1
article
požadavky dočkala by se dnes veřejnost jednoho
dne toho, že by si osoboval, jak se už staly po-
kusy, třebas i rozhodování o tom, co se sm
tisknouti a co ne, a jedno z nejvzácnějších mo-
derních práv, které celá žurnalistika tak žár-
livě hájí proti každému zasáhnutí státní moc
sovboda tisku byla by nepozorovaně spoutá-
na censurou, jež by nastoupila úřad Metterni-
chů Bachů a vykonávala ho v zájmu systému.
jenž by intolerancí v ničem nezadal systému
předchůdců.
Doufejme, že se tak nestane! Doufejme
že v nynějším koniliktu po prvním měření sil
ať se v něm už se strany typografického per-
sonálu užilo prostředkůjakýchkoli, zvítězí roz-
um a právo, že personál uzná ochotu knihtis-
káren na poli mzdovém, nepovede však bezna-
dějný zápas za požadavky, které ve svých dů-
sledcích musily by oslabiti závody velké, ohro-
žovati však i střední a přímo ničiti malé, vyvo-
lávati tak tískárny mimo ceník a tím nezříze-
nou konkurencí a oslabovati celý rakouský
průmysl knihtiskařský proti říšskoněmeckému,
na který ostatně Poláci v pozadí nynějšího,
konfliktu ukazují. Smír je vždycky lepší než
boj, třebas vyhraný, a knihtiskařství, jako
každý vyvinutý průmycl, má na ustálených po-
měrech největší zájem. Bude-li mu však boj
dále vnucován, vytrvá v něm a je přesvědčeno.
že ho vyhraje, poněvadž ho vede nejenom za
zájmy svoje, nýbrž i za všeobecný hospodář-
ský a technický pokrok!
Bach
Polák
2
article
Nový vojenský řád o národ
nosti.
Nový vojenský řád o národ
nosti.
Z Vídně, 19.prosince.
(Pův. dopis „Nár. Listů.“)
Od té doby, co mladočeští poslanci vstoupi-
li do delegací,bylo přední jejich snahou, by
zlomili odpor vojenské správy proti každému
sebe menšímu ústupku národnostní myšlence
ve vojsku. Stále dokazovali delegáti ti vojen-
ské správě, že čístě mechanická jednota pro-
středkem jednoho jazyka, německého, nedo-
stačuje pro opravdovou vnitřní jednotu voj
ska,která stala se tak nevyhnutelnou, ale zá-
roveň obtížnou od té doby,co se vojsko stalo
lidovým Marně si stěžovali na různé urážli-
vé přehmaty proti vojákům neněmeckým,
marně si stěžovali, že český důstojník je po-
važován za méně cenného v armádě, marně
ukazovali k tomu,že v armádě se vlastně od-
měňuje bezcharakternost, když totiž čeští li-
dé,by si nepoškodíli karieru, stávali se Něm-
cn,zohavovali svoje česká jménajen aby nik-
do neviděl,že jsou věrni jazyku a národnosti
svých rodíčů.
Vídeň
Německo
3
article
Nikdo ještě nezapomněl, jaké spousty způ-
sobila aféra „zde!“ Teprv od vojenského mi-
nistra Pittreicha začaly se poněkud ledy lá-
mat. Stal se zázrak: na kasárnách ba i na ge-
nerálním komandě v Praze objevily se také
české nápisy a jednota armády nebyla pocho-
vána.
Naši čeští důstojníci neobyčejně přesvědči-
vě zdůrazňovali jednak v „Union“, jednakv
našem listě,jak je krátkazraká politika vojen-
ckých kruhův proti národům neněmeckým
jak daleko více škodí armádě než jí pomáhají
svým úzkoprsým hájením němectví tam, kde
ho armáda naprosto nepotřebuje.
