1
masthead
14. července 1901.
2
masthead
I. Přiloha „Národních Listů“ k čislu 192.
Přiloha
5
article
Výstava Akademie umění.
Výstava Akademie umění.
Školní výstavy uměleckých učelišt maji
svoje zvláštní obecenstvo, docela jiné nežli ostatní
veřejné exposice. Navštěvovatelů je míň, přichá-
zejí ryéhleji za sebou a zájem o výstavené
práce je, beze vší pochyby, mnohem čilejší, mno
hem interesovsnější nežli vídáme v jiných vý
stavách. V těchto se nejvíce rozehřívají lidé
citlíví, vnímaví a uměleckému požitku, umělecké
sensaci dokořán otevření. Ovšem že zde také
hledají cos jiného, nežli jim může poskylnouí
výstava školní: holové umělecké dílo, plod silně,
určitým směrem proudící individuality. Na vý-
stavě školní naleznete v nejlepším připadě jen
slibné zárodky, nadějně embryo takových osob
nosti. Amalerů, kterým by činilo zvláštní potě-
šení vyhledávat tyto nejasné a ještě nesamostatné
počátky, je ještě měně nežli oněch. Jsou to je-
nom ti, kleří mají chuť a zálibu stopovati vý
chod a další běh jednotlivých hvězd, kleří nosl
v sobě starosti o budouenost domácího umění.
astronomové, kteří sem přicházejí jako na obser
vatoř v přihodné chvíli pozorování.
Největší kontingent publika tvoří ovšem
vystavovatelé sami, jejich spolužáci a jejich
přátelé a přibuzní. Skoro všichni považují školn
výstavu za první bránu k veřejnosti, a očekávají,
že je svatou povinností publicistiky svědomite
zaznamenati a co možná široce se rozepsat
o každém jmeně na cedulkách, připojených
k aktům, studiím, náčrtkům a komposičním ná-
běhům. Mají jakési, ne docela nesprávné tušení,
že umění a umělec mají tvořiti jeden ze středů
zájmu a třeba i úcty ostatní intelligence, a on
se eítí umělci už teď. Jejich korony jsou o tom
neméně přesvědčeny. Všjchni žijí v jistotě, že
zde, u každého, je počátek, a někdy už i víc
velkého a slavného vzestupu v budoucnosti.
Amaler
akademie uměný
6
article
Rozumí se, že očekávají od této publicity
kriliku tak zvanou dobrou, to jest příznivě po
chvalující. Tu druhou, přisnou, upřímně bez-
oblednou obstarávají tenkráte soudruzi. Zůstává
ovšem mezi čtyřmi zdmi ústavu nebo kavárny-
Ale lito netištění kritíkové jsou také ve velké
výbodě vůči těm, ktoří mluví jen prostřednictvím
pěrá. A co je pro ně s výhodou, právě toho
se nedostává druhým a zabraňuje jim, jsou-
svědomiti, a svého úřadu-li si zodpovědně vážl
aby psali referáty a kritiky o výstavách školních
v téže formě a s tímže airem jako je píšío
výstavách uměleckých vůbec. Mezi učiteli je
rozšířené a nozvratné mínění, že spolužáci bý-
vaji z pravidla výbornými klasifikátory svých
soudruhů, a také nejpřisnějšími. V tom kontro-
lují činnost učitelů. Zkoušený je neošálí žádnou
zevní obratnostl, žádným úskokem. Není to vý
ron nějaké nízké řevnivosti. Dokonce ne. Kvali-
tativnou superioritu svého spolužáka poznávaji
rovněž tak bysíře, vycítí ji velmi záhy a jsou
takořka na stráži, aby ji úřadní klasifikátor ne-
přehledl a nepodcenil. K čemu potřebuje tento
pozorlivé zkušenosti, to oni provádějí s instink-
tivnou bezprostředností.
7
article
Denní a dlouhý styk, mladická družnost je
přitom velkým činitelem. Oni také i materielne
vědí, co na které práci patří žáku, co jeho, uči-
teli a vůdci, jaký podil má na ní každý z nich,
podíl, který může být na prospěch i neprospěch
resultátu. Činnost pak učitelova jest a má býti
povzbuzující a ulehčující, latentní sily a schop
nosti probouzející a k rychlejšímu rozvinu při
vádějící. Jsou však také známy z historie pří
klady vlivu retarditivného, který stihl na př.
Overbeka a všechny skoro, kteří později k vlastn
nové originalitě se propracovali.
