ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 8aeb81d0-6602-11dc-b4bf-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 15, person 17, org 1
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v heděli dne 10. března 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 69.
4 masthead
Ka ranní a odpol. list předpláeí se Praze v sdnini s íre nžsíe . . . . n átniíi lol ni. s drojí denánle
Praha
5 masthead
rei sko
6 masthead
ve slisnvá la niso.. . s Peštes: nanrt isi drejí zlanke
7 article Dnašní číslo pro Frahu je o 20 stranách.
Dnašní číslo pro Frahu je o 20 stranách. Veřejnost česká touží po vysvětlení. Není se věru čemu divit, že nenadály laktický obrat svobodomyslných poslancův rašich ve Vídni, záležející v dočasném za strčení obstrukčního meče vůči třem pře lohám (branecké, lihové a železniční) rázen zčeřil hladinu české veřejnosti a roztrha dusné mlhy nebezpečné apathie, ukládající s tu a tam po nivách vlasti naší.- Spíše by hás naplnilo teskným údivem kdyby tomu tak nebylo. Svědčiloť byt ověliké vseobecné zpromrzelost našeho lidu vůči dějům politickým a to b věru býlo tím největším neštěstím, jaké b v těžké a kritické době národ náš mohl potkat. Dík tedv, že tomu tak není, že lid náš je dnes vzhůru a s nejvyšším interessem dychtí zvědět, co se vlastně v prvních dnec tohoto měsíce za kulissami vídeňského di- vabla sběhlo, zda to byl se strany poselstva našeho šťastný či nešťaštný krok na té ciz nespolehlivé půdě, plné osídel a nástralí na
Vídeň
8 article
chodce české. Proč a zač odhodlali se poslanci naši k tomuto kroku? táže se kde kdo. Ale z klubu poslaneckého nepřichází odpověď. Zdar věci naší vymahá prý toho nežbytně, aby obsah dohodnutí učiněného zůstal zachován v tajnosti, k čemuž vyjedna- vatelé navzájem češtným slovem se byli za- vázali. »Věřme, že poslanci jednali jenoma jenom s vůlí a přesvědčením, že poctivě prospějí věci národa. Více se dnes ne- ptejmel« zní důtkliva žádost našich de- legátův: »Dost naptají se vlády německé fisty, dost mrzí to Němce, že nemohou se dopídit, z dali a co bylo nám za částečné, dočasné odstavení obstrukce Körbrem za- ručeno. — »Vzpomeňme si« — varuje list dra. Pacáka — sna doby po vydání j a zv- kových nařízení (Badenových), vzpo- meňme si, že vždv, kdykoliv se Němi dopátrájí nějakého ústupku, který by nám vláda učiniti chtěla, ihned v šechn páky na sadí, ihned rozbouří celé moře německé, aby tomu bylo z abráněno
Němec doktor Pacák Badenův
9 article
Proto odložme dnes zodpovědění otázky, která ovšem nás všechny plní touhou po vy- jashění a věřme v obratnost, v charaktera vlastenectví svých poslanců, kteří jistě neučinili nic jiného, než ſco ká- zal zájem nůroda a pros pěch vlasti Nuž o tom zajisté ani zádný s l u š ny odpůrce nepochybuje, nad tož voličstvo, které teprve nedávno v tuhém volebním zá- pasu vyznamenalo zvolence své plnou svou důvěrou; přesvědčeno o jich spolehlivosti neoblomné věrnosti ku svaté věci národa, nevyslalo jich do Vídně spoutané žádným mandátem imperativním, nýbrž zůstavilojich rozšafnosti vlastenecké, aby hájili a bránili tam věc národa všemi prostředky a způ- soby, které v daných okolnostech za nj- účinnější uznají: tedy nejrozhodnější oppo- sicí, která se po případě stupňovati má az v obstrukci; ale o tom, kdy k tomu neb onomu prostředku sálinouti třeba, zůstavíli s celou důvěrou rozumu a uznání poslancu samých, a to tím spíše, poněvadž tito na vzájem slíbili voličstvu, že kdykoli by na- češla potřeba pronikavého obratu a změny taktiky, neomeškají vyžádati si k tomu sou hlas od sboru důvěrníků, jakožto nejvyšší rozhodči instance ve straně, zřízené
