1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 31. ledna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odnal. listy
předplácí se
v Praze v adminisirari
na norí
vt l . K
s dvojí donáško
na mieale
na čint kels
na nělíe . . . . . . 2 K 30
Pešten
a nlesie
n tvt lel. . .
k o
s drojí zlašlkoe
nse
nt . . . k
Praha
5
title
Onešní číslo pro Prahu je o 18 stranácb.
Praha
6
article
Případ vyšebrodský.
Případ vyšebrodský.
Předseda cislajtánského ministerstva dr. A.
Körber jest, jak známo, také ministrem vnitř-
ních záležitostí a ministrem spravedlno-
sti. Jako takový jest povinen zřídit
a osaditi veškeré c. k. soudy a politi-
cké úřady v království českém tak, jak toho
platné zákony v zájmu řádné správy a řád
ného konání spravedlnosti přikazují. Nuže,
hned první z těchto novodobých platných zá-
konů — daný 8. dubna 1848 stanoví, že »če-
ská řeč ve všech větvích státn
správy a veřejného vyučování s řečí něme-
ckou v úplnou rovnost se staví« — pručež
»od nynějška mají všickni úřadové ve
řejní v Čechách a všecky soudy
obsazeni býti jedině osobam
obojí řeči zemské mocnými.« Ná
sledkem tohoto eísařského rozhodnuti nařídi
c. k. vrchní soud zemský pro království české,
již dne 30. května 1848 čís. 9535 veške-
rým soudům v Čechách »předsebráti ú stn
jednání všeho druhu v onom jazyku zem-
ském, jehož jest strana mocna . . . tedy
české strany po česku, německé po německu.«
— Však i sám nejvyšší soud rakouský
dekretem ze dne 13. prosince 1898 č. 14.934
výslovně uznal, že řečené nejvyšší nařízení ze
dne 8. dubna 1848 (obsažené ve sbírce zem-
ských zákonů z r. 1848 svazek 30.) jeví se
býti ve smyslu tehdejšího práva zákonem
a žádným pozdějším zákonem zru-
šeno nebylo« i doložil pak logicky: »Ku
provedení rovnoprávnosti s tát. zákla d ní-
mi zákony uznané, třeba jest toliko
obsazení senátů soudci, kteři jsou mocn
zemských jazyků . . . »Nelze konečně
nepodotknouti, že i zásada bez prostřed-
nosti a ústnosti řízení přivedená novými zá-
kony o civilním procesu k platnosti vy ža-
duje úplné rovnoprá vnost
obou zemských jazy ků v veške-
rých soudů v Čechác h.«
doktor
A Körber
Čechy
Čechác h
7
article
Ministru justice dru. Körbrovi dojista jest
tento právní stav v Čechách dobře znám, o
dobře tedy ví, že i po násilném otřesu,
spáchaném ordonancí Claryovou ze dne 14
října 1899, kterouž nám vzata rovno-
právnost ve vnitřní službě úřad-
ní, nicméně dosud aspoň v zevnějším
úřadování povinni jsou c. k. soud-
cové a státní zástupci, jakož i političt
úřadníci u všech soudů a politi-
ckých úřadů v celých Čechách
jednati se stranami českými po
česku, bez ohledu na to, která národnost
v okresu převládá. To jest nepopíratelný příkaz
platných zákonů a ministr spravedlnosti, který
nechce porušiti svou přísahu služební, má co
nejbedlivěji o to péči míti, aby se nenašlo je-
diného c. k. soudu v Čechách, kde by se opo-
vážili zastávati vážný úřad soudeovský
lidé neznalí obou zemských jazyků v slově i
písmě dokonale. Toho vymáhá prostě po-
řádek v každé civilisované zemi, toho žádá
absolutně bezpečnost právní, aby úřadníka
zejmena soudce ovládal jazyky obyvatelstva té
které země a nemusil se utíkati ke tlumočníkům
a translátorům. Brutální a šilený jest požadavek
německých štváčů, aby kdy bylo v Čechách
na Moravě jinak; aby tu v okresích převahou
zněmčených byli na státní úřadya
soudy dosazováni jen kovaní Němci, honosíeí
se tím, že neznají a nenávidí jazyka českého.
takže by tam Čech nenalezl práva a spravedl-
nosti než v řeči sobě cizí, než pomocí tlumoč-
níků, jakoby byl v Prusku.
