2
masthead
V Praze, v heděli dne 10. března 1901.
Praha
4
masthead
Ka ranní a odpol. list
předpláeí se
Praze v sdnini s íre
nžsíe . . . .
n átniíi lol
ni. s drojí denánle
Praha
6
masthead
ve slisnvá
la niso.. .
s Peštes:
nanrt isi
drejí zlanke
7
article
Dnašní číslo pro Frahu je o 20 stranách.
Dnašní číslo pro Frahu je o 20 stranách.
Veřejnost česká touží po
vysvětlení.
Není se věru čemu divit, že nenadály
laktický obrat svobodomyslných poslancův
rašich ve Vídni, záležející v dočasném za
strčení obstrukčního meče vůči třem pře
lohám (branecké, lihové a železniční) rázen
zčeřil hladinu české veřejnosti a roztrha
dusné mlhy nebezpečné apathie, ukládající s
tu a tam po nivách vlasti naší.-
Spíše by hás naplnilo teskným údivem
kdyby tomu tak nebylo. Svědčiloť byt
ověliké vseobecné zpromrzelost
našeho lidu vůči dějům politickým a to b
věru býlo tím největším neštěstím, jaké b
v těžké a kritické době národ náš mohl
potkat. Dík tedv, že tomu tak není, že lid
náš je dnes vzhůru a s nejvyšším interessem
dychtí zvědět, co se vlastně v prvních dnec
tohoto měsíce za kulissami vídeňského di-
vabla sběhlo, zda to byl se strany poselstva
našeho šťastný či nešťaštný krok na té ciz
nespolehlivé půdě, plné osídel a nástralí na
Vídeň
8
article
chodce české. Proč a zač odhodlali se
poslanci naši k tomuto kroku? táže se kde
kdo. Ale z klubu poslaneckého nepřichází
odpověď. Zdar věci naší vymahá prý toho
nežbytně, aby obsah dohodnutí učiněného
zůstal zachován v tajnosti, k čemuž vyjedna-
vatelé navzájem češtným slovem se byli za-
vázali. »Věřme, že poslanci jednali jenoma
jenom s vůlí a přesvědčením, že poctivě
prospějí věci národa. Více se dnes ne-
ptejmel« zní důtkliva žádost našich de-
legátův: »Dost naptají se vlády německé
fisty, dost mrzí to Němce, že nemohou se
dopídit, z dali a co bylo nám za částečné,
dočasné odstavení obstrukce Körbrem za-
ručeno. — »Vzpomeňme si« — varuje list
dra. Pacáka — sna doby po vydání j a zv-
kových nařízení (Badenových), vzpo-
meňme si, že vždv, kdykoliv se Němi
dopátrájí nějakého ústupku, který by
nám vláda učiniti chtěla, ihned v šechn
páky na sadí, ihned rozbouří celé moře
německé, aby tomu bylo z abráněno
Němec
doktor
Pacák
Badenův
9
article
Proto odložme dnes zodpovědění otázky,
která ovšem nás všechny plní touhou po vy-
jashění a věřme v obratnost, v charaktera
vlastenectví svých poslanců, kteří jistě
neučinili nic jiného, než ſco ká-
zal zájem nůroda a pros pěch
vlasti
Nuž o tom zajisté ani zádný s l u š ny
odpůrce nepochybuje, nad tož voličstvo,
které teprve nedávno v tuhém volebním zá-
pasu vyznamenalo zvolence své plnou svou
důvěrou; přesvědčeno o jich spolehlivosti
neoblomné věrnosti ku svaté věci národa,
nevyslalo jich do Vídně spoutané žádným
mandátem imperativním, nýbrž zůstavilojich
rozšafnosti vlastenecké, aby hájili a bránili
tam věc národa všemi prostředky a způ-
soby, které v daných okolnostech za nj-
účinnější uznají: tedy nejrozhodnější oppo-
sicí, která se po případě stupňovati má az
v obstrukci; ale o tom, kdy k tomu neb
onomu prostředku sálinouti třeba, zůstavíli
s celou důvěrou rozumu a uznání poslancu
samých, a to tím spíše, poněvadž tito na
vzájem slíbili voličstvu, že kdykoli by na-
češla potřeba pronikavého obratu a změny
taktiky, neomeškají vyžádati si k tomu sou
hlas od sboru důvěrníků, jakožto
nejvyšší rozhodči instance ve straně, zřízené
Vídeň
10
article
za tím účelem a koncem, aby se uvaro-
valo mozněmu pochybení v politice
delegátů našich i tehda, když by u většiny
klubu poslaneckého panovalo pevné přesvěd-
čení, že uhodilo se na cestu pravou. Ne-
omylným není nikdo ze smrtelníkův a více
očí od jakživa více vidí.
