ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 b85707d0-6615-11dc-9643-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 41, person 40, org 3
1 masthead
Ročník XXXNxl
2 masthead
V Praze, v neděli dne 14. července 190.
Praha
3 masthead
Číslo 192.
4 article
Na rahní a odpol. Histy přilohami (.Nanlný Obzor“! ve střodu a Literární Hlidka v pátek) předplácí sei Praze v sáministraei 2 K. — a plsío u čtrrt leta. . . . . 8 K — s dvají donáškou a mle 1Ks0k ns žtvt lene va flislkách na něsís . . . . . . 2 K 80n P'oštoni a měsíe e nis: kei a měte rtlata
Praha
5 title
Únešní číslo pro Prahu 1e o 18 stranách.
Praha 1 e
6 article Čtrnáctý červenec našeho národa.
Čtrnáctý červenec našeho národa. Jako jednotlivec, má i národ okamžiky v žití svém, na něž když vzpomene, oči se mu zalejí slzami nebo zajiskří radostí. Takým dnem velikým a nezapomenutelným jest národu francouzskému a s ním zároveň také národu na- šemu: čtrnáctý červenec. Blahou hrdostí dmou se dnes prsa všech upřímných synův Francie při vzpomínce na věkoslavný ten den lidu pařížského r. 1789, kdy doby- tím pověstného státního žaláře čili bastilly despotismu rozbil okovy staleté ob- čanské poroby své a zahájil velikou o nu revoluci svoji, která zrušením nadpráví feudálních a prohlá- šením práv člověka rozžžala lidstvu evropskému zoři práva, světla a svobody. — Ale i nám Čechům jest čtrnácty červenec dnem věkopamátným, i nám připomíná děj báječné slávy: vítězství to lidu nad tyranstvím, vítězství myšlenky svo- body a národnosti nad barbarským násilíma i my s pohnutou a povznešenou myslí vzpo- mínáme dnes na hrdinství otcův svých, kteř srdnatě nasadili životů svých za záchranu krutě ohroženého národa svého a svo- body jeho. Bylo 14. července r. 1420 — pět let po upálení našeho Jana Husa a čtyři léta po upálení věrného druha jeho Jeronýma v Kostníci. Světovládný Řím doufal, že ná- rod český ukrutnou touto popravou nejšle- chetnějších a nejstatečnějších duchovních vůdcův svých zastrašen, pokojně se schýlía poddá diktátu svrchované té moci církevní a světské, representované papežem, koucilem a císařem svaté římsko-německé říše Sig- munden. Ale něznal póvahy českého lidu.
Čecho Hus Jeroným Francie Kostník Řím
7 article
Tento teprv nyní cele a vroucně pojal svého Husa a Jeronýma v rozbolněně, sevřené srdce své, teprv nyní je vzýval jako své svaté veliké mučedníky a věce jejich učinil věcí svou. Za to měl býti ztrestán záhubou a smrtí jako národ kacířův, proti němuž papež římský všechno křesťanstvo vyzýval ku hrozné křižácké výpravě. Jako vlny rozbouřeného moře přivalila se z jara r. 1420 ohromná vojska křižácká. vedená 40 kníšaty němockými, anohodnjm synem Karla IV., císařem římsko-německým Sigmundem do Čech, chtějíce spláchnout národ český jako kacířskou skvrnu křesťan- stva s povrchu zemského. Kudy ta cizácká sběř na Prahu táhla. tam běda českým krajům a dědinám. Ohněm a mečem pustošila naše osady, naše města na svém pochodu, pášíc nejohavnější ukrut- nosti na lidu našem bezbranném a nevin- něm; jen proto, že byli rodu a jazyka če- ského, chytání a házeni ubozí do plamenův plápolajících hranic a již pokřikováno n celý národ, že den soudu nad ním nadešel, že bude rozdrcen a vyblazen z řady živou- cích národův na věky jake Slované po- labští. Výkřiky zoufalosti týraného lidu če- ského doráželý ke klenbě nebeské a nikde nevidělo se sily, která by tu spoustu vrahův dovedla zastavit a z vlasti vypudit. Koncem měsíce června 1420 přivalilo se ku Praze 150.000 válečníků z celého světa sebraných. aby se tří stran obklíčilo Prahu, kterouž věrolomný Sigmund zpupně a bezcitně vy
