ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 aa396c30-7630-11dc-adbf-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 29 celkem · entity: person 97, place 72, work 6, org 6
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNI LISTY
3 masthead
8. listopadu 1908. Císlo 308.
4 article
Ruské pochybnosti o Bulharech. Prohlášení Ferdinanda Koburského za krále a bulharského knižectví za království stalo se bez předchozího schválení Ruska. Ferdinand Koburský nesvolil ani k tomu, aby po přání Ruska prohlášení bulharské bylo odloženo o měsíc, aby mělo jiné datum, než prohlášení záboru bosensko-hercegovského a nevypadalo jako jeho pendant. Tím je proliruská povaha bulharského prohlášení zjištěna a proto upřímni stoupenci Ruska v Bulharsku, mezi nimi n prvém místě pan Danev, v národním sobrání otevřeně odsuzují způsob, kterým prohlášení za krále a království bylo učiněno. Ale čin tento, jak dovozuje »Novoje Vremja«, nebyl pouze opominntím Ruska, nýbrž také prohřešením proti solidárnosti bal- kánských národů a států, z jejichž kruhu tím způsobem Bulharsko vystoupilo. To se pociťuje i v Rusku, i mezí balkánskými Slovany, a — jak praví jmenovaný list — Bulhaři nenašli dosud ani slovička srdečného, aby tyto obavy Slovanů rozptýlili. Z toho patrno, že Ferdinandu Koburskému a těm, se kterými byl ve sroz- umění, slo o to, aby bulharskou nezávislost učinili nikoli novým rukojemstvím jednoty všech nezávislých Slovanů, nýbrž jablkem nesváru, zaraženým do slovanského těla hřebem. Bojkot rakouského zboží v Solunu.
Bulhar Ferdinand koburský Danev Rusko Bulharsko Novoj Vremja
5 article
Bojkot rakousko-uherského zboží v Solunu ani dost málo nepřestal. Všechny protesty, které rak.-uh. konsul Pára podal proli tomu valijovi (místodržiteli), zůstaly bez úspěchu. Připluje-li do solunského přístavu rakouská loď, musís obrátit, jedva zakotvila. Že tu nejde o ma- ličkost, vidno z toho, že jediný den 31. října, z kterého tato zpráva pochází, bylo v Solunu sedm rak.-uh. obchodních lodí vráceno. Boj- kotu se zúčastňují i přístavní nakladači, kteti jsou v Solunu většinou Židé. Jednotlivým osobám nezbraňuje se z rak.-uh. lodí na břeh vystoupiti, ale musejí za donešení zavazadel do hotelu platit 20—30 franků Je-li osoba z rak- uher. lodi vystouplá jiného původu, běda jí, je také považována za přislušníka rak -uh. státus všechno musí platiti desateronásobně. Do ob- chodů rakousko-uherských občanů nikdo nesml ani nohou vkročiti, ani do dilny. Na ulicích stojí občanské stráže, jež muže, kteří by do bojkotovaného obchodu vkročili, přepadají zbíjejí, a po damách házejí houbami, namoče- nými do inkoustu.
6 article
Těžké chvíle pana Ljapčeva. S. Ze Solije, v listopadu. (Pův. dopis »Nár. L.-) Dnešní nálada bulharského veřejného mínění je pesimistická. Záby uzrálo ovoce neprozřetelného jed- nání bulharské vlády. Stalo se na vlas, co jsme v »Nár. L.« dávno předvídali. Vláda, aby zastřela své demagogické předvolební přehmaty, hleděla se v Bulharsku zalíbiti hlučným zaklináním, že ani stotinky Turecku za svou samostatnost platit ne- bude. O východní dráze už ani slova slyšet nechtěla. Pan Salabašev ještě tohoto týdne zvláštním přípisem panu Fantovi, zástupci východních drah v Sofiji. nervosně připomínal, že někdejší úřadníci společnosti (na trati v Bulbarsku) nemohou reflektovat na žádný plat ze státní bulharské pokladny, protože jejicí úřadování je na vždy konec a nyní — ubohý pan Ljapčev v cařihradské komisi trpělivě snáší přítom- nost ředitele a podředitele téže dráhy! (Grossaa Müllera) To znamená, že dnes zástupee Bulharska i o té zabavené trati musí vyjednávat s Tureckém, jež Bulharsku práva na ni nepřiznává.
