedlnosti, který nechce porušiti svou přísahu služební, má co nejbedlivěji o to péči míti, aby se nenašlo je- diného c. k. soudu v Čechách, kde by se opo- vážili zastávati vážný úřad soudeovský lidé neznalí obou zemských jazyků v slově i písmě dokonale. Toho vymáhá prostě po- řádek v každé civilisované zemi, toho žádá absolutně bezpečnost právní, aby úřadníka zejmena soudce ovládal jazyky obyvatelstva té které země a nemusil se utíkati ke tlumočníkům a translátorům. Brutální a šilený jest požadavek německých štváčů, aby kdy bylo v Čechách na Moravě jinak; aby tu v okresích převahou zněmčených byli na státní úřadya soudy dosazováni jen kovaní Němci, honosíeí se tím, že neznají a nenávidí jazyka českého. takže by tam Čech nenalezl práva a spravedl- nosti než v řeči sobě cizí, než pomocí tlumoč- níků, jakoby byl v Prusku.
Claryová Němec Čechy den 14 říjen Morava Prusko
8 article
Leč nastojte: pojednou za ministra spra- vedlnosti dra. Körbra přistihujeme panujíeí regim při svěžím činu: v jižních Čechách v okresu vyšebrodském nechce c. k. okresn soudce souditi v civilní rozepři českou stranu po česku, nýbrž odkazuje věc sousednímu c.k. okr. soudu v Budějovicich. A proč ? »Poně vadž ani podepsaný (okresn soudce Stocklö w), ani správce od- děleni (jméno neudáno) — nejsou druh české řeči mocni.« Tak přiznává doslova c. k. okresní soud ve Vyšším Brodě v Čechách vlastním výměrem úřadním ze dne 5. ledna 1904.
Čechy vysoký Brod
9 article
Tento křiklavý případ — pohříchu již ne ojedinělý — jest věru způsobilý, aby vyburco- val veškeru českou veřejnost z dřímoty únavy ! Neboť jest to případ vysoce symptoma tický, prozrazující nad jině ostřeji ducha panu jícího systému Körbrova, odhalující, co se děje za kulisami a jaké nebezpečí nám hrozí z po tajné té činnosti německého byrokrata při kor midle státní lodi rakouské. Zákon pro království česk trvá, platí a poroučí na papíře svém »Političtí, soudní úřadové a stát ni zastupitelstva v zemi jsou po- vinni vyhotovovati vyřízení, jež se stranám k jejich ústní žádosti neb písemnému podání vydati mají, v tom zemském jaz y ku, ve kterém ústní žádost se přednesla aneb v němž podání sepsáno jest.« Ale ministr spravedlnosti dr. Körber obsadi c. k. soud ve Vyšším Brodě v Čechách pou- hými Němci, neznalými naprosto zemského jazyka českého, tak že, přijde-li česká strana, musejí ji odkázat na jiný soud ! Druhé ministerstvo Aursperg Lasserovo stalo se pověstným v dějinách svým delegováním če- ských redaktorů před německé poroty do Mostu, České Lípy, Litoměřic. Chce snad pan Körber nyní obdobně řešit jazykovou otázku při úřadech v Čechách a posílat české strany od německých soudů do českých krajův ?