Hus Jeroným Karel Iva Sigmund Slovan Čechy Praha
8 article
zýval, aby se mu vzdala na milost a ne- milost. V Praze nebylo tehdy než několik tisí ve válečnictví obeznalých mužův, jimž při vedl ku pomoci jediný věrný bratr Jan Žižka 9000 svých vycvičených Táborův. Zdálo se nemožno s touto hrstkou odolati desatero- násobné přesile výborně vystrejezé armády křižácké. Ale veliká chvíle nenalezla tehda v Husově Praze pokolení malého. Pražané nezbledli strachy, nýbrž srdnatě odhodlali se k odporu nejkrajnějšímu. Přísahali si na rad- nicích Starého i Nového města i oznámili Sigmundovi chrabře, že jsou odhodláni na saditi životův a statkův za svou českou víru za svobodu slova božího i všeho národa slovanského a přísaze své jako mužové do stáli. Ano, tak hrdinně vzmužili se tito již jako na smrť odsouzení otcové naši v hodině nejtěžší: staří i mladí, ženy i děti, kde kdo chápal se zbraní a cvičil se řízením neunav- ného geniálního vůdce Táborův až do dne 14. července 1420, kdy dal Sigmund svým křižákům povel ku všeobecnému útoku na Prahu, aby jí buď rázem dobyl aneb co nejúžeji sevřel a vyhladověl.
Žižek Pražan Sigmund táborův Praha táborův Husův Praha
9 article
Ale náš Žižka již stál na stráži se svými Tábory na hoře Vítkově, chráně s této ote vřené strany svou Prahu před hrozným obemknutím. Nepřítel vystíhl ovšem rozhodný význam této Žizkovy posice a proto vrhla se na ni především s veškerou vzteklostí. Na dešel boj nerovný a hrozný, jak o Thermo pyly, ale skončil pro národ náš šťastněji Tehda ponejprv zaslechla cizá láje tu veleb nou hymnu našich Táborů: »Kdož jste bož bojovníci«, tehda ponejprv poznala sílu Hu- sitův českých. Divy heroismu dály se onohe dne věkopamátného na temeni vrchu Vílkova, jejž již odtud nazval lid český vrchem Žižkovým. I ženy české vrhaly se tu ne ohroženě do boje a umíraly volajíce: »Před Antikristem nesmí věrný křesťan ustoupit.« Žižka sám všem udatenstvím osobním pří- klad dával, takže byla chvíle, kdy již jiz octnul se v nebezpečí nejkrájnějším. e a Než tu Pražané, dle umluveného plánu v pravý okamžik vyrazili z brány poříčské nepříteli v týl a rázně probili se ku svému hrdinnému Žižkovi, čímž byla bitva rozhod- nuta. Rozražené šiky nepřátelské do večera poraženy na celé čáře a v největším zmatku prchaly zpátky přes Vltavu k Bubnám a Hrolonvvtvdr, ososny v
Žižkův Žižek Pražan Tábor Vítkov Praha Vltava
10 article
Nedlouho na to zdrcený Sigmund, proklínán samými křižáky svými, prchal od Prahy dále a dále, až byla vlast prosta vrahův kři žákův. To jest náš čtrnáctý červenec v dějinách A byl to duchaplný historik francouzský který vystihl jeho dějinnou hloubku a jeho příčinnou spojitost v historii lidstvase čtrnáctým červencem národa fran- couzského. Byl to francouzský historik Loui Blanc, který správně a bystře pověděl že všechno novodobé osvobozující hnutí ná- rodův evropských má svůj počátek v našem velikém mučedníku za svobodu svědomí rozumu lidského Janu Husovi, že veli ká revoluce francouzská, prohlásivší »desatero práv člověka«, má svůj psycho- logický původ ve veliké revolue české patnáctého století, zahájené velko- lepým vítězstvím Žižkovým na Vítkově dne 14. července 1420. Potěšilo nás srdečně, že městská rada pražská odeslala včera předsedovi městské
Sigmund Loui Blanc Hus Žižkův Vítkův Praha
11 article
