3
masthead
8. listopadu 1908. Císlo 308.
4
article
Ruské pochybnosti o Bulharech.
Prohlášení Ferdinanda Koburského za krále
a bulharského knižectví za království stalo se
bez předchozího schválení Ruska. Ferdinand
Koburský nesvolil ani k tomu, aby po přání
Ruska prohlášení bulharské bylo odloženo
o měsíc, aby mělo jiné datum, než prohlášení
záboru bosensko-hercegovského a nevypadalo
jako jeho pendant. Tím je proliruská povaha
bulharského prohlášení zjištěna a proto upřímni
stoupenci Ruska v Bulharsku, mezi nimi n
prvém místě pan Danev, v národním sobrání
otevřeně odsuzují způsob, kterým prohlášení
za krále a království bylo učiněno.
Ale čin tento, jak dovozuje »Novoje
Vremja«, nebyl pouze opominntím Ruska,
nýbrž také prohřešením proti solidárnosti bal-
kánských národů a států, z jejichž kruhu tím
způsobem Bulharsko vystoupilo. To se pociťuje
i v Rusku, i mezí balkánskými Slovany, a —
jak praví jmenovaný list — Bulhaři nenašli
dosud ani slovička srdečného, aby tyto obavy
Slovanů rozptýlili. Z toho patrno, že Ferdinandu
Koburskému a těm, se kterými byl ve sroz-
umění, slo o to, aby bulharskou nezávislost
učinili nikoli novým rukojemstvím jednoty všech
nezávislých Slovanů, nýbrž jablkem nesváru,
zaraženým do slovanského těla hřebem.
Bojkot rakouského zboží v Solunu.
Bulhar
Ferdinand koburský
Danev
Rusko
Bulharsko
Novoj Vremja
5
article
Bojkot rakousko-uherského zboží v Solunu
ani dost málo nepřestal. Všechny protesty, které
rak.-uh. konsul Pára podal proli tomu valijovi
(místodržiteli), zůstaly bez úspěchu. Připluje-li
do solunského přístavu rakouská loď, musís
obrátit, jedva zakotvila. Že tu nejde o ma-
ličkost, vidno z toho, že jediný den 31. října,
z kterého tato zpráva pochází, bylo v Solunu
sedm rak.-uh. obchodních lodí vráceno. Boj-
kotu se zúčastňují i přístavní nakladači, kteti
jsou v Solunu většinou Židé. Jednotlivým
osobám nezbraňuje se z rak.-uh. lodí na břeh
vystoupiti, ale musejí za donešení zavazadel do
hotelu platit 20—30 franků Je-li osoba z rak-
uher. lodi vystouplá jiného původu, běda jí, je
také považována za přislušníka rak -uh. státus
všechno musí platiti desateronásobně. Do ob-
chodů rakousko-uherských občanů nikdo nesml
ani nohou vkročiti, ani do dilny. Na ulicích
stojí občanské stráže, jež muže, kteří by do
bojkotovaného obchodu vkročili, přepadají
zbíjejí, a po damách házejí houbami, namoče-
nými do inkoustu.
6
article
Těžké chvíle pana Ljapčeva.
S. Ze Solije, v listopadu.
(Pův. dopis »Nár. L.-)
Dnešní nálada bulharského veřejného mínění je
pesimistická. Záby uzrálo ovoce neprozřetelného jed-
nání bulharské vlády. Stalo se na vlas, co jsme
v »Nár. L.« dávno předvídali. Vláda, aby zastřela
své demagogické předvolební přehmaty, hleděla se
v Bulharsku zalíbiti hlučným zaklináním, že ani
stotinky Turecku za svou samostatnost platit ne-
bude. O východní dráze už ani slova slyšet nechtěla.
Pan Salabašev ještě tohoto týdne zvláštním přípisem
panu Fantovi, zástupci východních drah v Sofiji.
nervosně připomínal, že někdejší úřadníci společnosti
(na trati v Bulbarsku) nemohou reflektovat na žádný
plat ze státní bulharské pokladny, protože jejicí
úřadování je na vždy konec a nyní — ubohý pan
Ljapčev v cařihradské komisi trpělivě snáší přítom-
nost ředitele a podředitele téže dráhy! (Grossaa
Müllera) To znamená, že dnes zástupee Bulharska
i o té zabavené trati musí vyjednávat s Tureckém,
jež Bulharsku práva na ni nepřiznává.
Ljapčev
Salabašev
Fanta
Grossaa Müller
Solija
Bulharsko
Turecko
Sofija
východní dráha
7
article
Vláda se měla s Tureckem dohodnouti, dokud
byl čas. Turecko bylo by se obávalo bulharské mo-
bílisace a bylo by své požadavky zredukovalo na
míru nejmenšl. Dnes však, kdy ví, že velmoci nedo-
volí Bulharsku, aby válku vedlo, bude ve svých po-
žadavcích neskromnější. V caříhradské poradní ko-
misi Turecko má rozhodně převahu; poslalo doní
zkušené delegáty (tři, v čele s Kiamilem pašou, vy
školeným v řešení mezinárodních otázek), kteří do
záležitosti tribulu a vakufu jsou důkladně zasvěceni
a přizvalo si i znalce otázky východní dráhy (Grossa
a Müllera). A těmto odborníkům čelí pan Ljapčev.
nezkušený, seslabený kritickým stavem Bülharska
vyzbrojený pouze dobrou vůlí a nadšením svého
patr otismu.
