ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 c00fd080-65ff-11dc-a946-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 26 celkem · entity: person 120, place 62, work 9, org 8
1 masthead
Strana2
2 masthead
NÁRODN LISTY
3 masthead
20. ledna 4900. Číslo 20.
4 article
sasko-koburské, vdovy po knížeti Leiningenovi. Smrtí svého otce, který po smrti svého bezdět- ného bratra krále Víléma IV. měl právo na trůn anglický, nabyla práva toho Viktorie, a byla proto od své matky, osvicené to a whigům na- kloněné paní, pečlivě vychována a zvláště k úctě k anglické ústavě vedena. Pod vedením vévod- kyně northumberlandské vzdělávala se v oboru svého budouclho povolání, kromě čehož také v hudbě a v botanice jisté vědomosti si získala. Lord Melbourne vyučoval jí angliekému státnímu právu, dějepisu a anglické vládní praxi, a sice se stanoviska whigů. Když pak Vilém IV. dne 20. ledna 1837 zemřel, byla Viktorie ihned za královnu prohlášenaa 28. června 1837 ve Westminsteru slavně korunována. Vládu svou nastou- pila s ministerstvem whigů, právě tehdáž v držení moci vládní se nalézajících, a nerada propustila svobodomyslné své rádce, když tito v nižší sně- movně většinu ztratili (1840). Když pak sir Ro- bert Peel, kterýž byl lorda Melbourna svrhl. zpěčoval se převzíti ministerstvo, dokud by krá- lovna i nejvyšší úřady dvorní osobami ze strany torů neobsadila, svolila i k tomu, jakož vůbee o první dobu svého panování podvolovala se konstitučním formám ochotněji, než to činí hterýkoli jiný panovník anglický. Nyní zahájena čilá agitace ve prospěch svohodného obehodu: Cobden a Bright dobýval pro něj veřejného mínění, až sám minist president přidal se k jejich názorům a pro- sadil (1846) zrušení obilních zákonů (Corn- laws) jemuž byl dlouho odpíral.
Víléma Vilém Iva Melbourna Melbourne Westminster Robert Peel Cobden a Bright
5 article
Jiné důležité události tohoto období byly války v Číně a Afganistanu, dále hnutí char- tistů, jež dosáhlo svého vrcholu v obrovské petici z r. 1848, sehnané Foargusem O'Con- norem a jeho přáteli, a několikaleté brambo- rové neůrody v Irsku, jež zemi tuto uvrhly v strašnou bídu a Skotsko i Anglii zaplavily irskými chuďasy. Sira Roberta Peela následoval v řízení země lord John Russel. Avšak stará strana toryů, která vedena earlem z Derbya Disraelim jej vystřídala v úřadě r. 1852, byla při svém rozpočtu poražena a přinucena během ne celého roku ustoupiti koaličnímu mini- sterstvu lorda Aberdeena. Za správy tohoto po- čala krymská válka (1854); že pak lorď Aber- deen byl pokládán za nedosli rázného odpůrce Ruska, zaujal jeho místo lord Palmerston (1855). Dvě lěta později vypukla vzpoura v lndii, kterou vláda s vynaložením všech sil a pro- středků posléze potlačila. V l. 1855 až 1865 nalézala se (až na krátkou přeslávku, v níž lord Derby úřadoval) vláda v rukou lorda Palmerstona. V době té vedla Anglie ví- těznou válku s Čínou a dobrovolnické hnutí vzalo svůj počátek. Roku 1866 byl earl Derby v čele poli- tiekýeh záležitosti. Rok na to přijata konser- valivní oprava volebního řádu, jež rozmnožila voličstvo o více než o půl millionu voličův a podniknuta výprava do Habeše pod sirem Ro- bertem Napierem, která skončila (1868) zkázou Magdaly a smrtí krále Theodora. Za správy Disraeliovy opraveny volební řády pro Skotsko a Irsko. Po Disraeliovi nastoupil vládu liberál Gladstone, jenž odstátnil irskou církev (1869), apravil školství (1870—1872) pro Anglii
O Con Peel Russel aberdeen Palmerston Napier Theodor Disraeliův Gladstone Čína Afghánistán Irsko Skotsko Anglie Rusko Habeš Magdala Aber
6 article
Skotsko a válku s Ašanty přivedl k šťastnému konci (1873—1874). Obnovenou správu Disrae- liovu (1874), který stal se (1876) earlem z Bea- consfieldu, označovaly snahy po zavedeuí »im- perialismu«, jakož i bojovná zahra- nični politika v neobyčejně kri- tické době východní otázky, jež označena jest v dějinách podpo- rováním Turecka a všech jeho barbarských svěřepostí v Bu- harsku a j. Otázka východní na čas urov nána na berlínském kongressu (1878). Do této doby spadá připojení Fidži (1874) a Trans- vaulu (1877) k britské říši, prohlášení královny císařovnou indickou (1877), poslání indického vojska na Maltu (1878) a uzavření podmíněné smlouvy s Tureckem, jež zajistila Anglii právo spravovati Cyprus (1878). Téhož roku pod- niknuto válečné taženi do Afganislanu a roku následujícího zahájena i skončena válka se Zuly. V politice domácí způsobila obstrukce irských samosprávců (Home Rulers) vážné ne- příjemnosti.
