2
masthead
V Praze, v nedeli dne 27. ledna 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
před,lácí ne:
v Praze v admlnistrasi
aa měsíe . . . . .
n čtrrt leta . . . . 6 K —
s dvojí denáškou
a něsí
etnrt leta . : . :
ve filislkách:
2 K 30h
na nésfc a
Poštou:
na čivrt leia. . . . . 9 K 00
s dvojí zisilkon
na měsíe. . . .
nt. . . i
Pošta
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu le o 16 stranách.
Praha
6
article
Klassický svědek pro nutnost
změny ústavy cislajtánské.
Klassický svědek pro nutnost
změny ústavy cislajtánské.
Zatím co všechna veřejnost naše s po-
chopitelným napjetím dychtí zvěděti, kterak
skončí tajený, ale tuhy ten zápas mezi ně-
meckocentralistickou většinou kabinetu Kör-
brova, vedenou ministrem levičáků Spens-
Boodenem a naším ministrem krajanem
drem. Rezkem o národně - politickou
barvu trůnní řeči a tím o defini-
tivní barvu celého režimu K ö-
brova proti nám — zavzněl v » Morav-
ské Orlici« hlas 80letého státníka, proslu-
lého v soudobých dějinách Moravy, prv
ního to českého ministra v Ra-
kousku, dra. Aloisa Prnžáka, jenz
od svého odchodu z veřejného života trávil
večer svého života v úplné zamlklosti a ne-
ruseném ústraní. Tím pozoruhodnější, ne-
chá-li se takovýto málomluvný a příslovně
opatrný státník kmet, jenž vzdor svému od-
počinku zůstal v neustálém styku s nejváž-
nějšími činiteli politickými ve Vídni, — vy-
rusit ve svém Tuseulu přezvědem publicisti-
ckým, aby mu sdělil své náhledy a úsudky
o nynější krisi Rakouska a jejim zádoucím
rozřešení.
Nuže, jaké jest mínění starého moravsko
rakouského patrioty a člena snémovny pan-
ské dra. Aloisa Pražáka o nastávajícím par-
Iamentu a nejbližší situaci cislajtánské?
Ve chvíli, kdy v německo centralistickém
táboře panuje právě nejživější shou a úsil
o to, dala-li by se pestrá ta společnost ně-
meckých liberálů a klerikálů, radikálů
aristokratů, křesťanských sociálů a nacionálů
Luegrových Rakušáků a Schönererových
Prusaků shrnouti pod jeden klobouka
v jednu solidární většinu, ve
chvíli té věru zajímavo vyslechnouti mínění
pozorovatele tak střízlivého, jenž má za to
že na nějakou většinu, v níž byly
by zastoupeny všechny sitrany
německé, není vzdor výsledku
voleb, ba právě pro tento výsledek —
ani pomyšlení
Prnžák
Alois Pražák
Luegrový Rakušák
Morava
Ra
Vídeň
Rakousko
Schönererový Prusak
7
article
»Já aspoň« — praví stařičký dr. Alois
Pražák — nemohu si mysliti, že po výsledku
voleb a po otevřeně vysloveném ne
přátelství liberálních stran německých
proti katolické straně lidové
proti křesťanským sociálům uz
nyní opravdové nějaké vyjednávání by se
dělo v tom směru, aby živly věrně katolické
spolupůsobily s německými pokrokáři, ně-
meckými lidovci a německými radikály k utvo-
ření pevné většiny ve snamovně poslanecké
k positivnímu vedení úkolů. Podni-
kání už předem beznadějné, ježto
části ty při práci kladné vesměs by pů-
sobily proti sobě.
