Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVI.

2

mělet i oetata ned

3

smld

4

čnshl

5

V Praze, v pátek 22. března 1907.

Praha

6

sropboe

7

Číslo 8.

8 article

Na ranní a odpol. listr přodplácí se v Praze v sdmintstraei na měsle n čtrrt leta . . . . 6 K —h s dvejí donáirškou na čtvrt lata . . . . 7 K 50 h ve šlialkšchí na něle . . . . . . 2 K 30h Poštou: sa něsíc. . . . . . na čtvrt lela . . . . 9 K 60nk s drejí zísilkon za mřeí

Praha

9 article

ns čtvrt nta . . . . 11 K c0

10 title

Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.

Praha

11 article Rusko.

Rusko. Ministerský předseda Stolypin přednesl v du- mě program vlády a duma po stručné debatě přešla k jednacímu pořadu. Stalo se tak dle předehozí dohody, ke které jediné sociálně- demokratická strana nepřistoupila. Její řečník za neklidu dumy volal po revoluci branné. V zá- padocvropských státech tento způsob vyřízení programu vládního byl by zřejmým projevem ne- důvěry — bylo by však nesprávno s tohoto hle- nlšer diska posuzovati postup dumy. Když rozpuštěna byla ze známých důvodů duma prvá a vláda slíbila v souhlasu se zákony svolati na základě nových voleb opět zákono- dárný sbor, mluvilo se na západu Evropy o r- stituci samoděržaví a bursy v tomto momentu nalezly vhodný podnět k stlačení kursů ruškých rent. Ukázalo se však záhy, že ruské vlády s uve- dením konstituce to mysli upřímné. Ze složení nové dumy jest současně nejlepe zřejmo, že při volbách nebyl tlak vlády značný a rozhodující. Své hledisko v této příčině vyslovil také Stolypn jasně. Jde o to, aby Rusko vybudováno bylo ústavně na nových základech. Pře- tvoření toto v stát konstituční vyžaduje změny celé právní a správní struktury Ruska o základů. Práce tato ovládána býti musí jednou všeobecnou ideou. Týká se to nejen zákonůo politických svobodách, ale i zákonů hospodář- ských a sociálních. Tato práce vyžaduje ne agi- tačních hesel, ale vytrvalého, věeného úsilí.

Stolypin Rusko západ Evropa

12 article

Hrozby revoluční jsou nejnevhodnějším pro- středkem k pokroku na tomto poli. Revoluce — a speciálně dosavadní revoluce ruská — jest ne- gací, positivních idejí na právní i správní ustro- jení říše ruské nopřinosla. Jodiné vhodným po- lem pracovním, na kterém by veškeré povolan síly ruské se uplatnily, jest parlamentní sbo Vyllačovati strany oposiční z dumy bylo by tolik, jako živiti brutální tororism mimo ni. Tento názor jest zřejmým i ze slov i z dosavad- niho jednání vlády Stolypinovy. A toto nazírání bylo jasným i z programatického přednesení Sto- lypinova. Přodseda ruského ministerin mluví výslovné o přeměně v konstituční stát, o rovnoprávnostn národů říše, o svobodě svědomí, nedotknutel- nosti osobní, o úpravě soudcovské moci, o od- stranění administrativního vypovídání, samo- správě zomstevní, městské a vesnické, rozvinuje obšírný program zákonodárství selského, dělni- ckého (a vůbec sociálního) a průmyslového, do- týká se otázek povznesení školství a reorgani- sace armády i lodstva a netají se finančními ob- tižemi nových snah. V tomto směru navrhuje zavedení daně příjmové a změnu daně dědické Kdo střízlivě a bez předsudku pročitá tento ob- sáhlý program, dozná, že vane z něho přesvěd- čení svobodomyslné.

