1
masthead
27. ledna 1901.
2
masthead
Přiloha „Národnich Listů
5
article
Skolská hlídka.
Skolská hlídka.
Památce Augusta Smetany.
*14. června 1814 v Praze,
+ 30. ledna 1851 tamtéž.
Ve středu bude tomu půl století, co Augus
Smelana přestal překážeti »pravověrným« kato-
likům. Nepřešlo toto stoleti bez účinu na jeho
nauky filosofické, které dnes ještě méněs
snášejí s přírodo v ědou, než kdy poprvé smělý
myslitel v odvážnou původní souslavu filosoí-
ckou je snášel, obměňoval a sdružoval, za to
však stále svítí a hřejí jeho zásady mravní
jimž svou osobnost a svůj život v obět přínesl.
Učeného křižovníka pražského, také cír-
kevní praxi na venkově, v Dobřichovicích
Chebu, zakusivšího, doktora filosofle, adjunkta
pražské fakulty filosofické a dočasného zástupce.
professora Exnera, širší veřejnost poznala r. 18 48.
osudného »pro -diplomaty, byrokraty, popy a
všecky úřadní copy. Jak jim tu najednou došla
všecka moudrost slátnická, jak se ty jejich
úřadní tváře sevrkly a jak tu tak najedlnou stál
v nahé blbosti své, jeden na druhého oči vy
valujíce! Hle, jak tento jediný rok otrávil živo
těchto nosičů pokrytské civilisace! A poštéstí-
se jim přece — píše Smelana v Zápiskách, po
r. 1850 dovedených — pošinouti obludu reakee
ještě za meze, přirozeným zákonem jí přiřknuté
onoho blahojemného, pradobního poklidu, jakého
pod ochranou svého ctihodného Metternicha po
žívali, nenaleznou již na věky! Vždycky budou
se musiti ohlížeti, zdaliž nestoupá za nimi ta
»hrůzozjevná příšera«, svoboda zvaná,a
zdaliž se nehotoví, vyjíti si na procházku po
Evropě jako tenkrát.«
V onom památném roce »útěchy a povzne-
seni«, kdy »anděl svobody tolika národům se
zjevil a kdy od šumění perutí jeho chvěli se
mocní a poláceli v mdlobách«, čtyřiatřicetiletý
Augusta Smetan
Augus Smelan
Exner
Metternich
Praha
Dobřichovice
Cheb
Evropa
fakulta filosofický
anděl svoboda
6
article
Smetana, volený děkan fakulty filosofické přestal
starati se o zjednání také »opravy«, za kterou
přečetní duchovní pražšti arcibiskupovi petic
podepisovali — aby směli odložiti vysoké boty
rozhněval se, že i pouhé předložení příslusné
petice poukazem k řeholnímu slibu poslušnost
představených se zapovidá; bez žádosti o povo
lení dne 13. března v chrámu Týnském mluvi
»za padlé v oběť svobody vídeňské studenty«-
s kazatelny Rokycanovy »promluvil k univer
sitní a polytechnické mládeži, celý kostel na
plňující, ponejprv, a žel, že i naposled, tai
zcela od srdce, v duchu tak volně vlasteneckém,
jak toho od husitských dob a leda snad o
slavného pohřbu 24 s mosteckých věží sňatých
hlav pobělohorských mučedlníků, péčí na oka-
mžik se Sasíky navrácených exulantů českých,
tam dojista neslýcháno!« (J. V. Frič). Povzbu-
zoval posluchače, aby byli dobrým přikladema
vzorem lidu našemu a pospolu vytrvali ve svor-
nosti a lásce bratrské. Tato řeč a jiné činy,
kterými Smetana lásku k občanské svobodě
osvědčoval, obrátila k němu pozornost i občan-
ské i úřadní společnosti pražské. Ovšem, nikoli
k jeho štěstí! Místa dočasného supplenta při
vyšším gymnasiu novoměslském byl zbaven po
roce, uprázdněného místa učitele filosofie n
universitě rovněž nedosáhl, ano, ani svých
přednášek o dějinách filosofie nesměl dokončiti.
Smetan
Rokycanův
Sasík
J V Frič
můj univerzita
7
article
Ovšem svobodomyslný, z kláštera se vystěho-
vavší a jen vědě a svým rodičům a sourozen
cům žijící křižovník nechtěl nic slyšeti o osob
ním se ucházení ve Vídni, jež byla »Mekka,
do níž každý občan rakouský, kterýž něčím
býti chce, putovati musl, aby tam marnivost
starých copařů trochu polahodil!«
V největší nouzi ulevil Smetanovi Palacký.
nabídnuv mu na podzim r. 1849 redakci časo-
pisu »Union«, ve kterém 23. března 1850 po
dal Smetana tou dobou všecku veřejnost vzru
šující prohlášení, že »následkem svého přesvěd
čení o nebytelnosti poněti, obsaženého v učení
římsko-katolickém, přestal býti knězem a údem
rytířského řádu křížovníků«.