»Strana Luegrova přihlásila se už sic
opět k »německému souručenství«, ale při-
hlásivši se zároveň s podmínkou odporu prot
každé obstrukci, přihlásila se vlastně jen na
výpověď. Přihláška ta jako vůbec cel
souručenství má jen význam neg-
tivní — a ten na vyzdravení poměrů ne
stačí.«
Naproti tomu dává něm -katolické straně
důrazně na uváženou, jak by mohla svým
návratem k bývalé pravici tuto
učiniti znovu většinou, a to silnou vět-
šínou o 235 hlasech (22 hlasův nad
absolutní většinu celé sněmovny), která by
zásadami autonomismu a konservatismu byla
nepoměrně usjednocenéjší, nežli celé to »ně
mecké souručenství«, které drží pohromad
jen zášť a nevraživost proti nám Čechům
Avšak, dali by sobě dnes rozbažení němečti
hegemoni takovou autonomistickou většinu
doktor
Alois Pražák
Čecho
Podeň
8
article
líbiti? »To sotva,« připustil dr. Pražák, » ne-li
celá levice, značná její část by dojista v od-
vetu ihned zahájila obstrukci. Avšak —
dodal správně: ze Scylly a Charibdy
obstrukce už se vůbec asi sotva kdy
vyprostíme prostředky normálními. Po
zkušenostech z posledních let já aspoň v to
doufati nemohu a monarchie nemůže také
stále odkázána býti na to, aby řízena byla
stále úzkostí, zda obstrukce nezastavi nor
mální chod věcí veřejných právě v době nej
choulostivější. Toho třeba dbáti tím více
že za nezměněného stavu ústavních zřízeni
může v budoucnosti vypuknouti obstrukce
z jiných stran a z jiných důvodů, než z pou-
hého sporu národnostního« . ..
Po tomto novém vydání německé ob
strukce nezbývalo by prý ovšem než odročit
cislajtánský parlament a císařským na
řízením oktrojovat mu nový pro
zatímný jednací řád, jímž by se pro
budouchost zamezila každákoliv obstrukcea
tak umožnilo se aspoň vyřízení tak zvaných
»nezbytnosti státních«.
Pražák
9
article
»Avšak« — pokračuje dr. Pražák —
s tím nebyla by věc u konce. Jest již nyní
ustáleným obecným míněním, že musí na-
stati změna ústavy, nemá-li býti
trvání monarchie dále ohrožo-
váno. Zdaž změna ta se uskuteční oktro-
jírkou či způsobem ústavním, o tom nechoi
se vyslovovati; jest však mým přesvědčením,
že při vlivu a autoritě mocnářov
bylo by možno, dosíci ke změně
ústavy dvoutřetinové větši n
v obou sněmovnách. Najisto dalo prý
by se však u voličstva dosíci většiny.
která by zvolila poslaneckou sně
movnu takovou, kteráž by ochotně při
jala onu změnu ústavy, jaká k trvá n
zabezpečených právních zák lado
říše jest nutna.«
O směru a duchu, v jakém asi na
změnu prosincovky v rozhodujících
kruzích se pomýšlí, soudí dr. Alois Pražák
z bezejmenné brožury, vydané o posledních
vánocích (28. prosince) nakladatelstvím Man
zovým ve Vídni o názvu: »Rakouský par
lament a ústavní krise« (Das oesterreichische
Parlament und die Verfassungskrisis). Spisek
ten, v ruchu volebním téměř zaniknuvší
jeví se býti dru. Pražákovi nemálo pozoru
hodným a symptomatickým.
doktor
Pražák
Alois Pražák
Vídeň
lada říše
Man zův
10
article
Obsah jeho byl v podstatě tento: S ab
solutismem by to naprosto ne
šlo. Politické a hospodářské důvody, jakož
i ohled na Uhry rozhodně ho zapovídají
Tolikéž pouhou změnou jednacího řádu sně-
movny poslanecké ničeho by se nenapravilo.
Skutečné a trvalé zlepšení poměrů při-
voditi by mohlo toliko pevné odhodlání
podrooit platnou ústavu pro-
sincovou pronikavé změně a to
změně následující: Poslanecká sně-
movna rady říšské budiž opět volena
nepřímo, ale nikoliv ze sněmů
zemských, nýbrž od nově zříze-
ných zastupitelstev krajských
panská sněmovna budiž však zreformo-
vána ve smyslu návchu ústavy kroměřížsk
na způsob senátu amerického tak, že by
členy její volili sněmové zemš tlí, tal
že by byla jakýms zastoupením státoprávních
individualit zemských.