Stolypinův

13 article

A nyní nutno si uvědomiti, v jaké situne řeč tato pronesena. Vláda má v dnešní dumě pro sebe pouze menšinu. A i pravice sama v řadě otázek má své vlastní názory a vlastní cíle. Valná část dumy složena ze živlů, které sem přišly aby daly výraz roztrpčení a hněvu nad dosavad- ními poměry, nad dlouholetým utiskováním, ve- škeré oné hluboké a temné nespokojenosti. Z to- hoto ovzduší vyšla i majorita dumy prvé. Avšak tato majorita vnášela si do taurického paláce přesvědčení, že státni moc jest v úpadku, že ar- máda není spolehlivá a že organism správy jest v rozkladu. To, co následovalo po rozpuštění dumy prvé, ukázalo příliš jasně, jak přehnanými byly naděje ve všemoc revoluce. Přes viborský manifest placeny daně správně, vojsko osvědčilo se spolehlivým, mužici ve svém jednoduchém usüzováni přijímají vděčně novou půdu, slovení výkupních rent a řadu jiných výhod — revo- luční hnutí obmezuje se stále víc a více na ve- liká města a na onu inteligenci, která nesouvisí s hospodářským tvořením a snažením Rusi. Ši- roké vrstvy lidu a kruhy obehodní a průmyslové jseu stoupenci konstilučních snah, ale chápou jak hospodářsky i sociálně zhoubnými jsou spousty revoluce. A jaký jest konečně rozdí mězi „exproprirujícím“ teroristou a uplatným či- novníkem? V podstatě kradou oba. Pod dojmem těchte poznalků počíná se na Rusi rozlišovati mezi těmi pokrokovými proudy, které chtěji všemi silami přeměnu ve skutečně konstituční stát na základě daném, a převrat- nými proudy revolučního terorismu, jichž eílem jest především rozbití řádu daného. Toto roz- sbon

Rus Rus

14 article

lišování mělo speciálně na stranu konstitučně demokratickou pronikavý vliv. V prvé dumé byla strana tato více méně revoluční — poznání sku- tečné moci vládní vedlo ji k tomu, že by byla ochotna za určitých předpokladů spolupůsobiti činně na díle smírné přeměny Ruska v moderní stát, jak po tom touží veškery pokrokové živly v celém Slovanstvu. Hlavním úkolem vlády Sto- lypinovy jest tedy, upraviti půdu v parlamentě tak, aby strany vysloveně konstituční mohly se sejíti v společné součinnosti v práci obrozovací. Proto zdůrazňuje Stolypin osnovy o politickýeh svobodách a proto vytyčuje skutečně modern zásady v řešení otázky selské a dělnické.

Stolypin Rusko

15 article

Není pochyby o tom, že ve straně konsti- tučních demokratů nálada k účasti ve správě a vedení státu jest. Právě proto, že až příliš lehce odmítnuta spoluúčast tato v dumě prvé a že toto odmítavé stanovisko mohlo poškoditi věc svobody, nastalo i zde třídění a v nové dumé strana usiluje o to, aby vyvarováno se bylo všem srážkám s vládou a nestrhovány mosty k dohodě vedoucí. S tohoto hlediska posuzováno jest bez- debatní přijetí prohlášení vládního nepopíratel- ným pokrokem. Program, který přednesen Stoly- pinem, ukazuje zřejmě, jak nesvobodnými byly poměry v carské říši, co libovůle bylo v úřadee správy státní. Nic snazšího a nic lákavějšího pro strany oposiční, než na tomto základě vystoupiti s prudkou obžalobou a pronikavou kritikou: du- ma vzdává se této příležitosti a podejímá se prá- ce, zatím co osnovy vládou předložené jsou předmětem věcného projednávání. Speciálně střed, na který vláda eventuálně počíná, zacho- vává úplné mlčení v prudkém střetnuti pravice a sociálních demokratů, kteří nepodřidivše se usnesením majority oposiční, proklamují heslo revoluce. e es nýtenrnk A stejně výmluvným jest závěr schůze. S energií, kterou se vyznačovalo celé prohlášení vlády, zdůrazňuje Stolypin, že duma není soud cem a vláda není obžalovanou. Vláda chce pře vziti zodpovědnost — nebojí se alo teroru.