Smetan Palacká
Vídeň
Mekka
8
article
Již dávno v Smetanovi ustálilo se poznání
že »tilosofie a katolictví« nejdou
jaksi dohromady, již proto, že filosofle pořád
jen hledá a katolictví již všecko nalezlo. Kdo
však ještě něco hledá, když byl již vše nalezl.
jest právě takovým pošelilcem, jako katolík
kterýž chce spolu býti filosofem a naopak. A
aby zbavil se stálého doléhání se strany církve,
by se do kláštera vrátil i by uvaroval se dal-
ších nátlakův a nepřijemností, uveřejnil Smetana
vystoupení své z řádu veřejně, když ťarář jeho
osady na vědomí přijali ho nechtěl. Ovšem
stálé volání Smetany k poslušnosti eírkevní
jeho cti se dotýkalo, napsalť: »Kdo na čes
drží, musí miti též samostatnou vůli,
a to se přece nijakž nesrovnává s plazícíse
pokorou katolického křesťana, na níž panov-
nická choutka despota, jenž sám někdy otrokem
byl, s největší rozkoší dlivá.« Od rozhodnut
svého Smetánu, 23. dubna veřejně z eírkve vy-
obcovaného, neodvrátily ani hmotné starosti
sebe a přibuzné, ani nemoc — které přiměly
ho ke krátkému pobytu v Altoně, kde byl vy
chovatelem — ani učené rozklady, ani nízké
pomluvy, ani osobní přímluvy a sliby kněží
arcibiskupa, kteři se k němu dolírali i když již
ležel na lůžku smrtelném. Až do posledního
dechu zůstal věren heslu, které si obral ze sva-
tého Pavla:
Smetan
Pavel
Altona
9
article
»Vše, co se neděje z přesvědčení,
»Vše, co se neděje z přesvědčení,
jest hříchem.«
Poliřeb doktora filosofie Smetany na evan
gelický hřbitov olšanský — odkud v loni jeho
tělesně ostatky byly převezeny — i při jistých
překážkách se strany policie byl velkolepým
osvědčením pražského sludentstva a lidu nepod-
dajnému a smýšlením a jednáním skrz na skrz
ušlechtilému muží, jedné z těch světlých postav,
které stály při národu našem, když z poroby
procitlý obracel zrak k červánkům novodobe
osvěty a svobody!
Smetanu jako filosofa vyznačují jeho stu-
die ke čtením universitním, vydané r. 1850 pod
názvem Die Katastrophe und der Aus-
gang aus der Geschichte der Philo-
sophie, kteréž dílo vykládá, kterak především
Deseartem, Spinozou a Leibnizem byl připraven
obrat v dějinách filosoſle, této »jediné cesty
která vede k chrámu pravdy« a hledá výcho
v božské jednostejnosti, totožnosti lidského vě
domí, nerozloučeného mezi myšlení (poznávání
nekonečně) a bytí (jsoueno, konečné): Gilosofie,
vyšedšt z náboženství a práva vyjde v lásku
tvoření umělecké.
Za plný svod mudrování Smetanova bylo
vytčeno jeho dílo, po smrti vydané o vzniku
zániku ducha Der Geist, sein Entstehen
und Vergehen (1865), učící o neustálém
vývoji, póstupném přerozování se hmotyv
ducha až do zániku světa a lidstva, jehož život
na chvíli blýskavicí zazářil.
Tyto spisy v duchu filosofického idealismu
pokantovského ovšem jsou svědeetvím mocného
vlivu filosofie německé na Smelanu, jenž však
ani v nich nezapírá realistickou povahu Čecha,
která zrači se ještě více v dějepisných pracích
jeho. Především spísem o určení naší vlast
české: Die Bestimmung unseres Vater-
landes Böhmens (1848) jako prostřednice
mezi západem a východem, jemuž kyne důle-
žité poslání dějinné.
Smetan
Spinoza
Leibniz
Smetanův
Čecho
Olšanský
západ
Gilosofie
die Katastrophe und der Aus
der Geschichte der Phit
Entstehen und Vergehen
die Bestimmung unsere Vaterlandes Böhmen
10
article
Při veškeré úctě, kterou Smetana vzdával
filosofii uěmecké, přiřkl budoucnost Slov an-
stvu; »totiž uvedení vymožeností německéhio
ducha v život dějin a přírody, a sice odušev-
nění dějin v život sociální a zušlechtění přírody
v tvoření umělecké,« píše v r. 1850. »Nám
aspoň ručí za to neztrávená síla Slovanů, hlu-
boké nadání tohoto národa k společenství (so-
cialismu), jeho tklivý smysl uměle
cký, jenž nikdy od přírody daleko se nevzdá-
lil, především jeho minulé zlaté století,v
němž jeho genius, jako netrpěliv, že jest mu
tak dlouho čekati na svou dobu v dějinách,
zkusil svoji peruti; a konečně jeho přítomnost,
ve které po dlouhém spánku opět se probu-
dil. Minul čas spaní a snů, tušení prochvívá
slovanský národ od kmene ke kmeni, jakoby
mělo proň počíti velké dílo denní; a leži-li do-
sud tu a tam tento národ ještě v okovech
počíná je pociťovati, jimi otřásatí, aby je zlomil.
Národ však, jenž jest si svého otroctví vědom,
nesetrvá v něm; a vskutku, ruka, která
pravdu má v život uvésti, musi býti posvě-
cena svatou svobodou; jako pravda sama
volna jest a žádných hradeb netrpí a žádných
hradeb nepotřebuje«. Smelana prorokuje »časy
Slávy, t. j. dny slavně a vznešené. Daleko
široko rozlehne se slavnostní volání Sláva, a
duch světa bude budovati trůn svůj mezi Slávy,
dosud zneuznávanými a povrhovanými. « (Ze
spisu z dějin filosofie.)