Ljapčev Salabašev Fanta Grossaa Müller Solija Bulharsko Turecko Sofija východní dráha
7 article
Vláda se měla s Tureckem dohodnouti, dokud byl čas. Turecko bylo by se obávalo bulharské mo- bílisace a bylo by své požadavky zredukovalo na míru nejmenšl. Dnes však, kdy ví, že velmoci nedo- volí Bulharsku, aby válku vedlo, bude ve svých po- žadavcích neskromnější. V caříhradské poradní ko- misi Turecko má rozhodně převahu; poslalo doní zkušené delegáty (tři, v čele s Kiamilem pašou, vy školeným v řešení mezinárodních otázek), kteří do záležitosti tribulu a vakufu jsou důkladně zasvěceni a přizvalo si i znalce otázky východní dráhy (Grossa a Müllera). A těmto odborníkům čelí pan Ljapčev. nezkušený, seslabený kritickým stavem Bülharska vyzbrojený pouze dobrou vůlí a nadšením svého patr otismu. Co pan Ljspčev domů přinese, dnes povědět ne- umíme. Víme jen, že na jeho »armagany« (dary z cesty) bulharský lid se netěší, protože ví, jaká nálada panuje v Čařihradě a protože cítí železnou ruku velmoci. Jaká ta nálada na Bosporu je, uká- žeme citáty z dvou tureckých časopisů. »Tanin«, orgán mladoturecké pravice, uznává, že Turecko je bezmocno k převzetí Bosny a Hercegoviny a pre to radí, aby Vysoká Porta vešla s Rakou- skem v bližší svazek na umlčení Bul harska. Noví spojenci by potom mohli poskyt- nouti Srbsku kompensaci na východě. »Tanin« vůbec odmítá každé dorozuměn s Bulharskem. »Serve v Funun« soudí, že Bul- barsko za náhlého vnuknutí a bez všestranného po- souzení věcí si přisvojilo cizí práva, že však už po- znalo svůj omyl tak, že už »svoje plachty stáhlo«a že už upřímně touži po dohodě. Ale věc má svou stinnou stránku: Bulharsko neví, kde vezme peněz na zaplacení obnosů, které Tu- recko po právu bude požadovat Nyní prý
Kiamil Müller Ljapčev Ljspčev Turecko Bulharsko Bospor Bosna a Hercegovina
8 article
Bulharsku nikdo peněz nedá, protože tone ve vlast ních dluzích, které nemůže platit. Poslední obava tureckého věstníku je lichou. Bulharsko je zemí bohatou a snadno unese několik milionů za tribut. Ostatně hotovými platit nemusí — může převzít část tureckých dluhů na sebe. O to, jak Bulharsko peníze sežene, strachu není, jen o to jde, kolik jich bude platit ! Dřív mohlo platit méně Bulharská vláda je v tísni. Svou vlastní vinou. Nechtěla platit ničeho a bude platít mnoho. Svým příkrým stanoviskem chtěla uchlá cholit veřejné mínění doma. Ani to se ji nepodařilo předvídáme, že nespokojenost v Bulharsku velice vzroste, až se pan Ljapčev z Cařihradu vrátí.
Ljapčev Bulharsko Cařihrad
9 article
Politické zprávy domácí. V Praze, 7. listopadu. (Baron Richard Bienerth,) jemuž uloženo seslaviti nové ra- kouské ministerstvo, je 45 let stár. Narodil se 2. března 1863 ve Veroně jako syn sborového velitele bar. Karla Bienertha, jenž měl za chot dceru pověstného ryt. Ant. Schmerlinga. Bar Richard Bienorth, ukončiv právnická studia nabyv stupně doktorského, vstoupil r. 1884 d státní služby u štyrského místodržitelstva a jak vnuk Schmerlingův neobyčejně rychle postupo val. R. 1886 byl ze Štyrska povolán do mini- sterstva osvěty, kdež už r. 1897 obdržel hodnos- dvorního rady, byl ředitelem presidlální kan celáře a na to místapředsedou dolnorakouské zemské školní rady. Když v září 1905 minist osvěty dr. Hartel vystoupil z Gautschova kabi netu, bar. Bienerth jmenován správcem minister stva osvěty. V téže funkci setrval i v kabinetě Hchenlohově v květnu 1906. Když pak 2. června 1906 bar. Beck sestavil svůj „parla mentní“ kabinet, svěřil v něm bar. Bienerthiovi portefeuille ministerstva vnita, a poněvadž Bie- nerth neměl poslaneckého mandátu, povolal jeh do panské sněmovny. V Beckově kábinetě bar Bienerth byl činným hilavně při opravě říšského volebního řádu. l . 1e
Baron Bienerth Schmerling Bienorth Schmerlingův doktor Hartel Gautschův Beck Beckův Praha Verona Bara Štyrsko panská sněmovna
10 article
V Praze, 7. listopadu. (Prosf. Spinčí o poměru srbskonchorvatském.) Po- slanec prof. Vjekoslav Spinčič obdržel ke svým nedávným 60. narozeninám množství pro- jevů sympatií ze všech slovanských zemí. Za po- zdravy ty děkuje obšírným listem, uveřejněným ve všech jihoslovanských listech. V něm vzpo- míná svých dávných přátelských styků s náno- dem českým a zvláště s českou delegací na řiš- ské radě; vzdává díky bratrskému národu slo vinskému, který mu v okrese koperském svěři první poslanecký mandát pro sněm istrijský zvláště vřele však promlouvá o poměru srbsko chorvatském. Připomenuv, že ho došly pozdrav né listy i z Bosny a od Srbů z různých koru- ních zemí, praví: Jsme jednoho jazyka s dvěma názvy. Máme společné dějiny. Pospolu bydlím v různých korunních zeníích, tu ve většině jedni, tam druzí. Mé dávné přesvědčení je, ž se nesmíme jední vynášeti nad druhé, že bra- trsky máme kráčeti a postupovati, neboť jen tak se ubráníme zvláště dvěma hlavním nepřátelům (Němcům a Maďarům), kteří se sice nenávidí n smrt, ale oba by nás, Chorvaty i Srby, rádi zi- skali pro své cíle, ovšem jen proto, aby nán potom zničili naši společnost domovinu.
