ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 13 ab215d10-6b6d-11dc-a84c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 13
Chunky — 29 celkem · entity: person 90, place 42, org 16, work 23
1 masthead
27. ledna 1901.
2 masthead
Přiloha „Národnich Listů
3 masthead
k číslu 28.
4 masthead
Strana 13
5 article Skolská hlídka.
Skolská hlídka. Památce Augusta Smetany. *14. června 1814 v Praze, + 30. ledna 1851 tamtéž. Ve středu bude tomu půl století, co Augus Smelana přestal překážeti »pravověrným« kato- likům. Nepřešlo toto stoleti bez účinu na jeho nauky filosofické, které dnes ještě méněs snášejí s přírodo v ědou, než kdy poprvé smělý myslitel v odvážnou původní souslavu filosoí- ckou je snášel, obměňoval a sdružoval, za to však stále svítí a hřejí jeho zásady mravní jimž svou osobnost a svůj život v obět přínesl. Učeného křižovníka pražského, také cír- kevní praxi na venkově, v Dobřichovicích Chebu, zakusivšího, doktora filosofle, adjunkta pražské fakulty filosofické a dočasného zástupce. professora Exnera, širší veřejnost poznala r. 18 48. osudného »pro -diplomaty, byrokraty, popy a všecky úřadní copy. Jak jim tu najednou došla všecka moudrost slátnická, jak se ty jejich úřadní tváře sevrkly a jak tu tak najedlnou stál v nahé blbosti své, jeden na druhého oči vy valujíce! Hle, jak tento jediný rok otrávil živo těchto nosičů pokrytské civilisace! A poštéstí- se jim přece — píše Smelana v Zápiskách, po r. 1850 dovedených — pošinouti obludu reakee ještě za meze, přirozeným zákonem jí přiřknuté onoho blahojemného, pradobního poklidu, jakého pod ochranou svého ctihodného Metternicha po žívali, nenaleznou již na věky! Vždycky budou se musiti ohlížeti, zdaliž nestoupá za nimi ta »hrůzozjevná příšera«, svoboda zvaná,a zdaliž se nehotoví, vyjíti si na procházku po Evropě jako tenkrát.« V onom památném roce »útěchy a povzne- seni«, kdy »anděl svobody tolika národům se zjevil a kdy od šumění perutí jeho chvěli se mocní a poláceli v mdlobách«, čtyřiatřicetiletý
Augusta Smetan Augus Smelan Exner Metternich Praha Dobřichovice Cheb Evropa fakulta filosofický anděl svoboda
6 article
Smetana, volený děkan fakulty filosofické přestal starati se o zjednání také »opravy«, za kterou přečetní duchovní pražšti arcibiskupovi petic podepisovali — aby směli odložiti vysoké boty rozhněval se, že i pouhé předložení příslusné petice poukazem k řeholnímu slibu poslušnost představených se zapovidá; bez žádosti o povo lení dne 13. března v chrámu Týnském mluvi »za padlé v oběť svobody vídeňské studenty«- s kazatelny Rokycanovy »promluvil k univer sitní a polytechnické mládeži, celý kostel na plňující, ponejprv, a žel, že i naposled, tai zcela od srdce, v duchu tak volně vlasteneckém, jak toho od husitských dob a leda snad o slavného pohřbu 24 s mosteckých věží sňatých hlav pobělohorských mučedlníků, péčí na oka- mžik se Sasíky navrácených exulantů českých, tam dojista neslýcháno!« (J. V. Frič). Povzbu- zoval posluchače, aby byli dobrým přikladema vzorem lidu našemu a pospolu vytrvali ve svor- nosti a lásce bratrské. Tato řeč a jiné činy, kterými Smetana lásku k občanské svobodě osvědčoval, obrátila k němu pozornost i občan- ské i úřadní společnosti pražské. Ovšem, nikoli k jeho štěstí! Místa dočasného supplenta při vyšším gymnasiu novoměslském byl zbaven po roce, uprázdněného místa učitele filosofie n universitě rovněž nedosáhl, ano, ani svých přednášek o dějinách filosofie nesměl dokončiti.
Smetan Rokycanův Sasík J V Frič můj univerzita
7 article
Ovšem svobodomyslný, z kláštera se vystěho- vavší a jen vědě a svým rodičům a sourozen cům žijící křižovník nechtěl nic slyšeti o osob ním se ucházení ve Vídni, jež byla »Mekka, do níž každý občan rakouský, kterýž něčím býti chce, putovati musl, aby tam marnivost starých copařů trochu polahodil!« V největší nouzi ulevil Smetanovi Palacký. nabídnuv mu na podzim r. 1849 redakci časo- pisu »Union«, ve kterém 23. března 1850 po dal Smetana tou dobou všecku veřejnost vzru šující prohlášení, že »následkem svého přesvěd čení o nebytelnosti poněti, obsaženého v učení římsko-katolickém, přestal býti knězem a údem rytířského řádu křížovníků«.
