2
masthead
V Praze, v neděli dne 3. února 1901.
Praha
4
article
Na ranní al odpol. list
předplácí sči
Praze v aámini
na něsto
na rrk leta
s dvojí dánásko
na Eirrk leta
vo silsna k
na něso .. o
kei
něs Poštea
na dteri k ai
drojí slen
::. ke
Praha
5
article
Bnešní číslo pre Prahu je o 14 stranách.
Bnešní číslo pre Prahu je o 14 stranách.
Čeho se dovíme z trůnní řeči?
Zejtra dne 4. února předčítati bude
sedidesátiletý panovník habsburského moc-
nářství shromážděným ve Vídni poslancům
»království a zemí na říšské radě zastoupe-
ných« trůnní řeč, jejíž sestavení způsobovalo
neobyčejných obtíží a jež je trpkým ovocem
dlouhých zápasů v lůně »nestranného« ka-
binetu p. Körbrova. Divno-li, že hledí se jí
tentokráte s neobyčejnou napjatostí vstříc
skoro jako výroku orakula o nastávajícím
směru, v jaký kormidelníci vídeňští konečně
stočiti hodlají státní loď Austrii, zmítanou
od čtyřiceti let z víru do víru, z jedné poli-
tické a ústavní krise do druhé, až posléze
uvázla v ůskalí, z něhož není vyváz-
nutí dosavadními prostředky
vžminečných stavů, neb odkladův, perseku
národa českého neb lavírování a sfretování«,
polovičatých koncessí a slibův a opětného
jich rušení a odvolávání
Zdaž nebude všeobecná zvědavost opět
zklamána? Zdaž vystoupí kabinet Körbrů
konečně s otevřeným hledím a poví v zej-
třejší trůnní řeči otevřeně národům této říše,
pro kterou z obou od půl stolet
zde zápasících myšlenek stát-
ních se rozhodl? Zda pro i deu po-
ctivé rovnosti a národní svo-
body všech národův, anebo pro
nadpráví a nadvládu jediné h
německého živlu a jazyka, který
tu je menšinou, a který touží nepokrytě
po ujařmení a umoření většiny slovanských
národů této říše ad majorem Germaniae glo-
riam? Troufaleji, důtklivěji a drzeji než
kdy jindy dotírá tentokráte žurnalistika
německých Slovanožroutů, s »Neue Freie
Presse« v čele, na vládu Körbrovu, aby
dovršila kapitulaci státní autority před ter-
rorem jejich slavomamu, jímž jsou od 17
října 1899 posedlí.
Körbrův
Praha
Vídeň
Germaniae
Austria
Neue Frei Presse
6
article
Vztyčujíc tu dvacítku zvolených Schöne
reriánův na žerdi svého barnumského hum-
bugu stále po okna kabinetu Körbrova, křičí
z plných plic: »Volby dokázaly, že jest
Rakousko na straně německé! Nedli tedy
a rozhodni se již pro nastolení nepokryté
německé nadvlády. Přišantroč nám, něme
ckým levičákům, hlasy polské a německo
klerikální, ať máme v parlamentě svou vět-
inu jako svého levičáckého předsedu a zdr
Čechy okázalým problášením se pro státn
němčinu, pro nedotknutelnost prosincovky
proti státnímu právu zemí koruny českél !«
To vše poroučeli si, zpupní škůdcové
aby jim k vůli bylo pověděno v zejtřejší řeči
trůnní.
Nuž, jsme opravdu zvědavi, bude-li jim
vyhověno ! Stalo-li by se tak, den zejtřejší
byl by věru jedním z nejosudnějších v cele
1e trudné novodobé historii Rakouska.