profesor Spinčič Srba Němec Maďar Chorvat Praha Bosna
11 article
Hlas zkušeného, poctivého jihoslovanského pracovníka je tím významnější v tuto dobu, kdy nepřátelé Slovanstva v obou dílech soustát babsburského rádi by použíli annexe okupova ných zemí k novému rozeštvání Srbů a Chor Z Lublaně, 5. listop. (Stihání slovinskéh jazyka.) V Kraňsku slovinské obce odstraňují šma- hem dvoujanyčné místní tabulky a nahražují je tabulkami jen slovinskými. Zemský presiden bar. Schwarz stihá proto, ovšem dosuo marně, slovinské obce, poukazuje na jakýsi zá kon o sčítání lidu, dle něhož místní tabulky v Kraňsku mají býti slovinsko-německé. Ale týž bar. Schwarz nehnul dosud ani prstem, aby při- nutil německé obce v Kočevsku, by své čiste německé tabulky nahradily dvoujazyčňými I v tom se tedy jeví dvojí loket. Z Pešti, 6. listopadu. (P. Tománek v klášteře). Spišsk, bískup Parvy poslal suspendovaného vlasteneckého kaplana sloven- ského, P. Tománka, na návštěvu ke kapucinům v klášteře bešeňovském u Pešti. Bešeňovští ka- pucíni nejsou však maďaroni, nýbrž čistokrevní Maďaři, a proto, když k nim P. Tománek s do- peručením biskupovým zavítal, optali se biskupe dopisem, co vlastně Tománek spáchal, že m býti u nich uvězněn. Biskup odpověděl dle „Slo- venského Týžden.“, že Tománek není vla st ně suspendován, nýbrž že ho posílá do klá- štera jen proto, aby ho odstranil od slovenského národního hnutí. Současně se zavázal, že bude platiti klášteru za Tománka 100 K měsíčně. Ka pucíní na to P. Tománkovi oznámili, že ho v klá- štoře u sebe ponechají, ale ne jako věz né, nýbrž jako hosta. Biskupovi pak odpově děli, že poněvadž neběži o přestupek cirkevní, vatů.
Srba Schwarz P Tománek Maďar Tománek Lublaň Kraňsko Pešť
12 article
nýbrž politický, Tománka nebudou vězni a ponechají mu plnou svobodu. Svému provinci- álovi do Vídně psali, aby se ujal Tománkovy věci. P. Tománek sám proti bůskupově suspens podal do Říma protest. Tománkovi je teprve 30 let, ale za krátkou dobu svého kněžství je už na dvacátém místě, neboť biskup Parvy ho nepřetržitě převádí z jedné farnosti do druhé, aby nikde nemohl nabýti vlivu na osadníky. Ze Záhřeba, 5. listopadu. (Zápověď cy- rillice.) Vláda barona Raucha vydala naří- zení, jímž se pravoslavným duchovním, zastá vajícím katechetský úřad na středních školách v Chorvatsku, zakazuje, podpisovati se na vy- svědčeních cyrillským písmem. Ze Lvova, 5. listopadu. (Ke stykům rusko-polským.) Haličské listy polské, sle- dující bedlivě všechny události v království pol ském, zaznamenávají s úspokojením náhlé zru- šení Skallonova nařízení, jímž byly ve Varšavě uzavřeny soukromé střední školy polské. »Slow polsk.«, jež otiskuje důvody, kterými se gen.
Tománek Tománkův P Tománek Rauch Vídeň Řím Záhřeb Chorvatsko Lvov Varšava polo ský
13 article
Skallon řídil při zrušení svého zákazu, má však i jiné vysvětlení, které prý obdrželo z váž- ného pramene diplomatického. Dle této informace náhlé otevření polských škol na- chází se v těsném spojení se situací meziná- rodní. Poněvadž se zhoršil poměn mezi Ruskem a Rakouskem, petro- hradský kabinet uznal za nutno, varovati se dráždění Poláků v království; v diplomatických kruzích má se za to, že gen. Skallon se stane nyní kozlem odpuštění, klerý vezme na sebe hříchy ministra osvěty Schwarze a odstoupí. »St. pol.« dodává k této informaci: Ruskos ovšem neobává a nemusí obávati žádného zbroj- ného ruchu v Polsku, Ale jest třeba si připama- tovati, že v nynějším mezinárodním vyjednávání s Ruskem se zachází jako s »quantité negli geable« z toho důvodu, že vnitřní zmatky plynoucí odlud slabost nedovoluje mu vystoupiti rozhodně proti cizině. Za takových poměrů ne může Rusku býti lhosfejno, že neobratným jed náním v Polsku tamější obyvatelstvo se zbytečně dráždí.
