3
masthead
20. ledna 4900. Číslo 20.
4
article
sasko-koburské, vdovy po knížeti Leiningenovi.
Smrtí svého otce, který po smrti svého bezdět-
ného bratra krále Víléma IV. měl právo na trůn
anglický, nabyla práva toho Viktorie, a byla
proto od své matky, osvicené to a whigům na-
kloněné paní, pečlivě vychována a zvláště k úctě
k anglické ústavě vedena. Pod vedením vévod-
kyně northumberlandské vzdělávala se v oboru
svého budouclho povolání, kromě čehož také
v hudbě a v botanice jisté vědomosti si získala.
Lord Melbourne vyučoval jí angliekému státnímu
právu, dějepisu a anglické vládní praxi, a sice
se stanoviska whigů. Když pak Vilém IV. dne
20. ledna 1837 zemřel, byla Viktorie
ihned za královnu prohlášenaa
28. června 1837 ve Westminsteru
slavně korunována. Vládu svou nastou-
pila s ministerstvem whigů, právě tehdáž v držení
moci vládní se nalézajících, a nerada propustila
svobodomyslné své rádce, když tito v nižší sně-
movně většinu ztratili (1840). Když pak sir Ro-
bert Peel, kterýž byl lorda Melbourna svrhl.
zpěčoval se převzíti ministerstvo, dokud by krá-
lovna i nejvyšší úřady dvorní osobami ze strany
torů neobsadila, svolila i k tomu, jakož vůbee
o první dobu svého panování podvolovala se
konstitučním formám ochotněji, než to činí
hterýkoli jiný panovník anglický.
Nyní zahájena čilá agitace ve prospěch
svohodného obehodu: Cobden a Bright dobýval
pro něj veřejného mínění, až sám minist
president přidal se k jejich názorům a pro-
sadil (1846) zrušení obilních zákonů (Corn- laws)
jemuž byl dlouho odpíral.
Víléma
Vilém Iva
Melbourna
Melbourne
Westminster
Robert Peel
Cobden a Bright
5
article
Jiné důležité události tohoto období byly
války v Číně a Afganistanu, dále hnutí char-
tistů, jež dosáhlo svého vrcholu v obrovské
petici z r. 1848, sehnané Foargusem O'Con-
norem a jeho přáteli, a několikaleté brambo-
rové neůrody v Irsku, jež zemi tuto uvrhly
v strašnou bídu a Skotsko i Anglii zaplavily
irskými chuďasy. Sira Roberta Peela následoval
v řízení země lord John Russel. Avšak stará
strana toryů, která vedena earlem z Derbya
Disraelim jej vystřídala v úřadě r. 1852, byla
při svém rozpočtu poražena a přinucena během
ne celého roku ustoupiti koaličnímu mini-
sterstvu lorda Aberdeena. Za správy tohoto po-
čala krymská válka (1854); že pak lorď Aber-
deen byl pokládán za nedosli rázného odpůrce
Ruska, zaujal jeho místo lord Palmerston
(1855). Dvě lěta později vypukla
vzpoura v lndii, kterou vláda
s vynaložením všech sil a pro-
středků posléze potlačila. V l. 1855
až 1865 nalézala se (až na krátkou přeslávku,
v níž lord Derby úřadoval) vláda v rukou
lorda Palmerstona. V době té vedla Anglie ví-
těznou válku s Čínou a dobrovolnické
hnutí vzalo svůj počátek.
Roku 1866 byl earl Derby v čele poli-
tiekýeh záležitosti. Rok na to přijata konser-
valivní oprava volebního řádu, jež rozmnožila
voličstvo o více než o půl millionu voličův
a podniknuta výprava do Habeše pod sirem Ro-
bertem Napierem, která skončila (1868) zkázou
Magdaly a smrtí krále Theodora. Za správy
Disraeliovy opraveny volební řády pro Skotsko
a Irsko. Po Disraeliovi nastoupil vládu liberál
Gladstone, jenž odstátnil irskou církev (1869),
apravil školství (1870—1872) pro Anglii
O Con
Peel
Russel
aberdeen
Palmerston
Napier
Theodor
Disraeliův
Gladstone
Čína
Afghánistán
Irsko
Skotsko
Anglie
Rusko
Habeš
Magdala
Aber
6
article
Skotsko a válku s Ašanty přivedl k šťastnému
konci (1873—1874). Obnovenou správu Disrae-
liovu (1874), který stal se (1876) earlem z Bea-
consfieldu, označovaly snahy po zavedeuí »im-
perialismu«, jakož i bojovná zahra-
nični politika v neobyčejně kri-
tické době východní otázky, jež
označena jest v dějinách podpo-
rováním Turecka a všech jeho
barbarských svěřepostí v Bu-
harsku a j. Otázka východní na čas urov
nána na berlínském kongressu (1878). Do této
doby spadá připojení Fidži (1874) a Trans-
vaulu (1877) k britské říši, prohlášení královny
císařovnou indickou (1877), poslání indického
vojska na Maltu (1878) a uzavření podmíněné
smlouvy s Tureckem, jež zajistila Anglii právo
spravovati Cyprus (1878). Téhož roku pod-
niknuto válečné taženi do Afganislanu a roku
následujícího zahájena i skončena válka se
Zuly. V politice domácí způsobila obstrukce
irských samosprávců (Home Rulers) vážné ne-
příjemnosti.
