2
masthead
NARODNI LISTY.
3
masthead
2. listopadu 1913. Číslo 301.
4
article
Ale laskaví čtenářové, to, co mi líčila.
bájila a vyprávěla na Kamenci, ta gesta.
úsměvy, to blahem zářící oko, to byl jeden
z nejkrásnějších momentů mého života.
5
article
Psova smrt.
Psova smrt.
Z knihy „V městečku“. Napsal Charles Louis
Philippe. Přeložila Vojtěška Vaněčko vá.
Pavel zajisté nehledal knihy, když z
knihovnou našel pušku. Chodil po domě, kdyi
nebylo otce doma; chtěl se vydati na dobro-
družství a skončil tímto objevem. Jinak byl
by možná ještě nalezl knihy. Ode dávna
věděl, kde je krabice s náboji: byla na krbu
Již několikrát měl chut vhoditi ji do ohně
aby spatřil, co by pak nastalo.
Co však měl počiti s puškou? Byl by moh
učiniti něco zcela přirozeného. Byl by se moh
baviti v zahradě střílením ptáků, ale ku-
chařka nebo sluha by to byli zpozorovalí
udali tatínkovi, který by ho byl do večera za-
vřel na klíč do jeho pokoje, aby tam vykona
své úlohy a naučil se svým lekcím. Odešel
tedy Pavel do kolny. První výstřel, jejž vy-
pálil, vnikl do krytu vozového. Způsobil di-
rečku, již skoro ani nebylo viděti. Vystřeli
tedy po druhé a to do zdí. Odloupl se veliký
kus omítky.
Potom vykonal Pavel to, proč vlastně
stálo za to míti pušku; otevřel dvéře kolny.
Jen na silnici, jen v životě může dobrý střele
osvědčiti svou dovednost. Byl tu na příklac
kohout na věži kostelní nebo socha Bohoro-
dičky ve výklenku na náměstí, nazvaněm
Carré de la Bonne-Dame; ke kostelu všal
bylo daleko a náměstí kolem kostela. Šťastnou
náhodou se objevil starý Zidore, kupec krá-
ličích koží. Měl nasazený starý cylindr a ku-
poval králičí kůže.
Pavlův nápad, aby totiž ze svého úkrytu
nevystupoval a jednou ranou prostřelil klo-
bouk starého Zidora, byl výborný. Jak by asi
křičel, ubožák, kdyby viděl kolem své hlavy
letěti kulku! Pavlovi však štěstí nepřálo:
okamžiku, kdy přiložil pušku k líci, vstoupí
starý Zidor do jednoho domu.
Charles
Louis
Philipp
Vojtěšek
Pavel
Carré
Pavlův
le Bonn
Dame
6
article
Místo něho však ihned se na ulici objevil
pes pana Oliviera. Tento pes byl zvíře po-
divné. Majitelé jeho zkoušeli ho vycvičiti
různě: na psa honícího nebo hlídače. On však
nikdy nesvolil k jakémukoliv výcvíku. Ra-
ději probíhal ulice města a byl všude, kde jen
pes může býti. Cestaři ho nenáviděli k smrti.
neboť vypadal, jakoby na ně dozíral, když od-
váželi hromady smetí. Celý den byl na no-
hou. Lidé, kteří by nebyli věděli, že jeto
pes, byli by se snadno mohli domnívati, že
je to koník. Střihal ušima.
Pes pana Oliviera by byl rozhodně lépe
udělal, kdyby se byl také jednou zastavil, aby
byl Pavel naň mohl namířiti řádně. Pavel mu
chtěl jen ucho prostřeliti a pak ho slyšet výti.
Pes by nebyl věděl, odkud rána přišla a byl
by utekl do polí. Pošetilé zvířel Pavel přece
myslil, že namířil na jeho ucho, když vystřelil.
Pes to zavinil, snad právě pohnul hlavou.
Zvířata nedovedou dobře pochopiti, co s
s nimi děje. Pes pana Oliviera hleděl do
křoví, když ho kulka zasáhla. Dozajistasi
myslil, že se ve křoví cosi děje, neboť se
k němu rozběhl. Běžel příkopem a nenalez-
nuv, čeho hledal, těkal po několik vteřin ko-
lem sebe. Nohy mu počaly klesati a ještě če-
nichal.