Schwarz Rusko Rakousko Polsko
14 title
Politické zprávy zahraničné.
15 article V Praze, 7. listopadu.
V Praze, 7. listopadu. Blízký pád bar. Aerenihala. Sp. Z Bělehradu, 7. listopadu. (Zvl. tel. »N. L.«) Z Vídně bylo sem oznámeno, že císař František Josef se velmi zlobí na Aerenthala pro jeho bosenskou politiku, již říši uvedl do nejvyšších nepříjemnosti. Také dvorní kruhy vl- deňské dávaji Aerenthalovi vinu diplomatické porážky bar. Aerenthala, již Košut nenapraví bromadným odnětím srbským časopisům postovní dopravy. Bar. Aerenthalovi bylo přímo řečeno, že jeho skutek jest jediný svého druhu v ději- nách zmocnářství, ano v dějinách Evropy. Na- sledkem této nemilosti pád Aerenthalův je ne- vyhnutelný.
František Josef Košut Praha Bělehrad Vídeň Evropa
16 article
Bojovný austroslavísm. Po mohutném vzplanutí ruských sympaíi k Slovanům v posledních měsicích tyto dni po zoruje se jakési ochabnutí enebo spíše ruzpaky Ne na celé čáře, ale částečně. Příčina je v tom že někteří Rusové nedůvěřují Slovanům, zvlášto rakouským. Konáme svou povinnost, jestliže i o tomto faktu podáváme zprávu. V článku pod hořejším záhlavím, uveřejně- ném „Novým Vremenem“, píše pan dr. D.N Vergun: Ani tisícileté dějiny germanisace západnich Slovanů, ani statistika, ani obchodní zeměpis, ani zákony sociologie, ani smutná zkušennst vlastní politiky, žádné důvody soudnosti nejsou s to, aby vůdce rakouských Slovanů poučily, že Rakousko-Uhersko není slovanským státem. U Poláků pokrok slovanského uvědomění děje se nmnohem pomaleji, než bylo možno oče- kávati po strašných ranách, které jim zasazeny byly od Němců v Poznaňsku. Obraťme se k Čechům. Novoslovan Kr- mář nejednou prohlásil, že Češi musejí se sta- rati nejprvé o to, aby Rakousko bylo silné a n.o- hutné, a teprve v druhé řadě o jeho vnitřn pravdu. Dále jdou Slovinci a Chorvatě. Stě- pán Radič nedávno vydal knihu o „slovanske politice v habsburské monarchii“!. Dopovídaje t c0 zamlčuje Kramář, Štěpán Radič ve svém díle na místě Rakousko-Uherska zavádí „jinovýchod- ní spojené státy“, pod žezlem Habsburků. V tyt- státy zabírá vsocky země balkánského polo- ostrova, Cařihrad, Malou Asii, Palestýnu, Egypl. To na jihu. A na severu: sjednocené Polsko, Litvu, Kuronii, ano i celou Malou Rus „od Kar- pat po Kávkaz“. Podle chorvatského autora
Rus doktor Polák Němec Čecho Čech Slovinec Chorvata Radič Habsburk Kuronie Nová Vremen Rakousko Uhersko Poznaňsko Novoslovany Králové spojený stát Cařihrad Asie Polsko Litva Kara Slovan
17 article
Malá Rus přináleží k „Evropě“, a ne k Rusku. a proto jen ji odtrhnout od tatarské Moskovie Ejhle, to jsou sny austroslavismu. A jak se k tomu mají Slované balkánští? Ani oni se vždyeky neměli k austroslavismu tak záporně, jako v tomto těžkém okamžiku. U Srbů je celá škola učenců, hlásajících výhody, kterých by Srbové získali, kdyby byli sejdnocení pod ra- kouským žezlem. V samém Srbsku i tací mu- žové jako prof. Cvijič, Skerlié a j. pokládali za větší nebezpečí pro Srby „panrussism“, Gjehož nikdo nikdy nehlásal, jímž jen Němci Slovany straší), než austroslavism (jenž není fantomem nýbrž skutečným programem, ale pouze Slovanu a nikoli jejich hospodářů). Takové lidi možno najít i mezi Bulhary a to i v království, i v Ma kedonii. Bývalý předseda makedonského komi tétu v Sofij prof. Michajlovský prohlásil r. 1903 že Makedonie může býti spasena pouze Rakou skem, jež „zbudováno bohem proto, aby se ne- uskutečnil sen Puškinův o splynutí slovanskýeh potoků do ruského moře. Takové jsou — pokračuje pan Vergun — idecvé základy austroslavismu. Nyní zas vymý šlejí nový slovanský spisovný jazyk: rak. -uher konsul v Bitolii na rozkaz své vlády skládá gram- matiku „makedonského“ jazyka. S „bosenským“ se to nezdařilo, snad to půjde s „makedon- ským“. A za rok za dvě léta bude učiněn nový pokus o jazyk „bosenský“. Autority „dvorských Slovanů“ ve Vídni dají „makedonskému“ jazyku sankci právě tak, jako ji dal prof. Jagič „bo senskému, Miklošič „rutenskému“ a Kopitaro- netice Vuka Klaradžice. Pisatel dává Slovanům na ruku, aby se o své osudy starali samí bez Ruska, když je imm Rusko na celé čáře nemilé a nepohodlné.