Čeští delegáti,také nejradikálnější,by ukáza-
li,že nechtějí poškodit armádu, velmi důtklivě
upozorňovali,že nejsou proti jednotné velící
řeči. Chtěli jen aby jazyky neněmecké došly
plné platnosti v plucích a ve styku stabilníeh
vojenských komand s úřady autonomními a
také s jednotlivci. Především však chtěli, by
stejný princip úcty k národnosti a rovnopráv-
nosti národní,jaký je v čl.XIX.st. z. z., platil také
ve vojsku.
Všechno toto snažení stalo se pro české po-
slance nejakutnější, když jednalo se lonio
novou vojenskou reformu. Hrabě Stürgkh
tohdy elavnostně prohlásil,že se za hlasování
pro ni nedávají žádné koncesse. A přece
čeští poslanci,kteří byli ochotni hlasovati pro
brannou předlohu, mladočeši,agrárníci a stra-
na katolicko-národní,chtěli, by za velikou o-
bět také vejsko ukázalo,že chce přijtti náro-
dům vatříc.
Stürgkh
Praha
4
article
Posl. Kiofáč ve společné poradě tenkráte
projevil,že by hlasoval pro vojenskou před-
lohu,kdyby se do vojenského řádu v oddíle I.
tam,kde se mluví o věrnosti k císaři a úctěk
bohu,mluvilo se též o úctě k národností. Posl.
dr. Kramář prohlásil,že se musíme o to starat.
Nastalo velmi úsilavné jednáni, vedené dr
Kramářem a posl. Udržalem a již tehdy našli
ochotu jak u ministra Auffenberga,tak u bar.
Georgího,postaratí se o toby se to provedlo,
poněvadž nepokrytě prohlašovali,že to vyho-
vuje také jejich názoru na otázku národnost-
ní ve vojsku.
Čeští poslanci důvěřujíce ujištováním těm
hlasovali pro brannou reformu.
Bylo přirozeno,že o celé věci pranic nedali
na veřejnost,naopak s klídem,kterého je tolik
třeba v české politice snášeli těžké výčitky.
že nepostarali se při věcí tak veliké a vážné.
aby zjednali národnostem onu úctu ve vojsku,
které zasluhují.
Uskutečnění celé věci vyžadovalo dlouhé
doby a válečné události loňské nebyly také
na prospěch urychlení. Vojenská správa měla
pzp
Posl
bůh
doktor
Kramář
Udržal
Auffenberg
5
article
jiné starosti,než nové vyďání služebního řadu.
řádu.
V nynější delegaci obnovili čeští její členové
tento požadavek a po řeči dr. Kramáře
ministr vojenství ryt. Krobatin spontán-
ně projevil tomuto delegátu ochotu, dáti na
veřejnost tekst odstavce,který bude vložen
do nového vojenského řádu na nejyýznačnej-
ší místo, tam,kde je řeč o věrnosti k císařía
úctě k bohu, tedy v oddíle služebního řádu.
který je pro vojsko zákonem.
Dnes ministr Krobatin znění odstavce toho
pročetl v delegaci a všeobecný souhlas, jak
neněmeckých delegátů tak členů delegace z
panské sněmovny, a dokonce delegátů němec-
kých byl svědectvím,jak se podařilo českým
delegátům zjednatí uznání spravedlivým po-
žadavkům neněmeckých národů všude, kde
neztratili ještě pochopení pro nutnost vyhově-
ti moderním patřebám vojska,které se stalo
ještě lidovějším nyní než bylo dříve.
doktor
Kramář
bůh
panská sněmovna
6
article
Není pochyby,že také situace zahraniční
na veliký tento převrat v mínění všech váž-
ných lidí velmí působila. Čeští delegáti, zejmá-
na delegáti strany naší,s opravdovým zado-
stiučíněním vítají výsledek své veliké prác
více než ostatní ; poněvtdž oni to byli, kteří
před 20 lety musili strpět velkopanske camí-
tání každého požadavku svého minisíry Bau-
erem a Krieghamerem.
tdei
Doufejme,že vážná a pěkná slova o národ-
nostní spravedlnosti ve vojsku nebudou po-
třebovati tak dlouhé doby a takového úsili,
aby byla provedena,jako čl. XIX. Vojenská
správa snaď ukáže,že by bylo jí nedůstojno,
aby chtěla utěšovati národy krásnými slovy.
