2
masthead
V Praze, v neděli dne 14. července 190.
Praha
4
article
Na rahní a odpol. Histy
přilohami (.Nanlný Obzor“! ve
střodu a Literární Hlidka
v pátek) předplácí sei
Praze v sáministraei
2 K. —
a plsío
u čtrrt leta. . . . . 8 K —
s dvají donáškou
a mle
1Ks0k
ns žtvt lene
va flislkách
na něsís . . . . . . 2 K 80n
P'oštoni
a měsíe
e nis: kei
a měte
rtlata
Praha
5
title
Únešní číslo pro Prahu 1e o 18 stranách.
Praha 1 e
6
article
Čtrnáctý červenec našeho
národa.
Čtrnáctý červenec našeho
národa.
Jako jednotlivec, má i národ okamžiky
v žití svém, na něž když vzpomene, oči se
mu zalejí slzami nebo zajiskří radostí.
Takým dnem velikým a nezapomenutelným
jest národu francouzskému a
s ním zároveň také národu na-
šemu: čtrnáctý červenec. Blahou
hrdostí dmou se dnes prsa všech upřímných
synův Francie při vzpomínce na věkoslavný
ten den lidu pařížského r. 1789, kdy doby-
tím pověstného státního žaláře čili bastilly
despotismu rozbil okovy staleté ob-
čanské poroby své a zahájil velikou o nu
revoluci svoji, která zrušením
nadpráví feudálních a prohlá-
šením práv člověka rozžžala lidstvu
evropskému zoři práva, světla a svobody. —
Ale i nám Čechům jest čtrnácty
červenec dnem věkopamátným, i nám
připomíná děj báječné slávy: vítězství to
lidu nad tyranstvím, vítězství myšlenky svo-
body a národnosti nad barbarským násilíma
i my s pohnutou a povznešenou myslí vzpo-
mínáme dnes na hrdinství otcův svých, kteř
srdnatě nasadili životů svých za záchranu
krutě ohroženého národa svého a svo-
body jeho.
Bylo 14. července r. 1420 — pět let
po upálení našeho Jana Husa a čtyři léta
po upálení věrného druha jeho Jeronýma
v Kostníci. Světovládný Řím doufal, že ná-
rod český ukrutnou touto popravou nejšle-
chetnějších a nejstatečnějších duchovních
vůdcův svých zastrašen, pokojně se schýlía
poddá diktátu svrchované té moci církevní
a světské, representované papežem, koucilem
a císařem svaté římsko-německé říše Sig-
munden. Ale něznal póvahy českého lidu.
Čecho
Hus
Jeroným
Francie
Kostník
Řím
7
article
Tento teprv nyní cele a vroucně pojal svého
Husa a Jeronýma v rozbolněně, sevřené
srdce své, teprv nyní je vzýval jako své
svaté veliké mučedníky a věce jejich učinil
věcí svou. Za to měl býti ztrestán záhubou
a smrtí jako národ kacířův, proti němuž
papež římský všechno křesťanstvo vyzýval
ku hrozné křižácké výpravě.
Jako vlny rozbouřeného moře přivalila
se z jara r. 1420 ohromná vojska křižácká.
vedená 40 kníšaty němockými, anohodnjm
synem Karla IV., císařem římsko-německým
Sigmundem do Čech, chtějíce spláchnout
národ český jako kacířskou skvrnu křesťan-
stva s povrchu zemského.
Kudy ta cizácká sběř na Prahu táhla.
tam běda českým krajům a dědinám. Ohněm
a mečem pustošila naše osady, naše města
na svém pochodu, pášíc nejohavnější ukrut-
nosti na lidu našem bezbranném a nevin-
něm; jen proto, že byli rodu a jazyka če-
ského, chytání a házeni ubozí do plamenův
plápolajících hranic a již pokřikováno n
celý národ, že den soudu nad ním nadešel,
že bude rozdrcen a vyblazen z řady živou-
cích národův na věky jake Slované po-
labští. Výkřiky zoufalosti týraného lidu če-
ského doráželý ke klenbě nebeské a nikde
nevidělo se sily, která by tu spoustu vrahův
dovedla zastavit a z vlasti vypudit. Koncem
měsíce června 1420 přivalilo se ku Praze
150.000 válečníků z celého světa sebraných.
aby se tří stran obklíčilo Prahu, kterouž
věrolomný Sigmund zpupně a bezcitně vy
Hus
Jeroným
Karel Iva
Sigmund
Slovan
Čechy
Praha
8
article
zýval, aby se mu vzdala na milost a ne-
milost.