Slovan Srba profesor Cvijič Skerlié Němec Bulhar Michajlovský Puškinův Vergun Jagič Miklošič Evropa Rusko Srbsko Ma Makedonie Vídeň
18 article
Nová aféra v Carablance Poplach způsobený novým konflektem fran- couzsko německým se uklidňuje a nastává vy jasněnější nálada, neboť lze očekávati vy rovnání aféry po dobrém, Očekávají se ještě dokumenty o vyšetření události v Casa- blance, zejména zpráva policejního komisaře Baldy. Po prozkoumání spisů bude spor vyřízen za známých již podminek. Francie vysloví po- litování nad útokem na německéh konsula. Německo projeví politování nad ne- korektním jednáním konsulový m. Potom bude jednáno o sestavení haagského roz- hodčího soudu, jemuž bude aféra předložena. Oficiosní článek »Köln. Zig « o sporu ně- mecko-francouzském praví, že jestli věc ostává spornou a má býti rozluštěna rozhodčím sou- dem, nenásleduje z toho ještě, že Německo uznává přehmat svého konsula. Německo neklade podmínky, jež by se nedaly srovnati s důstojností tak velkého národa, jako je Francie, což vysvítá z toto, že Německo ne- váhá samo vysloviti své politování nad aférou. »Köln Zig« souhlasí s míněním jistého fran- couzského listu, klerý prohlásil, že domněnka srážky Francie a Německa pro přihodu casa- blanskou je něčím tak monstrosním zbrklým, že se to příčí rozumu. Francouz- ský lid jako Německo je vzdálen dobrodružné politiky a bude se srdečně těšiti z mírumilov ného rozřešení afáry. Z Pafiže se oznamuje, že vyslane Cambon našel cestu k upravení konfliktu.
Balda Köln Köln Zig Francouz Cambon Casa Francie Německo
19 article
Od něho očekává se zázračná formulka, kterou se odstraní spor a zaplaší nebezpečí, které vzniklo náhle z rvačky francouzkých vojáků německých konsulárních zřízenců v Casablance Cambonovi budou vděčni Francouzi i Němei. O napjeti francouzsko-německém byly do po- slední chvíle šířeny nejpošetilejší pověsti, jakoby již válečné nebezpečí bylo na obzoru. Formule Cambonova prý zní takto: »Obě vlády vyslovují své politování nad násilnými skutky k nimž došlo v Casablance mezi franeo uz skými vojáky a německými konsu- lárními agenty.« Po tomto moudrém roz- souzení bude věc odevzdána rozhodčímu soudu. Vyslanec Cambon měl 5. t. m. opěo delší rozmluvu se státním sekretářem Schoe- nem, jemuž vyslovil francouzské stanovisko. Schoen odvětil, že kníže Bülow ponecha si poslední rozhodnutí. Zdá se,že přes všechny dosavadní různosti názorů Ně- mecko přijme francouzskou for- muli. Německá vláda musí uznati, že Franci je nemožno provésti jakékohiy prohlášení, jež by bylo namířeno proti jednání francouzských dů- stojníkův a vojáků, poněvadž je jisto, že ně- mečtí důstojníci a vojáci v po dobném připadě by si zeela po- dobně počlna li. Do Paříže dušlo posladní znění německ formule, jež je následující:
Francouz Němei Cambonův Cambon Bülow Franek Casablanca Paříž Schoe francouzský fórummul
20 article
1. Německo a Francie společně litují události v Casablance. 2. Francie lituje, že byla porušena zásada konsulátní nedotknutelnosti. Ně- mecko vyslovuje politování, že jeho kon- sul jednal v nekorektní formě. Ze všeho lze souditi, že záležitost bude smírně vyřízena. Francouzské i německé listy píší mnohem klidněji. Většina pařížských listů je přesvědčena, že je zabezpečeno klid né rozřešení otázky casablaneké. Některé listy doznávají, že byly na omylu, když soudily, že německá vláda vytasila se s ostřej- šími požadavky teprve následkem poprasku, způ- sobeného clsařovým interviewem v »Daily Te- legraphu«. »Agence Havas« oznamuje: za včerejší návštěvy u francouzského velevyslance C am- bona prohlásil státní sekretář Schoen, že německá vláda přijímá sice franco uz- skou formuli, ale že by ráda připojila dva paragrafy, jež by tlumočily názory, již dříve projevené vládou německou. Měly by obsahovati výraz politování nad útokem na konsulátní prerogativu s výtkou zneužití prero- gativy německého konsula. Velevyslanec Ca m- bon odvětil, že by Francie nepřijala tyto oba dodatky. V rozmluvách bude pokračováno, ale dohodnutí nastane teprve z den nebo dva dny.
