1
masthead
10. březnaj) 1901.
2
masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů k čislu 69.
List
4
article
Sluky.
O Napsal AJ. M rš tik.
Nadešly nejkrásnější chvíle jara, kdyj v prv
ním rozpuku země sluky táhnou na sever.
Dlouho každý se už těší na ty podvečery
v mýtinách i rána — k živolu kdy jitřenka pro
bouzí zasnulý svět.
Lesník den jak den k večeru béře se v lee
a ráno už o třeti hodině vstává a dědinu opoušt
hluboko zapadlou ještě v tmách.
Ale není to jen vzácný, divný pták, pro
kterého lovec z domu se vybírá dění jak den
snad víc ještě nežli pták láká ho vzácný, taje-
plný ruch probouzející se přírody.
Stojíte u dubové hlavy při kraji vzrostlého
podrostu. Tu les, tam letoší rubisko, za zády
dvouletá seč. Z prava nízký se černá bor,
z leva mízou zavání březový háj... A se svahu
po kopci dolů jakoby se válel — rozléhá s
široký a daleký rozhled na modravě lesy Mar-
šovských hor ... Tam zas nad rovinami Jihlavky
už slunce krvácí. A po nebi nad hlavou přeta-
hují potrhaná, zapýřená oblaka — stin se o
ních vleče po zemi, přesunuje se přes kopce.
údolí, celé krajiny — a zase se trhají a rozplý
vají v plný, oslňující jas
Ani se nezazdá — a nebe, vyklizeno jakob
je zametl.
Kam se jen podělo tolik, tolik mraků ?!
Času ještě dost.
Až na nebi zableskne první hvězdička -
Z dálky po silnici vrzají s poli vracející s
pluhy, podvečerním ruchem šumí dědina. Do
zdušeného křiku rozehraných dětí hrkla řehta-
čka: Slavných Velkonoc první rušná zvěst.
Tmavěji a tmavěji zardívá se rána krváce-
jícího západu. Zvolna tichne vzdálený huk kraje,
směleji rozechvívá se šťastně oddychující les.
Větříkem skřípe suchý list doubí, z obecních
líh ozývají se temné údery opozděné sekery.
Kdesi hluboko dole v údolí hučí Loučenský jez.
Aj
Mar
5
article
Jako špinavý, pohozený hadřík bělá se opodál
kousíček sluncem zapomenutého sněžiště a hned
v jeho sousedství na vysokých stvolech zakvítá
už bílá sasanka, s něžně modravými kvítky
v suché trávě mizí podléštky. A tam zas ——
něco dál, kde malinkým potůčkem vlhne země
— půda bělá se rozkvetlými sněženkami a tolik
jich je, že se v pološeru zdá, jakoby i tam až
dosud ležel sníh.-
Vítr zavanul a odkudsi zavoněla už i jemná
vůně fialky.
Rudý kotouč slunce kácí se za obzor. Uz
je ho jen půl, už jen malým úsekem promita
zařudlý vzduch — naposled rozestřel své světlo
v loučící se kraj a — skanul za horou. Ale po
nebi dlouho ještě bloudí teplá jeho zář, až i t
stydne a shaslá zanechává po sobě už jen při
bledlý svit.
Skončil den.
S poli čiřinči spárkované koroptve.
Pes leží u nohou a větří čenichem.
Jen několik kroků odtud králik zadupnul
k seči přiběhl hopkující zajíe.
Žvatlavě šeptá doubí, šumi bor.
Dole po silnici hřmotně zadrnčel sel-
ský vůz.
Shora ozval se krátký hvizd.
6
article
Znamení.
»Hop !«
»Hop!«
Všichni byli na místě.
A nastalo ticho, to milounké ticho lesní
dřímoty, plné tajemného šelestu, plné z neznáma
se linoucích zvuků, které ani zvuky nejsou
opravdu se zdají pouhým dechem usínajíe
přírody.
Pes pohnul hlavou k břízám, kde zapra
skala větvička. Srna protáhla se dnem nepatrn
vlny a jako noční zjev opatrně se vytratila-
temný bor.
Dole pod lesem bouřlivým skřekem na
stromek se zavěsil bažant a ztich' za rostoucíh
tikání nocleh hledajících ptáčků. Čermáčci skří-
palj, sykali strnadi, vrzaly sýkorky, zakrákala
vrána — krá- krá- krá — jak příšera plove
černá pod hasnoucím nebem. Dole pod svahem
krátkými popěvky rozezpíval se drozd. Anit
nezní jako píseň — spíš jako modlitba proná-
šená žvatlavým hláskem. Dva černí ptáci pře-
hnali se nízko nad zemí a s rámusem, jakoby
se to hnaly nejmíň sojky, zmizeli v mlází.
A pojednou jakoby vztekle ocelí zvonil —
bil odkudsi pronikavý hlas velkého ptáka. T
zvonil láskou zdivočelý kos.