Bylo li pohoršení ve všem národě če-
ském v říjnu r. 1899 po kapitulaci vlády
Clarovy před německou obstrukcí veliké,
krvácí-li dnes ta říjnová rána těžké palčivé
křivdy, způsobená tehda našemu dobrému
právu, kterou místo aby hojili, mudrci vládní
jen dále jitřili svými tajnými fermany, vypu-
zujícími poslední zvuk češtiny ze státních
kanceláři ve vlastech českých: vyrazilo by
konečné okázalé postavení se vlády pod pra-
por německé levice trpělivosti české dnoa
rozhořčení v národě našem dosáhlo by po
tomto důkazu vysloveného protivenství a ne-
přátelství k nám síly, hloubky a rozměrů
nedozírných... Zajisté poslanci naši s touž
otevřeností p. Körbra na tuto psychologicky
nezbytnou eventualitu upozornili, s jakou mu
ohlásili svou nejrozhodnější opposici pro
systému vládnímu, pokud tento setrvá v po-
Schön
Körbrův
Clarův
Rakousko
Čechy
7
article
TARC
TARC
savadním, národu našemu tak úporném směru
svém.
Nevíme, jakým dojmem působila tato
mužná mluva delegace naší v mysl většiny
kabinetu Körbrova, ale v táboře úhlavních
našich nepřátel, jak svědčí tomu předvčerejší
a včerejší úvodníky »Neue Freie Presse«,
panuje z ní nemalé rozčilení. Patrně a notně
opadla rekům najednou kuráž minulých dnů
Plna úzkosti zvídá »Neue Freie Presse« o čem
asi Körber s Čechy vyjednával, zda-li napo-
sled necouvnul před jejich hrozbou, která jest
v jejich usnesení mladočeském zřejmě vy
jádřena a zdali nebude snad dokonce jejich
»diplomatickou obstrukci« rád trpět a ničím
se nepřičiní o sroubení pevné pracovní vět-
šiny proti nim, nýbrž naopak bude napo-
máhat k tomu, aby se Poláci a němečtí kle-
rikálové nepřidali k německé levici? »Ta-
kový dojem« prý aspoň ta nečinnost vlády
Körbrovy na Němce činí
V nedělním úvodníku svém pak již jen
to jediné »Nene Freie Presse« žádá od
vlády, aby na zejtří v trůnní řeči utěšila
Němce slavným slibem, že jim udrží ústavu
netknutou, že ji nehodlá sfouknouti jako
svíčku. Takové slovo, takové ujištění v trůnní
řeči, peroruje, sňalo prý by Němcům můr
s duší. Prohlásí-li na zejtří vláda, že na-
prosto nepomýšlí na žádné násilné zvrácení
ústavy, na žádný »císařský řez«, nýbrž hodlá
ústavu tu neochvějně hájit, budou prý Češi
tím konečně vyhojeni ze svých nadějí a snů.
zkrotnou, podrobí se nezbytí a počnou se
rádi s Němci smlouvat o smír. —
To je věru od předvčerejší furie něme-
ckých hegemonův, žádavších od vlády na
stolení německého panství a státní němčiny.
zkaceřování českého státního práva a heslo;
Körber
Polák
Němec
Čech
Čechy
Neue Frei Presse
Nene Frei Presse
8
article
»Hrr na Čechy !e znatelné couvnutí. Nejspi
redakce »Neue Freie Presse« se dopátrala.
že nějaký podobný passůs pro ústavnost na-
lezá se v konceptu zejtřejší trůnní řeči a
proto honem činí z toho nejhlavnější a nj-
srdečnější postulát Němcův, aby pozejtř
mohla vítězoslavně plesat a jásat: »Naši
vyhráli ! Vláda nezavede absolutism, po němz
Češi práhli !«
Naprotestovali jsme se proti tomu německo-
centralistickému švindlu a humbugu již po
desetiletí až do únavy. Musíme však nicméně
protestovat znova proti té urážlivé lži a po-
mluvě, jako bychom my Čechové byli
nepřáteli svobodných zřízení ústavních a
toužili po absolutismu, reakci a despotismu.