Vídeň
10 article
za tím účelem a koncem, aby se uvaro- valo mozněmu pochybení v politice delegátů našich i tehda, když by u většiny klubu poslaneckého panovalo pevné přesvěd- čení, že uhodilo se na cestu pravou. Ne- omylným není nikdo ze smrtelníkův a více očí od jakživa více vidí. Troufáme si tedy pronésti upřímné přání, aby dnes vůči té obecné napjatosti a rozčilenosti veřejného mínění, vůči všemu tomu ihaní a podezřívání) se strany nepřá- telské, vůči všem těm vlasteneckým obavám, jimiž naplněňy jsou přirozeně tolikým zkla! máním nedůvěřivé a tolikým příköřím ne- dávným svrchovaně roztrpčené“ mysli lidu našeho, poslanci naši sami nalehali na bez- odkladné svolání sboru důvěr- níků, aby mohli mu vyložiti dů- vody svého kroku! Budiž nám roz- uměno. Nepřipadá nám naprosto volati snad poselstvo naše na soud sboru důvěrníkův, aby se tu hájilo snad proti ničemným a po- dlým nářkům zlovolných utrhačův a pode- zřívačův, aby tu snad teprv dokazoválo, že noodložilo pro ten čas vůči dotčeným třem předlohám zbraň obstrukční z bledé bázně nebo z jakýchkoli pohnutek malichernýcha více měně osobních, nýbrž aby tu měli po- slanci naši příležitost odpovědět upřímně k pochybnostem, obavám a tesknotám, prý- štícím z nejryzejší vlastenecké snahy az nejpoctivějšího českého smýšlení mnohých rozhodných a skalopevných našinců, kteří, na kolik znamenáme, jsou plni úzkosti, ne- stala-li se taktickým obratem delegace věci naší ve skutečnosti a podstatě vážná újma, byť se i na pohled zdálo, že postavení naše ve Vídni šachovním tahem tím značně rázem se zlepšilo?
Vídeň
11 article
Tito našinci totiž vycházejí z názoru že prý delegace česká měla vděk své posa- vadní taktice tiché obstrukce osud parla- mentu vídeňského tou měrou v hrsti své, že kdyby nebyla dopustila předlohu o rekrutech ku prvému čtení, byla prý by tím zasadila skomírajícímu parlamentu Cislajtanie posledni ránu. Upuštění od obstrukce vůči předloze branné zachránilo prý parlament cislajtánský i prosincovku, tyto oba balvany na cestě ku dosažení našeho cíle, jemuž jsme nikdy ne- byli tak blízci jako nyní. Avšak vliv realistů zvítězil prý patrně v naší delegaci vídeňské a my zachránili ten parlament od bezpro- střední jeho záhuby. A za jakou to cenu? Za cenu jistých národo-hospodářských a kul- turních vymožeností, k nimž prý se vláda Körbrova zavázala, kdežto každoukoli kon- cessi rázu národního a politického odmítla. Tedy za konečné zregulování našich řek, našeho Labe a Vltavy, za zvelebení a roz- hojnění našich železnic, slovem, za vymože- nosti národohospodářské máme se smířit se svou nynější politickou a národní bídou ?1« — Tak teskní, tak dotazují se a horlí dnes, jak víme, mnozí z nejvěrnějších na- šincův, neznajíce správně obsahu dohody, ani ceny vyjednané. Nuže a ti jsou hodni zajisté odpovědi otevřené, vysvětlení pravého stavu věcí, těm dlužno říci celou pravdu o tom, zdali jsme byli skutečně tak blízci cíle svého, jak oni za to mají, zdali by zmar branecké předlohy a zákona o dani lihové neb zákona investičního byl měl opravdu za následek smrt parlamentu a prosincovky a z mrtvých vstání — českého stát u neba ne? Ano, to jest jádro celé otázky: zda by po rozboření parlamentu n aší obstrukcí
