2
masthead
otonbsttdnjniv tocb
3
masthead
leb e oe ani jlavo
5
masthead
Ročník padesátý třetí.
6
masthead
V Praze, v neděli dne 21. prosince 1913.
Praha
10
article
Na ranni a
večerní listy
předpláci se:
Praze v adminí-
straci:
na mésic . . 2 K —h
na ctvrt lota 6 K — h
s dvojí donaškoui
na mösic . . 2 K 54 h
na čtvrt lota 7 K 622 k
ve fllálkách
na měsic . . 2 K 90h
Poštou:
na měsíe . . 5 K 20-
na čtvrt lota V K 60k
s uvoji zasilkou
na měsíc .. 3 K 80h
na čtvrtlotalii k co h
Praha
K 60
11
article
V úronném
prodejíí
ranní cisío za . . s h
vočerní za . ... 4 h
Ve ntistkach na ven-
kově:
ranni čislo . . . . k
inseráty
plati se aota o napren.
Predplacen a tnseráty
řinma adsinistrace
v Mariansko ai. c. 1.
f'am nacanzeji so fe
ředakce, tiskarnaa
expe ice Naroduteh
List
13
article
Rukopisv sanevracei
14
article
Majitelka a nakladatelka: Pražská akciová tiskárna. — Vydavatel a odpovědný redaktor dr. Servác Heler—Tiskem Pražské akciové tis keárny
doktor
Heler
pražský akciový tiskárna
16
article
Na vysvětlenou.
Na vysvětlenou.
Vzhledem k abnormálním poměrům,
které nastaly ve vydávání novin, musíme
svoje čtenáře opětně upozorniti, že tento
stav naprosto nebyl zaviněn vydavatel-
stvy. Typografický personál ve Vídni sez
části pokusil svým požadavkům, obsaže-
ným v návrhu nového cenníku, dodati v
některých tiskárnách důrazu sabotáží, t.j.
ničením jejich majetku. K tomu ovšem
vlastníci závodů nemohli přihlížeti a vy-
loučili pachatele, ostatní personál však ze
solidarity s nimi vyhlásil stávku. Teprve
na tento projev solidarity dělnictva s poš-
kozovateli odpověděly vídeňské i pražské
tiskárny solidaritou s poškozenými a ohlá-
sily výluku. Vyňaty byly pouze závody no-
vinářské a z tiskáren obchodních ty, které
spojeny jsou s novinářskými, tedy i Praž-
ská Akciová Tískárna. Avšak personá
těchto závodů dal výpověď sám, počítaje
patrně s tím, že podniká takto útok na
nejslabší posici. Nemaje však dosti na tom
zahájil koncem druhého týdne prosincové-
ho na pokyn z Vídně i v Praze t.ř. passív-
ní resistenci, která spočívala v tom, že až
do včerejška při plné mzdě se v novinář-
ských tiskárnách skoro nic nesázelo. Zá-
vody, nechtějíce pracovati proti terroru
zbraněmi ani v nejmenším podobnými,
snesly trpělivě tuto vyzývavost, ačkoliv
podle smlouvy i živnostenského řádu mo-
hly jí hned první den okamžítě udělati ko-
nec, a uchýlily se raději s tiskem svých
prozatímných časopisů, jen aby obecen-
stvo nějaké zprávy dostalo, ze svých mi-
stností, kde se zatím nerušeně prováděla
passívní resistence, do závodu jiného. Ma-
jí však za to nyní plné právo prohlásiti, že
Vídeň
Praha
Ma
17
article
nenesou nejmenší viny na tom, jak se po-
měry vyvinuly, a že plná zodpovědnost za
to, že nastal zápas, padá na typografický
personál, který ho zahájil a ještě v době
trvání pracovního poměru takovým způ-
sobem vedl.
Vzdáváme se zásadně způsobu boje o-
bou socialistických listů a nechceme proto
nikterak přetřásati mzdové poměry typo-
grafického pomocnictva, ač nezapíráme,
že by k tomu velmi četné vrstvy dělnické,
ale zejména také značná část studované
intelligence měla dosti vážné důvody.
S veškerou rozhodností však prohlašuje-
me: není pravda, ač se to v socialistickém
tisku předstírá, že tu jde o spor mzdový.
