1
masthead
Ročník padesátý třetl.
2
masthead
V Praze, v neděli 2. listopadu 1913.
Praha
4
article
rannt a večernt llety
předplácí se
V Praze v administranit
na měste
na čtvrt leta. . . 6 K —
s dvojí donáškou
a máste
na čtvrt lieata
ke
ve dliálkách“ , K so
na měsle
Poštou
a máslu.
na čtvrt ista . . . 9 K 60
s dvojí zásilk
na měsle
rz:
ne dtvrrto leta
Praha
5
article
Dnešní číslo pro Prahu i venkov
jest o 20 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu i venkov
jest o 20 stranách.
Příští číslo „Národních Listů“
vyjde v pondělí dne 3. listopadu
v obvyklou hodinu polední.
Praha
6
article
Na kom tu vina?
Na kom tu vina?
Zaznamenali jsme předevčírem zprávu
„Venkova“, kterak se ve Vídni klub če-
ských poslanců agrárních jednomyslně
usnesl na tom, že bude od nynějška
postupovati — samostatně. Což
neznamená nic více a nic méně, než
rozehodakonec t. zv. „společné-
ho klubu“, jenž byl před letními prázd-
ninami stranou agrární, stranou národních
sociálů a stranou „neodvislých“ tak náhle
beze všeho předchozího pojednání se stra-
nou naší ustaven, že se to vyjímalo jako taj-
ně připravená souhra dotčených tří stran
čítajících úhrnem 58 poslanců, kterou měla
býti naše strana v pravém slova smyslu
překvapena.
Přestali bychom na prostém konstato-
vání časného zániku formace tak podivně
počaté, kdyby nebyla se strany předsedy
klubu agrárního, p. Staňka, vina tohoto
tichého rozchodu „společného klubu“ sva-
lována částečně na hlavu naši. Podle ofi-
cielní vídeňské zprávy „Venkova“ ze dne
30. října podával totiž p. Staněk referát
pokusech předsednictva agrár. klubu, aby
přiměl ostatní strany (národ. svobodomy-
slnou a moravskou katolickou) k utvoření
jednotného klubu všech českých
poslanců na radě říšské. Při tom ujišťoval,
že bylo ve smyslu usnesení agrárního klubu
těmto ostatním stranám, zvláště pak stra-
ně mladočeské koncedováno vše, čehosi
přály a několikrát prý jim dáno ujištění, že
česká strana agrární přijme každé
stanovy a podrobí se každému rozhodnutí
tohoto jednotného sboru. Ale přes tuto
krajní ochotu strany agrární nesetkalo se
její úsilí o uskutečnění jednotného klubu
příznivým výsledkem, z čehož prý je „pa-
trno, že není na všech stranách potřebné-
ho porozumění a pochopení pro jednotný
postup českých řad.
Staněk
Vídeň
7
article
Klub agrární, bera to s politováním n
vědomí, usnesl se pak v důsledcích
toho, že bude postupovati samo-
statně, pozývaje při otázkách všenárod-
ních předsedy ostatních českých stran ke
společným poradám, aby aspoň od případu
k případu hleděl se docíliti jednotný po-
stup, ne-li všech, aspoň velké většiny če-
ských poslanců.
Denník strany agrární k tomu pak je-
ště přisypal trošku své ztuchlé soli, dodav
„Mladočeši pak zaujali takové stanovisko
z něhož bylo zřejmo, že sami si už předem
ruce zavázali a že tedy v této době nemo-
hou ani přistoupiti na utvoření jednot
ného českého klubu. Povýšilí svou vě
volebně-agitační nad zájem celoná-
rodní. Toť jsou ovšem fakta na výsos
smutná a povážlivá“, atd.
Neporozumí a nepochopí, tušíme, ani
žádný soudnější čtenář venkova, proč bylo
zapotřebí pohřbívat ten ustavený „společ-
ný klub“, čítavší na 58 poslanců, když se
již nepodařilo způsobit klub jednotný o 80
poslancích. Ale svádět vinu nezdaru na
„politování hodný“ nedostatek vlastene-
cké ukázněnosti při nás, na podřizován
zájmu celonárodního agitačně volebním
zájmům strany, toť křivda a nepravda, k
níž nelze pomlčet. Jak zní historie té snahy
po docílení jednotného klubu všech če-
ských poslanců dle skutečnosti a pravdy?