Srna
Čermáček
Dole
Anita
Hopa
7
article
Co tu ruchu, co tu síly a krásy!
Ztráci se světlo dne, oněmuje les. Ješt
jednou zařval kohout, posledním vzdechem za-
pískla usinající ptáčátka — a ticho, pohádkové
ticho jarních večerů rozešlo se po celém lesním
prostranství. Nezachvěl už sebou ani lupínek.
Jen na zemi pod keřem myška čechrá spadlý list
A ještě slyšet jakýsi nevysvětlitelný, ledv
znatelný zvuk — — Jemný, jemňoučký praskot
šumí na blízku. To prý tráva rostouc nadzdvi
huje suchý list
Pojednou zaplála první hvězdička k vý
chodu — a nad světy jak by lampičku byl roz
žal — zazářila večernice.
Na ni čeká sluka, tu vyhliží myslivec.
Stmívá se. Nastražené ucho slyší každý šust
Tu ve výšce nad hlavou cosi ševelf. Vy
soko pod pošpiněným nebem v klínu, v neodo
latelném jakémsi určení světem táhnou divoké
husy. Zahnuly, křivkou se stočily, promichaly
přední vstoupily v zad, zadní se srazily v pře
a zas táhnou — jak fatum táhnou dál za spě
jícím svým houserem v předu vedoucím celý rod.
Temné rány z pušek ozvaly se v rovinách
Svratky.
Náhle ruka sebou trhla, bleskem pažb
letí v lic.
Ach — to jen sova měkkoučkým svým
letem přeplovala mýtinu
Ssskwawa — ssk-wawa . . . Sluka
Odkud? Kde? . Táhne . ..
Přes bory přetáhla a širokým oblouken
míři k úvalu.
Obtáčí kopec.
Snad přijde na ránu.
Dole bouchla rána.
Snad stréček Kuchyňka . . . Ale ten ješte
nestřelil, aby nechybi
Teď zahřměla rána zas se strany právé
dlouho v úvalech se pletly ozvěny.
Sluka
Dole
Kuchyňka
Svratka
8
article
To tor
To tor
Šťastný fort
Kdyby ji očima střelit měl — střelí ji ..
A druhá sotva už přitáhne.-
Odtáhly mráčky, zčistilo se nebe, krásno
plá Venuše, nedaleko se šrovnal Velký Vůz.
Sssk-wawa — ssk wawa . . . Zas
Hvizd a pak dvakrát vrkne, jako když vř
tenem zatoči.
A ticho zas. Vyhnula.
Na východním nebi v zástupu kuřátek vy
houpnul se měsíc bledý, zsinalý.
Z Habrůvky zazvonilo klekání; z Lipůvk
neslo se lesy Anděl Páně.
Tak spolu přes kopce hovořily zvony.
Sssk-wawa — ssk wawa — ssk wawa ..
S bleskem pušky zahřměla rána.
Pes vyskočil a zmizel pod břízami.
Puška kouřila — k zemi tihnul odvanu
její kouř.
Ale už ani nebylo třeba volat psa. Slukou
rozpustile pohazuje v široké své tlamě, lichotivě
přiběhnul on sám.
A krásné to zvíře leželo na dlani. Pe
jemné jako soví a zobák dlouhý a útlý jakob
dovršoval svrchovaně ušlechtilou jeho postavu.
Divný pták! Mladé své prý přenáší
místa na místo a s nimi prý se vydává i n
dalekou pout.
Za jarních večerů a plání hvězd zasnubuje
se v letu a hledaje družku druh plápoly svýeh
peroutek oblétá svahy úvalů.
Ale odzvoní klekání a tichne i slučí vrko
a hvizd.
A divný ton pták zapadá k zemi zas av
křoví trvá až k ránu, aby s prvním úsviten
obtočil několikrát zas háj a líbánky slavil nad
pučícími jeho vrcholky.
K zemi zapadne zas — sotva se byl roz
vil den.
Divný ptákl
Venuš
Sluka
Habrůvka
východní nebe
Anděl Páně
9
article
Praha v lesku civilisace.
Praha v lesku civilisace.
Studie.
Dle pamětihodných štítů a názvů stavení pražskýci
vykonal Kara Ben Jehuda. )
Zúmyslně započínám svoji studii tak, abyc
pozlobil všechny české vlastence. Provedu totiž
hned na počátku důkaz, který nám ostatně
vnucují přelaskaví přátelé řadu let: že jsme
národ do Čech a tedy také do Prahy přivan-
drovalý bůh ví odkud, a že nás může nějak
všemohoucí instituce, zvláště v době nynějšl,
kdy si hledí každý stát a každá obec práva
domovského, poslati všechny prstrkem — kam
To ví ovšem zase jenom bůh.