S touto proměnou ve složení obou sně
moven mělo by se zároveň odhodlaně příkro
čiti k řešení otázek jazykových a národníe
v celé říši. Vté přičiné, nalehal autor bro
žury, musí býti přiznána barva nejen pokud jde
o právo jazyků zemských v úřa
dech a v životě veřejném, nýbrž
stran jazvka nejvyšších ústředních úřadů
vídeňských; tu prý by se musila stanoviti zá-
konně reč, kterouž tyto cenfrální úřady se
zeměmi jednati mají. Okázalo prý by se, že
netřeba tu zaváděti hrubě žádných novot
Uhry
11
article
Současně se změnou ústavy musily pr
by se dále vydati zákony pro ochranu národ-
ních menšin, o závazném naučení se státních
úřadníků druhému jazyku zemskému v po-
stačitelné lhůtě v zemích národně smíšených
a o smírčím soudu pro národní přea
neshody. Na konec doporučoval spisovatel
řečené brožury, aby se císař rakonský dal
korunovati na krále českého, by
tak splněna byla oprávněná tužba českého
národa a posilen byl v něm cit dynastický
Dovozoval, že korunovační přísaha králů
českých v ničem nečiní újmy právům ostat-
ních zemí. Ale vedle královské korunovace
české, ba před ní, žádal neznámý autor také
korunovaci panovníka na císaře rakouského
a překřtění »kráfovštví a zemí na říšské
radě zastoupených« na společné jedíně jmeno
»Rakousko«. —
Nuže, jako se zamlouvá dru. Al. Pražá
kovi federativní stanovisko této brožury tak.
že ji neváhá označit za nejznamenitější ze
všech návrhů, co jich bylo poslední dobou
o reformě Rakouska proneseno, tak naproti
tomu horlivě a rozhodně odmítá
závěrečné její myšlenky a tužby po zahlazení
starobylých právních titulů jednotlivých krá-
lovství a zemí babsburské říše v pospolitém
názvu »Rakouska«. »Zákonné akty«, praví.
už sice opětně použily jména Rakouska pro
království a země na říšské radě zastoupené-
však aby toto »Rakousko« bylo stabilisováno
jako císařství rakouské a nad to ještě
korunovací panovníkovou na císaře tohoto
»Rakouska«: po tom ani Beust aniž
kdo jiný netroufal si dosud ba-
žiti.. Vláda, která by ktomu chtěla
mocnáři vážně radit, která by to chtěla z
svůj program prohlásit — spáchala by
více než zločin. V patentu svém zr.
1804 o přijetí důstojnosti a titulu císaře ra-
kouského eísař František nepomýšlel na to.
Beust
František
Rakousko
12
article
Uhry odlučovati kdy od oněch zemí, které
jej přiměly, že důstojnost tuto a títul
tento přijal. Důvody pak, kter
byly proti provedení korunovace
v témže patentu ohlášené, na místě do-
savadních korunovací v Uhrác
a v Čechách, trvaji pořáde je šitě.
Uhry, jen aby dospěly k unii personální.
snad by daly svůj souhlas k návrhu ve zmí-
něném spise obsaženěmu. Raklouští vla-
stenci návrh ten všilcihni roz-
hodně musejí odmítati i vzhledem
k trvání celé monarchie jako císařství i vzhle-
dem k nejvlastnějším zájmům dynastie.
Ostatní části návrhů spisu jmenovaného
jsou, jak řečeno, »discoutable«. Já sám po-
važuji brzkou opravdovou změnu dosavadní
ústavy, která se neosvědčila, za naleha
vou nutnost v zájmu dynastie, říše i ná
rodůe
Má zajisté svou váhu, když státník tako
výchto zkušeností a takovéto osvědčené roz
šafnosti politické podobně se vysloví. P
dlouhá léta byli jsme politickými odpůre
dra. Aloisa Pražáka, poněvadž jevil se nám
býti politikem přiliš konservativním, netrou-
falým a opportunisticky povolným. Kde se
to Rakousko již ociťuje, musí-li takovýto
konservativní a konciliantní politik vyvstati
a říci mu své ceterum autem censeo: Nor-
malními prostředky se již ne-
zachráníš, není ti jiné pomoci,
než radikálním »císařským« ře
zem důkladné změny úsťavy ve
směru autonomním a federačním
k tomu se musíš odhodlati,
chceš-li obstát a to bez otále n
dalšíhol
Uher
Alois Pražák
Nora
Uhry
Čechy
Rakousko
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 26. ledna. (Tvoření kl ubů.