Co pan Ljspčev domů přinese, dnes povědět ne-
umíme. Víme jen, že na jeho »armagany« (dary
z cesty) bulharský lid se netěší, protože ví, jaká
nálada panuje v Čařihradě a protože cítí železnou
ruku velmoci. Jaká ta nálada na Bosporu je, uká-
žeme citáty z dvou tureckých časopisů. »Tanin«,
orgán mladoturecké pravice, uznává, že Turecko je
bezmocno k převzetí Bosny a Hercegoviny a pre to
radí, aby Vysoká Porta vešla s Rakou-
skem v bližší svazek na umlčení Bul
harska. Noví spojenci by potom mohli poskyt-
nouti Srbsku kompensaci na východě.
»Tanin« vůbec odmítá každé dorozuměn
s Bulharskem. »Serve v Funun« soudí, že Bul-
barsko za náhlého vnuknutí a bez všestranného po-
souzení věcí si přisvojilo cizí práva, že však už po-
znalo svůj omyl tak, že už »svoje plachty stáhlo«a
že už upřímně touži po dohodě. Ale věc má svou
stinnou stránku: Bulharsko neví, kde vezme
peněz na zaplacení obnosů, které Tu-
recko po právu bude požadovat Nyní prý
Kiamil
Müller
Ljapčev
Ljspčev
Turecko
Bulharsko
Bospor
Bosna a Hercegovina
8
article
Bulharsku nikdo peněz nedá, protože tone ve vlast
ních dluzích, které nemůže platit.
Poslední obava tureckého věstníku je lichou.
Bulharsko je zemí bohatou a snadno unese několik
milionů za tribut. Ostatně hotovými platit nemusí —
může převzít část tureckých dluhů na sebe. O to,
jak Bulharsko peníze sežene, strachu není, jen o to
jde, kolik jich bude platit ! Dřív mohlo platit méně
Bulharská vláda je v tísni. Svou vlastní vinou.
Nechtěla platit ničeho a bude platít
mnoho. Svým příkrým stanoviskem chtěla uchlá
cholit veřejné mínění doma. Ani to se ji nepodařilo
předvídáme, že nespokojenost v Bulharsku velice
vzroste, až se pan Ljapčev z Cařihradu vrátí.
Ljapčev
Bulharsko
Cařihrad
9
article
Politické zprávy domácí.
V Praze, 7. listopadu. (Baron Richard
Bienerth,) jemuž uloženo seslaviti nové ra-
kouské ministerstvo, je 45 let stár. Narodil se
2. března 1863 ve Veroně jako syn sborového
velitele bar. Karla Bienertha, jenž měl za chot
dceru pověstného ryt. Ant. Schmerlinga. Bar
Richard Bienorth, ukončiv právnická studia
nabyv stupně doktorského, vstoupil r. 1884 d
státní služby u štyrského místodržitelstva a jak
vnuk Schmerlingův neobyčejně rychle postupo
val. R. 1886 byl ze Štyrska povolán do mini-
sterstva osvěty, kdež už r. 1897 obdržel hodnos-
dvorního rady, byl ředitelem presidlální kan
celáře a na to místapředsedou dolnorakouské
zemské školní rady. Když v září 1905 minist
osvěty dr. Hartel vystoupil z Gautschova kabi
netu, bar. Bienerth jmenován správcem minister
stva osvěty. V téže funkci setrval i v kabinetě
Hchenlohově v květnu 1906. Když pak 2.
června 1906 bar. Beck sestavil svůj „parla
mentní“ kabinet, svěřil v něm bar. Bienerthiovi
portefeuille ministerstva vnita, a poněvadž Bie-
nerth neměl poslaneckého mandátu, povolal jeh
do panské sněmovny. V Beckově kábinetě bar
Bienerth byl činným hilavně při opravě říšského
volebního řádu. l
. 1e
Baron
Bienerth
Schmerling
Bienorth
Schmerlingův
doktor
Hartel
Gautschův
Beck
Beckův
Praha
Verona
Bara
Štyrsko
panská sněmovna
10
article
V Praze, 7. listopadu. (Prosf. Spinčí
o poměru srbskonchorvatském.) Po-
slanec prof. Vjekoslav Spinčič obdržel ke
svým nedávným 60. narozeninám množství pro-
jevů sympatií ze všech slovanských zemí. Za po-
zdravy ty děkuje obšírným listem, uveřejněným
ve všech jihoslovanských listech. V něm vzpo-
míná svých dávných přátelských styků s náno-
dem českým a zvláště s českou delegací na řiš-
ské radě; vzdává díky bratrskému národu slo
vinskému, který mu v okrese koperském svěři
první poslanecký mandát pro sněm istrijský
zvláště vřele však promlouvá o poměru srbsko
chorvatském. Připomenuv, že ho došly pozdrav
né listy i z Bosny a od Srbů z různých koru-
ních zemí, praví: Jsme jednoho jazyka s dvěma
názvy. Máme společné dějiny. Pospolu bydlím
v různých korunních zeníích, tu ve většině
jedni, tam druzí. Mé dávné přesvědčení je, ž
se nesmíme jední vynášeti nad druhé, že bra-
trsky máme kráčeti a postupovati, neboť jen tak
se ubráníme zvláště dvěma hlavním nepřátelům
(Němcům a Maďarům), kteří se sice nenávidí n
smrt, ale oba by nás, Chorvaty i Srby, rádi zi-
skali pro své cíle, ovšem jen proto, aby nán
potom zničili naši společnost domovinu.