Nevím, co tomu řekne W. W. Tomek a o
jiní čeští učenci, prozradím-li, že obyvatelstvo ma-
tičky Prahy v prvních počátcích svých slátáno
bylo z divných elementů a pronárodů; pokud
a jak se tito různorodí živlové vzájemně sná-
šeli, mohli by nám snad říci u Neplechu
(II. 1088). Mimo to také hned uvidíme, že nám
střídavá assanační zimnice (čili, jak v Praze
říkají, assanační Mekslfiber) nebořía
neničí dneska vlastně nic zvláštního, původního,
ryze českého, nýbrž, co boří a ničí, že jsou
výkvěty a výplody luhů cizích — a co s tím
ben Jehuda
W W Tomek
Praha
Čechy
10
article
Mámť o prapůvodním obyvatelstvu pražském
zprávy sice kusé, avšak výmluvné, a tož tyto:
Ve vzácné shodě s katechismem křesťanským
úplně proti názorům Darwinovým soudím, že se
pod Vyšehrad v temné dávnověkosti dostali lidé
přímo z nějakého ráje, kde člověčenstvo bylo
rozhodně bez razítka národností a neslo ozna-
čení, jak stádo běží: člověk —homo. Ti první
pražšti lidé totiž přišli a usadili se jednodušeu
Člověků (II. 1054). Velevýznamné narážky
u Muže velikého (I. 731, III. 298),
Muže železného (I. 119, II. 863)u
Mládence kamenného (I. 418) dovoluj
tušiti, že to bylo pokolení tvrdé a mohutné.
Ale hned v přiští budoucnosti, jakkoliv seti
pevní mužové snoubili s Pannou kamen-
nou (I. 692), zplodili generaci směšně chabou,
o čemž vedu důkaz u Mužíčků (II. 287)
To se arci již stalo v dobách předhistorických
a jisto je, že by tento nedochůdný rod byl vy-
hynul, kdyby ho nebyly posilily řady jiných, již
vybarvených individuí, které se za všeobecného
stěhování hrnuly sem přilákány, nevím an
čím. Jaká divoká strakanina, pravý Babel, jež
se nad prahy řeky Vltavy pestřila u Něm ců,
u Turků, u Charvatů, u Uhrů, u D -
mažitků, u Indiana, u Mouřenínů
dokonce také u Mouřenína černré ho
(II. 8) a u Cikánů! (Proč správně“ ná
Darwinův
Mužíček
Babel
Turek
Charvat
Mouřenín
Cikán
Vltava
Německo
Indiana
11
article
Francie a Anglie pokláďají tu za cikány, jindy
za Maďary ?) Tato různorodá sebranka viděla,
že by tu dobře bylo, a proto stavěla a dala
stavěti město, ale jak! Co na svých potulkách
světem postřehla kde zvlášť pěkného a bohužel
taků zvlášť ohyzdněho, to snažila se snésti pod
společný titul — Prahy a natřískala vedle sebe
z brusu nové komplexy stavení v nejbláznivěj-
ších slozích a nejnesmyslnější míchanici. Vedle
Benátek velkých i malých, vedle měse
Londýna, Drážďan, Florence, Tu-
rina, Paříže, Hamburku, Heidel-
berku, Mohuče, Milánu, Moskvy,
Petrohradu, Jerusalema, Betle-
hema, Pešti, Vídně a Mexika krčila
se města a městečka Benešo v, D ěč ín,
Nepomuk, Teplice, Žatec, Polička
a Bude-č. Že v celé této Praze, takto komicky
sflákané, shledáme po trapném hledání jediný
skutečně Český dům (II. 1064), za to všk
dvorů a domů cizokrajných celou řadu (Dvů
anglický, jezovitský, saský, zbra-
slavský atd.), a že tedy převládal tu ráz
většinou cízinský, zvláště německý, tomu se ne-
divme; neboť všecky podniky zadávaly se teh
jedině stavitelům u Baumistrů (I. 837, 844).
při čemž arci byla práce rozdělena asi tak, že
čeští dělníci od Zedníků a Zedníčků.
Palírů a Bilků, Tesařů a Sinde-
lářů všecko milostpánům odřeli
Ať tomu však jakkoliv — jedno těší, at
je okolnost, že předkové naši připutovali do
Prahy již s vkusem vytříbeným a že stáli na
Cikán
Maďar
Zedník
Zedníček
Bilek
Tesař
Sind
Francie
Anglie
Praha
Benátky
Londýn
Drážďany
Florenc
Paříž
Hamburk
Heidel
Mohuč
Milán
Moskva
Petrohrad
Jeruzalém
Pešť
Vídeň
Mexiko
Nepomuk
Teplice
Žatec
Polička
13
article
) Viz nedělní zábavnou přílohu »Národních
Listů« kčislu2158, dne 10. června 1900.
stupni civilisace vyšším; nedělali si, pro hanbu
věčnou, ani sopičích pelechů ani ptačích hnízd
ani bobřích bud, nýbrž hned slušné solidnn
domy; a prosím, může býti větší vymoženosti.
než máli národ hned své domácí pány
činži a exekuce a všecky jině nájemnické př-
jemnosti?