Smetan Palacká Vídeň Mekka
8 article
Již dávno v Smetanovi ustálilo se poznání že »tilosofie a katolictví« nejdou jaksi dohromady, již proto, že filosofle pořád jen hledá a katolictví již všecko nalezlo. Kdo však ještě něco hledá, když byl již vše nalezl. jest právě takovým pošelilcem, jako katolík kterýž chce spolu býti filosofem a naopak. A aby zbavil se stálého doléhání se strany církve, by se do kláštera vrátil i by uvaroval se dal- ších nátlakův a nepřijemností, uveřejnil Smetana vystoupení své z řádu veřejně, když ťarář jeho osady na vědomí přijali ho nechtěl. Ovšem stálé volání Smetany k poslušnosti eírkevní jeho cti se dotýkalo, napsalť: »Kdo na čes drží, musí miti též samostatnou vůli, a to se přece nijakž nesrovnává s plazícíse pokorou katolického křesťana, na níž panov- nická choutka despota, jenž sám někdy otrokem byl, s největší rozkoší dlivá.« Od rozhodnut svého Smetánu, 23. dubna veřejně z eírkve vy- obcovaného, neodvrátily ani hmotné starosti sebe a přibuzné, ani nemoc — které přiměly ho ke krátkému pobytu v Altoně, kde byl vy chovatelem — ani učené rozklady, ani nízké pomluvy, ani osobní přímluvy a sliby kněží arcibiskupa, kteři se k němu dolírali i když již ležel na lůžku smrtelném. Až do posledního dechu zůstal věren heslu, které si obral ze sva- tého Pavla:
Smetan Pavel Altona
9 article »Vše, co se neděje z přesvědčení,
»Vše, co se neděje z přesvědčení, jest hříchem.« Poliřeb doktora filosofie Smetany na evan gelický hřbitov olšanský — odkud v loni jeho tělesně ostatky byly převezeny — i při jistých překážkách se strany policie byl velkolepým osvědčením pražského sludentstva a lidu nepod- dajnému a smýšlením a jednáním skrz na skrz ušlechtilému muží, jedné z těch světlých postav, které stály při národu našem, když z poroby procitlý obracel zrak k červánkům novodobe osvěty a svobody! Smetanu jako filosofa vyznačují jeho stu- die ke čtením universitním, vydané r. 1850 pod názvem Die Katastrophe und der Aus- gang aus der Geschichte der Philo- sophie, kteréž dílo vykládá, kterak především Deseartem, Spinozou a Leibnizem byl připraven obrat v dějinách filosoſle, této »jediné cesty která vede k chrámu pravdy« a hledá výcho v božské jednostejnosti, totožnosti lidského vě domí, nerozloučeného mezi myšlení (poznávání nekonečně) a bytí (jsoueno, konečné): Gilosofie, vyšedšt z náboženství a práva vyjde v lásku tvoření umělecké. Za plný svod mudrování Smetanova bylo vytčeno jeho dílo, po smrti vydané o vzniku zániku ducha Der Geist, sein Entstehen und Vergehen (1865), učící o neustálém vývoji, póstupném přerozování se hmotyv ducha až do zániku světa a lidstva, jehož život na chvíli blýskavicí zazářil. Tyto spisy v duchu filosofického idealismu pokantovského ovšem jsou svědeetvím mocného vlivu filosofie německé na Smelanu, jenž však ani v nich nezapírá realistickou povahu Čecha, která zrači se ještě více v dějepisných pracích jeho. Především spísem o určení naší vlast české: Die Bestimmung unseres Vater- landes Böhmens (1848) jako prostřednice mezi západem a východem, jemuž kyne důle- žité poslání dějinné.
Smetan Spinoza Leibniz Smetanův Čecho Olšanský západ Gilosofie die Katastrophe und der Aus der Geschichte der Phit Entstehen und Vergehen die Bestimmung unsere Vaterlandes Böhmen
10 article
Při veškeré úctě, kterou Smetana vzdával filosofii uěmecké, přiřkl budoucnost Slov an- stvu; »totiž uvedení vymožeností německéhio ducha v život dějin a přírody, a sice odušev- nění dějin v život sociální a zušlechtění přírody v tvoření umělecké,« píše v r. 1850. »Nám aspoň ručí za to neztrávená síla Slovanů, hlu- boké nadání tohoto národa k společenství (so- cialismu), jeho tklivý smysl uměle cký, jenž nikdy od přírody daleko se nevzdá- lil, především jeho minulé zlaté století,v němž jeho genius, jako netrpěliv, že jest mu tak dlouho čekati na svou dobu v dějinách, zkusil svoji peruti; a konečně jeho přítomnost, ve které po dlouhém spánku opět se probu- dil. Minul čas spaní a snů, tušení prochvívá slovanský národ od kmene ke kmeni, jakoby mělo proň počíti velké dílo denní; a leži-li do- sud tu a tam tento národ ještě v okovech počíná je pociťovati, jimi otřásatí, aby je zlomil. Národ však, jenž jest si svého otroctví vědom, nesetrvá v něm; a vskutku, ruka, která pravdu má v život uvésti, musi býti posvě- cena svatou svobodou; jako pravda sama volna jest a žádných hradeb netrpí a žádných hradeb nepotřebuje«. Smelana prorokuje »časy Slávy, t. j. dny slavně a vznešené. Daleko široko rozlehne se slavnostní volání Sláva, a duch světa bude budovati trůn svůj mezi Slávy, dosud zneuznávanými a povrhovanými. « (Ze spisu z dějin filosofie.) Je snad potřebí, vzpomínati, kterak zna- menitě dnes plní se prorocká slova Smetanova, jak ve společnosti uznává a šíři se Tolstého evangelium lásky a jak uměny slovanské v ce lém světě napořád stoupaji u vážnosti a ceně ?