Körber Němec vysoký Brod Čechy Most Litoměřice Český Lípa Körbrův
10 article
Budou-li páni Pradeové, Funkové, Schückerové a Grossové »hodní«, můžeme se toho dočkat Právě vhod domlouvá jim v lipských »Grenzboten« jakýs Albin Geyer co nejdůtkli- věji, kterak si mají Körbra vážit a všemožně si ho udržovat, poněvadž lepšího přítele Něm- cův, obratnějšího ministra německých záležitosti nad něho nebylo, není a nebude. Dojista, tak hle ve vší tichosti »via facti« připravovat uza- vřené německé území znenáhlým odvoláváním odtamtud kde jakého českého soudce a úřad- níka, třeba uměl sebe lépe německy a měl sebe lepší kvalifikaci a zřizovat tam status ryze německého úřadnictva, které se již ani nebude svou neznalostí jazyka českého lajit, nýbrž prostě Čechům odpoví: »Nerozumíme česky« — toť by bylo splněním nejsmělejších německých snův a plánův a to delegování českých stran pří k soudům v českých krajích pravým ko- lumbovským vejcem skvostného »rozřešení ja- zykové otázky« v Čechách. — Avšak náhodou jsme tu ještě my, a je nás tu bohudík od Šumavy až po Radhošt hezky, i troufáme se ještě trochu bránit pod sluncem dvacátého stoleti. Než opatrnosti nikdy nezbývá a proto bděme, pamětliví starého »Principiis obsta!« Udeřit na nepřístojnost protizákonnost hned při prvnim objevu. Nebot bezpráví jako koukol záhy vypleti se musí. O soudu k soudu, od úřadu k úřadu obhlídku. abychom zjistili, je-li tam soudců a úřadníků jazyka českého v písmě i slově znalých, neb ne a nikde neztrpme druhý skandál, podobný tomu, jaký vyšel na jevo právě u c. k. okres- ního soudu vyšebrodského. Ve jménu zákona pryč s germanisačním podloudne ctvím
Pradeová Funk Schückerová Gross Albin Geyer Čecho Německo Čechy Šumava
11 article
Jak mluví a jak se chová kandidát poslanectv urozený hrabě Vojtěch Sternberg před voliči. (Schůze v Úpici.) (Původní zpráva »Národních Listů«.) Hrabě Vojtěch Sternberg svolal význačnými ze lenými plakáty schůzi voličů do města Úpice na 2. hod. odpolední ve čtvrtek dne 28. t. m. Ač byl den všední a časná hodina odpolední, přece byla místnos pro schůzi určená naplněna. Každému přichá zejícímu nápadným bylo na prvý pohled, že mezi účastníky bylo mnoho tváří cizích, úplně neznámých lidí, ktel patrně přišli představovat voliče, tvoříce přední čás hraběcí družiny. Jest zjevem u nás dosud nevídaným
Sternberg Úpice
12 article
že urozený kandidát má s sebou stále na všech svých cestách „3 novináře“ a u několika stolů rozesazené umělé stráže, které bedlivě střeží každý pohyb voličů v čas upozorňují, zakřikují a provolávají souhlas smějí se, ano dívají se každému ihned přes rameno. činí-li si někdo poznámky a stávají se tak verifiká tery zpráv zachycených. Jest to zjev smutný a úm smutnější, že za náhončí a slálé průvodčí p. hraběte propůjčují se i rolníci někteří, o nichž by se toh dříve nikdo nenadál. Také „novináři“ a agenti pro- půjčují svých služeb a připravují panu hraběti oka mžité odpovědi na papírky, které týž s bídou přečísti dovede. Nezbytný všude hraběcí „novinář““ Fňouk do nedávna redaktor realistického orgánu v Praze, ovšem nescházel. Také p. Šrulek od „Hlasů od M- tuje“ se dostavil. Když Jeho hraběcí milost neobjevovala se v urče- nou hodinu, nastalo reptání, žádáno za rokování be urozeného kandidáta. V tom ke zvýšení effektu vcház listonoš s lelegramem, všem se tají dech, nepříjdou- o požitek slyšeti urozené výklady — všeobecný od- dech, když oznámeno ve 3 hodiny, že pan hrabě přijede o půl třelí. Okolnost ta vzbudila veselot hraběcí družina, dříve přišlá, ukazovala obavy — když tu konečně vstoupila Jeho hrahěcí milost. Do schůze dostavil se také kandidát národní strany svobodomyslné p. Josef Kolenský a zem- ský poslanec p. dr. F: Roček. Hrabě Sternberg. jak svolavatel schůže, byl vyzván, aby schůzi zahájil, což týž odepřel, omlouvaje se lámanou češtinou, něme- ckými výrazy silně prosetou, že toho nedovede.