Skoprníme však záhy překvapeni jinými
vymoženostmi staré Prahy. Tak na příklad hned
stuptnek vyspělosti v uměních potřeb-
ných k živobytí a tu tedy — po přibytk
především otázka potravin.
My potomci nejstarších Pražanů jsme li
střídmý, ale přijali jsme patrně tuto vlastnost
teprve v nynějším rozmachu kulturním a v ny-
nějším svěm blahobytu; neboť naši předkové.
bohužel, jí neměli. Byli naopak výteční, ba ne-
smrtelní jedlici, o jejich nedodannosti svědči
dosud neslušně názvy u Baštecký ch, u
Bachorů, u Bříšků a stydno, stydno vy-
sloviti u Pupků (II. 381). Nelekejte se ! Ne-
cpali svého nejdražšího plácaninami snad primi-
tivními, nejedli bobulí, kořinků, hlíz a hmyzu.
nýbrž přišli do Prahy již dobře opatřeni, aby
vyhověli choutkám svého zmlsaného apotitu.
Pražan
Baštecký
Praha
Bříška
14
article
Opravdu mělo české umění kuchařské již tehdv
dobrý zvuk v koncertu světových národů, nebot
jakmile se naši trochu poohledli, zřídili si hned
dvě Kuchvnky (Vinhr. 27, 80) a třikrát u
Kuchynků (I. 132, 323, 838), z kterýchžto
něžně zdrobnělých názvů hned víděti lásku, ja-
kou přirostly jejich duše — spiše ještě žaludky
— k zdárným těmto institutům. V Kuchynkách
těch a u Kucharů (asi vyšší kuchařské uče-
liště), smažilo, vařilo, peklo a strojilo se o př-
kot — co? Hm — výborné moučníky (u
Buchtů, u Koláčníků, u Bábov ků.
znamenité výrobky z věrného cicisbea člověčen-
stva vepře, o čemž hlásají nepokrylě nápisv
Škvarků (I. 816) a u Poláků (II. 404
788); od Pecnářů expedován výborný do-
mácí chléb, Pernikářka (Sm. 111.) a o
Cukrářů dodávali pro mlsně jazýčky Pre-
clíky bílé, a zvlášť velechutné k a me n ne
a z la té, a již tenkráte veliké oblibě těšil se
historicky dokázaný produkt pražských Pek á-
ren — Houska zlatá (II. 2970) .
Připraveným avšak chlebem a perníkem
živo jest i zvíře, leč člověk, čímž se právě liši
od němé tváře, musí si chleba toho dobýti a
obhájiti. První děje se nástroji, druhé
zbraní. Se zřením k tomu můžeme v sou-
hlase s. dr. Edvardem B. Tylorem (autorem
A nthropolog i e — račte si povšimnouti,
že opirám práci svoji o vážné pracovníky) a se
stránkou jeho díla 200 (Laichterův Výbor)
tvrditi, že původní Pražan dá se nazvati na
rozdíl ode všech nižších živočichů »živočichem
nástrojů užívajícím“.
Kuchynka
Kuchar
Buchta
koláčník
Škvarka
Polák
Houska
doktor
B Tylor
Laichterův
Pražan
Pre
Pek á
Sm
hlas s
15
article
První nástroj i zbraň člověka vůbec byl
kámen a kyj, nebo-li klacek. Ani Pražan neznal
z počátku jiných a opatřoval se jimi u Ka-
menů tří (Sm. 105) a u Sochorů (II.
305). Přizpůsobením a spojením obou obdržel
velevýtečný stroj, který nazval hrdě S eky rou
(I. 64, IV. 196), a vida jeho neobyčejnou dů-
ležitost a užitečnost, přezděl mu konečně slad-
kým přijmením milé Sekyrky zl a té
(III. 305). Pomocí tohoto vděčného nástroje,a
zvláště že kovy nabyly ocenění a úplného upo-
třebení na Kovárně (sedmkrát) a u Ko-
vářů (pětkrát), vyrostlo jeho nářadí v řadu
velmi slušnou. Mělť hned své Nůžky z la té
i žluté, Hřebík i Hřebíček, Pod-
kovy modré a zlaté (osmkrát), Řetězy
(pětkrát) atd.; hbitě si vyrobil KlIče modr
a zlaté (čtrnáctkrát) a v Klikovce (Sm.
118—119) důkladné kliky, jiehž potřebu uzná
snad každý, jakmile se doví, že v starodávné
Praze byla hned od nejprvnějších začátků
Zlodějská hospoda (II. 976).