Smetan Smetanův Tolstý cena svatá svoboda
11 article
Jako Tolstému také Smelanovi především u člověka překáží jeho sobectví a smysl- nost, v nichž zři ono konečné, pozemské, nízké, všední, které klade proti nekonečnému, bož nému, vznešenému, budoucímu: »V kužděm ob- dobi dějin svétových bylo určenli jednotlivci. by se povznesl nad smyslnost a sobectví. Nen žádné povinnosti, která by nedala se podčinit tomuto určení ... Zlo záleží ve strojeném so- bectví a smyslnosti, dobro v nadsmyslnostia v pravé lásce k bližnímu .. . Člověk smyslný není schopen žádné oběti, nejméně je s to, obětovati se obecnosti, která jest jeho lepší, vyšší bytosli . . Láska a přátelství, snaha po pravdě, snaha po oduševnění jistého okruhu působení, rozplynou se jako mlhavé postavy. které rozcházejíce se, stále nepřátelštějí si ve- dou, není li jim základem vůle se o běto- vati.. . Na pět smyslův uvyklý člověk netuší. že právě pro svou smyslnost jako žebrák stojí u brány věčnosti... Jako lidé praktičtí mu- žeme po drahný čas s mnohým pohodlím, ano i s trochou vtipu sem tam pohybovati se ve smyslném, obyčejném; ale době vůbec rozumí jen ten, kdo se stanoviska praktického jeví se blouznivcem. Pravý člověk nejraději žije v nej jednoduších poměrech. Miluje potlačené, byť ho téz uráželi svou hrubostí, nenávidí potlačující, byt ho také lákali svým vzděláním; jako filosof — jenž, je-li tento bláznivý svět světem zdraví, spiše jako člověk nemocný, jako náměsíčník poukazuje na život hlubší a odtud také vyšší — žije povznesen nad tyto poměry, nanejvýs jimi vyrušován, ale nikoli jimi klamán.« Tak uči Smetana ve spise o duchu, připomínaje praktickě nauky filosofa jasnopoljanského, vy- soce vynášeje přátelství a lásku.
Tolstý Smelan
12 article
Otevřeně přiznává se Smetana k nábo- ženství lidskosti, »buď si toto od moc- ných uznáno čili nic. Tomuto náboženství patr budoucnost, toto náboženství nebude kráčetia se vyvíjeti mimo život, ono pronikne ži- vot sám. Náboženství křesťanské jest ve svých základech náboženstvím lidskosti, ale nad tyto základy se nepovzneslo, ačkoliv k tomu již té- měř dva tisíce let času mělo. Náboženství kře- sťanské jest ve svých základech náboženstvím lidskosti, neboť hlavní zásada jeho byla láskaa lidskost; ono však nedovedlo zásady této odů- vodniti, nedovedlo ji ze života odvoditi, a proto také zásada ta jen velmi málo na život účin- kovala, postavivši se naproti životu jako bez- podstatný, nepojatelný zákon. Křesťanské nábo- ženství samo přetvořilo se na řeckou, na římsko- katolickou a konečně na protestantskou církev, z nichžto druhá pravým opakem křesťanstv (kteréž mělo býti náboženstvím lásky a pože- hnání), náboženstvím klateb a plamenných hra- nic se stala. Dejte dnes římsko-katolické církvá tutéž moc, kterou měla v středověku, a již zejtra bude ve všech městech, kde jací kacl- řové jsou, hranice stavěti a na cestě fanatismu, který již tolik bídy a pohromy na lidské poko- lení uvalil »ke cti a chvále boží«, dále pokra- čovati. Jak nesmírně vysoko stojí nad tím ne- lidským, v temnotách žijíeím náboženstvim jakové v středověku světem vládlo, náboženstv lidskosti, kteréž jako červánky na obzoru člo- věčenstva záři svou rozlévá, kteréž vi, že věč
Smetan
13 article
nost a nepominutelnost božství již na tomto světě jest, kteréž božství toto v člově ku hledá a nalézá, kteréž v trápeních tohoto světa žádné školy zkušební nevidí, nýbrž toliko nutný spor, v němž božství smyslnostmi přemáháno jest, a kteréž se proto vynasnažuje, aby ve- zdejšího trápeni čím dál tím více ubývalo, to jest: aby smyslnost přestala býti odpůrcem božství. — Toto náboženství nepoukazuje také vždy jen k životu budoucímu, k odplatám a trestům na onom světě, ono sahá již v ži- vot vezdejší, ono jej proniká, čistí a vy- jasňuje, a majíc své pevné kořeny ve vědě, může tudíž i v tomto životě kvésti a ovoce přinášeti. Ovšem až posavad má náboženstv lidskosti jen málo vyznavačů, ale zakoření-li se v lidu jedenkrát, pak na důkaz, že od boha jest, rozšíří se ryehle po celém světě, na- lezajíc všude ochotných vyznavačův a udělujíe světu docela novou, jasnou tvářnost. Zrodi se pak náboženství toto z vědy dokonalé, totiž z filosofie k účelu svému dospělé.« (Ze Zápisek). K tomuto náboženství dospějou lidé ve svém ujednoceném celku. Veškeré lidskosti bohatým zdrojem jest myšlenka, že všichni jsou jedno, jeden obrazem pro druhého, jeden zodpověden za druhého: »Cinost a hřích ve vlastním smyslu slova jsou obecným dobrem a obecným neštěstím všeho lidstva. Pokud jeden člověk je zlým, jsou tací všickni.« Ve spise o významu naší doby Die Be- deutung des gegenwärtigen Zeitalters (1848) dějepisec a sociolog Smetana líčí zkázu církve a státu, zneuživajících zanikajícího nábo- ženství a práva, ve století minulém, které mu- sila napraviti blahodějná veliká revoluce fran- couzská, jejíž ovoce dovede chrániti doba naše, které sluší jmeno doby pravé lidskosti.