V Praze nebylo tehdy než několik tisí
ve válečnictví obeznalých mužův, jimž při
vedl ku pomoci jediný věrný bratr Jan Žižka
9000 svých vycvičených Táborův. Zdálo se
nemožno s touto hrstkou odolati desatero-
násobné přesile výborně vystrejezé armády
křižácké. Ale veliká chvíle nenalezla tehda
v Husově Praze pokolení malého. Pražané
nezbledli strachy, nýbrž srdnatě odhodlali se
k odporu nejkrajnějšímu. Přísahali si na rad-
nicích Starého i Nového města i oznámili
Sigmundovi chrabře, že jsou odhodláni na
saditi životův a statkův za svou českou víru
za svobodu slova božího i všeho národa
slovanského a přísaze své jako mužové do
stáli. Ano, tak hrdinně vzmužili se tito již
jako na smrť odsouzení otcové naši v hodině
nejtěžší: staří i mladí, ženy i děti, kde kdo
chápal se zbraní a cvičil se řízením neunav-
ného geniálního vůdce Táborův až do dne
14. července 1420, kdy dal Sigmund svým
křižákům povel ku všeobecnému útoku na
Prahu, aby jí buď rázem dobyl aneb co
nejúžeji sevřel a vyhladověl.
Žižek
Pražan
Sigmund
táborův
Praha
táborův
Husův Praha
9
article
Ale náš Žižka již stál na stráži se svými
Tábory na hoře Vítkově, chráně s této ote
vřené strany svou Prahu před hrozným
obemknutím. Nepřítel vystíhl ovšem rozhodný
význam této Žizkovy posice a proto vrhla se
na ni především s veškerou vzteklostí. Na
dešel boj nerovný a hrozný, jak o Thermo
pyly, ale skončil pro národ náš šťastněji
Tehda ponejprv zaslechla cizá láje tu veleb
nou hymnu našich Táborů: »Kdož jste bož
bojovníci«, tehda ponejprv poznala sílu Hu-
sitův českých.
Divy heroismu dály se onohe dne
věkopamátného na temeni vrchu Vílkova,
jejž již odtud nazval lid český vrchem
Žižkovým. I ženy české vrhaly se tu ne
ohroženě do boje a umíraly volajíce: »Před
Antikristem nesmí věrný křesťan ustoupit.«
Žižka sám všem udatenstvím osobním pří-
klad dával, takže byla chvíle, kdy již jiz
octnul se v nebezpečí nejkrájnějším. e
a Než tu Pražané, dle umluveného plánu
v pravý okamžik vyrazili z brány poříčské
nepříteli v týl a rázně probili se ku svému
hrdinnému Žižkovi, čímž byla bitva rozhod-
nuta. Rozražené šiky nepřátelské do večera
poraženy na celé čáře a v největším zmatku
prchaly zpátky přes Vltavu k Bubnám a
Hrolonvvtvdr,
ososny v
Žižkův
Žižek
Pražan
Tábor
Vítkov
Praha
Vltava
10
article
Nedlouho na to zdrcený Sigmund, proklínán
samými křižáky svými, prchal od Prahy dále
a dále, až byla vlast prosta vrahův kři
žákův.
To jest náš čtrnáctý červenec v dějinách
A byl to duchaplný historik francouzský
který vystihl jeho dějinnou hloubku a jeho
příčinnou spojitost v historii lidstvase
čtrnáctým červencem národa fran-
couzského. Byl to francouzský historik Loui
Blanc, který správně a bystře pověděl
že všechno novodobé osvobozující hnutí ná-
rodův evropských má svůj počátek v našem
velikém mučedníku za svobodu svědomí
rozumu lidského Janu Husovi, že veli ká
revoluce francouzská, prohlásivší
»desatero práv člověka«, má svůj psycho-
logický původ ve veliké revolue
české patnáctého století, zahájené velko-
lepým vítězstvím Žižkovým na Vítkově dne
14. července 1420.