S městem vzrůstajíeím rostla i potřeba
průmyslových výrobků, a budiž k veřejně po-
chvale starých uznáno, že hradili svůj konsum
výhradně u svých lidí, ať již je to u Hodi-
nářů, Hrnělřů, Konvařů, Pilníkářů.
Pražan
Sochor
Hřebík
Hřebíček
Konvař
ko
Praha
Sm
16
article
Provazníků, Provaznice, Řemenáře
bohatého (III. 275), u Řemenářů,
Sklenářů, Ševců, Šlejfířů, Šňur-
kařů, Štětkařů, Tkadlečků a Tkalců,
u Truhláře malého a velkého, u
Truhlářů, ve Valše soukenické,u
Voskařů, Zlatníků a Z vonařů, pone-
chávajíce na vůli, komu bylo libo, aby hledsl
svých potřeb u Šneidrů a Vagnerů. vy-
roby těchto a jiných řemeslníků čelily již tehdy
cizí konkurenci a lákaly význačnými vlastnostmi;
tak na př. hned Boty a Střevíce, které
byly vše- i nemožné: bílé, červené, modré, ve-
liké, zelené, zlaté, žluté a také dvě černé, Ho-
diny jen kamenné (I. 88) — byly-li to
právě romonterky, nevím — rozhodně však vý-
robek dovedný a překvapujícl.
Provazník
Šlejfíř
Šňur
Štětkař
Tkadleček
Tkalců
Truhlář
Zlatník
Šneidr
Vagner
Bota
17
article
A dále řadou šine se bazar pestré všeho-
chuti, celá výbava v nejbohatším výběru :u
Čiše, Hrníčků, u Konvice, Korbelů,
Lahví, Šálků, Skopků, Pokálů,u
Lamp a Lampiček, Svícnů, Svíček,
Seslí, Stolů, u Zrcadel, u Puněo-
šky, u Hřebene, u Háčků . . . Jak
pravím, výbava ! Nevěstě nezbývalo, než staviti
se na konec u Prstenů, a na tatíka čekal
už jen milá povinnost, aby sebral úspory o
Penízků, od Haliřků a Trojníků
dal je dceři do Tobolky (I. 401). A dá-li
Pánbůh — nestyď se, milá nevěstinko; —v
šťastném manželství jednoho nebo dokonce ně-
kolik Knoflíčků (II. 877, III. 412) —u
Kolibal ů (II. 420) prodávají potřebné ná-
řadí v hojnostil
S oděvem starých Pražanů mám kříž. Byl
ovšem u řečených Š neji drů a také u Krejě
(II. 323), ale co sili, nepoví nám nikdo. Nebot
milí páni mistři vysedali asi raději ve svých
třech Krejčovských hospodách (I.
220, II. 790, III. 307), a Pražané byli odká-
záni na jakýsi druh zvlášť zkrácených kalhot,
něco a la rajský lupen fíkový; o čemž se dá
dohadovati z důležité narážky — u Poklopu
(I. 851).
K obraně a uhájení svého města zřídilis
Pražané vedle přepevného Hradu (Sm. 1).
Hradebního domku (IV. 118) a zvlášt-
ních opatření u Šanců (II. 930) sbory vo-
jenské a to patrně u Jezdců a Kozá ků
jízdní a u My slive ů pěší, které bylý každo-
sdepin
Korbel
Šálek
Skopek
Háček
Knoflíček
Pražan
Poklop
Šanc
Kolibal ů
přepevný Hrad
18
article
ročně všeobecnou brannou povinností doplno
vány od Nováčků (II. 805). Komický byl
počátku pohled na tu armádu, když vyrukovala
opatřena jedinou Ostruhou, byt i zlatou
(III. 277), dvěma Štitv (VII. 265, Žk. 297)
a dvěma Štpy (I. 216. II. 1079). Ale ovšem
později, všechen respekt! Hojně zásobené arse-
nály u Ostěpů a u Sudlic ů vzbuzovaly
hrozivé myšlenky pro dobu nepokojnou, a sotv
vynalezena Amerika a prach, hned měli také
Pražané svoji Prachovku, Koulku a po-
bočný ústav u Pracharů, odkudz kryl
spotřébu střeliva pro svě bouchačky u Ml ož-
dířů, Granátu, Děla zlafého a u
Karabinských.
Hoj, jaký pohled na brannou moc praž-
skou, vyzbrojenou Meči od Mleč!ků, v jich
čele elita od Herzogů, Vojvodů a Hejt-
mánků a je do pole vedou Prapo-re činí
(III. 374, I. 231), Trubači a tři Bubny
A je-li právě nějaká »jen tak« paráda, neschází
nikdy dekorací od Portů ani Hv ěz d a
Hvézdiče k, jichž je různobarvých na skladě
na osmdesát. V této hioroucnosti poválečné ne-
usla ani hladina Vltavina jakýmsi námořním
manévrům; na rychto zhotovena plavidla u Ko-
rábu a u Lodi (9král) s příslušenstvím u
Kotvy zlaté a střibrné. Jenerální štáb
byl od pradávna u Božích bojovní ko
(Žk. 401), odkudz čas od čásu dle potřeby
dle slovanského zvyku mečem po zemi vláčeným
zavzněly povely: hr, na vraha, hr, na funus,
hr, atd.