Claryová
Němec
Čechy
den 14 říjen
Morava
Prusko
8
article
Leč nastojte: pojednou za ministra spra-
vedlnosti dra. Körbra přistihujeme panujíeí
regim při svěžím činu: v jižních Čechách
v okresu vyšebrodském nechce c. k. okresn
soudce souditi v civilní rozepři českou stranu
po česku, nýbrž odkazuje věc sousednímu c.k.
okr. soudu v Budějovicich. A proč ? »Poně
vadž ani podepsaný (okresn
soudce Stocklö w), ani správce od-
děleni (jméno neudáno) — nejsou druh
české řeči mocni.«
Tak přiznává doslova c. k. okresní soud
ve Vyšším Brodě v Čechách vlastním výměrem
úřadním ze dne 5. ledna 1904.
Čechy
vysoký Brod
9
article
Tento křiklavý případ — pohříchu již ne
ojedinělý — jest věru způsobilý, aby vyburco-
val veškeru českou veřejnost z dřímoty
únavy ! Neboť jest to případ vysoce symptoma
tický, prozrazující nad jině ostřeji ducha panu
jícího systému Körbrova, odhalující, co se děje
za kulisami a jaké nebezpečí nám hrozí z po
tajné té činnosti německého byrokrata při kor
midle státní lodi rakouské.
Zákon pro království česk
trvá, platí a poroučí na papíře svém
»Političtí, soudní úřadové a stát
ni zastupitelstva v zemi jsou po-
vinni vyhotovovati vyřízení, jež se stranám
k jejich ústní žádosti neb písemnému podání
vydati mají, v tom zemském jaz y ku,
ve kterém ústní žádost se přednesla aneb
v němž podání sepsáno jest.«
Ale ministr spravedlnosti dr. Körber obsadi
c. k. soud ve Vyšším Brodě v Čechách pou-
hými Němci, neznalými naprosto
zemského jazyka českého, tak že,
přijde-li česká strana, musejí ji odkázat na jiný
soud !
Druhé ministerstvo Aursperg Lasserovo stalo
se pověstným v dějinách svým delegováním če-
ských redaktorů před německé poroty do
Mostu, České Lípy, Litoměřic. Chce snad pan
Körber nyní obdobně řešit jazykovou otázku
při úřadech v Čechách a posílat české strany
od německých soudů do českých krajův ?
Körber
Němec
vysoký Brod
Čechy
Most
Litoměřice
Český Lípa
Körbrův
10
article
Budou-li páni Pradeové, Funkové, Schückerové
a Grossové »hodní«, můžeme se toho dočkat
Právě vhod domlouvá jim v lipských
»Grenzboten« jakýs Albin Geyer co nejdůtkli-
věji, kterak si mají Körbra vážit a všemožně
si ho udržovat, poněvadž lepšího přítele Něm-
cův, obratnějšího ministra německých záležitosti
nad něho nebylo, není a nebude. Dojista, tak
hle ve vší tichosti »via facti« připravovat uza-
vřené německé území znenáhlým odvoláváním
odtamtud kde jakého českého soudce a úřad-
níka, třeba uměl sebe lépe německy a měl
sebe lepší kvalifikaci a zřizovat tam status ryze
německého úřadnictva, které se již ani nebude
svou neznalostí jazyka českého lajit, nýbrž
prostě Čechům odpoví: »Nerozumíme česky« —
toť by bylo splněním nejsmělejších německých
snův a plánův a to delegování českých stran
pří k soudům v českých krajích pravým ko-
lumbovským vejcem skvostného »rozřešení ja-
zykové otázky« v Čechách. —
Avšak náhodou jsme tu ještě my, a je
nás tu bohudík od Šumavy až po Radhošt
hezky, i troufáme se ještě trochu bránit pod
sluncem dvacátého stoleti. Než opatrnosti nikdy
nezbývá a proto bděme, pamětliví starého
»Principiis obsta!« Udeřit na nepřístojnost
protizákonnost hned při prvnim objevu. Nebot
bezpráví jako koukol záhy vypleti se musí. O
soudu k soudu, od úřadu k úřadu obhlídku.
abychom zjistili, je-li tam soudců a
úřadníků jazyka českého v písmě
i slově znalých, neb ne a nikde
neztrpme druhý skandál, podobný
tomu, jaký vyšel na jevo právě u c. k. okres-
ního soudu vyšebrodského. Ve jménu zákona
pryč s germanisačním podloudne
ctvím
Pradeová
Funk
Schückerová
Gross
Albin Geyer
Čecho
Německo
Čechy
Šumava
11
article
Jak mluví a jak se chová kandidát poslanectv
urozený hrabě
Vojtěch Sternberg před voliči.
(Schůze v Úpici.)
(Původní zpráva »Národních Listů«.)