rady pařížské vřelý blahopřejný pozdrav ná- rodu francouzskému k jeho národnímu svátku 14. července, v němž praví, že obec král. hlav. města Prahy nezapomíná velikých dějinných dnův národa francouz- ského, jež slaviti dlužno a těšíc se z přátel ských styků mezi místem osvěty a Čečhami přidružuje se nadšeně k národnímu svátku Francie i prosí starostu pařižského, aby ztlumočil tyto city Prahy a toto sbratření myšlenek radě města Paříže. Souhlasíme z celé duše, avšak myslíme. že bylo by bývalo záhodno vzpomenoutiz příčiny té také na rovně věkoslavný nás čtrnáctý červenec, jejž nám věru stejně slaviti dlužno, poněvadž má nejenv dějinách našeho národa a naší vlasti, alei v kulturních dějinách všeho lidstva evrop ského svůj nepopíratelně hluboký, ba roz hodný význam. Pomysleme jen, že by hned tehda bylo se Římu podařilo nad českým národem zvítěziti, že by nebylo bývalo té 16leté nepřemožitelné a v dějinách nejhě- roičtější revoluce naší, před níž musil se naposled pokořiti ten hrdý světovládný Řím! Takového mravného vítězství nedosáhl nad ním hned tak druhý mocnější národ světa. Ovšem že úmluvy vynučené nedodržel a prodlením věku krutě se národu našemu na Hoře Bílé odemstil: avšak epochální. dosud nevídaný ten odpor celého národa proti despotismu papežskému vykonal svou úlohu a službu ostatnímu lidstvu, jak dobře postihl a vylíčil hištorik francouzský Loui Blanc. vVydobyl sobě bezpečně svým 6. červen- cem 1415 jako svým 14. červencem 1420 národ český v dějinách civilisace evropské své ne- popíratelné čestné místo, a jako německ Luther plně a vděčně uznával nesmrtelnou zásluhu našeho velikého Husa, tak kdysi spravedlivá dějeprava kultury evropské po- clivě uzná a ocení význam veliké revoluce naší husitské pro pokrok duševní jako poli- tíckou emancipaci národův.
Hus Praha Paříž Řím
12 article
Paki náš čtrnáctý červenec bude za- znamenán v kalendariu lidstva jako den šťastného a slavného boje za svobodu, pravdu a právo národa řovně šlechetného jako sta- tečného a vzdělaného, jenž nasadil životův a statků nikoli pro zisk a slávu, nýbrž »pro lásku bližních svých«, jak to zní v slavném chorálů našich Táborův. Politloké zpíávy donráví. V Praze, 13. července. (Nové zá- kony.) V říšském zákonníku prohlášeno dnes neméně než 15 císuřem schválených zákonů, na nichž se říšská rada usnesla ve své poslední schůzi. Týkají se vesměs prodeje státních ne- movitostí v různých městech. V Praze dovoluje se novými zákony ministru financi prodati kromě telegraficky již sdělených objektů také vojenské pekárny v Hybernské ulici a u řetě- zové lávky a vojenskou zbrojnici na Újezdě. Pro Poláky má značný význam zákon, jímž se finanění ministr zmocňuje, aby králov- ství haličskému prodal erární pozemky na kra- kovském Vavelu, t. j. bývalé sídlo králů pol ských, v němž jsou nyní umistěny kasárny vojenská nemocnice. Tento zákon obsahuje u porovnání s ostatními právě vyhlášenými zá- kony tu výhodu, že všechny listiny, týkající se prodeje Vavelu, jsou osvobozeny od kolkůa poplatků. V Praze, 13. července. (Špatné vy hlídký do budoucna.) Sitnace v zem
Polák polo ský Praha hybernský ulice Újezd
13 article