Havas Německo Francie Casablanca Velevyslanec Ca mbon Daily T
21 article Bryan o své porážce.
Bryan o své porážce. (Bryanův list. — Bryan senátorem. — Roosevelt presidentem university. — Zdvojnásobení socialistických hlasd. — Potiratel trustů. Nepříjemná pře- kvapení pro Evropu. — Vatikán plně spokoje n.) Při volbách do sněmovny poslanců ve Spo- jených státech zvítězil ve státech. Nebrasce Indianě Bryan a s ním rovněž podlehlý kandi- dát místopředsednictví Kern. Dle všeho budou oba státy těmi vysláni do spolkového senátu. Socialistických hlasů odevzdáno bylo tentokrát 750.000, tedy dvakrát tolik jako r. 1904. Taft vyjádřil se, že jest za to prý zodpověden »ob- chodní svět. Roosevelt prohlašuje úspěch Taftův za ví- tězství nad »zpátečnickým konservatismema nerozumným radikalismem«, úsudek, jenž sám nesnesl by věcné kritiky. Bryan uveřejnil list, jenž jest jaksi odpo- vědí na vítězství Taftovo. Projavuje v něm naději, že obyvatelstvo uzná potřebn reform v demokratickém smyslu.
Bryan Bryanův Kern Taft Roosevelt Taftův Evropa Vatikán spo Nebraska Indiana Bryan spolkový senát Potiratel trust
22 article
Uznává, že volebnl výbor demokratický učinil, co mohl. Byl-li zhoštěn zodpovědnosti president- ského úřadu, jest pro něj požehnáním. Bude na dále jako soukromník působiti na prospěch pohtického díla svého. Jest přesvědčen, že ta- rifní reforma i úprava otázky tru- stové budou musit záhy býti vy- řízeny. Roosevelt bude dle všeho zvolen presiden tem harvardské university. Brusselská »Etoile belge« diví se, jak některé velkokapitalistické kruhy evropské mohou jásati nad vítězstvím Taftovým, poněvadž evropským zájmům průmy- slovým bylo by právě prospělo vítězstvi Brya- novo, kterýž jest pro o prav dotvlé potírán trustů, pro sníženi cel a pro uzavření smluv. Za to vítězství Taftovo jest vítězstvím amerického imperialismu, kterýž zpo- sobí Evropě ještě nepříjemně překvapení. Za to jest plně s volbou Taftovou spoko- jen — Vatikán. Taft své doby vyjednával osobně ve Vatikáně v příčině klášterních škol na Fili- pinách a projevil nejlepší vůli vůči požadavkům římským. A to Vatikánu ku posouzení povahy a významu člověka — stačí-!
Roosevelt Taftův Taft Evropa Vatikán Fit
23 article Vilémova aféra a zdiskredi- tování sněmu německého.
Vilémova aféra a zdiskredi- tování sněmu německého. (Slabý a neschopný sněm. — Právo jme- novatí kancléře. — Změny ústavy. — Malé státy německé hlásí se o rovno- váhu s Pruskem. — Zajímavá konfi- skace. — Hovory císařovy o všem na světě. — Konservativní vůdce čte le- vity císaři. — Zajímavá odhalení a burské války.) Říšský sněm německý, kdež Bülow v úterý dotazy zodpovidá, upustil dle všeho již úplně od všech ráznějších kroků proti kancléři. Také od adresy k císaři, kterou dokonce i národní liberálové podle vůle svých spojenců konserva- tiveů zamítli. Jaký div, že »Berl. Tagblatt« píše: »Události těchto dnů dokázaly, že sněm není naprosto na výši situace a že nedovede učiniti mužné rozhod- nuti. Jest teď úkolem neodvislého tisku, po-
Vilémův Hovor Berl Prusko Tagblatt
24 article Dopis Pařížanky.