8
article
Právě ona součinnost při práci ve, škole,
která je známá, poněvadž organisací žádanáa
nutná, o jejiž míře a o jejímž kvantitativném
poměru nikdo mimo školu nemůže býti náležitě
informován, právě ta musí každou veřejnou kri
tiku o žáku jako uměleckém individuu (neřikám
ani ještě individualitě) v zárodku potlačit. Jak
snadno mohla by kritika na nevhodném místě
otevříti bránu nadějím, k jichž splnění nemá
uvedený akademik dosti síly, a jak neméně
lehko by mohla podlomiti krásnou, dnes arci ještě
ani nenaznačenou budouenost. Či nestalo seto
již bezpočtukráte? Ve vlastní paměti mám až
přes míru hojné připady, že fanfary při prvním
vystoupení nesamostatného, ale obratného(a
někdy ani to ne) žáka zatroubené, znějí z po-
hodlné setrvačnosti po léta dále, na úkor všemu
dobrému, v omyl kde koho uvádějící. Co jsme
si předčasně narobili »chvalně známých« umělců,
dokonce i »mistrů« s pýřím pod nosem a tá-
pajícíma rukama; a co námahy to potom stálo
jiné, uvésti falešnou bilanci v jakýs takýs po-
řádek! Míním, že v literatuře si dosud neve-
deme lépe. Aspoň mne zarážejí po všem tisku se
rozlézající referáty a kritiky, někdy jásavéa
jindy třeba prudce odmitavě, o každičké kní
žečce, kterou si kdo, o dvaceti listech, kde
usmyslil vytisknout a vydat. Dosáhnouti ct
kritického rozboru, k tomu, zdá se, u nás není
zapotřebí zralosti a vyspělosti; stačiť smělos
nebo neuvážlivost. A vedle toho objevují se dila
větší a velká, nepopiratelné seriosnosti snahy a
také čisté uměleckosti, k jichž analysi nemá
nikdo času a chuti.
9
article
Výstavu Akademie umění, každoročně touto
dobou se otvírající, navštěvují ještě jiné kruhy,
osobnosti oficialné a ti, kleři mají zájemo
ústav jako celek, kleří naň pohližejí jako na
instituci velké důležitosti v kulturním našem
snažení a životě, kteři stopují její výchovnou
činnost a o té uvažují. Ti sem přicházejí, aby
si v duchu odvážili, co ústav měl vykonati
co právě vykonal.
Praha má teď, už po patnácte let, dva
ústavy k výchově výtvarně umělecké a dovídá
se o nich na veřejnosti zvláště, když se po nich
sněmovní politika ohlédne. Ujišťuji, že se při
tom nezřidka o nich informuje velmi jedno
síranně a také velmi falešně. Nelze také jinak
slouží-li při tom obě instituce jen za cil politi-
ckých útoků, nebo za instrumenty k dobytí pro-
spěchů, s uměleckou výchovou nesouvisících.
Více, mnohem více o nich ví mládež, ona mlá-
dež, která cítí, nebo se domnívá, že má v sobě
povolání umělecké. Každoročně v řijnu se při
valuje velká vlna mládí k jejich vstupům
Frekvence jejich roste. Domluvy a výmluvy málo
prospívají, neboť osudný omyl leží v tom, ž
žije přesvědčení, že se každý stane umělcem,
komu se podařilo projíti za předepsaný poče
Praha
akademie uměný
10
article
let uměleckou školou. Není dost rozšířené vě-
domí, že škola nevychovává umělce. Připravoje
je pouze a vypravuje na samostatnou dráhu ži-
votem. Více činiti nemůže. Dovede dřímajíeí
talent k rychlejšímu rozvoji přivésti, ale vštípit
jej, kde ho není, leží mimo její moc a úkol.
Není pochyby, že výtvarných talentů je vždy
nad dostatek. Ale uměleckých? Nemíním hned
geniálných. Jenom na ty myslím, kteří maj
dar a potom schopnost zvláštní, osobité cítění
od jiných odlišné a zvláště hluboké a barvité,
plně prožít a v jednolité účinnosti vyjádřit. Ti,
jen ti jsou více nežli maliři a sochaři, vie
nežli architekti, jen ti jsou umělci. Umělcem
být, značí být samostatným ve tvočení. Škola
urovnává cesty této budoucí samostatnosti.
Škola, ve svých učitelích a pomůckách, znamená
sumu hojných zkušeností a dovedností, které
předává žáku rychleji a soustavněji, nežli by
se jich při namahavém a neurovnaném aulo-
didaktstvi mohl zmocniti. V ní vládne řídí 1a
vedouci, láskyplně ulehčující ruka.