Nováček
Pražan
Granát
Herzog
Vojvoda
Hejt
Port
Amerika
ústav u Vary
u ko
19
article
Válek staří Pražané arei stále nevedli
jistě že jim byl milejší mír, již se zřením
k tomu, že se v pokoji rádi a dobře na-
jedli a potom, že pěstovali také jiná »tichát
umění, k žiti přímo nenáležející, ale život
pozemský zpříjemňující. A tu znali jistě zásadu,
že inter arma silent Musae.
Pokládám za jisto, že Pražan také opěval
skutky svých rekův písněmi hrdinskými a měli-l
jiní své bardy, kobzaře a guslaře, měli stali
Pražané u Deklamatorů (II. 879, 1081,
IV. 109). Tam, u Repetilů a Rečin-
ských pěstován působivý výraz řečí vázané
nevázané. Poesie nechce však býti jen dekla-
mována, nýbrž skutečně také zpívána, a pozor-
nost na jednotlivé, zvlášť důležité pasáže vynu-
cuje hudební nástroj v ruce mistrné. K tomu
stačila zprvu Lyra zlatá (I. 840), k niž
v soulad misily se zvuky od Geigerů ()a
Tří houslI. A povážíme-li, že průběhem
doby vyrosila celá K Iavírka (Sm. 175), po-
litujeme uší drahých předků a řekneme, že měl
muziky zrovna dost. Hudba však zase nabádá
k tanci; kamž jinam chodili staří holdovati
»nenucenému poskakování« než k Tancerů m,
do Reduty, k Bálovským a do Bálo-
vého domu? Od lance konečně je jen malý
krok k prapůvodní dramatické scéně; i této po-
třebě učiněno v Praze zadost u Ko m i k ů.
Pražan
Geiger
Bálovský
Praha
ko
inter arma silent Musae
20
article
Výtvarná umění byla dosti dlouho zaned-
bávána. V plastice omezili se Pražané na několik
jednoduchých Sloupů (Drahomiřin, několik
kamenných, zlatý a modrý) a od MalIřů do-
stali jen hrstku Obrazů (499), které asi ne-
byly valně, neboť je hravě mohli zastrčiti za
jediný Rámec modrý (I. 738). Je až ku
podivu, že právě malířské umění tak v Praze
krnělo, ježto přece jeví se tu taková lásk
k barvám a takový smysl pro ně. Všecko, i
věci nejnepatrnější, si jindy až secessionisticky
obráceně přemalovávali, takže bychom málem
vyslovili paradoxon, že buď byli daltonisty
anebo již tehdy ultramodernisty. Nemůžeme
přece tvrdili, že je to jednol
K uměním příjemným čítá se také hra.
Praha
21
article
»Jest to konání k vůli konání, níkoli za účelem
jiným«, praví Tylor a sice na stránce 340,
rozděluje se na hry, jež cvičí tělo nebo ducha,
a na hry pouhé náhody. Bohužel, první druh
nebyl u Pražanů příliš oblíben. Scházeli se sice
občas v Mičovém domě, nebo u Kůžel-
ky bilé (III. 66, 116), mnozí se i sportem
vytrenovali tak, že jim přezděno u Šl a pá ku
(II. 1138) a u Adletů, patrně A th le t
(II. 205), avšak smutným faktem zůstane, že
nejčastěji jste je našli u K arban ů (I. 835).
Jakými kartami se hrálo, dnes už nevíme, ale
snad měli piquy, trefy a coeury také tam, kde
bylo u Karů (II. 593). Jako všichni karbaníci.
tak i oni říkali, že jdou ke Kratochvil ů m.
Pěkná to kratochvile, kterou nezustře ani pře-
kroucené jmeno u Felbrů (III. 88), nebot
pouhý přesmyk hlásek poví, že za tou fintou
skrývá se pověstná barvička — ferbl ! Smutné,
nanejvýš smutné!
Trochu útěšnější pro pražského anthropo-
loga jest, že staří Pražané všímali si vědy, to
jest »přesného, methodieky seřazeného vědění«,
praví zase Tylor a sice na str. 344. Všechny
disposice tu byly: duševní čilost a neobyčejné
nadání; neboť, kde se říkalo u Filipů,u
Budinských, u Flesingrů, u Hla vu,
Hlaváčků, u Mysliků a dokonce u Ko-
trbů, tam jistě měli filipa a v kotrbě všecko
v pořádku.