Hrabě Vojtěch Sternberg svolal význačnými ze
lenými plakáty schůzi voličů do města Úpice na 2.
hod. odpolední ve čtvrtek dne 28. t. m. Ač byl den
všední a časná hodina odpolední, přece byla místnos
pro schůzi určená naplněna. Každému přichá zejícímu
nápadným bylo na prvý pohled, že mezi účastníky
bylo mnoho tváří cizích, úplně neznámých lidí, ktel
patrně přišli představovat voliče, tvoříce přední čás
hraběcí družiny. Jest zjevem u nás dosud nevídaným
Sternberg
Úpice
12
article
že urozený kandidát má s sebou stále na všech svých
cestách „3 novináře“ a u několika stolů rozesazené
umělé stráže, které bedlivě střeží každý pohyb voličů
v čas upozorňují, zakřikují a provolávají souhlas
smějí se, ano dívají se každému ihned přes rameno.
činí-li si někdo poznámky a stávají se tak verifiká
tery zpráv zachycených. Jest to zjev smutný a úm
smutnější, že za náhončí a slálé průvodčí p. hraběte
propůjčují se i rolníci někteří, o nichž by se toh
dříve nikdo nenadál. Také „novináři“ a agenti pro-
půjčují svých služeb a připravují panu hraběti oka
mžité odpovědi na papírky, které týž s bídou přečísti
dovede. Nezbytný všude hraběcí „novinář““ Fňouk
do nedávna redaktor realistického orgánu v Praze,
ovšem nescházel. Také p. Šrulek od „Hlasů od M-
tuje“ se dostavil.
Když Jeho hraběcí milost neobjevovala se v urče-
nou hodinu, nastalo reptání, žádáno za rokování be
urozeného kandidáta. V tom ke zvýšení effektu vcház
listonoš s lelegramem, všem se tají dech, nepříjdou-
o požitek slyšeti urozené výklady — všeobecný od-
dech, když oznámeno ve 3 hodiny, že pan hrabě
přijede o půl třelí. Okolnost ta vzbudila veselot
hraběcí družina, dříve přišlá, ukazovala obavy —
když tu konečně vstoupila Jeho hrahěcí milost.
Do schůze dostavil se také kandidát národní
strany svobodomyslné p. Josef Kolenský a zem-
ský poslanec p. dr. F: Roček. Hrabě Sternberg. jak
svolavatel schůže, byl vyzván, aby schůzi zahájil, což
týž odepřel, omlouvaje se lámanou češtinou, něme-
ckými výrazy silně prosetou, že toho nedovede.
Kolenský
doktor
Roček
Sternberg
Praha
13
article
Úkol ten převzal za něho okresní starosta pan
Nyklíček, kterýž také předsedou schůze zvolen. Vše-
obecné napjetí na řeč p. hraběte! V úboru elegantním.
s úsměvem, objevil se na podiu a spusti.
Všeobccné zklamání! Tak si nikdo pana hraběl
nepředstavoval po zprávách o schůzi hořiněvské av
Nyklíček
14
article
Novém Hradci Králové. Každému tanula na mysl
olázka, jak bylo možná chváliti tohoto kandidáta
aneb vysloviti se pro něho! Byly zprávy o schůzích
pravdivy, či kdo se jich účastnil kromě četné, stálé
hraběcí družiny? Pan hrabě omlouval se, proč příjel
o půl druhé hodiny později tím, „že ztratil cestu
prolo že telegraloval“; na vysvětlenou, proč neumí
česky, řekl, že prý před 30 lety nikdo neuměl česky
tehdáž že ani doktoři neuměli česky a šlechta tehda
že se česky neučila. Ined na to pustil se do „pověst-
ných vůdců mladočeských,“ jež nazval dvorními, pra-
vil, že jako šlechtic je proti absolutismu, že za ab-
sclutismu vedlo by se šlechtě zle, proto že je Uřeba
domáhali se konstituce; pravil, že 90% nynají
šlechty je „zdezenerirováno“, vůdcové stran že mají
samé zásady, Mladočeši že jsou najedení, radikálové,
pokrokáři pak že jsou hladoví radikálově, dr. Herold
prý slíbil sedlákům, že buje pšenice za 12 zl., po
12 let že mladečeši nic nedobyli, že nic nečinili, když
ministr války nařídil důstojníkům, „že nesmí česky
obcovati“, strana mladočeská ze nic nedělá odte
doby, co „chápla mandátů“, nynější politiku že pro-
vozují pražšti advokáti a pražští žurnalisté, za ním
že jezdí „žako psi“, dnešní robota že je německým
židům a pražským advokátům, dnes že se hádají je
o jazyk, ale že to otázka žaludková studentů, žeje
to „prostituce politická“, poslanci že hlásají zrušen
armády, ale odhlasovali nováčky. Potom útočil ne-
stoudně na „Národní Listy“ a pak pokračoval: Co s
tu děje, děje se „v obličeji celého světa“, on kandidát.