Troufáme si tedy pronésti upřímné
přání, aby dnes vůči té obecné napjatosti
a rozčilenosti veřejného mínění, vůči všemu
tomu ihaní a podezřívání) se strany nepřá-
telské, vůči všem těm vlasteneckým obavám,
jimiž naplněňy jsou přirozeně tolikým zkla!
máním nedůvěřivé a tolikým příköřím ne-
dávným svrchovaně roztrpčené“ mysli lidu
našeho, poslanci naši sami nalehali na bez-
odkladné svolání sboru důvěr-
níků, aby mohli mu vyložiti dů-
vody svého kroku! Budiž nám roz-
uměno. Nepřipadá nám naprosto volati snad
poselstvo naše na soud sboru důvěrníkův,
aby se tu hájilo snad proti ničemným a po-
dlým nářkům zlovolných utrhačův a pode-
zřívačův, aby tu snad teprv dokazoválo, že
noodložilo pro ten čas vůči dotčeným třem
předlohám zbraň obstrukční z bledé bázně
nebo z jakýchkoli pohnutek malichernýcha
více měně osobních, nýbrž aby tu měli po-
slanci naši příležitost odpovědět upřímně
k pochybnostem, obavám a tesknotám, prý-
štícím z nejryzejší vlastenecké snahy az
nejpoctivějšího českého smýšlení mnohých
rozhodných a skalopevných našinců, kteří,
na kolik znamenáme, jsou plni úzkosti, ne-
stala-li se taktickým obratem delegace věci
naší ve skutečnosti a podstatě vážná újma,
byť se i na pohled zdálo, že postavení naše
ve Vídni šachovním tahem tím značně rázem
se zlepšilo?
Vídeň
11
article
Tito našinci totiž vycházejí z názoru
že prý delegace česká měla vděk své posa-
vadní taktice tiché obstrukce osud parla-
mentu vídeňského tou měrou v hrsti své, že
kdyby nebyla dopustila předlohu o rekrutech
ku prvému čtení, byla prý by tím zasadila
skomírajícímu parlamentu Cislajtanie posledni
ránu. Upuštění od obstrukce vůči předloze
branné zachránilo prý parlament cislajtánský
i prosincovku, tyto oba balvany na cestě ku
dosažení našeho cíle, jemuž jsme nikdy ne-
byli tak blízci jako nyní. Avšak vliv realistů
zvítězil prý patrně v naší delegaci vídeňské
a my zachránili ten parlament od bezpro-
střední jeho záhuby. A za jakou to cenu?
Za cenu jistých národo-hospodářských a kul-
turních vymožeností, k nimž prý se vláda
Körbrova zavázala, kdežto každoukoli kon-
cessi rázu národního a politického odmítla.
Tedy za konečné zregulování našich řek,
našeho Labe a Vltavy, za zvelebení a roz-
hojnění našich železnic, slovem, za vymože-
nosti národohospodářské máme se smířit se
svou nynější politickou a národní bídou ?1«
— Tak teskní, tak dotazují se a horlí
dnes, jak víme, mnozí z nejvěrnějších na-
šincův, neznajíce správně obsahu dohody,
ani ceny vyjednané. Nuže a ti jsou hodni
zajisté odpovědi otevřené, vysvětlení
pravého stavu věcí, těm dlužno říci
celou pravdu o tom, zdali jsme byli skutečně
tak blízci cíle svého, jak oni za to mají,
zdali by zmar branecké předlohy a zákona
o dani lihové neb zákona investičního byl
měl opravdu za následek smrt parlamentu a
prosincovky a z mrtvých vstání — českého
stát u neba ne?