S neděle počnou ve Vídni porady různých po-
litických skupin, jež zasednou v nové říšské
radě. O skupině na ten čas nejzajímavější —
německých radikálů — nelze však
dosud říci, obejme-li všechny poslance, volené
na německo radikální program, nebo snad jen
nejdůvěrnější přátely pana Sehönerera. Pověstný
jeho »úkazk, jenž byl sice zaj tepla skonfiskován,
ale za králko opět propuštěn, narazil totiž na
překážky u některých nově zvolených radikálů.
k nimž náleží i bilinský dr. Tschan. Poslanee
tento zaslal samodržavnému panu Schönererov
list, v němž ho upozorňuje, že poslanci radi-
kální mohli by úspěšně působiti v jednom sklubu
jen tehdy, když budou všem členům zaručena
stejná práva a stejné povinnosti. Radikální po-
slanci byli zvoleni na program linecký a mají
tedy právo zasedati ve společném klubu, drží-l
se přosně jen tohoto programu. Budedli nutno
program tento rozšířiti, může se to státi jenz
společného souhlasu celého klubu, ni kol
však na rozkaz jednoho poslaniee-
Kdyby však pan Schönerer byl jiného náhledu.
nezbylo by dru. Tschanovi nic jiného, leč optati
se svých voličů, do kterého klubu má vsloupiti
— Schönerer nezůstal dru. Tschanovi odpověd
dlužen. Poslal mu ji prostřednietvím chebského
lístku, v němž dal vytisknouti, že sám vstoup
jen do takového klubu, jenž se nazve »všeněme-
ekým« a jehož každý člen podepiše známe
Schönererovo prohlášení, jinak že zůstane v
sněmovné raději »divokým«. Otázka tato přijde
na přetřes v zejtřejsí podmokelské schůzi radi-
kálních poslanců z Čech.
Sehönerer
doktor
Tschan
Schönererov
Schönerer
Schönererův
Praha
Vídeň
Čechy
14
article
Pro jednotný jihoslovanský klub
vyslovuje se i orgán štýrských Slovineů »Sud
steirisehe Presse«, jež má za nezbýlno, aby s
všichni jihoslovanští poslanci spojili v jedno
sdružení na obranu práv jižních Slovanů-
každý poslanec, jenž by se protivil takovému
společnému klabu, musil by prý býti pokládán
přímo za nepřítele své domoviny. Ale dr. Šu-
steršič přes to trvá na svém jústamentu, že ne-
zasedne k jednomu stolu se svými liberálním
odpůrči. »Slov. Narod«, zaznamenáváje tento
neoprávněný odpor vůdee slovinských klerikálň,
praví: »Bude tedy nejlěpe, když si naši poslane
zachovají svobodu jednáni. Při tom budou svě
voliče zajistě lépe zastupovati, než je zastupoval
až dosud pánové Pogačník, Žitnik a Pfeifer.«
Ze Zádru, 23. ledna. (Státo prá v n
prohlášení Dalmatinců.) Bisn
kinův »Nar. List« prohlašuje před svoláním
řišské rady, že Dalmatince do Vídně nic ne-
táhne, poněvadž státoprávní snahy jejich vedou
je do Záhřeba jako stolice trojjediného krá-
lovství a nikoli do Vídně, jež pro potřeby
Dalmacie neměla nikdy smyslu ani sluchu.
Šu
Pogačník
Žitnik
Pfeifer
Dalmatinka
Nara
Vídeň
Záhřeb
Dalmacie
Suda steirisehe Presse
Zádr
15
article
Vstoupí-li však přece do říšské rady, učiníto
opět se státoprávním prohlášením, v němž vy-
loží jasně své stanovisko. Pokud se týče po-
měru k jiným politickým stranám, »Nar. Liste
prohlašuje za samozřejmé, že poslanci dalmatšt
půjdou opět s ostatními Slovany a budou je
podporovati v boji proti němectví. Zástupcov
chorvatské strany práva zachovají si i v příštím
parlamenté samoslatné stanovisko a budou z
pomoci české delegace i na dále hájiti práv
svého národa i své země.