Ministr Krobatinjenž odedávna těší se upří-
mně a opravdové oblibě u zástupců všech
národů,doufejme,postará se,by se o jeho ener-
gií nepochybovalo ani v tétopro vojsko nej-
vážnější otázce. Dojista armáda se svými
velikými potřebami tím jen získá, nebudou-li
národové neněmečtí nuceni viděti v ní útvar
Peto
cízí a nepřátelský.
Bao
Peto cízet
8
article
Poslanecká sněmovne.
Poslanecká sněmovne.
Z Vídně, 20. prosince.
Parlament potácí se mezi životem a smrtí
Nalézá sev situaci onoho muže z bajky Her-
derovy, který utekl do studně před svým
splašeným velbloudem. Vidí sice , že pod
ním ve studní je drak a že keř, na kterém
visí, ohlodávají myši, ale on trhá z keře ost-
ružiny, Poslanecká sněmovna nemůže žíti,
nemůže umříti
Vídeň
poslanecký sněmovna
Heraderův
9
article
francouzského, že nezbylo starému pánovi než
podati demisi.
Tím vším v záležitost nebylo však při-
vedeno ani trochu světla. Skombinovalo se,
jak asi se krádež sběhla, ač bylo neuvěřitelno
že se tak vůbec mohlo státi i nejpravděpodob-
něji přípustným způsobem. Organisace strážní
Louvru se energicky zreformovala a zásluhou
neznámého zloděje se stalo, že ve vnitiní
správu musea bylo uvedeno v nepatrné lhůtě
několíka měsíců více prospěšných změn, než
by se bylo učinilo jinak za celé století. Opu-
štěné místo Giocondy zaujal Raffaelův Baltha-
zar Castiglione, občas veřejnost vzrušila ně-
jaká fantastická zpráva o nálezu obrazu a cel-
kem událost ztrácela svou aktuálnost, ač ne-
přestala býti někdy velmi vážnou starostí,v
jejíž konečné vysvětlení se skoro ani nedou-
falo, vždyť se zdálo už neuvěřitelným, že by
se mohlo kdy dospěti k nějakému příznivému
rozluštění, když se tak nestalo ani nejpodrob-
nějším a nejdůmyslnějším pátráním ani láka-
vým nabídnutím značných odměn tomu, kdo
by obraz vrátil.
Giocondo
Raffaelův
Louvre
Castiglione
Balthus
10
article
Jest v dobré paměti zajisté, že tehdy svě-
tový týdenník „Illustration Rébel“ slíbil 10 ti-
síc fr. tomu, kdo by uvedl pátrání na dobrou
stopu, 40 tisíc tomu, kdo by přinesl obraz, že
Společnost přátel Louvru určila 25 tisíc,
denník Paris-Journal 50 tísíc a anonymní
mecenáš 25 tísíc tomu, kdo by jakýmkoliv
způsobem obraz vrátil. Vše zůstalo bezvý-
sledno, a zatím co se hledalo bůhví kde po
světě, co se houževnatě opakovalo, že obraz
není nikde jinde, než v tajném kabinetě něja-
kého amerického fanatika sběratelství, nebo
zničen tím, kdo jej odcizil a kdo poznal ne-
možnost jakéhokoliv obchodu s ním, byla
Gioconda ukryta v samé Paříži, v její nevlidné
a nehezké východní čtvrti. Tam v nuzné,
tmavé světnici, kde nejlepší výzdoba nedosa-
huje téměř ani vkusu laciného bazarového
zboží, v jednom z oněch hromadných bydlišt
nalých lidí, jež jsou hotovým lidským mrave-
ništěm a spíše dobrovolnou věznicí než
domovem, po půltřetího roku bylo skryto
jedno z nejvznešenějích děl uměleckých všech
věků. Je to neuvěřitelný případ a těžko jest
se smířiti s událostí, jíž schází zrovna tak
romantismus jako dobrodružné hrdinství, aby-
chom jí věřili. Nikdy ještě žádné umělecké dílo
nepotkal osud podobný, aby bylo zcízeno sta-
tisícům a statisícům očí oddaného obdivu i
prosté zvědavostí a uvězněno v podivnou sa-
motu nevlídného, malomluvného muže, jenž —
jediný divák vznešeného díla — sotva kdy hle-
dal v jeho umělecké kráse a v jeho kulturní
velikosti potěšení pro své oči a svou mysl.