Zulu
Skotsko
Bea
Turecko
Fidži
Malta
Anglie
Afganislan
Home Ruler
7
article
Všeobecné volby r. 1880 vynesly n
povrch silnou liberální většinu; vláda odstoupila
a Gladstone sestavil nové ministerstvo. Odboj
pozemkové ligy v Iesku, provázený častým pro-
léváním krve, vedl k výmin, zákonu v Irsku.
jehož mocí vláda pak bez předběžné h
výslechu žalářovala vůdce iigy
podezřelé, mezi nimiž i několik poslanců.
V témže roce byl Aťganistan od britského
vojska vyklizen, později s povstavšími trans-
vaalskými Bury učiněno dohodnutí, že jejieh
území vrácena samostatnost. Nově jmenovaný
irský tajemník, lord Frederick Cavendish, byl
při své první návštěvě do Irska v dublinském
Phoenix parku zavražděn. Krátkou výpravou vo-
jenskou do Egypla uložen vládě úkol, zreorga-
nisovati politické zřízení egyptské (1882). Anglie
v Egyptě ale již zůstala. Hlavní události na
stávajících let zahrnují v sobě osudné válečné
tažení v Sudanu, pád Chartumu a smrť gu-
vernéra Gordona, dále dynamitové nási lnost
amerických Irů, resignace Gladstonova, nastou-
peni úřadu lorda Salisburya a všeobecné volby
(1885), jimiž Gladstone znova povolán k řízení
země. Avšak jeho irská politika rozštěpila ka-
binet i stranu a vedla k utvoření liberálních
unionistů (pod vůdcí Hartingtonem a Chamber-
lainem), kteří ve spojení s konservativci vládní
předlohu o irské samosprávě ve druhém čten
zamítli; Gladstone odvolal se k zemi, byl všal
při nových volbách poražen a ke složení úřadu
přinucen. Následovalo utvoření čistě kon-
servativního ministerstva lorda Salisburya,
jež vyvolalo v Irsku vážné nepokoje. Vláda od-
pověděla novým donucovacím zákonem, ale
zjednati pořádek v Irsku se jí už ne
podařilo.
Gladstone
Cavendish
Gordon
Ir
Gladstonův
Salisburya
Irsko
Anglie
Egypt
Súdán
Phoenix parka
Chamberlain
8
article
Dne 10. února 1840 zasnoubila se Vikto-
rie I. s princem Albertem sasko koburským,
který zemřel 14. prosince 1861. Ze šťastného
manželství toho bylo 9 děti: princezna Viktorie
Aděla Marie Luisa (nar. 21. listopadu 1840).
zasnoubená 25. ledna 1858 s pruským princem
Fridrichem Vilémem, jenž později vládl Německu
jako Bedřich III., korunní prine Albert Eduard,
prine walesský, (nar. 9. listopadu 1841), za-
snoubený 10. března r. 1863 s princeznou
Alexandrou, dcerou dánského krále Kri-
stiana IX., princezna Alice (nar. 25. dubna
184g), zasnoubená 1. července 1862 s heseen-
darmstadtským princem Ludvíkem, matka ny
nější carové, prine Alfred (nar. 6. srpna 1844),
princezna Helena (nar. 25. května 1846), za-
snoubená 5. července 1866 s princem Kristi
anem šlesvicko-holštýnsko sonderbursko augusten-
burským, princezna Luisa (nar. 18. března 1849)
princ Arthur (nar. 1. května 1850), princ Leo-
pold (nar. 7. dubna 1853), princezna Beatrie
(na r. 14. dubna 1857).
Irsko zůstalo skvrnou a zející ránou i za
dalších ministerstev. Za liberála Roseberya i za
opětné nynější vlády Salisburyovy. Tato lačností
svou po zlatě i zemích vyvolala dokonce strašlivý,
sily celé říše vyčerpávající již zápas s Bury.
Vikto
Albert
Marie
Luisa
Fridrich Vilém
Albert Eduard
Alexandra
Alica
Ludvík
Alfréd
Helena
Krist
Lea
Německo
Irsko
Bura
Viktoria Adět
Bedřich III
Kristian
Arthur
princezna Beatrie
9
article
Po 17 měsícův bijí se fito již s Brity ato
v době, kdy pro tyto vyvstává krajní. nebez-
pečí ve Východní Asii. V době nejchoulosti-
vější přechází vláda do rukou 59letého nej-
staršího syna Viktoriina. Stůj zde několik také
črt ze života muže, jenž snad na řaďu let bude
zevním representantem říše, o níž dnes ještč
platí slova, že v ní slunce nezapadá, jako platila
ještě před necelým stoletím o bourbonské ríši
Španělův.