Körbrův
12 article
byl pro nás nadešel obrat politiky rakouské k lepšímu — či k horšímu? Němci. jak známo, věřili pevně, že by nastal pro nás pak obrat k horšímu: t. j., že bychom byli »ztrestáni« německo- vo- jenským ab sodutismem, zničením českého sněmu, uzákoněním státní němčiny a posléz restaurací německo-ústavácké vlády jako za Giskry, Herbstá, Beusťa neb Aders- perga. V naději té snažili se o to, n aby ná vláda Körbrova se svým Vettrem, Spens- Bodenem a Böhm Baweřkem stále píchala špendlíky příkoří germanisačního, až bychom nesnesitelným týráním zšíleli a výstřednostmi v parlamentě i mimo něj na sebe tu brou- šenou šavli absolutismu vyzvali. Hrozilo nám opravdu toto nebezpečí nebo ne? To s musí vědět, chceme-li, rozsoudit o kroku delegace naší ve Vídni. Hrozilo-li, pak její šachovní tah, kterým mu zabránila, byl mistrný. Nehrozilo li však, nýbrž byla-li odůvodněná naděje, ze zboře- ním cislajtánského parlamentu v nyněj ší chvíli přiblízíme se skokem k svému číli, pak ovšem byl taktický ten obrat chybou, kterou bychom musili hledět co nejdříve obnovením obstrukce proti předlohám o rakousko-nherském vyrov- nání atd. stůj co stůj odčinit. O tom přáli bychom sobě aby byl podáno poselstvem náším žádoucího světla sboru důvěrníkův. Zde jest temnota. již nutno rozptýlit slunným paprskem pravdy. Veřejnost naše po něm prahine. nuže, my přimlouváme se vřele, aby jí byl poskytnuto blažícího světlal 5lonn
Němec Giskr Herbstat Beusťa Aders Körbrův Böhm Vídeň SpenBoden
13 article
Ve Vídni, 9. března. » Obrati obrat! volái po sensaci žízní žurnalistika vídeňská. Zráda! zráda!i zní to z oněch kruhů lehkovážných »politiků« mezi námi, kteří náslodkem špatného politického vy- chování, za zrádu prohlašují všechno, co nomá ráz oné problematické kuráže, která roztahuje se nejráději doma za stodolou, ale tam, kde v pravdě se zápasí a kde kule lítají, z pravidl scházl. To, co se stalo, není ani obrat, tímí měně zráda. Je to pouhý politický coup, je to malá episoda v dramatu, která možná že nezůstane na průběh děje bez účinku, jež ale naprosto neznamená, že by se byla jedňa ze zápasících idet od původniko směru svého odchýlila. Nejméné ale možno mluviti tu o nějaké kapitulaci. Jestli kdo kapituloval, byla to vláda. Nebo ona to byla, jež přistoupila k poslancům českým a činila nabídnutí, z delegace české nehnul nikdo ani prstem v tomto směru. Teprve tehdy, když nade vši pochybnost bylo zjištěno, že česká věc níjak uím neutrpí zahájeno bylo vyjednávání, však vodíikem těch, kteří podrobili se tomuto těžkému, nesnadnému, nepopulárnímu a s velikou zodpovědnoslí spoje- nému úkolu, bylo přesvědčení, že ochota po- slanců českých nesmí jíti ani o píď dále, než kam sahá přesně vymezený prospěch věci české, že smí obsahovati jen záležitosti irrelevanťní že ekvivalent za ni poskytnutý musí býti takový, aby každý ze zástupeů českých žádanou odchylku od taktiky i před soudcem nejpřisnějším ale nepředpojatým a moudrým mohl obhájiti. A proto obmezila se fato ochota pouze na propuštění zákona o rekrutech a zákona o zvý- šení daní kořalkové z obstrukce. Jen politick
Vídeň
14 article