doktor
Herold prý
Nový Hradec Králové
15
article
že je pro militarismus, že je černo-žlutý. Palacký
sám řekl, že „chtěl státní právo pod rakouským
sceptrem.“ Řečník volá: „já nechci násilí, ale jestl
vy chcete násilí, já ho chci taky“: odpůrce své na-
zývá: padouchy, psy, vysmívá se hledým, hysterickým
měštákům, kteří jsou „poloviční osvěty“. Kandid
praví, že v Předměřicích vystoupil proli němu radi-
kál, že „měl velkou hubu, takovouhle hubu (řečník
roztáhl ruce, co mohl nejdále, aby naznačil šířku
úst svého voliče), že jeho odpůrci znají tlouci hubou
„ministři že nebyli takoví otroci, jako nyní jsou.“
„Dr.“ Kaftan, že je agent všech kanálů a lokálků, z
ním (za hr. Sternbergem), že „jedou ti pražští politič
pepíci“ jako „vzteklí psi“, „poslanec Maštálka že by
agentem cukrovarů,“ na nebezpečí lidu „že žádný li-
dový pražský Pepík neupozornil.“ Hrabě Sternber
doporučuje novou ceslu, totiž „abychom vybojoval
konstituci a sice tím, že když všude má minísl
mandát, u nás, že se musí také ministři ucházet
o mandát,“ dále že se musí změniti jednací řád, aby
Slované dostali majoritu, „v delegacích že se má za-
vésti § 14.“, pivní dávka zemská že byla zavedena
k vůli učitelům, dnes že si dávají „sklenici na pana
učitele,“ dnes že se hledá osobní zisk, že se mus
Palacká
doktor
Kaftan
Maštálek
Pepík
Sternber
Slovan
Předměřice
Sternberg
16
article
pěstovati „hmotná otázka“, boj proti „podplácení ti-
sku“, „rolník se narodí jako pán, je jako pán, nikde
mu nemá co poroučet,“ „rolnický slav má býti tvrdý
plnopýchý,“ takový student a syn advokáta, neb pro-
fessora nemá sloužiti u vojska jen jeden rok, feudální
šlechta je německá šlechta, český národ je chudý po-
jišťuje se v Terstu, kněz si má hledět svého a nemá
býti ve svato-václavské záložně jako švec u kopyta
a politik nemá si všímati náboženství, surtaxa má s
zavésti na mouku, mlynář je přirozený kupec obilí
rolnicivo nemá lihovary jako ve Francii, říkají o mně
že jsem dobrodruh, kdo je dobrodruh? „člověk, který
je neznámý, vejde do společnosti, vykládá nepravdy,“
ale „já jsem v Rakousku známý jako špatn
penize“, „já prodělal burskou válku,“ „já bych
dělal dragounskou politiku, já byc
tam jel jako čert.“ — To jest politické kredo
a program šlechtického demokrata, kandidáta kleri-
kálů, hr. Sternbergal
Na to předčítá se ze středu voličstva báseh
oslavující Němce. Hrabě Sternberg vyzván, aby vy-
světlil, jak mohl onu báseň na oslavu Němecíví psáti
když se cíti Čechem?
Němec
Sternberg
Čecho
Terst
Francie
Rakousko
17
article
HIr. Sternberg odpovídá, že neoslavoval v
básní Němce, ale lod, „ten Němec, to má býti lod
že se jmenuje Pozius.“ Hrabě uvádí, že má a mě
dobré slyky s vládou, že je bratrancem bývalého mi-
nistra hr. Thuna, že si s ním tykal, že ví proto, jk
se noviny podplácejí. Dnes nepíší zádné noviny pro
vládě. „Víte co je paušál?“ křičí hrahě. „Paušál je to
když si zařídíte továrnu, co musíte dát novinám, aby
vás nezničily.“ „Jsem filosomita, ale od židů se ne-
chci nechat balamutit
Advokát úpický dr. Falk odsuzuje „novináře“
ktoří hraběte stále provážejí, do schůze se také dostavili
veřejnost o průběhu schůzí nesprávně zpravují a va
ruje před těmito „individui“
Kandidát národní strany svobodomyslné p. Josel
Kolenský v řeči klidné, vážné, objasňuje své názory.
prohlašuje, že uchází se o důvěru voličstva na základě
programu národní strany svobodomyslné, na kterýž
program zde i předchůdce byl volen a kterýžto pro-
gram všem přítomným je znám; vykládá otázku ro-
nickou, živnostenskou a slibuje hájiti zájmy všech
stavů a dobývati práv národa českého; posuzuje ra-
kouskouherské vyrovnání, náš poměr ke vládě
končí za souhlasu přítomných.