Kolenský doktor Roček Sternberg Praha
13 article
Úkol ten převzal za něho okresní starosta pan Nyklíček, kterýž také předsedou schůze zvolen. Vše- obecné napjetí na řeč p. hraběte! V úboru elegantním. s úsměvem, objevil se na podiu a spusti. Všeobccné zklamání! Tak si nikdo pana hraběl nepředstavoval po zprávách o schůzi hořiněvské av
Nyklíček
14 article
Novém Hradci Králové. Každému tanula na mysl olázka, jak bylo možná chváliti tohoto kandidáta aneb vysloviti se pro něho! Byly zprávy o schůzích pravdivy, či kdo se jich účastnil kromě četné, stálé hraběcí družiny? Pan hrabě omlouval se, proč příjel o půl druhé hodiny později tím, „že ztratil cestu prolo že telegraloval“; na vysvětlenou, proč neumí česky, řekl, že prý před 30 lety nikdo neuměl česky tehdáž že ani doktoři neuměli česky a šlechta tehda že se česky neučila. Ined na to pustil se do „pověst- ných vůdců mladočeských,“ jež nazval dvorními, pra- vil, že jako šlechtic je proti absolutismu, že za ab- sclutismu vedlo by se šlechtě zle, proto že je Uřeba domáhali se konstituce; pravil, že 90% nynají šlechty je „zdezenerirováno“, vůdcové stran že mají samé zásady, Mladočeši že jsou najedení, radikálové, pokrokáři pak že jsou hladoví radikálově, dr. Herold prý slíbil sedlákům, že buje pšenice za 12 zl., po 12 let že mladečeši nic nedobyli, že nic nečinili, když ministr války nařídil důstojníkům, „že nesmí česky obcovati“, strana mladočeská ze nic nedělá odte doby, co „chápla mandátů“, nynější politiku že pro- vozují pražšti advokáti a pražští žurnalisté, za ním že jezdí „žako psi“, dnešní robota že je německým židům a pražským advokátům, dnes že se hádají je o jazyk, ale že to otázka žaludková studentů, žeje to „prostituce politická“, poslanci že hlásají zrušen armády, ale odhlasovali nováčky. Potom útočil ne- stoudně na „Národní Listy“ a pak pokračoval: Co s tu děje, děje se „v obličeji celého světa“, on kandidát.
doktor Herold prý Nový Hradec Králové
15 article
že je pro militarismus, že je černo-žlutý. Palacký sám řekl, že „chtěl státní právo pod rakouským sceptrem.“ Řečník volá: „já nechci násilí, ale jestl vy chcete násilí, já ho chci taky“: odpůrce své na- zývá: padouchy, psy, vysmívá se hledým, hysterickým měštákům, kteří jsou „poloviční osvěty“. Kandid praví, že v Předměřicích vystoupil proli němu radi- kál, že „měl velkou hubu, takovouhle hubu (řečník roztáhl ruce, co mohl nejdále, aby naznačil šířku úst svého voliče), že jeho odpůrci znají tlouci hubou „ministři že nebyli takoví otroci, jako nyní jsou.“ „Dr.“ Kaftan, že je agent všech kanálů a lokálků, z ním (za hr. Sternbergem), že „jedou ti pražští politič pepíci“ jako „vzteklí psi“, „poslanec Maštálka že by agentem cukrovarů,“ na nebezpečí lidu „že žádný li- dový pražský Pepík neupozornil.“ Hrabě Sternber doporučuje novou ceslu, totiž „abychom vybojoval konstituci a sice tím, že když všude má minísl mandát, u nás, že se musí také ministři ucházet o mandát,“ dále že se musí změniti jednací řád, aby Slované dostali majoritu, „v delegacích že se má za- vésti § 14.“, pivní dávka zemská že byla zavedena k vůli učitelům, dnes že si dávají „sklenici na pana učitele,“ dnes že se hledá osobní zisk, že se mus
Palacká doktor Kaftan Maštálek Pepík Sternber Slovan Předměřice Sternberg
16 article
pěstovati „hmotná otázka“, boj proti „podplácení ti- sku“, „rolník se narodí jako pán, je jako pán, nikde mu nemá co poroučet,“ „rolnický slav má býti tvrdý plnopýchý,“ takový student a syn advokáta, neb pro- fessora nemá sloužiti u vojska jen jeden rok, feudální šlechta je německá šlechta, český národ je chudý po- jišťuje se v Terstu, kněz si má hledět svého a nemá býti ve svato-václavské záložně jako švec u kopyta a politik nemá si všímati náboženství, surtaxa má s zavésti na mouku, mlynář je přirozený kupec obilí rolnicivo nemá lihovary jako ve Francii, říkají o mně že jsem dobrodruh, kdo je dobrodruh? „člověk, který je neznámý, vejde do společnosti, vykládá nepravdy,“ ale „já jsem v Rakousku známý jako špatn penize“, „já prodělal burskou válku,“ „já bych dělal dragounskou politiku, já byc tam jel jako čert.“ — To jest politické kredo a program šlechtického demokrata, kandidáta kleri- kálů, hr. Sternbergal Na to předčítá se ze středu voličstva báseh oslavující Němce. Hrabě Sternberg vyzván, aby vy- světlil, jak mohl onu báseň na oslavu Němecíví psáti když se cíti Čechem?