nepříčetnost může za to míti, že by se byl. dal letošní odvod odporem českých poslanců za- meziti. Kdo zná poměry v tomto státě, spráskne ruce nad pošetilou domněnkou, že by parla- mentní diversí jedné sedminy poslanecké sně- movny dalo se zastaviti, čemu chce a očse zasazuje všechno, co má moc v tomto státě. Říšská rada byla by poslána domů a rekruti byli by se povolili, tak jako již se to stalo, hravě paragrafem čtrnáctým. Ministr války byl. by neměl ani o jednoho rekrůtu méně, ale nářod český byl by odnesl následky toho, že vzepřel se tomu, aby nor- mální cestou se stalo, co stalo se cestou ne- normální. Mimo to povolili poslanci projednání osnovy zákona, jenž se týče zvýšení daně z lihu. Jest známo, že výnos tohoto zvýšení má při- padnouti zemím a není také žádnýmo tajemstvím, v jaké tísni nalezají se naše finance zemské, zejsena když se uváží, že další odklad chysta- ného upravení platů učitelských naprosto je ne- možný, že by to byla ostuda, kdyby v télo věci i nyní ještě se otálelo. K témto dvěma ústupkům se zástupci ná- roda našeho odhodlali a sice za cenu, kterou v podrobnostech při této příležitosti na krám vyložiti nemůžeme, ale která je taková, že ně- kolikeronásobně vyváží radost i z nejzdařeněj- šlho koncertu obstrukčního. Zástupci národa našeho, kteří stojí ve středu politického ruchu, kteří dovedou zmeriti síly své i síly odpůrců, již vědí, co se děje a cose chystá, neodhodlali se lehkomyslně k tomu, co za nutné uznali a co snad ten, kdo stojí opodál, ihned správně oceniti nedovede.
15 article
Kdo povolán je lid vésti a kdo zodpověden je za to, co zlého i dobrého přinese mu činnost politická, nesmí tak jako jednotlivec říditi se okamžitou náladou a za chvilkové uspokojení obětovati trvalý prospěch celku. To právo má jen jedinec, jenž bez trestu smí provolávati hanbu a kletbu svolávati na ty, kteříj čas, práci, zdraví a intellekt obětují interessům národním, poněvadž dále vidí, než zrak, jak doznáváme, spravedlivým hněvem zkalený. Z poslanců českých také ani jediný nehla- soval z principu proti tomu, aby na nabídky vládní se přistoupilo. Ti, kteří tak učinili, hla- sovali proti návrhu parlamentní komise klubu posanců českých jedině proto, že vládě nedůvě- řují a o tom pochybují, že vláda slib splní. Kdo tolikrát a tak trpce byl zklamán jako národ náš, kdo tolikrát byl zrazen v okamžiku, kdy domníval se býti, již u cile svých tužeb, tomu nelze se diviti, když roztrpčen« odmita ettecžlnob ě jio Však i v tomto případé budiž prol upok- jení myslí připomenuto, že jednaní s v lá- dou dálo se tentokráte s největší obezřelosti a že stalo se vsechno čeho bylo zapotřebí, aby co připo- věděno, v pravdě také se stalo. Kdyby ale mimo nadání český národ byl opětně zklamán, potom zástupeům vždy ještě otevřena zůstane cesta stará, kterouž bez závazku budou moci nastoupiti, kdykoli se jim zlíbí.“ Tak se věci mají a je všechen ten sociálně národní sgrárnický hnév pouhým švindlem, založeným na spekulaci, vykořistiti pobud možno náladu rychle se svým úsudkem hotového davu, jenž »hosanna!« a »ukrižuj!« volá jedním dechem, kterýž ale dávno není totožným s těmi, jež s chloubou jmenujeme naším lidem.
16 title
Pomlouvačům.
17 article
sliby opětné.
18 article
v arosném prodej polední. . . . . : a zh Vedlisláeh na venkově polen . . . . . . Inserat, platí ao ho tové naple Přeěplaconí a inserty pěijíná samlnl- strace v Marisnské ulicí č. s. am nacházejí se. též redsk tiskárnn k expedice , Nátodnich Listů“. Rákopiky so nevráoe. Ve Vídni 8/3 901.