profesor
Spinčič
Srba
Němec
Maďar
Chorvat
Praha
Bosna
11
article
Hlas zkušeného, poctivého jihoslovanského
pracovníka je tím významnější v tuto dobu, kdy
nepřátelé Slovanstva v obou dílech soustát
babsburského rádi by použíli annexe okupova
ných zemí k novému rozeštvání Srbů a Chor
Z Lublaně, 5. listop. (Stihání slovinskéh
jazyka.) V Kraňsku slovinské obce odstraňují šma-
hem dvoujanyčné místní tabulky a nahražují je
tabulkami jen slovinskými. Zemský presiden
bar. Schwarz stihá proto, ovšem dosuo
marně, slovinské obce, poukazuje na jakýsi zá
kon o sčítání lidu, dle něhož místní tabulky
v Kraňsku mají býti slovinsko-německé. Ale týž
bar. Schwarz nehnul dosud ani prstem, aby při-
nutil německé obce v Kočevsku, by své čiste
německé tabulky nahradily dvoujazyčňými
I v tom se tedy jeví dvojí loket.
Z Pešti, 6. listopadu. (P. Tománek
v klášteře). Spišsk, bískup Parvy poslal
suspendovaného vlasteneckého kaplana sloven-
ského, P. Tománka, na návštěvu ke kapucinům
v klášteře bešeňovském u Pešti. Bešeňovští ka-
pucíni nejsou však maďaroni, nýbrž čistokrevní
Maďaři, a proto, když k nim P. Tománek s do-
peručením biskupovým zavítal, optali se biskupe
dopisem, co vlastně Tománek spáchal, že m
býti u nich uvězněn. Biskup odpověděl dle „Slo-
venského Týžden.“, že Tománek není vla st
ně suspendován, nýbrž že ho posílá do klá-
štera jen proto, aby ho odstranil od slovenského
národního hnutí. Současně se zavázal, že bude
platiti klášteru za Tománka 100 K měsíčně. Ka
pucíní na to P. Tománkovi oznámili, že ho v klá-
štoře u sebe ponechají, ale ne jako věz né,
nýbrž jako hosta. Biskupovi pak odpově
děli, že poněvadž neběži o přestupek cirkevní,
vatů.
Srba
Schwarz
P Tománek
Maďar
Tománek
Lublaň
Kraňsko
Pešť
12
article
nýbrž politický, Tománka nebudou vězni
a ponechají mu plnou svobodu. Svému provinci-
álovi do Vídně psali, aby se ujal Tománkovy
věci. P. Tománek sám proti bůskupově suspens
podal do Říma protest. Tománkovi je teprve 30
let, ale za krátkou dobu svého kněžství je už
na dvacátém místě, neboť biskup Parvy ho
nepřetržitě převádí z jedné farnosti do druhé,
aby nikde nemohl nabýti vlivu na osadníky.
Ze Záhřeba, 5. listopadu. (Zápověď cy-
rillice.) Vláda barona Raucha vydala naří-
zení, jímž se pravoslavným duchovním, zastá
vajícím katechetský úřad na středních školách
v Chorvatsku, zakazuje, podpisovati se na vy-
svědčeních cyrillským písmem.
Ze Lvova, 5. listopadu. (Ke stykům
rusko-polským.) Haličské listy polské, sle-
dující bedlivě všechny události v království pol
ském, zaznamenávají s úspokojením náhlé zru-
šení Skallonova nařízení, jímž byly ve Varšavě
uzavřeny soukromé střední školy polské. »Slow
polsk.«, jež otiskuje důvody, kterými se gen.
Tománek
Tománkův
P Tománek
Rauch
Vídeň
Řím
Záhřeb
Chorvatsko
Lvov
Varšava
polo ský
13
article
Skallon řídil při zrušení svého zákazu, má však
i jiné vysvětlení, které prý obdrželo z váž-
ného pramene diplomatického. Dle
této informace náhlé otevření polských škol na-
chází se v těsném spojení se situací meziná-
rodní. Poněvadž se zhoršil poměn
mezi Ruskem a Rakouskem, petro-
hradský kabinet uznal za nutno, varovati se
dráždění Poláků v království; v diplomatických
kruzích má se za to, že gen. Skallon se stane
nyní kozlem odpuštění, klerý vezme na sebe
hříchy ministra osvěty Schwarze a odstoupí.