Pavel neobyčejně spěšně zavřel dvéře
kolny a uložil puškui náboje na místo. Pak
rovnou vystoupil do svého pokoje. Měl se na-
učiti do zeměpisné hodiny o Americe. Vě-
noval své úloze všechen potřebný čas. Jelikož
měl tupou hlavu, tiskl obě pěsti do čela.
A když jeho otec, jenž byl lékařem, vykonal
svoje ranní návštěvy a zasedl k obědu, mu-
sili Pavla k němu dokonce volati.
Seběhl se schodů, vyzývavě mávaje kni-
hou a spatřiv svého otce, z dálky již naň vo-
„Tatínku, mám ti odříkat svou úlohu?
Olivier
Pavel
Běžel
Noha
7
article
Otec byl tou měrou překvapen, že neza-
sedal ani za stůl. Pavel uměl svou lekci do
slova. Otec byl nucen říci mu:
„Vidíš, Pavle, že nejsi hloupější než druzí
Neumiš-li lépe svých úloh, je to jenom proto,
že se ti nechce. Poslyš, co ti povím. Budeš-l
po celý měsíc tak pilný, jako dnes, koupím
ti kolo, abys se mohl o prázdninách pro-
jížděti.“
Asi o půl jedné odpoledne odvázala stará
Blaise kozu, vyvedla ji z chléva a zavedla ji.
jelikož pro stáří své daleko choditi nemohla,
do uličky naproti kolně pana doktora Pellis-
siera. Tam mohla koza v klidu spásti listi
křovin a stará Blaise mohla usednouti ve stínu
na pokraj přikopu. Stará Blaise pletla pun-
čochy. Proč jen, Bože můj, ty punčochy pletla?
Vždyť jich měla v almaře více než jich mohla
donosit. Měla radost, když jí vlny ubývaloa
pak člověk stářím hloupne. Každého dnesi
toto opakovala a kazila si tím radost, kterou
by byla jinak měla z pletení punčoch. To byla
její koza chytřejší než ona: namáhala-li se
kdy, bylo to jen pro žrádlo. Zvířata jsou tak
nezručna přes to, že mají čtyři nohy. Lezou
sice lépe než my, ale poněvadž nemají rukou,
musí si pomáhati hlavou jako my rukama.
Jedné věci stará Blaise nikdy pochopiti ne-
dovedla: že si koza nepopíchá tlamu uvnitř.
kouše-li bodláčí.
Pavel
sierra
Bož
8
article
Pojednou se zdálo, že má koza světlý
okamžik. Místo, aby se postavila na zadní
nohy, natahovala krk a marně se namáhala
dosáhnouti listí, ztichla v příkopě a spásala
trávu vypučelou na velikém, černém kameni,
jejž tam bylo lze viděti. Měla pravdu, travička
je ještě jemnější než listí. Stará Blaise tu
věc schvalovala své koze tou měrou, že se
zvedla, aby ji pobídla k větší zmužilosti.
Jak byla ovšem překvapena! Nedala-li se
do řeči, bylo to jedině proto, že tu nebylo ni-
koho, kdo by ji vyslechl. Koza se chystala
spásti mrtvého psa. Není nikdy radno spustiti
dobytek s očí. Jinak by se mohl otráviti hni-
jícím masem. Říká se síce, že se koza živí
travou, ale to je prostě proto, že jim nedává-
me masa.
Stará Blaíse se však na svou kozu ne-
málo hněvala. Naučí ji požírati psy. Notně jí
kopla do boku a táhla dále. Potkavši na sil-
nici pocestného, řekla:
lal:
„Poslouchejte, tady v příkopě leží mrtvý
Velmi brzy se všichni dověděli, že to byl
pes pana Oliviera, Řekli to jeho sluhovi, jenž
pes.
právě hovořil se služkou pana Fouvarta, no-
táře, kterou si mínil vziti. Odešel od ní, ani jí
nedav „s pánembohem“, dokazuje jí lím, že
má radějí psa než svou budoucí ženu.