Poslanec dr. F. Roček za bouřlivého souhlasu
ohromné veselosti shromáždění podrobil zdrcující kri-
lice řeč hraběte Sternberga, poukázav na prázdnos
jejího obsahu, v němž otázek nejdůležitějších pro český
národ není ani slovem dotčeno. Kandidát se nevy-
slovil vůbec o hlavních bodech dnešní politiky, an
neprojevil, jak nazírá na př. na otázku českého stát-
ního práva, práva volebního, rak.-uherského vyrov-
nání, neukázal, že by aspoň v jednom oboru by
znalcem a odborníkem a v ostatních že by měl pře-
hled, ba vydávaje se za agrárníka; neřekl, kde má
nějaký ager, nějaké to pole atd. Pan kandidát řečí svou
Němec
Pozius
Hrabě
Thun
doktor
Falk
Josel Kolenský
F Roček
Sternberg
Sternberg
18
article
nedokázal, že by měl nějakých znalosti práv a zá
konů a přece, kdo o zákoně se má usnášeli, jei
měniti, musí jej aspoň znáti; neukázal žádných zna-
lostí státních, národohospodářských atd. IIr. Ster-
berg navrhoval sice „novou cestu“ — ale sám do-
znal, že ztratil dnes cestu z Jaroměře do Úpice v pravé
poledne, za bílého a jasného dne po nejkrásněj
silnici, ač jako důstojník, v Čechách sloužící, měl b
aspoň generálního štábu mapu znáti a není divu, ž
při těchto stralegických vědomoslech u vojska kariéru
udělati nemohl a nyní politiky se chytá. Jak chce
býti důstojníkem lidu, kudy chce lid vésti, když netreli
z Jaroměře do Úpice za bílého dne? I jest obava, aby
i také tuto „novou politickou cestu“ neztratil. Nová
cesta jeho záleží jen v požadavku, aby ministři měl
mandát a aby se opravil jednací řád; do otázky man-
dátů ministrů voličům töchto okresů vlastně nic není
protože ministři jsou téměř všichni Němci a tedy
u Němců by se o mandáty ucházeti musíli, leda, ž
by hr. Sternberg přinutil ministry, aby také oni z de
o mandát se ucházeli. Jedině opravou jednacího řádu
by se Slované ještě většiny nedomohli. Hrabě Stern-
berg sloužil jako důstojník v Přelouči a mohl se tam
česky naučiti, kdyby byl chtěl. Je-li šlechta zdegene
rována, ať tam pan hrabě začne nápravu mezi svými
ať nám šlechtu napraví, když si s ní tyká.
Dr. Roček poukazuje pak na nízkost ml uv
urozeného hraběte, že si tropil posměch z českého
jazyka, že řeč hraběte neprozrazuje vysokého vzdě-
lání, jakého by se u hraběte, třeba česky špatně mlu-
vícího, předpokládalo. Řeč jeho není řečí salonů, ne
prozrazuje pobyt v Paříži, spíše v Africe, odkud pr
V drobném prodejír
věpolan 9 sobě . . . za
. . . na2h
Ve šllalkách na venkove
zanní číslo.
Inseráty
plati se hotsvě rapřed
Němec
Slovan
Stern
doktor
Roček
Jaroměř
Úpice
Čechy
Sternberg
Přelouč
Paříž
Afrika
19
article
odpolední . . . . . . . . 3h
20
article
Předplacení a inserty přijtaá admini
strnce v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházají ze těk rrdlakne
Hiskárna a expečice „Národnich Listá“
Rukopšsy ze novraosjí.
Národnich Listat
21
article
pan hrabě právě přišel a je-li správným přísloví: „Le
styl clest le homme“ (sloh, to je člověk), co říci op.
kandidátu, který v kratičké své, pouze několik
minut trvající řeči pronesl následující krásná
salonní slova ze svých úst hraběcích: „padouch,
psi, pověstní bledí, histeričtí měšťáci,
poloviční osvěty, hubu měl (a pan kandidát
je bystrým pozorovatelem, když si pamatoval délku
„huby“ svého voliče), hubou tlouci, mini stři
takoví otroci, agent všech kanálů a lo-
kálků, ti pražští političtí Pepíci, jako
vzteklí psi, žádný lidový pražský Pe-
pík, když podezříval kde koho, zejmena tisk z úplat-
nosti bez každého dokladu. Tato mluva svědčí o po-
bytu zcela jinde, než v hraběcích salonech.