Pravý opak jest pravdou: Národ ná
byl a zůstal nejvěrnějším a nejnadšenějším
přítelem a bojovníkem pravé pocti vé
ústavní svobody a proto od půl sto-
letí byl nucen bojovat proti té šalbě a tomu
klamu německé lžiústavnosti rakouské, která
soustavně popírala sám životní
a základní princip ústavní, ne-
chtíc skutečnou většinu národu
v této říši připustit kveslu, nýbrž
požadujíc zde pomocí šidby křivých
volebních řádů nadpráví a umě-
lou nadvládu pro menšinu něme-
ckou, hotova za tuto cenu hovět libovůl
vlády a byrokracie až do téch výminečných
stavů na nást
Nikoliv, tak nezní otázka, má-li byt
Rakousko ovládáno absolutisticky či ústavné;
nýbrž: má-li tato národně smí-
šená říše býti ovládána centra-
listicky jako jednolitý národní stát anebo
autonomisticky federativně?
Má-li tu panovati lžiústavnost, povyšu-
jící jediný národ německý šidbou
práva a pravdy ku nadvládě nad vět-
šinou ostatních národů, či má-li zde všem
národům dostati se rozumné svobody a sa-
mostatnosti podobné, jaké se těší male
kantony svýcarské nebo státy
Němcův
Čech
naprotestovat
Čecho
Čechy
Rakousko
Neue Frei Presse
9
article
NIi
NIi
federace severoamerické nebo
sousední federační říše německé?
Doznala nedávno sama »Neue Freie
Presse«, že jakživ žádný federali sta
nepopíral potřebu ústředního
říšského sněmu pro záležitosti
skutečně všem národům pospo-
lité. Co tedy s tím švindlem o rozkotání
jednoty a svazku říše? Právě federalisté
jsou to, kdož chtějí zachrániti trvání této
říše, kdežto němečtí centralisté za heslem
»Rakousko německé neb žádné«, pracují jen
ve službě myšlenky všeněmecké o jeho ko-
nečné ponoření do vln pangermánského moře.
Tak zní dnes otázka rakouská a čes ká
a proto jsme dychtivi, jakého pochopeníse
jí na zejtří dostane
Rakousko
Neue Frei Presse
11
article
Časová národohospodářská úvaha vrchního inženýr
Časová národohospodářská úvaha vrchního inženýr
r. z. B. Trojana)
Stále naléhavěji zaznívá nářek zeměděleů
na bídné poměry hospodářské ve vlastech na-
šich a vždy důtklivěji ozývá se repot agrárních
kruhů českých na nevšímavost rozhodujících
činitelů k jich rostoucí tísni.
A kde že vězí hlavní příčina nepopíra-
telného úpadku ? Zajisté v nepoměru nákladu
k výtěžku vůbec a v nezdravé soutěži světo
vého trhu zvláště.
A čim Izetu jedině o dpomoe
trvale a výdatně — mimo snad zvýšením
ochranných cel? — — Jedinou melio-
rací půdy, ovšem soustavnou a vše-
obecnou, jelikož jen tím způsobem, to jest
zvýšením plodností půdy a zlep-
šením jakosti hospodářských su-
rovin na těže jednotce výměry prr
současném zjednodušení a zlev-
nění veškerého ohospodařo ván
lze nabýti lepšího, levnějšího zboží trhového a pak
též budeme moci vítězně čeliti světové soutéži.
A což teprve, uvážíme-li ten nezměr ný
zisk v zschráněném území před
dosavadními opětovnými zápla-
vami sevšemi neblahými následky
odplavování ornice, zabahňování
zašlemování a zanášení i prolrý-
váni půdy i sunášením a ničením
plodin?
Tu, věru, nutno přiložiti pilné ruk
s plným védomím programu ij eíle, s plným po-
chopením významu a dosahu.
A stává toho opravdového povšechného
pochopení v širokých masách našeho lidu ? —
ve vůděích spolčeních a orgánech
odborných? — ve sborech zákouo-
dárných ? — — —
Na to budiž odpověď v následujícím.