Pes ležel v příkopě nehýbaje se. Sluha se
neodvážil ohledati ho, je-li mrtev. Vzal ho
do náručí jako raněného. Hlava psova ležela
opřena o rameno muže: schýlil-li se poněkud
dotýkala se jeho tváře. Pes si dal všecko l-
biti jako dítě. Když se sluha vrátil domů, div.
že nepoložil psa na postel. Položil ho na stůl
a pak učinil něco, co nikdy sluhové nedělá-
vají: zavolal pana Oliviera; on musil přijíti.
Olivier
Fouvart
9
article
Pak se poznalo, že pes je mrtev. Krev vy-
tékala z díry, kterou měl v hlavě. Panu
Olivierovi, malému, veselému a obtloustlému
muži zalily se oči slzami. Sluha však se bolu
svému nepodal. Napřímil se jako svíce a roz-
hlédl se kolem sebe po pokoji. Pak pokročil
ke dveřím, otevřel je a vyšel na ulici. Vdechi
pozorně vzduch na všech čtyřech světových
stranách. Na východě zdálo se, že větří zlo-
čin. Hodnou chvíli nepromluvil ani slova, aby
se ujistil, že se nemýlí. Potom náležitě vše
prozkoumav, vyměřiv, porovnav, nepochybo-
val více a zvolal:
„Nikdo jiný to nebyl než Pavel Pellis-
sierův.
Rázně užíl všech prostředků zákonem
dovolených a čtvrt hodiny později vešel k
panu Pellissieroví, provázen strážmistrem
Graventoutem a četníkem Bellotem, kteří měl
po boku šavli a v pasech revolvery.
Pavel byl v ordinačním pokoji u svéh
otce; u stolku učil se s horlivostí, jaksi s vý-
čitkami svědomi nad často promrhaným ča-
sem, své úloze na dějepisnou hodinu. Pan
Pellissier se velice rozhněval:
„Tedy všeho zla, co se v celém kraji páše
všeho je vinen můj syní“
Četníci již odcházeli s nepořízenou a rov-
něž sluha, jenž právě nabyl zkušenosti, jak se
někdy člověk v životě může klamati; nebot
pan Pellissier horlil neobyčejně hlasitě. Vše
bylo skončeno, otevírali již dvéře. Pavla se
zmocnil pocit, podobný závrati. Nikdo se ho
už po ničem neptal, spravedlnost a zákon pro-
hlásily před ním jeho nevinu; on však se bál
oné spravedlnosti a onoho zákona, jež opu-
stivše nás, odcházejí do jakýchsi tajemných
míst nám neznámých. Možná, že budou nai
čekati někde na silnici. Nemohl je nechat ode-
jít, neboť jinak by nikdy nenabyl jistoty
tom, co by se mu dnes nebo zítra v životě
mohlo přihodit. Odvážil se smělého skoku do
neznáma. Otec musil přivolati četníky, nebot
Pavel se přiznal ke všemu.
Olivier
Pavel Pellis
Pellissierový
Graventout
Pavel
Pellissier
Bellot
10
article
Pan Pellissier řekl-
„Jen ho zavřetel
Pavlovi bylo projíti městem. Čelníci ho
drželi každý za jednu ruku, aby všechen svět
viděl, že ho odvádějí. Zavřeli ho do basy.
V první chvíli si věděl rady. Kopal do dveři.
aby se rozletěly. Vždyť se naučil své úloze
o Americe. Chtěl vzíti nohy na ramena
prchnouti do polí, pak přeplaviti Atlantický
oceán a v Americe vstoupiti do služby jako
plavčík na palubu některého parníku. Kdys
se unavil a poznal, že dvéře nepovolí, svlékl
kabát, vystoupil na lavici a připevníl svoje
šle na hřebík. Chtěl se oběsiti.
Bylo by k tomu došlo, kdyby nebyli
vešli četníci. Strážmistr Graventout vyťal mu
několik notných poličků a kopl ho několikrjt
do zadní části těla; pak ho odvedl zase domů.