Albert Edward, dědie britského trůnu, na-
rodil se 9. listopadu 1841 v buckinghamském
paláci v Londýně jako nejstarší syn, avšak druh
dítě královny Viktorie a prince Alberta, jest
kromě věvody Cornwalského, earla Dublinského
atd. kaneléřem cambridgeské university, polním
maršálkem a velitelem tří pluků. Sludoval na
université edinburské, pak v Bonně, Oxfordě
a Cambridgei. Roku 1860 navštívil Kanadu
a Spojené Obce americké, roku 1862 Egyp
a Palestinu; roku 1863 oženil se s princeznou
Alexandrou, nejstarší dcerou Kristiána IX., krále
dánského. Aby poznal rozsáhlost indické državy,
podnikl roku 1875 v průvodu vévody Suther-
landského a jiných šlechticů cestu po Indii, kte-
rouž znamenitý žurnalista Howard Russel obšírně
popsal a v Londýně roku 1877 tiskem vydal
Albert sídlí buď v Londýně (Marlborough House)
buď na některém z četných zámků venkovských
Z pěti jeho dítek, dvou princů a tří princezen
narodil se starší syn 8. ledna 1864 v zámku
frogmoreském u Windsoru. Většinu roku dle
prine vždy na cestách za radovánkami.
Brito
Viktoriin
Španělův
Albert Edward
Albert
Cambridgei
Alexandra
Kristián IX
Howard Russel
Asie
Londýn
Bonna
Oxforda
Kanada
spojený obec
Palestina
Suthry
Indie
Windsor
buckinghamský palác
Viktoria
10
article
Po stránce politické neměl prine Walesský
ještě valné přiležitosti osvědčiti s kutečne
své city a názory. Staral se více o zá-
bavy než o politiku. Po jednu dobu
koketoval sice s liberalismem. Jako korunní
princ. Ale panovníci namnoze nezůstá-
vají tím, čím jako princové bývali. Dědie
trůnu anglického znamená tedy do jisté míry pro
domov i cizinu — záhadu. A ještě podezřelejším
jest, zdaž co zdědil i dochová a udrží! Musil
by k tomu míti silu obrovitou, i kromobyčejné
schopnosti. Až potud ani Angličané jemu jieh
nepřiznávali!
Musil
Angličan
11
article
ski. Z Poznaňska. (Pův. dopis »Nár
Listů«.) Vláda pruská pokračuje nyní rázně
v boji vyhlazovacím proti živlu polskému bar-
barskými prostředky policejními. Z Berlína vy
dáno heslo, že bez nových zákonů máme být
dobiti. V posledním čase obsadili všechna dů
ležitá místa v polských zemích nejzuřivějším
hakatisty, kteří řádí u nás hůře než němečt
kulturtregři v Kameruně. Němečtí úřadníci
Poznaňsku pomohli ke cti tureckým úřadníkům
v Makedonii. Turci jsou naproti Němeům prav
andělé. Vláda turecká respektuje jazyk i duš
národní, dovoluje zakládati školy národní a my
zde v civilisovaném Němečku nemáme tako-
vých práv, jaká mají Slované pode jhem
Turkův.
Ba nemáme žádných práv, ani lidských.
Nyní se konají v městech našich prohlídky do-
mův polakých, kde bydlí žáci gymnasiální.
V některých městech mobilisovány celé armády
žandarmů i úřadníků policejních, aby tyto pro-
hlídky odbyly se všude současně. Naší mládeži
gymnasiálné skonfiskovali každou polskou knížku,
katechismy polské, gramatiky polské, básně
Mickiewiczovy, romány Sienkjewičovy a každého
studujícího, u kterého nalezli třeba jen jednu
knihu polskou, pohnali k vyšetřování před pro-
kuratora, spisovali s ním protokoly, jako by to
bylo spiknutí proti velmoci německé, když žák
čte polskou knihul
Vláda předstírá, že mezi polskou mládeži
gymnasiálnou jest tajná organisace za tím úče-
lem, aby mládež učila se doma polsky. At
prý se dějí hrozné a nebezpečně věci. Studenti
učí se v tajných schůzích polské historii a dá-
vají si písemné úkoly z mateřského jazyka.
Turek
Němeček
Slovan
Turkův
Mickiewiczův
Sienkjewičův
Poznaňsko
Berlín
Makedonie
12
article
Polská studující mládež udržuje prý po všech
polských školách styky mezi sebou, kupuje
knihy i brožury polské, předplácí na listy
polské atd. Je prý již věcí ustanovenou, že
vláda vyhosti všechny Poláky z vyšších střed-
ních škol.
Dosud bylo v platnosti nařízení vlády všem
ředitelům ústavův středních, aby se postaral
o největší překážky polským abiturientům př
maturitě. Následkem toho bylo, že máme již
takové ústavy, kde od několika let žádný abi
turient Polák neobstál při maturitě a ředitel
chlubí se tím jako zásluhou o německou vlast,
že z jejich ústavu nevyvázl s mafuritou ani je-
diný Polák. Nyní má se dbáti, aby znemož-
něno bylo Polákům také složení zkoušky ze
šesté třídy střední školy, jež dává práva na
jednoroční službu vojenskou. Poláci, synové
bohatších rodičů, již od několika let studují n
gymnasiích v Braniborsku i Sasku. Vláda nyní
vydala zákaz, aby tam nebyli přijímáni příště
žádní polští žáci. Účel vlády je jasný: chce
znemožnit Polákům nabyti vyššího vzdělání, aby-
chom byli bez intelligence i bez vůdců.