Němec Sternberg Čecho Terst Francie Rakousko
17 article
HIr. Sternberg odpovídá, že neoslavoval v básní Němce, ale lod, „ten Němec, to má býti lod že se jmenuje Pozius.“ Hrabě uvádí, že má a mě dobré slyky s vládou, že je bratrancem bývalého mi- nistra hr. Thuna, že si s ním tykal, že ví proto, jk se noviny podplácejí. Dnes nepíší zádné noviny pro vládě. „Víte co je paušál?“ křičí hrahě. „Paušál je to když si zařídíte továrnu, co musíte dát novinám, aby vás nezničily.“ „Jsem filosomita, ale od židů se ne- chci nechat balamutit Advokát úpický dr. Falk odsuzuje „novináře“ ktoří hraběte stále provážejí, do schůze se také dostavili veřejnost o průběhu schůzí nesprávně zpravují a va ruje před těmito „individui“ Kandidát národní strany svobodomyslné p. Josel Kolenský v řeči klidné, vážné, objasňuje své názory. prohlašuje, že uchází se o důvěru voličstva na základě programu národní strany svobodomyslné, na kterýž program zde i předchůdce byl volen a kterýžto pro- gram všem přítomným je znám; vykládá otázku ro- nickou, živnostenskou a slibuje hájiti zájmy všech stavů a dobývati práv národa českého; posuzuje ra- kouskouherské vyrovnání, náš poměr ke vládě končí za souhlasu přítomných. Poslanec dr. F. Roček za bouřlivého souhlasu ohromné veselosti shromáždění podrobil zdrcující kri- lice řeč hraběte Sternberga, poukázav na prázdnos jejího obsahu, v němž otázek nejdůležitějších pro český národ není ani slovem dotčeno. Kandidát se nevy- slovil vůbec o hlavních bodech dnešní politiky, an neprojevil, jak nazírá na př. na otázku českého stát- ního práva, práva volebního, rak.-uherského vyrov- nání, neukázal, že by aspoň v jednom oboru by znalcem a odborníkem a v ostatních že by měl pře- hled, ba vydávaje se za agrárníka; neřekl, kde má nějaký ager, nějaké to pole atd. Pan kandidát řečí svou
Němec Pozius Hrabě Thun doktor Falk Josel Kolenský F Roček Sternberg Sternberg
18 article
nedokázal, že by měl nějakých znalosti práv a zá konů a přece, kdo o zákoně se má usnášeli, jei měniti, musí jej aspoň znáti; neukázal žádných zna- lostí státních, národohospodářských atd. IIr. Ster- berg navrhoval sice „novou cestu“ — ale sám do- znal, že ztratil dnes cestu z Jaroměře do Úpice v pravé poledne, za bílého a jasného dne po nejkrásněj silnici, ač jako důstojník, v Čechách sloužící, měl b aspoň generálního štábu mapu znáti