Marisnský ulice
19 article
Slavná redakce i Na základě pargí. 19 zákona o tisku žádam za opravn úryvku z řeči mé uvedené v »Národních Li- stech v čísle 66 ze dne 7 března 1901 pod záhlavím »Říšská rada«. Není pravda, že jsem v řeči mé řekl: Ostatní poslanci této sněmovny jsour zvolení nej- blbějšimi a nejhloupějšimi lidmi, ale je pravda že jsem řekl Nehájéní práv našeho národa a svobody slova od členů této sněmovny čini dojem jako by náro- dové za poslancé nevybirali nejschopnějši, nejrošaf- nější a svých práv nejdbalejši lidi, ale čini to dojem jako by vybirány byli lidé nejhloupější, tedy v zájmu členů této sněmovny jest by oni sami práva svá účiněji hájilí a netleskali ku znásilňováni svobo poslaheckých. V úctě povinné znamenám se obuoa j-Václav F res li poslanec za XVIII vol. okres V kurie král Českého na sněmu yd jimnin zemi na radě říšské ve Vídni za- Čovdo stoupených. K otázce upravení postupních poměrů soudcovských úřadniků v Čechách. Vsezení ríšské rady dne 1. března t.r. podali poslanci dr! Puntůček, dr. Rybaa soudr. na ministřa spravedlnosti ve příčině ne- utěšených postupních poměrů soudcovských úřad- níků v Čechách následující
Nehájéní Václav doktor Rybaa Vídeň Čechy
20 article
interpellaci Nařízením mínisterstva spravedlnosti ze dne 5. května 1897 č. 14 Věst. min. sprav. bylo vyhlášeno nové systemisování soudcovského per- sonálu u soudů I. a II. stolice. Touto novou organisací mělo se jednak nedostatku soudců, jaký se byl. na mnohých mistech objevil, odpomoci, jednak ve všech obvodech vrchních soudů zemských přízni- vější, a pokud možná stejné postupní poměry přivoditi; avšak účelu tohoto aspoň ve směru poslednějším novou organisací soudní nikterak docíleno nebylo. Vzajemné porovnání postupu soudcovských úřadníků v jednollivých obvodech vrchních soudů zemských ukazuje, že postup úřadníků soud- covských v Čechách vůbec, a zvláště soudcův VIII. diétní třídy daleko zůstává za postupem, jakému se těší úřadníci soudcovští všech ostatních zemí korunních. Kdežto na př. v obvodu dolnorakouském docházejí úřadníci soudcovští VII. hodnostní třídy průměrně po 16 letech, na Moravě po 18 letech, ve Štyrsku po 18 letech, v Přímoří a Dalmacii dokonce již po 12 až 13 lefech, jsou v Čechách soudní sekretáři s bezvadnou službou a výbornou kvalifkaci, kteří již skoro 25 let služeb- nleh vykazují.