Nebylo již možno poslati ho na gymnasium
neboť první běh školní dávno již začal. Ote
ho dal do pensionátu k řediteli školy, popro-
siv ho, aby mu ničeho nepromijel a nikdy an
ve čtvrtek, ani v neděli by ho nedovolil na
procházku.
Pellissier
Pavel
Graventout
Amerika
11
article
Rudá záclona.
Rudá záclona.
Z knihy „Sommer“ od Amalie Skramově
přeložil H. Hackensehmi ed.
Co měla nyní dělati s tímto ukrutně čer
veným flórem?
Kterak jen mohlo se státi, že koupila ta-
kovou věc?
V krámě, když stála a ptala se na cenu
této červené, křiklavé látky, pomyslila si-
Vždyť přece už ta barva jest jedovatá, co
chceš s tím? Bude ti zle, když jenom pohléd-
neš na ni, a přímo zapáchá ta látka umrlčinou.
Ale přece ji musila koupiti.
Potřebovala velikou ochrannou zdvihací
záclonu před široké okno ve svém vlastním
pokojíku, když seděla a pracovala a chtěla
zabrániti přímé sluneční záři a příliš ostrému
dennímu světlu. A ta měla býti průhledná.
Svinovací záclona působila přílišné šero. Až
tam zavěsí tento řídký flór, bude to přece
hezké. Mírný růžový nádech zbarví polo-
světlo v pokojiku.
Jen neřekne-li zase její muž: „Pfuj, u dá-
bla! Je tohle pekelná barva, vskutku; je pří-
mo nebezpečná ohněm.“ Na to právě myslila.
když šla nesouc balík s červeným flórem
domů.
Ale její muž zvolal vskutku na vlae
totéž, když ji uzřel zabývající se právě obru-
bováním záclony.
A zrovna to bude hezké — tvrdila. Velko
lepé, náladové, teplé. A co mu horlivě vyklá
Sommer
Skramův
12
article
dala, jak rozkošně teprv se bude vyjímati,
bude viseti na svém místě, opět pocítila
mrtvolný zápach, který, jak se zdálo, vystu-
poval z jasné, ohnivě rudé látky mezi jejím
rukama.
Skutečněl Vyjímal se opravdu ďábelsky
když byl zavěšen před její okno.
Potom jej opět sundala a zkoušela umí-
stiti jej po řadě ve všech pokojích. Nicméně
dojem bylsvšude tentýž. Netrvalo dlouho
rudý flor musil být opět sundán a odstraněn.
Nejen že její muž, kdykoli jej uzřel na
novém místě a novým způsobem upravený
spustil zoufale hlavu nazad a bělmo očí obra-
cel vzhůru, nýbrž protože též ona sama shle-
dávala jej nyní šeredným a nemožným.
Konečně ustoupila už tedy od něho. Uči-
nila tak se žalostí. Neboť byla tak neoblomná
ve svém tvrzení a doufání, že přece upraví
z něho něco znamenitého, jenom až ve šťast-
ném okamžiku přijde jí světlá myšlenka.
Přehodila jej na zástěnu ke kamnům se
slabým pokusem, aby jej upravila poněkud
dekorativně. Neboť aby jej schovala někam
do zásuvky, k tomu se přece nemohla od-
hodlati.
Její muž jí se smíchem gratuloval, že se
ho konečně zřekla. Ona však toliko při-
kývla s těšivým výrazem a ujišťovala, že je
to pouze prozatímně. Rudé zácloně že zajisté
ještě se podaří, aby se konečně „uplatnila“
Za několik dní potom ležela jednoho rána
na své posteli mrtva. Smrt přišla tak tiše a
nenadále, že její muž, který spal na vedlejší
posteli, nic netušil, když vstal a oblékal se.
Konečně vzbudilo v něm podiv absolutní
ticho na ženině posteli. Nahlédl za závěsy ..
13
article
„Nyní jsme paní umyly. Do čeho ji máme
obléci?“ Byla to stará služka, která se takto
ptala. Vešla tiše do obývacího pokoje, kde
seděl muž shroucen na křesle.