Dopis Pařížanky. S pohnutím čílám každý den v žurnáleeh o vzrušujících výjevech, jež se nyní odehrávají v Čechách a o vašich těžkých zápasech. Dřive než budeme mluviti o modách, chci vám říci milé čtenářky, jak zdc ve Francii s vámi citíme a s účaslanstvím sledujeme váš národní boj jenž musí skončiti vítězstvím národa tak stateč ného. Ženy však, jež mají úkol býti mužům útě chou a povzbuzovati je, nepřestanou ani v těž kých dobách mysliti na svoji krásu. Náhle do stavilo se chladno a počíná opravdová zimní sai- sona. Obloha sice zůstala modrá, ale cítíme, že léto již dávno minulo, zmizely květy, zmizely světlé oděvy a málem bylo by možno říci, že zmizely také ženy, poněvadž ty, které vycházejl na ulici, jsou celé zahaleny v kožešiny, takže sotva možno je poznati. Stalo se zvykem otáčeti štolu kolem krku a přebazovati jeden konec přes rameno, takže se zakrývá dolní čáást obličeje a poněvadž klobouky spadají hřunoko, je viděti jen omrzlý nosík a oči, někdy usměvavé, někdy zvědavé. Stačilo několik dní, aby se úplně změnil vzhled mody. Ukázaly se konečně hojně same- tové oděvy, těsné a přiléhavé. Přovládá nyní kostym tailleur a používá se ponejvíce sametu různých odstínů. Nenosí se již pruhované vzor- ky, byly příliš oblíbeny a právě proto se o nich upustilo; největší novinkou tohoto zimníhe obdobl jest klasická kostka. Má vždycky neutrál- ní tón na černou barvu: na příklad tmavozelená a černá, temně modrá a černá, bordeaux černá a jest velmi pravidelná, aby nepřipomínala švédskou kostku, která již velmi sevšedněla. Dbyčejné má dva čtvereční centimetry.
Pařížanka Čechy Francie
25 article
Používá se jí zejména také na úbor direc- toire. Empirová sukně jest přišita na živůtek ze skládaného černého bedvábného musselínu na prosvitajícím kostkovém vzorku. Malá vložka z bilého tylu přispívá k oživení fysiognomie. Žaket s krátkou tailli, jehož velmi dlouhé šos nejsou na předu sevřeny, ponechávajíce pas otovřený, svazuje se dole velkou stuhou. Ozdob né založení rukávu jest velmi velké, límec jes rovný a rozevirá se v předu na splývající kra- Tento oděv, zdobený stuhami z černého sa- tinu, nosi nyní skoro všechny Pařížanky s vel- kým kloboukem, jenž má za jedinou ozdobu černou lišči kožešinu, ovinutou kolem vršku. Velké klobouky nosi se všeobecně na jedné stra- ně poněkud nazvednuty, což se velmi dobře hodí k novému velmi hladkému účesu, o němž jsem se již podrobně zmínila v předešlém do- V kožešinách nastala přímo revoluce. Loni ještě nebylo nic tak oblíbeno a ceněno, jako bílá liška, ale sevšedněla příliš a napodobovala se tolik, že elegantní dámy od ní upustily. Lze ji spatřiti v nejlepší jakosti leda ještě na malých děvčatech a jejich svěžímu mládí také velmi sluší. Škoda, že upadl v nemilost a mízí také hranostaj. Byl přece tak krásný a všechny ženy milovaly tuto kožešinu, hodnou královen! Která z nás po ní netoužila, od nejbohatší, která no- sila hranostajový plášť až k nejskromnější, která si koupila aspoň hranostajnový nákrěník? Moda však promluvila a poslušné Pařížanky se sklo- nily, přijímajíce oddaně, k čemu jim radila. Nejeblíbenější kožešinou pro ulici jest nyní černá liška. Jest tak měkká a hebounká a má srst tak dlouhou, že se zvedá při ne menším dechnutí. Dělají se z ni velmi krásné sloly.a
27 article
pise. rukávníky velkolepé jak svými rozměry, tak i conou. Nalézáme ji rovněž, jak jsem se zml- nila, na kloboucích; je to nyní pravá manie. Pro večery a slavnosti bylo nutno nahraditi hra- nostaje kožešinou stejně drahocennou a přijala se činčila, dlouho již opomíjená, jež však ná- loží k nejvzácnějším kožešinám vůbec. Je tak něžná a tak rozkušně měkká! Na úbory velmi nádherné, jako na příklae svatební, doporučuje se garnitura z pruhů čin- čily. Vyjímá se překrásně, je-li oděv z hedváb ného sametu světlého odstínu. V tom připadě možno kombinovati štolu z téže kožešiny, neb menším nákladem lze opatřiti pouze činčilovou obrubu na štolu ze sametu stejného střibro- šedého odstínu jako kožešina. S činčilovou čap- kou, zdobenou velkou bílou aigrettou, jest to překrásná toiletta, která sluší stejně ženě mladé dámě pokročilejšího věku. Stejně jako se letos v létě hojně nosily oděvy z dvojí látky, jest velmi elegantní nosit sametový žaket na vlněnou sukni. Pařížská saisona se posud nedostala do plného proudu. Mnoho osob dlí ještě na venkově na honech a málokteří zahájili opět pravidelné přijímám. Ohlášeno však již několik velkých premier, ulice se oživují, na boulevardech nelze se dostati ku předu ani pěšky ani v povoze, v lesiku projíždí se stále více pánů i dam na koních, automobily supají silněji než jindy. Vše to je Paříž, která oživuje a probouzí se ke své- mu přepychovému životu, aby se po několik mě- síců zpíjela vším, co čini život šťastným. Povím přiležitostně více o tomto prostředi a sdělím vám, milé čtenářky, všechny zajímavé novinky- Magděleine Chaumont.
