1
masthead
8. listopadu 1908
2
masthead
I. Příloha „Národních Listů“
5
article
Výtvarné umění.
Výtvarné umění.
Hoderni umění ruské ve vídeňské
Secessi.
Přes všecku depressi sebevědomí v mo-
derní ruské společnosti po vzplanuti osvobozen-
ského nadšení je postaveno nade všecku po-
chybu, že umělecká stavba kulfurního Mladého
Ruska síli. Snad ještě nikdy neposkytovala
tvůrčí činnost ruských umělců tolik pro stu-
dium zajímavých momentů, jako právě nyní.
Vydavateli ruského uměleckého časopisu
»Mir iskusstva« panu Alexandru Ivano-
viči Filippovu patří veliká zásluha, že se
odhodlal předvěsti evropské veřejnosti souhrnný
obraz moderního ruského umění. Nebyl to pro
něj úkol lehký, neboť bylo mu dříve sjednotiti
k tomuto národnímu činu místry rozličných
směrů, patřicí k různým a nesmiřitelným sku-
pinám. Beze vši pochyby je to národní čin.
Alexandr Ivana
Filippův
Rusko
Mir
6
article
Bylo už nejvýš na čase dokázati Evropě, že
Rusko, které v posledních čtyřech letech tolik
politických otřesů utrpělo, nejenom nezůstalo
pochováno ve svých kulturních základech, nýbrž
že se v nich dále upevňuje, že ruský národní
duch vyráží v nově, bohaté květy. A šťaslnou
myšlenkou bylo učiniti začátek s Vídní. Zde se
stýká Slovanstvo od severu i od jihu a žije tu
ve značném počtu, zde budou obzvláště vděčni
a obzvlášť eitlivi pro národní umění ruské. Ma
dokonce jakousi pikantní příchuť do sebe, spa-
třovati na návěštních sloupech Okružní třídy
pravé ruské plakáty, provedené v ruské orna-
mentice, potištěné ruskými hilerami
Výstava obsahuje asi 200 obrazů nejmo
dernějších ruských malířů, kteří repraesentuji
národní umění.
Národní umění! Dříve se oněm na Rus
pranic nevědělo, dřívější malíři ruští opiralis
o Francouze a přejímali všecky tradice škol
zahraničních. Teprve asi v posledních pěti, šesti
letech stalo se ruské umění národním Nelze-l ž
v tom spatřovati známku, že politicky emanci-
povaná ruská společnost bude silnějším zastan-
cem národnostní myšlenky?
Francouz
Evropa
Rusko
Vídeň
Ma
národní uměný
7
article
Národní moment v moderním ruském
umění jest arci povahy zeela zvláštní. V před
mluvě ke katalogu výstavy, klerá byla v pátek
6. t. m. ve vídeňské Secessi otevřena, napsal
jsem o národním umění ruském asi toto
»Hlavními principiemi našich moderních národ-
ních maliřů jsou bezprostřednost a inlimní sub-
jektivismus naproti starým památkám starého
Ruska. Jejich estetieký individualismus děli je
ostře od pseudonárodního nevkusu národních
maliřů staré školy, tvoři oficielní histori-
cký genre. Také zástupci nové školy, k niž
patří Vasněcov, Rerich, Maljutin,
Bilibin, jsou národní, avšak bez sentimen-
tálnosti, bez falešného šovinismu; jsou národní
svým bezprostředním vnímáním věčné poesie
národa, Oni pochopili, že národ není pro umění
pouze chudou, trplcí massou, která postrádá
všeho dobra civilisace, nýbrž že jest pro ně
velikým elementem, skrývajícím v sobě bohat
ství věků. Pochopili, že tajemství národní duše
neodkrývají se pastorálním idealisováním, nikoli
maskováním historickými sujety, nýbrž subjek
tivní iníuici.«
Z toho lze lehce činiti závěr, že jmenovaná
umělecká skupina, která je na vídeňské výstavě
důstojně zastoupena, patří k národním er-
pressionistům, kteří používají nejenom
ruských sujetů, nýbrž i ruských proštředků.
Jsou to vyprávěči pohádek starých časů, ze sou-
mraku ruských dějin. Jsou to také »národníci«
ale zcela jiného druhu. Jsou to »národníci« ben
zjevně prozařující tendence, bez sentimentality
bez falešného šovinismu, bez úmyslu poučovati.
Vasněcov
Rerich
Maljutin
Bilibin
Rusko
8
article
Jsou národníky svým bezprostředním cíténím
věčné poesie národa.