11
article
Akademie nejsou přes míru staré instilue
a pražská loni dovršila teprve svoje stolelé
trvání. Zprvu šlo na ní vše s jistou patriar
chální omezeností, potom, as od půl stolet
s psedagogickým doktrinářstvím. Dnes — vý-
stava to poví každému — tíhne k volnému sy
stemu, řeknu atelierového vyučování. Prou
času vede ji k tomuto individualisování při žáku
i učiteli. Krásně a důmyslně organisované umě
lecké školy jsou roztroušeny po celé Evropě.
mají svoje úspěchy v dobrém průměru svých
odehovanců i ve vyzvednuté, jejich úsilím,
úrovni uměleckého vkusu obecenstva mimo
školu. A přece se množí snahy vrátiti uměle-
ekou výchovu žáka tam, kde vzala svůj počá-
tek, do dílny jediného místra. W. von Seidlitz.
referent o uměleckých věcech v saském mini-
sterstvu, dokonce by nejraději místo škol žádal
od státu, aby pouze zavázal na čas za přimě-
řený honorář jednotlivé vynikající umělce, při-
jímati přímo do svých dílen, atelierů, nadané
žáky k umělecké výchově. Nemtní tím ovš m
pozbaviti tyto všeho jiného vzdělání, umělecké
intelligenci potrebného a nutného.
W Seidlitz
Evropa
12
article
Druhé, co pozorujete, vlastně co nevidíle
na výstavě Akademie, jsou studie dle sádry,
dle antik, plastik renesančních a jakýchkoli, a
ovšem, co ještě dřive vymizelo z našeho ústaju,
kresby dle reprodukci plošných. Všechna pol
studijní zabrala živá, teplá, pohyblivá a barvitá
přiroda, ve světle a vzduchu. Všude se sádry
stěhují do musel. Třetí je, že není oddělených
druhů. Není ani zvláštní školy » komposičhí«,
té už dávno ne, ani genrové ani historické
ani biblické. Sotva že krajinářskou rozeznáte
od ostatních, převahou, ne výlučnosti krajino-
vých studií. To souvisí těsně s předehozím
Čtvrté, věc potěšitelná, jsou vyskytující se.
třeha že ještě spoře, práce grafické, lepty, čern
i barevné lifografe.
Jedno pak schází a je nedostaťkem školy
nedostaíkem, který zejmena škola sochařská as
nejnespokojeněji nese: mnohost, rbzmanitos
technického materiálu. V hlíně se modeluje
podle hliny uleje se sádra a konec. Kámen
bronz je zde cizincem. Patrně není Akademie
dosud plně dotována.
K. B. M.
13
article
Školská hlídka.
Školská hlídka.
nadtsl
Studie o našem školství obecném.
VIII. Vzdělávání vkusu. e
stibu one
(Pokračování.)
Učitelé naši, kteří pro své školy vyčerpá
vají kde jakou příležitost z nahodilých číse
»Svělozora«, »Zlaté Prahy« a z obrázkových
příloh českých kalendářů, zařídili si takoá
alba obrazová, která budila pozornost o vý-
stavě jubilejní a obecně byla uznávána za po-
můcku výbornou. Ale účin této pomůcky by
ještě se zvýšil, kdyby byla již dle určitéh
programu sestavována a příslušnými, ovšem
stručnými charakteristikami vyobrazených před-
mětův umělcův a technik provázena!
Do škol českých od r. 1898 do dnes
tlačí se »Obrázkově listy pro školu a důme,
vydávané vídeňskou společností pro uměn
násobná, čili, jak sama se zove »rozmnožovací«,
s českým textem, jehož ledabylost a povrchnos
i nedbalost právem byla pokárána; vždyť n
př. na obraze »Libuše«, jenž figurami svými
vzbudil pravé pohoršení, čteme: »Čechy, bývalá
vlast Bojův a Markomanů, byly dlouho neoby-
dleny, až potom roku 644 po narození našeno
milého pána a Spasitele Jesu Krista slovanšt
knížala Čech a Lech do této země přišli. Po
smrti prvého knížete Čecha dostal se k vládě
moudrý Krok, manžel čarodějné Boženy. Sídlel
na Vyšehradě, jenž tehdy se nazýval Psáry . ...
Začala (Libuše) stavěti město Prahu na místě, kde
podle starých letopisů bylo veliké město Hermans-
heim a později prý královský hrad Marboda . .