8
article
Počátek její jsme již stručně naznačili-
Před letními prázdninami předložen před-
sednictvem strany agrární našemu České-
mu klubu návrh stanov společné-
ho klubu poslanců českých na radě říš-
ské. Však dříve ještě, než mohly kluby jed-
notlivé zaujmout stanovisko, svolal agrárn
předseda p. Staněk schůzi všech českých
poslanců, do kteréž se také naši svobodo-
myslní poslanci dostavili.
Jediní moravští katolíci scházeli. Na
této schůzi však dostalo se našincům úžas-
ného překvapení: Aniž by dříve byli úmysl
svůj Českému klubu i jen slovem ohlásili.
zde na valné schůzi pojednou strany: ag-
rární, národně sociální a klub neodvislých
prohlásily, že na základě stano vk
jednotnému klubu přistupují
čímžklubtenjeustaven a chtějí-l
naši poslanci nějařé změny ve staňovách.
nechť vstoupí též do klubu a tam se změny
hledí domáhat.
Na toto stanovisko ovšem, kterým byl
postaveni před dokonaný skutek, naši
poslanci nepřistoupili, nýbrž prohlásili, že
celý tento postup není dosti loyální a že by
klub takto utvořený nemohl ani dlouho
potrvat, poněvadž nevznikl z vespolné
upřímnosti, nýbrž takovýmto překvapením
Na výzvu se strany agrární předložil pal
náš Český klub svoje návrhy na změ-
nu stanov, v nichž zdůraznil požadavek, že
musí býti společný klub utvořen pro všecky
případy nejen pro oposici, a že většině po-
drobiti se musí všechny strany také pro
všecky případy, ať si jde o politiku opo-
siční nebo oportunní, aby pro veškeré
eventuality byl zde blok 80 poslanců, s ni-
miž by se mohlo a musilo počítati.
Staněk
9
article
Průběhem jednání, potom nastavšího,
přístoupila sice strana agrární n
změny stanov námi žádané a prohlásila
také, že chce utvořiti společný klub pro
všecky případy. Za to však na změny námi
žádané nepřistoupily oba kluby
ostatní a také nedaly určitého a přímého
prohlášení, že má býti jednotný klub zříze
pro všecky případy.
Poslanci strany naší však musili trvati
na tomto svěm požadavku, poněvadž tvo-
řiti jednotný klub pouze na chvíli zname-
nalo předem oslabovati jeho význama
zlehčovati váhu české delegace pro případ
kdyby měla vstoupiti do nějaké
kombinace, ježto by se pak nemohlo
počítati než se zlomkem její.
O tyto věcné spory rozbfjela se mož-
nost utvoření jednotného klubu. „Společ-
ný“ pak onen klub, jenž byl, jak dotčeno,
utvořen na kvap před prázdninami a sklá-
dal se ze tří stran: agrární, nár. sociální
neodvislé, nemohl také ani změnit stanovy
po přání našeho klubu, poněvadž v něm
měla strana agrární pouze 37 poslanců z
58, ke změně stanov tedy sama o sobě bez
radikálů neměla předepsané dvoutřetino-
většiny. Onen společný 58členný klub ne-
byl však vůbec žádné akce schopen, po-
něvadž dle stanov k určování tak ti-
ky bylo vždy zapotřebí dvoutřetinové vět-
šiny a nemohlo býti tudíž docíleno taktiky
jiné než oposiční, leč by se byla k agrární-
kům přidala část radikálů.