bůh Smetan die Be Zeitalter
14 article
»Dvěma světům náleží člověk, zvířecímu a ideál- nému, svou pohyblivou podstatou brzo kles v oneu, brzo povznáší se v tento. Tak dvě mo nosti: pozemská a božská bojují rozhodný bo v tomto století a podstatu jeho objasňují tkliva slova básníkova o dvou duších v prsou člověka z nichž jedna k světu se připíná, druhá k ne beským nivám předků se povznáší.« První význam věku záleží v tom, že jest opravdu věkem lidskosti, připravuje nábožen ským indifferentismem, netečnosti k věcem víry, přechod z náboženského života spo lečenského do života uměleckého. Podruhé jeho znakem je kommunismus, obecnost, rov- nost všech, prostředkující od života právního život lásky. Potřetí vyznačuje jej věda, spě- jící k jednotnému poznání, ke smíru božského s pozemským, věda, jak ji vyvolali do světa apoštolé nového věku, Husem počínajíc; »kost aická hraníce vrhla prvé červánky v temnoty středověku«. Budoucnost dějin náleží Slovanům, jichž »dobrá, jemná, mírumnilovná povaha vý- tečně hovi vyvinutí socialismu, jichž čas nepřišel v předehozích, krvi proniklých déjinách politiekých a kteři jsou způsobili, býti zaklada- teli řiše lásky. Slované dokonají, co Němei svou vědou připravili a uzavrou dějiny evropské.
Hus Slovan Slovan
15 article
Doba naše trpi bezbožstvím; politiky, za každou cenu spokoj a pořádek« k osobnímu a smyslnému blahu svému zjednávajícími; privi- legovanými kastami. Čekají ji ještě mnohé obětí a velké bolesti — vždyť ještě pod- porují a chrání stálá vojska v zemích evrop ských bezpráví a despotismus — ale tyto bo- lesti budou posledni. Lidstvo je jevem přechozím. »Cel dějiny lidstva podobají se velké svatyni vybu- dované na millionech hrobů. Ve středu tohoto chrámu vznáší se přitomnost jako svatý oltá obětní, na němž věda, tento posvěcený velekněz lidstva proměňuje náboženství a právo v lá- sku a umění, to jest zvěrolidské našeho po- kolení v lidskoideálni, Tata svatá proměna (po- zdvihování) — toť obsah dějin, spolu význam přítomného stoleti. Naproti tomu všecko ostatní jest pro ducha světového jako bláznovským hřmotěním, ješitnou hrou a slepou náhodou.« Vidíme již ušlechtilé smýšlení Smetanovo. poznáváme jeho spanilé a stále platně i deá ly- Ještě blíže jeho ryzí, důslednou, svobodě. pravdě, přesvědčení skrz na skrz oddanou osob- nost vyznačují Zápisky z církve vyob- covaného kněze, V. Bambasův překla Smetanova svéživotopisu, policií r. 1851 kon- fiskovaného, jejž r. 1863 v Lipsku vydal Alfre Meissner pod názvem Geschichte eine Excommunirirten; právem praví o nich že mají cenu kulturně-historiekou a psycholo- gickou.
Smetanův V Bambasův Alfre Meissner Lipsko Tata svatá proměna Geschichte eine Excommunirirten
16 article
Vizme v tom ohledě, jak Smetana vylíči starou školu a vyznačil netečnost tehdej ších eírkevníků pro opravdové osvěcován lidu. Píšeť o veřejné zkoušce z náboženství jemuž Smetana na obecné škole v Dobřichovi- cích učil: »Děti (okrešnímu víkáři) odpovidaly na otázku o dáblech, že jsou tito rovněž jako anjelé pouzí duchové, kteří žádného těla a tudíž ani rehův ani ohonu nemají. To se však panu vikáři u mne velice znelíbilo, že ty děti tak »osvěcuji«. Nemeškaje, pojal sne hned od stolu stranou a předkládal mi tu, jak prý velice chybuji, když prostému lidu starou a svatou víru v rohy dáblovy a jeho ohon od- nímám... Událost tato byla mi důkazem, že ono nepravé a do nebe volajíci domnění, jako by se měl sprostý lid v hlouposti udržo- vati, ano skutečně klamati, u katolického du- chovenstva již tak zdomácnělo, že i ti, kteří poctivě a dobře s lidem smýšlejí, jím ovládnuti jsou. Pro svou osobu dovolí si katolický kněz v leccos buď nevěřiti, aneb v takovém smyslu pojímati, že z toho zcela jiný článek víry po- vstane; a ten »hloupý lid« má ve své podlě a hrubé pověře na věky trvati? Inu, bylo by přáti, myslí si mnchý. Tak aspoň nereptá, když má panu páterovi štolu platiti neb desátek od- váděti a pokládá si to ještě za štěstí, když od něho pan páter nějaký ten dáreček přijme. A stát má na takových lidech své nejlepš poddané, kteří si tou vzdělanosti hlavy ne- pomátli: ti jsou nábožní, poslušní, trpěliví mají vůbec tak dobré vlastnosti, že jest radost nad nimi panovati.