Ano, to jest jádro celé otázky: zda by
po rozboření parlamentu n aší obstrukcí
Körbrův
12
article
byl pro nás nadešel obrat politiky rakouské
k lepšímu — či k horšímu? Němci.
jak známo, věřili pevně, že by nastal pro
nás pak obrat k horšímu: t. j., že
bychom byli »ztrestáni« německo- vo-
jenským ab sodutismem, zničením
českého sněmu, uzákoněním státní němčiny
a posléz restaurací německo-ústavácké vlády
jako za Giskry, Herbstá, Beusťa neb Aders-
perga.
V naději té snažili se o to, n aby ná
vláda Körbrova se svým Vettrem, Spens-
Bodenem a Böhm Baweřkem stále píchala
špendlíky příkoří germanisačního, až bychom
nesnesitelným týráním zšíleli a výstřednostmi
v parlamentě i mimo něj na sebe tu brou-
šenou šavli absolutismu vyzvali. Hrozilo nám
opravdu toto nebezpečí nebo ne? To s
musí vědět, chceme-li, rozsoudit o kroku
delegace naší ve Vídni.
Hrozilo-li, pak její šachovní tah, kterým
mu zabránila, byl mistrný. Nehrozilo li však,
nýbrž byla-li odůvodněná naděje, ze zboře-
ním cislajtánského parlamentu v nyněj ší
chvíli přiblízíme se skokem k svému číli,
pak ovšem byl taktický ten obrat chybou,
kterou bychom musili hledět co
nejdříve obnovením obstrukce
proti předlohám o rakousko-nherském vyrov-
nání atd. stůj co stůj odčinit.
O tom přáli bychom sobě aby byl
podáno poselstvem náším žádoucího světla
sboru důvěrníkův. Zde jest temnota.
již nutno rozptýlit slunným paprskem
pravdy. Veřejnost naše po něm prahine.
nuže, my přimlouváme se vřele, aby jí byl
poskytnuto blažícího světlal
5lonn
Němec
Giskr
Herbstat
Beusťa
Aders
Körbrův
Böhm
Vídeň
SpenBoden
13
article
Ve Vídni, 9. března.
» Obrati obrat! volái po sensaci žízní
žurnalistika vídeňská. Zráda! zráda!i zní to
z oněch kruhů lehkovážných »politiků« mezi
námi, kteří náslodkem špatného politického vy-
chování, za zrádu prohlašují všechno, co nomá
ráz oné problematické kuráže, která roztahuje
se nejráději doma za stodolou, ale tam, kde
v pravdě se zápasí a kde kule lítají, z pravidl
scházl.
To, co se stalo, není ani obrat, tímí měně
zráda. Je to pouhý politický coup, je to malá
episoda v dramatu, která možná že nezůstane
na průběh děje bez účinku, jež ale naprosto
neznamená, že by se byla jedňa ze zápasících
idet od původniko směru svého odchýlila.
Nejméné ale možno mluviti tu o nějaké
kapitulaci.
Jestli kdo kapituloval, byla to vláda. Nebo
ona to byla, jež přistoupila k poslancům českým
a činila nabídnutí, z delegace české nehnul
nikdo ani prstem v tomto směru.
Teprve tehdy, když nade vši pochybnost
bylo zjištěno, že česká věc níjak uím neutrpí
zahájeno bylo vyjednávání, však vodíikem těch,
kteří podrobili se tomuto těžkému, nesnadnému,
nepopulárnímu a s velikou zodpovědnoslí spoje-
nému úkolu, bylo přesvědčení, že ochota po-
slanců českých nesmí jíti ani o píď dále, než
kam sahá přesně vymezený prospěch věci české,
že smí obsahovati jen záležitosti irrelevanťní
že ekvivalent za ni poskytnutý musí býti takový,
aby každý ze zástupeů českých žádanou odchylku
od taktiky i před soudcem nejpřisnějším ale
nepředpojatým a moudrým mohl obhájiti.