Zulu Skotsko Bea Turecko Fidži Malta Anglie Afganislan Home Ruler
7 article
Všeobecné volby r. 1880 vynesly n povrch silnou liberální většinu; vláda odstoupila a Gladstone sestavil nové ministerstvo. Odboj pozemkové ligy v Iesku, provázený častým pro- léváním krve, vedl k výmin, zákonu v Irsku. jehož mocí vláda pak bez předběžné h výslechu žalářovala vůdce iigy podezřelé, mezi nimiž i několik poslanců. V témže roce byl Aťganistan od britského vojska vyklizen, později s povstavšími trans- vaalskými Bury učiněno dohodnutí, že jejieh území vrácena samostatnost. Nově jmenovaný irský tajemník, lord Frederick Cavendish, byl při své první návštěvě do Irska v dublinském Phoenix parku zavražděn. Krátkou výpravou vo- jenskou do Egypla uložen vládě úkol, zreorga- nisovati politické zřízení egyptské (1882). Anglie v Egyptě ale již zůstala. Hlavní události na stávajících let zahrnují v sobě osudné válečné tažení v Sudanu, pád Chartumu a smrť gu- vernéra Gordona, dále dynamitové nási lnost amerických Irů, resignace Gladstonova, nastou- peni úřadu lorda Salisburya a všeobecné volby (1885), jimiž Gladstone znova povolán k řízení země. Avšak jeho irská politika rozštěpila ka- binet i stranu a vedla k utvoření liberálních unionistů (pod vůdcí Hartingtonem a Chamber- lainem), kteří ve spojení s konservativci vládní předlohu o irské samosprávě ve druhém čten zamítli; Gladstone odvolal se k zemi, byl všal při nových volbách poražen a ke složení úřadu přinucen. Následovalo utvoření čistě kon- servativního ministerstva lorda Salisburya, jež vyvolalo v Irsku vážné nepokoje. Vláda od- pověděla novým donucovacím zákonem, ale zjednati pořádek v Irsku se jí už ne podařilo.
Gladstone Cavendish Gordon Ir Gladstonův Salisburya Irsko Anglie Egypt Súdán Phoenix parka Chamberlain
8 article
Dne 10. února 1840 zasnoubila se Vikto- rie I. s princem Albertem sasko koburským, který zemřel 14. prosince 1861. Ze šťastného manželství toho bylo 9 děti: princezna Viktorie Aděla Marie Luisa (nar. 21. listopadu 1840). zasnoubená 25. ledna 1858 s pruským princem Fridrichem Vilémem, jenž později vládl Německu jako Bedřich III., korunní prine Albert Eduard, prine walesský, (nar. 9. listopadu 1841), za- snoubený 10. března r. 1863 s princeznou Alexandrou, dcerou dánského krále Kri- stiana IX., princezna Alice (nar. 25. dubna 184g), zasnoubená 1. července 1862 s heseen- darmstadtským princem Ludvíkem, matka ny nější carové, prine Alfred (nar. 6. srpna 1844), princezna Helena (nar. 25. května 1846), za- snoubená 5. července 1866 s princem Kristi anem šlesvicko-holštýnsko sonderbursko augusten- burským, princezna Luisa (nar. 18. března 1849) princ Arthur (nar. 1. května 1850), princ Leo- pold (nar. 7. dubna 1853), princezna Beatrie (na r. 14. dubna 1857). Irsko zůstalo skvrnou a zející ránou i za dalších ministerstev. Za liberála Roseberya i za opětné nynější vlády Salisburyovy. Tato lačností svou po zlatě i zemích vyvolala dokonce strašlivý, sily celé říše vyčerpávající již zápas s Bury.