Tylor
Pražan
Kratochvil
Pěkná
Felbr
Smutná
Filipů
Budinská
Flesingr
Hla
Hlaváček
Mysliků
Kůžet
ko
Mičový dům
22
article
Kličem k nabytí i šíření vědomostí jest
pismo. Co tomu řekne odpůrce, který by tvrdil,
že jsme se tomuto umění naučili v cizině, po-
ukáží-li ho k pražské Abecedě z laté
(I. 488)? Bylo tedy Pražanům hej něco sepsali
a veřejnosti vydati, pakliže dovolili tomu u
Censor ů. Hle, již tato veleužitečná instituce
tu byla a jen její vědecké přísnosti máme dě-
kovati, že se nám zachovalo z nejstarších dob
tak málo památek písmem utkvělých. Prvotně
psali na pergamenu (u Pergamentní k n).
ale později uvedena v činnost Papírn a. Mlá-
deži již záhy vštěpovány první drobty vědy
Kantorských (II. 537) a u Žáků a ni
čeho se nelitovalo, jen aby dorost skutečně pro-
spíval. Tak pro děti od Stojespalů (II. 951)
byl velekýžený Hever (I. 200) a Ru m p ál
když ničím, těmi prostředky jistě se jim vědy
vtloukly do hlavy. Překážela-li dítěti nějaká
vada (u Šišlinků, I. 890, u Chybů),u
Richtiků to dali do pořádku. Aby pak i ta
vnější úprava prací písemných byla aspoň
sluěná, dodáván do škol psací materiál od
Linků.
V geometrii a mathematice nejeví se ve staré
Praze veliký pokrok. V první se nedostali ani před
Bod (I. 571), z druhé utkvěla pouze D vojka
zlatá a Číslo 1 (I. 5, Sm. 13), takže je
skutečně (ěžko představiti si tu pražskou H vě-
zdárnu a tu Závěrku (Sm. 191) knih
obchodních u Buchhaltrů (I. 295).
Pražan
Žák
Chybů
Stojespaly
Sm
obchodní u Buchhaltr
23
article
Pověz mi, k jakému se bohu modlís a á
ti povím, jaký
jsi, jaké jest tvoje myšlenía
konání, zkrátka,
já tě poznám. Tím bych mohl
uvésti poslední
kapitolu svého veledůležitého
pojednání, jda
po stopě náboženských
citů starých Pražanů do nejzazších koutů
šerého pravěku. Dá se opravdu s této stránky
nahlédnouti do jejich nitra nejlépe. Usvědčímet
je zase jen z přilišného Ipění na hmotě az
toho, že duch jejich nedovedl se vyšinouti nad
ni do transcendentálních oblastí, jak toho vy-
žaduje náležité sestrojení světa duchů. Přinesli
si svého nejvyššiho arci s sehou, (viz odstavee
o jídle starých Pražanů), měli, vedle toho upo-
mínku na hmotný blahobyt, který opustili v
sídle vší blaženosti, v Ráji (I. 144, Karl. 170,
Sm. 101), ale úplnou představu boha, sem. pu-
tovavše, potratili. Dovedli se jakž takž upama
tovati na Boží obličej (I. 813, II. 1099).
na Boží oko (I. 268, 634, II. 196 Žk.
321), na Boží roucho (I. 347, 348), ale
na otázků, kde že byli dosavad, odpovídali jen,
že u Božich (II. 288) . . . čeho ?, jakých ?,
nevíme.
Proto nebude aní frochu divno, že ochotně
přejali hotově představy druhých a že přilnuli
k tomu učení, jež pvávě bylo v modě. Přejali
je však kuse, ledabylo. Byl-li v modě Orient,
dobrá; přivlastnili si hned povídačky o K ai-
novi, Abrahamovi, Izákovi (V. 286,
I. 365, IV. 77, I. 382), a nezapomněli při tom
také uctti Goliáše (I. 494, II. 258, 823)
Benjamina a Šalamouna (II. 601,1.
Pražan
Karl
Abraham
Izák
Benjamin
Šalamoun
boží obličej
boží oko
I . 268
boží roucho
24
article
194). Ochotně zapletli se hned na počátku do
vzdorovitého odboje proti bohu, stavíce pro sebe
extra Babylonskou věž (II. 62), což vy-
světlíme jen lehkomyslností. Však je za to bůh
ranil zmatením, že klesli potom tak nízkoa
klaněli se ohyzdnému Baalovi (Vinhr. 46).
Orient se rozutikal, Řekové a po nich
Římané zmocňují se žezla civilisace. Pražané
nezůstali pozadu a rychle přijali božskou víru
Homerovu. U Apolla (II. 478, 530, Žk. 204)
uctivají »stříbrolukého«, u Merkura (Žk.