A proto obmezila se fato ochota pouze na
propuštění zákona o rekrutech a zákona o zvý-
šení daní kořalkové z obstrukce. Jen politick
Vídeň
14
article
nepříčetnost může za to míti, že by se byl. dal
letošní odvod odporem českých poslanců za-
meziti. Kdo zná poměry v tomto státě, spráskne
ruce nad pošetilou domněnkou, že by parla-
mentní diversí jedné sedminy poslanecké sně-
movny dalo se zastaviti, čemu chce a očse
zasazuje všechno, co má moc v tomto státě.
Říšská rada byla by poslána domů a rekruti
byli by se povolili, tak jako již se to stalo, hravě
paragrafem čtrnáctým.
Ministr války byl. by neměl ani o jednoho
rekrůtu méně, ale nářod český byl by odnesl
následky toho, že vzepřel se tomu, aby nor-
mální cestou se stalo, co stalo se cestou ne-
normální.
Mimo to povolili poslanci projednání osnovy
zákona, jenž se týče zvýšení daně z lihu.
Jest známo, že výnos tohoto zvýšení má při-
padnouti zemím a není také žádnýmo tajemstvím,
v jaké tísni nalezají se naše finance zemské,
zejsena když se uváží, že další odklad chysta-
ného upravení platů učitelských naprosto je ne-
možný, že by to byla ostuda, kdyby v télo věci
i nyní ještě se otálelo.
K témto dvěma ústupkům se zástupci ná-
roda našeho odhodlali a sice za cenu, kterou
v podrobnostech při této příležitosti na krám
vyložiti nemůžeme, ale která je taková, že ně-
kolikeronásobně vyváží radost i z nejzdařeněj-
šlho koncertu obstrukčního.
Zástupci národa našeho, kteří stojí ve středu
politického ruchu, kteří dovedou zmeriti síly své
i síly odpůrců, již vědí, co se děje a cose
chystá, neodhodlali se lehkomyslně k tomu, co
za nutné uznali a co snad ten, kdo stojí opodál,
ihned správně oceniti nedovede.
15
article
Kdo povolán je lid vésti a kdo zodpověden
je za to, co zlého i dobrého přinese mu činnost
politická, nesmí tak jako jednotlivec říditi se
okamžitou náladou a za chvilkové uspokojení
obětovati trvalý prospěch celku. To právo má
jen jedinec, jenž bez trestu smí provolávati
hanbu a kletbu svolávati na ty, kteříj čas, práci,
zdraví a intellekt obětují interessům národním,
poněvadž dále vidí, než zrak, jak doznáváme,
spravedlivým hněvem zkalený.
Z poslanců českých také ani jediný nehla-
soval z principu proti tomu, aby na nabídky
vládní se přistoupilo. Ti, kteří tak učinili, hla-
sovali proti návrhu parlamentní komise klubu
posanců českých jedině proto, že vládě nedůvě-
řují a o tom pochybují, že vláda slib splní.
Kdo tolikrát a tak trpce byl zklamán jako
národ náš, kdo tolikrát byl zrazen v okamžiku,
kdy domníval se býti, již u cile svých tužeb,
tomu nelze se diviti, když roztrpčen« odmita
ettecžlnob ě jio
Však i v tomto případé budiž prol upok-
jení myslí připomenuto, že jednaní s v lá-
dou dálo se tentokráte s největší
obezřelosti a že stalo se vsechno
čeho bylo zapotřebí, aby co připo-
věděno, v pravdě také se stalo.
Kdyby ale mimo nadání český národ byl opětně
zklamán, potom zástupeům vždy ještě otevřena
zůstane cesta stará, kterouž bez závazku budou
moci nastoupiti, kdykoli se jim zlíbí.“ Tak se
věci mají a je všechen ten sociálně národní
sgrárnický hnév pouhým švindlem, založeným na
spekulaci, vykořistiti pobud možno náladu rychle
se svým úsudkem hotového davu, jenž »hosanna!«
a »ukrižuj!« volá jedním dechem, kterýž ale
dávno není totožným s těmi, jež s chloubou
jmenujeme naším lidem.
18
article
v arosném prodej
polední. . . . . : a zh
Vedlisláeh na venkově
polen . . . . . .
Inserat,
platí ao ho tové naple
Přeěplaconí a inserty pěijíná samlnl-
strace v Marisnské ulicí č. s.
am nacházejí se. též redsk
tiskárnn k expedice , Nátodnich Listů“.