Libuše
Čecho
Bojův
Markoman
Krok
Božena
Praha
Čechy
Vyšehrad
Hermans
královský hrad Marbod
stiba one
Jes Krist
14
article
Byly (Přemyslovy střevíce) až do doby krále
Zikmunda mimo jiné klenoty na Vyšehradě cho-
vány a při každé korunovaci králi i lidu se
ukazovaly.« Jakého divu, že svého času již pro
historické nesprávnosti a nejapnosti, hanebnou
češtinu a naivní věty jednomyslně tyťo »lislye
odmítla veřejně jedna z nejpřednějších jedno
učitelských l
Vídeňské »listy«, o jichž obsahu bude lze
souditi teprve po úplném jich vydání, jsou ne-
stejné hodnoty umělecké, k vyučování školnímu
více nebo méně přilehlé, ovšem pro vyučován
hromadné rozměrů nedostatečných. Doporučují
se co nejúsilovněji úřady školními; že však an
těmto k srdci všude nepřirostly, křiklavěs
ukázalo v roce loňském, kdy jeden z nich ne-
dovedl ve svém doporučení udati správn
jejich název, ač jich vydáno již 50 a úřadn
věstník velmi často je inseruje l
Přemyslův
Zikmund
Vyšehrad
15
article
Bez velikých obětí i rozměry i provedením
i výborem mohl by český »Obrázkový Světo-
zor pro naše školy« snadno vídeňskému podniku
čeliti a v obrazech podlepených a lakovaných
sloužiti za výdatnou uměleckou ozdobu pr
chodby našich škol a ve svazku obrazů nepod
lepených do rukou české mládeže za opravdové
album umělecké. Zajisté by skromnější nakladatel
neustanovil cenu jeho v takové nemírné výši,
že by zakoupením jediného výtisku alba vyčer-
pala škola úplně svou roční dotací pomůckovou
pro pět tříd (30 korun), jak se právě stalo re-
produkci jistého rakouského uměleckého díla,
které touto přem štěnou cenou samo cestu svou
do tisíců škol si zamezilol.
Umění výtvarné žactvem naším bez-
prostředně se pěstuje psanim, pro které
vždy byla zásoba vkusných tvarův od Vzorů
Mužákových až do všestranného díla posledního,
Rukopisu a krasopisu Jiráskova (1900), dále
kreslením a modellováním, které
k napodobení tužkou, křídou, barvou a hlinou
mají voliti vzory rozhodně vkusné, po připade
všeobecně uznané, klassicky krásné.
Mužákův
Jiráskův
16
article
A nemá toto vyučování zůstati bez vy
kladův ústních, jak jsme vyložili též ve
studii o kreslení t. č. 14. m. dubna, nýbrž mo
podávati a hojnými příklady dokládati po uč ky
o molivech a původu ornamentu (zdasli je mě-
řický, přírodni, umělý, zdáli vymyšlený, přetvo-
řený, napodobený), o tom jaký má význam
místo (zda-li je význačný, ústrojný, výzdobný.
zda-li pásový či ukončující, či podpěrný, či vý-
plňový, či vzorkový), jaký je dle techniky pro
vedení (zda-li plochý, vypuklý, prohlubený),
které době, kterému historickému slohu náležíi
zvláště zevrubně sluší poučiti žáky o tom, jak
uživá se kresleného ornamentu na nádobách,
nábytku, nástrojích u náčiních, na rámech, na
špereích, po případě v heraldice a ozdobném
písmě, čímž přechází nauka o ornamentu v po-
učení o uměleckém průmyslu, který
jest pro naši dobu tak význačným, jenž do
veškerého okolí našeho tak pronikavě vniká, že
ani škola obecná, tím méně měšťanská nemůže
se mu uzavírati. V té příčině zasluhují uznání
F. Hyšman a A. Mojžíš, kteří lelos v »Hynkové
Pokladnici mládeže«, »Návštěvou v dílnáche
i tohoto směru si všimli.
Právě předměty uměleckého průmyslu
denně nás obklopující působí na náš vku
vytrvale a proto velice účinlivé; pokud je sam
volíme, jsou známkou a svědectvím našeho
vkusu. Průmysl textilní, tektonika ve dřevě
umělé zpracování hliny (keramika), skla, kamene,
tektonika v kovu ovšem napořád stojí ve služ-
bách uměn výtvarných; avšak jejich oborem
nejsou jen dila velkolepá, v ústředích života
společenského, ve velkých městech v palácieh
boháčův a museí shromažďovaná, ale také díla
drobná, jež dnes i do chudého příbytku a n
venkov vnášejí vkusné tvary a ladné barvy.
Hyšman
Hynk
17
article
Ano, právě všechno t. zv. umění lidov
jest jenom naším starým »průmyslem uměleckým«.
Prolo poučení o průmyslu uměleckém, pokud
k domácím příkladům se obraci, mají
našich školách místo nejen se stanoviska vý-
chovy aesthetické, ale také se stanoviska vý
chovy v pravdě lidové, výchovy národní.
V tom ohledě velmi účinlivě mohou po-
sloužíti návštěvy museí místních,
ovšem návštěvy častější a s menším počtem
žactva a s určilým programem: nikoli vidět
všecko, ale viděti vždycky mnoho! A sluš
doporoučeti našemu žactvu dospělejšímu, by tak
samo do musél takových docházelo, popisn
lístky u jednotlivých předmětů pozorně čílo
předměty zevrubně pozorovalo.