Z Lublaně, 23. ledna. (Proč byly
zrušeny obecní volby v Lublani?
Správní soud, jak bylo sděleno telegraficky
zrušil na žádost dra. Šuslerčiče jako zástupce
lublaňských klerikálů doplňovací volby v II.
III. sboru lublaňském z r. 1899. Důvod, pro
volby byly zrušeny, nebyl tehda oznámen. Je
rázu čistě formálního, Poražená klerikální
strana chopila se toliž té okolnosti, že skru-
tinium po volbách konalo se tajně
a ne veřejně, čímž prý porušen zákon, naři
zujícl, že celý volební akt má býti veřejny
V drobnčm prodeji-
ranní čí-lo o sobě . . . za 8h
odpeledei. . . . . za z h
Ve stialkich na venkove
ranní či-lo. . . .
Inserá t
platiže hotové popě
Předplacení a inserty pěljimá adlminí-
stosce v Msriassketelici e.
Tem racháají se též redak
tiskirenla expndšee Národnink Lista-
Rukopivy se nevřesi ei
Rukopiva
Nara
Lublaň
Msriassketelice e
Tema
16
article
věpoledut . . . . . . . . 3h
17
article
Správní soud přistoupil na tento důvod a volb
zrušil. »Slov. Narod«, jenž píše o tomto vý-
roku správního soudu, podotýká právem,že
z téhož důvodu musily by se zrušiti všechny
volby, které se v minulých desetiletích konaly
nejen v Kráňsku, nýbrž i v jiných zemích, po-
něvadž skrutinium se koná obyčejně bez úča-
stonství širší veřejnosti. Pokud se týče následků
toho výroku, dodává »Sl. Nar.«, budeto je
dině ten, že všičhni obecní starší, kteří byli
zvoleni r. 1899, budou zvoleni letosi opělhé,
poněvadž strana klerikální nemů nijaké haděje
na vílězštvi. Také to nic nezmění na funkei
nynějšího starnsty Iv. Hribára, jenž byl volen
do sboru obceních starsích také r. 1809. Dle
méstského statutu starý starosta jest povinen
vykonávati svou funkci až do volby nového
starosty. Bude tady Iv. Hribarstarostou
do opětného svého zvolení, které je zabez-
pečeno.
Z Rěky, 24. ledna. (O brecní vol by)
vykonány zde za velmi slabého účastenství vo-
ličů, neboť ze 1621 přišlo jich k volbě jen 557.
Příčina toho jest ta, že následkem úmluvy dra.
Mayländra s Kolom. Szeilem, dleniž do zastu-
pitelstvatsměli býti volenil jen kandidáti uherskou
vládou předemoschválení, a sice vesměsh vlast
autonomisté ažna pětpřímo vyjmenovaných
vlaských liberálů, odřekli jak sliberálové, tak
i Chorvaté své účastenství při volbách. A poně-
vadž nebylo prolikandidátů, přišlo i autonomisto
k volbé nemnoho.
Iva
Hribár
Chorvat
Nara
18
article
Soutěž na pomník Mistra lana Husa
v Praze.
L(Dokjo nčent)
Včerejšího dne byla výstava projektů na
plomnik Mistra Jana Husa v paláci
umělečko průmeslového musea u Rudolflna pa
celý den vělice čethě havštivena a v některých
okamžicích obecenstvem přeplněna. Kdo nemě
dosud přiležitosti prohlědnouti si ji, učiní tak
zajisté ješté dnes, v poslední její den,
kdy otevřena jest od 9. hodiny dopolední do
3. hodiny odpolední
Dnes uveřejňujeme ostatní programy uměleů,
připojené k jejich modelům.
XV. Návrh s heslem: „Jemu, Jemu,
Jedinému!
Hus
Praha
19
article
Na přední strané pomníku pod nohama
velikého mučedníka vznáší se genius s trnovou
korunou v levici, za níž nese mu v pravici od-
měnu za vytrpéná muka — palmu vi
téznou.