Stolypin

16 article

Vládní program není programem parlament- ních ministerstev v běžném slova smyslu, nýbrž pracovní základnou pro ty, kdož práce ujmouti se chtějí. Tento program potřebuje arci doplňků a rozšíření — účast na práci možnost jeho nej snáze přivodí. I na Rusi bohdá zvítězí přesvěd čen a poznání, že největší chyby dopouští se ten, kdo z důvodů chvilkových odmítá spolu- účast ve vedení státu, když jest proň v dosahu možnosti. A tak jest patrno, že nyní nastane v dumě vlastní třídění sil a že teprve pozvolna so ukáže, bude-li možno vytvořiti pracovní vět- šinu. Žádný přechod v nové poměry neděje se náhle a nemůže tomu ani tak býti na Rusi. Proto jest stejně předčasno mluviti o rozpuštění du- my, jako o porážce Stolypina. Faktem zatím jest. že uklidnění na Rusi postupuje a že z tohoto uklidnění pramení nejen chuť ku práci, ale i od- vaha doznati pohotovost pracovní. A právě nedo- statek odvahy této byl začasté hlavní překážkou stranám k positivnímu působení. Proto nutnosi jen přáti, aby z jednání stran s vládou vyšla skutečná pracovní majorita, majorita upřimně konstituční a pokroková, která by konečně bu- dovala na novém ustrojení Ruska. Tato práce přinese slovanskému velestátu více požehnání, než záplava frasovité odhodlanosti universitní mládeže. A tato práce bude i pevnou baštou proti všem eventuálním roakěním záchvatům dvora. Autokratismu jest pracovní duma více nebezpečnou, než duma, otřásající se bouřnými hesly. To je poznání, které přece plyne i z dějin světových hodně jasně Daná situace na Rusi budí hodně naděje, že toto poznání razí si zde zřejmě víc a více dráhu ...

Stolypin Rus Rusko

17 article Sněmování.

Sněmování. Pět neděl zavedá již sněm království če- ského a positivný výsledek práce jeho není těměř žádný. Bylo by příčiny pozastaviti se nad touto smutnou bilancí a snad i litovati toho že náš zemský parlament vůbec byl svolán Však nikoli. I to letošní, zdánlivě naprosto ne plodné sněmování skonči efektem, jejž pod ceňovati bylo by chybou. Němci donuceni byli tentokráte odkrýi karty úplně a dnes nikomu není tajno, že činnos sněmovní v tomto království chtějí vůbec ne- možnou učiniti a v nezkrotně nenávisti naprot této zemi vykořistiti své číselné počelnost na sněmu ve spojení s jistými ustanovením

Němec

18 article

jednacího řádu na zmar instituce, jež daleko není parlamentním představitelem autonomie tohoto království, však v níž přece jen uchován cenný zbytek samostatnosti bývalého českého »tátu. Jestliže nalezli se ještě přes všechny trpké zkušenosti důvěřiví bláhovci, již přece jen doufali v konečné zmoudření národních našich odpůrců, události na letošním sněmu poučily je asi o jiném. Té doby nenalezne se snad pošetile v řadách českých, jenž by i nyní ještě věřil když ne v národní smír, tedy aspoň v odstavení plemenného boje v nešťastné zemi této. Němci, odhodivše všechna ostatní hesla, za jedinou dnes se ženou standartou: za ná- rodním rozdělením tohoto království. Doku nebude provedeno, co je v tomto směru jejich diktátem, dotud mus zůstati suspendována všechna vý- znamnější činnost sněmovní. T je dnes jejich jediný a nejvyšší zákon! A nejsou to jen věci s otázkou národ- nostní přímo souvisící, ani takové, o nichž by se tvrditi dalo, že mají národnostní pozadí, nikoliv: dnes zjevno, že Němci oblibili si v tak- tice každou otázku a zejména takovou, o niž přesvědčeni jsou, že by byla k dobru země, naraziti na brdo nacionální a imputováním zlých záměrů a podezřiváním mařiti každou záslužnou sněmovní práci.