»St. pol.« dodává k této informaci: Ruskos
ovšem neobává a nemusí obávati žádného zbroj-
ného ruchu v Polsku, Ale jest třeba si připama-
tovati, že v nynějším mezinárodním vyjednávání
s Ruskem se zachází jako s »quantité negli
geable« z toho důvodu, že vnitřní zmatky
plynoucí odlud slabost nedovoluje mu vystoupiti
rozhodně proti cizině. Za takových poměrů ne
může Rusku býti lhosfejno, že neobratným jed
náním v Polsku tamější obyvatelstvo se zbytečně
dráždí.
Schwarz
Rusko
Rakousko
Polsko
14
title
Politické zprávy zahraničné.
15
article
V Praze, 7. listopadu.
V Praze, 7. listopadu.
Blízký pád bar. Aerenihala.
Sp. Z Bělehradu, 7. listopadu. (Zvl. tel.
»N. L.«) Z Vídně bylo sem oznámeno, že císař
František Josef se velmi zlobí na Aerenthala
pro jeho bosenskou politiku, již říši uvedl do
nejvyšších nepříjemnosti. Také dvorní kruhy vl-
deňské dávaji Aerenthalovi vinu diplomatické
porážky bar. Aerenthala, již Košut nenapraví
bromadným odnětím srbským časopisům postovní
dopravy. Bar. Aerenthalovi bylo přímo řečeno,
že jeho skutek jest jediný svého druhu v ději-
nách zmocnářství, ano v dějinách Evropy. Na-
sledkem této nemilosti pád Aerenthalův je ne-
vyhnutelný.
František Josef
Košut
Praha
Bělehrad
Vídeň
Evropa
16
article
Bojovný austroslavísm.
Po mohutném vzplanutí ruských sympaíi
k Slovanům v posledních měsicích tyto dni po
zoruje se jakési ochabnutí enebo spíše ruzpaky
Ne na celé čáře, ale částečně. Příčina je v tom
že někteří Rusové nedůvěřují Slovanům, zvlášto
rakouským. Konáme svou povinnost, jestliže
i o tomto faktu podáváme zprávu.
V článku pod hořejším záhlavím, uveřejně-
ném „Novým Vremenem“, píše pan dr. D.N
Vergun:
Ani tisícileté dějiny germanisace západnich
Slovanů, ani statistika, ani obchodní zeměpis,
ani zákony sociologie, ani smutná zkušennst
vlastní politiky, žádné důvody soudnosti nejsou
s to, aby vůdce rakouských Slovanů poučily, že
Rakousko-Uhersko není slovanským státem.
U Poláků pokrok slovanského uvědomění
děje se nmnohem pomaleji, než bylo možno oče-
kávati po strašných ranách, které jim zasazeny
byly od Němců v Poznaňsku.
Obraťme se k Čechům. Novoslovan Kr-
mář nejednou prohlásil, že Češi musejí se sta-
rati nejprvé o to, aby Rakousko bylo silné a n.o-
hutné, a teprve v druhé řadě o jeho vnitřn
pravdu.
Dále jdou Slovinci a Chorvatě. Stě-
pán Radič nedávno vydal knihu o „slovanske
politice v habsburské monarchii“!. Dopovídaje t
c0 zamlčuje Kramář, Štěpán Radič ve svém díle
na místě Rakousko-Uherska zavádí „jinovýchod-
ní spojené státy“, pod žezlem Habsburků. V tyt-
státy zabírá vsocky země balkánského polo-
ostrova, Cařihrad, Malou Asii, Palestýnu, Egypl.
To na jihu. A na severu: sjednocené Polsko,
Litvu, Kuronii, ano i celou Malou Rus „od Kar-
pat po Kávkaz“. Podle chorvatského autora
Rus
doktor
Polák
Němec
Čecho
Čech
Slovinec
Chorvata
Radič
Habsburk
Kuronie
Nová Vremen
Rakousko
Uhersko
Poznaňsko
Novoslovany Králové
spojený stát
Cařihrad
Asie
Polsko
Litva
Kara
Slovan
17
article
Malá Rus přináleží k „Evropě“, a ne k Rusku.
a proto jen ji odtrhnout od tatarské Moskovie
Ejhle, to jsou sny austroslavismu. A jak
se k tomu mají Slované balkánští? Ani oni se
vždyeky neměli k austroslavismu tak záporně,
jako v tomto těžkém okamžiku. U Srbů je celá
škola učenců, hlásajících výhody, kterých by
Srbové získali, kdyby byli sejdnocení pod ra-
kouským žezlem. V samém Srbsku i tací mu-
žové jako prof. Cvijič, Skerlié a j. pokládali za
větší nebezpečí pro Srby „panrussism“, Gjehož
nikdo nikdy nehlásal, jímž jen Němci Slovany
straší), než austroslavism (jenž není fantomem
nýbrž skutečným programem, ale pouze Slovanu
a nikoli jejich hospodářů). Takové lidi možno
najít i mezi Bulhary a to i v království, i v Ma
kedonii. Bývalý předseda makedonského komi
tétu v Sofij prof. Michajlovský prohlásil r. 1903
že Makedonie může býti spasena pouze Rakou
skem, jež „zbudováno bohem proto, aby se ne-
uskutečnil sen Puškinův o splynutí slovanskýeh
potoků do ruského moře.