Je snad potřebí, vzpomínati, kterak zna-
menitě dnes plní se prorocká slova Smetanova,
jak ve společnosti uznává a šíři se Tolstého
evangelium lásky a jak uměny slovanské v ce
lém světě napořád stoupaji u vážnosti a ceně ?
Smetan
Smetanův
Tolstý
cena svatá svoboda
11
article
Jako Tolstému také Smelanovi především
u člověka překáží jeho sobectví a smysl-
nost, v nichž zři ono konečné, pozemské,
nízké, všední, které klade proti nekonečnému, bož
nému, vznešenému, budoucímu: »V kužděm ob-
dobi dějin svétových bylo určenli jednotlivci.
by se povznesl nad smyslnost a sobectví. Nen
žádné povinnosti, která by nedala se podčinit
tomuto určení ... Zlo záleží ve strojeném so-
bectví a smyslnosti, dobro v nadsmyslnostia
v pravé lásce k bližnímu .. . Člověk smyslný
není schopen žádné oběti, nejméně je s to,
obětovati se obecnosti, která jest jeho lepší,
vyšší bytosli . . Láska a přátelství, snaha po
pravdě, snaha po oduševnění jistého okruhu
působení, rozplynou se jako mlhavé postavy.
které rozcházejíce se, stále nepřátelštějí si ve-
dou, není li jim základem vůle se o běto-
vati.. . Na pět smyslův uvyklý člověk netuší.
že právě pro svou smyslnost jako žebrák stojí
u brány věčnosti... Jako lidé praktičtí mu-
žeme po drahný čas s mnohým pohodlím, ano
i s trochou vtipu sem tam pohybovati se ve
smyslném, obyčejném; ale době vůbec rozumí
jen ten, kdo se stanoviska praktického jeví se
blouznivcem. Pravý člověk nejraději žije v nej
jednoduších poměrech. Miluje potlačené, byť ho téz
uráželi svou hrubostí, nenávidí potlačující, byt
ho také lákali svým vzděláním; jako filosof —
jenž, je-li tento bláznivý svět světem zdraví,
spiše jako člověk nemocný, jako náměsíčník
poukazuje na život hlubší a odtud také vyšší
— žije povznesen nad tyto poměry, nanejvýs
jimi vyrušován, ale nikoli jimi klamán.« Tak
uči Smetana ve spise o duchu, připomínaje
praktickě nauky filosofa jasnopoljanského, vy-
soce vynášeje přátelství a lásku.
Tolstý
Smelan
12
article
Otevřeně přiznává se Smetana k nábo-
ženství lidskosti, »buď si toto od moc-
ných uznáno čili nic. Tomuto náboženství patr
budoucnost, toto náboženství nebude kráčetia
se vyvíjeti mimo život, ono pronikne ži-
vot sám. Náboženství křesťanské jest ve svých
základech náboženstvím lidskosti, ale nad tyto
základy se nepovzneslo, ačkoliv k tomu již té-
měř dva tisíce let času mělo. Náboženství kře-
sťanské jest ve svých základech náboženstvím
lidskosti, neboť hlavní zásada jeho byla láskaa
lidskost; ono však nedovedlo zásady této odů-
vodniti, nedovedlo ji ze života odvoditi, a proto
také zásada ta jen velmi málo na život účin-
kovala, postavivši se naproti životu jako bez-
podstatný, nepojatelný zákon. Křesťanské nábo-
ženství samo přetvořilo se na řeckou, na římsko-
katolickou a konečně na protestantskou církev,
z nichžto druhá pravým opakem křesťanstv
(kteréž mělo býti náboženstvím lásky a pože-
hnání), náboženstvím klateb a plamenných hra-
nic se stala. Dejte dnes římsko-katolické církvá
tutéž moc, kterou měla v středověku, a již
zejtra bude ve všech městech, kde jací kacl-
řové jsou, hranice stavěti a na cestě fanatismu,
který již tolik bídy a pohromy na lidské poko-
lení uvalil »ke cti a chvále boží«, dále pokra-
čovati. Jak nesmírně vysoko stojí nad tím ne-
lidským, v temnotách žijíeím náboženstvim
jakové v středověku světem vládlo, náboženstv
lidskosti, kteréž jako červánky na obzoru člo-
věčenstva záři svou rozlévá, kteréž vi, že věč
Smetan
13
article
nost a nepominutelnost božství již na tomto
světě jest, kteréž božství toto v člově ku
hledá a nalézá, kteréž v trápeních tohoto světa
žádné školy zkušební nevidí, nýbrž toliko nutný
spor, v němž božství smyslnostmi přemáháno
jest, a kteréž se proto vynasnažuje, aby ve-
zdejšího trápeni čím dál tím více ubývalo, to
jest: aby smyslnost přestala býti odpůrcem
božství. — Toto náboženství nepoukazuje také
vždy jen k životu budoucímu, k odplatám
a trestům na onom světě, ono sahá již v ži-
vot vezdejší, ono jej proniká, čistí a vy-
jasňuje, a majíc své pevné kořeny ve vědě,
může tudíž i v tomto životě kvésti a ovoce
přinášeti. Ovšem až posavad má náboženstv
lidskosti jen málo vyznavačů, ale zakoření-li se
v lidu jedenkrát, pak na důkaz, že od boha
jest, rozšíří se ryehle po celém světě, na-
lezajíc všude ochotných vyznavačův a udělujíe
světu docela novou, jasnou tvářnost. Zrodi
se pak náboženství toto z vědy dokonalé,
totiž z filosofie k účelu svému dospělé.«
(Ze Zápisek).