Potěšilo nás srdečně, že městská rada
pražská odeslala včera předsedovi městské
Sigmund
Loui Blanc
Hus
Žižkův
Vítkův
Praha
11
article
rady pařížské vřelý blahopřejný pozdrav ná-
rodu francouzskému k jeho národnímu
svátku 14. července, v němž praví,
že obec král. hlav. města Prahy nezapomíná
velikých dějinných dnův národa francouz-
ského, jež slaviti dlužno a těšíc se z přátel
ských styků mezi místem osvěty a Čečhami
přidružuje se nadšeně k národnímu svátku
Francie i prosí starostu pařižského, aby
ztlumočil tyto city Prahy a toto sbratření
myšlenek radě města Paříže.
Souhlasíme z celé duše, avšak myslíme.
že bylo by bývalo záhodno vzpomenoutiz
příčiny té také na rovně věkoslavný nás
čtrnáctý červenec, jejž nám věru
stejně slaviti dlužno, poněvadž má nejenv
dějinách našeho národa a naší vlasti, alei
v kulturních dějinách všeho lidstva evrop
ského svůj nepopíratelně hluboký, ba roz
hodný význam. Pomysleme jen, že by hned
tehda bylo se Římu podařilo nad českým
národem zvítěziti, že by nebylo bývalo té
16leté nepřemožitelné a v dějinách nejhě-
roičtější revoluce naší, před níž musil se
naposled pokořiti ten hrdý světovládný
Řím! Takového mravného vítězství nedosáhl
nad ním hned tak druhý mocnější národ
světa. Ovšem že úmluvy vynučené nedodržel
a prodlením věku krutě se národu našemu
na Hoře Bílé odemstil: avšak epochální.
dosud nevídaný ten odpor celého národa
proti despotismu papežskému vykonal svou
úlohu a službu ostatnímu lidstvu, jak dobře
postihl a vylíčil hištorik francouzský Loui
Blanc.
vVydobyl sobě bezpečně svým 6. červen-
cem 1415 jako svým 14. červencem 1420 národ
český v dějinách civilisace evropské své ne-
popíratelné čestné místo, a jako německ
Luther plně a vděčně uznával nesmrtelnou
zásluhu našeho velikého Husa, tak kdysi
spravedlivá dějeprava kultury evropské po-
clivě uzná a ocení význam veliké revoluce
naší husitské pro pokrok duševní jako poli-
tíckou emancipaci národův.
Hus
Praha
Paříž
Řím
12
article
Paki náš čtrnáctý červenec bude za-
znamenán v kalendariu lidstva jako den
šťastného a slavného boje za svobodu, pravdu
a právo národa řovně šlechetného jako sta-
tečného a vzdělaného, jenž nasadil životův
a statků nikoli pro zisk a slávu, nýbrž »pro
lásku bližních svých«, jak to zní
v slavném chorálů našich Táborův.
Politloké zpíávy donráví.
V Praze, 13. července. (Nové zá-
kony.) V říšském zákonníku prohlášeno dnes
neméně než 15 císuřem schválených zákonů,
na nichž se říšská rada usnesla ve své poslední
schůzi. Týkají se vesměs prodeje státních ne-
movitostí v různých městech. V Praze dovoluje
se novými zákony ministru financi prodati
kromě telegraficky již sdělených objektů také
vojenské pekárny v Hybernské ulici a u řetě-
zové lávky a vojenskou zbrojnici na Újezdě.
Pro Poláky má značný význam zákon,
jímž se finanění ministr zmocňuje, aby králov-
ství haličskému prodal erární pozemky na kra-
kovském Vavelu, t. j. bývalé sídlo králů pol
ských, v němž jsou nyní umistěny kasárny
vojenská nemocnice. Tento zákon obsahuje
u porovnání s ostatními právě vyhlášenými zá-
kony tu výhodu, že všechny listiny, týkající
se prodeje Vavelu, jsou osvobozeny od kolkůa
poplatků.