Němec Doka

19 article

Máže-li býti větší na příklad frivolnost žalovati na české původce zákona stran upra- vení právních poměrů okresních sekretářů, že předlohou tou zamýšleli »zasypati německé kraje Čech českými samosprávnými úřadníky,« jakkoli je známo, že netknuto zůstati má i nadále právo okresních zastupitelstev zvoliti a ustano- viti takovéhoto tajemníka dle vlastní vůle, pouze se šetřením jistých podmínek, týkajících se vý- hradně jen věcné kvalifikace. Mohlo by se my sliti, že to jistá forma šilenství, zvláštní národní sühomam, jenž odpůrci našimi lomeuje, však byla by to pochybená diagnosa; je to chytře sestrojená takuika ubiti všechno, co za normál- ních poměrů dobrého vyjíti by mohlo ze zá- konodárného sboru zemského a uvěsti činnost jeho vůbec ad absurdum. Ton dobou, co chystá se centrální parla- ment vídeňský ku práci, jež má býti a snad i bude osvěžena všeobecným právem hlaso- vacím, usmyslili si Němci uspořádati v zem výpravu naproti sněmu, do něhož přenášej způsob boje vídeňského s veškorým násilím pověstnou sprostotou a nízkostí.

Němec Čechy

20 article

Tak jako za minulé šestiletí jen v jediném roce vyřízen byl ve vídeňském parlamentě roz- počet a nevykonáno zůstalo nejvýznamnější právo zastupitelstva lidového, tak zmařiti chtěl také na sněmu parlamentní projednání rozpočtu. A tak jako aranžují flibustýrské výpravy proti českým úřadntkům státním po desítietí odstr kovaným a odsouzeným k místům podřizeným, stejným způsobem vrhají se na každého Čoch ve službě zemské, jenž ne pro příslušnost ná- rodní, ale pro nepopíratelně velké zásluhy pro vynikající způsobilost k tomu či onomu úřadu má býti povýšen neb povolán. Nic jim nesejde na nejdůležitějších zájmech zeměa organismů v řadě nižších, na životních zájmech užitečných instiluci, i na inleresech jednotliveů — co má signum věci zemské, věci samosprávné, musí býti zhubeno, aby vynucena byla na české »většině« ochota ku rozdělení země.

21 article

Na každé platformě, na niž vystupují nyní kandidáti němečtí pro radu říšskou, zabodnuta vysoká žerd s černo-žluto červeným praporem s nápisem: »Chceme pro sebe zvláštní Čecho- německo !« Všechno ostatní jsou věci vedlejší, heslu tomu ustupují všechny zájmy politické i hospo- dářské, v něm soustředěn dnešní německý pro- gram. A jestli dnes ještě z německých řad tu tam se ozve volání: »rozejdéme se a tím s sblížíme!« aneb »jděme každý svou cestou, ale ke společnému eíli, ku povznesení a ke štěst země!«, není to nic jiného, než spekulace na naivnost, která z českých řad, jak za to máme, dnes již úplně vymizela. Nedá se přece klamati tou »láskou k spo- lečné otčině«, kdo slyší při každé příležitost ironiekou, ba impertinentní titulaturu země jako »proslavené království« (»das glorreiche König- reich Böhmen«), kteréž užívají dnes Němci po- tupně jakoby na povel, zapomínajíce ovšem při tom, že ten, jenž v roce 1866 nalepiti dal na nároží ulic provolání s tímto oslovením, a před jehož památkou právě Němci v Čechách devotně se plazí, o království tomto věru nemluvil po- tupně. Je patrna příchylnost k tomuto králov- ství také z nepopíratelné při nich chuti, zašan- tročiti jej nejen jako provineii do konglomerátu tak zvaných »zemí dědičných«, nýbrž i jinam třeba a laciněji, než za třicet střibrných. Jestli že byly v našich řadách ještě nějaké pochyb- nosti o vlastních záměrech milých našich kra- janů druhé národnosti, dnes o konečných cílech nemůže býti pochybnosti. V ohledu tom mohou pochybovati nanejvýš snad ještě pánové Šule, Saifert, Mixa, Kabrhel, Kokeš a ti ostatní, již za milostivě uštědřený mandát z velkých statků pomáhají pánům, »jíž prozřetelností jsou usta- noveni rozvaděné národy v zemi smiřovati«, proti lidu svému.