Vikto Albert Marie Luisa Fridrich Vilém Albert Eduard Alexandra Alica Ludvík Alfréd Helena Krist Lea Německo Irsko Bura Viktoria Adět Bedřich III Kristian Arthur princezna Beatrie
9 article
Po 17 měsícův bijí se fito již s Brity ato v době, kdy pro tyto vyvstává krajní. nebez- pečí ve Východní Asii. V době nejchoulosti- vější přechází vláda do rukou 59letého nej- staršího syna Viktoriina. Stůj zde několik také črt ze života muže, jenž snad na řaďu let bude zevním representantem říše, o níž dnes ještč platí slova, že v ní slunce nezapadá, jako platila ještě před necelým stoletím o bourbonské ríši Španělův. Albert Edward, dědie britského trůnu, na- rodil se 9. listopadu 1841 v buckinghamském paláci v Londýně jako nejstarší syn, avšak druh dítě královny Viktorie a prince Alberta, jest kromě věvody Cornwalského, earla Dublinského atd. kaneléřem cambridgeské university, polním maršálkem a velitelem tří pluků. Sludoval na université edinburské, pak v Bonně, Oxfordě a Cambridgei. Roku 1860 navštívil Kanadu a Spojené Obce americké, roku 1862 Egyp a Palestinu; roku 1863 oženil se s princeznou Alexandrou, nejstarší dcerou Kristiána IX., krále dánského. Aby poznal rozsáhlost indické državy, podnikl roku 1875 v průvodu vévody Suther- landského a jiných šlechticů cestu po Indii, kte- rouž znamenitý žurnalista Howard Russel obšírně popsal a v Londýně roku 1877 tiskem vydal Albert sídlí buď v Londýně (Marlborough House) buď na některém z četných zámků venkovských Z pěti jeho dítek, dvou princů a tří princezen narodil se starší syn 8. ledna 1864 v zámku frogmoreském u Windsoru. Většinu roku dle prine vždy na cestách za radovánkami.
Brito Viktoriin Španělův Albert Edward Albert Cambridgei Alexandra Kristián IX Howard Russel Asie Londýn Bonna Oxforda Kanada spojený obec Palestina Suthry Indie Windsor buckinghamský palác Viktoria
10 article
Po stránce politické neměl prine Walesský ještě valné přiležitosti osvědčiti s kutečne své city a názory. Staral se více o zá- bavy než o politiku. Po jednu dobu koketoval sice s liberalismem. Jako korunní princ. Ale panovníci namnoze nezůstá- vají tím, čím jako princové bývali. Dědie trůnu anglického znamená tedy do jisté míry pro domov i cizinu — záhadu. A ještě podezřelejším jest, zdaž co zdědil i dochová a udrží! Musil by k tomu míti silu obrovitou, i kromobyčejné schopnosti. Až potud ani Angličané jemu jieh nepřiznávali!
Musil Angličan
11 article
ski. Z Poznaňska. (Pův. dopis »Nár Listů«.) Vláda pruská pokračuje nyní rázně v boji vyhlazovacím proti živlu polskému bar- barskými prostředky policejními. Z Berlína vy dáno heslo, že bez nových zákonů máme být dobiti. V posledním čase obsadili všechna dů ležitá místa v polských zemích nejzuřivějším hakatisty, kteří řádí u nás hůře než němečt kulturtregři v Kameruně. Němečtí úřadníci Poznaňsku pomohli ke cti tureckým úřadníkům v Makedonii. Turci jsou naproti Němeům prav andělé. Vláda turecká respektuje jazyk i duš národní, dovoluje zakládati školy národní a my zde v civilisovaném Němečku nemáme tako- vých práv, jaká mají Slované pode jhem Turkův. Ba nemáme žádných práv, ani lidských. Nyní se konají v městech našich prohlídky do- mův polakých, kde bydlí žáci gymnasiální. V některých městech mobilisovány celé armády žandarmů i úřadníků policejních, aby tyto pro- hlídky odbyly se všude současně. Naší mládeži gymnasiálné skonfiskovali každou polskou knížku, katechismy polské, gramatiky polské, básně Mickiewiczovy, romány Sienkjewičovy a každého studujícího, u kterého nalezli třeba jen jednu knihu polskou, pohnali k vyšetřování před pro- kuratora, spisovali s ním protokoly, jako by to bylo spiknutí proti velmoci německé, když žák čte polskou knihul Vláda předstírá, že mezi polskou mládeži gymnasiálnou jest tajná organisace za tím úče- lem, aby mládež učila se doma polsky. At prý se dějí hrozné a nebezpečně věci. Studenti učí se v tajných schůzích polské historii a dá- vají si písemné úkoly z mateřského jazyka.