Zaměstnavatelé nabízeli zvýšení, a není
pochyby, že kdyby šlo jen o to a ne ještě
o věci jiné, noviny by dnes vycházely ja-
ko jindy. Ale říšská organisace typografů
soustředila tentokráte hlavní váhu svých
požadavků na pole jiné. Jejím cílem bylo
tentokráte postavení podnikatele v závo-
dě.Jeho dosti už obmezené právo dispo-
siční mělo býti tentokráte na prospěch
dělnictva tak svázáno, že by se podnikatel
vlastně stal jedním ze zřízenců svého zá-
vodu, vydaným nejenom mzdovým, nýbrž
i všem organisačním požadavkům svého
personálu. O to jde tentokráte: bude-lí v
dílně, velké i malé, rozhodovati ten, komu
patří, kdo nese její risiko, kdo jest jejím
duchem, kdo se stará i o to, co se děje mi-
mo ni a bez čeho by nemohla trvati —a
nebo bude v ní rozhodovati personál,
který po případě má sice stanovenou mini-
malní mzdu, ale ne minimalní výkon, a
může si jednoho dne vzpomenouti i na pas-
sívní resistenci. Tak sluší hleděti na nyněj-
ší konflikt v průmyslu knihtiskařském, av
18
article
tom celá veřejnost, ať se jí dotýká přímo
nebo nepřímo, musí spatřovati jeho přímo
zásadní význam.
Nazývají-li socialistické listy teto sta-
novisko „kapitalistickým sobectvím“, jak
dlužno raději opsati různé jejich výrazy,
zapomínají úmslně, že dělnictvo svoje
vlastní akce a podniky, v první řadě časo-
pisecké, vede dle zásad čistě a výhradni
hospodářských. Současně však zastírají
násilně i fakt, co pro celý moderní pokrek,
hospodářský, technický a tím isocinlní, zna-
mená zaměstnavatelská inítiativa, kterí
se tak násilně staví do cesty. Že nikdy ne-
nahradí massa sebe lépe organisovaná, a-
no že se velmi snadno může postaviti pří-
mo proti pokroku, nasvědčují hned pro-
středky, jimiž typoggrafické pomocnictvo
snaží se v závodech znemožniti používání
sázecích strojů. Tím však, že nemá dosti
na vymoženostech mzdových, nýbrž chce
zaměstnvateli i v jeho vlastním podniku.
přímo svázati ruce, útočí na samu vzpruhu
všeho moderního pokroku, ohrožuje vzta-
hy mezi podnikatelem a závodem, které
ani zdaleka nejsou toliko hospodářské, a
snaží se tím obrátiti vývoj výroby směrem
k stagnaci a úpadku, jež by se ovšem nej-
dříve vymstily na samých původcích. —
Každému je zřejmo, že knihtiskařství má býti
první obětí, po níž by přišla na řadu odvětví
jiná, a boj, který vydavatelstvo časopisů i
majitelé tiskáren vedou, má tedy svou plnou o-
právněnost a ospravedlňuje oběti, které jim u-
kládá a jichž část mimoděk svaluje se i na je-
jich čtenářstvo. Jelikož však jde právě novi-
ny, je nutno přípomencutí, že obrana disposič-
ního práva podnikatelova je do značné míryi
obfanou svobodného projevu mínění! Kdyby
typografický personál prorazil dnes se svýmí
19
article
Gioconda.
V Paříží, 13. prosince.
Giocondo
Paříž
20
article
Jediná jen událost zajímá dneska Paříž:
Gioconda jest neporušena nalezena a vrácení
slavného díla Leonarda da Vinci do Louvrn
jest otázkou jen několika dní. Včera v pátek
v pozdní hodinu večerní došly sem první
zprávy z Italie, nejprve do poslanecké sně-
movny a pak do redakcí listů a záhy celá Pa-
říž věděla neočekávanou novinu, jež byla vzá-
jemně sdělována na všechny strany kdejakým
korrespondenčními prostředky. A mezitím c
první zvěsti roznášel telefon a co překvapu-
jící zpráva zastavila všechna jednání a všech-
ny hovory, umísťujíc imperativně na denní po-
řádek schůzí i nejodbornějších záležitost don-
ny Lisy del Giocondo, odvracejíc všechnu po-
zornost v divadlech i od nejrušnějších scéna
přesunujíc hovory na schůzkách, v rodinách
a kavárnách na skutečně neuvěřitelný případ
nalezení ztraceného obrazu, rozhlaholila se
ulice zvláštními vydáními novin a zájem a dy-
chtivost, s jakou byla zvěst přijímána, ne-
mohly nechati v pochybnostech, že se zde
jedná o velkou národní událost. A dnes v so-
botu bylo tomu nejinak, kdy byly definitivně
potvrzeny první zprávy, jež nebyly přijímány
s naprostou důvěrou, jakkoliv byly značně
přesvědčivé, neboť tolikrát už se připomenul
marně národu osud ztraceného skvostu a toli-
krát se vyšlo na zcestí v naději v možnost
šťastného rozluštění osudné záhady. Nemluví
Leonard Vinci
del Giocondo
Paříž
Italia
21
article
se vlastně o ničem jiném nežli o Gigeondě a
při prvním setkání dvou známých se vyměňují
dnoska místo obvyklého pozdravu úsudky a
pdělení, týkající se nalezeného obrazu a děje
ne tak s radostně zářícíma očima a s plnou
důvěrou ve šťastný návrat uneseného díla.