ských sněmech se nezlepšila ani během minu- lého týdne. Exodus ruských poslanců z halič- ského sněmu a zatlačení do opposice nejmírnější ruské strany prof. Barvinského obrátily znova pozornost na ránu, zející na poměrech rusko- polských, jaž vládnencí v Hlanči strana marne se snažila ličiti barvami nejrůžovějšími. Sněm tyrolský po svém protestu proti roztržení země ve dvě území a po vlaské obstrukci byl doda- tečně uzávřen. Na sněmu vídeňském následuje skandální scéna za scěnou . . . Právém tedy píše »Budap. Tagbl.«, že »rakouský předseda ministerstva má málo štěstí. Po překvapujíeí cisářově jízdě do Čech, po překvapujícím do- rozumění Čechů s Němci přichází nyní překva- pení rázu nepříjemného: zmatky v rakouských zemských sněmovnách . . . Klid zbraní na bo- jisti česko,německém neúčinkoval jinde; pla- meny národnostních sporů vyšlehly na dvou krajních bodech rakouského státu, ve Lvově v Inšpruku. Tyto nové politické případy ve sně- movnách stíží na novo postavení kabinetu Kör brova, poněvadž jimi vychází na jevo, že česko- německým sblížením není ještě vykonáno všechno a každý si nyní snadno představí, jaké nepříjemnosti asi přinese příští říšská rada Spory, různice, výtržnosti a skandály v zem- ských sněmovnách mohou se snadno přestěho- vati i do vídeňškého parlamentu — píše dále »B. T.« — Neníť rakouská sněmovna nijak pojištěna, že její obsírukční nemoc nevypukne znova, jen že tentokrát nebudou parlamentní práci mařiti Čechové neb Němci, nýbrž Vla- chové, Rusové neb snad i jiné národnosti. Opa- kujeme, že rakouský ministerský předseda nemá štěstí; nemůžeť se oddati ani radosti nad svými úspěchy pražskými « Z Krakova, 13. července. (Spor o ta- transké »Mořské oko«) opět se přiostřoje.
profesor Barvinský Čecho Němec Čechy Lvov Inšpruk Rusová Krakov
14 article
»Czas« dostává ze Zakopaného denně nové po- plašné zprávy, že uherské četnictvo nedbá, že území u Morského oka jest sporné a hotoví s tam ke stavbě svých kasáren. Dle posledních zpráv »Czasu« Maďaři již od pondělka budují na sporném území srub, jenž má býti četnickou stanici. Práce konají se pod ochranou osmí uherských četníků, kteří nedovolují nikomu při- blížili se k stavbě, hrozice zastřelením. Stráž- mistr rakouského četnictva marně se snažil při- měti Maďary, aby od nezákonné práce ustali. Okresní hejtman novotržský, do jehož okresu náleží sporné územi, podal o novém útoku na Mořské oko zprávu místodržicímu hr. Pinin- skému, jenž se své strany požádal telegraficky nynější návštévy ve Vídni užije hr. Pininský k tomu, aby pobídl vládu k ráznějšímu jednání a brzkému vyřízení sporu, který se vleče už bez mála půl stoleti. Z Krakova, 12. července. (Minulé ob- dobí haličského sněmu.) Orgány pol- ského kola plšou chvalozpěvy na činnost panu- jící strany v zemském sněmu haličském za uplynulého právě šestiletého období. Demokra- lická »Nová Refor.« jest sněmovní činností polského kola nehrubě nadšena. »V době, kdy do ríšské rady povoláni zástupci jdělnické třídy — piše zmíněný list —; v době, kdy český sněm ve shodě s vládou schválil přímé volby ve venkovských obeích, haličský sněm nezmohl se na jinou změnu volebniho řádu, než že roz- množil počet poslanců za města a počet viri- listů. Náš sněm — píše dále »N. R. « — ukázal se přiliš srostlým s feudálnými tradicemi a také konservativnějším než všechny jiné sněmy, za- mítnuv bezohledně návrhy demokratův, domáha- jicích se páté kurie sněmovní. Sném ukončil sice svě práce, ale práce ty neznamenají krok
Maďar Zakopané Stráž Vídeň Krakov Nová Refor
15 article
V drobném prodeji: ranní číslo o robě . . . r odpoledn . . . . za 2 h Ve filialkách na venkověi ranní číslo. . . . . . . . 100 odpolední . . . . . . . . 3b Inseráty plati se hetové rapřed. Předplacení a Inasrty přijímá zdminl- strace v Narlanské ulici č. s. Tsm Bscházejí se též redakce. tiskárna a sxpedios „Národnich Listů“. Iu kopiny se navrncsji.