Turek Němeček Slovan Turkův Mickiewiczův Sienkjewičův Poznaňsko Berlín Makedonie
12 article
Polská studující mládež udržuje prý po všech polských školách styky mezi sebou, kupuje knihy i brožury polské, předplácí na listy polské atd. Je prý již věcí ustanovenou, že vláda vyhosti všechny Poláky z vyšších střed- ních škol. Dosud bylo v platnosti nařízení vlády všem ředitelům ústavův středních, aby se postaral o největší překážky polským abiturientům př maturitě. Následkem toho bylo, že máme již takové ústavy, kde od několika let žádný abi turient Polák neobstál při maturitě a ředitel chlubí se tím jako zásluhou o německou vlast, že z jejich ústavu nevyvázl s mafuritou ani je- diný Polák. Nyní má se dbáti, aby znemož- něno bylo Polákům také složení zkoušky ze šesté třídy střední školy, jež dává práva na jednoroční službu vojenskou. Poláci, synové bohatších rodičů, již od několika let studují n gymnasiích v Braniborsku i Sasku. Vláda nyní vydala zákaz, aby tam nebyli přijímáni příště žádní polští žáci. Účel vlády je jasný: chce znemožnit Polákům nabyti vyššího vzdělání, aby- chom byli bez intelligence i bez vůdců. V jednom kněžském semináři nalezli prý se dva zrádci, kteři vyzradilí vyšetřujícímu soudcí, že přináleželi do takového »tajného spolku«, kde se polští studenti společně učili polskému jazyku a dějinám. To vládě postačilo. Současně pracuje se také jinými prostředky k poněmčení Poláků. Úřadům civilným vláda přikázala, aby polských jmen, jako Stanislav, Bronislav atd. nepřijímaly do knih úřadních, aby tím způsobem Poláci nuceni byli dávati svým dělem jmena Gouliebův, Augustův a Wilhelmův. Rudolfů, Adolfů, Ferdinandů atd. Všechny vesnice polské mají co nejdřive obdržeti německá jmena, aby celý polský kra měl pohled pragermánský.
Polák Stanislav Bronislav Gouliebův Augustův Wilhelmův Rudolf Adolf Ferdinand Braniborsko Sasko
13 article
Generální poštmistr Podbělský nařídil, aby se na poštách již nepřijímaly i neexpedovaly listy, balíky a dopisnice, na kterých jest třeb jen jediné slovo napsáno polsky. Můžetes představiti zmatek mezi korrespondujícími Po- láky. Poštovní úřádníci dopisnice prostě zahazují balíky vracejí, listův odporučených a poukázel peněžních nepřijímají, je-li na adrese jen jmene nebo titul polsky napsán! Ve věci této interpol- loval v ponděli v parlamentě vládu poslanee náš, Čarlinský, ale neobdržel ani odpovědi! Náš lid je tím pobouřený, ale nezoufá an nyní a svůj jazyk a svou národnost tím horoue- něji miluje. Odnárodňování ve Spojených státech amerických. Svobodě národností odzvání se i ve Spo- jených státech. Pozoru je hodno, že jsout zase katoličtí kněži, kteří tu proti národním ja- zykům svých oveček vystupují a snaží se nara- ziti je na velké brdo národnosti panujíel. Tou je v severní Americe přese všecký kšeftovní růz nosti s Anglií národnost anglická. »Nový světe přestává být novým, vraeeje se počátkem Xx stol. k tradicionalným chorobám světa starého. Se zavedením evropského militarismu severn Amerika začala, snaha, vyhladiti nepanující ná- rodnosti ve prospěch panující, je druhou štac na této dráze. Po pangermanismu vystupuje n jeviště pananglism. Samé »pan« a »pan«. Jestliže jazykovému boji neodolala ani severní Amerika, je dána předzvěsť, že boje o národnost ve stol. XX. nejen neutuchnou, nýbrž rozšíří se na celou zeměkouli a budou se stupňovati v boje celých plemen. V takové době jen Antikristové mohou hlásati českému národu, že upravení své jazy- kové otázky má zůstaviti svým nepřálelům starati se o jiné věci, které více vynášejí.
Podbělský spojený stát americký severní Amerika Anglie
14 article
Odnárodňovací akce zahájena v severn Americe biskupem Eissem. List »Polák v Ame- riee«, orgán umfrněný a vysloveně katolický o tom podává následujíeí zprávu. Biskup Eiss z dieceze marketské vydal už nařízení, směřující k odnárodnění katoliků ne- Angličanů. Ostatní biskupové jdou za jeho pří kladem. Prvým jest biskup Messmer z Green- Baye, jenž vydal ke všem duchovním správcům své dieceze list pustýrský, aby nejen kázali p anglicku v kostelech neanglických, nýbrž aby také školní mládeži katechism anglicky vštěpo- vali, ano i k sv. přijímání anglickým jazykem ji připravovali. Nařízení biskupa Messmera do- týká se zvlášté Poláků, kteří tvoři bezmála polo- vinu jeho diecezanů. Dojem pastýrského listu Messmerova na katolíky všech národností byl prahanebný. V mnohých polských osadách na stalo rozhořčení, které může míti v zápětí zlé následky. V oči tu bije, že katoličtí bi skupové německého původu zapo čalistuto práci pananglickou. Ze Starého Srbska. Srbové se tu počinají smiřovati s Arnauly a spojovati proti bulharské propagandě. Velkou pozornost budí v Starém Síbsku provolání běle- hradského professora Atanasa Popoviče, jímž vyzývá se srbská vláda, aby napravila chybu, které se dopustilo Srbsko, jež po osvobození Arnanty mohamedánského vyznání pronásledo valo, pokládajíc je za Turky, ano i ze země je vyhánělo. Srbsko naopak je povinno arnautské národnosti se ujmouti. V Bélehradě utvoříse srbsko-arnautský spolek. Účelem jeho bude zři zovati arnautské školy, vydávati arnautské knihy kyrilským pismem, sbírati a vydávati arnautské národní písně. Arnauté pravoslavného vyznán skutečně k Srbům se kloni, mohamedáni jsou nedůvěřiví a katolíci spolehají na Rakousko Italii. Avšak projekt dráby na Mitrovici« m mezi Arnauty všech vyznání stále víc odpůrců katoliků nevyjímaje.