Kreslirnám škol měšťanských by slušelo, by
nejen běžné vzory pro ruční práce ženskési
opatřily, ale také znamenítým dílem » Památky
výtvarné z českoslovanské výstavy národopisné
r. 1895« o 120 listech slušné velikosti a stkvě-
lého provedení, pravým to zlafodolem krásných
tvarův a výzdob a umělých technik se ozdobilo
Tohoto dila neměla by žádná knihovna žákov
ská škol měšťanských postrádati, jakož by jí
slušely i menší publikace toho druhu, na př.
18
article
Prauskovy a ovšem aspoň příslušný svazek
krásného podniku České akademie »Soupis pa-
mátek historických a uměleckých v království
českém od pravěku do počátku XIX. stoletíe
(1897—1901), každý tak přebohaté vyobraze-
ními ve vzorném provedení opatřený!
Našim čitankám rozhodně sluší články
o hlavních odvětvích uměleckého průmyslu, které
mají dojíti vzpomínky také v učebnicích pří-
rodovědných, na př. tam, kde vykládá se
o zužitkování kovů, dřeva, vláken, skla, hlínya
pod., dále v učebnicích dějepisných, jež
by měly uvésti vedle tolika potentátův a gene-
rálův také umělce a nezobrazovati jen kroje vo
jenské, ale také vzorný kovový svícen, želez-
nou mříž, vykládanou skříň, vyšívané prostě-
radlo, skleněný pohár, porculánovou vázu a p.
Prauskův
krásný podnik Český akademie
19
article
které bývají i historicky památné; sice již nyn
vykládají učebnice dějepisné pro školy měšťan-
ské o historických slozích stavitelských, obrázky
předvádějí význačné sloupy a stavby — avšak
činí tak pravidlem předčasně, na prvém stupni,
kde žáci ani z kreslení ani z měřictví nemají
k tomu s dostatek průpravy; předbihajíť naše
nešťastné osnovy a učebnice déjepisné kresleni
a rýsování zrovna tak, jako zeměpis a přírodo-
vědu; náš neblahý dějepis věnuje největší po
zornost i v tomto směru slohům staroklassickým
k nimž v našich vlaslech vyskýtá se tak málo
dokladů, dospívaje pravidlem k slohům ostatním
u nás hojně a velmi hojně zastoupeným, n
stupni posledním, jemuž tolik chlapčí mládež
uniká! Jak jinak by bylo, kdyby dějepis v
škole měšťanské připojoval se k dějepisnému
učení ve škole obecné, a záhy dospíval ke
slohu románskému, gotickému, renaissačnímu,
k nimž — jak výše připomináme — nejsou
skutečné a obrazové doklady u nás tak vzácné,
a pěstoval dějiny našeho lidu, při čemž by ne-
mohl míjeti umělecký průmysl domový! Ale
také učení zeměpisné může k uměleckému
průmyslu obraceti pozornost, když vzpomíná n
př. sklářství v krajinách lesnatých, tkaleovství
a řezbářství v krajinách horských a podobně
20
article
Škoda, že nové učebnice měřické, jak známo
odtažité a bezživotné, nešly za starými nčebni
cemi měřickými od Ryšavého a Kuchynky i Bar-
borky a Hessa, které v obrázeích a poučkách
o ornamentu měly tak vítanou žactvu oásu ! Na
nich by především bylo žádati, by o zásadách
uměn dekorativních vůbec a o ornamentu zvlášte
přínesly článečky.
Dnes má žaetvo škol obecných a měšťan
ských jenom obrázky a text v Klikově »Š kole
o zdob« (16 tabulek téměř se 300 ornamentů),
kterou závod Hynkův od r. 1895 otiskuje na
obálkách svých sešitův a listů kreslicích. Vý
značné ornamenty historiekých slohů poznává
žactvo škol měšťanských v Andělově »Plochém
ornamentu polychromovém«, jehož listů by
se mělo více užívati pro názor jnež pro kopl
rování. Že ostatně dá se z jiných pomůcel
učebných vybrati řada větších obrazův pro pří-
slušné poučení, ukázal J. Porteš ve »Škole mě
šťanské a živnostenské« r. 1898. (Dokonč.)
Ryšavý
Kuchynka
Hynkův
Andělův
J Porteš
Klikov
21
article
Učitelské služné.
Učitelské služné.
Přičiněním především poslaneů národní stran-
svobodomyslné usnesl se konečně sněm králov
ství českého na zákoně, jín.ž slnžné učitelů na
šich škol obecných a měšťanských značně se po
lepší, bohdá v době nedaleké.
Tím bude na ten čas do jistě míry vyho
věno tužbám učitelským, ač těmto zůstává cilen
napořád známý návrh Anýžův.