B Trojan
Izet
12
article
Po značných bojíeh »zásadných« i formál
ních skoncován a uplatněn roku 1884 říšský
meliorační zákon, platný počátkem roku 1885.
nejprve obnášející 1,000.000 K (500.000 zl.).
potom r. 1892 na 1,500.000 K (750.000 zl.
zvýšený a postupně r. 1898 na 1,700.000 K.
pak r. 1899 na 2,000.000 K a nejnověji pr
rok 1901 na výši ročních 2,500.000 K dostou-
pivší. To činí tedy za prošlých se s-
náctroků, t. j. do konce roku 1900.
úhrnný podpůrný kapitál říšský
využitý 29,700.000 K, ba se vzhledem
ke známému faktu (s nejkompetentnějších mís
nám stvrzenému), že vlastně již předem
praenotacemi vyčerpán resp. zadán
jest říšský fond meliorační až věetně
do r. 1905, t. j. také již na přístích
pět ročníků — — dáno či zaručeno
podporsubvenčníchmelioračních
státních v celém Předlitaví jjž
42,200.000 K a s přičtením loňského
mimořádného úvěru per 1,800.000 K
dokonce již dnes započítatelných
úhrnných 44,000.000 K.
13
article
A jaký as podíl přislíbený připadl z tohot
značného fondu upotřebeného našemu královstv
českému?
Najakýpodíl měloa má vla stn
království české nárok a právo?
A mnoho-li z toho od říše nám skutečn
vyplaceno do konce r. 1900
Zákon meliorační ze dne 30. červn
r. 1884 má — mimo jiné — následující cha-
rakteristická ustanovení
§ 3. ... přihlíženo buď k pod-
nikům v jednotlivých zemích tím
způsobem, aby tomuto zeměděl-
skému odvětyí co možná stejně
(stejnoměrně — gleichmässig) bylo pomá-
háno.
§ 4. Podnik musí zvláštním zákonem zem-
ským, bud:
1. prohlášen býti za podnik, jenž nákla-
dem zemským proveden býti má, při čemž
současně povinnost adjacentů k pří-
spěvkům dle § 26. ř. v. z. ze dne 30. května
1869 (Z. Ř. č. 93) nastupující — ať již přímo
nebo nepřímo skrze okresy, obce nebo vodní
družstva — obmezí se nejvýše na třice
procent rozpočtěného nákl a du
(tedy v tom případě má obnášeti při s pě-
vek země i státu dohromady nej-
méně 70 procent); anebo
2. za podnik, jejž provésti mají určité
okresy, obce nebo družstva vlodn
a jemuž podpora dána býti má z veřejných fondů:
a) jde-li o ochranu pozemků proti škodám
vodním (strže, zanesení štěrkem, povodně) v ne-
splatném příspěvku nejméně 60 procent
od země i státu dohromadya
b) jde-li o to, aby zvýšena byla výnosnost
pozemků odvodňováním či zavodňováním, v ne-
splatném společném příspěvku země i s tátu
dohromady nojméně 40 procent.
14
article
(Znění odst. 2. ad a) i b) zde neuvedeno
slovně, nýbrž v souvislosti s celkovým zákonem
výsledně.)
§ 6. Podpory.. vlády z fondu
melioračního. . . záleži;
1. v připadnostech pod č. 1. v §4. dotče-
ných v nesplatitelném příspěvku nejív ý š ertri
ceti procent rozpočtěného nákladu; je s t-li
že však takovýmto podníkemeo vý-
hradně nebo z části provedeno má
býi zařízení, aby horská voda ne-
škodně byla sváděna, může býti příspě-
vek státní (k celku nebo k dotýčné částí
projektovaného rozpočtu) zvýšen až n
50 procent nákladu.
§ 12. Podpora menších melio-
rací z úvěru, jenž v státním rozpočtu povolen
jest (zvláště a neodvisle) ministerstvu orby pod
titulem (všeobecným) »subvence«, není dotčena
předpisy tohoto zákona — — totiž platí mi mo
to a výše jednotlivých podpor stanoviti jest ne-
obmezeným právem téhož ministerstva.