Takové jsou — pokračuje pan Vergun —
idecvé základy austroslavismu. Nyní zas vymý
šlejí nový slovanský spisovný jazyk: rak. -uher
konsul v Bitolii na rozkaz své vlády skládá gram-
matiku „makedonského“ jazyka. S „bosenským“
se to nezdařilo, snad to půjde s „makedon-
ským“. A za rok za dvě léta bude učiněn nový
pokus o jazyk „bosenský“. Autority „dvorských
Slovanů“ ve Vídni dají „makedonskému“ jazyku
sankci právě tak, jako ji dal prof. Jagič „bo
senskému, Miklošič „rutenskému“ a Kopitaro-
netice Vuka Klaradžice.
Pisatel dává Slovanům na ruku, aby se
o své osudy starali samí bez Ruska, když je imm
Rusko na celé čáře nemilé a nepohodlné.
Slovan
Srba
profesor
Cvijič
Skerlié
Němec
Bulhar
Michajlovský
Puškinův
Vergun
Jagič
Miklošič
Evropa
Rusko
Srbsko
Ma
Makedonie
Vídeň
18
article
Nová aféra v Carablance
Poplach způsobený novým konflektem fran-
couzsko německým se uklidňuje a nastává vy
jasněnější nálada, neboť lze očekávati vy
rovnání aféry po dobrém, Očekávají
se ještě dokumenty o vyšetření události v Casa-
blance, zejména zpráva policejního komisaře
Baldy. Po prozkoumání spisů bude spor vyřízen
za známých již podminek. Francie vysloví po-
litování nad útokem na německéh
konsula. Německo projeví politování nad ne-
korektním jednáním konsulový m.
Potom bude jednáno o sestavení haagského roz-
hodčího soudu, jemuž bude aféra předložena.
Oficiosní článek »Köln. Zig « o sporu ně-
mecko-francouzském praví, že jestli věc ostává
spornou a má býti rozluštěna rozhodčím sou-
dem, nenásleduje z toho ještě, že Německo
uznává přehmat svého konsula.
Německo neklade podmínky, jež by se nedaly
srovnati s důstojností tak velkého národa, jako
je Francie, což vysvítá z toto, že Německo ne-
váhá samo vysloviti své politování nad aférou.
»Köln Zig« souhlasí s míněním jistého fran-
couzského listu, klerý prohlásil, že domněnka
srážky Francie a Německa pro přihodu casa-
blanskou je něčím tak monstrosním
zbrklým, že se to příčí rozumu. Francouz-
ský lid jako Německo je vzdálen dobrodružné
politiky a bude se srdečně těšiti z mírumilov
ného rozřešení afáry.
Z Pafiže se oznamuje, že vyslane
Cambon našel cestu k upravení konfliktu.
Balda
Köln
Köln Zig
Francouz
Cambon
Casa
Francie
Německo
19
article
Od něho očekává se zázračná formulka, kterou
se odstraní spor a zaplaší nebezpečí, které
vzniklo náhle z rvačky francouzkých vojáků
německých konsulárních zřízenců v Casablance
Cambonovi budou vděčni Francouzi i Němei.
O napjeti francouzsko-německém byly do po-
slední chvíle šířeny nejpošetilejší pověsti, jakoby
již válečné nebezpečí bylo na obzoru. Formule
Cambonova prý zní takto: »Obě vlády vyslovují
své politování nad násilnými skutky
k nimž došlo v Casablance mezi franeo uz
skými vojáky a německými konsu-
lárními agenty.« Po tomto moudrém roz-
souzení bude věc odevzdána rozhodčímu soudu.
Vyslanec Cambon měl 5. t. m. opěo
delší rozmluvu se státním sekretářem Schoe-
nem, jemuž vyslovil francouzské stanovisko.
Schoen odvětil, že kníže Bülow ponecha
si poslední rozhodnutí. Zdá se,že
přes všechny dosavadní různosti názorů Ně-
mecko přijme francouzskou for-
muli. Německá vláda musí uznati, že Franci
je nemožno provésti jakékohiy prohlášení, jež by
bylo namířeno proti jednání francouzských dů-
stojníkův a vojáků, poněvadž je jisto, že ně-
mečtí důstojníci a vojáci v po
dobném připadě by si zeela po-
dobně počlna li.
Do Paříže dušlo posladní znění německ
formule, jež je následující:
Francouz
Němei
Cambonův
Cambon
Bülow
Franek
Casablanca
Paříž
Schoe
francouzský fórummul
20
article
1. Německo a Francie společně
litují události v Casablance. 2.
Francie lituje, že byla porušena zásada
konsulátní nedotknutelnosti. Ně-
mecko vyslovuje politování, že jeho kon-
sul jednal v nekorektní formě.
Ze všeho lze souditi, že záležitost bude
smírně vyřízena. Francouzské i německé listy
píší mnohem klidněji. Většina pařížských listů je
přesvědčena, že je zabezpečeno klid né
rozřešení otázky casablaneké.