V Praze, 13. července. (Špatné vy
hlídký do budoucna.) Sitnace v zem
Polák
polo ský
Praha
hybernský ulice
Újezd
13
article
ských sněmech se nezlepšila ani během minu-
lého týdne. Exodus ruských poslanců z halič-
ského sněmu a zatlačení do opposice nejmírnější
ruské strany prof. Barvinského obrátily znova
pozornost na ránu, zející na poměrech rusko-
polských, jaž vládnencí v Hlanči strana marne
se snažila ličiti barvami nejrůžovějšími. Sněm
tyrolský po svém protestu proti roztržení země
ve dvě území a po vlaské obstrukci byl doda-
tečně uzávřen. Na sněmu vídeňském následuje
skandální scéna za scěnou . . . Právém tedy
píše »Budap. Tagbl.«, že »rakouský předseda
ministerstva má málo štěstí. Po překvapujíeí
cisářově jízdě do Čech, po překvapujícím do-
rozumění Čechů s Němci přichází nyní překva-
pení rázu nepříjemného: zmatky v rakouských
zemských sněmovnách . . . Klid zbraní na bo-
jisti česko,německém neúčinkoval jinde; pla-
meny národnostních sporů vyšlehly na dvou
krajních bodech rakouského státu, ve Lvově
v Inšpruku. Tyto nové politické případy ve sně-
movnách stíží na novo postavení kabinetu Kör
brova, poněvadž jimi vychází na jevo, že česko-
německým sblížením není ještě vykonáno
všechno a každý si nyní snadno představí, jaké
nepříjemnosti asi přinese příští říšská rada
Spory, různice, výtržnosti a skandály v zem-
ských sněmovnách mohou se snadno přestěho-
vati i do vídeňškého parlamentu — píše dále
»B. T.« — Neníť rakouská sněmovna nijak
pojištěna, že její obsírukční nemoc nevypukne
znova, jen že tentokrát nebudou parlamentní
práci mařiti Čechové neb Němci, nýbrž Vla-
chové, Rusové neb snad i jiné národnosti. Opa-
kujeme, že rakouský ministerský předseda nemá
štěstí; nemůžeť se oddati ani radosti nad svými
úspěchy pražskými «
Z Krakova, 13. července. (Spor o ta-
transké »Mořské oko«) opět se přiostřoje.
profesor
Barvinský
Čecho
Němec
Čechy
Lvov
Inšpruk
Rusová
Krakov
14
article
»Czas« dostává ze Zakopaného denně nové po-
plašné zprávy, že uherské četnictvo nedbá, že
území u Morského oka jest sporné a hotoví s
tam ke stavbě svých kasáren. Dle posledních
zpráv »Czasu« Maďaři již od pondělka budují
na sporném území srub, jenž má býti četnickou
stanici. Práce konají se pod ochranou osmí
uherských četníků, kteří nedovolují nikomu při-
blížili se k stavbě, hrozice zastřelením. Stráž-
mistr rakouského četnictva marně se snažil při-
měti Maďary, aby od nezákonné práce ustali.
Okresní hejtman novotržský, do jehož okresu
náleží sporné územi, podal o novém útoku na
Mořské oko zprávu místodržicímu hr. Pinin-
skému, jenž se své strany požádal telegraficky
nynější návštévy ve Vídni užije hr. Pininský
k tomu, aby pobídl vládu k ráznějšímu jednání
a brzkému vyřízení sporu, který se vleče už bez
mála půl stoleti.
Z Krakova, 12. července. (Minulé ob-
dobí haličského sněmu.) Orgány pol-
ského kola plšou chvalozpěvy na činnost panu-
jící strany v zemském sněmu haličském za
uplynulého právě šestiletého období. Demokra-
lická »Nová Refor.« jest sněmovní činností
polského kola nehrubě nadšena. »V době, kdy
do ríšské rady povoláni zástupci jdělnické třídy
— piše zmíněný list —; v době, kdy český
sněm ve shodě s vládou schválil přímé volby
ve venkovských obeích, haličský sněm nezmohl
se na jinou změnu volebniho řádu, než že roz-
množil počet poslanců za města a počet viri-
listů. Náš sněm — píše dále »N. R. « — ukázal
se přiliš srostlým s feudálnými tradicemi a také
konservativnějším než všechny jiné sněmy, za-
mítnuv bezohledně návrhy demokratův, domáha-
jicích se páté kurie sněmovní. Sném ukončil
sice svě práce, ale práce ty neznamenají krok
Maďar
Zakopané
Stráž
Vídeň
Krakov
Nová Refor
15
article
V drobném prodeji:
ranní číslo o robě . . . r
odpoledn
. . . . za 2 h
Ve filialkách na venkověi
ranní číslo. . . . . . . . 100
odpolední . . . . . . . . 3b
Inseráty
plati se hetové rapřed.