Podstavec pomníku, vystupující ze stupůů
a objímající základ jeho, opatřen jest kol do
kola vlysem — připomínka to velmi smutná na
soud a skon Husův. Odtud od hranice roz-
cházejí se davy, svědkové smrti Husovy, ne-
přátelé i přátelé jeho. Národ český uražen
usmrcením Mistra Jana Husa, miláčka svého,
stává se mstitelem jeho, ale tím také obraci
proti sobě všechnu zlobu téhož nepřítele. Na-
stává doba téžkých bojův, doba válek husit-
ských, ve kterých Tábori vitězí vedením Jana
Žižky z Trocnova i nad přesilou; ne-
přítel prchá nevyčkávaje ani příchodu voj
českých, slyše jen válečnou píseň jejich: »Kdož
jste boží bojovníci a zákona jeho«, jejíž po-
čátečná slova vinou se kol do kola nad celým
vlysem, představujícím dobu husitskou.
V levo před bokem vlysu stojí postav
husilského bojovníka, pod nímž jsou slova z téže
písně, válečný 1o pokřik: »Bůh náš pán !«. Na
druhé straně pomniku jest allegorie vlasti, chvá-
lief bojovný svůj lid slovy pisně : . » Čechové,
mili Čechové, o vás jdou pověsti mnohé, že
jste stáli u víře l«
Na bocích pomníku za husitským bojov-
níkem na jedné a za Čechií na druhé straně
jsou dva znaky: v levo Jana Žižky, v pravo
znak Jiříka z Poděbrad, posledního válečníka
za pravdu boží, za kalich
Husův
Hus
Žižek
Čecho
Jiřík
Trocnov
Poděbrady
Čechie
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 26. ledna.
Zabloudil jsem onehdy na Petřin a po-
hlížel s hůry na mátěř české země, jež vypa
dala v hustém závoji mlhy jako zármutkem
skiíčená Nioba. Kdo má na krku tak pěkné
rozdělanou assanaci, veselým ovšem býti ne-
může. Pojednou mi kdos položíl ruku na levé
rameno. Ohlédnu se .. byl to přítel Ku-
želka. Hodný muž a vlastenec na slovo vzatý.
»U všech všudy, co vy zde robite ?« táza
jsem se přitele, jenž dýchal jako unavená leko
motiva a s čela nepřestával si utírati pot.
»Povím vám všechno, ale má historie nen
tak jednoduchá. Víte, mnoho-li vážím ?e
»Nemám tušent«.
»Stopatnáct kiloe.
»Můj bože, takových lidí je mnoho«.
»Jsou to ale samí nesťastníci, věřte mi
Hleďte! Nemám věru příčiny naříkati. Statku
pozemských mi popřál bůh hojnost, děti mám
zvedené, sám jsem rovněž ctěn a vážen, ba
už trikrát byli u mne z klubu, abych přijal
kandidaturu do sboru obecních starších a do-
kouice mne i do snému zvoliti chtěli. Mohl bych
tedy být při svém roháku a dvou jiných do-
mech šťastným člověkem, kdyby té zatrolené
tlousťky nebylos.
»Jste blázen«
n»Ne! Ne4 To mi nevymluvíte. My tlusti
lidé jsme každému jen na posměch. Aniv na
tramvay se nemůžete odvážit. »Ten by mě
platiti za dva«, slyšíle v pravo i v levo. Onehdy
mne jeden ze »soudruhůz přitlačil ke sténě
vozu, že jsem zásténal. Požádal jsem ho
uelivé — vím, jak s témito pány se mus
mluviti — by se mnou zacházel poněkud šetr
něji. Víte, co mi odpověděl? Abych od rána
Praha
Petřiny
21
article
do noci poctivě se dřel ták jako on a nep
pořád jen samě plzeňské, potom že budu
útlejším. A já zatím deset let už nemělo jsen
plzeňské v ústech. Piju dvě obyčejné a dvě
linské denně. A že se nedru? Já dobrovolný
listonoš svých přátel a známých?«
»Nerozumím vám.«
»Věřím, že vám nejnovější můj stavi je
novinkou, ale už tomu tak. » Buď chodit — zně
diktát lékařův — anebo umřít!« A vy to znáte.