Smetan obecný škola v Dobřich
17 article
»Ještě jinou neblahou upomínku měl jsem na tuto štaci, totiž na strašnou zanedba nost lidu venkovského, kterýž (aspoň pokud jsem ho zde seznal) v skutku téměř jen svou přirozenou postavou a jen málo svou vzděla- ností od svého hovádka milého se lišil. Ale byly také naše školy obecné za oné bla- žené oteovské vlády Metternichovy tak zřízeny. aby lid vzdělávaly? Učitel, jemuž břicho hladem kručeti nepřestávalo, byl poukázán více k tomu, aby jako muzikant po hospodách vý- dělky sháněl, než aby o vyučování dítekse staral, poněvadž byl by musil o pouhém platu školním aspoň tak dlouho němé tváři oděv zá- viděti, pokud by byl hladem a bidou neseschnul, Potloukaje se celé noci ve svém šumařském povolání, kde každému pohůnkovi za dva groše »jednu zahráti« a ještě strachem umírati musil, by mu některý ocintaný kluk, který byl nedávno z jeho školy vystoupil, »tu muziku neroztlouk« odevzdal často svě kantorské žezlo, totiž metlu. školnímu pomocníkovi, který mnohdy tak malými vědomostmi a tak velikou surovostí se vyznamenával, že by se byl hodil spíše z pluh než do školy k vyučování děti. Takto povýšen osvědčoval pomocník svěfenou sobě moc hlavně tím, že nechal své žezlo po zádech a bosých nohách ubohých dětí, jichž větší část z okolních a často dosti vzdálených vesnic iv zimě sem chodila, notně skákati; neboť bylo tehdáž biti hlavním, a čtení, počítání a psaní jen vedlejším předmětem školního vyučo- vání. Bit uměl takový nastávající učitel mnohem lépe, než čísti, psáti a počítatí.
Metternichův
18 article
»Na nějakou opravu nebylo tu ani po- myšleni, poněvadž měl tento podvodný, na úplné zhovadění lidu směřujíci ústav celé hejno hierárchicky smýšlejících ochráncův, od Metter nicha až na školního dohližitele. Jak tu bylo možná, s nějakou stížností co poříditi ! Tenkrát nemohl poctivý člověk v té věci nie jiného činiti, než spravedlivý hněv svůj v útrobách za- tajiti a jen v duchu zlořečiti oněm nesvědo- mitým velkým pánům, kteři božskému a přiro- zeněmu zákonu na odpor se stavíce, ubohý národ do větší zkázy přivádějí, než celé bandy největšich zlodějův a loupežníkův«. Rozumí se, že Smetana plně pochopoval význam úsilí cirkve po vládě nad ško- lou. Píše, že odtud, aby ty ovládla, kteří žijí ne kteři umírají, církve katolické »neunavná snaha, by školní mládež pod svou dohlídku dostala, to jest, aby v bezpráví, jehož se byla dopustila křtěním dítěte (samovolně bez práva o něm rozhodujíc a cizí sliby zaň přijímajíe) ještě dále pokračovala, směřujíe k tomu, aby se dítěti místo všeobecně lidského pouze římsko- katoliekého vzdělání dostalo«.
Metter Smetan
19 article
Smetana byl osvícenec v duchua v pravdě. Horlil pro pokrok lidské spoloč- nosti a to i v soustavě vzdělávací, i v soustavě právní, i v soustavě mravní. Duší jeho živola byla svoboda občanská, svoboda bádání svědomí; nie nechtěl miti se vznešenými, vý lučnými, privilegovanými kastami; byl m u lidu, jenž nechtěl co míti se všední politikou — diplomati byli mu »vyžilými a odumřelými tvary ducha. Přímá cesta, otevřené jedná- ní k sobě a k jiným byly přisnému muží vlast ními. Jen láska k rodicům a sourozencům vlídnost a laskavost k žákům mírnily přísnost povahy jeho. Lnul k mládeži, která »může ovšem v počínání svém příliš daleko se pustiti což vastně sama její povaha s sebou přináší ale věe, pro kterou ona celkem povstane, jesta vždy zůstane věcí spravedlivou a šlechetnou byť i jistá výhradní strana, ano i sami krátko- zraci sluhové vlády konstituční všeliké se
Smetan
20 article
osvědčování mládeže pro svobodu a pokrok za- tracovali«. A mládež navzájem Inula k »milo- vanému a geniálnímu mistru«, ještě po letech s pravým nadšením ho vzpominajíe. »Mladý ten supplent a křižovník, pln ohně a řídkého lido- milství, nejen že dovedl poutavě přednášeti, on pobádal nás, což tehdy neslýcháno, zároveň ik vlastnímu přemýšlení o tom, co nám vykládat dovoloval nám tázati se ho, jestliže jsme néče- mu neporozuměli nebo měli o čemkoli své po- chybnosti. Přečasto, překročuje -tím meze pře- depsaného programu, odkrýval na okamžik záslonu nepřistupné nám svatyně, v niž kryi se obraz Saiský, nauka novověké, rakouským žákům přísně zabráněné filosofie; a při kom z nás pozoroval, že hoři dychtivostí poznati více, překročiti práh zakázaný, vniknouti do svatyně i pokloniti se tam nezastřeně pravdě, toho vyzýval k sobě k přátelským kollokviíme (Frič.) Jeho duchaplností a nesmírn pile a velíké snahy stkvělým dokladem jsou díla filosofická a historická, ve věku mlad stvém podniknutá a záhy dokonaná.