Mezi nimi a historicko-národními realisty.
jejichž zástupcem v této výstavě jest Sarubin
se svými velkými nádhernými obrazy, stuji sku-
pina vroucích petrohradských stylistů, která
se sdružila asi před 10 lety kolem Dagilevova
uměleckého časopisu »Mir Iskusstva«. Okouzlu-
jíel detailování kresby, náladové doplňování
kontur, ostrost grafických tahů v souvislosti s in-
timním porozuměním pro předešlá století — t
všecko charakterisuje zástupce této skupiny,
z níž zastoupeni jsou na výstavě v Secess
Lansserre, Bakst, Dobušinskij
Os'troumova. To jsou básníci ruškého
modernisovaného empiru a rokoka, retrospek-
tivní snílkově a stilisté, kteří však nepronikli
národního ducha a tajemství ruské duše lidové
Zvláštní zájem upoutají na sebe asi obrazy
ruských novoimpressionistů, zástupeů
to nejmladšího umění ruského. Jedni nad nim
budou jásati, druzí snad je přikře odmitnou
barevná mystika jejich umění, jejich ostře vy
hráněný individualismus jim zjedná věrné přátele
a nesmířitelné nepřátele. Milliotti, Sapu-
nov, Sondejkin, Jakulov, Krymo
jsou tu zástupci tohoto mladého »směru«. Rušti
mistři, kteří se sdružili v moskevském spolku
»Golubaja Roza« (Modrá růže), převzali
virtuosní techniku od svých francouzských uči-
telů, ale doplnili ji ruskou intimitou a hlubokým
ruským lyrismem. »V jejich umění,« praví náš
umělecký kritik Sergěj Makovskij, »slily
se záliba v primitivismu a v lyrické expressi se
zamilovanosti do onoho kouzla barvy a linie
které Wilde označoval jako »the seheme and
symphony of the colour, the satisfy nig beauty
of the design«.
Dagilevův
Jakulov
Krymo
Roza
Makovský
Wild
Ness Lansserre
Mira Iskusstva
Bakst
Dobušinskij osa
the sehem and symphon of the colour
beauta of the design
9
article
Ale ruská vroucnost dodala těmto symfonilm
nového zvuku. Pestře barevné bacchanalie M il-
liottovy, báchorkovité idylly Sapunovovy.
jenž svojí běsnickou šatnicí oděl novoimpres
sionismus v ruský šat, něžná Krymovov
jarní mlha a Jakulovovy fantasie — to
všecko jest obzvláště zajímavé se stanoviska in-
timního vyznání duše.
Vedle nich jeví se býti Qujsfelda
Gausch, kteří předešlého roku uspořádali
v Petrohradě poněkud paradoxální výstavu s ná-
zvem »Věnec«, mnohem olevřenějšími kolo-
Nestálé hledání barevných akordů, láska
k zářivé hře slunce a vzduchu rozlisuji mo-
derní školu ruských novoimpresionistův od oněch
uměle efektních krajin, které přeplňují ruské
výstavy akademické.
Směr novorealistický jestn
vídeňské výstavě zastoupen obrazy Braso-
vými, Kustodževovými (žák Rěpinův)
a zvláště tremi skvělými díly od Sěrova
snad nejzralejšího z ruských umělců. Jedno-
duchost a ušlechtilost formy, síla synthetického
výrazu, bohatství tónů, spojení impresionistn
živosti s přisnou krásou krgsby, opravňují nás
prohlásiti Sěrova za zcela výminečně vy
nikající zjev — nejenom mezi mistry ru-
skými.
Tak nalezlo volání po »nověm umění«
které zaznélo na Rusi koncem let 90tých.
zvlášť přiznivou půdu, a zatlačilo úplně akade-
mismus. Pravda individuelní volnosti, smělých
zjemnělých pokusů na poli stilu, světla i barvy
strhla všecky vnímavé maliře . .. Odtud roste
na Rusi každým rokem počet šťastných hledačů,
a máme právo vysloviti mínění, že moderní ru-
stí umělei jsou zajímaví a potřební pro veškeren
kulturní svět jako originální tlumočníci nove
doby, kteří při tom neziráceli akcentů ná
rodních.
risty.
Sapunovův
Jakulovův
Qujsfeld Gausch
Rus
Petrohrad
Braso
10
title
Ve V ídni, 4. lisfopadu 1908.
Dr. Lev Sokolovskij.
doktor
Sokolovský
11
article
Školská hlídka.
Školská hlídka.
Oslava šedesátiletého trvání če-
ského učitelského ústavu v Praze-
S českým učitelským ústavem pražským
spjat je význačný kus české kulturní historie
V ponurých mistnostech bývalé koleje Piaristo
v Panské ulici vychováván náš dorost učitelský,
zde dán základní směr vědní i odborné prů-
pravě tisícům vychovatelů české mládeže. Slav-
nost v malých rozměrech a intimně včera ko-
naná, soustředila vlastně jen úzký kruh ponej-
více osobnosti oficiálních a paedagogických, ale
je nesporno, že také pro celou velikou obee
bývalých chovanců paedagogia a českou veřej-
nost vůbec je oslava šedesátiletého trvání paeda-
gogla významnou událostí, ježto slavilo se
vlastně založení první hlavní české školy
Založení ústavu spadá totiž do rušného
roku 1848, kdy jednáno o zřízení — první če-
ské školy v novém životě ústavním. Počátek
zavedení jazyka mateřského při vyučování mě
se učiniti na hlavních školách v Praze.