Němec Saifert Mixa Kabrhel Kokeš Čechy Böhmen

22 article

Boj národní v Čechách nabyl vůbec rázu, jenž v zárodku již ničí jakoukoli i nejslabší na- ději na smírné urovnání národnostních poměrů v Čechách, neboť nejde tu dnes již o otázku jak klidně by obě národnosti mohly žiti vedle sebe v této zemi, nýbrž o její státoprávní roztržení a o národní vyhubení statisíců příslušníků kmene našeho, jež ve vlastní domovině své mají být zbaveni práva národně žiti a se vyvijeti. A tu věru není třeba Němeům, aby se roz- čilovali »smiřovací komedií«, kteráž prý má být zde odehrána. Mohou býti úplně klidní! Zástupei národa českého, nechť sedí již v kterémkoli za- stupitelském sboru a s nimi všechen český lid, dnes jsou přesvědčeni, že mezi panem drem. Eppingrem a panem Wolfem, mezi panem knížetem Fürsten- bergem a Irem, snad i mezi panem hrabětem Františkem Thunem a panem Giöeknerem není ohledné integrity tohoto království rozdílu. A s těmi pány a se záměry jimiž se dají nésti, je shoda principiálně nemožná. K insce- nování nějaké druhé smiřovaci frašky tedy vůbec nedojde. Naopak bude povinností zástupců národa na- šeho, již ostatně s napjetím očekávají, jak do- padne jmenování soudcovské a co se vyklube z »nových stanovisk«, jež ve věci té pojednou se objevily, poohlédnouti se důkladně v arsenálu našem, jenž daleko ještě není tak prázdný, jak se odpůrci naší domnívají a vyhledali v něm vy- datné zbraně na důkladné odražení impertinent- ního německého útoku.

Wolf Fürsten Irma Thun Giöekner Čechy

23 article Sněm království českého.

Sněm království českého. V Praze, 21. března. Vzduch naplněn byl od včerejška jedova tými výpary německé zášti. Dnes vychrleny proudy těchto miasmů do sněmu, takže nebylo při počálku jisto, nestane-li se obětí jedu — sám sněm. Včera propadlo, jak známo, ustanovení zá kona, v němž obsažena podstata zákona, totž ustanovení o minimálním služném, většinou jed- noho hlasu a sice tím, že jistá část poslanců se strany české v domnění, že uzavřen byl kom promis a tím zákon že zachráněn, hlasování se nezúčastnila. Uváží-li se, že ve všech ostatních ustanove- ních zákona již v komisi podvolili se zástupci čeští německým přáním a že včera ve sněmov- ním plénu přijato, k vůli tomu, aby zákon, ba sněm v posledním okamžiku byl zachráněn před hrozicí eventualitou obstrukce, všechno, co Něme diktovali — jeví se jednání národních odpůreů našich manevremúskočným a jedná- ním neslušný m. Toť se vl, že zástupei lidu českého ne- hodlali klidně snésti důsledky nešťastného hla sování, jímž stal se zákon, abychom užili něme ckého, Němeům srozumitelného porovnání Lichtenbergovým nožem, bez střenky a bez že lizka, i navrhl poslanec Špindler, aby mezi § 41. a § 42. zákona vsunut byl odstavee nový, jímž by do jisté míry byla pohroma, jež včera stihla zákon, odčiněna. Proti tomu ozval se velmi rozhodně »mírný a konciliantní« dr. Eppinger, jenž nahodilé »jednohlasné« vítězství chtěl využitko- vati jedině jako triumfu německého v nynější volební kampani, však kolega jeho v zemském výboru dr. Škarda tak perně řekl Némcům pravdu, že tito zlosti v pravém slova smyslu

Nout Lichtenbergův Špindler doktor Eppinger Škarda Némec Praha

24 article

ea zvosh e V drobném prodejtr ranní číslo o sobě . . . za 8h vdpolední . . . . . . . za 2 h Ve filialkách na vonkově: ranní číslo. . . . . . . . 10 vdpoležní . . . . . . . 4h Inserátv plati se hetově unpřed. Předplacení a inserty přijímá sdmini- strace v Marianské ulicl č. 3. Tam nacházejí se též rečakee tiskárna a expedlce „Nárudnich Listů“ Rukopisy se nevraesjí.