Jaksi doplňkem — na vysvětlení vztahu
zákona na zvýšený příspěvek státní in
peto § 6. právě cilovaného zákona melioračního
až do 50 procent nákladu z příspěvků ríš-
ského melioračního fondu — vydáno později
a sice r. 1889 dne 31. května na pod-
nět krajinského sněmu zvláštní
zákonné ustanovení pod č. 96. ř1š-
ského zákonníku, jehož § 2. zní do-
»Ustanovení § 6. č. 1. zákona ze dne
30. června 1884 č. 116. ř. z., týkající se po-
skytování podpor z melioračního fondu pro ne-
škodné svádění horských vod má se na příště
vztahovati též k takovým podnikům, kterými
buď výlučně anebo částečně proudění spodních
vod upraveno býti má.« — —
V německém authentickém originále zní
poslednější stylisace: »... hat auch bei jenen
Unternehmungen Anwendung zu finden, welche
slovně
ausschliesslich oder theilweise die Regeluns
15
article
v arobném prodek
Pnl dolo o nob
ve slialkkck na vonkorí
raasí čal,
ooleda
rnsera s
ati se bo tov ě např
Přadplacení a inserty přijímá admin
skraco v Marianské ulici č .a
Tan pscházají se tsž rodal
takárna a sapedice „Národnich Lictá-
Bakopšny se novraoe
Národnich
16
article
unterirdischer Wasserläufe zum Gegenstande
haben. « —
Z uvedených zákonných úryvků jest tedy
patrno, že:
1. Meliorační podpory říšské
maji býti všemožně stejnoměrně.
spravedlivé rozdělovány mezi jednotlivé země —
tedy zajisté nejsprávněji dle po-
měrné poplatnosti zem i zdaněníma
povšechným či specielně pozemkovým;
2. že vláda vázána jest na
předchozi usnesení sněmů zem-
ských a nikoli naopak — jak, bohužei,
u nás v Čechách pochybená praxe se vyví-
nula; a
3. že melioračním zákonem jsou sice vy-
řčena určitá podmíněná minima subvenční, ala
nikoli nepřekročitelná — a že zejmena zá-
leží na zákonodárství zemské m,
uznati i prohlásiti kterýsi podnik mel io-
rační, zejmena rozsáhlejší regu-
lační, týkající se třeba více okresu,
z a zemský, aby tím přivodily se v ýhod-
nějši důsledky subvencí státních
dle § 6. čl. 1. ř. melior. zákona z r. 1884
i se vztahy k dopláku § 2. ř. z. č. 96 z roku
1889 — — jak toho ve skutečnosti v pře-
hojné míře výužívají na př. Halič, Přimoři,
Dolní Rakousy, Krajina, Tyrolsko atd.
Nuže, přikročme k porovnávacím datům
především o poplatnosti království českého
Dle výkazů centrální komise pro úpravu
dani v r. 1896 obnášela pozemková daň v ce-
lém Předlitaví okrouhle 37,500.000 zl. nebo
75,000.000 korun a v samojediných Čechách
1,553.750 zl. — 23,107.500 F (z čehož pak
ovšem v obou případech průměrně 10% sleveno);
dle toho jeví se poplatnost zeměděl c
českých oproti oněm celého Předlitaví v po-
měru okrouhle 30.8.