a není divu, ž při těchto stralegických vědomoslech u vojska kariéru udělati nemohl a nyní politiky se chytá. Jak chce býti důstojníkem lidu, kudy chce lid vésti, když netreli z Jaroměře do Úpice za bílého dne? I jest obava, aby i také tuto „novou politickou cestu“ neztratil. Nová cesta jeho záleží jen v požadavku, aby ministři měl mandát a aby se opravil jednací řád; do otázky man- dátů ministrů voličům töchto okresů vlastně nic není protože ministři jsou téměř všichni Němci a tedy u Němců by se o mandáty ucházeti musíli, leda, ž by hr. Sternberg přinutil ministry, aby také oni z de o mandát se ucházeli. Jedině opravou jednacího řádu by se Slované ještě většiny nedomohli. Hrabě Stern- berg sloužil jako důstojník v Přelouči a mohl se tam česky naučiti, kdyby byl chtěl. Je-li šlechta zdegene rována, ať tam pan hrabě začne nápravu mezi svými ať nám šlechtu napraví, když si s ní tyká. Dr. Roček poukazuje pak na nízkost ml uv urozeného hraběte, že si tropil posměch z českého jazyka, že řeč hraběte neprozrazuje vysokého vzdě- lání, jakého by se u hraběte, třeba česky špatně mlu- vícího, předpokládalo. Řeč jeho není řečí salonů, ne prozrazuje pobyt v Paříži, spíše v Africe, odkud pr V drobném prodejír věpolan 9 sobě . . . za . . . na2h Ve šllalkách na venkove zanní číslo. Inseráty plati se hotsvě rapřed
Němec Slovan Stern doktor Roček Jaroměř Úpice Čechy Sternberg Přelouč Paříž Afrika
19 article
odpolední . . . . . . . . 3h
20 article
Předplacení a inserty přijtaá admini strnce v Marianské ulici č. 3. Tam nacházají ze těk rrdlakne Hiskárna a expečice „Národnich Listá“ Rukopšsy ze novraosjí.
Národnich Listat
21 article
pan hrabě právě přišel a je-li správným přísloví: „Le styl clest le homme“ (sloh, to je člověk), co říci op. kandidátu, který v kratičké své, pouze několik minut trvající řeči pronesl následující krásná salonní slova ze svých úst hraběcích: „padouch, psi, pověstní bledí, histeričtí měšťáci, poloviční osvěty, hubu měl (a pan kandidát je bystrým pozorovatelem, když si pamatoval délku „huby“ svého voliče), hubou tlouci, mini stři takoví otroci, agent všech kanálů a lo- kálků, ti pražští političtí Pepíci, jako vzteklí psi, žádný lidový pražský Pe- pík, když podezříval kde koho, zejmena tisk z úplat- nosti bez každého dokladu. Tato mluva svědčí o po- bytu zcela jinde, než v hraběcích salonech.