„Nu, když má býti paní spálena, tedy
myslím, že její noční šaty budou dost dobré,
pokračovala stará služka. „Něco jiného by
bylo, kdyby paní měla býti pohřbena.
Zavrtěl slabě hlavou a pokynem ruky da
jí na srozuměnou, aby odešla.
„lnu, což je to všecko platno, milost
pane,“ prohodila ještě po chvilce — „pan
přece musí být řádně ustrojena.
Pomalu vstal a rozhlédl se vůkol těkavě
Tu padl jeho pohled na rudou draperii, která
visela na zástěně u kamen.
„Zaviňte ji do tohoto,“ řekl s těžkým ja-
zykem a ukázal na záclonu. Potom sklesl opě
do lenošky.
14
article
„Nepřeje si milostpán ještě viděti paní
dřív než přijdou a vynesou ji?“ Opět to byla
ta stará služka. „Nyní jest paní už hotova ve
jménu Ježíše.“
Za malou chvili potom stanul nad mrtvo-
lou.
Ležela na bílé posteli, zavinuta od hlavy
až dolů do rudé záclony, která halila její štíhlé
tělo jako široký pytel, plný záhybů. Nad hla-
vou a v nohou byl červený flór sdrhnut do-
hromady a ovinut bílou hedvábnou stuhou.
která byla zavázána v malé, úhledné mašle.
Hlava její ležela poněkud na stranu a hnědé
vlasy byly u uší ztuha zapleteny a podstrčeny
pod týl.
Stál a pozoroval ji. Nikdy by nebyl po-
myslil, že mrtvá může vypadati tak krásně
Tak měkce a klidně tu ležela. Výraz obličeje
byl mírný a pokojný, a tělo zdálo se slab
zardělé životním teplem. Ale to asi způsobil
silná barva té jasné látky.
Tedy přece jen měla pravdu. Rudá zá-
elona konečně přece „se uplatnila“
Vzlykaje bez hlasu stál nad ní. Pojednou
objevii značně velikou kovově zelenou mou-
chu, která lezla po jejích prsou pod rudým
závojem. Ta musila být odstraněna. Musila
Ona, která měla vždy tak živý odpor pro
mouchám a hmyzu všeho druhu. Ale kterak
měl chytiti tu mouchu? Mohl ovšem sáhnout
na ni svými prsty a zamáčknouti ji, ale potom
by měla tuto mršinu na svém ubohém, milém
Ale mohl by proříznouti otvor do flóru —
vzal svůj nožik a sehnul se nad mrtvou.
Umrlčí puch vystupoval k němu ze zá-
hybů rudé záclony.
těle.
Ježíš
21
article
Při chřipce, záduše a plicních
chorobách je Sirolin „Roche
nepostrádatelným pomocným prostředkem, posilujícím plíce
a celkový organismus. Sirolin „Roche“ chutná výborněa
hodí se zvláště k ochranné léčbě. Všechny lékárny mají
Sirolin „Roche“ na skladě.
Drobné zprávy z cizlny. Nový York. Mistr
Důras hrál v Manhattan Chess Clubu 3 vážné
portie s Kupebikem; 2 vyhrál, 1 prohrál. S Mar-
shailem malch prohrál. — Telegrafický
match Johannesbourgh-Liverpool'skon-
čil nerozhodně; obé partie byly remis. — Viden.
V matchi Spielmanu-Tartakover jest ko-
nečný stav: Spielmann 51/4. Tartakover 214.
— Lipsko. V německém nacionálním
turaaji dobyl I. cenya titulu mistra Schach-
bundu dr. Antze-Bremy 51/2 výhrami z 11 partií.
H Zimmer-Limbach 8. III —IV. v. Hennig a dr. Va-
lentiner 712. V. M. Blümich 61/2. VI. B. Nagel 6. VIl.
E. Wiegand 5. VIII. R. Kübo 41/2 atd. Leonhar i
vyhrál s Lovckym match + 5 — 1 = 1. — Berlín.
Při známé katastrofě vzducholodi Zeppelinovy »L.. 2
zahynul také korvetní kapitán v. Behnisch
účastník hlavního turnaje ve Vratislavi.