vy víte, že doktor je tyran. Řekne se snadno
chodit! Ale kam.? Chodil jsem měsíc a zna
jsem Prahu už jako redaktor adresáře. Potom
jsem se pustil do okoli, pokud mi to břáto do
volilo. V Str snicích a v Kobylisích byli byn mnn
málem udělali čestným občanem. Bloudit ne-
ustále sem a tam bez číle a účelu, člověkt
omrzí. Když jsem si tak jednou na svůj osu
stěžoval jedné ze svých četných teteké na konei
Karlína, napadlo ji požádati mne, abych jí do
nesl ke druhé tetce na konei Smíchova psaní
Uvázal jsem se v to s největší ochotou a psaní
jsem doručil promptně a rychle i obstaral též
odpověď. A právě tento výkon, jenž pro mně
měl vzácný význam zdravotní a jenž spojen byl
při tom s účelem velmi praklickým, uvedl mně
na myšlenku, že bycho mohl věc uvésti— systém
a énovati se vůbec dobrovolnému listonošství
aspoň ve svém příbuzenstvu, v kruhu svých
známých a přátel. Teť se ví, že každý, na koho
jsem se obrátil, s ochotou mé nabídnuti přijal
tak že dnes mám už agendu větší, než pražská
pneumatika. Mám toliž některé klienty velmi ne-
stydaté: písek v pytličku pro kanárka přinesu
rád,také pohodlným na trhu husu obstarám, ale
s pytlem bra aborů se po Praze přece tah t ne-
budu. A i to na mně chtěli.«
»A mnoho-li s vás spadlo, za tu dobu ?
»Nestojí to ani za řeč: kilo a pět dek.s
»Po tak nepatrném effektu bych toho raděj
nechal.«
Praha
Kobylisy
Karlín
Smíchov
22
article
To bých si dal. Víte, co mi řekl doktor
Že by mi aspoň nových pět kil přibylo. Na
opak, já svou kůru ještě zostřil. Dobývám ted
třikrát týdně Nebozízek. Po každé o devát
hodině. Oddechnu si z hluboka a polom hri
po té nejpříkřejší serpentině nahoruo Panečku.
to není maličkost. Za deset minut jsem nahoře.
ale nechtějte zvědět, jak mi je, Pot ze mne
se řine a kdybych nebyl od hlavy až k patě
obložen samým flanelem, zaplatil bych takový
útok živolem. Ale důkladnou rýmu si odtu
odnesu pokaždé. A přece žádné naděje na
vykoupení. Pravím vám, příteli, že je to
k zoufäní. Člověk tlustý nepožívá nikde váž
nesti a kdyby byl duševně sebe větší, normáln
člověk nad nim úlrpně pokrčí rameny a po-
myslí si c břichopásek, epikurejčík. Kdyby du-
ševně se namahal, však by jinak vypadal. A
véru, že málo který veliký a slavný člověk byí
lučný. Sestavil jsem sice k svému upokojen
gallerii vyníkajících zjevů tlustých, ale upřimne
řečeno, bohatá není. Víto, k jakému jsem do-
spěl v této snaze přesvědčení? Že na příkla
tlustý krát nestál z pravidla za nic.
vTaké jsem již dřiví štipal. Jako nebožlí
Gladstone.
Kdyby byla potrvala loňská drahota uh
jenom půl léta ještě, byl bych dospěl snad
v tomto oboru záslužné činnosti k jakés takés
dokonalosti, takto ale neměl jsem ze svéh
drvoštěpstvi jiného zisku, než že jsem se as
třikráte aekk do ruky a jednou že bych si by
málem roztali koleno. r sk.