K tomuto náboženství dospějou lidé ve
svém ujednoceném celku. Veškeré lidskosti
bohatým zdrojem jest myšlenka, že všichni jsou
jedno, jeden obrazem pro druhého, jeden
zodpověden za druhého: »Cinost a hřích
ve vlastním smyslu slova jsou obecným dobrem
a obecným neštěstím všeho lidstva. Pokud jeden
člověk je zlým, jsou tací všickni.«
Ve spise o významu naší doby Die Be-
deutung des gegenwärtigen Zeitalters
(1848) dějepisec a sociolog Smetana líčí zkázu
církve a státu, zneuživajících zanikajícího nábo-
ženství a práva, ve století minulém, které mu-
sila napraviti blahodějná veliká revoluce fran-
couzská, jejíž ovoce dovede chrániti doba naše,
které sluší jmeno doby pravé lidskosti.
bůh
Smetan
die Be
Zeitalter
14
article
»Dvěma světům náleží člověk, zvířecímu a ideál-
nému, svou pohyblivou podstatou brzo kles
v oneu, brzo povznáší se v tento. Tak dvě mo
nosti: pozemská a božská bojují rozhodný bo
v tomto století a podstatu jeho objasňují tkliva
slova básníkova o dvou duších v prsou člověka
z nichž jedna k světu se připíná, druhá k ne
beským nivám předků se povznáší.«
První význam věku záleží v tom, že jest
opravdu věkem lidskosti, připravuje nábožen
ským indifferentismem, netečnosti k
věcem víry, přechod z náboženského života spo
lečenského do života uměleckého. Podruhé jeho
znakem je kommunismus, obecnost, rov-
nost všech, prostředkující od života právního
život lásky. Potřetí vyznačuje jej věda, spě-
jící k jednotnému poznání, ke smíru božského
s pozemským, věda, jak ji vyvolali do světa
apoštolé nového věku, Husem počínajíc; »kost
aická hraníce vrhla prvé červánky v temnoty
středověku«. Budoucnost dějin náleží Slovanům,
jichž »dobrá, jemná, mírumnilovná povaha vý-
tečně hovi vyvinutí socialismu, jichž čas
nepřišel v předehozích, krvi proniklých déjinách
politiekých a kteři jsou způsobili, býti zaklada-
teli řiše lásky. Slované dokonají, co Němei
svou vědou připravili a uzavrou dějiny evropské.
Hus
Slovan
Slovan
15
article
Doba naše trpi bezbožstvím; politiky, za
každou cenu spokoj a pořádek« k osobnímu a
smyslnému blahu svému zjednávajícími; privi-
legovanými kastami. Čekají ji ještě mnohé
obětí a velké bolesti — vždyť ještě pod-
porují a chrání stálá vojska v zemích evrop
ských bezpráví a despotismus — ale tyto bo-
lesti budou posledni.
Lidstvo je jevem přechozím. »Cel
dějiny lidstva podobají se velké svatyni vybu-
dované na millionech hrobů. Ve středu tohoto
chrámu vznáší se přitomnost jako svatý oltá
obětní, na němž věda, tento posvěcený velekněz
lidstva proměňuje náboženství a právo v lá-
sku a umění, to jest zvěrolidské našeho po-
kolení v lidskoideálni, Tata svatá proměna (po-
zdvihování) — toť obsah dějin, spolu význam
přítomného stoleti. Naproti tomu všecko ostatní
jest pro ducha světového jako bláznovským
hřmotěním, ješitnou hrou a slepou náhodou.«
Vidíme již ušlechtilé smýšlení Smetanovo.
poznáváme jeho spanilé a stále platně i deá ly-
Ještě blíže jeho ryzí, důslednou, svobodě.
pravdě, přesvědčení skrz na skrz oddanou osob-
nost vyznačují Zápisky z církve vyob-
covaného kněze, V. Bambasův překla
Smetanova svéživotopisu, policií r. 1851 kon-
fiskovaného, jejž r. 1863 v Lipsku vydal Alfre
Meissner pod názvem Geschichte eine
Excommunirirten; právem praví o nich
že mají cenu kulturně-historiekou a psycholo-
gickou.
Smetanův
V Bambasův
Alfre Meissner
Lipsko
Tata svatá proměna
Geschichte eine Excommunirirten
16
article
Vizme v tom ohledě, jak Smetana vylíči
starou školu a vyznačil netečnost tehdej
ších eírkevníků pro opravdové osvěcován
lidu. Píšeť o veřejné zkoušce z náboženství
jemuž Smetana na obecné škole v Dobřichovi-
cích učil: »Děti (okrešnímu víkáři) odpovidaly
na otázku o dáblech, že jsou tito rovněž
jako anjelé pouzí duchové, kteří žádného těla
a tudíž ani rehův ani ohonu nemají. To se
však panu vikáři u mne velice znelíbilo, že ty
děti tak »osvěcuji«. Nemeškaje, pojal sne hned
od stolu stranou a předkládal mi tu, jak prý
velice chybuji, když prostému lidu starou a
svatou víru v rohy dáblovy a jeho ohon od-
nímám... Událost tato byla mi důkazem, že
ono nepravé a do nebe volajíci domnění, jako
by se měl sprostý lid v hlouposti udržo-
vati, ano skutečně klamati, u katolického du-
chovenstva již tak zdomácnělo, že i ti, kteří
poctivě a dobře s lidem smýšlejí, jím ovládnuti
jsou. Pro svou osobu dovolí si katolický kněz
v leccos buď nevěřiti, aneb v takovém smyslu
pojímati, že z toho zcela jiný článek víry po-
vstane; a ten »hloupý lid« má ve své podlě a
hrubé pověře na věky trvati? Inu, bylo by
přáti, myslí si mnchý. Tak aspoň nereptá, když
má panu páterovi štolu platiti neb desátek od-
váděti a pokládá si to ještě za štěstí, když od
něho pan páter nějaký ten dáreček přijme.