Eiss Polák Angličan Messmer Srba Atanasa Popovič Turek Amerika Starý Srbsko Srbsko Rakousko GreenBay
15 article Prohlídka někdejšího sídla králů českých.
Prohlídka někdejšího sídla králů českých. Nedlouhá doba již děli nás od té skuteč nosti, kdy započne se bourati rozsáhlý komple domů, v nichž do nedávna byla umistěna ka detní škola. Část těchto budov v šedé dávno věkosti bývala sídlem českých panovníků a prot s pochopitelným zájmem v kruzích starožitníků a milovníků historických památek hledí se vatřio bourání, které zajisté objeví mnohé vzácné ná- lezy. Za účelem zjištění zevnějšího stavu budov jakož i jejich vnitřku, konalo se včera v ně kdejší kadetce místní ohledání. Soupisná komise obce pražské v zájmu zachování nalezených pa- mátek, jakož i rozmnožení sbírek musea praž- ského zahájila akci, jejíž intenci Živnostenská banka, jakožto majitelka »kadetky« zajisté bud podporovati. Komise záčastnili se pp.: archivář města Prahy prof. dr. Čelakovský, magr. Lehner, so- chař B. Schnirch, konservátor Herain, arch, So- chor, řed. Šubert, za Živnostenskou banku Ant Košták, inž. Hajský, dr. Jeřábek, dr. Chytil, ře- ditel musea obce pražské Bř. Jelinek, J. v Novák a dr. Herrmann. Komise shledala, že budovy nemají žád- nou pozoruhodnou uměleckou cenu. Pozoru- hodnými jsou pouze sály, umístěné na polední straně do Celotné ulice, které mají znamenit stropy štukovaně, pocházející z počátku 18. sto- leti. K posouzení nynějšího stavu budov dlužno poohlédnouti se do šedé dávnověkosti.
profesor doktor Čelakovský Lehner B Schnirch Herain Košták Ing Jeřábek Chytil Jelinek Novák Herrmann Praha Hajská Celotný ulice živnostenský banka Bř
16 article
Tomáš Bilek píše v díle svém »Slatkya jmění kollejí jesuitských atd.«: Seminář arei- biskupský se školami bohosloví a filosofie, který založil arcibiskup pražský kardinál hr. Arnošt Albrecht Harrach, aby u vychování kněžstva ne- závisel na jesuitech, v jejichž semináři sv. Vá- elava a v konviktu sv. Bartoloměje dosavad byli vychováváni a na akademii Karlově jim po stoupené filosofii a bohosloví vyučováni všichni kněží nastávající. K zařízení tohoto semináře odkázal již r. 1627 Petr Fuchs z Wranholze statek Sovinky, který r. 1623 od král. komory za 21.800 kop míš. byl koupil. K témuž účelu koupil r. 1647 arcibiskup Harrach stavení bý valého dvora kráhova. Tento dvůr, od krále Václava vystavěný, v němž králové Vá- clav IV., Zikmund, Ladislav, Jiří Poděbradský a Václav II. až do r. 1484 sídlili, daroval 1559 Ferdinand I. nejvyššímu maršálku dvor nímu Ladislavu Popelovi z Lobkovie. Díl tohot
Bilek Harrach Bartoloměj Karlův Fuchs Sovinka Václav vystavěný Zikmund Ladislav Poděbradský Václav II Ferdinand Popel
17 article
dvora daroval r. 1597 Zdeněk z Lobkovic. Janu Ferdinandovi z Frankenštcina. Roku 1659 při- koupil k tomu arcibiskup Harrach za 200 zl rým. od Jana Gottřrieda Sytta z Arnova díl té- hož dvora královského, totiž stavení s věží pozemky v Příkopech Starého města naproti ko- stelu sv. Benedikta. V upraveném dvoře králov- ském zřídil arcibiskup Harrach samostatný so- minář, k jehož vydržování odkázal 20.000 zl. rýn. Roku 1676 založil pro seminář kostel sv. Vojtěcha u Prašné brány, jenž od jeho nástupce hr. Jana Brennera r. 1697 byl dostavěn. Po zrušení řádu jesuitského přeložen byl r 1777 arcibiskupský seminář do předního dílu bývalé koleje klementské a dosavadní stavení č. 654I. i s kostelem sv. Vojtěcha přešlo r. 1787 na erár a proměněno v kasárny, řečené králo- dvorské. Kostel sv. Vojtěcha byl zrušen a po- užíváno ho za skladiště vojenské až do r. 1804. kdy opět olevřen a od císaře ustanoven za vo- jenský kostel pro posádku pražskou.