25 article

se svíjeli. Když jim vyčetl, jak odměňují tito nadšenci pro obecní a okresní autonomii své úřadníky, jak ve mnohých okresích platí okres- ním tajemníkům celé čtyři stovky roč- ního služného, tu propukli v zu- ření, jež dovršil svou krákoravou řečí známý dr. Schreiner. Poslanec Kalina vřele ujal se samosprávných úřadníků, však zbytečným zdál se nám po tom, co předeházelo, apel jeho na Němce, aby, zmařen-li bude zákon — až domů se vrátí, z vlastní iniciativy upravili služné úrad- níkům autonomním. Jako zažehnavatel hrozící bouře a patrně jako plnomocník velkostatkářů učinil agrárník posl. Kubr návrh, aby předloha přece jen vrácena byla ještě jednou výboru, ovšem s roz- kazem, aby o »zbývajících psragrafech« jestě uvažoval a do soboty zprávu podal Když byl posl. Adámek ještě jednou vřele se ujal úřadníků samosprávných, vyslovil se pro svou osobu rozhodně proti návrhu Kubrovu. Referent posl. Maštálka nenahlíží proč by se měl výbor ještě na novo ku poradě se- stoupiti, neboť zákon byl probrán s takovou důkladností, že věru není třeba mařiti čas ještě dalším o něm uvažováním.

Schreiner Kalina Němec Adámek Kubrův Maštálek

26 article

Za okolnosti ve sněmovně bylť ovšem návrh posl. Kubra přijat. Hlasovali proň Němci do jednoho, velkostatkáři obou stran a česti agrárníci, proti němu zvedli ruce všickni poslanci čeští. Na to bez debaty přijata resoluce, navržená většinou komise ve přičině rakou s ko- uherského vyrovnání a sice jedno- hlasně a za hlučného souhlasu celé sně- movny. Na to přikročeno ku povšechné debatěa rozpočtu zemském. Zpravodaj dr. Fiedler podrobil rozpočet povšechnému rozboru i promluvil též o prostřed- cích, jakými by se daly zhojiti té doby velmi choré finance zemské. Zpravodaj vyslovil se proti přenechání daní přimých sněmům zem- ským, poněvadž by země při malé rozpinavosti právě těchto dávek dosti špatně pochodila. Země nesmí pohlížeti na dále k tomu, aby stát zvyšoval a zaváděl daně nové bez ohledu na země, jako stalo se na příklad za Dunajew- ského. Země hlásiti se musí o své a vedle toho zavésti některé z navrhovaných daní zemských. Finance zemské nedají se ovšem sanovat bez současné rovise ústavní, jinými slovy, bez rozšíření autonomie. Naděje, že Němci upustí od utkvělého domnění, že jen v centralismu jejich spása, není valná, však zdá se, že na konec přece zmoudři, kteroužto naději my ovšem nesdllime. V debatě povšechné ujal se první slova nejdřiv p. Žďárský a ku podivu, tento pří- sedicí zemského výboru přihlásil se proti rozpočtu, tedy vlastně proti sobě.

Kubr Němec doktor Fiedler Žďárský

27 article

Pan Žďárský prohlásil sice, že hájiti se chee proti útokům, obsaženým ve známé interpelaci posl. Březnovského, však zatím vodil p. t. po- slance po humanitních ústavech zemských z po- koje do pokoje, z chodby na chodbu a líčil poměry v nich ne sice se zolovským realismem, ale způsobem, jímž mluvil Abraham a Santa Clata. Uznáváme, že hrozně to vypadá i dnes ještě v těchto ústavech, uznáváme, že stavba ústavu, který zřizuje se té doby v Bohnicích, mohla býti dávno již provedena, však p. Žďárský sám potvrdil, že jako laik a člověk věci ne- znalý, jezdil o překot a likvidoval tisíce ročně, aniž by z toho země měla dokazatelný jakýs prospěch. Romány, které dával pan Žďárský dnes k lepšímu, věc vysvětlena nebyla. Ani ne perfidními nájezdy tohoto pána na soudruhy své v zemském výboru a na bývalého zemského zdravotního referenta a na stranu mladočeskou vůbec. Více než dvě plné hodiny mučil pan Ždárský sněm, jakkoli jeho řeč náležela do de- baty podrobné a nikoli do debaty generální, jež tím málo alibně byla zahájena. Na funusovou kapucinádu jeho, kterouž vzbuditi chtěl dojem muže, bez příčiny pronásledovaného, dostane, jak doufáme, příslušnou odpověd. Nejvyšší maršálek zemský zahajuje schůzi v 11 hod. 10 min. dopoledne. Za vládu přitomni jsou místodržitel hrabě Coudenhove a dvorní rada V ojá č ek.