Saiský Frič
21 article
Byl muž a srdce, ale především »mravn povaha v nejpřísnějším smyslu slova. Nebyla mu udělem pro život tak pohodlná přizpůsobi- vost a žil pro pravdu nebo pro to, co z pravdu měl, s onou důslednosti, kterou jiní mají pohotově jinak jen pro výdělek nebo zábavu. Co mu bylo pravdou, to projeviti musil . . . Smetana byl rodem a povahou Čech. Ve své povaze jakož ve svém životěa skonu podobá se Havlíčkovi.. . Jak tento měl tvrdou hlavu, blouznivost byla v něm smísena s nemilosrdnou logikou a byl ne- oblomný charakter«. (Meissner.) Plnou měrou platí o něm stará slova básníkova: Muže pevných zásad, muže správného ani luza podlá v divé vzpouře, ani tyran soptě na něho v mysli nepodvrátí — ani bouře, kterou vyštval jižních větrů let ani Perun, hrom a blesků tlumy- Třeba ztroskotán se sřítil svět, nezděšena bít jej budou rumy.
Smetan Havlíček Meissner Perun Čechy
22 article Sportovní věstník.
Sportovní věstník. Šerm. ** Jako každý rok bude i letos, a sice koncem března t. r. uspořádána Šermířská akademi »Českým šermiřským klubem« v hořejších sálech ostrova Žofínského. Den bude ještě určen a v novinách oznámen. Päni členové, kteří se chtějí zúčastn ti. nechť v čas se přihlásí. Přípravy k akademii a ve- dení její jsou v rukou učitele šermu p. R. Vander linda, který také loňskou akademii připravil, avšak jak známo, následkem nehody jej stihnuvší, nemoh se jí zúčastniti.
R Vander Žofínský
23 article
Zimní sporty. ** Rozmar pohody poněkud omezil bohatě pro gramy našich ctíte ů zimních sportů do nejbližá budoucnosti. Celkem nemůže sobě však nikdo stýskat do letošní zimy. Vydatné, bezmála čtyřnedělní mrazy umožnily pořádání tolikerých závodů bruslařských různých hockeyových matchů, že umělci na kluzké půdě měli věru s dostatek příležitosti, dovednost svou uplatniti, a obecenstvo nadívati se a pobaviti šumným tím rejem na hladině zamrzlé Vltavy. Po letech opět jednou tato pokryla se mohutným, křišťálovým ledem a nabyla vzhledu, jaký dle svědectví starších pamět- níků býval jindy pravidlem, o nějž však již po řadu zim připravuje nás nějaká nepříznivá, závistná kon- stelace těles nebeských. ** Pražské mezinárodní závody, dvakráte odlo- žené, jsou opět asi pohřbeny, ačkoliv mohiv být konány. Od roku 1897 opakuje se tato historie každo- ročně. ** K závodům v Davos dlužno ještě připojit časy, v nichž ujety jednotlivé vzdálenosti. Tak jeto 500 m. za 491/2 vt., 1000 m. 1 min. 42 vt., 1500 m 2 m. 273/4 vt., a 5000 m. 9 m. 1/s vt. Mimo to uje Edington 10 ang. mil za 33 : 38/4, čímž překona profesionální čas Smartův. ** Velké mezinárodní bruslařské závody v Da vosu ve Švýcarsku jsou každoročně dostaveničkem elity bruslařů. Tak tomu bylo i letos při závodech dne 20. t. m. pořádaných. V Davosu závodí se rychlém bruslení na pět vzdáleností a vítězem je kdo nejvíce bodů docilí. Letos vítězem stal se Greve
Vltava Davos
24 article
člen nizozemského svazu bruslařského, jenž již po více let dobře jezdí a poslední rok velice soutěžil Oestlundovi. Při vzdálenosti na 500 m zvítězil J. Eddy (National Skating Association) před Edingtonem (Oxford) a Hamburčanem Salzenem, členem klubu dávosského. V jízdě na 1000 m. zvítězil již Greve před Eddym a Edingtonem. Na 1500, 5000 a 10.000 m. byl vždy týž pořádek a sice Greve—Edington — Salzen. Greve obdržel jednu zlatou, jednu stříbrnou medailli a čestnou cenu v obnosu 300 fr. V závodě na povzbuzenou zvítězil Eddy, jenž ve dvou jízdách mezi třemi na vzdálenosti přede- psané zvítězil. Na 500 m. prvním Eddy před G. de Stoppaním a Salzenem. Týž pořádek na 1500 m. Při 5000 m. první Stoppani před Eddym a Salzenem. V krasobruslení poráží Ernst Gordana z Berlína. ** Minulé soboty dne 19. t. m. započato se zá- pasy o mistrovství Uher v rychlo- i krasobruslení. Závodů zúčastnili se četní, i u nás známi bruslaři i footbalistě. Pořadatelem byl »Budapesti Korcsolyázo Egylete, Mistrovství dobyl A Pěczely, 500 m. 1. Péczely. ča 514/5, 2. Lillits 52. 5000 m. 1. Péczely 10 min. 61/s vteř. 2. Halmay. 1500 m. Péczely 3 . 031/2. 2. Halmay 3:04%, 3. J. Bihari 3:134. 10.000 m. 1. Halmay 27: 461/4, 2. Jul. Staudner 29 : 47 1/4, Péczely se vzdal. Mistrovství v krasojizdě. 1. Theodor Messléri, 2. Eug. Markus, 3. Dr. A. Balácz. —. Čas docilený na 10.000 m. je velmi špatný. Dnes mají se tamtéž konati závody mezinárodní, k nimž při- hlášení jsou z Vídné starý Schilling. Pichler a Mei- dinger. Z Prahy tentokráte nepřihlásil se nikdo.