10
article
V poslední době bylo dokonce mezi sa-
mými stranami tohoto společného klubu
sporno, zdali vůbec ještě existuje čili nic
A jestlíže posléz nyní agrárníci prohlásili
že budou na dále postupovat samostatně
tož konstatovali tím prostě, že před prázd-
ninami založený jimi společný klub pro ně
neexistuje, že berou své přihlášky k němu
zpět. Tak vzala za své formace, před níž
měli býti naši poslanci postaveni jako před
hotovou událost — přestala existovati dří-
ve než nastaly poměry, od nichž všechny
strany učinily závislé další jednání o utvo-
ření společného klubu. Bylo totíž Českým
klubem na poslední poradě předsednictva
výslovně uvedeno, že by se do-
poručovalo jednání odložiti, až
otázka maloruské obstruk ce
proti finančnímu plánu bude vy-
jasněna, poněvadž naše strana od po-
čátku prohlašovala, že uskutečnění
finančního plánubude ze všech
sil podporovati, a nemohla by se
podrobiti většině v jednotném klubu, kte-
rá by usnesla, že má býti finanční
plán potírán, poněvadž nechtěla ve-
řejnosti poskytnouti divadlo, aby část jed-
notného klubu rusínskou obstrukci podpo-
rovala, zatím co druhá ji potírá, event.
láme.
Tyto námitky byly ode všech stra
uznány a jednání odloženo do doby, až
vyjasní se na základě projektovaného vy-
jednávání vlády s Rusíny otázka jejich
obstrukce. Byly tedy důvody věcné, pro
které poslanci naši žádali odklad a my-
slíme, že usnesení agrárníků, kterým se
světa sprovodili společný klub, před
prázdninami narozený, spíše situac
proutvořeníjednotněho klubu
zlepšilo, poněvadž nestojí nyní jeho u-
tvoření v cestě stanovy, které z důvodů
věcných tvořily značnou překážku
11
title
Politický přehled.
12
article
Země české.
Země české.
Jednací řeč knížete Karla Schwarzenberga.
Čin nového pána na Orlíce, kterýmž ko
nečně manifestoval přislušenství svého rodu
k českému národu jako český kavalír zcel
nepochybně a nedvojsmyslně, zalezl německé-
mu tisku velmi důkladně pod nehty. Zejmén
vídeňská „N. Fr. Presse“ po několika mo
quantních poznámkách vminulých dnech in-
spirovala se včera k velice jizlivě zamýšlené-
mu druhému úvodníku proti zavedení vý
hradné češtiny jakožto jednacího a obcova-
cího jazyka ve správě schwarzenberských
panství orlické linie a proti slovům, jimiž po-
dle tradice nejmladší z knížat Karlů Schwar
zenbergů nastolil nový jazykový regiment,
ten smysl, že jest na něm, aby odstranil opo-
menutí svých předků, strpěvších až do nejno-
vější doby německou úřadní řeč v administra-
tivě knížecích statků. Je-li tomu tak, potom
kníže Karel neřekl nic jiného, leč že jeho rod
konečně plní zjevnou samozřejmo st
kterou jest zavázán sám sobě i národu,
k jejímuž provedení nedošlo jenom pouhou
setrvačností konservatismu. Bylo jeho nej-
přednější starostí, aby tuto povinnost splnil
hned po nastoupení svěřenství po svých
otcích. Takto se jeví tato událost nám vzdále-
ným podle toho, co o ní proniklo v tisku kní-
žeti blíže stojícím. A tu zrovna sensačně pů-
sobí, když „N. Fr. Presse“, připomínajíc kn-
žeti jeho nadšenou řeč před pomníkem jeho
praděda, vítěze lipského, v níž mluvil o po-
vinnostech vůči vlasti, vytýká mu.