Čechy
Halič
Přimor
Dolní Rakousy
Tyrolsko
17
article
Veskerých daní vůbec za prošla
16leti od. r. 1885—1900 sešlo se z celého
Předlitavi dle téže ústředníi komise zaokrouhlená
5,,522,117.770 zl. = 111,044,235.5 40 korun,
kdežto jediné království české v tomtéž obdobi
zaplatilo úhrnem 1.,409.771.400 zlatých čili
2.,819,542.800 korun — tedy zde v pomě«u
Čech k celku pře « 25.59.
to Pakli vezmeme zřetele toliko k druhému,
pro nás nejpříznivějšímu klíči poměrné poplat-
nósti, tedy také poměrného oprávněného nároku
na říšský fond meliorační námi dotovaný, tedy
— pokud potřebu toho pohotovými proje kty
jsme byli s to prokážati — mělo nám být
v celém období 1885—1900 při nej-
menším poskytnuto státních meli-
oračních podpor v obnosu 29,700.000
X0.255— 7,573.500 korun.
ano se vzhtedem na dalšl před bí-
hajtct záznamy (praenotace) do jnel.
1905 vlastně stejným podilem též pro nás az
do obnosu okr. 44,000.000 X 0.25s =
11,220.000 K jakožto stejnodobý opráv-
něný nárok na meliorace průběžna
v královstyí českém.
Tot faktický náš poměrný příspěvek na týz.
říšský meliorační fond v řečeném období šest-
nácti roků z českých mozolů vůbec.
Stavěli-li bychom se však na vyzývavějš
stanovisko poměrné poplatnosti našich dan
pozemkových, jakožto stejnorodých a přímo
účastných — což by zajísté dalo se dobře há-
jiti — pak vzroste náš obdobný poža-
davek v poméru 30.3 proc. dokonce
na minim. 9,147.600 K až event
13,552.000 K.
Zajisté slušný to příspěvek, s jehož pomroeí
se stejnodobým a stejnomérným zemským při-
spěním bychom byli mohli důkladný kus pro-
gramu našeho zemského melioračního provésti
—— — kidybychom totiž byli vskutku
tento náš oprávněný podíl obdrželi — alespon
přirknutý
Čechy
zlatý čít 2
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 2. února.
6. (Kronika.) S návštěvou našich kon
certistů v Petrohradě a v Moskvě obrátila s
pozornost ruské veřejnosti také trochu k našemu
mezislovanskému poměru. Vzácná chvílka ! Naši
bratří na slovanském severu mívají zpravidla
jiné starosti. A co nás druhých Slovanů se
dotýče, potrpěli si občas rádi na všelijaké před-
sudky.
— Konečně jednou Slovaně, kteří od nás
nic nechtějí, nepotřebují nás, nepřich šzejí o ni
prosit, naopak ještě přinášejí ! liboval si zástape
veřejného mínění, dávaje výraz pocitu, jaks
zdá, velice rozšířenému v okolí Něvského pro
spektu a Fontánky.
Nesmíme svým velmožným přátelům an
tuze ve zlé vykládati onu zdrželivost, s jakou
dosud odměťovali své pozornosti k nám. Mel
jak se zdá, všelijaké památky na své slovansk
»styky«.
A to už tedy stojí za noticku v zápisník
co nám vlastně otevřelo brány jejich důvěry
náklonnosti.
— Nic na nikom nežádají, nic nepotřebuje
na nikoho nespoléhají.
Či nebude radno, abychom povýšili tot
pravidlo přímo za zásadu svého bratrství slo
vanského
— A co nám pak bude platno všechno
naše slovančení, nebudeme-li od nikoho nic
žádat a očekávat ?
Máte přítele literáta, jenž s patra náramn
povznešeností pohlíží na všecky naše »záchvatye
slovanomilské.
Něvský
Praha
Petrohrad
Moskva
19
article
— Slovanská myšlénka? Tomu rozumim
tak, rozhodl onehdy, něco za něco, službu z
protislužbu! Mláme-lí se už obracoti ke svýn
slovanským sbratrům«, musf oni si všímatí tal
hezky nás. Učime-li se my rusky, ať se uči
česky zase oni. Překládáme-li my jejich raské
autory, romány, dramata do naší češtiny, ať zas
oni překládají naše věci, romány, dramata pro
své obecenstvo. To by tak byla »vzájemnost«,
které bych chtěl rozumět! Vše ostatní pova-
žuji za směšné a »nedůstojné« dolézání
Šalomounské, což? Stolz liebe ich den
Spanier! A po literátu přijde umělec, pak
vědec, pak průmyslník, obchodník, živnostník
a zástupcové jiných stavů a povolání za zá
stupci a všickní jménem »slušnosti« prohlašuji
se pro pěknou ideu s podmínkou, jestlí jim —
něco vynese.