Depulace ústředního spolku učitelského svým
díky všem, kdo o skutečně rychlé vyřízení po
slední úpravy zjednali si zásluhy, ovšem osvěd-
čila, že nesouhlasí s jistým mluvěím učitelstv
venkovského, jenž v posledním okamžiku vyda
heslo: »Nežli takovou úpravu, to raději žád-
nou. Nežli bídný groš na několik let, raděj
nic!« heslo skutečně nebezpečné a snad jenon
v okamžiku vášně vydaně, ostatně přímo odpo-
rující loňským snesením v ústředním spolku uči
telském, jenž pro velikou bídu v učitelstvě s
spokojoval tim nepatrným zvýšením, ktere
kynulo jenom části učitelstva, kdežto nyní na-
stane podstatné zlepšení všemu učitelstvu.
Ještě v posledním okamžiku před rozhod-
nutím sněmu pronesly se o chystané a nyn
hotové opravě učitelské časopisy takto:
„Český učitel“ z 3. července: Návrh
přijatého (v komisích) zákona nevyhovuje siee
plně oprávněným požadavkům učitelstva a školy.
neodstraňuje křiklavé rozdily ve služném učit.
škol ve městech a na venkově, nieméně nutno
veřejně přiznati, že uplatněna jsou v něm ta-
ková ustanovení a opatření, kterými zahájen
jest podstatný pokrok, a když i plně neuspo-
kojí, tu přece, po malé změně, mohla by při-
voditi uklidnění učitelstva, a jsou způsobilá
umožňovati pokrok v našem školství ná
rodním.
Anýžův
22
article
„Posel z Budče“ z 3. července : »To.
co pan dr. Pražák pozlatil a sněmu podal,je
způsobilo sice ukojit požadavky nejnaléhavější
zažehnat na okamžik trapné rozpaky nejchuděj
placeného vesnického učitelstva, ale nemůže ni
kterak ani se stanoviska nejoptimističnějšíh
považováno byti za šťastný pokus k definitiv
nímu upravení služného učitelů v skrálovství.
„Školský obzor“ z 2. července.: »Chy
bili jsme, ano velice jsme chybili, že jsme sami
upustili od jednotné úpravy platů svých na zá
kladě nejnižších třid platů úřadnických! Země
naše dosud tvrdě k nám se chová. Odkazuje-l
nás země na stát, kdo má práva nás zakřik-
nouti, kdo práva nám zapovídati, aby nám stát
neměřil tak, jako ve zvyku má měřiti jiným?«
„Učitelské noviny“ ze 4. července
»Že učitelstvo v král. českém návrhem zem-
ského výboru bylo zklamáno, vyznělo ze mno-
hých hlasů hned, když návrh ve sněmovně
tiskem byl rozdán. Návrh zásadami, které jím
jsou tlumočeny a svým obsahem nemohl způ-
sobiti nic jiného nežli zklamání. Poměry žiií
našeho jsou prosty a jednoduchy a je snadno
vystihnouti nutné potřeby naše a našich rodin.
Vystiženy jsou návrhem Anýžovým, který jest
zůstane metou, k níž budeme cíliti vždy, pokud
postuláty, v něm vyslovené, nebudou vtěleny
v zákon.
Oprava: Ve »Školské hlídce« ze 7. t. m. č
ke zprávám ze dne 18. června: »Zemská rada školní
v Čechách usnaší se (místo snaží se) ald.
doktor
Pražák
Anýžův
Budeč
Čechy
23
article
Národní hospodář.
Národní hospodář.
Z domácího peněžního trhu.
(Původní zpráva »Nár. Listů«.)
V Praze, 13. července.
(Do Paříže! — Šílený rok. — Hospo-
dářský chauvinism. — Důsledky.
Domácí trh. — Zájem pro hodnoty
dividendové. — Úpadek mladobole
slavský.)
Jak na mnoha místech se u nás činí tiché
pokání! V době hospodářského chauvinismu
Německa také u nás zděšené ruce tloukly na
poplašný buben: »do Paříže!, do Paříže«, kte-
ráž byla zaslibenou zemí »hospodářského obro-
zení«. Byli jsme příliš blizko Pruska, aby nás
neposedla horečka zakladatelství. Jako záškod-
níci ubírajíce se cestou za ním, ovšem zvolna,
ponévadž nás nepoháněl vítězný křik dobytých
úspěchů, vykonali jsme tu a tam něco dobrého-
— tu a tam něco méně dobrého a mnohdy
něco, co ani nebylo moudré. Finanční orga-
nismy pak, které se nenechaly strhovati popu-
lárním heslem, se stávaly odiosními.