Rákopiky so nevráoe.
Ve Vídni 8/3 901.
Marisnský ulice
19
article
Slavná redakce i
Na základě pargí. 19 zákona o tisku žádam za
opravn úryvku z řeči mé uvedené v »Národních Li-
stech v čísle 66 ze dne 7 března 1901 pod záhlavím
»Říšská rada«.
Není pravda, že jsem v řeči mé řekl:
Ostatní poslanci této sněmovny jsour zvolení nej-
blbějšimi a nejhloupějšimi lidmi, ale je pravda že
jsem řekl
Nehájéní práv našeho národa a svobody slova
od členů této sněmovny čini dojem jako by náro-
dové za poslancé nevybirali nejschopnějši, nejrošaf-
nější a svých práv nejdbalejši lidi, ale čini to dojem
jako by vybirány byli lidé nejhloupější, tedy v zájmu
členů této sněmovny jest by oni sami práva svá
účiněji hájilí a netleskali ku znásilňováni svobo
poslaheckých.
V úctě povinné znamenám se
obuoa j-Václav F res li poslanec za XVIII vol.
okres V kurie král Českého na sněmu
yd jimnin
zemi na radě říšské ve Vídni za-
Čovdo
stoupených.
K otázce upravení postupních
poměrů soudcovských úřadniků
v Čechách.
Vsezení ríšské rady dne 1. března t.r.
podali poslanci dr! Puntůček, dr. Rybaa
soudr. na ministřa spravedlnosti ve příčině ne-
utěšených postupních poměrů soudcovských úřad-
níků v Čechách následující
Nehájéní
Václav
doktor
Rybaa
Vídeň
Čechy
20
article
interpellaci
Nařízením mínisterstva spravedlnosti ze dne
5. května 1897 č. 14 Věst. min. sprav. bylo
vyhlášeno nové systemisování soudcovského per-
sonálu u soudů I. a II. stolice.
Touto novou organisací mělo se jednak
nedostatku soudců, jaký se byl. na mnohých
mistech objevil, odpomoci, jednak ve všech
obvodech vrchních soudů zemských přízni-
vější, a pokud možná stejné postupní poměry
přivoditi; avšak účelu tohoto aspoň ve směru
poslednějším novou organisací soudní nikterak
docíleno nebylo.
Vzajemné porovnání postupu soudcovských
úřadníků v jednollivých obvodech vrchních soudů
zemských ukazuje, že postup úřadníků soud-
covských v Čechách vůbec, a zvláště soudcův
VIII. diétní třídy daleko zůstává za postupem,
jakému se těší úřadníci soudcovští všech
ostatních zemí korunních.
Kdežto na př. v obvodu dolnorakouském
docházejí úřadníci soudcovští VII. hodnostní třídy
průměrně po 16 letech, na Moravě po 18 letech,
ve Štyrsku po 18 letech, v Přímoří a Dalmacii
dokonce již po 12 až 13 lefech, jsou v Čechách
soudní sekretáři s bezvadnou službou a výbornou
kvalifkaci, kteří již skoro 25 let služeb-
nleh vykazují.
Čechy
Morava
Dalmacie
21
article
Uváži-li se, že c. k. ministerstvo spravedl-
nosti, stanovie klíč pro rozdělení personálu nově
systemisovaného na jednollivá územi a mezi
jednotlivě soudy, vycházelo ze zásady, ze každy
soudcovský úřadník při pravidelném no r mal-
ním postupu po uplynuní. 20 l'e t služebních
VII. tridy hodnostní dosáhne (Věst. min: sprav.
1897 str. 108), uváží-li se, že účel tento ve
všech zemích rakouských mimo Čechy jest
opravdu dosažen, nutno stav, jaký se v království
českém jeví, a dle kterého nyní pře s 125 soud-
covských úřadníků VIII. hodnostní třidy — tedy
celá polovice jejich dobu služební
více než 20 roků vykazuje, a kde mnozí
z nich přes 24 roků slouží, za a bnorm ál ni
vyblásiti
Stav tento nelze miti jen za okamžitý, nebo
za přechodný, naopak poměry vskutku trvajíci
poukazují k tomů, že pro příšti dobu snad vice-
letou lze obávati se ještě postupného zhoršo.