22 article
Dr. Roček poukazuje dále, jak neodůvodněně směle hrabě každého podezřívá, paušálně z nečest- ných činů viní, béře v ochranu český tisk proti ob- vinění z úplatnosti, poukazuje k tomu, jak právě český tisk v počátcích svých i později těžce zápasil proto, že nebyl prodajným, že i volby české byly vždy čisté. bez kupování hlasů a placených družin a praví, žesi česká veřejnost zapamatuje jména těch „novinářů“ agentů, kteří se k podpoře takovéto kandidaturya tím snižování českého voličstva propůjčují. Řečník dále praví, že kdyby se jednalo o provedení komické scény na říšské radě a o rozveselení její, že pan hrabě byl by vhodným kandidátem, neboť se shromážděn při seči kandidátově bavilo a smálo (Hlas: Máme ma- sopust!), ale kdo jedná se o zákonodárnou práci v době kritické, tam nutno kandidaturu hraběte odstraniti, on sice má právo kandidovali, ale voličové mají po- vinnost, kandidaturu tu odmítnouti. mají dbáti hlasu svého svědomí při vypl- ňování hlasovacího lístku, mají dbáti své cti, cti svého okresu, mají uvážiti, mohou-li v budouc- nosti své hlasování ospravedlniti a hájiti, dají-li hlasy muži neznámému, neosvědčenému, nevědouce,č zájmy vlastně hájiti chce
doktor Roček Hlas
23 article
Řečník praví, že jest to zjevem smutným, ž kandidát s programem jen nadávkovým, nevěcným, mohl už tolik schůzí pořádati a že jeho kandidatuře nebyl zlomen vaz hned v Hořiněvsi tak, aby ostatní okresy obtěžovány nebyly. Foukazem na důležitost práva hlasovacího, na zodpovědnost voličů, končí va- rováním před zneužitím největšího a jediného práva, jaké volič ku projevení svého smýšlení a ke vlivu n moc zákonodárnou má. (Bouřlivý souhlas) Hrabě Stornberu hledí se brániti proti výtkám, ale bezúspěšně; proti výtce nízkosti své mluvy na- mílá, že nebyl vychován jako doktor, nýbrž jako člověk. (Hlas: Jako hrabě!) Hrabě chválí své předky a cituje prý výrok Napoleonův o nevyslovitelné ve slušné společnosti části lidského těla, již však pan hrabě plnými úsly jmenuje. (Dámy, v sousední míst- nosti naslouchající, zděšeně utikají, ve shromá ždění velká nevole, bouře a odpor proti hra- běti) Hrabě však obrací se na podiu zády k vo- ličům, vyzdvihuje šosy u kabátu a pole- pává touž nevyslovitelnou čásť těla svého, chtěje mlu- viti) Bouře hrozná v posluchačs tv ul Předseda p. Nyklíček k hraběti Sternbergovi? Pro vaše neslušné řeči a pro neslušné chování ve schůzi odnímám vám slovo Hrabě Sternberg: Pánové! To je citát! (Hlasy: Ten si našel ty nejlepší citáty! To je vidět, co s mu líbí.) Za hrozné bouře odchází hrabě Sternberg na svě místo.
Stornbera Hlas Hrabě Napoleonův Nyklíček Sternberg Hořiněves Sternberg Sternberg
24 article
Slova ujímá se továrník p. M. Moravec a v nej- větším rozčilení odsuzuje rázně řečí i chování se hr. Sternberga a volá: Nemyslete si, pane hrabě, že jste někde na vsi, kde můžete balamutit sedláky. Mluvil jste, že jste byl v Angli. Přicházím právě z Anglie, kde jsem si všímal veřejného života a navštěvoval jsem tam schůze, mohu říči, že kdyby někdo v Angli ve schůzi lak mluvil, a tak se choval, jako vy tady, že by byl okamžitě vyhozen. Na to ohromná vřava a hlasy: „Ven s ním!“ Te- prve po dlouhých domluvách nastalo utišení. Advokát úpický dr. Falk navrhuje ku přijetí tuto resoluci: „S rozhořčením odmítá dnešní shro- máždění kandidaturu „českého“ pána hr Vojtěcha Sternberga, který již pro nedo- statek znalosti jazyka českého a pro svou přísluš- nost ke stavu šlechtickému, zájmů českého lidu hájiti nemůže. Vyslovujeme souča sne své nejhlubší opovržení nad způsobem mluvy uro- zeného hraběte a litujeme velice, že muž podob- ných vlastností a povahy jest považován z seriosního kandidáta.“
M Moravec Angl doktor Falk Sternberg Anglie