Čechy Morava Dalmacie
21 article
Uváži-li se, že c. k. ministerstvo spravedl- nosti, stanovie klíč pro rozdělení personálu nově systemisovaného na jednollivá územi a mezi jednotlivě soudy, vycházelo ze zásady, ze každy soudcovský úřadník při pravidelném no r mal- ním postupu po uplynuní. 20 l'e t služebních VII. tridy hodnostní dosáhne (Věst. min: sprav. 1897 str. 108), uváží-li se, že účel tento ve všech zemích rakouských mimo Čechy jest opravdu dosažen, nutno stav, jaký se v království českém jeví, a dle kterého nyní pře s 125 soud- covských úřadníků VIII. hodnostní třidy — tedy celá polovice jejich dobu služební více než 20 roků vykazuje, a kde mnozí z nich přes 24 roků slouží, za a bnorm ál ni vyblásiti Stav tento nelze miti jen za okamžitý, nebo za přechodný, naopak poměry vskutku trvajíci poukazují k tomů, že pro příšti dobu snad vice- letou lze obávati se ještě postupného zhoršo. pro vyšší, volhou, pro onu pyšnou diseiplinu ducha, který s výše svého poznání dovede odmě- řiti svůj úkol v harmonické shodě s prospě- chem celku, který každou chvili, v každém při- padě je si vědom, co třeba činiti a čeho zane- chati, čeho užiti a co si odepřiti, který sám sobě dovede ukládati zákony a zachovávati je — pro tu intelligentní, ušlechtilou, vyšší mravné hodnoty diseiplinu? Pro tu pohřichu není u nich smyslu. sn po
22 article
Předstávte si naše těleso, prodehnuté du- chem vyšši kázně! Jaká by to byla velmoc ! Jak by hravě stékala překážky před námi se kuplcí, jak by letem dobývala nejtěžších posíc ! Žádná z daných mocnosti odporu, ať zvyku, majetku nebo všemohoucnosti úřadní, by proti ní ne- odolala. Jak bychom tu byli brzo hotovi s uspořádáním své domácnosti, jak bychom rychle vymetli a vyklidili kde jaký nešvar, který nás dnes sužuje a tísní, jak bychom setřásl kdejaký příznaki hanby a pokoření dosůd nám vtísknutý do čela ! Jak bychom rychle ve všech oborech uničnl, práce, vlivu a energie uplatnili svoji bytest a stanuli opět v řadě hrdých oněch organismů, vtiskujicích svoji pečeť dějinám kal- tury moci své zdatně ustrojené individuality l Ale,jak daleko ubožáčkové máme ještě k tomu produševnění t6lesa Máme svůj dav a máme intelligenci,. Dav, béz diseipliny podléhá, jak víte, leda chvilko- vým záchvatům. A intelligent? Tomu k uspokojí- vému vědomi namnoze dostačuje prostý egoiem, rozšířený poněkud do zájmově sféry »odboru«, kterému se věnoval. Mravní ale souvíslost nějakou s přirozeným širším organismem a plynoucí odtud nepohodlné důsledky prohlašuje nejraději za zá- ležitost — politiky, která patří do novin a do parlamentu. Noviny a parlament! Co z těch zbude, ne- mají-li za sebou celý život? A tak nám zbývá útěcha trpkého poznání: nedostatek pravé diseipliny zavífuje všechen nezdar. Na diseiplinu davu, na tu nižší, nedo- stává se prostředků. A do té druhé? K té schází asi ještě notný krapet — kulfury ducha a srdce.
Al
23 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 9. března. sonb 6—. (K ronika!) To zas bylo tens týde hádek, srážek, názorů, výstupů dravých. Chvíle krutého sebepoznáváníl — Nevídáno! Aby si nemohl autor se svým kusem naložiti podle libostit. A když mu v Ná- rodním dělají milosti, abyl si své dílo nemoh zadat třebá německému! A je-li v německém tak zajímavý večer, abych si tam nesmněl zají Akdo by mi mohl bránit? Na to bych se po- dival ! Marně se snažíte, rozžehnouti nějaký k- hánek do té tmyl: Jedli kdo našinec? Hlási- se k celku? Přejedli, abychom dosáhli,o usilujeme?! A nemámelli proti sobě dravé od- půrce našeho práva? A nedálli to boj ? A ten-li neukládá povinnosti? — Fráze! Fráze ! S těmi do parlamentu. do novin! Tam jsou snad na místě! Divadl je umění a do umění politika nepatří . . . T je volné, universální Překrásněl A každý ohor hájí tak, rozumí se, svoji suniversálnost«, svoji »volnost«. »Politika « ne- patři do umění, nepatří do literatury, do vědy. do obchodu, do hospodářství, do živnosti Nikam, nikam nepatři! A protože všichni máme svoji sféra, svůj obor práce, který je »univer- sální«, vychází na konec, že vlastně nikdo vi tom velikém sporu nemáme žádně povin ností. nejšme žádné vojsko.. A boj, je-li jaký, at se vybojuje — sám.. .