pro vyšší, volhou, pro onu pyšnou diseiplinu
ducha, který s výše svého poznání dovede odmě-
řiti svůj úkol v harmonické shodě s prospě-
chem celku, který každou chvili, v každém při-
padě je si vědom, co třeba činiti a čeho zane-
chati, čeho užiti a co si odepřiti, který sám
sobě dovede ukládati zákony a zachovávati je
— pro tu intelligentní, ušlechtilou, vyšší mravné
hodnoty diseiplinu? Pro tu pohřichu není
u nich smyslu. sn po
22
article
Předstávte si naše těleso, prodehnuté du-
chem vyšši kázně! Jaká by to byla velmoc ! Jak
by hravě stékala překážky před námi se kuplcí,
jak by letem dobývala nejtěžších posíc ! Žádná
z daných mocnosti odporu, ať zvyku, majetku
nebo všemohoucnosti úřadní, by proti ní ne-
odolala. Jak bychom tu byli brzo hotovi
s uspořádáním své domácnosti, jak bychom
rychle vymetli a vyklidili kde jaký nešvar, který
nás dnes sužuje a tísní, jak bychom setřásl
kdejaký příznaki hanby a pokoření dosůd nám
vtísknutý do čela ! Jak bychom rychle ve všech
oborech uničnl, práce, vlivu a energie uplatnili
svoji bytest a stanuli opět v řadě hrdých oněch
organismů, vtiskujicích svoji pečeť dějinám kal-
tury moci své zdatně ustrojené individuality l
Ale,jak daleko ubožáčkové máme ještě k
tomu produševnění t6lesa
Máme svůj dav a máme intelligenci,. Dav,
béz diseipliny podléhá, jak víte, leda chvilko-
vým záchvatům. A intelligent? Tomu k uspokojí-
vému vědomi namnoze dostačuje prostý egoiem,
rozšířený poněkud do zájmově sféry »odboru«,
kterému se věnoval. Mravní ale souvíslost nějakou
s přirozeným širším organismem a plynoucí odtud
nepohodlné důsledky prohlašuje nejraději za zá-
ležitost — politiky, která patří do novin a do
parlamentu.
Noviny a parlament! Co z těch zbude, ne-
mají-li za sebou celý život?
A tak nám zbývá útěcha trpkého poznání:
nedostatek pravé diseipliny zavífuje všechen
nezdar. Na diseiplinu davu, na tu nižší, nedo-
stává se prostředků. A do té druhé? K té
schází asi ještě notný krapet — kulfury ducha
a srdce.
Al
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 9. března.
sonb 6—. (K ronika!) To zas bylo tens týde
hádek, srážek, názorů, výstupů dravých. Chvíle
krutého sebepoznáváníl
— Nevídáno! Aby si nemohl autor se svým
kusem naložiti podle libostit. A když mu v Ná-
rodním dělají milosti, abyl si své dílo nemoh
zadat třebá německému! A je-li v německém
tak zajímavý večer, abych si tam nesmněl zají
Akdo by mi mohl bránit? Na to bych se po-
dival !
Marně se snažíte, rozžehnouti nějaký k-
hánek do té tmyl: Jedli kdo našinec? Hlási-
se k celku? Přejedli, abychom dosáhli,o
usilujeme?! A nemámelli proti sobě dravé od-
půrce našeho práva? A nedálli to boj ? A ten-li
neukládá povinnosti?
— Fráze! Fráze ! S těmi do parlamentu.
do novin! Tam jsou snad na místě! Divadl
je umění a do umění politika nepatří . . . T
je volné, universální
Překrásněl
A každý ohor hájí tak, rozumí se, svoji
suniversálnost«, svoji »volnost«. »Politika « ne-
patři do umění, nepatří do literatury, do vědy.
do obchodu, do hospodářství, do živnosti
Nikam, nikam nepatři! A protože všichni máme
svoji sféra, svůj obor práce, který je »univer-
sální«, vychází na konec, že vlastně nikdo
vi tom velikém sporu nemáme žádně povin ností.
nejšme žádné vojsko.. A boj, je-li jaký, at
se vybojuje — sám.. .