111) starého taškáře, boha obehodníku. A ovšem
i láska, věčně mladá láska, dobývá si úcty
božské; jenže s ní, šelmou, nezažili právě v
Praze nejpříjemnějších zkušeností, jak nasvědčuje
památka u Kupida »černého« (I. 261).
bůh
Řek
Říman
Pražan
Homerův
Merkur
Kupido
Praha
ohyzdný Baal
U Apollo
25
article
Již již však víra křestanská vytlačuje po-
hanský kult a celá Praha rázem obraci se na
cesty spásy. Začalo to u Jana Křtitele
(I. 205, 489). V blízkosti vztýčena K a z a te l na
(III. 290), s níž hlásáno světlo pravdy. Horlivě
navštěvována místa u Jesličků (II. 938)a
zbožné davy putovaly Jerusalemskou
ulici vedle c. k. půjčovny do Jer usalema
(I. 308) a do Emauz. Proselytism odbýval
si u Křtěnců (II. 308, 527) a když na ně
sestoupil Duch s va tý z Mlalé strany č. 245,
směli se účastniti duchovních cvičení u K re-
sťanů (II. 218). Matka boží, černáa
krásná (Krl. 160, I. 569, III. 221, III. 201)
těšila se neobyčejné úctě; nezapomináno však
také sv. Josefa (II. 1077, III. 43). Na
Kalvarii (III. 101) a u Pilátů (II. 403)
představoval si dobrý lid umučení Páně. Ro-
zumí se, že nejvice obléhána byla místau
Ježíška (I. 133, 247, 638, III. 382, 513).
o čemž se můžete ještě dnos přesvědčiti v
Spálené ulici.
V záři pražských Sluneí a Mě síco
zářilo k nebi ve dne v noci těch 57 Křížů,
Křížků a Krucifixů, jichž lesku nedo-
vedla uškoditi doba náboženských převratů po-
zdějších, která se dotknula ostatně Prahy jen
zlomkem drobné vlny u Pikhartů (II. 211),
zůstavujíc nepatrnou zmínku zlých časů pro
služebníky Páně — u Kněž our k ů (II. 3 89).
Zatím co dopisuji učenou tuto stať, doví-
dám se . . . Kdybych to byl dříve věděl, mohl
jsem pohledy do civilisace staré Prahy odbýti
stručně dvěma slovy. Dovídám se totiž, žev
sídle Libušině bylo dvakrát u Mydlářů (II.
494, 1048) . . . Tušíte? Měří-li se stupen
kultury spotřebou mýdla, že bylo každé slovo
o civilisaci našich předků zcela zbytečno?
Křtitel
Jer
Pilát
Kříž
Křížek
Pikhart
Libušin
Mydlář
Praha
Emauzy
K resťan
Kalvárie
ro
Kněž
svatý . Josef
26
article
Mladý doktůrek.
Mladý doktůrek.
Črta od Ludvíka J, Soldáta.
. .. pročež beze všeho počátkem srpna přijedl
Soldát
28
article
Václa v.
Dočetl. Složil psaní, usmál se tak blazea
rtové jeho šeptaly: »Věděl jsem to, ten je k
mně vždy nejhodnějším.« Vesele šel dnes ob-
vyklou cestou do kanceláře. Vždyť ještě jen
čtrnáct dni a zase si odpočine: 3 měsíce zů-
stane mu kancelář se všemí akty a se všemi
stranami zavřena. Na místo škrtání per bude
slyšet veselý zpěv ptačí a na slunko nebude se
již dívati jen z okna kanceláře, nýbrž sám bude
nyní prohánět se po polích, lése, zahradě a
divat se na hezké tvářinky kolem chodicích děv,
splete jim snad i hlavičky, bude se bavit, bude
zas jednou žíti jen sobě. Klidně, bez starosti
bude ubihat to milé léto daleko lip než v té dusné
Praze — oh to bude divení, až přijede.
Tak představoval si náš mladý nastávajíeí
doktůrek třiměstční prázdniny, jež ztráviti měl
na sesterské Moravě u svého bratra.
Konečně odjížděl. Viděl, jak mu Praha mizí
a čím dále od ní, tím malebněji kouzlil si svůj
pobyt na Moravě. Vlak zastavil a doktůrek
v průvodu staršího svého bratra vesele spěchal
do města; bylo zřejmo, že jsou rádi spolu, ze
si dobře rozumějí.
Příjemně míjcli jednotliví dnové v pro-
cházce, studiu, zábavě a všude tolik veselýcha
milých společníků, tolik laskavosti, nelíčenosti a
dobroty. Všichni čeští obyvatelé tamější jakoby
byli příslušníky jedné veliké rodiny, každý jevil
takový zájem, takovou srdečnou účasť na osudu
druhého — ano takový společenský život, po-
myslil si náš doktůrek, to je ten pravý, zde se
může pracovati s radostí i zdarem.
A všichni, ať ten či onen, všichni přinášejí
mi vstřic upřímné přátelství, baví se se mnou
tak nenucené, tak mile, jako bych již bůhi v
Václ
Praha
Morava