Praha
24 article
Znamenité ujasnění názorů ! Ne-li? do — Ale, reete, co si má počít umělee, není-li pro něj v domácím ústavu místa? Chce být přece živ ? . . Vskutku 1 Jsme tak neblaze ustrojeni. Ne- můžeme všecky své lidi zaměstnat, všecky uživit. Polovina výtěžku naší práce obohacuje cizí ma- jetek. Naši lidé lopoti se v cizích službách, jedí cizí chleb. Je to náš osud. Chtěli py- cham to změniti, ale život je prozatim silnějst. Budiž ! Alesti ostatní! Ti, co nejsou v cizích službách, kterým přece dopřáno žíti ve svém, tvořiti jakýs celek, aspoň zárodek celku, který chceme aby rostl, aby sílil, aby časem dospěl oné výše a dokonalosti, které je schopen? Ne- náleží těm ostatním aspoň, aby tím přesněji konali svoji povínnost? Aby stáli k sobě, k my- slénce, aby zachovávali pospolitosti.? A je- naproti tábor odpůrcův, nenáleží jim výstříhat se všeho, co by posílilo jeho - posici ? “ Nenálež jim, respektovati hranice zájmů, rozeznávt tábor od tábora p — Nevidáno ! Nějaká návštěva divadl A kde pak zůstává svoboda muže ? Nedám si v ní bránit! Jsem svůj, jednám podle svěho uznání! A na to bych se podival . 2 1 šnveaza avobndi
25 article
—Je pravda, v myšlěnce národní jsme jen dobrovolníky. Nemáme jeden druhému co po- roučet. Tvoříme snad celek, ale ten není ustro- jen. Máme pro něj svůj cit, přejeme mu vše- chen zdar, ale všechno drahé přenechává me bohu. Dělá každý, co chce, k čemu je naladěn. K čemu není naladěn, nedělá. A protože je ří- zení veřejné a platí svoboda slova, pronáším druh o druhu svůj soud, slušný i neslůšný, také podle nálady. A tak se ve společné lásee k myšlénce navzájem na sebe vztekáme a pěkně nenávidíme. A tak to už, podle zákonů gravitace, jde s celkem, jak víte, dost nuzně ku předu. Kdyby idea byla ustrojena, ah! to by bylo jiné panorama! Byly by rozděleny funkce, každý by měl ustanoveno svoje místo, vykázánu svoji povinnost, měl by své ústrojí nad sebou a jíné pod sebou, věděl by přesně, co smí a co ne- smí, co má a co musí, co je na prospěch celku a co celku na škodu, kolik třeba povoliti osobního pohodlí a požitku a kolik přinésti v oběť na prospěch celku! Všecko bylo by hezky předepsáno, paragrafováno, aby nikdy pochyb- nost nenastala. A všecko pod dozorem. A kd by co vázlo, pěkně by se pohánělo bičíkem zcela úhledného donucovacího přísíroje, malého trest- ního zákonničku na příklad. A tak by se to s ideou národní sunulo ku předu bezpečněa hladce, jako se sune s ideou státní, která má, stastnice, takové ustrojení, pročež vždy je, jak
26 article
známo, v takové výhodě ohromné, kdekoli se obě idey střetnou. V tom je tedy všecka naše slabost! Jsme dobrovolníci své idey. A dobrá vůle je slabá vůle. Máme své povinnosti, ale nemusíme je konati. A proto že jde povinnost vždycky prot pohodlí, proti osobnímu požitku, protože vy- máhá ochotu, zapomínání sebe, odpírání sobě podobné nechutnosti, proto se s ní tak rádi rozcházíme. A můžeme si to dovoliti ! Nikdo nám nemá na štěstí co poroučet! A proto to všude tak vázne. — Příteli, tohle přece není v pořádku Tam a tam bys neměl scházet, jinde zase ne mělo by tě vidět — A na mou věru, proč pak bých nemělí — Inu, k vůli celku, národní prospěcl to žádá, disciplinal — A podívejme se! Disciplina! A to bych si- vyprosil! Kdo pak mi má co předpisovat? Víte-li, kdo jsem? Jsem svobodný muž! v A n svoji svohodu si nedám sáhat, nedám se obmezovat! . . . Na to bych se podíval !.