Narlanský ulice
16 article
do předu a nesplnily ani politického, ani sociál- ního programu země. Duch koterie potlačil všechny pokrokové a upřímně národní snahy, jež se jevily jak se strany demokratické, taki se strany lidové . , “ Ze Zádru, 10. července. (Záhřebská universita. — Soukromá želez- nice.) Ve Splítu utvořil se stálý výbor, jenž si obral za úkol, domáhati se všemi zákonnými prostředky, aby zkoušky, složené na universitě záhřebské a diplomy, touto universitou vydá- vané, byly zákonitě uznávány také v Předli- tavsku, zejmena v Dalmacii, aby srbsko-chor- vatská mládež dalmatská mohla svá akademická studia konati na universitě chorvatské a nebyla nucena navšlěvovati university cizojazyčné, ze- jmena německé. — Bavorská firma Steinweiss, jež koupila značnou část lesů v Bosně u Livna, staví si z Knina do lesů soukromou železnici, po níž hodlá vyvážeti dřiví do Knina a odlud po hotové již dráze k přístavu šibenickému. R. Ze Záhřeba, 10. července. (Přípravy k volbám do chorvatského sněmu.) Pokud se zdálo, že sjednocovací akce v chor- vatské opposici se nemine se svým účelem, sou- dilo se všeobecně, že volby do chorvatského sněmu budou na podzim současně s volbami do sněmu uherského, ač pětiletá chorvatská sně- movní perioda končí teprve jarem příštího roku.
Zádr Dalmacie Boseň u Livno Záhřeb strana lidový Steinweiss
17 article
Nyní však, když není obavy, že celá opposice vstoupí do volebního zápasu nejen formálně, nýbrž i mravně sjednocená, hr. Khuen-Heder- váry klidně vyčká, až sněmovní období vyprší, poněvadž jest dobře zpraven, že v opposičních kruzích pohližejí na volby s největší malomysl- ností a že si netají, že jen ten opposičník přijde do sněmu, jehož vláda tam »puslí«. Přes to všechny úřady obdržely již minulého jara po- drobné ústní instrukce od velkých županů, kteří již nýní pečlivě stopuji každý sebe menší oppo- siční rnch. Tak zvaná opposiční koalice, záleže- jící ze strany Strossmayerovy a z přívržencův strany práva, pracuje sice v ústředním volebním výboru, ale dosud s nevalným úspěchem. Nej- větší obtíže způsobuje jí — otázka srbská. Př prvém totiž přehledu volebního bojiště ukázalo se, že Srbové rozhodují v dobré třetině voleb- ních okresů, takže bez nich nemožno pomysliti ani na silnou opposici ani na eventuální většinu.