Jakého rozřešení se dožila nyní zajímuvá
diskuse o podnikatelství záložen! Nejkrásnějš
záméry často zůstávají nejkrásnějšími theoriemi
Nyní pak, když stín události posledních zasa-
huje nás toliko na těch bolestech, že znehodno
cené akcie Lipské banky byly u nás ve mno
hých rodinách zděděným majetkem, a že z dva
advaceti sekundogenitur kasellské sušárenské
společnosti se také u nás octla v krisi domác
akciová společnost pro průmysl chemický
Union, z jejíchž 2000 akcií jich 1977 přešlo
v majetek společnosti kasellské výměnou za 840
akcií vlastních, — polepšení se vzdáváme na-
zorů minulých, když bez své viny jsme shle-
dali, že byly bludné, a moudře činíme svůj
závěr z německé knihy zkušeností »Šileny
rok«.
Praha
Paříž
Německo
Prusko
24
article
Národní neústupnost nám vytýkají Němci
— je doba trestá za jejich chauvinism hospo-
dářský. Do roku 1870—1871 byli Franeou-
zové chauviny Evropy, potom se jimi stal
Němci, a tím, že sami přeceňovali svoji silu
výkonnost, povstala nynější krise. Protože říše
Bedřichů byla daleko za evropským západem,
náhle vše mělo býti dostiženo letem. Hamburk
měl předstihnouti Londýn a Liverpool, — Elben-
feld měl býti před Manchestrem, — Crefeldse
měl státi druhým Lyonem. Že Kamerun před-
stihne záhy Indii, zdálo se Němcům samozřej-
mým, a srovnávaje s osadou Togo, nebyla kap
ská kolonie a Jamaica vlastně ničím.
Hospodářský chauvinismus jest nebezpečný.
protože obyčejně přeceňuje síly a přechází ve
slavomam. Tomu, co namlouvali jiným, Něme
na konec věřili sami, zapomínajíce dobrého
francouzského slova: Qui trop embrasse, mal
étreint«, kdo obejímá příliš mnoho, obepíná
špatně. Paže nejsou dosti dlouhé, aby vše ob-
sáhly. V říši bázně a dobrých mravů chtěli býti
na prvém místě na zemi, na moři, v obchodu
i průmyslu a při tom ještě měniti starý řád
K tomu ke všemu nestačilo ale sil. Německo
se přebralo.
Otřesy německé krise jsme eítili v Novém
Yorku i Rusku, čistící bouře po obzoru celé
Evropy a dále za oceán roznáší své mraky.
Zda budouenost v sobě tají peripetii truchlohry?
I ti, kdo popírají, i ti, kdo s obavou vyčkávají
děje další, ve svých názorech mají přátely. Zá-
važí se věsí na závaží a jich tíha trhá ostatní.
Němec
Bedřich
Crefelds
Evropa
Hamburk
Londýn
Liverpool
Elben
Lyon
Kamerun
Indie
Togo
Jamajka
Německo
Nový York
Rusko
25
article
Krisí hypotečních bank se před rokem věc po-
kládala také za vyřízenou, a vzpomínáme-l
smutných dnů roku 1873, víme, že krach
onen se také najednou nerozbouřil plným roz-
sahem. Ouverturou byl krach květnový, který
pohltil banky: komisionářskou, bursovnía
úvěrní, v květnu pak padla Wechslerbanka. Tak
záváží se věšelo na závaží, po každé katastrofé
jsme měli oddech k úvahám.
V přeceňování sil byla tragická vina Ně-
mecka, v podceňování událostí by mohla býti
tragická vina čísi. Za dáných okolností ani pro-
testy ani intervence nevzpruží bursu vídeňskou
k životu nových výstředností, — a my myslíme,
že nynější unavený klid jest nejlepší filosoflí
časovou.
Když směrodatné kursy berlínské tančí na
sopkou — uměle mají býti galvanisovány zá-
znamy vídeňské? Kde tu železná logika o dů-
sledcích vzájemnosti trhů?
Teh domácí, když činnost a podnikavost
našich kapitalistů není oplodňující silou burs
cizích, vykazuje zájem i obraty. Již předešl
jsme hleděli vystihnouti příčinu účasti pro pa-
píry bankovní jako retorsi od vlivů cizích. Důvod
onen trvá, získávaje kupce pro Unionky, které
brány z trhu za 263.50 a dále za 262.50, pro
Živnostenské (jednáný po 267.75, 267.50
267.—). Hledanými zůstávaly akcie hospodářské
banky po 350.—, Záložního úvěrního ústavu
v Hradci Králové (485.—). Ježto zboží tohoto
ústavu jest v pevných růkou, může jen ná-
hodná nabídka ukojiti tuto poptávku. Cukerní
jednány po 220 a v obratech těch docházely
výrazu naděje příští kampaně. Z průmyslových
titrů došlo k obratům ještě v akciích kolinské
hnojivky (438) a hledány byly Rustonky (265),
Dankovky (430).