V jednom kněžském semináři nalezli prý
se dva zrádci, kteři vyzradilí vyšetřujícímu soudcí,
že přináleželi do takového »tajného spolku«, kde
se polští studenti společně učili polskému jazyku
a dějinám. To vládě postačilo.
Současně pracuje se také jinými prostředky
k poněmčení Poláků. Úřadům civilným vláda
přikázala, aby polských jmen, jako Stanislav,
Bronislav atd. nepřijímaly do knih úřadních, aby
tím způsobem Poláci nuceni byli dávati svým
dělem jmena Gouliebův, Augustův a Wilhelmův.
Rudolfů, Adolfů, Ferdinandů atd.
Všechny vesnice polské mají co nejdřive
obdržeti německá jmena, aby celý polský kra
měl pohled pragermánský.
Polák
Stanislav
Bronislav
Gouliebův
Augustův
Wilhelmův
Rudolf
Adolf
Ferdinand
Braniborsko
Sasko
13
article
Generální poštmistr Podbělský nařídil, aby
se na poštách již nepřijímaly i neexpedovaly
listy, balíky a dopisnice, na kterých jest třeb
jen jediné slovo napsáno polsky. Můžetes
představiti zmatek mezi korrespondujícími Po-
láky. Poštovní úřádníci dopisnice prostě zahazují
balíky vracejí, listův odporučených a poukázel
peněžních nepřijímají, je-li na adrese jen jmene
nebo titul polsky napsán! Ve věci této interpol-
loval v ponděli v parlamentě vládu poslanee
náš, Čarlinský, ale neobdržel ani odpovědi!
Náš lid je tím pobouřený, ale nezoufá an
nyní a svůj jazyk a svou národnost tím horoue-
něji miluje.
Odnárodňování ve Spojených
státech amerických.
Svobodě národností odzvání se i ve Spo-
jených státech. Pozoru je hodno, že jsout
zase katoličtí kněži, kteří tu proti národním ja-
zykům svých oveček vystupují a snaží se nara-
ziti je na velké brdo národnosti panujíel. Tou
je v severní Americe přese všecký kšeftovní růz
nosti s Anglií národnost anglická. »Nový světe
přestává být novým, vraeeje se počátkem Xx
stol. k tradicionalným chorobám světa starého.
Se zavedením evropského militarismu severn
Amerika začala, snaha, vyhladiti nepanující ná-
rodnosti ve prospěch panující, je druhou štac
na této dráze. Po pangermanismu vystupuje n
jeviště pananglism. Samé »pan« a »pan«. Jestliže
jazykovému boji neodolala ani severní Amerika,
je dána předzvěsť, že boje o národnost ve stol.
XX. nejen neutuchnou, nýbrž rozšíří se na celou
zeměkouli a budou se stupňovati v boje celých
plemen. V takové době jen Antikristové mohou
hlásati českému národu, že upravení své jazy-
kové otázky má zůstaviti svým nepřálelům
starati se o jiné věci, které více vynášejí.
Podbělský
spojený stát americký
severní Amerika
Anglie
14
article
Odnárodňovací akce zahájena v severn
Americe biskupem Eissem. List »Polák v Ame-
riee«, orgán umfrněný a vysloveně katolický
o tom podává následujíeí zprávu.
Biskup Eiss z dieceze marketské vydal už
nařízení, směřující k odnárodnění katoliků ne-
Angličanů. Ostatní biskupové jdou za jeho pří
kladem. Prvým jest biskup Messmer z Green-
Baye, jenž vydal ke všem duchovním správcům
své dieceze list pustýrský, aby nejen kázali p
anglicku v kostelech neanglických, nýbrž aby
také školní mládeži katechism anglicky vštěpo-
vali, ano i k sv. přijímání anglickým jazykem
ji připravovali. Nařízení biskupa Messmera do-
týká se zvlášté Poláků, kteří tvoři bezmála polo-
vinu jeho diecezanů. Dojem pastýrského listu
Messmerova na katolíky všech národností byl
prahanebný. V mnohých polských osadách na
stalo rozhořčení, které může míti v zápětí zlé
následky. V oči tu bije, že katoličtí bi
skupové německého původu zapo
čalistuto práci pananglickou.
Ze Starého Srbska.