Hamburčan Salzen Saldit Eddy Ernst Gordan Halmay J Bihari Jula Messléri Markus doktor A Balácz Pichler Edda Oxford Berlín Budapest Korcsolyázo Egylout Lillits Praha National skating Association Edington Mei
25 article
Athletika a sportovní hry. ** Kluby a kroužky, reflektující na match v ko- pané v březnu a dubnu s I. mužstvem sportovního kroužku »Praha-VII.«, nechť neobtéžují si do 10. února udali svůj termín kapitánu R. Plotovi, Praha, VII., Děinická ul. č. 197. ** Klub athlelů a siláků »Žižka« v Plzn pořádá dnes v neděli 27. ledna o 8. hod. večernív Sokolovně velký zápas dle řeckořímských pra- videl. Zápasiti budou nejsilnější členové a sice: B. Jos. Ludvík, dělník ze Skodových závodů a náčelník klubu, se známým silákem p. Václavem Petrákem z Kladna. Boj povede se o mistrovství král. českého. Za účelem tím pozváni vynikající siláci jako: Jiří Lurych z Hamburku a Jos. Soukup z Prahy, který je znám svými výkony siláckými z různých divadel. Mimo zápasníky samé účinkovati budou různými výkony athletickými členové klubu »Žižka«. K zá- pasu o 600 korun vybízí p. Václ. Petrák, které vy- platí ihned tomu, kdo jej přemůže. Kromě toho účin- kovati bude hudba sokolská a pěvecký odbor téhož. Po vyčerpání programu volná zábava. Vstupné: za osobu v předprodejí 30 kr., u pokladny 40 kr. Lístek pro 5 osob 1 zl. Lože pro 6 osob 3 zl., lože pro osoby 2 zl. Vstupenky k dostání jsou ve všech tra- fikách jakož i u pokladny v Sokolovně. Zápas sám a celý program večera tohoto slibuje býti nanejvýse zajímavým a přivábí jisté mnoho návštěvníků.
R Plot Žižek Ludvík Petrák Lurych Soukup Václ Praha Děinická ulice B . Jos Kladno Hamburk Jos
26 article
** Nový klub k pěstění skopané«, »Union«, ustavil se v Plzní a byl tam s povdékam uvítán příznivci hry zmíněné. Přihlášky členů dějí se četně a přijímají se členové každý pátek ve »Francouzské kavárně«. Klub přijímá vyzvání k matchím pro muž- stva II. třídy do 15. března t. r. Přihlášky p. V. Lu- kešovi, Sirkova ul. č. 456 v Pizni. ** S. K. »Slavia« v Praze koná řádnou val- nou hromadu v pátek dne 8. února t. r. v restau- rantu Brejškově o 8. hod. večerní. Na programu 1. čtení zápisu poslední valné hromady: 2. zprávy funkcionářů; 3. volba nového výhoru; 4. volné na- vrhy, které musí na 3 dni před valnou hromadou býti písemně podány výboru Věstník klubu za měsíe leden právě vyšel. Ob- sahuje v části obrázkové reprodukci fotografie A- teamu »Slavie«, plán nového hříště s plánem domku klubového, zdařilé karrikatury od p. Miltiada Manno. člena B. Torna Clubu, z matche B. T. C a Jihoněmců proti »Slavii«, hojně článků odborných a řadu za- bavných statí. Členové »Slavie« nechť vyzvednou si »Věstník« od kol. V. Kaufmanna na Král. Vinohra- dech čís. 857 st. »Věstník« vyložen jest v kavárns »u Karla IV.« v Žitné ul.1.