Některé listy doznávají, že byly na omylu, když
soudily, že německá vláda vytasila se s ostřej-
šími požadavky teprve následkem poprasku, způ-
sobeného clsařovým interviewem v »Daily Te-
legraphu«.
»Agence Havas« oznamuje: za včerejší
návštěvy u francouzského velevyslance C am-
bona prohlásil státní sekretář Schoen, že
německá vláda přijímá sice franco uz-
skou formuli, ale že by ráda připojila
dva paragrafy, jež by tlumočily názory,
již dříve projevené vládou německou. Měly by
obsahovati výraz politování nad útokem na
konsulátní prerogativu s výtkou zneužití prero-
gativy německého konsula. Velevyslanec Ca m-
bon odvětil, že by Francie nepřijala
tyto oba dodatky. V rozmluvách bude
pokračováno, ale dohodnutí nastane teprve z
den nebo dva dny.
Havas
Německo
Francie
Casablanca
Velevyslanec Ca mbon
Daily T
21
article
Bryan o své porážce.
Bryan o své porážce.
(Bryanův list. — Bryan senátorem. —
Roosevelt presidentem university. —
Zdvojnásobení socialistických hlasd.
— Potiratel trustů. Nepříjemná pře-
kvapení pro Evropu. — Vatikán plně
spokoje n.)
Při volbách do sněmovny poslanců ve Spo-
jených státech zvítězil ve státech. Nebrasce
Indianě Bryan a s ním rovněž podlehlý kandi-
dát místopředsednictví Kern. Dle všeho budou
oba státy těmi vysláni do spolkového senátu.
Socialistických hlasů odevzdáno bylo tentokrát
750.000, tedy dvakrát tolik jako r. 1904. Taft
vyjádřil se, že jest za to prý zodpověden »ob-
chodní svět.
Roosevelt prohlašuje úspěch Taftův za ví-
tězství nad »zpátečnickým konservatismema
nerozumným radikalismem«, úsudek, jenž sám
nesnesl by věcné kritiky.
Bryan uveřejnil list, jenž jest jaksi odpo-
vědí na vítězství Taftovo. Projavuje v něm
naději, že obyvatelstvo uzná potřebn
reform v demokratickém smyslu.
Bryan
Bryanův
Kern
Taft
Roosevelt
Taftův
Evropa
Vatikán
spo
Nebraska Indiana Bryan
spolkový senát
Potiratel trust
22
article
Uznává, že volebnl výbor demokratický učinil,
co mohl. Byl-li zhoštěn zodpovědnosti president-
ského úřadu, jest pro něj požehnáním. Bude
na dále jako soukromník působiti na prospěch
pohtického díla svého. Jest přesvědčen, že ta-
rifní reforma i úprava otázky tru-
stové budou musit záhy býti vy-
řízeny.
Roosevelt bude dle všeho zvolen presiden
tem harvardské university. Brusselská »Etoile
belge« diví se, jak některé velkokapitalistické
kruhy evropské mohou jásati nad vítězstvím
Taftovým, poněvadž evropským zájmům průmy-
slovým bylo by právě prospělo vítězstvi Brya-
novo, kterýž jest pro o prav dotvlé potírán
trustů, pro sníženi cel a pro uzavření
smluv. Za to vítězství Taftovo jest vítězstvím
amerického imperialismu, kterýž zpo-
sobí Evropě ještě nepříjemně překvapení.
Za to jest plně s volbou Taftovou spoko-
jen — Vatikán. Taft své doby vyjednával osobně
ve Vatikáně v příčině klášterních škol na Fili-
pinách a projevil nejlepší vůli vůči požadavkům
římským. A to Vatikánu ku posouzení povahy
a významu člověka — stačí-!
Roosevelt
Taftův
Taft
Evropa
Vatikán
Fit
23
article
Vilémova aféra a zdiskredi-
tování sněmu německého.
Vilémova aféra a zdiskredi-
tování sněmu německého.
(Slabý a neschopný sněm. — Právo jme-
novatí kancléře. — Změny ústavy. —
Malé státy německé hlásí se o rovno-
váhu s Pruskem. — Zajímavá konfi-
skace. — Hovory císařovy o všem na
světě. — Konservativní vůdce čte le-
vity císaři. — Zajímavá odhalení a
burské války.)
Říšský sněm německý, kdež Bülow v úterý
dotazy zodpovidá, upustil dle všeho již úplně
od všech ráznějších kroků proti kancléři. Také
od adresy k císaři, kterou dokonce i národní
liberálové podle vůle svých spojenců konserva-
tiveů zamítli. Jaký div, že »Berl. Tagblatt«
píše: »Události těchto dnů dokázaly, že sněm
není naprosto na výši situace a že
nedovede učiniti mužné rozhod-
nuti. Jest teď úkolem neodvislého tisku, po-
Vilémův
Hovor
Berl
Prusko
Tagblatt
24
article
Dopis Pařížanky.
Dopis Pařížanky.
S pohnutím čílám každý den v žurnáleeh
o vzrušujících výjevech, jež se nyní odehrávají
v Čechách a o vašich těžkých zápasech. Dřive
než budeme mluviti o modách, chci vám říci
milé čtenářky, jak zdc ve Francii s vámi citíme
a s účaslanstvím sledujeme váš národní boj
jenž musí skončiti vítězstvím národa tak stateč
ného.