Srbové se tu počinají smiřovati s Arnauly
a spojovati proti bulharské propagandě. Velkou
pozornost budí v Starém Síbsku provolání běle-
hradského professora Atanasa Popoviče, jímž
vyzývá se srbská vláda, aby napravila chybu,
které se dopustilo Srbsko, jež po osvobození
Arnanty mohamedánského vyznání pronásledo
valo, pokládajíc je za Turky, ano i ze země
je vyhánělo. Srbsko naopak je povinno arnautské
národnosti se ujmouti. V Bélehradě utvoříse
srbsko-arnautský spolek. Účelem jeho bude zři
zovati arnautské školy, vydávati arnautské knihy
kyrilským pismem, sbírati a vydávati arnautské
národní písně. Arnauté pravoslavného vyznán
skutečně k Srbům se kloni, mohamedáni jsou
nedůvěřiví a katolíci spolehají na Rakousko
Italii. Avšak projekt dráby na Mitrovici« m
mezi Arnauty všech vyznání stále víc odpůrců
katoliků nevyjímaje.
Eiss
Polák
Angličan
Messmer
Srba
Atanasa Popovič
Turek
Amerika
Starý Srbsko
Srbsko
Rakousko
GreenBay
15
article
Prohlídka někdejšího sídla králů
českých.
Prohlídka někdejšího sídla králů
českých.
Nedlouhá doba již děli nás od té skuteč
nosti, kdy započne se bourati rozsáhlý komple
domů, v nichž do nedávna byla umistěna ka
detní škola. Část těchto budov v šedé dávno
věkosti bývala sídlem českých panovníků a prot
s pochopitelným zájmem v kruzích starožitníků
a milovníků historických památek hledí se vatřio
bourání, které zajisté objeví mnohé vzácné ná-
lezy. Za účelem zjištění zevnějšího stavu budov
jakož i jejich vnitřku, konalo se včera v ně
kdejší kadetce místní ohledání. Soupisná komise
obce pražské v zájmu zachování nalezených pa-
mátek, jakož i rozmnožení sbírek musea praž-
ského zahájila akci, jejíž intenci Živnostenská
banka, jakožto majitelka »kadetky« zajisté bud
podporovati.
Komise záčastnili se pp.: archivář města
Prahy prof. dr. Čelakovský, magr. Lehner, so-
chař B. Schnirch, konservátor Herain, arch, So-
chor, řed. Šubert, za Živnostenskou banku Ant
Košták, inž. Hajský, dr. Jeřábek, dr. Chytil, ře-
ditel musea obce pražské Bř. Jelinek, J. v
Novák a dr. Herrmann.
Komise shledala, že budovy nemají žád-
nou pozoruhodnou uměleckou cenu. Pozoru-
hodnými jsou pouze sály, umístěné na polední
straně do Celotné ulice, které mají znamenit
stropy štukovaně, pocházející z počátku 18. sto-
leti. K posouzení nynějšího stavu budov dlužno
poohlédnouti se do šedé dávnověkosti.
profesor
doktor
Čelakovský
Lehner
B Schnirch
Herain
Košták
Ing
Jeřábek
Chytil
Jelinek
Novák
Herrmann
Praha
Hajská
Celotný ulice
živnostenský banka
Bř
16
article
Tomáš Bilek píše v díle svém »Slatkya
jmění kollejí jesuitských atd.«: Seminář arei-
biskupský se školami bohosloví a filosofie, který
založil arcibiskup pražský kardinál hr. Arnošt
Albrecht Harrach, aby u vychování kněžstva ne-
závisel na jesuitech, v jejichž semináři sv. Vá-
elava a v konviktu sv. Bartoloměje dosavad
byli vychováváni a na akademii Karlově jim po
stoupené filosofii a bohosloví vyučováni všichni
kněží nastávající. K zařízení tohoto semináře
odkázal již r. 1627 Petr Fuchs z Wranholze
statek Sovinky, který r. 1623 od král. komory
za 21.800 kop míš. byl koupil. K témuž účelu
koupil r. 1647 arcibiskup Harrach stavení bý
valého dvora kráhova. Tento dvůr, od
krále Václava vystavěný, v němž králové Vá-
clav IV., Zikmund, Ladislav, Jiří Poděbradský
a Václav II. až do r. 1484 sídlili, daroval
1559 Ferdinand I. nejvyššímu maršálku dvor
nímu Ladislavu Popelovi z Lobkovie. Díl tohot
Bilek
Harrach
Bartoloměj
Karlův
Fuchs
Sovinka
Václav vystavěný
Zikmund
Ladislav
Poděbradský
Václav II
Ferdinand
Popel
17
article
dvora daroval r. 1597 Zdeněk z Lobkovic. Janu
Ferdinandovi z Frankenštcina. Roku 1659 při-
koupil k tomu arcibiskup Harrach za 200 zl
rým. od Jana Gottřrieda Sytta z Arnova díl té-
hož dvora královského, totiž stavení s věží
pozemky v Příkopech Starého města naproti ko-
stelu sv. Benedikta. V upraveném dvoře králov-
ském zřídil arcibiskup Harrach samostatný so-
minář, k jehož vydržování odkázal 20.000 zl.
rýn. Roku 1676 založil pro seminář kostel sv.