Zdeněk Lobkovic Jan Ferdinand Harrach Gottřrieda Sytt Arnův svatý . Vojtěch Jan Brenner Frankenštcina
18 article
Nynější vzezření vnitřku bývalého sídl panovníků jest velmi překvapující ochuzením. Při stěhování bylo si počínáno s opravdovým vandalismem. Zámky ze dveří vylrhány, dřevěná opěradla na stěnách odtržena, ano i dvířk z kamen odstraněna. Členové komise prohlédl také sklepení, ale ani tam neshledáno nic po- zoruhodného. Doufá se však, že při bourání budou nalezeny zbytky ornamentálních součást z doby renaissanční a gothické, zejmena ažs bude bourati bývalý městský příkop, před školou se nalezající. Na to odebrala se komise do kostela sv Vojtěcha. Nad průčelím hlavního vchodu zasazen jest do zdi znak arcibiskupa Waldštejna. Kostel je barokní, o jedné lodi. Pozoruhodné oltářní obrazy byly rovněž odstrančny, tuktéž i kazateln a jiné ozdoby, takže vnitřek kostela je úpln prázdný. Z rozsáhlé hrobky pod kostelem byly ostatky kněží a alumnů již odvezeny na olšanský hřbitov. Druhý vchod do kostela jest z pro stranství, na němž se nyní nalezá kluziště. Nad vehodem byl umístěn krásně vypracovaný znak arcibiskupa Harracha, který však byl vytržen a v průjezdě postaven.
svatý Vojtěch Waldštejn Harrach Olšanský
19 article
Konservátor p. Herain při té příležitost upozornil členy komise, kde nalezal se můstek vedoucí ve výši prvého patra z králova dvora do Prašné brány. Místo to jest dobře znateln dle zbytků kamenných konsolů u Prašné brány. V 16. století, když král Ferdinand darova Lobkovicovi králův dvůr, tedy obec staroměstská za purkmistra Kroclna z Drahobilic přistavěla šnek čili točité schody ku Prašné bráně, aby se zjednal přístup do jejího vnitřku. V prvém druhém patře věže nalezají se gothické klenby s množstvím znaků. V každé sini nalezá se překrásný krb. Při té příležitosti byla učiněna zmínka o tom, že obec pražská mohla by dáti zříditi podobný přístup do vnitřku věže. Svého času vyžadovalo opravení Prašné brány nákladu přes 200.000 zl., ale pro širší veřejnost nemá bohatost umělecká a historická ve věži pražádnou conu, když k ní není učiněn přístup. Dne vnitřek brány slouží za skladiště kamennýeh gothických částí ze starých staveb a odhitko sádrových modelů, které se do tohoto skladišt musily dopravovati pomoci provazů oknem! Prašnou bránu začali staroměstšti stavět roku 1475 jako ozdobnou věž u královského sídla a její síní král Vladislav také používal až do svého zvolení za krále uherského, kdyse z Prahy odstéhoval. Základy k bráně vypra- coval mistr Václav a v druhé roce přistoupi k němu za společníka samouk Matouš Rejsek. bakalář školy týnské z Prostějova na Moravě Ve století 17. byl v bráně složen prach a od té doby se jí říkalo Prašná věž. Před tím jme- novala se brána nová aneb odraná. Komise usnesla se požádati Živnostenskou banku za sejmuti reliefů a darování jich jakož i dveří, zámků a kování a jiných ještě nálezů. městskému musou.
Herain Ferdinand Lobkovic Vladislav taký Václav Rejsek Praha Prostějov Morava
20 article Denni zprávy.