Schwarzenberg
Karlů Schwar
Karel
Orlík
13
article
že hned osm dní po té ukázal, jak vysoké po-
nětí má o těchto povinnostech. Po zvyklém
mravu falšuje vídeňský list řeč knížete, uvá-
děje, že v Lipsku mluvil o povinnostech k ně-
mecké vlasti, kdežto prý „z Orlíku slyšíme
proklamaci české úřadní řeči, výtku předkům,
že těžké bezpráví dosud nesmířili a poslední
zbytek německého slova ze svých statků do-
sud neuklidili.“ V perfidii své oproti tomuto
knížecímu splnění povinnosti vůči české vla-
sti, rodu, který odvozuje svůj český půvo
od pánů z Růže, jde „N. Fr. Presse“ tak da-
leko, že mluví o lehkosti, s jakou prý „od
jádra němečtí šlechticové prohlašují se náhle
za přívržence českého státního práva a jak
z bojovníků v německých vojskách stávají se
bojovníci proti všemu, co znamená německou
kulturu a německý pojem o státu“. Tento vý-
rok v „N. Fr. Pr.“ vypadá jako rána vlastn
rukou po vlastních prostořekých ústech, ne-
boť kdyby nynější kníže na Orlíce chtěl v ně-
meckých pramenech hledati dokumenty
svého češství, nejvydatněji by mu k tomu po-
sloužila sama „N. Fr. Presse“, v jejíchž roční-
cích sotva bude kvartálu, ve kterém by ne-
byla i děda i otce jeho světu předváděla
Lipsko
Orlík
Francie
14
article
jako českého šlechtice par excellence. Zavá-
dí-li tedy nynější nástupce od „N. Fr. Presse
nejurputněji hanobených českých feudálů če-
štinu do administrativy statků, provedl by
nejen konsekvence z češství onoho svého
předchůdce, který prohlásil se českým vla-
stencem až do těch hrdel a statků, nýbrž
důsledky vlastního víc než dvacetiletého
tvrzení „N. Fr. Presse“ o jeho rodu. Praděd
jeho, který u Lipska vybojoval bitvu národů
proti francouzskému imperatoru, byl právě
tak málo Němcem jako jeho vnuk a pravnuk
kteří si svoje akademické hodnosti získali na
české universitě, jakmile se stala skutkem,
když se půjde po historické pravdě, ukáže
se, že pro osvobození Německa r. 1813 pro-
lito nesrovnatelně více slovanské krve než
německé, která byla spíše prolěvána po boku
francouzských orlů proti osvobozovatelům
Fakt, že u Lipska zvítězil slovanskými zá-
stupy český kníže podle válečného plánu če-
ského hraběte Radeckého z Radče, neutlač
ani oficielní historiografie pruská, ani ky-
klopská architektura lipského pomníku, z je-
hož okruhu vyloučeny byly o slavnosti — ra-
kouské uniformy.
Němec
Radecký
Lipsko
Německo
Radeč
15
article
Praděd řečníka od schwarzenberskéh
pomníku u Lipska psal své kněžně, jak „N. Fr
Presse“ uvádí, domů německy, v době, kdy je-
ště vůbec bylo psáno pramálo českých dopisů
jeho vnuk zavádí češtinu na svých statcích.
Nic jiného by se tím nestalo, leč že se český
vývoj knížecí rodiny opozdil o něco za vývo-
jem českého národa, což nynější kníže Karel
Schwarzenberg loyálně uznal, čině v této věci
nápravu.
Kníže Karel Schwarzenberg svým činem.
který nebyl dementován, provedl kus spra-
vedlnosti, s politováním, že už dávno nebyla
provedena, ani tato jeho slova nebyla vyvrá-
cena. Tento skutek bude mu tedy jistě velmi
dobře zaúčtován v paměti národa, máť on
této paměti ještě celou řadu položek, které
je mu dlužna česká šlechta, chce-li jí opravdu
slouti. Možno, že uvedení češtiny do správy
statků schwarzenberských jest znamením po-
čínajícího obratu v poměru české šlechty k ná-
I tyto všechny vybývající důsledky byly
by jen pouhou samozřejmostí, jejíž význam
pro platnost českého živlu v říši i zemi musila
by uznat i mysl co nejvýlučněji demokratická,
je-li českou a je-li jí vítán každý úspěch vol-
ného, ale nezadržitelného českého vývoje!
rodu.
Schwarzenberg
Lipsko
Francie Presse
16
article
V drobném prodejie
ranní disle * sobě . . ea e
večerni
aa de
Ve fliálkách na venkově
ranní číslo
vočerní
lnacráty
platí se hotové Bapřen
Předplacení a inserty přijlma
administrace v Marianské ul.,b
Tam nachůzejí se tež
redakce, čiskárna a expediue
„Národních Llstů
Eukopisy ze nevranejl
Z německého Volksratu.