Vojtěcha u Prašné brány, jenž od jeho nástupce
hr. Jana Brennera r. 1697 byl dostavěn. Po
zrušení řádu jesuitského přeložen byl r 1777
arcibiskupský seminář do předního dílu bývalé
koleje klementské a dosavadní stavení č. 654I.
i s kostelem sv. Vojtěcha přešlo r. 1787 na
erár a proměněno v kasárny, řečené králo-
dvorské. Kostel sv. Vojtěcha byl zrušen a po-
užíváno ho za skladiště vojenské až do r. 1804.
kdy opět olevřen a od císaře ustanoven za vo-
jenský kostel pro posádku pražskou.
Zdeněk
Lobkovic
Jan Ferdinand
Harrach
Gottřrieda Sytt
Arnův
svatý . Vojtěch
Jan Brenner
Frankenštcina
18
article
Nynější vzezření vnitřku bývalého sídl
panovníků jest velmi překvapující ochuzením.
Při stěhování bylo si počínáno s opravdovým
vandalismem. Zámky ze dveří vylrhány, dřevěná
opěradla na stěnách odtržena, ano i dvířk
z kamen odstraněna. Členové komise prohlédl
také sklepení, ale ani tam neshledáno nic po-
zoruhodného. Doufá se však, že při bourání
budou nalezeny zbytky ornamentálních součást
z doby renaissanční a gothické, zejmena ažs
bude bourati bývalý městský příkop, před školou
se nalezající.
Na to odebrala se komise do kostela sv
Vojtěcha. Nad průčelím hlavního vchodu zasazen
jest do zdi znak arcibiskupa Waldštejna. Kostel
je barokní, o jedné lodi. Pozoruhodné oltářní
obrazy byly rovněž odstrančny, tuktéž i kazateln
a jiné ozdoby, takže vnitřek kostela je úpln
prázdný. Z rozsáhlé hrobky pod kostelem byly
ostatky kněží a alumnů již odvezeny na olšanský
hřbitov. Druhý vchod do kostela jest z pro
stranství, na němž se nyní nalezá kluziště. Nad
vehodem byl umístěn krásně vypracovaný znak
arcibiskupa Harracha, který však byl vytržen
a v průjezdě postaven.
svatý Vojtěch
Waldštejn
Harrach
Olšanský
19
article
Konservátor p. Herain při té příležitost
upozornil členy komise, kde nalezal se můstek
vedoucí ve výši prvého patra z králova dvora
do Prašné brány. Místo to jest dobře znateln
dle zbytků kamenných konsolů u Prašné brány.
V 16. století, když král Ferdinand darova
Lobkovicovi králův dvůr, tedy obec staroměstská
za purkmistra Kroclna z Drahobilic přistavěla
šnek čili točité schody ku Prašné bráně, aby
se zjednal přístup do jejího vnitřku. V prvém
druhém patře věže nalezají se gothické klenby
s množstvím znaků. V každé sini nalezá se
překrásný krb. Při té příležitosti byla učiněna
zmínka o tom, že obec pražská mohla by dáti
zříditi podobný přístup do vnitřku věže. Svého
času vyžadovalo opravení Prašné brány nákladu
přes 200.000 zl., ale pro širší veřejnost nemá
bohatost umělecká a historická ve věži pražádnou
conu, když k ní není učiněn přístup. Dne
vnitřek brány slouží za skladiště kamennýeh
gothických částí ze starých staveb a odhitko
sádrových modelů, které se do tohoto skladišt
musily dopravovati pomoci provazů oknem!
Prašnou bránu začali staroměstšti stavět
roku 1475 jako ozdobnou věž u královského
sídla a její síní král Vladislav také používal až
do svého zvolení za krále uherského, kdyse
z Prahy odstéhoval. Základy k bráně vypra-
coval mistr Václav a v druhé roce přistoupi
k němu za společníka samouk Matouš Rejsek.
bakalář školy týnské z Prostějova na Moravě
Ve století 17. byl v bráně složen prach a od
té doby se jí říkalo Prašná věž. Před tím jme-
novala se brána nová aneb odraná.
Komise usnesla se požádati Živnostenskou
banku za sejmuti reliefů a darování jich jakož
i dveří, zámků a kování a jiných ještě nálezů.
městskému musou.
Herain
Ferdinand
Lobkovic
Vladislav taký
Václav
Rejsek
Praha
Prostějov
Morava
20
article
Denni zprávy.
Denni zprávy.