on»Snad příliš dobře jile ?e
*Já? (lyřleté ditě by se tím nenasytilo
Vždyť nin jíst nesmím i kdybych chtěl. Znáte
přece doktory ? Co člověk nejraději, to mu za
povídají a do toho, co ani vidět nemůže, jej
nutí. Předovším mi zapověděli jíst jakoukoli po
lévku. A já bych se pro ni ubil. Zejmena pro
hrachovou s prasečími oušky. Suad ji tak
Gladstone
23
article
někdy míváte? Anebo královskou ze slepice
v ní nudle, široké jako kšandy. A což bram
borovou s houbami a se škvarečky ? Ani vzpo-
menout se na ni nesmím! Víte, co je to ztra
cený ráj? Také knedliku se dotknouti nesmím
A já, příteli, jsem přece dobrý, upřímný Čech
Co je do Čecha bez knedlíku? A já je jím
rád ve všech podobách: k masu s koprovou
nébo srájskou omáčkou, se zelím, opečený
s vajíčkem, s uzeným masem, se všim, se vším
A k němu, ke knedliku, má fantasie zabloudit
nesmí. A když onehdy jsem úpěnlivě prosi
o dispens, bych aspoň jednou mohl si pochu
nati na francouzských bramborech, jež tak rád
jím, byl jsem odbyt způsobem, jenž mě, v pravém
slova toho smyslu zdrtil. »Cheete-li se zakopat,
nabouchejte se třeba kuemouchu!« Onehdys
doktor vzpomněl mi vyčítati, že prý vůbec mo
piju, měl prý bych způsob svého života zařídi
tak, abych vůbec nic nepil.
To mne dopálil. Pane, spustím na něj
nic jíst a nic pít a jen se trápit, to jmenujete
životem, vy, vy, barbare! On ale klidně za-
pálil si doutník, jal se dělati, patrně, aby mn
dopálil, kroužky, a ptal se mne tonem asi tako
vým, jako by se člověk ptal druhého, kam půjde
na procházku: »Chcete přijít na Malvazinky neb
na Olšany? Do »Fišerky« vás pan Karlach ne
pustí, poněvadž sebevrazi jsou odtamtud zá
sadně vyloučeni.«
A věřite tomu, že druhého dne jsem určite
cítil, jak se mi súžuje hrdlo a jak mne to
u srdce píchá?
Snad by to nebylo už zde? Pomyslil jsem
si a zachvěl se. Není již o tom pochybnosti
meditoval jsem, zejmena, když zpozoroval jsem
zcela zřelelně, jak mi srdce mnohem hlasitěj
tluče, než kdy jindy.
Byl to hrozný den, kdy činil jsema toto
pozorování.
Čecho
Onehdys
Karlach
Olšany
Fišerka
24
article
Zavřel jsem se do svého pokoje, vytáh
tak zvaný ministeriální papír, na němž pišu jen
věci slavnostní, zamyslil se a napsal: »Ve jmenu
boha otce, syna i ducha svatého.« — Na to
jsem se zase zamyslil. Pak jsem se dal do
pláče. Jak by ne« pomérně tak mlád a již dělat
testament.. . »Prohlašuji především, že závět
tuto sepsal jsem při smyslech zdravých a . . .«
Dál jsem nemohl.
Před očima počaly se mí dělat mžitky,
kdyby nebyl v nejkřitičtějším okamžiku objevil
se doktor, byl bych umřel snad ze samého
strachů před smrt.
»Kde že vám srdce Hluče ?e
»Tuhle.
Dal se do hrozného smíchu, protivný
člověk, zatím prý mi tlukou hodinky.
Tuším, že to bylo v listopadu; byl bych
se byl tehdy se svým osudem málem již
smířil i byl bych se pustil potom do všeho
do piva, do vina, do brambor i do knedlíků.
Však přihodilo se mi cosi, co novou ve mné
způsobilo revoluci a celou mou energii opět
vzpružilo ku zápasu proti tloušce. Všakje
hrozná to vzpomínka. Bylo to po slavnostním
sezení České akademie věd. Vracel jsem se,
prodehnut nezkrotnou touhiou, povzněstí se nad
všednost života v onu krásnou, nekonečnou
řiš, v níž kraluje duch i nezpozoroval jsem
v horečném zanicení ani, že ocitl jsem se mezi
ekypážemí a flakry, jež venku čekaly na účast
níky slavnosti. Byl jsem tak povozy sevřen,že
nevěděl jsem kudy kam.
»Uhni se drobet, ať ten špekbuřt může
skrz,« zvolal jeden z kočí na druhého
Zahořev spravedlivým hněvem, zvolal jsem
v okamžiku tom
»Přisahám, že to musi dolů l-
Ale nejde to,
Český akademie věda