V Lovosicích konala se předvčerejškem
schůze německého Volksratu, jíž se zúčastníl
také posl. Lodgman a rokováno o ní o záleži-
tostech dělnických knížek v německých ob-
cích, jimž doporučen pamětní spis posl. Lodg-
mana, vydaný k účelům co nejvydatnějšího
hrdlení českých uchazečů o knížky, dále byla
„podrobena zevrubnému rozhovoru agitace
české zemské komise pro ochranu dětí a mlá-
deže v německém jazykovém území, „kdež
činnost této komise nepochybně silně překáží
německým lapačům českých duší dětských.
Bylo usneseno „proti této akci zaujati stano-
visko a k tomu účelu zahájiti shodu s ústřed-
nou německých okresů“. Také o postupu
„pražských Čechů v záležitostech německé
školy libeňské bylo vysloveno nejostřejší roz-
bořčení“ — o třech, proti všemu německému
studu, právu a rozhodnutí zemských i okres-
ních školních rad zapečetěných českých ško-
lách v německém území nebylo ovšem v
Volksratu ani řeči. Jinak jest patrno, že ně-
mecký Volksrat v nouzi chytá mouchy, velký
projekt Tittův se zemským sněmem Němců
v Čechách uložen patrně k ledu.
Eukopisa
Lodgman
Lodg
Čecho
Němec
Lovosice
Čechy
17
article
Kníže Thun budoucí předseda panské sně-
movny?
Tak zní lákavý nadpis soukromé telefoni-
cké zprávy „Pr. Tagblattu“ z Vídně. Presi-
dent panské sněmovny kníže Windischgrätz.
jenž od smrti svého syna předsednictvo sně-
movny už nevykonává, zamýšlí prý i v bu-
doucnosti tak se zachovati. Prozatím prý se
nepomýšlí na formální resignaci, ale kdyby
mělo dojíti na změnu v místodržitelství krá-
lovství Českého — dí „Pr. T.“ — vyhlednut
kníže Thun jakožto předseda pravice této sně-
movny za nástupce knížete Windischgrätze.
Prozatím se touto vyhlídkou těší výhradně
příznivci knížete Thuna v Čechách.
„N. Fr. Presse“ připomíná k této zprávě,
že pověst o nástupnictví knížete Thuna po
knížeti Windischgrätzovi v presidiu panské
sněmovny skutečně vznikla v pražských
politických kruzích, kterýmžto zjl-
štěním dostává se náležitého zabarvení té
okolnosti, že si tuto kombinaci dává „Prag
Tagbl.“ soukromě telefonovati z Vídně. Jinak
uvádí ji sama „N. Fr. Pr.“ na pravou míru do-
datkem: Prozatim nepokládá se změna
ve správě pražského místodržítelství za aktu-
ální i má se za to, že nové obsazení předsed-
nictva panské sněmovny nelze pro nejbližšl
dobu očekávati.
Thun
Windischgrätz
Vídeň
Čechy
Francie
Praga Tagblishing
18
article
Z Moravy
Dne 28. října 1913.
Morava
19
article
(Vlastizrádcil — Úsobrno.)
Na usnesení v Národní radě moravské o nut-
nosti porady, jež vedla by k vyjasnění poměrů.
které dnes v tisku zavládly proti menšinovým orga-
nisacím obranným, a hlavně v tisku klerikálním
proti národním jednotám, ozval se krejcarový den-
ní list strany křesťansko-sociální úvodníkem,v
němž mimo jiné píše: „Kdykoliv poukážeme my na
vlastizrádnou činnost nápodních jednot a So-
kola, při čemž vždy uvádíme zjištěná faktaa
neobviňujeme bez důkazů, jak je to zvykem po-
krokářů, fňukají kokrokáří ihned o rozbíjení
šiků národnich, všenárodních institucí a vo-
lají na nás národní radu. Nebojíme se nikte-
rak této instituce. Sneseme-li před ni zdrcující ma-
teriál o strannickém řádění Sokola a národ-
ních jednot proti našim lidem, příslušníkům
českého národa, pak netoliko Národní rada, nýbrž
i každá jiná instituce, která se bude říditi jen ci-
tem spravedlnosti a nedá na svůj úsudek působitl
strannickou protiklerikální záští, musí dáti svě-
dectví, že nynější činnost Sokola a národních jed-
not je vlastizrádnou.“ Tak se píše, bez důka zu.