Prvním ředitelem nové této české školy ustano-
ven MUDr. Karel Amerling. Učiteli jme-
nování Jos Walter, František Tesař.
Josef Bačkora, Vineene Biba, Petn
Mužák a P. Karel Škoda. Tito mužové
měli dátí a také dali svou »Budčí« základ
k organisaci českého školství obecného.
Ujali se dila za poměrů těžkých, kdy ne-
bylo příslušných tradie, terminologie, kniha
pomůcek. Oni také dali první podnět k zřízení
českého ústavu pro vzdělání učitelů pro české
školy trivialní a hlavní. Zajímavo jest sledovati
tehdejší návrh učebné osnovy pro první české
paedagogium. Na skole měly býti 3 třídy, a to:
1. o dvou odděleních a) názorna, b) od-
likovna; 2. třída pojemovna a 3. třída
o dvou odděl. a) putovna, b) naukovna.
MUDr
Amerling
Walter
Tesař
Bačkora
Biba
Petn Mužák
P Škoda
panská
Praha
Budeč
učitelský ústav v PragaS český učitelský ústav
český ústav pro vzdělání učitel pro český škola trivialní
12
article
Hned na ponejprv přihlásilo se do ústavu 200
jinochů nejrůznějšího věku a předběžného vzdě-
lání. Byli tu žáci ze škol trivialních, hlavních,
středních — i vysokých. Den 7. listopadu 1848
je prvním dnem života nového ústavu, přičleně-
ného k hlavní škole. V tomto útvaru byl učit.
ústav až do roku 1869, kdy ústav se osamo-
statnil a ze školy hlavní stala se škola evičná
Za deset roků na to rozhojněn ústav o třeti
ročník a opět za deset let rozšířeno paedagogium
na čtyři ročníky. V následujícím desetiletí do-
stoupil ústav ve své organisaci vrcholu.
Po školské novele z r. 1883, kdy učebná
osnova snížena na nynější stupeň, přestaly již
ústavy učitelské udržovati krok s kulturou ná-
rodní a podstatná reforma učitelského vzdělání
je dnes nejnaléhavější otázkou paedagogického
světa. Za dobu šedesáti let vystřídali se na
učitelském ústavě někteři učitelé, kteří zůstanou
vždy vynikajícími anebo aspoň rázovilými po-
stavami v českých dějinách vychovatelství. Ve-
dle prvoučitelů vzpomínáme, že ještě před ro-
kem 1869 působili tu Jos. Jedlička, Fr. Beneš,
Ed. Wittich, Vil. Baudiš, Vincene Kalal, Václav
Sobek, Dominik Ryšavý, Jan Lepař, Karel Vo-
rovka, Jaroslav Zdeněk, G. Müller a j. Z uči-
telů v době od počátku nové organisace bud
zvláště jmenováni: Adolí Černý, řed. Bar.
Jedlička
Beneš
Ed
Witti
Baudiš
Sobek
Ryšavá
Lepař
Karel o
Jaroslav Zdeněk
G Müller
Francie
Vincen Kalat
Adolit Černá
13
article
Čihař, prof. Martin Kuchynka, uč. Jose
Sokol, řed. Borovský, dr. E. Fait, dr.
Václ. Flajšhans, Zdeněk Franta, dr
Emil Frída (Jaroslav Vrchlick ý), řed
Fürst, dr. Fr. Kahlik a j. v.
Nyní jest. ředitelem ústavu Msgr. Th. dr
kanovník Fr. X. Blanda a profesory:A
Hora, Jan Kamelský, VI. Mikan, Ant. Sláma.
Fr. Švadlenka, dr. Zachystal, dr. Herfart a St
Jiránek; cviční učitelé jsou: Václav Viehmann,
Václav Švácha, Ferd. Bachtik, Václ. Procházka,
Fr. Dědic a Karel Mikovee.
Slavnosti, jež konána ve vyzdobené tělo-
evičně ústavu, byi přitomen celý učitelský sbon
s ředitelem drem. Blandou, chovanci a žác
cvičné školy s rodiči Mezi čelnými hosty pozo-
rovali jsme zvláště zemského insp. dra. Kaňku.
zástupce města Prahy ředitele Hansla a učitele
Schröttra, biskupa Doubravu, kanovníka Tum-
pacha, ředitele Č haře a Krátkého, inspektora
Halaburta, bývalého poslance Sokola, ředitele
Fraňka, učitele Vyšína a j. Hojným počtem za
stoupeni byli i ředitelé a učitelé škol praž
ských.