Ženy však, jež mají úkol býti mužům útě
chou a povzbuzovati je, nepřestanou ani v těž
kých dobách mysliti na svoji krásu. Náhle do
stavilo se chladno a počíná opravdová zimní sai-
sona. Obloha sice zůstala modrá, ale cítíme, že
léto již dávno minulo, zmizely květy, zmizely
světlé oděvy a málem bylo by možno říci, že
zmizely také ženy, poněvadž ty, které vycházejl
na ulici, jsou celé zahaleny v kožešiny, takže
sotva možno je poznati. Stalo se zvykem otáčeti
štolu kolem krku a přebazovati jeden konec přes
rameno, takže se zakrývá dolní čáást obličeje a
poněvadž klobouky spadají hřunoko, je viděti
jen omrzlý nosík a oči, někdy usměvavé, někdy
zvědavé.
Stačilo několik dní, aby se úplně změnil
vzhled mody. Ukázaly se konečně hojně same-
tové oděvy, těsné a přiléhavé. Přovládá nyní
kostym tailleur a používá se ponejvíce sametu
různých odstínů. Nenosí se již pruhované vzor-
ky, byly příliš oblíbeny a právě proto se o
nich upustilo; největší novinkou tohoto zimníhe
obdobl jest klasická kostka. Má vždycky neutrál-
ní tón na černou barvu: na příklad tmavozelená
a černá, temně modrá a černá, bordeaux
černá a jest velmi pravidelná, aby nepřipomínala
švédskou kostku, která již velmi sevšedněla.
Dbyčejné má dva čtvereční centimetry.
Pařížanka
Čechy
Francie
25
article
Používá se jí zejména také na úbor direc-
toire. Empirová sukně jest přišita na živůtek ze
skládaného černého bedvábného musselínu na
prosvitajícím kostkovém vzorku. Malá vložka
z bilého tylu přispívá k oživení fysiognomie.
Žaket s krátkou tailli, jehož velmi dlouhé šos
nejsou na předu sevřeny, ponechávajíce pas
otovřený, svazuje se dole velkou stuhou. Ozdob
né založení rukávu jest velmi velké, límec jes
rovný a rozevirá se v předu na splývající kra-
Tento oděv, zdobený stuhami z černého sa-
tinu, nosi nyní skoro všechny Pařížanky s vel-
kým kloboukem, jenž má za jedinou ozdobu
černou lišči kožešinu, ovinutou kolem vršku.
Velké klobouky nosi se všeobecně na jedné stra-
ně poněkud nazvednuty, což se velmi dobře
hodí k novému velmi hladkému účesu, o němž
jsem se již podrobně zmínila v předešlém do-
V kožešinách nastala přímo revoluce. Loni
ještě nebylo nic tak oblíbeno a ceněno, jako
bílá liška, ale sevšedněla příliš a napodobovala
se tolik, že elegantní dámy od ní upustily. Lze
ji spatřiti v nejlepší jakosti leda ještě na malých
děvčatech a jejich svěžímu mládí také velmi
sluší. Škoda, že upadl v nemilost a mízí také
hranostaj. Byl přece tak krásný a všechny ženy
milovaly tuto kožešinu, hodnou královen! Která
z nás po ní netoužila, od nejbohatší, která no-
sila hranostajový plášť až k nejskromnější, která
si koupila aspoň hranostajnový nákrěník? Moda
však promluvila a poslušné Pařížanky se sklo-
nily, přijímajíce oddaně, k čemu jim radila.
Nejeblíbenější kožešinou pro ulici jest nyní
černá liška. Jest tak měkká a hebounká a má
srst tak dlouhou, že se zvedá při ne menším
dechnutí. Dělají se z ni velmi krásné sloly.a
27
article
pise.
rukávníky velkolepé jak svými rozměry, tak
i conou. Nalézáme ji rovněž, jak jsem se zml-
nila, na kloboucích; je to nyní pravá manie.
Pro večery a slavnosti bylo nutno nahraditi hra-
nostaje kožešinou stejně drahocennou a přijala
se činčila, dlouho již opomíjená, jež však ná-
loží k nejvzácnějším kožešinám vůbec. Je tak
něžná a tak rozkušně měkká!
Na úbory velmi nádherné, jako na příklae
svatební, doporučuje se garnitura z pruhů čin-
čily. Vyjímá se překrásně, je-li oděv z hedváb
ného sametu světlého odstínu. V tom připadě
možno kombinovati štolu z téže kožešiny, neb
menším nákladem lze opatřiti pouze činčilovou
obrubu na štolu ze sametu stejného střibro-
šedého odstínu jako kožešina. S činčilovou čap-
kou, zdobenou velkou bílou aigrettou, jest to
překrásná toiletta, která sluší stejně ženě mladé
dámě pokročilejšího věku.
Stejně jako se letos v létě hojně nosily
oděvy z dvojí látky, jest velmi elegantní nosit
sametový žaket na vlněnou sukni.