Ani jeden důkaz o vlastizrádě nebyl dosu
uveřejněn. Tak paušálně se všecky ná-
rodní j ednoty prohlašují za vlastizrádnél
Sokol
Úsobrno
strana křesťanskýsociální úvodník
český národ
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 31. října.
— (Kronika.) Máme každý svoji radu
a pomoc, jak národ nejlépe oblažit. Jední přejí
si národ statečný, jiní vzdělaný, třetí zbožný
opět jiní radí, aby národ především hleděl
zbohatnout. Cesty mohou býti rozličné! Pan
ředitel Procházka si přeje, abychom všichni
spořili. Založil spolek Střádalů, jenž působ
velmi blahodárně. Není však spolek dosud
čím by mohl být. Kdyby všechen národ příja
zásadu spořivosti, jaká bychom to byli vel-
mocl
A pravý apoštol idey obrací se občas
k veřejnosti se svými kázaníčky.
Onehdy zahřímal do našeho svědomí:
— Víte-li, kde je kořen všeho neštěstí?
Většina domácí půdy nalézá se v rukou ci-
zích. Nebude lépe, dokud půda nebude opět
v rukou národa. Milujte rodnou půdu! Kdo
miluje vlast, snaží se získat a zachovat její
sa v
půduk...
A hned na ručest přesné číslice,
Historik vypravuje, jak bylo po veliké
pohromě, která stihla národ před třemi sty
lety. Z pokuty válečné sebrán tenkrát šlechtě
české a městům 491 velký statek. Z toho sa-
mo 275 panství obsáhalo výměrné plochy
plné 4 všeho království. Co následovalo, bylo
přirozeno, Národ zbaven své půdy upadl v
porobu, hmotnou i duchovnou. Dodnes cítíme
následky. Dodnes nevzpamatoval se národ
z pohromy, dodnes většina domácí půdy na-
lézá se v cizích rukou.
— Přejete si vrátit národu starou moc
slávu? Jediná cesta k tomu vede: učinit ná-
rod opět vlastníkem svého maje tkul
Je to veliké slovo. Měli byste sto chuti
je uskutečnit.
Jakým způsobem provésti tak velkolepou
nápravu poměrů? Tolik je zřejmo: třeba ten
dávný majetek národa dnešním jeho majite-
lům — odkoupit.
A k tomu je třeba peněz.
Procházka
Praha
21
article
Penízel Moc nad všecky moci. Mocí vá-
lečnou byla národu půda kdysi odcizena, moc
peněžitou možno odčinit bezpráví a uvést ná-
rod zase v jeho právo. V penězích je obrodná
síla. Síla všech sil. Je v nich vítězství práva
spravedlnosti, světla a pravdy.
Jen potřebných peněz získatí
Kolik bude jich asi třeba?
Pravda, dvě třetiny české půdy neopa
tříš za babku. Historik konfiskací pobělohor-
ských, Tomáš Bílek, vypočetl hodnotu zabra-
ných statků na 1200 milionů dnešních peněz
To není maličkost.
Nezbývá, než vzít na slovo odborníky.
Na štěstí autor povzbudného slova“) je
sám národní hospodář povoláním, býval ředi-
telem velkého peněžního ústavu.
Není proto nikterak na rozpacích.
— Kde vzít peníze? Cením úspornou sílu
národa na 300 milionů ročně. Jen desátá část
té sumy obrácena na výkup české půdy! Jaký
by to znamenalo pokrok v našich poměrech
za krátkých deset roků
Není pochyby, silná idea! Za deset roků
tři sta! Za čtyřikrát deset roků? či je to tak
dlouho v životě národa? A všecek ztracený
majetek byl by národu vrácen.