Jak chcete uhájiti ideu proti tolikerém
sobectví?
Pravda, jen ta idea náleží budoucnost
která dovede v praktických poměrech zapusti
kořeny. A od slovanské naší idey vskutku jed
nou něco podobného očekáváme, až bude pro-
vedena
Ale dnes? Dosud idea provedena není
Je sotva v počátečném stavu, takřka ve stav
myšlénký teprv — hlásané
Nestoji tu otázka poněkud jinak?
My chceme a máme býti hlasately my
šlénky. Ale hlasatelstvi idef ! Nepřed pokládalo
to vždy jisté zapření sebe, jistou schopnost
nadšení a — nezištnosti?
Nevysvítá tu první podmínka úkolu-
— Musíma být nezi stní ve svém sl
vanství !?
Spanier
20
article
Pan Old Gentleman (Amfitestrov), na
eminentní soudruh v povolání z petrohradské
»Rossije«, nevěři v myšlěnku příšti nějaké
jednoty slovanských vzdělaností. Vyslovil se
o tom onehdy. Nemyslí, že by měla taková
jedaota nějaký smysl. A není pochyby, v ton
mínění se vážený publicista jistě shoduje
s vétšinou ruské intelligence. Nezastíráme sobě
tu skutečnost.
Na Rusi není prozatím mnoho porozumění
pro nuše slovanské snahy. Obejdou se tam
snadno beze všeho »slovančení«, nemají žádné
idev zapotřebí. A kde potřeba není, těžkos
dovolávati smyslu. Chladni a lhiostejni naslou
chají našemu » blouzněníe
A ostatní bratří Slované? Ani od téch n
smíme se nadíti tuze živého účastenství. Jsou
tuké většinou zaujati jinými zatím starostmi
Poláci bývali vždy separatisty: Nad všecky sou
ručenské snahy citili se jaksi povznesený. Z Jiho
slovanů leda Slovinci vřeleji opětovali naše ná-
mtuvy. Chorvaté a Srbové jsou dosud cele po
hlceni denní vťavou svého rodinného sváru.
Zprávám o společných zájmech slovanských
sotva že jsou ochotni věnovati jediné ucho. N
všech stranách svár, nechuť, neporozumění, lho-
stejnos
Stojíme tu samotni se svojí ideou jednoty
se svojí vírou v její poslání.
Smíme v tom osamoconí ztráceti mysl ?
Ale to by byla zrada na vlastní bytosti.
Vždyt ani nemůže jinak být. Nesmíme nicji
ného čekáti. Slovanská myšlénka je myšlénk
česká. Nemůže se dříve ujati jinde, dokud s
nám nepodaří jí uplatniti. Zrodila se v českýeh
hlavách, protože nemohla vzniknoutí jind
V českých okolnostech nejzřetelněji vystupují
na jevo podmínky, které k ní vedou, my nej-
živěji cítime nebezpeči, které hrozí drobným
organismům kulturním, jichž krajné křídlo m
dla n an c enl
tvoříme.
Old
Amfitestrov
Slovan
Slovinec
Chorvat
Srba
Rus
21
article
Je to posice náčelná a ta ukládá po
vinnosti.
Nesmíme odkládatt
Nesmíme se ohlížet, jestli s naší myšlenkou
souhlásí, kdo s ní ze svých poměrů prozatím
souhlasit nemůže či nedovede, nesmíme čekat
až se pro ni přihlásí Rus, kterému je prozatím
cizá, anebo Polák, který má o ní jiné názory,
anebo Chorvát či Srb, kterým se té chvíle ne-
hodi! Oni všichni necití prozatím ani potřebu,
ani povinnost jí rozuměti. A my nesmíme čekat,
až ji porozumí. Jsme první na raně a máme
povinnost rozuměti, oč běží a chopiti se úkolu
jenž nám připadá.