— Politické klevety. Ve všech možných
listech národu našemu nepřátelských i v novinách
českých, zejmena venkovských, hemží se té doby
zprávami o tom, co na radě říšské se díti bude,
jak se zachová v nynější situaci národní stran
svobodomyslná, kdo po dru. Englovi převezme
vedení klubu a věci podobné. Je to přirozeno,
neboť v několika dnech již má býti znova za-
hájen zápas, jejž vedou zástupci národa z
práva jazyka svého a za postavení své vlast
české — a žádnou jinou, ani užší, ani širší
my neuznáváme — v rakouském soustátí a ne-
může býti tedy lidu lhostejno, jak v kritick
této chvíli reprosentanti národa našeho se za-
chovají. Vytýkala-li se po léta straně, k níž se
hlásíme, přílišná ráznost, škodlivá prý věci ná-
rodní ukvapenost, nedostatek státnické rozvahy
a umírněnosti v politickém postupu, vytýká se
ji dnes se strany lidí zlovolných a se strany
těch, kteří v dobrém jinak snad úmyslu, však
v neznalosti věci, k nim se přidávají, pravý opak
toho. Úkaz tento není ale dokladem, že by
snad strana svobodomyslná byla změnila v něčem
své zásady, nýbrž že mění se nálada jistých
vrstev ve společnosti národní, na něž působ
též jiné okolnosti, než ty, jež týkají se výhradně
duchovních potřeb národa. Národní strana svo-
bodomyslná, střeží dosud jako poklad své stare
idežly národní a politické volnosti, a jen nízká po
mluva smí se odvážit tvrditi opak. Kdyby se bylo
cosi stalo na úkor těchto ideálů, my, jako dobro-
volný orgán strany, ničím byli bychom se nedal
zadrželi, konati povinnost svou i třeba oproti ni.
21
article
Věnovali jsme služby národu a vodítkem jedi
ným a výhradným je nám i zůstane prospěch
českého lidu. Lid náš nechť proto s důvérou
vyčká událostí a nechť jest přesvědčen, že zá-
stupcové jeho, aniž by se statkem národním
lehkomyslně hazardovali, nie nepodniknou, co
by bylo věci naši na škodu, ale také ne, co by
se příčilo oprávněné národní hrdosti naší a ná-
rodní cti. Podrobnosti z důvodů na snadě jsou-
cích nelze vykládati ve veřejnosti i našim od-
půrcům přístupné a proto nechť lid náš nedá
se másti ani pomluvemi odpůrcův, ani naiv
ními klevetami lidí našich. Nebylo by ani vlaste-
neckým a rozumným rušiti poslance v této těžké
chvíli v jejich rozhodování a poslupu, ani čestné
je již předem podezřívati. Lid náš nechť vy
čkává a důvěřuje.
— Némecké »souručenství«. » Pester Ll.
onehdy velmi správně nazval toto »souručenství
sdružením »nemožným, nemravným shnilýme,
a vyslovil domněnku, že v zápasu colebním
německých stran mezi sebou byla tato nestvůra
pechována. Zatím ale již z se se hýbe : něme-
cko-pokrokové listy aspoň svolávají Němce ku
poradě za tím účelem, aby souručenství znovu
bylo vzkříseno. Abychom charakterisovali, jnk
vypadají ti dobří přátelé, kteří si podáti chtějí
opět ruce proti nám, stůj zde jen krátký vy-
ňatek ze článku nacionálních »Egerer Nachr.«, jak
píšou proti pokrokářům: »Strana, která v Čechách
za kandidáta určila zjevného zlosyna, zločince,
jenž patří do kriminálu a ne do parlamentui
strana, která štílem svým kryla bídného denu-
cianta, byla ve volbách zdrcena a ze zem“ vy-
bičována. To nebyly porážky, jichž utrpěl,
němečtí liberálové, to byli již katastrofy.
Němec
Egerer Nachr
Čechy
Pester ll
22
article
Židovští liberálové musili abdikovati a s hanbou
a potupou byli tito skůdcové německého liduz
země vyhnáni. Úplně zbankrotělá ta židovsk
kolem zlatého telete rejdící chátra a stoupenei
její prehají pronásledováni jásotem z německého
kraje do ciziny !.. . Tak nacionálové o libe-
rálech. A jak liberálové o nacionálech? »Tité
lidé — tak píše liberální list mostecký — kter
Čechům v Žatci před třemi lety vypalovali domy,
před užší volbou k nim dolézali a je pro boh
prosili, aby jim, co provedli, odpustili, a volil
s nimi proti dru. Schückrovi. Ti němečtí hrdi-
nové, kteří před třemi lety tak se vyznamenali.
dnes deputaci vyslali na nádraží, aby tam české
úřadníky získali, a v téže hospodě, ktoré před
třemi léty okna vytloukli, vyhledali Čechy, aby
je přiměli k volbě jejich kandidáta . . . »A tito
lidé, kteří na vzájem tak se veřejně pranýřujl,
sestoupí se ve spolek, aby útočili na nás. Tu
věru na místě jsou známá slova Bedřicha II.:
»A s takovou čeládkou má se slušný člově
potýkati !«
— Němci v Rakousku druhdy a dnes.