Předplacení a Inasrty přijímá zdminl-
strace v Narlanské ulici č. s.
Tsm Bscházejí se též redakce.
tiskárna a sxpedios „Národnich Listů“.
Iu kopiny se navrncsji.
Narlanský ulice
16
article
do předu a nesplnily ani politického, ani sociál-
ního programu země. Duch koterie potlačil
všechny pokrokové a upřímně národní snahy,
jež se jevily jak se strany demokratické, taki
se strany lidové . , “
Ze Zádru, 10. července. (Záhřebská
universita. — Soukromá želez-
nice.) Ve Splítu utvořil se stálý výbor, jenž
si obral za úkol, domáhati se všemi zákonnými
prostředky, aby zkoušky, složené na universitě
záhřebské a diplomy, touto universitou vydá-
vané, byly zákonitě uznávány také v Předli-
tavsku, zejmena v Dalmacii, aby srbsko-chor-
vatská mládež dalmatská mohla svá akademická
studia konati na universitě chorvatské a nebyla
nucena navšlěvovati university cizojazyčné, ze-
jmena německé. — Bavorská firma Steinweiss,
jež koupila značnou část lesů v Bosně u Livna,
staví si z Knina do lesů soukromou železnici,
po níž hodlá vyvážeti dřiví do Knina a odlud
po hotové již dráze k přístavu šibenickému.
R. Ze Záhřeba, 10. července. (Přípravy
k volbám do chorvatského sněmu.)
Pokud se zdálo, že sjednocovací akce v chor-
vatské opposici se nemine se svým účelem, sou-
dilo se všeobecně, že volby do chorvatského
sněmu budou na podzim současně s volbami do
sněmu uherského, ač pětiletá chorvatská sně-
movní perioda končí teprve jarem příštího roku.
Zádr
Dalmacie
Boseň u Livno
Záhřeb
strana lidový
Steinweiss
17
article
Nyní však, když není obavy, že celá opposice
vstoupí do volebního zápasu nejen formálně,
nýbrž i mravně sjednocená, hr. Khuen-Heder-
váry klidně vyčká, až sněmovní období vyprší,
poněvadž jest dobře zpraven, že v opposičních
kruzích pohližejí na volby s největší malomysl-
ností a že si netají, že jen ten opposičník přijde
do sněmu, jehož vláda tam »puslí«. Přes to
všechny úřady obdržely již minulého jara po-
drobné ústní instrukce od velkých županů, kteří
již nýní pečlivě stopuji každý sebe menší oppo-
siční rnch. Tak zvaná opposiční koalice, záleže-
jící ze strany Strossmayerovy a z přívržencův
strany práva, pracuje sice v ústředním volebním
výboru, ale dosud s nevalným úspěchem. Nej-
větší obtíže způsobuje jí — otázka srbská. Př
prvém totiž přehledu volebního bojiště ukázalo
se, že Srbové rozhodují v dobré třetině voleb-
ních okresů, takže bez nich nemožno pomysliti
ani na silnou opposici ani na eventuální většinu.
Khuen
Heder
Strossmayerův
Srba
18
article
Sám tento fakt by stačil myslícím politi-
kům, aby ze základu změnili dosavadní taktiku
vůči Srbům, taktiku převzatou od politikův ma-
ďarských, vrcholicí v zásadě, že v chorvatských
slaký Dnešní
však vůdcové opposice nemají ani tolik zmuži-
losti, aby existenci Srbův veřejně uznali a což
teprve, aby prohlásili nevyhnutelnost spolecnet—
programu a společné taktiky. A tak místo aby
se s nimi upřímně blížili, hodlají z nemilé si-
tuace vyjíti následujícím způsobem: ponechati
svým kandidátům volnost vůči srbskému volič-
stvu pod jednou podmínkou, že každý z nich
vstoupí do společného sněmovního klubu.
Kromě toho má se k srbskému voličstvu vy-
dati prohlášení bez ohlodu na srbskou intelli-
genci, která tak zaslepeně podporuje dnešní
soustavu v Chorvatsku, že srbský lid, v němž
stále žije památka na ř. 1848, začíná se od ni
instinktivně obraceti a kloniti se k Chorvatům,
kteří vystupují v prvé řadě proti Maďarům.