Žďárský Abraham Coudenhove Bohnice Santo Clata

28 title

FEUILLETON.

29 article

soe V Praze, 21. března 1907. H. (Ke chvále Pražanek) Jaro si zakokelovalo. Jeho slunný úsměv vylákal mne na polední promenádu nedělní. Praha svátečné vyšňočená naplňovala chodnik Ferdinandovy třídy šumnou veselosti. Zase po delší době kochal jšem se pozorováním pražské elegance. Má všelijaké zábavně odstíny a smělé výběžky. Zlatá mládež holduje sportsmanské anglomanii, je distingovaně strnulá ve svých strmých limeích s kravatami zelenými neb žlu- tými, zachovává náležitou britskou blaseovanost v redingovifých svrchních kabátech, v sešněro- váných a zvonovitých over-evatech. Ala je to celkem vše konvencionální, předepsaně, pro ssisonu ustálené a takové elegantní jinochy ve věku od 20 do 40 let potkáme — ovšem zvláště o nedělní promenádě — třeba i v Benešově pebo v. Plzni, ano i na boulevardu des Italiens. Proto s tím něžnějším zájmem spočine oko pozorovatele na těch, kteří mají trochu fantasie ve svém šviháctví a vybočují ze všednosti. Jak efektně a básnicky nese svou kadeřavou hlavu s moenou kštici kubelikovskou, s odvážně vy- kroucenými kníry a se širokou stuhou u skřipce jinoch bledý, snivý a sabevědomý, jehož nitro

Pražanka Ferdinandův Al Praha Benešov Plzeň

30 article

hlodá melancholické přesvědčení, že je k ně- čemu vyššímu stvořen, než aby úpěl v sucho- paru bankovní písárny. Znal jsem mladého muže. který navštěvoval každodenné promenádu v do- konalém kostymu mysliveckém, v zeleném lodenu, v chlupatých punčochách za nejparnějších dnů. Byl si jist neodolatelnosti svého nimrodského zjevu, tak výrazně se odrážejícího od šedé střizlivosti ulice. Jiný mladý světák pražský s podobnou přezíravosti k požadavkům místaa času, již dopoledne objevoval se na ulici v sa- lonním smokingu a vzbuzoval ve mně elegickou vzpominku na nebožtíka Vojtu Náprstka. Dobrý. starý pán se zálibou vycházel na procházku ve fraku a bílé kravatě. Při nedělní, jarní přehlídce pražského světa zmocnilo se mne lyrické a galantní nadšení Kdybych byl básníkem, napsal bych vzletnoua dvornou »Balladu ke chvále Pražanek«. Bohužel mohu jim posloužiti pouze prosaickým feuille tonem. Zapomenuv na vážné problémy, na volební a literární polemiky, obrátil jsem se chivili v tom slunném, jarním vzruchu pouličním, k úsměvu života, jimž je krása a elegance žen. A v Praze je ten úsměv okouzlující, svěží a svůdný. Snad nikde nepotkáme více sličných děvčat, roztomilých žen. Pouze tam, kde se postří smésice mezinárodní společnosti, kdese sjíždí velký svět, v lázeňských místech, je ovšem ještě nápadnější množství krasavic. Ale to je jiný genre. Velký svět a polosvět. Slavnostnía dobrodružný rej aristokratický, nabobský, spor- tovní, šejdířský, vířicí kolem skvělé pyšnosti dam, jejichž předkové byli hrdiny v křižáckých válkách a vznešené nádhery neméně distingova- ných dam, jejichž tatikové trůnili na kozliku drožky nebo v budce domovnické.