Hradec Králové
Rustonka
Unionka
úvěrní ústav
Dankovka
26
article
Proti nadání a všeobecné náladě doby stává
se u nás tudíž výraznou záliba pro hodnoty
dividendové. Kdežto trh papíry o pevném zúro-
čení jeví časovou stagnaci léta, a na bursách
směrodatných akcie, představitelka mobilního
kapitálu, ve stísněné přilomnosti, kdy podnika-
vost odumírá, se stala netykavkou a zbožím ne-
žádaným, u nás proti těmto zákonům pří-
rody, vždy jsouce věrni zákonům paradox, pro
své akcie jevíme pochopení. Výborný obrat
k lepšímu; ale jak již napověděno, my jsme se
nepolepšili, nýbrž jsme byli polepšení. Ve Vídni
ničeho není, a v Berlině i naše hazzardní od-
vaha cítí půdu příliš palčivou.
Vídeň
Berlín
27
article
Sub specie aeternitatis hospodaříme tudíž
doma a shledáváme kromě nadání, že velmi
výhodnými papíry k uložení kapitálu jsou za
své nynější kursové úrovně domácí akcie. Mů-
žeme poznamenati i úrokovou míru výnosnosti
těch českých akcií, jichž záznam jest vy-
rovnáván obchodem nejširším: akcie polabské
dráhy 5.2 proc., ústecko-teplické 4.85 proc.,
české severní 4.98 proc., buštěhradskéA
4.33 proc., B 4.53 proc., pražské železářské
společnosti 4.83 proe.
Pro smýšlení na domácím trhu jest
symptomatickou také okolnost, že zájem pro
papíry průmyslové nebyl otřesen velkým
úpadkem mladoboleslavským. Shledáváme, že
byl bursou správně posuzován jako událost
příčin individuálních. Přepínání závazků a pří-
lišné engagement jsou všude častou příčinou
takových katastrof, aby mohly býti specifiko-
vány za nerozvahu toliko českou. Avšak bývají
ovšem naší vinou hlavní. Mathematický postup
závodu, vznikající přirozeně z jeho výtěžku, se
zdá býti pomalým. S plným napjetím úvéru,
jehož žádná část se neponechává jako nutná
záloha pro případy nepředvídaně, se o rozvoj
další pracuje řadou geometrickou. Když Talley-
rand řekl: Pas trop de zéle! — jen ne pří-
lišnou horlivost, — vyjádřil zásadu obchodní
moudrosti.
28
article
Týdenní přehled bursovní.
Týdenní přehled bursovní.
Z Vídně, 13. července.
(Původní zpráva »Nár. Listů«.)
V posledních několika měsících mohli jsme
na tomto místě jen velice zřídka přinésti aspoň
poněkud uklidňující zprávy a nemůžeme tk
učiniti ani tentokráte.
Temné stíny německé krise zasahují až do
místností bursy vídeňské. Tato, jsouc úplně ne-
mocna, nemůže oddolati tak těžkým a častým
otřesům berlínským a jiným nepříznivým zprá-
vám, které skoro denně docházejí.
Spekulace jest nejvíce engažována v hod-
notách báňských a některých papírech mezi-
národních a vrhá se na tyto, jakmile dojde sebe
menší podnět. Nehodláme opakovati důvody, jež
uvedeny byly na konci minulé zprávy a jež do-
kázaly, že nemožno se nadíti něčeho dobrého,
ale přece k nim poukazujeme, ježto i pro ny-
nější i nejblíže příští dobu mají platnost.
Právní nejistota byla tentokráte podnětem
k mnohým exekučním prodejům, jež
řádily měrou neobyčejnou, v první řadě ovšem
zase na trhu báňském. Pozdějí došlo také n
hodnoty bankovní a kontremina vrhla se ze-
jmena na střední banky, jako na emisní ústavy
průmyslových hodnot, jež nejvíce byly tísněny.
Vídeň
29
article
To platí zejmena o akciích vídeňské bankovní
jednoty, jež klesly až na 430. Také banka pro
země rakouské byla velice nabízena a klesla až
na nominál a jistě by padala dále, kdyby banka
sama kurs nedržela. Kreditky, jakožto papín
mezinárodní, podléhaly mimo to vlivům mezi-
národní chabosti skoro na všech trzích a klesly
až na 617.
Prodeje hodnot báňských, zejmena al pinek,
rýmavsko-muráňských, pražské železárny, české
báňské a mostecké uhlářské společnosti neměly
skoro ani konce. Alpinky klesly až na 399,
mostecké na 680, rýmavsko-muráňské na 412,
české báňské na 1005, pražské železářské na
1525, leč zotavily se zase neobyčejně rychlým
způsobem, jenž nebývá nikdy zdravý a vede
v častých případech jako na přiklad v minulém
týdnu k tomu, že vyšších kursů používá se ihned
k prodejům, což ostatně již dnes bylo znáti.