25 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Jeho obrázek. Napsala Fanuška Guttmannová. Paní Havlínová přijela z Prahy, kamž častěji dojižděla za svým jedináčkem Mařenkou, která poslední rok byla tu ve škole. Statkář Hlavlín přijel sám, jako vždy, své choti na nádraži na- proti s lehkou bryčkou. „Jak se má naše Mařenka? Co dělá?“ víta svoji choť, pomáhaje jí vysloupiti do bryčky. „Zdráva je, veselá, posílá ti hubičku, tady ji máš, a těší se na svátky. „A já se zas těším na ní — měla jsi jí říci. „Přivede si na svátky spolužačku Helenku. Hezounká holčička, mají se s naší tak rády, na- kázala jsem tedy Mařence, aby si na svátky při- vedla Helenku. Dovolíš to, vid? „Rozhodně — jaké pak svolování!“ smá se pan Havlín, usedaje na kozlíku vedle své choti. „Je to sirotek, ta Helenka,“ vyprávěla paní Havlinová mezi jízdou k domovu, „má už jen matku. Ale jak jsem se dověděla, matka nemá příliš ráda Helenku. „Není její vlastní? „Vlastní dítě. „Pak ta matka má hřích. „Matka Helenčina snažila se, aby se pro- vdala dokud je mladou vdovou, byla by se pro- vdala, kdyby byla bezdětnou, ale s dítětem Ubohá Helenka byla příčinou, že matka její mu sila zůstati vdovou, proto ji matka nemá ráda.“
Fanuška Guttmannová Havlínová Mařenka Havlín Helenka Matek Helenčin Praha Mařenka
26 article
„Ani by člověk nevěřil. Čím byl otec H lenčin? „Advokátním koncipientem, doktorem. T mi říkala Helenka sama, a to věděla zas od matky a od cizích lidí. Helenka ztratila otce, když jí byly tři roky. Otec měl malý plat, vzal si děvče chudičké, a když přibyla Helenka, musil po od- byté službě kancelářské doplňovati nutné živo- byti výdělečkem vedlejším, kondicemi, jako čini za dob studií. Bída a námaha nadlidská přivolaly souchotě, a pak nemoc a ještě větší bídu, a smr — to víš, jak to končívá u chudého studenta. „Naše Mařenka je tedy zdráva. Nakoupil jsi jí všeho, čeho potřebuje? Nakázala jsi, aby jí zavolali lékaře, kdyby ochuravěla? Nechalajs jí tam peníze na přilepšenou?
Helenka Mařenka
27 article
„Všecko jsem zařídila, jak jsi mi poručil. Vraníci klusali, jako by ani zapřaženi nebyli a za půl hodiny vjela bryčka otevřenými vratyde rozsáhlého dvora výstavného statku. — — Bylo před svátky. V celém statku se čistilo a uklízelo, všeck služky i deputátnice v jednom kole, a paní Ha- vlínová se šátkem na hlavě mezi nimi. Ještě to ještě ono, a sama účinně pomáhala. Ve své, vý- hradně své kredenci zahlédla malou černou skřínku. Pan Havlín věděl o té skřínce, ale nikdy se nezeptal, k čemu je a co v ní je. Paní Havlí- nová sama jen zřídka pohlédla na skřínku, za zbytečnými porcelánovými titěrnostmi ukrytou. Připadala jí jako černá rakvička, v níž uzamčeny a pohřbeny jsou její dávné illuse. Bylo tam ně- kolik dopisů, několik básniček, dvě fotografie.
Havlín Havlit
28 article
nějaká usehlá růže — vetchá kostra mladičkého štěsti. Pan Havlin nebyl její první láskou, ten se stal teprv jejím mužem. Ctila jej, vážila si ho. měla jej ráda, ale láska, ta pravá, něžná, lidská láska zabouří srdcem jen jednou v životě. Pan Havlínová, pokud byla děvčetem, zahořela prvním žárem lásky k hochovi švarnému, Byl studentem. A na vrcholi blaha ocitla se něžná duše její, když její vyvolený stal se záhy doktorem. Pak teprv svěřila se rodičům se svým štěstím. Ale rozum starých lidí rázem podťal život jejich ideálů „Jsi naše jediná dcera, zdědíš statek po ná vezmeš si toho, kdo rozumí hospodářství.“ Přišel ještě jeden dopis od mladého doktora. v dopise fotografie v uniformě dobrovolníka — dopis na rozloučenou. Přišel pan Havlín, a že se líbil rodičům. stala se jeho ženou. Dověděla se, že doktor se oženil. Že mě bídu, že měl dceru Helenku, že před dávným lety už zemřel, dověděla se paní Havlínová te- prve při své poslední návštěvě v Praze. Otevřela skřínku, zadívala se na tu milou tvář na fotografiích. Myšlénky letěly do jiných světů, vzpomínky zabíhaly do mladých let. „Zenuško!“ ozval se pan Havlín na prahu pokoje. Zachvěla se. Rychle uzamkla fotografie do skřínky- „Nech toho uklízení,“ pobízel pan Havlín. „ustroj se, pojedeme těm dětem naproti na ná draží.