A stát má na takových lidech své nejlepš
poddané, kteří si tou vzdělanosti hlavy ne-
pomátli: ti jsou nábožní, poslušní, trpěliví
mají vůbec tak dobré vlastnosti, že jest radost
nad nimi panovati.
Smetan
obecný škola v Dobřich
17
article
»Ještě jinou neblahou upomínku měl jsem
na tuto štaci, totiž na strašnou zanedba
nost lidu venkovského, kterýž (aspoň pokud
jsem ho zde seznal) v skutku téměř jen svou
přirozenou postavou a jen málo svou vzděla-
ností od svého hovádka milého se lišil. Ale
byly také naše školy obecné za oné bla-
žené oteovské vlády Metternichovy tak zřízeny.
aby lid vzdělávaly? Učitel, jemuž břicho
hladem kručeti nepřestávalo, byl poukázán více
k tomu, aby jako muzikant po hospodách vý-
dělky sháněl, než aby o vyučování dítekse
staral, poněvadž byl by musil o pouhém platu
školním aspoň tak dlouho němé tváři oděv zá-
viděti, pokud by byl hladem a bidou neseschnul,
Potloukaje se celé noci ve svém šumařském
povolání, kde každému pohůnkovi za dva groše
»jednu zahráti« a ještě strachem umírati musil,
by mu některý ocintaný kluk, který byl nedávno
z jeho školy vystoupil, »tu muziku neroztlouk«
odevzdal často svě kantorské žezlo, totiž metlu.
školnímu pomocníkovi, který mnohdy
tak malými vědomostmi a tak velikou surovostí
se vyznamenával, že by se byl hodil spíše z
pluh než do školy k vyučování děti. Takto
povýšen osvědčoval pomocník svěfenou sobě
moc hlavně tím, že nechal své žezlo po zádech
a bosých nohách ubohých dětí, jichž větší část
z okolních a často dosti vzdálených vesnic iv
zimě sem chodila, notně skákati; neboť bylo
tehdáž biti hlavním, a čtení, počítání a psaní
jen vedlejším předmětem školního vyučo-
vání. Bit uměl takový nastávající učitel mnohem
lépe, než čísti, psáti a počítatí.
Metternichův
18
article
»Na nějakou opravu nebylo tu ani po-
myšleni, poněvadž měl tento podvodný, na
úplné zhovadění lidu směřujíci ústav celé hejno
hierárchicky smýšlejících ochráncův, od Metter
nicha až na školního dohližitele. Jak tu bylo
možná, s nějakou stížností co poříditi ! Tenkrát
nemohl poctivý člověk v té věci nie jiného
činiti, než spravedlivý hněv svůj v útrobách za-
tajiti a jen v duchu zlořečiti oněm nesvědo-
mitým velkým pánům, kteři božskému a přiro-
zeněmu zákonu na odpor se stavíce, ubohý
národ do větší zkázy přivádějí, než celé bandy
největšich zlodějův a loupežníkův«.
Rozumí se, že Smetana plně pochopoval
význam úsilí cirkve po vládě nad ško-
lou. Píše, že odtud, aby ty ovládla, kteří žijí
ne kteři umírají, církve katolické »neunavná
snaha, by školní mládež pod svou dohlídku
dostala, to jest, aby v bezpráví, jehož se byla
dopustila křtěním dítěte (samovolně bez práva
o něm rozhodujíc a cizí sliby zaň přijímajíe)
ještě dále pokračovala, směřujíe k tomu, aby
se dítěti místo všeobecně lidského pouze římsko-
katoliekého vzdělání dostalo«.
Metter
Smetan
19
article
Smetana byl osvícenec v duchua
v pravdě. Horlil pro pokrok lidské spoloč-
nosti a to i v soustavě vzdělávací, i v soustavě
právní, i v soustavě mravní. Duší jeho živola
byla svoboda občanská, svoboda bádání
svědomí; nie nechtěl miti se vznešenými, vý
lučnými, privilegovanými kastami; byl m u
lidu, jenž nechtěl co míti se všední politikou
— diplomati byli mu »vyžilými a odumřelými
tvary ducha. Přímá cesta, otevřené jedná-
ní k sobě a k jiným byly přisnému muží vlast
ními. Jen láska k rodicům a sourozencům
vlídnost a laskavost k žákům mírnily přísnost
povahy jeho. Lnul k mládeži, která »může
ovšem v počínání svém příliš daleko se pustiti
což vastně sama její povaha s sebou přináší
ale věe, pro kterou ona celkem povstane, jesta
vždy zůstane věcí spravedlivou a šlechetnou
byť i jistá výhradní strana, ano i sami krátko-
zraci sluhové vlády konstituční všeliké se
Smetan
20
article
osvědčování mládeže pro svobodu a pokrok za-
tracovali«. A mládež navzájem Inula k »milo-
vanému a geniálnímu mistru«, ještě po letech
s pravým nadšením ho vzpominajíe. »Mladý ten
supplent a křižovník, pln ohně a řídkého lido-
milství, nejen že dovedl poutavě přednášeti, on
pobádal nás, což tehdy neslýcháno, zároveň ik
vlastnímu přemýšlení o tom, co nám vykládat
dovoloval nám tázati se ho, jestliže jsme néče-
mu neporozuměli nebo měli o čemkoli své po-
chybnosti. Přečasto, překročuje -tím meze pře-
depsaného programu, odkrýval na okamžik
záslonu nepřistupné nám svatyně, v niž kryi
se obraz Saiský, nauka novověké, rakouským
žákům přísně zabráněné filosofie; a při kom
z nás pozoroval, že hoři dychtivostí poznati
více, překročiti práh zakázaný, vniknouti do
svatyně i pokloniti se tam nezastřeně pravdě,
toho vyzýval k sobě k přátelským kollokviíme
(Frič.) Jeho duchaplností a nesmírn
pile a velíké snahy stkvělým dokladem
jsou díla filosofická a historická, ve věku mlad
stvém podniknutá a záhy dokonaná.