Paris
Giocondo
Paříž
Illustration Rébel
přátelit Louvre
11
article
Dneska jsou nejasny pohnutky, jež jej vedly
v jeho činu, vždyť možno, že důvody krádeže
dnes uváděné, nejsou než výmluvami, ale kdož
ví, zda ono rozechvění, onen smutek nad
ztrátou, jaký se projevil v celém vzdělaném
světě o jeden z nejznámějších obrazů, neza-
chránil Giocondu před zkázou, uvědomuje
neblahému muži velikost a dosah hanebného
čínu, jehož se dopustil.
Nyní po letech se dozvídáme o nálezu
Giocondy stejně neuvěřitelném jako byla jej
ztráta. Ve svém rodném městě, kde Leonardo
da Vinci maloval někdy r. 1500 neb o dvě léta
Gioconda
Giocondo
Vinci
12
article
později Francescovi del Giocondo tento záhad-
ný portret jeho ženy, Monny Lísy, jest ode-
vzdán opět očím světa ztracený obraz a jest
vrácen neporušen. A dobrodružnou cestou přes
Florencii a přes Řím, kde bude vystaven po
několik dní, aby pozdní krajané Leonardovi
mohli poklonití se dílu, jež dle slov Vasa-
riových jest „spíše dílem božským než lid-
ským“, vrátí se Gioconda do Francie, kam pu-
tovala přímo z atelieru svého tvůrce, když
František I. koupil obraz za 4000 dukátů, cenu
ohromnou na tu dobu. Ovšem tentokráte ne-
bude zavěšena v zlatém kabinetě v zámku
Fontainebleauském, nýbrž vrátí se přímo do
Louvru, kde bylo, po několikerém přemístění
do Versailles a Tuilerií, její definitivní místa
od r. 1804 až do osudného dne 21. srpna 1911.
Nález Giocondy jest jistě z nejšťastnějších
rozluštění odcizení uměleckého díla, a mož-
no-li míti radost, že vůbec obraz byl zachrá-
něn světu, nutno dvojnásobně se radovati.
byl-li uchován neporušen a nezfalšován, nebot
pro kolik velikých děl uměleckých zname-
nala podobná dodrodružství zkázu, i když ne-
znamenala úplné zničení. Návrat Giocondy do
Louvru bude velmi památnou událostí. Její
nalezení nebude zrovna příjemnou vzpomínkou
zdejší policii, která patrně nechtěla svou dů-
myslnou ostražitostí příliš zahanbiti admini-
straci Louvru. Ale v každém případě buďme
jisti, že případ Giocondy byl velmi vážným
připomenutím správám sbírek nejen zde, ný-
brž i jinde, a doufejme, že toto neštěstí, z ně-
hož jsme právě šťastně vyvázli, zabezpečilo
nám šťastnou budoucnost mnoha jiných umě
leckých pokladdů.
Rudolf Kenl.
del Giocondo
Monn
Leonard
Giocondo
Kenl
Florencie
Řím
Vasa
Francie
Louvre
Versailles
Tuilerie