Po slavnostní kantatě od Knitlla, přednesené
precisně kandidáty, promluvil jubilejní řeč ředite
dr. Fr. X Blanda, který v přehledu uvedl hi
storii organisace českého školství i dějiny uči
telského ústavu. Prof. A. Sláma promluvil pal
reč o rozkvětu věd a pokroku školstvi za doby
trvání ústavu. Vřele akcentoval národní výchovu
a nabádsl chovance slovy nadšenými k národ-
nimu sebavědomí. Program zpestřen byl dále
hudebními a pěveckými produkcemi chovanců
recitacemi žáků cvičné školy a poděkovací řeči
jednoho z chovanců. Zpěvem »Sláva uměnáme
od Minarda a hlučnými fanfárami skončena
slavnost.
Čihař
profesor
Kuchynka
Jose Sokol
Borovská
doktor
E Fait
Václ
Flajšhans
Zdeněk Franta
Frída
Vrchlick
Fürst
František
Kahlik
Kamelský
Mikan
Antonín
Švadlenka
Zachystal
Herfart
Jiránek
Viehmann
Švácha
Ferd
Bachtikum
Procházka
Mikovee
Hansl
Schröttra
Krátký
Halaburt
Sokol
Franěk
Vyšín
X Blanda
A Sláma
Sláva
Francie
Blanda
Kaňk
Praha
Tuma
Minarda
Č hara
14
article
Hezinárodni sjezd něitelstva ele-
mentárních škol v Paříži r. 1910
Druhý mezinárodní kongres pro otázky ole
menlármho vyučování konán bude r. 1910 v Pu-
říži. Svolavatelem-jest mezinárodní výbor učilel
ských federací a hlavním pořadalelem jest tento-
kráte Féderation des Amicales, svaz francouz
ských jednot učitelských. V každé zemi zřízen
bude výbor patronátní, který na se převezme
zvláště úkoly agilaění a propagační. Sjezdu ma
nou se účastniti členové výborů patronátních
delegáti a členové zemských učitelských jednoh
v mezinárodním výboru učitelských federací za
stoupených, jakož i jednotlivé osobnosti a zástup-
cil učitelských spolků, jimž dostane se zvlástníhi
pozvání.
li
Jednací řád kongresu bude projednáván na
schůzi mezinárodního výboru učiťelských fede-
rací o letnieích r. 1909 v Praze konané. Na jed-
naeí pořad mezinárodního sjezdu pařížského
dány jsou otázky: Statistické poměry školské
Paříž
Pu
Praha
Féderation desátník Amicale
učitelský federace
mezinárodní sjezd pařížský
15
article
v rozličných zemích se zřetelem k výsledkům
Příčiny a prostředky k nápravě. Školní povinnost.
Její nezbytnost. Příčiny, pro které školní povm-
nost není působivá tam, kde je zákonem zave-
dena. Referenti jsou pp.: Sehook, učil
v Amsterodamu, zástupce Nederlandse
Onderwijzers genootschap a Sykes
učitel v Bradfordu, zástupce Natio na
Union of Teachers. Druhá otázka jest
Účel a cil vědeckých elementů ve škole obecné
Methoda a osnova. Zpravodaji jsou p. Henr
Boutoux, uč. v Marseili, a sl. Fouriaua-
ova, ředitelka školy v Remeši, oba zástupci Fe-
dération des Amieales d'Institu-
teurs publics de France et des Co-
lonies. Zpravodajům budou ku pomoči dání
spolureferenti: anglický a německý. Třeti otázk
na pořad kongresu daná zní: Odborná průprava
učitelů a osob, pověřených správou veřejného
školství. Zpravodajové: Adam, učitel v Peti
genu, zastupující Fédération des Insti
tuteurs du Grand-Duché de Luxem
bourg. F. V. Moravec, učitel v Praze, zá
stupee Zemského Ústředního Spol
ku Jednot učitelských v králov
ství českém a Ch. Rossignol, ředitel
školy v. v. v Brusellu, president mezinárodního
výboru učitelských federací.
Čtvrtá otázka jest: Výchova a vyučován
mládeže ve věku po dokonané povinnosti školní
v různých zemích. Úkoly státu. Úkoly učitelovy
Účast soukromých vlivů. Zpravodaji jsouJ
Vandervos a Lancée, učitel v Amstero-
damu, zastupující Nederlandsch Onder
wijzers genootscbap.