Vskutku, velkolepý bitevní plán. A vlast-
ně přímo vítězný pochod síly, která nezná
překážek, nezná nemožností a všeho dosáhne
cokoliv si vytkla, ta neodolná, podmaňující
čarovná síla — národních úspor.
Bílek
22
article
Slibné heslo! A kde číti úspěch, hned se
hlásí účastníci
— Dávno hlásáme: především, hospodář-
sky sílit! Třeba pracovat ke blahobytu národa
Bohatý národ, silný národ! .
Pamatujete, vskutku. Ode dávna ozývá
se to hospodářské heslo. Třeba bohatnouti
Co tedy? Bohatnout nebo spořit? Spoři
a bohatnout, není-li vlastně totéž? Kdo p
blahobytu touží, chce zbohatnout. A kdo zbo
) Láska k půdě, nejlepší obrana vlasti.
hatl, je mocný. A mocný mnoho může. Kdyby-
chom byli národem mocných ...
Jenže, tu je háček
Byli už mezi námi takoví. Podařilo se jim
zbohatli. A když měli v rukou moc, což byla
národu platna? Nevzpomněli na něj. Snad an
nemohli. Byli tak zaujatí svým úsilím p
blahobytu, tak to zabralo všecku jejich mysl
všechen cit a rozum, že pro jiné myšlenky
v hlavě a srdci nezbylo už náista.
A jaký div! Touha po blahobytu, vlastně
touha po požitku. Svět a život skytají tolik
forem a možností, ukájet svoje touhy, že sám
výběr je těžký. Než se nadáš, zatočí se t
hlava. A když se zatočí hlava, vyvádí člověk
největší nesmysly. Měli jsme mílionáře, kteř
svého majetku ani neužili. A když konečně
chtěli něčeho užiti po své chuti, zařídili se
tak, že zase o všecko přišli. Jiní zanechali ma-
jetek rodině, ale rodinu vychovali tak chytře
že všecko rozházela, co rodiče nahromadili
Věc národa jim ani nepřipadla. Třetí dokonc
tak krásně postupovali, že na konec všechen
jejich majetek přešel do — nepřátelských
rukou
Bohatnout! Ošemetné heslo.
— A/ spořit? Není-li vlastně také bohat-
nout? Skládat krejcar ke krejcaru, zlatku ke
zlatce, nepřát si, nemyslet na nic, než na to
co bude, až tak bude hodně pohromadě, celo
jmění, celé — bohatství?
23
article
Bohatství, jako bohatstvíl
A přec to není jedno! Jsou boháči také
ušlechtilého smýšlení. Celé jmění uchovali ná-
rodu, věnovali je velkým ideám.
— A to byli právě takoví, co škrtili, sa-
mi se nuzovali, krejcar obraceli ..
Jisto je, nedá se věc vyřídit pouhý
heslem. Jenom zbohatnout, nestačí. Jako
vždy, sejde vše na způsobu, jak? Z pravidla
myslet na bohatství rodí myšlenku, zbohatnou
co možná lehce. Bez veliké námahy. Přijít
tak nějak k bohatství, jako se přichází k ji-
ným věcem, náhodou, nenadějky. Narodit se
bohatým, zdědit, vyhrát bohatství. Dostat vše
hotové a potom uvádět ve skutek své s ny.
— Kdybych byl bohatým, vím, co byc
udělal.
A každý máme pro ten případ přichystá
ny své plány. Velkolepé, rozumí se. Provádí-
me stavby, zařizujeme podniky, závody, ústa-
vy. Obracíme svět na ruby. Jsme knížecky
velkomyslní. Obohacujeme vlast, celý náro
na vyšší úroveň života pozvedáme. Má to vše
cko jen jedinou slabou stránku. My všichni
kdo jsme takto národ a lidstvo za svých snů
oblažovali, nikdy k žádnému bohatství — ne-
přícházíme.