Vojta Náprstek Pražanka Praha

31 article

Ale pražská Ferdinandova třída, jež nepři vábí krásky ze všech končin světa, jako »pro- menade des Anglnis« v Nizze, může se hono- siti neobyčejnou hojností milých a půvabných zjevů damských. Zejména mládež je stále rozto- milejší. Nám, kteří pamatujeme již několik ge- nerací dívčích, se zdá, jakoby pražská krása ženská vycházela ve stále lepších vydáních Véřte nám, neboť jsme se věnovali svědomitě studiu této otázky. Útlé a křehké, oblé a svižné, pikantnía zajímavé, a vesměs elegantní, jemné, lehce vy- kračující na drobných nožkách, usmívající se očima jiskrnýma, koketníma, v nlehž hoři na- děje a sny mládí, defilují před námi slečinky pražské, a litujeme, že nevládneme graciesní kresbou Hellenovou, abychom zachytili některý z rozkošných obrazů. Některá z krásek je sledovaná zvýšeným obdivem a klobouky mladých pánů před ní jen

Hellenův Ferdinandov třída Nizza

32 article

lítají. Každý ví, kolik domů a kolik akcií smí- chovského pivovaru má její tatínek a stihne vá soucitné opovržení, přiznáte li se, že nemáte tu šení o závratné výši věna slečny Bumbrlíčkovy Kdyby rozhodoval jen vkus a smysl pro krásu zajisté by vítězně závodila s pařížsky vymod něnou slečnou Bumbrlíčkovou prostá graciesnost a jakýsi neuvědomělý, odvážný chie dívky, jež je sama autorkou své toalety. Ve všech stavech a v nejrůznějších ovzdu- ších pražské společnosti, v bohatých salonech velkoobchodníků i ve skromných domácnostech úřadnických, za pultem v modním krámě i u psacího stroje v písárně je značnější procento hezkých a vkusných žen, nežli v kterémkoliv jiném městě. To konstatuje každý cizinec, jakmile se trochu u nás poohlédne. S tou zkušeností se vracíme zpět z každé cesty, zejmena z Německa. »Jsou temperamentní vaše dámy, že ?« vy- ptával se cizmec, vyslovivší obdiv nad nápad ným množstvím příjemných a sličných žen. »Zdá se, žejejich temperament stále vzrůstá. Aspoň rozvody začínají přicházeti do módya dokonce jsme se zmohli na nějaký román s únosem. »A inteligentní ?«

Německo

33 article

»Hm... na tuto otázku nelze odpovědět všeobecně . . « »Nu, myslím, že mají zájem a nadšení pro nevšední věci, pro nové myšlenky, pro ve- liké činy a díla!« »Zajisté . .. jsou takové všude . . . iu nás.. . dívky enthusiastky a ženy duchaplné, jež nepřivádí do extase pouze nějaký slavný tenorista nebo populární footbalista.« »A vaše aristokratky ? Okážete mi je večer v Národním divadle? Myslím, že tu uzřím ta- kové urozené a spanilé dámy slovanské ragy, jako jsem viděl ve Varšavě.« »To jistě ne !« »Proč ?« »Protože vůbec tato odrůda českých žen neexistuje.« »Vždyť máte šlechtu, své národní magnáty !« »Ano . .. dejme tomu, že máme jakousi šlechtu . .. ale to jsou poslední exempláře, vzácné, na vyhynutí . . . jako zubři v carské oboře ... Ale o nějakých českých princeznách jsem slyšel jen v pohádkách. Naši toryové ko- molí namáhavě mateřštinu ve sněmovně nebo při nějaké veřejné příležitosti a naše aristokratky naprosto nesouvisí v ničem s českým životem. České divadlo a české umění je jim vzdálené jako Kamčatka a spisy anarchisty Krapotkina.«

Krapotkin Varšava Kamčatka národní divadlo Český divadlo