Paříž Magděleine Chaumont
28 article Maeterlinckův „Hodrý pták“.
Maeterlinckův „Hodrý pták“. „Modrý plák“ ve výpravě Moskevských uká zal se býti divem krásy, vrcholem režisérského důvtipu a posledním slovem techniky scénické V ruské žurnalistice i za hranicemi napsána o této premiéře taková spousta statí i podrobných článkův a úvah, že by vydaly na Ulustou knihu. Ale zarážel až nepoměr mezí tím, co psáno o technické stránce výpravy fantastické pohád- ky a co o díle Maeterlinekově sametném, o poe- tické pohádce, kterou belgický básník napsal již přede dvěma léty, o níž tolik zpráv bylo roz- šířeno po celém světě, ač v originále (francouz- ském) nebyla vůbec ještě vytištěna a jejíž scémí- cké vypravení autor nechtěl nikomu jinému svč- řiti, než právě Moskevským. Je pochopitelno, že tím živější byl zájem literárních kruhův o dílo samotné, když konečné vyšlo tiskem — v ruském překladě, v posledním svazku proslavených sborníků „Znanije vycházejíeteh v Petrohradě. Možno právem říe proslavených, neboť za nějakých osm leť svého vycházem tyto sborníky často již staly se lite- rární sensaci evropskou. Slávu jejich založilo po- slední drama Čechovovo „Višňový sad“ vyšlé v jejich prvním svazku a utvrdily ji nej- lepší práce Corkého i jeho družiny, v posled- ních letech pak ji udržovalo pravidelné spolu- pracevnictví L. Andrejeva. V tomto sborníku tedy vyšla dramatická báchorka Maeterlinekova a — zklamale všecko očekávání, zklamala tím nemilosrdněji, čím nadšenější byly zprávy o jejích moskevských zá- zracích. Literární kritik „Birževých Vědomostí“- petrohradských A. Izmajlo v byl první, který se odvážil podrobným rozborem ukázati celou jeje slabust, primitivnost její fabule a naivnos
Maeterlinckův Hodrý Čechovův L Andrejev Birževý Petrohrad
29 article
obsahovou a doložiti tak, že devět desetin ce- lého úspěchu patří hercům a režisérům „Uměle- ckého divadla“, sotva poslední desetina autoru samému. Uvodem ke svěmu zdreujícímu soudu připominá Izmajlov známou báchorku Anderse- novu, od něhož se Maeterlinek mnoho vypůjčil, o chlapci a králi bez šatů. Pouze onen naivní hoch odvážil se statečně říci, že je král nahý, zatím co všichni se přetvařovali a o překot tvr- dili, že vidí jeho krásné nové šaty, aby nebyli vyhlášení za hloupé. A teprve po statečném vý- roku chlapcově všichni prohlédli a pochopuli, že on jediný měl zdravý rozum. I ve vkusu lite- rárním a divadelním vládne hypnosa vkusu, jíž gros čtenářstva i diváctva podléhá, nedovedoue se povzněsti ke šťastné naivnosti chlapce z An- dersenovy pohádky. Maeterlinek jest arci Maeterlinck. Talenta- vaný člevěk nemůže prostě organicky naupsati věc nicotnou. Nelze proto ani o „Modrém pláku“ říci, že by to byla věc nicotná. Ale je to báchor- ka, dovozuje dále lzmajlov, do nemožnosti roz- vleklá, zkonstruovaná na ideovém podkladě na- prosto neoriginálním a v podrobnostech svých primitivně prostá. Má daleko do velikolepého, jímavě poetického Andersena, daleko do jeha milé naivnosti, do jeho rozkošných symbolů, do jeho přirozenosti a humoru. Pohádkářem třeba se naroditi, jako je třeba naroditi se poelou, dra- matikem, historikem. Děj báchorky Maeterlinckovy je takový: Dvě děti drvoštěpovy, probudivše se za jitra štědrého dne ve svojí bídné chatrči, vypraví se hledati „modrého ptáka“ sousedky stařenky, dobré víly Beriliony. Dostavše od dobré víly na cestu zázračný kámen diamantov,, bloudí děti po růzaých carstvech, skutečných i fantasti- ckých, wvítíce si jím na bludné pouti. Tou pro-
Anders Maeterlinck Andersen Maeterlinckův