27 article
Tak jsme znamenitě zařízení. Nezměrn touha po karabáči, hluboko vštípená v ušlechtilou bytost člověka, vyjádřena je tím vznešeným principem nezkracované svobody! Kdyby do- brému muži měl »někdo co poroučet«, pak by poslechl. O jé! Jak by poslechl! Kdyby na opomenuti povinnosti, na poškození celkového prospěchu vypsán byl takhle notný trest, srážka gáže, zkažený avancement, kdyby nad konáním bděl nějaký biřic vousatý, nějaký dráb ve stejno- kroji, oh panečku! to byste se podívali, jak by ji konal, tu svoji povinnost! Vizte jen, jaký je pozorný a poslušný státní občan! Jak si pilně hledí, aby se proti prospěchu idey státní nikdy neprohřešil, neboť tam jsou na to paragrafya z těch on má strach a strach jej činí tak horlivým vykonavatelem občanských ctností. Ale zde, při myšlénce národní, kde se nemůže pokazit žádný avancement, kde nemá nikdo co poroučet?. Kde nebdí žádný státní návladní žádný policajt? Tu není se koho bát. Tady se obráti jiná kůžička na vrch. Tu se honem vrát člověku pýcha, vědomí důstojnosti a kuráž hájiti sféru svojí — osobní svobody.
28 article
Takováje situace. Jame slabí počten i hmotou. A neustrojení všude proti silám ústro- jeným. Proti přesilám. Jedinou spásou je zatim přirozená mohutnost idey. Sama si klestl dráhu poděl přízně náhody a okolností. Zde šťastně spěje k účinku, jinde se s účinem mijí. Pravá bystřina v přírodě ! Ale kolik živé, zdrav síly tu nezužitkováno s bystřinou odtékál Stabí hmotou i počtem mohlí bychom vítě- ziti jen druhými štránkami. Účelným postupem. šťastným zužitkováním sil, dobrou discíplinou. A tu začíná závadal — Disciplina! Otroctví vůle! Fi, na to slovo! Krev se při něm žene do tváře plno krevného individualisty !. A kde jde o kus pohodlí, o nějakou obět. o trochu sebezapření, tu jsme hned každý — individualistou A zatím jsou přece dva druhys discípliny- nižší a vyšší. Prvá pro nevědomé množství, nezb,iné sdružení sil k dosažení cílů jedin cem nedosažitelných, zástůpu nepochiopných. lhostejných, disciplina otrocká, donucovací.
Jam
29 article
Ale ta druhá! Je vyššího druhui! Je disciplina shodných idejí, velké společné vůle, prýšticí z rozhledu a poznání, splývající v mohutný proud společné mravní síiy T Diseiplina jako výkvět intelligence výššího organismu, možná jenom na vyšším kulturním stupni ! A o tu byšlol! Taková by nám šla kduhu! A otu je právě taková nouzel K oné druhé, nižší, davové a řadové, k disciplině slepého rozkazu a strachu z trestu, k té nemáme ani moci ani prostředků: Ale ta pravá! s Kde se jí nabrati Jak se jí dovolati4 Znáte muže, kteří ve svém okoli platí za výtečné odborníky, na slovo brané znalce a vzdělance. A jaké mají o ní ponětil — Svobodný je u mne ten, kdo nemá žádnou povinnost ! Kdo se o nic nestará, nikomu neslouží, nikoho neposlouchá Tak věří a tvrdí Ani tušení nemají o jiné svobodě, o svo- bodě, které nemůže užiti žádný zbabělec, schopný konati povinnost, jen-li má někoho v týle, z koho jde strach. Konali by výbornou službu v ústrojí prvního rázu, s disciplinou karabáčovou. Ale