Nederlands Onderwijzers
Sykes
d ' Instit
Franc
Adam
F V Moravec
Amsterodam
Bradford
Remeš
Praha
Rossignol
Amstero
Union of Teacher
desátník Company
učitelský federace
Duchý jít Lux
16
article
Jest si přáti, aby české učitelstvo, kter
ke všem otázkám na pořad sjezdu položeným za
ujalo již svými sjezdy, valnými hromadami a
pod. precisované stanovisko, činně a vlivně se
účastnilo práce sjezdové, tak aby se důstojně
presontovalo na pařížském kongresu. Doporuče-
valo by se jmonovitě při první otázce, aby věcně
a statisticky ozřejměny byly evropské paedagogi-
cké veřejnosti bědné poměry našeho školství men
šinavého a ústrky, činěné našemu školství elem.
paňujícím systemem centrálním a německou
autonomii páchané. Dobře by bylo podati zprávu
o zdejších reakcionářských počinech, směřují-
cích k umenšemí školní docházky, jako na př
úlevami z docházky školní, jež do školství na-
šeho zavlekla pověstná školská novela. Při otáz
ce druhé výborně by se uplatnily výsledky po-
sledního sjezdu a zemské konference. Při otázee
třetí, která bude obírati se vyšším průpravným
vzděláním učitelstva a zodborněním školské
samosprávy, tedy principy, jež právě v českém
učitelstvu jsou v popředí školských otázek sta-
věny a jež se také po návrhu českého delegáta
na pořad kongrosu dostaly, bude dána vbodní
příležitost, aby učitelstvo české obhájilo svoj
společné stanovisko, tlumočené v resoluci Jed
noty Komenského, spolku pro reformu školství
Také ve čtvrté otázce o vzdělání odrostu česk
učitelslvo nejen theoreticky, ale i prakticky pra
covalu s úspěchem, jak o tom svědčí nejen škol-
ský a kulturní program českého učitelstva,
zvláště resoluce letošního sjezdu o národní vý-
ekově, ale i živá součinnost na poli lidovýchov-
ném. To vše opravňuje nás k naději, že učitel
stvo české na kongresu pařížském obstojí čestně
a že plalně přispěje k řešení důležilých otáze
všemu učitelstvu společných.
F. V. M.
Komenský
17
article
Přeložení hlavních prázdnin na středníchi ško
lách. Výnosem ministerstva kultu a vyučování vy
zvěny jsou sbory učitelské na středních školách, ab
pojednaly, zdali by nebylo s prospěchem, přeloži
hlavní prázdniny z dosavadní doby od 15. červen
do 15. září na dobu od 1. července do 31. srpn
Otázkou tou zabývala se právě konference střed
školských rodilelů, ve Vídni konaná, jíž zúčastni
se 48 dolnorakouských ředitelů, zaslupujících usne
sení svých učitelských sborův. Zpravodaj ředitel Glo
ser doporučeval přeložení doby prázdnin na obdol
největších paren, t. j. na měsíc červenec a srpen
Avšak většina ředitelův prohlásila se pro znchován
dosavadníhe stavu a návrh referentův, aby prázdniny
byly přeloženy, padl 31 proti 17 hlasům. Také pro
fesorský sbor I. něm, gymnasia brněnského jedno
myslně se vyslovil pro zachování doby dosavadní.
zvláště z teho důvodu, že mnohým studentům, kteřo
nuceni jsou pro chudobu svých rodičů celé prázdniny
prožíti v městě, poskylnou aspoň chladnější týdný
na sklonku prázdnín potřebného osvěžení. Dosa-
vadní doba prázdninová osvědčila se v rakouském
středním školství již po tři deseliletí, voněvadž po-
čálek prázdnin položen do středu doby nejparnějš
a konec do středu doby chladnější. Sluší připome-
nouti, že již r. 1885 byla otázka přeložení prázdni
ve Vidni a Dol. Rakousích živě přeřásána. I tehdá
však většina středních škol dolnorakouských žádala
aby doba prázdnin, od r. 1875 ustanovená (t. j. o
15. července do 15. září), nadále byla zachována
Zda i lentokráte zůstane dosavadní stav nezměněn
závisí od rozhodnulí ředitelských porad a místník
Vídeň
Dosa
Dolo
Rakousy
18
article
konferencí všeho prolesorstva veškerých zemí makou-
ských, neboť při nynějším uniformujícím systému
středoškolském je těžko myslitelno, že by minister-
stvo více dbalo individuálních, krajových a klimafi-
ckých rozdílů jednotlivých zemí, než šablonovité
jednolnosti. Po našem soudé a vzhledem ke klimati-
ckým poměrům zdejším zdá se nejprospěšnějšímn
přeložiti prázdniny dvouměsíční na dobu od 1. čer-
vence a poskylnouti tak žactvu příležitost, aby potě-
šiti se mohlo přírodou v plném rozvoji, než dokon-
čena senoseě a nastanou žně. Ovšem nemůžeme po-
važovati dvouměsíční prázdniny pro střední školy v
velkých městech za postačující a zdá se nám, že by
prespěch žactva neutrpěl, naopak, že by bylo z mno-
hých důvodů potřebno, aby hlavní prázdniny středo-
školské ve velkých městech byly stanoveny na dobu
od 15. června do 31. srpna. Ba, uvážíme-li, že nej-
krásnější doba letního pobytu není konec srpna a že
doba koupání u nás právě ve středu srpna končía
pomníme-li, že právě červnová příroda a červnové
počasí nejvíce ku pobytu v přírodě lákají, nerozpa-
kovali bychom se, vysloviti se pro stanovení prázd-
nin na středních školách ve velkých měslech v době
cd 1. června do 15. srpna. — Poněvadž úprava doby
hlavních prázdnin na středních školách tuze se do-
týká nejen peměrů školských, ale i rodinných, je žá-
doucno, aby naše profesorstvo při řešení této otázky
dbalo poměrův zdejších, neohlížejíc se na usnesení
v jiných zemích.