Důras
Spielmann
Antz
Brem
Virginie
Blümich
B Nagel
E Wiegand
Zeppelinův
Nová York
Mar
Liverpool
Lipsko
Schach
H Zimmer
Berlín
Vratislav
Roche
Manhattan Ness klub
29
article
Kešení úloh.
Čís. 924. K. Traxler. Bilý: Kgš. Da5, Je5, f
P12, černý: Ke4, Ja4. Pa6, b7, e2, g7. h6. Ma
ve 4 tazích. 1. Jf8—c6 b5 2. De7 o 3. Det-
atd. 2. — Jb6 (c3, bz) 3. De5 atd. 1. — h5 2
Dd2 KXe5 3. J25 atd. 1. — e1J 2. Je7 Kd4 3
Db4+ atd. 2. Jel oo. 3. Dd5+ atd. 2. — Jb6 3
DXel+ atd. Ostatní snadné.
Čis. 925. J. Cumpe. B: Kb2, Del, Vd3, Sb5.
Je7, 15, Pa2, b3, Č: Kc5. Ja1, c2, Pb4, b5; Samo-
mat ve 3 tazích. 1. Kb2—b1 JXb3 2. Vo3+ bxcm
Da3+ atd.
Čís. 926. 1. Sd4—c3 g5 2. VXg5 atd. 1. —
KXe5 2. VXdé atd. 1. KXe6, 2. D—d6-+. ald.
Čís. 927. 1. Vb7—17+ KÍ3 2. Vc7 Vh5+. 3.
Kd4 Ve51 4. VXc5 bxe5- 5. Kd3 atd. 1. — Kha
nebo Kh5 2. Vgl atd. Studie je ale nekorektní
neboť 1. Vg7+ Kh3! 2. Vg1 Ve6l 3. Vcl b5l čer-
nému vyhrává!
K Traxler
jít 7
jít 5
J Cumpe
Vb
Vc
vh
VXc
Vd
KX
del
P 12
Jb 6
c 3
J 25
e 1 J 2
Dd 5 +
Jb 6 3 DXel +
Sb 5
c 2
Pb 4
Kb 2
JXb
Kh
Kh 5 2
Vg 7 + Kh 3 ! 2
32
article
Fromův gambit.
IX. partie matehe, hraná dne 20. října 1913
ve Vídni.
Černý: R. Spielman
Bílý: Dr. Tartacover
e7—e5
12. 0—0
h4xg3
1. 12—f
d7—d6
13. h2xg34 c6—c5
2. 1Xe5
14. Se1—f4 Sdéxí
3. e5X dá
Sí8xd6
15. VI1X14 Dd8—g5
4. Jg1— f3
g7-- g5-
16. Je3—e4 Dg5—h6
5. n2—d4 85—g4
17. Je4xe5 Jg8 - 16
6. Ji3—e5 Jb8—c6
18. Je5xd7 Jf6xd
7. Je5xc6 b7xc6
19. Dd3—e4+ Ke8— ds
8. 32—g3 h7—h5
20. VI1XI7 Vha—e
9. Sf1—42 h5——h4l
10.Dd1—d3 Seh—d7
21.De1Xg4 Dh6—a3
22. Ka1—f1 černý vzdal
11. J91—c3 Vse—bs
1 Laskerův tah, jenž prý jest silnější než po-
kračování Jg8—h6 v učebnicích uváděné.
2 V Modera Chess Openings doporučuje se
výměna na e5 s pokračováním: 6. ... Sxe5,7
d4xe5 DXdl+, 8. KXd1 Jc6, 9. Sí4 (nebo ed
Jg 87, 10. e3 Jg6, 11. Sb5 Sd7, 12. e6; hry jsou
nejmenší
poranění
Fromův
Černá
R Spielman
Laskerův
DXdl
Sí
Vídeň
f d
e 4 +
h 5 20
Moder Ness Opening
Sdéxe
VI 1 X 14 Dd 8
Jg 816
e 5 Jb
c 6
Sf 1
Seh
Vs
36
article
stejné.