Havlin Havlínová Helenka Praha Zenuško
29 article
„Jeď sám — nechci tu nechat všecke be dohledu. „Jak chceš.“ A odešel — — Helenka dlela už dva dni ve statku Havlí- novic na prázdninách. Všecko s Mařenkou pro běhla, celý statek, celou ves. Třetí den byl svá- tek. Pan Havlín po obědě pravil, že si vyjedou v kočáře do sousední vsi ku příbuzným. Všichni i Helenka. Ale paní Havlínová, která neměla pří buzné tyto ve velké lásce, vymluvila se na bolen hlavy. A po straně řekla svému muži, aby je sám s Mařenkou. Helenka má jen lehoučký oděv nastudila by se snad, a kdyby onemocněla —je taková slaboučká — paní Havlínová by to ne- snesla. Havlin el tedy sám s dceruškou Ma- řenkou. A ve vytopeném pokoji seděla paní Havlí- nová na pohovce vedle Helenky. Ručku její v rukách svých, vyplávala sej na věci na pohled nejvšednější. A Helenka vy- právěla, jak dovedou jen děti vyprávěti, když na- byly k člověku důvěry. Paní Havlínová naslou- chala tomu zvonivému hlásku, ale neslyšela, ne věděla, z toho nie. Upřeně dívala se na tu hezkou tvářičku. Ano, je to jeho obrázek. Ty žhavé. černé oči, ta ústa, ty bělounké, husté zuby —je to jeho obrázek. Přivinula Helenku k sobě, hladila hebké, bohaté její vlasy, políbila ji na čelíčko, na žvatlavá ústa — to byl jeho dech. jeho měkké, vřelé rty. Jako by kouzlo dávného jara s vůní svých květů zavanulo sem do tichého pokoje. Nenasytně líbala to dítě. Snad on dívá se v té chvíli sem z krajů nedpozemských — vidí, že jejt láska byla něčím vic, než prchavým přeludem.
Helenka Mařenka Havlín Havlínová Havlit Ma
30 article Helenka objala srdečně paní Havlínovou a
Helenka objala srdečně paní Havlínovou a ústa svoje přitiskla k ústům jejím. „Milostpaní, já bych chtěla býti Mařenčinou sestrou! „Proč Helenko?“ „Když mne máte tak ráda, a jsem cizí, jak teprv máte ráda Mařenku!“ Paní Havlínová neodpověděla. Nemohla, ne- směla. Byla by musila se přiznati, že Mařenku nikdy tak vroucně nezlíbala, jako Helenku. Ma- renka jest její dcerou, pouze její krví, Helenka jest krví jeho, jeho obrázkem. Na dvoře zarachotila kola kočáru „Mařenka s tatínkem se vrátila. Ještě jedno vřelé polibeni, a šly jim na proti. Po svátcích chystaly se obě spolužačky k ná- vratu do Prahy. Pan Haviín učinil všecky při- pravy, že doprovodí Mařenku s Helenkou do Prahy, ale pani Havlínová prohlásila, že bude lépe, když pojede s dětmi sama. „Ale, ženuško, ty's tam byla nedávno, ted je řada na mně. „Dnes ještě ponech tu službu mně, a příště pojedeš ty. „Tak jste to slyšely, děti. Příště pojedu já.“ Paní Havlínová se bála, že by snad cestou Helenka mohla prozraditi, jak ji paní Havlínová zlíbala. Vždyť svět i upřímnou lásku vyhlašuje často za těžký hřích.
Helenka Havlínův Mařenčin Mařenka Havlínová Haviín Ma Praha