Není tedy pochyby, že by za takové nálady
srbského voličstva bylo lze sloučiti v jeden
opposiční šik jak chorvatský tak srbský lid,
kdyby ústřední výkonný výbor přestal trvati na
zásadě jednoho političkého národa v Chorvat-
sku a na jiných důmyslných výmyslech politiky
maďarské, kterou opposiční koalice tím důsled-
Srba
Srbův
Chorvat
Maďar
Chorvatsko
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 13. července.
6- (Kronika.) Obracíme teď chut
ve slovanských listech, pasouce po zprávách
o sokolských slavnostech. Lichotivější míst
se zálibou si opakujeme.
— Takiego wyszkolenia, takiej jedno
myslnošci calego narodu, od najinteligentniej
szých až do najubožszych robotników jakie
spostrzega sie tutaj na každým kroku, nie spo
tyka sie chýba nikdzie w slowiaúszezyžnie . ..
Čteme a přečítáme zas! Ej, jaká po-
choutka! Jako rozinky z bábovky dobýváme
chtivě ty a podobné mlsky z ostatní spousty
zpravodajského textu. Ať polsky, rusky, fran-
couzsky nebo chorvatsky, všecko nám to zn
jako rajská hudba!
— Bylo je potresno vidjeti ono oduševljone
česko občustvo, s izraženjem srece na licimu
i plamenom ljubavi u očima, kako se turaju dlo
sokolskih redova, samo da stisnu ruku bratu
Slavenu i da ga daruju cvijefom ..
Jak lahodi ten výmluvný, krasořečnický
obdiv ! Jak příjemně šimrá do duše ! Jak je tu
člověk ochoten bráti na slovo a písmenu
každý umělý obrat, každou ozdůbku slohovou
Jak chlipně nastavujeme lalůček, prohybáme
hřbet v ústrety měkké ruce, která nás hladíl
Jen vlc, ještě víc! Nikdo by neřekl, jaké
kotouče vonného kadidla by sneslo mlsné naše
chřípí, aniž bychom se zakuckalil
Sotva že za chvíle oddechu červ svě-
domí uvnitř, aspoň mimochodem, uplatní lehikou
pochybnost.
— Neníli to vše snad jen pouhé uznání
ze zdvořilosti, pouhá galantní fráze ? Zda li pak
jsme si nějaký ten obdiv od svých hostů
vskutku také — zasloužili ? ..
Což o vnější pořad slavností! Ten měl
jistě svůj nepopíratelný lesk! Výkony Sokolstva
byly bezvadné, elektrisovaly. Účastenství davů
uchvacovalo i chladnějšího diváka! Ale dále
vezpod! Jak bylo tam? Jaká byla naše repre-
senlace v užším stvku, po bližším seznání?
Praha
20
article
O hosty, pravda, bylo všestranně postaráno.
Měli své pohodli zabezpečeno i svůj stůl, měl
všude při výstupech svoji přednost a hlučnou
pozornost, odnášeli si kytice a salvy pollesku.
Ale to všechno na venek, za hluku a šumu slav-
nostního programu! Ale když slavnostní pocho
dozněl, když ztichl cinkot pohárů a chvilk
důvěrnějšího spolubytí nastala: jak se pak
asi cítili mezi námi naši hosté? Jaké tu as
myšlénky rojily se jim v hlavách o mravní vy
spělosti a společenské dokonalosti našeho po-
hostinství ?.
O této důvěrnější stránce slavnostních dno
ve zprávách pobratimských listů ničeho se ne
dočítáme . . . ničeho! . . .
21
article
Jaký vlastně význam má pro nás přítom-
nost slovanškých hosti na našich slavnostech?
Chceme je tu míti, jen tak k vůli lesku, aby
naší ješitnosti a sebelásce bylo zalichoceno,
protože eítíme potřebu přijímati poklony nejen
od bližších přátel a známých, nýbrž také od
osob, které nepotkáváme denně na ulici? Anebo
má to shromáždění zástupců vzdálenějšího světa
u nás přece také nějaký význam méně sobecký.
vyšší?