Praha
24
article
Znamenité ujasnění názorů ! Ne-li?
do — Ale, reete, co si má počít umělee,
není-li pro něj v domácím ústavu místa? Chce
být přece živ ? . .
Vskutku 1 Jsme tak neblaze ustrojeni. Ne-
můžeme všecky své lidi zaměstnat, všecky uživit.
Polovina výtěžku naší práce obohacuje cizí ma-
jetek. Naši lidé lopoti se v cizích službách,
jedí cizí chleb. Je to náš osud. Chtěli py-
cham to změniti, ale život je prozatim silnějst.
Budiž !
Alesti ostatní! Ti, co nejsou v cizích
službách, kterým přece dopřáno žíti ve svém,
tvořiti jakýs celek, aspoň zárodek celku, který
chceme aby rostl, aby sílil, aby časem dospěl
oné výše a dokonalosti, které je schopen? Ne-
náleží těm ostatním aspoň, aby tím přesněji
konali svoji povínnost? Aby stáli k sobě, k my-
slénce, aby zachovávali pospolitosti.? A je-
naproti tábor odpůrcův, nenáleží jim výstříhat
se všeho, co by posílilo jeho - posici ? “ Nenálež
jim, respektovati hranice zájmů, rozeznávt
tábor od tábora p
— Nevidáno ! Nějaká návštěva divadl
A kde pak zůstává svoboda muže ? Nedám si
v ní bránit! Jsem svůj, jednám podle svěho
uznání! A na to bych se podival . 2 1
šnveaza avobndi
25
article
—Je pravda, v myšlěnce národní jsme jen
dobrovolníky. Nemáme jeden druhému co po-
roučet. Tvoříme snad celek, ale ten není ustro-
jen. Máme pro něj svůj cit, přejeme mu vše-
chen zdar, ale všechno drahé přenechává me
bohu. Dělá každý, co chce, k čemu je naladěn.
K čemu není naladěn, nedělá. A protože je ří-
zení veřejné a platí svoboda slova, pronáším
druh o druhu svůj soud, slušný i neslůšný,
také podle nálady. A tak se ve společné lásee
k myšlénce navzájem na sebe vztekáme a pěkně
nenávidíme. A tak to už, podle zákonů gravitace,
jde s celkem, jak víte, dost nuzně ku předu.
Kdyby idea byla ustrojena, ah! to by bylo
jiné panorama! Byly by rozděleny funkce, každý
by měl ustanoveno svoje místo, vykázánu svoji
povinnost, měl by své ústrojí nad sebou a jíné
pod sebou, věděl by přesně, co smí a co ne-
smí, co má a co musí, co je na prospěch celku
a co celku na škodu, kolik třeba povoliti
osobního pohodlí a požitku a kolik přinésti
v oběť na prospěch celku! Všecko bylo by hezky
předepsáno, paragrafováno, aby nikdy pochyb-
nost nenastala. A všecko pod dozorem. A kd
by co vázlo, pěkně by se pohánělo bičíkem zcela
úhledného donucovacího přísíroje, malého trest-
ního zákonničku na příklad. A tak by se to
s ideou národní sunulo ku předu bezpečněa
hladce, jako se sune s ideou státní, která má,
stastnice, takové ustrojení, pročež vždy je, jak
26
article
známo, v takové výhodě ohromné, kdekoli se
obě idey střetnou.
V tom je tedy všecka naše slabost! Jsme
dobrovolníci své idey. A dobrá vůle je slabá
vůle. Máme své povinnosti, ale nemusíme je
konati. A proto že jde povinnost vždycky prot
pohodlí, proti osobnímu požitku, protože vy-
máhá ochotu, zapomínání sebe, odpírání sobě
podobné nechutnosti, proto se s ní tak rádi
rozcházíme. A můžeme si to dovoliti ! Nikdo
nám nemá na štěstí co poroučet!
A proto to všude tak vázne.
— Příteli, tohle přece není v pořádku
Tam a tam bys neměl scházet, jinde zase ne
mělo by tě vidět
— A na mou věru, proč pak bých nemělí
— Inu, k vůli celku, národní prospěcl
to žádá, disciplinal
— A podívejme se! Disciplina! A to bych
si- vyprosil! Kdo pak mi má co předpisovat?