19
article
Disjunktivní závaznost němělny na českýck
slředních školách. Mádi němčina na nových
středních školách býti nepovinna, o tom
píše ve Věstníku českých profesorů (č. 1. a 2. r. 1909)
prof. Vojtěch Hulík v pozoruhodném a časo-
vém článku „Naše nová reálná gymnasia“. Otázka
tato má, jak autor článku míní, pro celý náš národ
takový životní zájem, že by měla býti řešena celou
kompeteníní českou veřejností, zejména pak sbory
zákonodárnými. Prof. Hulík o věci soudí uskto: „Jest
zajisté každému nepředpojatému člověku jasno, že
následkem poměrů zeměpisných, státních i sociálních
má němčina pro každého našeho jednotlivce ze všech
cizích jazyků největší důležitost: jeť ona nejen řečí
světovou jako frančina nebo angličina, nýbrž i řečí
našeho nejbližšího souseda a soupeře; při vědeckém
dalším studiu, ve státní i soukromé službě i při sa-
moslatné existenci těžko se obejde žák bez slušné
znalosti němčiny. Avšak této slušné znalosti nemůže
dojíti většina žáků při předětě nepovinném. Jednak
mnozi žáci, zejména na vyšších třídách, nestačujíce
ve studiu, nebo z pohodlnosti, nebo i z nechuti, vů-
bec do němčiny nechodí, jiní sice chodí, ale nemu-
síce pracovali, pracují v němčině jen nedostalečně
nebo pranic a jsou jen překážkou těm několika málo
žákům, kteří by chtěli i v tomto nepovinném před-
mětě řádně prospívati. Na nižším oddělení ještě do-
vede horlivý učitel živou methodou získati zájem
žáků, ale na vyšším oddělení, kde němčina s ohledem
na žáky, nechodící do němčiny, mívá nad to poslední
profesor
Hulík
20
article
hodiny, bývají výsledky zalostné. — Zavésti v šak
němčinu jako předmět povinný není
radno a to z důvodů politických. Ve státě
národně smíšeném snadno by mohla tato
okolnost přivoditi stále tužší a tužší
hegemonii onoho protěžovaného ja-
zyka. Samo ministerstvo kultu a vyučování vyne-
sením ze dne 27. května 1870 č. 2744 zakazuje sprá-
vám všech středních škol jakékoliv nucení žáků, aby
se učili druhému jazyku zemskému a to i u těch záků,
jichž tento druhý jazyk je mateřštinou. Dokud pak
není naděje, že by i na německých ústavech byla če-
ština zavedena pevinně, bouří se přirozeně národní
cit proti tomu, aby němčina byla povinnou na če-
kých ústavech, neboť vidí v tom oddekretování vlast-
nní inferiorily
Když tedy nepovinná němčina nevyhovuje z dů-
vedů praktických, povinná němčina zase z důvedo
politických, musíme hledali nějaký třetí způscb, jejž
bychom nejvhodněji nazvali asi disjunktivní
závaznostl. Nenuťme nikoho, aby se
musil učit němčině, nýbrž nechejme
mu volbu mezi němčinou a jiným jazy-
kem (rančinou). Jakmile se však žák rozhodl
pro jeden z těchto dvou jazyků, stává se takto zvo-
lený jazyk pro celou dobu studia pro něho jazykem
lak závazným, jako mateřština, mathematika atd.
Za školská statistiky. Všech mužských gymnasií
žeských v Čechách (bez akademie hraběle Straky)v
tomto školním roce jest 34. Ústavy ty mají 322 tříd
a 9423 žáků veřejných, 105 privatistů. Oproti roku
loňskému ubylo na českých gymnasiích 171 žáků
veřejných a přibylo 31 privatistů, takže ubylo celkem
140 žáků. Na jednu třídu připadá tedy asi 29 žáků.