Druhé aspoň rádi předstíráme. Ale první
je skoro pravdě podobnější, bližšl. Jevíme tak ne-
překonatelnou náklonnost k sebeobdivu. Svoje
předáctví ve slovanské myšlénce považujeme už
jaksi za dědičnou svoji hodnost. Netřeba nám
se pro věc ani tuze namáhati. Přijímáme všechnu
čest, která k ni patří, protože se to jaksi roz-
umí samo. Měli jsme svého Kollara, svého
Šafaříka a nikdo nám to už nemůže vzit. Ne-
máme žádné přičiny nevražiti proti jednomuči
druhému slovanskému kmeni a tak se jaksi pro-
hlašujeme za »nejlepší Slovany«. Nic jsme sice
pro slovanskou ideu neučinili, při čemž bychom
nebyli pomýšleli především — na sebe, ani slo-
vanských jazyků jsme si na tolik nevšímali, aby
to stálo za nějaké měření procent, ale za to
jsme co chvili ochotni, dáti se za tu svoji
»lásku« slovanskou vynášet a oslavovat.
A tak si občas také pořádáme to hlučné sou-
střeďování slovanského sumu kolem sebe. Naš
Šafařík
22
article
braři oelíolně vyhovují našemu pozvání, nastu-
pují dalekou cestu, aby se ohřáli na našem
znadšení slovanském«! Ale ach, to nadšení
V čem pak vlastně záleží?
Sezvati si hromadu hostí k domácímu
svátku! Je to snad už nějaký »čin«, hodný
zvláštního uznáni a oslavy ? Nabídnouti hostu
pohodli, pozvali ho ke stolu a připiti mu pění-
cím pohárem: je tím už také vyřízena všechna
povinnost vůči hostu? Jsme si opravdu jisti,
že tak mnohý host místo nadšení, pro které
k nám vážil dalekou cestu, neodvážel si od nás
hrsť jiných pocitů — měně utěšených a po-
vznášejieích ?.
— Možná dost! Ale prosím vás ! To je
vinou slovanských poměrů! Celý svét zná, jak
jsou rozhárány! Polák se nemůže s Rusem
eitit, Chorvát by Srba utopil ná lžíci vody a
sejdou li se někde náhodou všichni, nedá se ně:
jakému nedorozumění nebo dráždivě siťuaci ani
předejíti. To se nesmí bráti tak tragicky . ..
— Ale přece zůstává vždy povinností ho
stitele postarati se aby hostě byli všech mož-
ných rozpakův a trapných situací ušetřeni?
Polák
Chorvat
Srba
Rus
23
article
— Co vám napadá! Tak zamotané po-
měry! Jeden nechce vedle druhého sedět, co
jednomu je milo, druhému se proliví, co jeden
rád slyší, druhého rozčiluje. Tu aby každé
slovo bylo položeno na zlaté vážky, každý krok
dřive byl odměřen a vypočltán, celý program
denní do podrobnosti promyšlen a předurčen,
aby nic nebylo ponecháno náhodé. To by vy-
máhalo souhrn přípravných prácí, přísně usta-
novených a vykonsných. Kdo pak to má všecko
na sebe vzít ? . ..
— Kdo? Kdo jiný, nežli ten, kdo na sebe
přijal úřad a tedy i povinnosti hostitele? Bud
nám na přifomnosti hostů opravdu záleží, pak
nám žádná oběť práce a pohodlí nesmí býti
drahá, anebo je všecko naše hostitelské nadšení
pouhá affektace, ale pak nemáme práva bráti
na sebe povinnosti, jakým předem dostáli an
nechceme, ani nedovedeme . ..
Jisto je, naše vůle nebyla zlá. Vznikla-
kde jaká mrzutost, stalo-li se jaké nedopatření,
stalo se proti našemu úmyslu. Ale ta omluva
nestačí. Nestačí jen trpně ujišťovati dobrou vůl
Buda
24
article
a osobní novinnost. Hostilel má povinnost ovlá-
dati svůj dům, po případě zaříditi a upraviti
situaci tak, aby nedorozumění nebylo možno,
aby mohl býti bezpečen, že si hosté odnesou
z jeho domu takový dojem, za jaký sám ručí.
Buď situaci ovládati dovede, aneho nedovede.
A podle toho sluje hostitelem buď obratným nebo
nečbratným. A pozvání neobratného právem si
hosté znenáhla odvyknou považovati za příležitos
vítanou a hledanou . ..