Khuen Heder Strossmayerův Srba
18 article
Sám tento fakt by stačil myslícím politi- kům, aby ze základu změnili dosavadní taktiku vůči Srbům, taktiku převzatou od politikův ma- ďarských, vrcholicí v zásadě, že v chorvatských slaký Dnešní však vůdcové opposice nemají ani tolik zmuži- losti, aby existenci Srbův veřejně uznali a což teprve, aby prohlásili nevyhnutelnost spolecnet— programu a společné taktiky. A tak místo aby se s nimi upřímně blížili, hodlají z nemilé si- tuace vyjíti následujícím způsobem: ponechati svým kandidátům volnost vůči srbskému volič- stvu pod jednou podmínkou, že každý z nich vstoupí do společného sněmovního klubu. Kromě toho má se k srbskému voličstvu vy- dati prohlášení bez ohlodu na srbskou intelli- genci, která tak zaslepeně podporuje dnešní soustavu v Chorvatsku, že srbský lid, v němž stále žije památka na ř. 1848, začíná se od ni instinktivně obraceti a kloniti se k Chorvatům, kteří vystupují v prvé řadě proti Maďarům. Není tedy pochyby, že by za takové nálady srbského voličstva bylo lze sloučiti v jeden opposiční šik jak chorvatský tak srbský lid, kdyby ústřední výkonný výbor přestal trvati na zásadě jednoho političkého národa v Chorvat- sku a na jiných důmyslných výmyslech politiky maďarské, kterou opposiční koalice tím důsled-
Srba Srbův Chorvat Maďar Chorvatsko
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 13. července. 6- (Kronika.) Obracíme teď chut ve slovanských listech, pasouce po zprávách o sokolských slavnostech. Lichotivější míst se zálibou si opakujeme. — Takiego wyszkolenia, takiej jedno myslnošci calego narodu, od najinteligentniej szých až do najubožszych robotników jakie spostrzega sie tutaj na každým kroku, nie spo tyka sie chýba nikdzie w slowiaúszezyžnie . .. Čteme a přečítáme zas! Ej, jaká po- choutka! Jako rozinky z bábovky dobýváme chtivě ty a podobné mlsky z ostatní spousty zpravodajského textu. Ať polsky, rusky, fran- couzsky nebo chorvatsky, všecko nám to zn jako rajská hudba! — Bylo je potresno vidjeti ono oduševljone česko občustvo, s izraženjem srece na licimu i plamenom ljubavi u očima, kako se turaju dlo sokolskih redova, samo da stisnu ruku bratu Slavenu i da ga daruju cvijefom .. Jak lahodi ten výmluvný, krasořečnický obdiv ! Jak příjemně šimrá do duše ! Jak je tu člověk ochoten bráti na slovo a písmenu každý umělý obrat, každou ozdůbku slohovou Jak chlipně nastavujeme lalůček, prohybáme hřbet v ústrety měkké ruce, která nás hladíl Jen vlc, ještě víc! Nikdo by neřekl, jaké kotouče vonného kadidla by sneslo mlsné naše chřípí, aniž bychom se zakuckalil Sotva že za chvíle oddechu červ svě- domí uvnitř, aspoň mimochodem, uplatní lehikou pochybnost. — Neníli to vše snad jen pouhé uznání ze zdvořilosti, pouhá galantní fráze ? Zda li pak jsme si nějaký ten obdiv od svých hostů vskutku také — zasloužili ? .. Což o vnější pořad slavností! Ten měl jistě svůj nepopíratelný lesk! Výkony Sokolstva byly bezvadné, elektrisovaly. Účastenství davů uchvacovalo i chladnějšího diváka! Ale dále vezpod! Jak bylo tam? Jaká byla naše repre- senlace v užším stvku, po bližším seznání?
Praha
20 article
O hosty, pravda, bylo všestranně postaráno. Měli své pohodli zabezpečeno i svůj stůl, měl všude při výstupech svoji přednost a hlučnou pozornost, odnášeli si kytice a salvy pollesku. Ale to všechno na venek, za hluku a šumu slav- nostního programu! Ale když slavnostní pocho dozněl, když ztichl cinkot pohárů a chvilk důvěrnějšího spolubytí nastala: jak se pak asi cítili mezi námi naši hosté? Jaké tu as myšlénky rojily se jim v hlavách o mravní vy spělosti a společenské dokonalosti našeho po- hostinství ?. O této důvěrnější stránce slavnostních dno ve zprávách pobratimských listů ničeho se ne dočítáme . . . ničeho! . . .