Straka
Čechy
21
article
Dvě dívčí gymnasia mají 498 žákyh. Divčí lycea mají
1010 žaček. Českých režlek je v Čechách 28 o 28
třídách a mají 10.132 záků veřejných a 146 priva-
tistů. Oproti roku loňskému přibylo 206 žákův. —
V minulém škol. roce bylo v Čechách 8 českých muž-
ských paedagogií se 114 a 8 německých se 125 uči-
lclskými osobami. Chovanců bylo 1393 českýcha
1351 německých. Ačkoliv tedy českých kandidátů
učitelství bylo o 42 více, nicméně bylo učitelů na
českých paedagogiích o 11 měně! Podobný nepoměr
je pli úslavech pro vzdělání učitelek. Jsout v Če-
chách dva slátní ústavy, jeden český a druhý ně-
mecky. Na českém úslavě je 24, na německém 28
učitelských osob, ačkoliv německý ústav má jen o —
9 chovanek vice. Všeho učitelstva českého i něme-
ckého na veřejných národních školách v Čechách
bylo r. 1907, nečítajíc v to učitele náboženství a uči-
telky indusírišlní 20.735 osob. Mužů 81.8%, zen
18.2%. Zajímavo je sledovati poměr počtu učitelů
a učitelek na školách měštanských a obecných: kdež-
to z učitelstva na měšťanskych školách je 73.97
mužů a 26.1% žen, je na školách obecných 83.19
mužů a jen 16.9%% žen-
Spolek pražského učilelstva pořádal v sobotu
dne 7. t. m. schůzi veškerého učitelstva pražského,
již se zúčastnili i obeení starší pp. Maděra, Neu-
mann a Schrötter a velký počet učitelstva. Na schůzi
té jednomyslně přijato, aby učitelstvo se domáhalo
v době nejblíže příští toliko nejskutnějších poža-
Maděra
Čechy
spolek pražský učilelstva
Neo
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Týdenni táčky.
23
article
Nemaje starobylého práva k bumlu na Pří
kopě, bumloval jsem nedávného z minulých dnů
na Ferdinandově třídě, když vrazil do mě sp
chající přitel. Upozornil jsem ho ihned, že bych
ho měl vlastně dát sebrat dle známého vzoru
z Příkopů, ale odbyl mě slovy: „To by ještě tak
scházelo! Právě jdu intervenovat na policejní
ředitelství... sebrali mou pani, že prý uruzil.
buršáka!“
„Je-li možno? A máš nějakého známéh
poslance?
„Netřeba...“, odvětil přitel, „oni mně
jistě vyhovi! Jdu je žádat, aby si ji tam
aspoň čtrnáct dní laskavě noehali.
Snad mi to udělají i bez poslance? Co řikáš?“
Děsně jsem se za tuhle hanebnou řeč za-
styděl (jménem všech solidních manželů) a pře-
rušil jsem s tím člověkem každé další styky.
V době, kdy největší nepřátelé žen — po
kud byli nepropadlými ještě kandidáty do sboru
obecních starších — hrdě se prohlašovali pr
nejširší jejich práva, vyskytne se takový netvor
který jde ještě intervenovat ... no ne — ne-
mohu to ani opakovat.
Rozčililo mě to tak, že docela zapomně
jsem uvítat delším, lyrickým úvodem měsíc listo
pad, jehož mlhy kladou se na kamennou šíji na-
šeho veleměsta jako ranní šat na ramena krasa-
vice, měsíc tanečních hodin a zvaní do plesů.
měsíc čajových večírků... a málem byl bycl
zapomněl: měsíc matičních bazarů!
Právě včera byl zahájen, nota bene v jubi-
tejní nádheře desítiletého trvání matičních ba-
garů a za obětavé asistence zvýšeného počlu
matičních dam. Mél jsem příležitost složiti svoj
Ferdinandov třída
Netřeba
24
article
poklona v žofinském sále a potěšiti se mez
rezkošnými nudilky, na niehž ještě rozkošněj
šími jsou ta zdrobnělá jměna, Dadla, Lola
Eměi, Mimi atd.
Napadlo mě, jak by to bylo krásné, kdyby
také u nás mužů něco podobného se zavedlo.
kdyby na přiklad se psalo: Ada Hoyduk, Běda
Pacák, Pepča Fořt, Máci Šimáček, Venouš Hla-
dík, Jarča Kvapil, Toni Klášterský a pod.
Že by to znělo krásně a hlavně mu ž ně
Žijeme právě v takové silné, muž n
době. Vláda je na příklad se sestavováním no-
vého ministerstva v úzkýeh, poněvadž nemůže
prý se v národě českém najít jediný člověk
který by se obětoval a vzal některý ten frak n
sebe. Nedaji-li se ještě uprosit dosavadní dva
ministři, dojde k ministerské stávce a jsem jist.
že nonajde se u nás ani jediný stávkokaz. A těš
nesmírně českého člověka, když v tomto osvěži
vém, obrodivém pochodu jde na přiklad několik
úřadů naší královské hlavní Prahy v čele.