Saiský
Frič
21
article
Byl muž a srdce, ale především »mravn
povaha v nejpřísnějším smyslu slova. Nebyla
mu udělem pro život tak pohodlná přizpůsobi-
vost a žil pro pravdu nebo pro to, co z
pravdu měl, s onou důslednosti, kterou
jiní mají pohotově jinak jen pro výdělek nebo
zábavu. Co mu bylo pravdou, to projeviti
musil . . . Smetana byl rodem a povahou
Čech. Ve své povaze jakož ve svém životěa
skonu podobá se Havlíčkovi.. . Jak tento měl
tvrdou hlavu, blouznivost byla v něm
smísena s nemilosrdnou logikou a byl ne-
oblomný charakter«. (Meissner.) Plnou
měrou platí o něm stará slova básníkova:
Muže pevných zásad, muže správného
ani luza podlá v divé vzpouře,
ani tyran soptě na něho
v mysli nepodvrátí —
ani bouře, kterou vyštval jižních větrů let
ani Perun, hrom a blesků tlumy-
Třeba ztroskotán se sřítil svět,
nezděšena bít jej budou rumy.
Smetan
Havlíček
Meissner
Perun
Čechy
22
article
Sportovní věstník.
Sportovní věstník.
Šerm.
** Jako každý rok bude i letos, a sice koncem
března t. r. uspořádána Šermířská akademi
»Českým šermiřským klubem« v hořejších sálech
ostrova Žofínského. Den bude ještě určen a v novinách
oznámen. Päni členové, kteří se chtějí zúčastn ti.
nechť v čas se přihlásí. Přípravy k akademii a ve-
dení její jsou v rukou učitele šermu p. R. Vander
linda, který také loňskou akademii připravil, avšak
jak známo, následkem nehody jej stihnuvší, nemoh
se jí zúčastniti.
R Vander
Žofínský
23
article
Zimní sporty.
** Rozmar pohody poněkud omezil bohatě pro
gramy našich ctíte ů zimních sportů do nejbližá
budoucnosti. Celkem nemůže sobě však nikdo stýskat
do letošní zimy. Vydatné, bezmála čtyřnedělní mrazy
umožnily pořádání tolikerých závodů bruslařských
různých hockeyových matchů, že umělci na kluzké
půdě měli věru s dostatek příležitosti, dovednost svou
uplatniti, a obecenstvo nadívati se a pobaviti šumným
tím rejem na hladině zamrzlé Vltavy. Po letech opět
jednou tato pokryla se mohutným, křišťálovým ledem
a nabyla vzhledu, jaký dle svědectví starších pamět-
níků býval jindy pravidlem, o nějž však již po řadu
zim připravuje nás nějaká nepříznivá, závistná kon-
stelace těles nebeských.
** Pražské mezinárodní závody, dvakráte odlo-
žené, jsou opět asi pohřbeny, ačkoliv mohiv být
konány. Od roku 1897 opakuje se tato historie každo-
ročně.
** K závodům v Davos dlužno ještě připojit
časy, v nichž ujety jednotlivé vzdálenosti. Tak jeto
500 m. za 491/2 vt., 1000 m. 1 min. 42 vt., 1500 m
2 m. 273/4 vt., a 5000 m. 9 m. 1/s vt. Mimo to uje
Edington 10 ang. mil za 33 : 38/4, čímž překona
profesionální čas Smartův.
** Velké mezinárodní bruslařské závody v Da
vosu ve Švýcarsku jsou každoročně dostaveničkem
elity bruslařů. Tak tomu bylo i letos při závodech
dne 20. t. m. pořádaných. V Davosu závodí se
rychlém bruslení na pět vzdáleností a vítězem je
kdo nejvíce bodů docilí. Letos vítězem stal se Greve
Vltava
Davos
24
article
člen nizozemského svazu bruslařského, jenž již po
více let dobře jezdí a poslední rok velice soutěžil
Oestlundovi. Při vzdálenosti na 500 m zvítězil J.
Eddy (National Skating Association) před Edingtonem
(Oxford) a Hamburčanem Salzenem, členem klubu
dávosského. V jízdě na 1000 m. zvítězil již Greve
před Eddym a Edingtonem. Na 1500, 5000 a 10.000
m. byl vždy týž pořádek a sice Greve—Edington —
Salzen. Greve obdržel jednu zlatou, jednu stříbrnou
medailli a čestnou cenu v obnosu 300 fr.