A úkol je zřejmý! Třeba vymaniti se z do-
savadní odvislosti. Jen vlastní vzdělanost zabez-
pečuje život kulturního organismu. Dosud naše
vzdělanost němčinou udržována byla v podruži
německé kultury. Třeba starý ten prostředek
kulturní nahraditi novým a uniknouti z podruží.
Třeba znalostí slovanských jazyků stvořiti
možnost souvislosti s kulturním světem vlastním,
svým, slovanským.
Ten proces osvětný musíme provésti n
sobě o své ujmě, z vlastního popudu, ze síly
vlastního přesvědčení. Nikdo nám v něm ne-
bude nápomocen, nikdo nám nebude předcházeti
vzorem. Je to naše osobní úloha, naše zkouška
zralosti. Nesmíme při ní na nikoho čekat, po
nikom se ohlížet. Buď obstojíme ve zkoušce
a příkladem svým strhneme ostatní příbuzné
organismy na dráhu příští vítězné jednoty anebo
nenalezneme v sobě té sily vzchopné a sneseme
klidně neodvratný zánik v nenáhlé zátopě vzdě-
lanosti cizé. A zánik vzdělanosti vlastní je
záník vlastního — života.
Polák
Chorvat
Srb
Rus
22
article
Máme už svoji technickou formuli pro
příští svazek slovanských vzdělanosti.
Vzdělaný Slovan mluví a jedná svým
jazykem, ale rozumíostatním řečem slovan-
skýml
A my Čechové máme povinnost předejíti
vzorem toho vzdělaneckého typu. Postup dán
je okolnostmi. Nejprve si opatříme znalost pro
sebe nejsnadnější, znalost polského slova, které
s malými odchyíkami je vlastně slovo — české.
Pak znalost ruštiny. Ta je zas světový jazyk
mezi slovanskými.
Zbývá ještě otázka praxe. Jak dojíti zá-
měru?
Znalost jazyků nejlépe se rozšíří školou.
Čecho
23
article
Jakž ale, jsme-li tak zařízeni, že vlastní školy
nemáme ani — ve svých rukou? A uhodíme-li
na svého mínistra vyučování, aby místo povinné
němčiny s frančinou zavedl na české skoly
povinnou — polštinu a ruštinu? Co učiní mi-
nistr? Však víte! Na místě se propadne deset
sáhů do země, ubohý! Řídí naše vyučování až
z Vídně, nemá pro naše kulturní potřeby pra-
vého porozumění
Ale čas kvapi. Se svými potřebami kultur-
nými nesmíme odkládati. Třeba se ohlednouti
po nějaké methodé. Jedna až posud vždy sa
nám osvědčila. Methoda »hotových událostí.«
Když jsme od státu potřebovali školy, musily
je dřív samy pořidit naše obce, chtěli jsme
universitu, musili jsme si dříve poříditi litera-
turu a dobrovolné obstarati učené stolice,
chtěli jsme zachrániti své menšiny, musili jsme
stvořit Matice. Až si uložíme pravidlem a každý
vzdělanec český bude ovládati potřebnou slo-
vančinu, pak se i vídeňský ministr pokloní
hotovým poměrům a zavede na naše gymnasia
i reálky, co tam mělo už dávno být, potřebnou
— slovanskou čítanku a gramatiku.
Na tom teď sejde, dokázati, aby se stal
pravidlem, čeho třeba.
Otázka k mladému světu
— Máte už svoji polskou četbu v dome
Svoji známost, s níž pěstujete polskou konver-
saci? A svoji hodinu ruštiny v týdnu a svoji
gramatiku na sťole?
Dosud nemáte? Tedy se co nejdříve opa-
třte v tom směru. Je to nejbližší naše po-
vinnost
Vídeň