22
article
Dr. Roček poukazuje dále, jak neodůvodněně
směle hrabě každého podezřívá, paušálně z nečest-
ných činů viní, béře v ochranu český tisk proti ob-
vinění z úplatnosti, poukazuje k tomu, jak právě český
tisk v počátcích svých i později těžce zápasil proto,
že nebyl prodajným, že i volby české byly vždy čisté.
bez kupování hlasů a placených družin a praví, žesi
česká veřejnost zapamatuje jména těch „novinářů“
agentů, kteří se k podpoře takovéto kandidaturya
tím snižování českého voličstva propůjčují. Řečník
dále praví, že kdyby se jednalo o provedení komické
scény na říšské radě a o rozveselení její, že pan hrabě
byl by vhodným kandidátem, neboť se shromážděn
při seči kandidátově bavilo a smálo (Hlas: Máme ma-
sopust!), ale kdo jedná se o zákonodárnou práci v době
kritické, tam nutno kandidaturu hraběte odstraniti,
on sice má právo kandidovali, ale voličové mají po-
vinnost, kandidaturu tu odmítnouti.
mají dbáti hlasu svého svědomí při vypl-
ňování hlasovacího lístku, mají dbáti své cti, cti
svého okresu, mají uvážiti, mohou-li v budouc-
nosti své hlasování ospravedlniti a hájiti, dají-li hlasy
muži neznámému, neosvědčenému, nevědouce,č
zájmy vlastně hájiti chce
doktor
Roček
Hlas
23
article
Řečník praví, že jest to zjevem smutným, ž
kandidát s programem jen nadávkovým, nevěcným,
mohl už tolik schůzí pořádati a že jeho kandidatuře
nebyl zlomen vaz hned v Hořiněvsi tak, aby ostatní
okresy obtěžovány nebyly. Foukazem na důležitost
práva hlasovacího, na zodpovědnost voličů, končí va-
rováním před zneužitím největšího a jediného práva,
jaké volič ku projevení svého smýšlení a ke vlivu n
moc zákonodárnou má. (Bouřlivý souhlas)
Hrabě Stornberu hledí se brániti proti výtkám,
ale bezúspěšně; proti výtce nízkosti své mluvy na-
mílá, že nebyl vychován jako doktor, nýbrž jako
člověk. (Hlas: Jako hrabě!) Hrabě chválí své předky
a cituje prý výrok Napoleonův o nevyslovitelné ve
slušné společnosti části lidského těla, již však pan
hrabě plnými úsly jmenuje. (Dámy, v sousední míst-
nosti naslouchající, zděšeně utikají, ve shromá ždění
velká nevole, bouře a odpor proti hra-
běti) Hrabě však obrací se na podiu zády k vo-
ličům, vyzdvihuje šosy u kabátu a pole-
pává touž nevyslovitelnou čásť těla svého, chtěje mlu-
viti) Bouře hrozná v posluchačs tv ul
Předseda p. Nyklíček k hraběti Sternbergovi?
Pro vaše neslušné řeči a pro neslušné
chování ve schůzi odnímám vám slovo
Hrabě Sternberg: Pánové! To je citát! (Hlasy:
Ten si našel ty nejlepší citáty! To je vidět, co s
mu líbí.) Za hrozné bouře odchází hrabě
Sternberg na svě místo.
Stornbera
Hlas
Hrabě
Napoleonův
Nyklíček
Sternberg
Hořiněves
Sternberg
Sternberg
24
article
Slova ujímá se továrník p. M. Moravec a v nej-
větším rozčilení odsuzuje rázně řečí i chování se hr.
Sternberga a volá: Nemyslete si, pane hrabě, že jste
někde na vsi, kde můžete balamutit sedláky. Mluvil
jste, že jste byl v Angli. Přicházím právě z Anglie,
kde jsem si všímal veřejného života a navštěvoval
jsem tam schůze, mohu říči, že kdyby někdo v Angli
ve schůzi lak mluvil, a tak se choval, jako vy tady,
že by byl okamžitě vyhozen.
Na to ohromná vřava a hlasy: „Ven s ním!“ Te-
prve po dlouhých domluvách nastalo utišení.
Advokát úpický dr. Falk navrhuje ku přijetí tuto
resoluci:
„S rozhořčením odmítá dnešní shro-
máždění kandidaturu „českého“ pána hr
Vojtěcha Sternberga, který již pro nedo-
statek znalosti jazyka českého a pro svou přísluš-
nost ke stavu šlechtickému, zájmů českého lidu
hájiti nemůže. Vyslovujeme souča sne
své nejhlubší opovržení nad způsobem mluvy uro-
zeného hraběte a litujeme velice, že muž podob-
ných vlastností a povahy jest považován z
seriosního kandidáta.“
M Moravec
Angl
doktor
Falk
Sternberg
Anglie
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Jeho obrázek.