21 article
Jaký vlastně význam má pro nás přítom- nost slovanškých hosti na našich slavnostech? Chceme je tu míti, jen tak k vůli lesku, aby naší ješitnosti a sebelásce bylo zalichoceno, protože eítíme potřebu přijímati poklony nejen od bližších přátel a známých, nýbrž také od osob, které nepotkáváme denně na ulici? Anebo má to shromáždění zástupců vzdálenějšího světa u nás přece také nějaký význam méně sobecký. vyšší? Druhé aspoň rádi předstíráme. Ale první je skoro pravdě podobnější, bližšl. Jevíme tak ne- překonatelnou náklonnost k sebeobdivu. Svoje předáctví ve slovanské myšlénce považujeme už jaksi za dědičnou svoji hodnost. Netřeba nám se pro věc ani tuze namáhati. Přijímáme všechnu čest, která k ni patří, protože se to jaksi roz- umí samo. Měli jsme svého Kollara, svého Šafaříka a nikdo nám to už nemůže vzit. Ne- máme žádné přičiny nevražiti proti jednomuči druhému slovanskému kmeni a tak se jaksi pro- hlašujeme za »nejlepší Slovany«. Nic jsme sice pro slovanskou ideu neučinili, při čemž bychom nebyli pomýšleli především — na sebe, ani slo- vanských jazyků jsme si na tolik nevšímali, aby to stálo za nějaké měření procent, ale za to jsme co chvili ochotni, dáti se za tu svoji »lásku« slovanskou vynášet a oslavovat. A tak si občas také pořádáme to hlučné sou- střeďování slovanského sumu kolem sebe. Naš
Šafařík
22 article
braři oelíolně vyhovují našemu pozvání, nastu- pují dalekou cestu, aby se ohřáli na našem znadšení slovanském«! Ale ach, to nadšení V čem pak vlastně záleží? Sezvati si hromadu hostí k domácímu svátku! Je to snad už nějaký »čin«, hodný zvláštního uznáni a oslavy ? Nabídnouti hostu pohodli, pozvali ho ke stolu a připiti mu pění- cím pohárem: je tím už také vyřízena všechna povinnost vůči hostu? Jsme si opravdu jisti, že tak mnohý host místo nadšení, pro které k nám vážil dalekou cestu, neodvážel si od nás hrsť jiných pocitů — měně utěšených a po- vznášejieích ?. — Možná dost! Ale prosím vás ! To je vinou slovanských poměrů! Celý svét zná, jak jsou rozhárány! Polák se nemůže s Rusem eitit, Chorvát by Srba utopil ná lžíci vody a sejdou li se někde náhodou všichni, nedá se ně: jakému nedorozumění nebo dráždivě siťuaci ani předejíti. To se nesmí bráti tak tragicky . .. — Ale přece zůstává vždy povinností ho stitele postarati se aby hostě byli všech mož- ných rozpakův a trapných situací ušetřeni?
Polák Chorvat Srba Rus
23 article
— Co vám napadá! Tak zamotané po- měry! Jeden nechce vedle druhého sedět, co jednomu je milo, druhému se proliví, co jeden rád slyší, druhého rozčiluje. Tu aby každé slovo bylo položeno na zlaté vážky, každý krok dřive byl odměřen a vypočltán, celý program denní do podrobnosti promyšlen a předurčen, aby nic nebylo ponecháno náhodé. To by vy- máhalo souhrn přípravných prácí, přísně usta- novených a vykonsných. Kdo pak to má všecko na sebe vzít ? . .. — Kdo? Kdo jiný, nežli ten, kdo na sebe přijal úřad a tedy i povinnosti hostitele? Bud nám na přifomnosti hostů opravdu záleží, pak nám žádná oběť práce a pohodlí nesmí býti drahá, anebo je všecko naše hostitelské nadšení pouhá affektace, ale pak nemáme práva bráti na sebe povinnosti, jakým předem dostáli an nechceme, ani nedovedeme . .. Jisto je, naše vůle nebyla zlá. Vznikla- kde jaká mrzutost, stalo-li se jaké nedopatření, stalo se proti našemu úmyslu. Ale ta omluva nestačí. Nestačí jen trpně ujišťovati dobrou vůl
Buda
24 article
a osobní novinnost. Hostilel má povinnost ovlá- dati svůj dům, po případě zaříditi a upraviti situaci tak, aby nedorozumění nebylo možno, aby mohl býti bezpečen, že si hosté odnesou z jeho domu takový dojem, za jaký sám ručí. Buď situaci ovládati dovede, aneho nedovede. A podle toho sluje hostitelem buď obratným nebo nečbratným. A pozvání neobratného právem si hosté znenáhla odvyknou považovati za příležitos vítanou a hledanou . .. Co z toho všeho Jen tolik. Náš úkol jako domácích, kteři vítají u sebe zástupce všech slovanských a ještě jiných národností, je obuížný. Vyžaduje mnoho taktu, mnoho umění pořadatelského, mnoho pří- pravné a promyšlené práce i společenské obrat- nosti. Ale jakmile jsme se odhodlali rozeslati pozvání, jsme všecku práci a přípravu hosti- telskou také povinní vykonati. A to povinni nejen svým hostům, ale i — myšlence, jejiž jměnem jsme zvali.