Čecho
Bedřich II
Němec
Žatec
Rakousko
23
article
Trvalo to léta, co officiálně dělili se zástupei
obyvatelstva z tělo říše ve sborech parla-
mentárních na dvě veliké kategorie: na stou-
pence myšlenky státní a na nacionalisty. K těm
prvním náleželi jen Němei, noboť o (ěch s
tvrdilo, že do předu své politiky posunuli pro-
spěch státní, kdežto zástupci ostatních národ-
ností postavili prý v popředí své činnosti spe-
ciální zájmy svého národa. Proto také nazýváni
byli Němci ode dávna v Rakousku »stranou
státní«, byli stranou Vídní hejčkanou a ve všem
všudy proležovanou. Němci ovšem nepřilnul
k této politice, či vlastně k této taktice, že jim
stát byl nade všechno a že by byli ochotní
v jeho prospěch obětovati něco ze svých pri-
vilejí národních, oni mohli snadno tvářiti s
a také skutečně tak jednali, jakoby byl jim
Němec
Rakousko
24
article
stát nade všecko, z té jednoduché příčiny, ž
věděli velmi dobře, že interess centralistického
a germanisujícího státu musí býti zároven
též jejich inferessem národním. Mohli být
ledy bez obtíží a bez obětí velmi snadno
stranou státní. Dnes ale poměry se změnily,
zejmena volbami právě vykonanými. Dnes ne-
může býti pochybnosti, že silnější jsou v Ra-
kousku, pokud jde o Němce, ti, kteří perhore-
skují heslo: napřed stát a potom národ náš,
jedním slovem ti, jimž heslo zstát« je Hekubou
kteří, kdyby mohli, bez rozmýslení by odhodili
historické »olověně podešve«, s nimiž musejí se
v této říší tahat a »plahočit«. Strany s vyslo-
venou tendenci nacionální, pokud vyšly z vůle
lidové, mají dnes mezi německými poslanci
většinu, zejmena kdyby se připočetli k nacio-
nálním německým zástupcům oni pokrokáři,
kteří jen z té příčiny nevstoupili dosud v řady
nacionální, poněvadž jim překáží jejich anti-
semitismus. Dnes je tedy »státních« Němeů
mezí německými poslanci jen hlouček, dnea
změnil se vůbec poměr Němců ke státu.
Němec
Hekuba
25
article
Nacionalismus ovládl všechny skupiny
ještě dále do pozadí zatlačil inleres politický,
než kam byl již zatlačen. Nenacion álními
jsou dnes jen konservativní velkostatkáři, do
jisté míry velkostatkářská strána střední,
katolické centrum a sociální demokřaté. Nej-
výše tedy 40 poslanců proti 385 naciona-
listům. Za takových okolností těžko provozovati
v tomto státě z místa rozhodajícího politiku
dosavadní, která tvářila se aspoň jako ne-
národní, však skutečně národní byla, a sice jedne-
stranně národní, tím, že hověla, dopouštějíc s
křivdy na ostatních národech, jen národu
jednomu. Kdyby sebe větší nechuť panovala v
Vídni proti ústavním a vůbec legislativním
experimentům, podniknutým ve příčině assanace
nynějších smutných poměrů vnitřních, toh
stát tento nedovede, aby ignoroval snad změnu,
která se zatím byla přihodila a ze zcela změněné
dnes situace nevyvodil patřičné důsledky. Zápa
jednotlivých národů v této říši vede se nynl
výhradně na podkladu nacionálním a vláda ne-
může zůstati oproti tomu slepou a tvářiti se
tak, jakoby vůbec nevěděla, co to je národnost
Co platno, že šutila se jí tou měrou, že ji ne-
chtěla míti ani ve sčítacím archu? Myšlenk
národní však hravě přemohla nechuť vládní
věru, že letos na základě »obcovací řeči« pa-
čítalo se naposledy.
Vídeň
26
article
— Pravda o sčítání lidu v Českých
Budějovicích. Jak lict náš sdělil, přin. sly
budějovické německé listy zprávu, že v Č. Ba-
dějovicích napočleno bylo bez vojska 37.000
lidí, z těch pak Čechů 20.700, Němců 101.300.
Zpráva tato již na první pohled jevila se ne-
pravdivou, přizpůsobenou ovšem německému
zbožněmu přání. Jak nám náš budějovický zpra-
vodaj na základě spolehlivých informací sděluje,
provedli Čechové budějovičií sami soukrom
sčítání lidu. Toto jest dodnes hotovo až n
několik domů a výsledek jeho v zaskrouhlených
cifrách takto se jeví: Obyvatelstya napočteno
(bez vojska) celkem 35.000, a sice Čechů
24.500, Němců 10.300. Cifry tyto možno
pokládati takřka za přesné, neboť sčítáno
bylo bedlivě, v každém domě byl zvláštní spo-
lohlivý zpravodaj a za Čechy zapisováni jen
skuteční Čechové, kteři se ku své
národnosti hlásí. Renegáti a špatní
Češi ponecháni Němcům. Při posledním sčítání
před desíti lety napočetli jsme soukromě Čechů
17.223, úřadně bylo Čechů napočtěno 16.271,
tedy o 952 méně. Ti ztratili se na
radnici. Podle soukromého, přlsně a ne-
stranně provedeného čitání přibylo tedy
v Č. Budějovicích v minnlém desíti-
letí téměř 7000 Čechů. Zajimavo jest,
jak naproti tomu nepatrně přibylo Němců. Pr
posledním sčltání bylo jich úřadně nepočiene
Čecho
Čech
Němec
Český Budějovice
Čechy
Č . Budějovice