A přece by bylo dobře, aby národ k ně-
mu přišel. A když příjde, aby věděl, jak s ním
naložit. Aby nepřišel do nesnází, jak svého
bohatství užít! Neboť užívat bohatství, užívat
moci, která je s ním spojena, je vlastní — ve-
liké umění. Svědčí o tom dnešní zkušenost ti-
síců a tisíců nešťastníků, kterým bohatství sice
spadlo do klína, leč, kteří toho umění ne-
byli schopní. Každé umění předpokládá svoj
schopnost, svoji sílu a dovednost.
A tu přichází muž se svým kázáníčkem
—Střádat! Vlastně — strádat, odpírat si
cvičit svoji sílu, vychovávat se ...
24
article
Heslo nejen hospodářské, ale zároveř
mravní, idejně výchovné. Kdo uspořil jmě-
ní, naučil se krotit své žádosti a vášně. A kdo
sebe zkrotil, nabyl schopnost ovládat také —
jiné síly.
Na tom záleží.
Nevíte, jak silný je dnes Spolek Střádalů
Kolik as členů čítá? Snad několik set, nebo
tisíc dokonce? Působí blahodárně, členstva bu-
de mu jen přibývati, neboť myšlenka jeho je
silna. Něco však je neméně jisto. Kdyby idea
spolku byla sebe vznešenější, nikdy na ni ne-
přistoupí — celý národ. Všickni nestanou se ni-
kdy boháči, ani nebudou všickní spořit. Ne-
stanou se, protože nelnohou, nemají potřebné
schopnosti. Není každému dáno, aby zbohatl
ještě méně dáno, aby v bohatství dovedl žít.
Někdo má schopnosti více, někdo méně, někdo
docela nic. Tak je vše rozděleno v životě, Ně-
kdo se narodí umělcem, někdo vynálezcem
nebo vojevůdcem, někdo střádalem. Mnoho-
tvárnost věcí a schopností dodává životu te-
prve půvabu. Ani by nebyl život možný, kdyby
všickni chtěli a měli střádat a jen střádat. Kdo
pak by v nesčíslných oborech měl pracovat.
pastvy a pochoutky pro všecky možné smysly
upravovat, umělecké výrobky, dráždidla a lá-
kadla všeho druhu hotovit, kdyby nebylo ni-
koho, kdo by ty vzácné výkony také platil
výrobky kupoval? Ani by to nebylo hezké.
kdyby všickni chtěli tak jednotvárně škudlit.
spolek střádal
25
article
Ba, ztratilo by na konec všecku svoji cenu. Je
s tím, jako se vší ctností, která je potud vzácna
pokud je obklopena slabostmí a neřestmi. Kdy-
by všickni lidé od narození byli andělé, kdyby
nám všem nebylo podnikat teprv těžký zápas
se hříchem, zač by všecka ctnost stála? Byla
by výkonem automatů. Ctnost je síla. A silák
jenom mezi slabochy nabývá pravého významu
a úcty.
Také střádalové jsou siláci. Hotoví se po-
skytnout ukázku své síly na odiv světu, až
chvíle nadejde. A spolek střádalů nabádá,
cvičí a vychovává vzácnou sílu. Ctihodný spo-
lek! Je v zájmu národa, aby dílo jeho co nel-
lépe se dařilo, aby kol jeho praporu soustředil
co největší počet jedinců. Není možno, aby do
svého tábora převedl celý národ, ale rozhodně
by svědčilo úkolu, kdyby u sebe shrnoval vše.
cokoliv je v národě od přírody nadáno zvláštní
onou silou, na které záleží a kterou jen třeb
cvičit, aby konala své divy.
Kolik je asi lidiček ve společnosti, aby
měli schopnost zahořet krásnou ideou? Řekně-
te, jenom pět ze sta. Ty třeba všecky získat,
třeba je vypátrat, dopracovat se k nim, třeba
probudit a vychovat jejich schopnost. Ejhle.
úkol spolku! Velkolepá rekrutýrka. Pět ze sta,
z tisíce padesát schopných. A z tisíce tisíců?
Považte, z národa sedmi milionů, jenom
jediný milion že jsou osoby svéprávné. A z těch
pět ze sta, tedy plných 50.000 je těch, na které
spolek plným právem smí počítat. Padesát ti-