S K Brejškův T C Jihoněmec V Kaufmann Král Sirkov ulice Praha Ob Karel Iva Žitná ulice Slavia Miltiades Manna
27 article
Střelba. ** Z Českého střeleckého klubu Praze rozesilá se následující výkaz pořádaných cvičení střeleckých. Střelba dne 4. ledna: 8 střelců. 460 ran. Na terči pevném: Wagner 42 kruhy. Doubrava 41. kr. Hlaváček 40 kr. Na terči loveckém: Kaftan 25 kr. Walló 24 kr., Wagner 23 kr. Na terči pistolovém: Wolló 38 kruhů. Střelba dne 11. tedna: 7 střelců. 490 ran. Na terči pevném: Wagner 41 kr., Svoboda 40 kr., Wallo 40 kr. Na terči loveckém: Svoboda 24 kr., Wagnen 23 kr., Walló 22 kruhy. Střelba dne 18. ledna: 12 střelců. 610 ran. Na terči pevném: P. Dlouhý- Pokorný 42 kr., Krátký 40 kr., Veselik 39 kr. Na terčí loveckém: Svoboda 23 kr. Pekárek 21 kr., Cebe 21 kr. Na terči pistolovém Walló 34 kr., Cebe 30 kruhů. Střili se každý pátek večer v místnostech novoměstskýcb sálů (»U Štajgrů«). Spolkový příspěvek 12 K ročně. 1971/20t. Čís. 106. Sachy- Veškeré dopisy a příspěvky buďtež adresováiny Úloha číslo 262. Bohuslav Mikyska v Lysé a L. Veteš n ík v Osykách. (Úriginál.)
Střelba Wagner Hlaváček Kaftan Walló Svoboda Walla P Dlouhý Pokorná Pekárek Cebe Mikysek Sacha Lysá Osyka Český střelecký klub Praga
28 article
vl i
29 article
Bílý zaéne a dá 3. tahem mat Partie čís. 202. Cochranův gambit. Hráno v korrespondenčním turnaji zemí koruny české. Bílý: „Pat“ v Horkách. Černý: A. Šmaha v Litomyšli. 1. e2—et e7—e5 2. f2—f4 e5xKf4 3. Jgt —f g7—g5 4. Sfl—c4 g5—g1 5. Jf3—e5 Dd8—h4—.6. Kel—fI Jg8—h6 (Cerný hraje takto, aby zachránil pěšce f7, spolu pak by vyvinul Jg8. Nesmrtelný Co- chran, jehož jmeno gambit tento nese, hrával 6. . .. fi—f3 jestli bílý 7. J17 tu Jf6l a jestli JXV Je a vynutí následující pokračování 9. Del fg2—a černý dá v několika tazích mat.) 7. d2—d4 f1—3 s. g2—g3 (chyba a přičina dalších nesnází bilého, nále- želo vyvinout Jb1—c3) Dh4—h3 9. Kf1—f2 Dh3—a2— 10. Kf2—e3 17—f5 11. e4f5 (tu mohi snad bílý hru zachrániti tahem 11. Je3! načež by následovalo asi 1.... fe4 12. Jd5 Jí5- 13. Ke4 atd., jestli 19. . d7—d6 tu 13. Jd3 a hrozí Jf4 a ztráta dámy. Kdyby 11. Jda s hrozbou Jf4 pokračoval by černý fxe4 12. Jf4 Jf5+ 13. Ke4 d7—d5! a černý vyhraje.) d7—d6 12. Je5—d3 Jh6«15+ 13. Ke3—e4 f3—f2- 14. Ke4—f4 Sf8—h6- a mat ve 2 tazích. Partie čís. 203. Sicilská hra. Hrána v Kievě Černý: G. Timošenko. Bílý: Prine D. Mingrelský 1. e2—e4 c7—c5 2. Jb1—c3 e7—e6 3. Jgi —f Jb8—c6 4. d2—d4 b7—b6 (lépe bylo cxd4) 5. d4—d5l e6xd5 6. e4d5 Dd8—e7- 7. Sf1—e2 Jc6—d8 s. 0—0 De7—d6 9. Je3—b5 Dd6— b8 10. d5—d6 (pro- myšlený tah, mnoho tahů ku předu.) Jd8—en 11. Se2—c4 a7—a6 12. Sc4Xe6 a6 Kb5 13. Se6xf7— Ke8f7 14. Ddtd5- Kf7—e8 15. Vft—e1—- Ke8 — d8 16. Sc1—g5- Jg8—f6 17. Sg56+ g7XKf6 18. Jf3—g5! a černý se vzdal. Listárna šachů Pan B. Mikyska v Lysé n. L. Čís. 259., 261. správné, díky! Učiníme dle přání. — V. Hladíkv Hukovnu. Čís. 258—261. správné, vyhovujeme. — PI. M. Havlíčková v Praze. Čís. 259—261. správné.
Cochranův Černá A Šmaha Jf dh G Timošenko jít 7 Kb Ddtd V Hladíkv M Havlíčková Litomyšl h 6 Kyjev e 7 Kf 7 g 5 Lysá Praha e 7 bílý 7 d 4 f 1 d 7 d 5 e 4 f e 6 3 g 5 4 e 5 Dd Companychran c 3 4 12 Sf 8 Prine D . Mingrelský c 5 2 c 6 4 Sf 1 e 2 Jc