Denni zprávy. — Politické klevety. Ve všech možných listech národu našemu nepřátelských i v novinách českých, zejmena venkovských, hemží se té doby zprávami o tom, co na radě říšské se díti bude, jak se zachová v nynější situaci národní stran svobodomyslná, kdo po dru. Englovi převezme vedení klubu a věci podobné. Je to přirozeno, neboť v několika dnech již má býti znova za- hájen zápas, jejž vedou zástupci národa z práva jazyka svého a za postavení své vlast české — a žádnou jinou, ani užší, ani širší my neuznáváme — v rakouském soustátí a ne- může býti tedy lidu lhostejno, jak v kritick této chvíli reprosentanti národa našeho se za- chovají. Vytýkala-li se po léta straně, k níž se hlásíme, přílišná ráznost, škodlivá prý věci ná- rodní ukvapenost, nedostatek státnické rozvahy a umírněnosti v politickém postupu, vytýká se ji dnes se strany lidí zlovolných a se strany těch, kteří v dobrém jinak snad úmyslu, však v neznalosti věci, k nim se přidávají, pravý opak toho. Úkaz tento není ale dokladem, že by snad strana svobodomyslná byla změnila v něčem své zásady, nýbrž že mění se nálada jistých vrstev ve společnosti národní, na něž působ též jiné okolnosti, než ty, jež týkají se výhradně duchovních potřeb národa. Národní strana svo- bodomyslná, střeží dosud jako poklad své stare idežly národní a politické volnosti, a jen nízká po mluva smí se odvážit tvrditi opak. Kdyby se bylo cosi stalo na úkor těchto ideálů, my, jako dobro- volný orgán strany, ničím byli bychom se nedal zadrželi, konati povinnost svou i třeba oproti ni.
21 article
Věnovali jsme služby národu a vodítkem jedi ným a výhradným je nám i zůstane prospěch českého lidu. Lid náš nechť proto s důvérou vyčká událostí a nechť jest přesvědčen, že zá- stupcové jeho, aniž by se statkem národním lehkomyslně hazardovali, nie nepodniknou, co by bylo věci naši na škodu, ale také ne, co by se příčilo oprávněné národní hrdosti naší a ná- rodní cti. Podrobnosti z důvodů na snadě jsou- cích nelze vykládati ve veřejnosti i našim od- půrcům přístupné a proto nechť lid náš nedá se másti ani pomluvemi odpůrcův, ani naiv ními klevetami lidí našich. Nebylo by ani vlaste- neckým a rozumným rušiti poslance v této těžké chvíli v jejich rozhodování a poslupu, ani čestné je již předem podezřívati. Lid náš nechť vy čkává a důvěřuje. — Némecké »souručenství«. » Pester Ll. onehdy velmi správně nazval toto »souručenství sdružením »nemožným, nemravným shnilýme, a vyslovil domněnku, že v zápasu colebním německých stran mezi sebou byla tato nestvůra pechována. Zatím ale již z se se hýbe : něme- cko-pokrokové listy aspoň svolávají Němce ku poradě za tím účelem, aby souručenství znovu bylo vzkříseno. Abychom charakterisovali, jnk vypadají ti dobří přátelé, kteří si podáti chtějí opět ruce proti nám, stůj zde jen krátký vy- ňatek ze článku nacionálních »Egerer Nachr.«, jak píšou proti pokrokářům: »Strana, která v Čechách za kandidáta určila zjevného zlosyna, zločince, jenž patří do kriminálu a ne do parlamentui strana, která štílem svým kryla bídného denu- cianta, byla ve volbách zdrcena a ze zem“ vy- bičována. To nebyly porážky, jichž utrpěl, němečtí liberálové, to byli již katastrofy.
Němec Egerer Nachr Čechy Pester ll
22 article
Židovští liberálové musili abdikovati a s hanbou a potupou byli tito skůdcové německého liduz země vyhnáni. Úplně zbankrotělá ta židovsk kolem zlatého telete rejdící chátra a stoupenei její prehají pronásledováni jásotem z německého kraje do ciziny !.. . Tak nacionálové o libe- rálech. A jak liberálové o nacionálech? »Tité lidé — tak píše liberální list mostecký — kter Čechům v Žatci před třemi lety vypalovali domy, před užší volbou k nim dolézali a je pro boh prosili, aby jim, co provedli, odpustili, a volil s nimi proti dru. Schückrovi. Ti němečtí hrdi- nové, kteří před třemi lety tak se vyznamenali. dnes deputaci vyslali na nádraží, aby tam české úřadníky získali, a v téže hospodě, ktoré před třemi léty okna vytloukli, vyhledali Čechy, aby je přiměli k volbě jejich kandidáta . . . »A tito lidé, kteří na vzájem tak se veřejně pranýřujl, sestoupí se ve spolek, aby útočili na nás. Tu věru na místě jsou známá slova Bedřicha II.: »A s takovou čeládkou má se slušný člově potýkati !« — Němci v Rakousku druhdy a dnes.