V závodě na povzbuzenou zvítězil Eddy, jenž
ve dvou jízdách mezi třemi na vzdálenosti přede-
psané zvítězil. Na 500 m. prvním Eddy před G. de
Stoppaním a Salzenem. Týž pořádek na 1500 m. Při
5000 m. první Stoppani před Eddym a Salzenem.
V krasobruslení poráží Ernst Gordana z Berlína.
** Minulé soboty dne 19. t. m. započato se zá-
pasy o mistrovství Uher v rychlo- i krasobruslení.
Závodů zúčastnili se četní, i u nás známi bruslaři
i footbalistě. Pořadatelem byl »Budapesti Korcsolyázo
Egylete,
Mistrovství dobyl A Pěczely, 500 m. 1. Péczely.
ča 514/5, 2. Lillits 52. 5000 m. 1. Péczely 10 min.
61/s vteř. 2. Halmay. 1500 m. Péczely 3 . 031/2. 2.
Halmay 3:04%, 3. J. Bihari 3:134. 10.000 m.
1. Halmay 27: 461/4, 2. Jul. Staudner 29 : 47 1/4,
Péczely se vzdal. Mistrovství v krasojizdě. 1. Theodor
Messléri, 2. Eug. Markus, 3. Dr. A. Balácz. —. Čas
docilený na 10.000 m. je velmi špatný. Dnes mají
se tamtéž konati závody mezinárodní, k nimž při-
hlášení jsou z Vídné starý Schilling. Pichler a Mei-
dinger. Z Prahy tentokráte nepřihlásil se nikdo.
Hamburčan
Salzen
Saldit
Eddy
Ernst Gordan
Halmay
J Bihari
Jula
Messléri
Markus
doktor
A Balácz
Pichler
Edda
Oxford
Berlín
Budapest Korcsolyázo Egylout
Lillits
Praha
National skating Association
Edington
Mei
25
article
Athletika a sportovní hry.
** Kluby a kroužky, reflektující na match v ko-
pané v březnu a dubnu s I. mužstvem sportovního
kroužku »Praha-VII.«, nechť neobtéžují si do 10.
února udali svůj termín kapitánu R. Plotovi, Praha,
VII., Děinická ul. č. 197.
** Klub athlelů a siláků »Žižka« v Plzn
pořádá dnes v neděli 27. ledna o 8. hod. večernív
Sokolovně velký zápas dle řeckořímských pra-
videl. Zápasiti budou nejsilnější členové a sice: B.
Jos. Ludvík, dělník ze Skodových závodů a náčelník
klubu, se známým silákem p. Václavem Petrákem
z Kladna. Boj povede se o mistrovství král. českého.
Za účelem tím pozváni vynikající siláci jako: Jiří
Lurych z Hamburku a Jos. Soukup z Prahy, který
je znám svými výkony siláckými z různých divadel.
Mimo zápasníky samé účinkovati budou různými
výkony athletickými členové klubu »Žižka«. K zá-
pasu o 600 korun vybízí p. Václ. Petrák, které vy-
platí ihned tomu, kdo jej přemůže. Kromě toho účin-
kovati bude hudba sokolská a pěvecký odbor téhož.
Po vyčerpání programu volná zábava. Vstupné: za
osobu v předprodejí 30 kr., u pokladny 40 kr. Lístek
pro 5 osob 1 zl. Lože pro 6 osob 3 zl., lože pro
osoby 2 zl. Vstupenky k dostání jsou ve všech tra-
fikách jakož i u pokladny v Sokolovně. Zápas sám
a celý program večera tohoto slibuje býti nanejvýse
zajímavým a přivábí jisté mnoho návštěvníků.
R Plot
Žižek
Ludvík
Petrák
Lurych
Soukup
Václ
Praha
Děinická ulice
B . Jos
Kladno
Hamburk
Jos
26
article
** Nový klub k pěstění skopané«, »Union«,
ustavil se v Plzní a byl tam s povdékam uvítán
příznivci hry zmíněné. Přihlášky členů dějí se četně
a přijímají se členové každý pátek ve »Francouzské
kavárně«. Klub přijímá vyzvání k matchím pro muž-
stva II. třídy do 15. března t. r. Přihlášky p. V. Lu-
kešovi, Sirkova ul. č. 456 v Pizni.
** S. K. »Slavia« v Praze koná řádnou val-
nou hromadu v pátek dne 8. února t. r. v restau-
rantu Brejškově o 8. hod. večerní. Na programu
1. čtení zápisu poslední valné hromady: 2. zprávy
funkcionářů; 3. volba nového výhoru; 4. volné na-
vrhy, které musí na 3 dni před valnou hromadou
býti písemně podány výboru
Věstník klubu za měsíe leden právě vyšel. Ob-
sahuje v části obrázkové reprodukci fotografie A-
teamu »Slavie«, plán nového hříště s plánem domku
klubového, zdařilé karrikatury od p. Miltiada Manno.
člena B. Torna Clubu, z matche B. T. C a Jihoněmců
proti »Slavii«, hojně článků odborných a řadu za-
bavných statí. Členové »Slavie« nechť vyzvednou si
»Věstník« od kol. V. Kaufmanna na Král. Vinohra-
dech čís. 857 st. »Věstník« vyložen jest v kavárns
»u Karla IV.« v Žitné ul.1.
S K
Brejškův
T C
Jihoněmec
V Kaufmann
Král
Sirkov ulice
Praha
Ob
Karel Iva
Žitná ulice
Slavia
Miltiades Manna
27
article
Střelba.