Co z toho všeho
Jen tolik. Náš úkol jako domácích, kteři
vítají u sebe zástupce všech slovanských a ještě
jiných národností, je obuížný. Vyžaduje mnoho
taktu, mnoho umění pořadatelského, mnoho pří-
pravné a promyšlené práce i společenské obrat-
nosti. Ale jakmile jsme se odhodlali rozeslati
pozvání, jsme všecku práci a přípravu hosti-
telskou také povinní vykonati. A to povinni nejen
svým hostům, ale i — myšlence, jejiž jměnem
jsme zvali.
25
article
Ještě pochybnost!
— A což — přesvědčení? Mezi Slovany
je tolik různie, názorů a přesvědčení ! Snad ten
onen host byl rozmrzen, znechucen, otráven ně-
jakým projevem — přesvědčení? Možno tu
něčemu zabránit? Či nutno k vůli hostům za-
pírati své přesvědčení ? Svoje přesvědčení, které
přece pravý muž hájí jako svůj poklad. Které
nezadá a nezapře nikdy ! Nikdy ! Nikdy
Nikdy ! . ..
Jenže nejde prozatím o ten poklad! Pro-
zatím si nezveme slovanské hosty, abychom
stavěli proti jejich názorům svoje názory a
abychom řešili spolu slovanskou svoji otázku,
Na to si ještě trošinku počkáme, nežli na takové
řešení mezi námi dojde. Prozatím maji nuše
sjezdy účel jiný. Chceme se blíže poznati,
chceme navázati styky, zapřísti jakýsi přátelský
poměr. A to je úkol společenský. A ten přede-
vším ukládá: vzájemnou šetrnost, ohled, delikát-
nost, takt. Těmi je hostitel především zavázán
svým hostům. A všem stejně! Ne jednomu více
a druhému méně. A jsou-li mezi hosty poměry
napjaté, tim je úkol hostitele jen složitějšía
Slovan
26
article
choulostivější, tím větší péči a pozornost u něho
předpokládá. Úkol hostitele stává se tu takřka
výkonem uměleckým, vymáhá jemnocitného
šetření forem, promyšlenější přípravy, rozváže-
nějšího slova a přisněji odměřeného pohybu!
— Šetření forem, příprava, odměřený po-
hyb! . A kam se poděje naše potřeba ne-
nucenosti a svobodného výrazu, jež ode dávna
považujeme za svůj živel? Fi na všecku diplo-
matickou škrobenost, na pedantskou vypočítavost
formalit a bezduché obřadnietví! . ..
Nenucenost, svoboda výrazu, volnost slova
a pohybu! Všecka čest, pokud za svoji osobu
jednám, vlastní osobní zájem a sféru hájím.
Ale jakmile vítám hosta jménem vyššího zájmu
a jménem širšího celku, přestává moje právo
k nenucenosti a jiný princip nastupuje. Princip
— zodpovědnosti. Už se nesmím chovati, jak
mi napadne, nesmím mluviti kdy a co se mi
zlíbí, ani co mi v poslední chvíli mozkem
proletí. Nastupuje povinnost podříditi svoje cho-
vání i jednání, svoje slova i kroky vyššímu
zájmu, jejž zastupuji.
V tak zvaném formalitářství diplomatů.
v »nechutných« předpisech a uslanoveních »du-
chaprázdné« elikety je snad více duchaa
moudrosti, nežli se zdává průměrným vtipálkům
a satyrikům, kteří proti běžným zákonikům
ceremonielu mívají tolik nabroušeno.
27
article
Především suma drahocenných zkušenosti
je nastřádána v té tradici přísného šelření fo-
rem. Suma neocenitelných zkušeností z dě-
jin vzájemných styků a doteků velkých orga-
nismů psychických, jichž svrchovaná netýkavost
měla často v zápětí nepatrného opomenut
nejen drobnou mrzulost, ale i vážnou zápletku
a třeba nejtěžší poškození zájmů.
A přikazům těchto tradic draze zaplace-
ných trpkými zkušenostmi minulých pokolení
budeme musit pomalu také my zvykat. A lím od-
hodlaněji zvykat, čím více rozvoj našeho života
bude nám ukládati střežení a pěstění vyšších
našich zájmů, čím nutněji bude nám opatfovati
jim přátele a čím častěji nastane nám povinnost
vitati u sebe — hosty.