Čecho Bedřich II Němec Žatec Rakousko
23 article
Trvalo to léta, co officiálně dělili se zástupei obyvatelstva z tělo říše ve sborech parla- mentárních na dvě veliké kategorie: na stou- pence myšlenky státní a na nacionalisty. K těm prvním náleželi jen Němei, noboť o (ěch s tvrdilo, že do předu své politiky posunuli pro- spěch státní, kdežto zástupci ostatních národ- ností postavili prý v popředí své činnosti spe- ciální zájmy svého národa. Proto také nazýváni byli Němci ode dávna v Rakousku »stranou státní«, byli stranou Vídní hejčkanou a ve všem všudy proležovanou. Němci ovšem nepřilnul k této politice, či vlastně k této taktice, že jim stát byl nade všechno a že by byli ochotní v jeho prospěch obětovati něco ze svých pri- vilejí národních, oni mohli snadno tvářiti s a také skutečně tak jednali, jakoby byl jim
Němec Rakousko
24 article
stát nade všecko, z té jednoduché příčiny, ž věděli velmi dobře, že interess centralistického a germanisujícího státu musí býti zároven též jejich inferessem národním. Mohli být ledy bez obtíží a bez obětí velmi snadno stranou státní. Dnes ale poměry se změnily, zejmena volbami právě vykonanými. Dnes ne- může býti pochybnosti, že silnější jsou v Ra- kousku, pokud jde o Němce, ti, kteří perhore- skují heslo: napřed stát a potom národ náš, jedním slovem ti, jimž heslo zstát« je Hekubou kteří, kdyby mohli, bez rozmýslení by odhodili historické »olověně podešve«, s nimiž musejí se v této říší tahat a »plahočit«. Strany s vyslo- venou tendenci nacionální, pokud vyšly z vůle lidové, mají dnes mezi německými poslanci většinu, zejmena kdyby se připočetli k nacio- nálním německým zástupcům oni pokrokáři, kteří jen z té příčiny nevstoupili dosud v řady nacionální, poněvadž jim překáží jejich anti- semitismus. Dnes je tedy »státních« Němeů mezí německými poslanci jen hlouček, dnea změnil se vůbec poměr Němců ke státu.
Němec Hekuba
25 article
Nacionalismus ovládl všechny skupiny ještě dále do pozadí zatlačil inleres politický, než kam byl již zatlačen. Nenacion álními jsou dnes jen konservativní velkostatkáři, do jisté míry velkostatkářská strána střední, katolické centrum a sociální demokřaté. Nej- výše tedy 40 poslanců proti 385 naciona- listům. Za takových okolností těžko provozovati v tomto státě z místa rozhodajícího politiku dosavadní, která tvářila se aspoň jako ne- národní, však skutečně národní byla, a sice jedne- stranně národní, tím, že hověla, dopouštějíc s křivdy na ostatních národech, jen národu jednomu. Kdyby sebe větší nechuť panovala v Vídni proti ústavním a vůbec legislativním experimentům, podniknutým ve příčině assanace nynějších smutných poměrů vnitřních, toh stát tento nedovede, aby ignoroval snad změnu, která se zatím byla přihodila a ze zcela změněné dnes situace nevyvodil patřičné důsledky. Zápa jednotlivých národů v této říši vede se nynl výhradně na podkladu nacionálním a vláda ne- může zůstati oproti tomu slepou a tvářiti se tak, jakoby vůbec nevěděla, co to je národnost Co platno, že šutila se jí tou měrou, že ji ne- chtěla míti ani ve sčítacím archu? Myšlenk národní však hravě přemohla nechuť vládní věru, že letos na základě »obcovací řeči« pa- čítalo se naposledy.
Vídeň
26 article
— Pravda o sčítání lidu v Českých Budějovicích. Jak lict náš sdělil, přin. sly budějovické německé listy zprávu, že v Č. Ba- dějovicích napočleno bylo bez vojska 37.000 lidí, z těch pak Čechů 20.700, Němců 101.300. Zpráva tato již na první pohled jevila se ne- pravdivou, přizpůsobenou ovšem německému zbožněmu přání. Jak nám náš budějovický zpra- vodaj na základě spolehlivých informací sděluje, provedli Čechové budějovičií sami soukrom sčítání lidu. Toto jest dodnes hotovo až n několik domů a výsledek jeho v zaskrouhlených cifrách takto se jeví: Obyvatelstya napočteno (bez vojska) celkem 35.000, a sice Čechů 24.500, Němců 10.300. Cifry tyto možno pokládati takřka za přesné, neboť sčítáno bylo bedlivě, v každém domě byl zvláštní spo- lohlivý zpravodaj a za Čechy zapisováni jen skuteční Čechové, kteři se ku své národnosti hlásí. Renegáti a špatní Češi ponecháni Němcům. Při posledním sčítání před desíti lety napočetli jsme soukromě Čechů 17.223, úřadně bylo Čechů napočtěno 16.271, tedy o 952 méně. Ti ztratili se na radnici. Podle soukromého, přlsně a ne- stranně provedeného čitání přibylo tedy v Č. Budějovicích v minnlém desíti- letí téměř 7000 Čechů. Zajimavo jest, jak naproti tomu nepatrně přibylo Němců. Pr posledním sčltání bylo jich úřadně nepočiene
Čecho Čech Němec Český Budějovice Čechy Č . Budějovice