Pronášejí se mínění a rady a dobrozdán
a jistě všichni ti dobří l.de, kteří véděli, že
Monna Lisa nemůže býti ztracena a že jiste
se jednou vrští na své mínto, měli a rají
pravdu. Dylo proneseno mnoho fanlastických
úsudků a hledalo-li se, bylo to rozběhnutí na
cesty, jež zdály se udány spíše detektivní a
romány než čímkoliv jiným. A zatím odeizen
obrazu jest velmi prostý případ, jehož se ni-
kdo nenadál. Ani americké miliony neinepiro-
valy tuto nejodvážnější a nejpodařenější krá-
dež musejní, ani se nejednalo o nějaké podi-
vínství šíleného amateura, ani o žert dobré
lekce nedbalostem musejní správy, ani o pod-
nik mezinárodní bandy musejních lupičů. Jak
z došlých zpráv zjevno, šlo onomu svrchovaně
neprozíravému Italovi při jeho nerozvážném
podníknutí o naivní vlastenecký čin, k jehož
provedení potřeboval veškeré své neznalosti
a prostoduchovati. Zdálo se mu samozřejmě
správné, odciziti slavné a veliké dílo s do-
brým úmyslem vrátit je jeho rodně zemi a
dostat za to ještě pochvalu hrdinného činu.
A zatím všechny společenské a zákonné řády.
do nichž jaksi nic nebylo malířskému dělníku
a po jichž ustanoveních se netázal, činí z něho
nešťastnou obět vlastní, pošetilosti.
Zdá se vhodno zopakovati celou historii,
jak se sběhla před více nežli dvěma roky za
Monn
Italos
22
article
neúprosně úpalného léta, kdy jednoho úterk
počalo býti už divno zřízencům Louvru, proč
vlastně se obraž Monny Liny nevrací od pon-
delka na své místo. A událostí je v dobré pas
měti, jak se odehrála. Vyvolalu zmatekiv
Louvru a všechen personál od ředitele až do
posledního sluhy si připadal jako v začaro-
vání. Pa měla svou neuvěřitelnou událost,
Francle svij národní smutek a celý svět věděj
a cícil že se stalo něco, co jest záležitost
každčko kulturního člověka. V jediném zmat-
ku utkvei podivný případ. Užilo se všech
možných prostředků, aby se shledalo aspoř
nějalé pravděpodobné rozluštění. Policejnía
soudní pátrání stopovala kdejakou podezřelou
oscbu a ve své horlivosti shledala podozře-
lými i lidi nejnevinnčjří. K žalu nad ztrátou
ze mísily ponižující poznámky, prohášené o
francouzské administrativní nedbalosti. Ve-
dělo se, že nuino co nejdříve Vyrovnati účet
tohoto tragického přínadu, a kdaž nebyl o tak
možno poříditi se zlodějem, jejž neprozrazo-
vala ani nejmenší stopa, nezbylo než najíti
oběti v ředíteli musea a mezi strážci. Ředitel
Homolle byl nahrazen vysokým úřadníkem
z ministerstva vnitra, vrchní strážce byl pro-
puštěn, někteří jeho podřízení potrestánia
konečně neušel ani svému osudu státní sekre.
tář krásných umění Dujardin-Beaumetz. Při
předloňském projednávání rozpočtu tohoto
ministerstva vrátil se tehdejší referent Simyan
ku případu Giocondy takovým útokem na roz-
šafného státního sekretáře, jenž zdál se býti
doživotně installován v rue Valois a doživotně
pověřen bdíti nad osudy oliciálního uměn
Francl
Dujardin
Beaumetz
Louvre
Valois
Monn Lin