Víte-li, kdo jsem? Jsem svobodný muž! v A n
svoji svohodu si nedám sáhat, nedám se
obmezovat! . . . Na to bych se podíval !.
27
article
Tak jsme znamenitě zařízení. Nezměrn
touha po karabáči, hluboko vštípená v ušlechtilou
bytost člověka, vyjádřena je tím vznešeným
principem nezkracované svobody! Kdyby do-
brému muži měl »někdo co poroučet«, pak by
poslechl. O jé! Jak by poslechl! Kdyby na
opomenuti povinnosti, na poškození celkového
prospěchu vypsán byl takhle notný trest, srážka
gáže, zkažený avancement, kdyby nad konáním
bděl nějaký biřic vousatý, nějaký dráb ve stejno-
kroji, oh panečku! to byste se podívali, jak by
ji konal, tu svoji povinnost! Vizte jen, jaký je
pozorný a poslušný státní občan! Jak si pilně
hledí, aby se proti prospěchu idey státní nikdy
neprohřešil, neboť tam jsou na to paragrafya
z těch on má strach a strach jej činí tak
horlivým vykonavatelem občanských ctností.
Ale zde, při myšlénce národní, kde se nemůže
pokazit žádný avancement, kde nemá nikdo co
poroučet?. Kde nebdí žádný státní návladní
žádný policajt? Tu není se koho bát. Tady se
obráti jiná kůžička na vrch. Tu se honem vrát
člověku pýcha, vědomí důstojnosti a kuráž
hájiti sféru svojí — osobní svobody.
28
article
Takováje situace. Jame slabí počten
i hmotou. A neustrojení všude proti silám ústro-
jeným. Proti přesilám. Jedinou spásou je zatim
přirozená mohutnost idey. Sama si klestl
dráhu poděl přízně náhody a okolností. Zde
šťastně spěje k účinku, jinde se s účinem mijí.
Pravá bystřina v přírodě ! Ale kolik živé, zdrav
síly tu nezužitkováno s bystřinou odtékál
Stabí hmotou i počtem mohlí bychom vítě-
ziti jen druhými štránkami. Účelným postupem.
šťastným zužitkováním sil, dobrou discíplinou.
A tu začíná závadal
— Disciplina! Otroctví vůle! Fi, na to
slovo! Krev se při něm žene do tváře plno
krevného individualisty !.
A kde jde o kus pohodlí, o nějakou obět.
o trochu sebezapření, tu jsme hned každý —
individualistou
A zatím jsou přece dva druhys discípliny-
nižší a vyšší. Prvá pro nevědomé množství,
nezb,iné sdružení sil k dosažení cílů jedin
cem nedosažitelných, zástůpu nepochiopných.
lhostejných, disciplina otrocká, donucovací.
Jam
29
article
Ale ta druhá! Je vyššího druhui! Je disciplina
shodných idejí, velké společné vůle, prýšticí
z rozhledu a poznání, splývající v mohutný
proud společné mravní síiy T Diseiplina jako
výkvět intelligence výššího organismu, možná
jenom na vyšším kulturním stupni ! A o tu
byšlol! Taková by nám šla kduhu! A otu
je právě taková nouzel K oné druhé, nižší,
davové a řadové, k disciplině slepého rozkazu
a strachu z trestu, k té nemáme ani moci ani
prostředků: Ale ta pravá! s Kde se jí nabrati
Jak se jí dovolati4 Znáte muže, kteří ve svém
okoli platí za výtečné odborníky, na slovo
brané znalce a vzdělance. A jaké mají o ní
ponětil
— Svobodný je u mne ten, kdo nemá
žádnou povinnost ! Kdo se o nic nestará, nikomu
neslouží, nikoho neposlouchá
Tak věří a tvrdí
Ani tušení nemají o jiné svobodě, o svo-
bodě, které nemůže užiti žádný zbabělec, schopný
konati povinnost, jen-li má někoho v týle, z koho
jde strach. Konali by výbornou službu v ústrojí
prvního rázu, s disciplinou karabáčovou. Ale