Napsala Fanuška Guttmannová.
Paní Havlínová přijela z Prahy, kamž častěji
dojižděla za svým jedináčkem Mařenkou, která
poslední rok byla tu ve škole. Statkář Hlavlín
přijel sám, jako vždy, své choti na nádraži na-
proti s lehkou bryčkou.
„Jak se má naše Mařenka? Co dělá?“ víta
svoji choť, pomáhaje jí vysloupiti do bryčky.
„Zdráva je, veselá, posílá ti hubičku, tady
ji máš, a těší se na svátky.
„A já se zas těším na ní — měla jsi jí říci.
„Přivede si na svátky spolužačku Helenku.
Hezounká holčička, mají se s naší tak rády, na-
kázala jsem tedy Mařence, aby si na svátky při-
vedla Helenku. Dovolíš to, vid?
„Rozhodně — jaké pak svolování!“ smá
se pan Havlín, usedaje na kozlíku vedle své choti.
„Je to sirotek, ta Helenka,“ vyprávěla paní
Havlinová mezi jízdou k domovu, „má už jen
matku. Ale jak jsem se dověděla, matka nemá
příliš ráda Helenku.
„Není její vlastní?
„Vlastní dítě.
„Pak ta matka má hřích.
„Matka Helenčina snažila se, aby se pro-
vdala dokud je mladou vdovou, byla by se pro-
vdala, kdyby byla bezdětnou, ale s dítětem
Ubohá Helenka byla příčinou, že matka její mu
sila zůstati vdovou, proto ji matka nemá ráda.“
Fanuška Guttmannová
Havlínová
Mařenka
Havlín
Helenka
Matek
Helenčin
Praha
Mařenka
26
article
„Ani by člověk nevěřil. Čím byl otec H
lenčin?
„Advokátním koncipientem, doktorem. T
mi říkala Helenka sama, a to věděla zas od
matky a od cizích lidí. Helenka ztratila otce, když
jí byly tři roky. Otec měl malý plat, vzal si děvče
chudičké, a když přibyla Helenka, musil po od-
byté službě kancelářské doplňovati nutné živo-
byti výdělečkem vedlejším, kondicemi, jako čini
za dob studií. Bída a námaha nadlidská přivolaly
souchotě, a pak nemoc a ještě větší bídu, a smr
— to víš, jak to končívá u chudého studenta.
„Naše Mařenka je tedy zdráva. Nakoupil
jsi jí všeho, čeho potřebuje? Nakázala jsi, aby
jí zavolali lékaře, kdyby ochuravěla? Nechalajs
jí tam peníze na přilepšenou?
Helenka
Mařenka
27
article
„Všecko jsem zařídila, jak jsi mi poručil.
Vraníci klusali, jako by ani zapřaženi nebyli
a za půl hodiny vjela bryčka otevřenými vratyde
rozsáhlého dvora výstavného statku. — —
Bylo před svátky.
V celém statku se čistilo a uklízelo, všeck
služky i deputátnice v jednom kole, a paní Ha-
vlínová se šátkem na hlavě mezi nimi. Ještě to
ještě ono, a sama účinně pomáhala. Ve své, vý-
hradně své kredenci zahlédla malou černou
skřínku. Pan Havlín věděl o té skřínce, ale nikdy
se nezeptal, k čemu je a co v ní je. Paní Havlí-
nová sama jen zřídka pohlédla na skřínku, za
zbytečnými porcelánovými titěrnostmi ukrytou.
Připadala jí jako černá rakvička, v níž uzamčeny
a pohřbeny jsou její dávné illuse. Bylo tam ně-
kolik dopisů, několik básniček, dvě fotografie.
Havlín
Havlit
28
article
nějaká usehlá růže — vetchá kostra mladičkého
štěsti. Pan Havlin nebyl její první láskou, ten se
stal teprv jejím mužem. Ctila jej, vážila si ho.
měla jej ráda, ale láska, ta pravá, něžná, lidská
láska zabouří srdcem jen jednou v životě. Pan
Havlínová, pokud byla děvčetem, zahořela prvním
žárem lásky k hochovi švarnému, Byl studentem.
A na vrcholi blaha ocitla se něžná duše její, když
její vyvolený stal se záhy doktorem. Pak teprv
svěřila se rodičům se svým štěstím. Ale rozum
starých lidí rázem podťal život jejich ideálů
„Jsi naše jediná dcera, zdědíš statek po ná
vezmeš si toho, kdo rozumí hospodářství.“
Přišel ještě jeden dopis od mladého doktora.
v dopise fotografie v uniformě dobrovolníka —
dopis na rozloučenou.