25 article
Ještě pochybnost! — A což — přesvědčení? Mezi Slovany je tolik různie, názorů a přesvědčení ! Snad ten onen host byl rozmrzen, znechucen, otráven ně- jakým projevem — přesvědčení? Možno tu něčemu zabránit? Či nutno k vůli hostům za- pírati své přesvědčení ? Svoje přesvědčení, které přece pravý muž hájí jako svůj poklad. Které nezadá a nezapře nikdy ! Nikdy ! Nikdy Nikdy ! . .. Jenže nejde prozatím o ten poklad! Pro- zatím si nezveme slovanské hosty, abychom stavěli proti jejich názorům svoje názory a abychom řešili spolu slovanskou svoji otázku, Na to si ještě trošinku počkáme, nežli na takové řešení mezi námi dojde. Prozatím maji nuše sjezdy účel jiný. Chceme se blíže poznati, chceme navázati styky, zapřísti jakýsi přátelský poměr. A to je úkol společenský. A ten přede- vším ukládá: vzájemnou šetrnost, ohled, delikát- nost, takt. Těmi je hostitel především zavázán svým hostům. A všem stejně! Ne jednomu více a druhému méně. A jsou-li mezi hosty poměry napjaté, tim je úkol hostitele jen složitějšía
Slovan
26 article
choulostivější, tím větší péči a pozornost u něho předpokládá. Úkol hostitele stává se tu takřka výkonem uměleckým, vymáhá jemnocitného šetření forem, promyšlenější přípravy, rozváže- nějšího slova a přisněji odměřeného pohybu! — Šetření forem, příprava, odměřený po- hyb! . A kam se poděje naše potřeba ne- nucenosti a svobodného výrazu, jež ode dávna považujeme za svůj živel? Fi na všecku diplo- matickou škrobenost, na pedantskou vypočítavost formalit a bezduché obřadnietví! . .. Nenucenost, svoboda výrazu, volnost slova a pohybu! Všecka čest, pokud za svoji osobu jednám, vlastní osobní zájem a sféru hájím. Ale jakmile vítám hosta jménem vyššího zájmu a jménem širšího celku, přestává moje právo k nenucenosti a jiný princip nastupuje. Princip — zodpovědnosti. Už se nesmím chovati, jak mi napadne, nesmím mluviti kdy a co se mi zlíbí, ani co mi v poslední chvíli mozkem proletí. Nastupuje povinnost podříditi svoje cho- vání i jednání, svoje slova i kroky vyššímu zájmu, jejž zastupuji. V tak zvaném formalitářství diplomatů. v »nechutných« předpisech a uslanoveních »du- chaprázdné« elikety je snad více duchaa moudrosti, nežli se zdává průměrným vtipálkům a satyrikům, kteří proti běžným zákonikům ceremonielu mívají tolik nabroušeno.
27 article
Především suma drahocenných zkušenosti je nastřádána v té tradici přísného šelření fo- rem. Suma neocenitelných zkušeností z dě- jin vzájemných styků a doteků velkých orga- nismů psychických, jichž svrchovaná netýkavost měla často v zápětí nepatrného opomenut nejen drobnou mrzulost, ale i vážnou zápletku a třeba nejtěžší poškození zájmů. A přikazům těchto tradic draze zaplace- ných trpkými zkušenostmi minulých pokolení budeme musit pomalu také my zvykat. A lím od- hodlaněji zvykat, čím více rozvoj našeho života bude nám ukládati střežení a pěstění vyšších našich zájmů, čím nutněji bude nám opatfovati jim přátele a čím častěji nastane nám povinnost vitati u sebe — hosty.