Pařížská saisona se posud nedostala do
plného proudu. Mnoho osob dlí ještě na venkově
na honech a málokteří zahájili opět pravidelné
přijímám. Ohlášeno však již několik velkých
premier, ulice se oživují, na boulevardech nelze
se dostati ku předu ani pěšky ani v povoze,
v lesiku projíždí se stále více pánů i dam na
koních, automobily supají silněji než jindy. Vše
to je Paříž, která oživuje a probouzí se ke své-
mu přepychovému životu, aby se po několik mě-
síců zpíjela vším, co čini život šťastným. Povím
přiležitostně více o tomto prostředi a sdělím
vám, milé čtenářky, všechny zajímavé novinky-
Magděleine Chaumont.
Paříž
Magděleine Chaumont
28
article
Maeterlinckův „Hodrý pták“.
Maeterlinckův „Hodrý pták“.
„Modrý plák“ ve výpravě Moskevských uká
zal se býti divem krásy, vrcholem režisérského
důvtipu a posledním slovem techniky scénické
V ruské žurnalistice i za hranicemi napsána o
této premiéře taková spousta statí i podrobných
článkův a úvah, že by vydaly na Ulustou knihu.
Ale zarážel až nepoměr mezí tím, co psáno
o technické stránce výpravy fantastické pohád-
ky a co o díle Maeterlinekově sametném, o poe-
tické pohádce, kterou belgický básník napsal
již přede dvěma léty, o níž tolik zpráv bylo roz-
šířeno po celém světě, ač v originále (francouz-
ském) nebyla vůbec ještě vytištěna a jejíž scémí-
cké vypravení autor nechtěl nikomu jinému svč-
řiti, než právě Moskevským.
Je pochopitelno, že tím živější byl zájem
literárních kruhův o dílo samotné, když konečné
vyšlo tiskem — v ruském překladě, v posledním
svazku proslavených sborníků „Znanije
vycházejíeteh v Petrohradě. Možno právem říe
proslavených, neboť za nějakých osm leť svého
vycházem tyto sborníky často již staly se lite-
rární sensaci evropskou. Slávu jejich založilo po-
slední drama Čechovovo „Višňový sad“
vyšlé v jejich prvním svazku a utvrdily ji nej-
lepší práce Corkého i jeho družiny, v posled-
ních letech pak ji udržovalo pravidelné spolu-
pracevnictví L. Andrejeva.
V tomto sborníku tedy vyšla dramatická
báchorka Maeterlinekova a — zklamale všecko
očekávání, zklamala tím nemilosrdněji, čím
nadšenější byly zprávy o jejích moskevských zá-
zracích. Literární kritik „Birževých Vědomostí“-
petrohradských A. Izmajlo v byl první, který
se odvážil podrobným rozborem ukázati celou
jeje slabust, primitivnost její fabule a naivnos
Maeterlinckův
Hodrý
Čechovův
L Andrejev
Birževý
Petrohrad
29
article
obsahovou a doložiti tak, že devět desetin ce-
lého úspěchu patří hercům a režisérům „Uměle-
ckého divadla“, sotva poslední desetina autoru
samému. Uvodem ke svěmu zdreujícímu soudu
připominá Izmajlov známou báchorku Anderse-
novu, od něhož se Maeterlinek mnoho vypůjčil,
o chlapci a králi bez šatů. Pouze onen naivní
hoch odvážil se statečně říci, že je král nahý,
zatím co všichni se přetvařovali a o překot tvr-
dili, že vidí jeho krásné nové šaty, aby nebyli
vyhlášení za hloupé. A teprve po statečném vý-
roku chlapcově všichni prohlédli a pochopuli,
že on jediný měl zdravý rozum. I ve vkusu lite-
rárním a divadelním vládne hypnosa vkusu, jíž
gros čtenářstva i diváctva podléhá, nedovedoue
se povzněsti ke šťastné naivnosti chlapce z An-
dersenovy pohádky.
Maeterlinek jest arci Maeterlinck. Talenta-
vaný člevěk nemůže prostě organicky naupsati
věc nicotnou. Nelze proto ani o „Modrém pláku“
říci, že by to byla věc nicotná. Ale je to báchor-
ka, dovozuje dále lzmajlov, do nemožnosti roz-
vleklá, zkonstruovaná na ideovém podkladě na-
prosto neoriginálním a v podrobnostech svých
primitivně prostá. Má daleko do velikolepého,
jímavě poetického Andersena, daleko do jeha
milé naivnosti, do jeho rozkošných symbolů, do
jeho přirozenosti a humoru. Pohádkářem třeba
se naroditi, jako je třeba naroditi se poelou, dra-
matikem, historikem.
Děj báchorky Maeterlinckovy je takový:
Dvě děti drvoštěpovy, probudivše se za jitra
štědrého dne ve svojí bídné chatrči, vypraví se
hledati „modrého ptáka“ sousedky stařenky,
dobré víly Beriliony. Dostavše od dobré víly na
cestu zázračný kámen diamantov,, bloudí děti
po růzaých carstvech, skutečných i fantasti-
ckých, wvítíce si jím na bludné pouti. Tou pro-
Anders
Maeterlinck
Andersen
Maeterlinckův