3 Dh4+, 8. g3 SXg3+, 9. hX23 DXhí, 10.
Je5 Jf6, 11. Dd3 neslibuje také více.
4 Nyní stojí bílý zcela jistě a dostane se ihned
k protiútoku, jenž při oslabeném postavení čer-
ného snadno prorazí.
5 Tím zdá se Spielmannovo pokračován-
Arbeiterzeitung-
6.... Jc6 vyvráceno.
chrání před znečištěním, zanice-
ním ran, zmírňuje bolesti, urych-
luje zahojení a jest jejím mnoho-
stranným působením také jako
změkčující výtažná masť vkaždé
domácnosti nevyhnutelná
1 krab. 70 h, pošt. proti předesl. K s 1e
posilají se 4 krab., proti K 7.— 10 krab.
frank. na vešk. stanice Rakouska- Uher
Hlavni o
D c.k. dvor
kld B. rRAUNER dodav.
lékárna „U černého orla“
v Praze III.-203, nároží Nerudovy ul
Spielmannův
Jc
B rrauner
Rakousko
Uhry
Praha
37
article
Zprávy šachové.
Praha. K letošní soutéži o memorial dra. Jan
Dobruského přihlášeno celkem 8 teamů, z nichž
tři staví Šachovní klub Dobruský. Na prvé schůze
pohárového výboru, v němž vedle 3 delegátů vý-
boru jednoty jsou zástupci přihlášených teamů, sta-
noveny zatím tyto terminy pro I. utkání: Šach. kl.
Nusle ca. Šach. klub Dobruský B-team 13. listo-
padu o 1/28. hod. večer v Riegrově kavárně v Nu-
slích, Šach. klub Dobruský A-team ca. Šach. klub
Důras 6. listopadu o 1/28. hod. večerní v kavárně
Louvre v Praze a Šach. klub Smichov ca. Šach.
klub Dobruský C-team 8. listopadu o 7. hod. ve-
černí v kavárně Národního domu na Smíchově.
Schůze pohárového výboru k stanovení terminů
II. a III. utkání koná se 8. listopadu o 7. hodině
večerní v kavárně Louvre
Praha. Šachovní klub Dobruský oplácí
dnes svému plzeňskému jmenovcí návštěvu n
jaře učiněnou. Přes to, že nepodařilo se získati
pro účast na výpravě několik nejsilnějších členů
klubu, jede do Plzně team dosti silný, tak že hro-
madný zápas dnes odpoledne v Měšťanské besedě
sehraný bude jistě velmi zajímavý. V zimním tur-
naji klubovním sehráno do 23. října třetí utkání.
Stav jest následující: V I. třídě: rytíř Kruliš-Rand
3. Hajn 21/2. Mitovský, Dyk. Procházka a dr. Vlt-
kovský 2. Kornia. Toupalik a dr. Wertheimer
atd. V II. třídě vedon: Hašek 3. Havlík 2'/4, lng
Janeček 2. Arnold. Svačina a Kokšál 11% (1) ;v Ili
jsou v čele: Novák 3. Hromádka a Slabák 21
Kafka, Kovárna a Váleš 2, Hráský 11/2 atd.
Praha. V neděli 26. října hrál člen Šach. klubu
Dobruský pan J. Procházka v Hlávkově stu-
dentské koleji simultanně 19 partií, z nichž
po dvouhodinné hře 13 vyhrál, 2 remisoval [Do-
skočil a Schneider ml.) a 4 probrál (Hub. Vašek
Berný a Teje skýl
Dobruský
Důras
Hajn
Mitovský
Dyk
doktor
Wertheimer
Hašek
Havlík
Janeček
Arnold
Svačina
Kokšál
Novák
Hromádka
Slabák
Kafka
J Procházka
Schneider
Hub
Vašek
Tej
Praha
Nusle
Riegrův
Louvre
Smíchov
Plzeň
Vltava
Ili
Hlávkov
Dobruský B
šach . klub Dobruský Ateam ca
šach . klub Smichov ca
Dobruský Cteam
národní dom
Šachovní klub Dobruský
rytíř Kruliš
Váleš 2