Přišel pan Havlín, a že se líbil rodičům.
stala se jeho ženou.
Dověděla se, že doktor se oženil. Že mě
bídu, že měl dceru Helenku, že před dávným
lety už zemřel, dověděla se paní Havlínová te-
prve při své poslední návštěvě v Praze.
Otevřela skřínku, zadívala se na tu milou
tvář na fotografiích. Myšlénky letěly do jiných
světů, vzpomínky zabíhaly do mladých let.
„Zenuško!“ ozval se pan Havlín na prahu
pokoje.
Zachvěla se. Rychle uzamkla fotografie do
skřínky-
„Nech toho uklízení,“ pobízel pan Havlín.
„ustroj se, pojedeme těm dětem naproti na ná
draží.
Havlin
Havlínová
Helenka
Praha
Zenuško
29
article
„Jeď sám — nechci tu nechat všecke be
dohledu.
„Jak chceš.“ A odešel — —
Helenka dlela už dva dni ve statku Havlí-
novic na prázdninách. Všecko s Mařenkou pro
běhla, celý statek, celou ves. Třetí den byl svá-
tek. Pan Havlín po obědě pravil, že si vyjedou
v kočáře do sousední vsi ku příbuzným. Všichni
i Helenka. Ale paní Havlínová, která neměla pří
buzné tyto ve velké lásce, vymluvila se na bolen
hlavy. A po straně řekla svému muži, aby je
sám s Mařenkou. Helenka má jen lehoučký oděv
nastudila by se snad, a kdyby onemocněla —je
taková slaboučká — paní Havlínová by to ne-
snesla. Havlin el tedy sám s dceruškou Ma-
řenkou. A ve vytopeném pokoji seděla paní Havlí-
nová na pohovce vedle Helenky.
Ručku její v rukách svých, vyplávala sej
na věci na pohled nejvšednější. A Helenka vy-
právěla, jak dovedou jen děti vyprávěti, když na-
byly k člověku důvěry. Paní Havlínová naslou-
chala tomu zvonivému hlásku, ale neslyšela, ne
věděla, z toho nie. Upřeně dívala se na tu hezkou
tvářičku. Ano, je to jeho obrázek. Ty žhavé.
černé oči, ta ústa, ty bělounké, husté zuby —je
to jeho obrázek. Přivinula Helenku k sobě,
hladila hebké, bohaté její vlasy, políbila ji na
čelíčko, na žvatlavá ústa — to byl jeho dech.
jeho měkké, vřelé rty. Jako by kouzlo dávného
jara s vůní svých květů zavanulo sem do tichého
pokoje. Nenasytně líbala to dítě. Snad on dívá
se v té chvíli sem z krajů nedpozemských —
vidí, že jejt láska byla něčím vic, než prchavým
přeludem.
Helenka
Mařenka
Havlín
Havlínová
Havlit
Ma
30
article
Helenka objala srdečně paní Havlínovou a
Helenka objala srdečně paní Havlínovou a
ústa svoje přitiskla k ústům jejím.
„Milostpaní, já bych chtěla býti Mařenčinou
sestrou!
„Proč Helenko?“
„Když mne máte tak ráda, a jsem cizí, jak
teprv máte ráda Mařenku!“
Paní Havlínová neodpověděla. Nemohla, ne-
směla. Byla by musila se přiznati, že Mařenku
nikdy tak vroucně nezlíbala, jako Helenku. Ma-
renka jest její dcerou, pouze její krví, Helenka
jest krví jeho, jeho obrázkem.
Na dvoře zarachotila kola kočáru
„Mařenka s tatínkem se vrátila.
Ještě jedno vřelé polibeni, a šly jim na
proti.
Po svátcích chystaly se obě spolužačky k ná-
vratu do Prahy. Pan Haviín učinil všecky při-
pravy, že doprovodí Mařenku s Helenkou do
Prahy, ale pani Havlínová prohlásila, že bude
lépe, když pojede s dětmi sama.
„Ale, ženuško, ty's tam byla nedávno, ted
je řada na mně.
„Dnes ještě ponech tu službu mně, a příště
pojedeš ty.
„Tak jste to slyšely, děti. Příště pojedu já.“
Paní Havlínová se bála, že by snad cestou
Helenka mohla prozraditi, jak ji paní Havlínová
zlíbala. Vždyť svět i upřímnou lásku vyhlašuje
často za těžký hřích.
Helenka
Havlínův
Mařenčin
Mařenka
Havlínová
Haviín
Ma
Praha