** Z Českého střeleckého klubu
Praze rozesilá se následující výkaz pořádaných
cvičení střeleckých.
Střelba dne 4. ledna: 8 střelců. 460 ran. Na
terči pevném: Wagner 42 kruhy. Doubrava 41. kr.
Hlaváček 40 kr. Na terči loveckém: Kaftan 25 kr.
Walló 24 kr., Wagner 23 kr. Na terči pistolovém:
Wolló 38 kruhů.
Střelba dne 11. tedna: 7 střelců. 490 ran. Na
terči pevném: Wagner 41 kr., Svoboda 40 kr., Wallo
40 kr. Na terči loveckém: Svoboda 24 kr., Wagnen
23 kr., Walló 22 kruhy.
Střelba dne 18. ledna: 12 střelců. 610 ran. Na
terči pevném: P. Dlouhý- Pokorný 42 kr., Krátký 40
kr., Veselik 39 kr. Na terčí loveckém: Svoboda 23 kr.
Pekárek 21 kr., Cebe 21 kr. Na terči pistolovém
Walló 34 kr., Cebe 30 kruhů.
Střili se každý pátek večer v místnostech
novoměstskýcb sálů (»U Štajgrů«). Spolkový
příspěvek 12 K ročně.
1971/20t.
Čís. 106.
Sachy-
Veškeré dopisy a příspěvky buďtež adresováiny
Úloha číslo 262.
Bohuslav Mikyska v Lysé a L. Veteš n ík
v Osykách. (Úriginál.)
Střelba
Wagner
Hlaváček
Kaftan
Walló
Svoboda
Walla
P Dlouhý
Pokorná
Pekárek
Cebe
Mikysek
Sacha
Lysá
Osyka
Český střelecký klub Praga
29
article
Bílý zaéne a dá 3. tahem mat
Partie čís. 202. Cochranův gambit.
Hráno v korrespondenčním turnaji zemí koruny české.
Bílý: „Pat“ v Horkách. Černý: A. Šmaha v Litomyšli.
1. e2—et e7—e5 2. f2—f4 e5xKf4 3. Jgt —f
g7—g5 4. Sfl—c4 g5—g1 5. Jf3—e5 Dd8—h4—.6.
Kel—fI Jg8—h6 (Cerný hraje takto, aby zachránil
pěšce f7, spolu pak by vyvinul Jg8. Nesmrtelný Co-
chran, jehož jmeno gambit tento nese, hrával 6. . ..
fi—f3 jestli bílý 7. J17 tu Jf6l a jestli JXV Je
a vynutí následující pokračování 9. Del fg2—a
černý dá v několika tazích mat.) 7. d2—d4 f1—3 s.
g2—g3 (chyba a přičina dalších nesnází bilého, nále-
želo vyvinout Jb1—c3) Dh4—h3 9. Kf1—f2 Dh3—a2—
10. Kf2—e3 17—f5 11. e4f5 (tu mohi snad bílý hru
zachrániti tahem 11. Je3! načež by následovalo asi
1.... fe4 12. Jd5 Jí5- 13. Ke4 atd., jestli
19. . d7—d6 tu 13. Jd3 a hrozí Jf4 a ztráta dámy.
Kdyby 11. Jda s hrozbou Jf4 pokračoval by černý
fxe4 12. Jf4 Jf5+ 13. Ke4 d7—d5! a černý vyhraje.)
d7—d6 12. Je5—d3 Jh6«15+ 13. Ke3—e4 f3—f2-
14. Ke4—f4 Sf8—h6- a mat ve 2 tazích.
Partie čís. 203. Sicilská hra.
Hrána v Kievě
Černý: G. Timošenko.
Bílý: Prine D. Mingrelský
1. e2—e4 c7—c5 2. Jb1—c3 e7—e6 3. Jgi —f
Jb8—c6 4. d2—d4 b7—b6 (lépe bylo cxd4) 5. d4—d5l
e6xd5 6. e4d5 Dd8—e7- 7. Sf1—e2 Jc6—d8 s.
0—0 De7—d6 9. Je3—b5 Dd6— b8 10. d5—d6 (pro-
myšlený tah, mnoho tahů ku předu.) Jd8—en 11.
Se2—c4 a7—a6 12. Sc4Xe6 a6 Kb5 13. Se6xf7—
Ke8f7 14. Ddtd5- Kf7—e8 15. Vft—e1—- Ke8 —
d8 16. Sc1—g5- Jg8—f6 17. Sg56+ g7XKf6 18.
Jf3—g5! a černý se vzdal.
Listárna šachů
Pan B. Mikyska v Lysé n. L. Čís. 259., 261.
správné, díky! Učiníme dle přání. — V. Hladíkv
Hukovnu. Čís. 258—261. správné, vyhovujeme. — PI.
M. Havlíčková v Praze. Čís. 259—261. správné.
Cochranův
Černá
A Šmaha
Jf
dh
G Timošenko
jít 7
Kb
Ddtd
V Hladíkv
M Havlíčková
Litomyšl
h 6
Kyjev
e 7
Kf 7
g 5
Lysá
Praha
e 7
bílý 7
d 4 f 1
d 7
d 5
e 4 f
e 6 3
g 5 4
e 5 Dd
Companychran
c 3
4 12
Sf 8
Prine D . Mingrelský
c 5 2
c 6 4
Sf 1
e 2 Jc