Lolo
Mimi
Pacák
Fořt
Máca Šimáček
Hla
Kvapil
Klášterský
Praha
Ada Hoyduk
25
article
Doklady? Tu jsou, prosím, a nie si z toho
nedělejte, že přiléhají jako pěsť na oko. V tom
je právě ta mužností
Došla tabulka od chudinského ústavu král
hlavníhe města Prahy. Chodila každý rok, byla
kulatá a stálo na ní pouze: „Přispívá na mistn
chudé v král. hl. městě Praze“. Zaplatili jste
zlatku, přibili tabulku na dvéře svého bytu
bylo dobře. Ale tabulka, která přišla letos,
je trochu jiná. Je také plechová, jenže není ku-
latá, nýbrž podlouhlá a stojí na ní:
„Přispivá k fondu na zamezení žebroty
v král. hl. městě Praze.“ Pod tím je městsky
znak a pod tím:
„Beitrag zur Bekämpíung des
Betteln's i. d. k. HI. Prag.
Stejným písmem jako český text. To so
rozumí, že si tuto tabulku přibijete na své české
dvéře.
A jako a tompo přišel přípis ze statistické
kanceláře král. hl. města Prahy. Léta chodi
s výhradně českým zállavím a najednou
Ze slalistické kancsláře Vom statistischen Bureat
král. hl. města Prahy. der ksl. Hauptstadt Prag.
Bureat
Praha
chudinský ústav král hlavníhe město Praha
Betteln ' s
Vomo
Hauptstadt Praga
26
article
Drucksache.
Drucksache.
Potěší právě v tčehto dnech taková upřím-
ná, vlastenecká odhodlanost a povzbudí netroufa-
lého českého člověka k úvahám, ze kterých vy-
plyne, co by jindy říci se neodvážil. Já na pří-
klad plně nyní souhlasím s přesvědčením + ba-
rona Becka, že buml na Příkopě je neviňoučký
zjev a že buršáci mají v Praze k němu staro-
bylé právo.
Na základě dlouholelých studii v oboru
buršakolegie (odvětví, pro které bohužel dosuo
není zřízena u nás stolice), dospěl jsem totiž
k názoru, že od nepamětných dob bývali buršové
v Čechách a dle všeho hlavně v Prazc. Dovodin
listorickými a úřadně zjištěnými doklady;
Jak známo, slavný Barrande prozkoumal
bedlivě geologické složení hor poděl Berounky
a Vltavy; zvláště však zasloužil se o vědecký
výzkum složení vrstev chuchelské stráně, začež
zasazena mu v oněch místech pamětní deska.
Skvostné zkameněliny a otisky, které při vý-
zkumných pracích nalazeny, po dnes spatři
možno v museu. Než, bylo to nedlouho pře
smrtí slovutného učenee — koncem měsíce
čcrvna r. 1881 — stulo se na chuchelské strání
něco, čím celá Praha uvedena ve vzrušení.
V nejhořejších, zvětralých vrstvách prasta-
rého útvaru této stráně, nalezeny velkolepé, vý-
borně zachované a jakoby doeela čerstvé otisky
buršů v nejrůznějších polohách. Objev byl tak
sensačním, že i pražská policie, která tehdy ješt
nepěstovala daktyloskopii, zajímala se úžasně
o chuchelské otisky a dovršíla pátrání tím, že
v kamení našla několik stěží rozeznatelných če
piček-cerevisek a zlámaných klacků, o nichz
Barrande
Praha
Čechy
Berounka
Vltava
27
article
nade vši pochybnost zjištěno, že patřily k oněm
otiskům na stráni.
Mladší generace snad jen z doslechuvo
o těehto zajímavostech a oliscích z chuchelské
stráně; kdyby snad ale přece nevěřila, ce pra-
starí útvar tehdy vyprávěl, najde o tom obšírn
zprávy v starých ročnících pražských žurnálů
a po případě i soudní akta, jež pravdivost otisků
dosvědčují.
Tím nad slunce jasněji dokázáno, že bur-
šáci jsou zjevem aspoň fak starým, jako chuchel
ská stráň a že nosili cerevisky od nepamětných
28
article
Je vůbec pezoruhodno, že Germáni od pra-
dávna trpěli zvláštní passí, nositi něco extra n
hlavách. Klasičtí spisovatelé, ličící Teutony (pa
trně „staré pány“ dnešního spolku buršáckéhe
„Teutonia“), zaznamenávají s podivem, že nosii
jdouce do války, na hlavách upevněné volsk
rohy, spad prý proto, aby si dodali bojovnějšíh
vzezření.
Dnešní haluz starého kmene Teutonů, kdy
koliv vytáhne na Příkop, nemá — aspoň ne vidi-
telný — bojovný odznak starých Germánů na
hlavě, nýbrž cerevisky, které dle výroku nej-
novějšího ministerského předsedy jsou pouhým
odznakem německého studenta.
I to je svatá pravdal
Přiznávám bez mučení, že dle výrazu tváře
a dle chování nepoznal by nikdo v těch výrost
cích, kteří chodí procesím po Příkopě, slu-
denty — nebýli právě té čepičky, která je zrovno
takovým talmodznakem inteligence, jako časte
etikety na vinné láhvi zárukou jakosti vína ..
Pravdu dél dále pensionovaný ministerský
předseda, když řekl, že buml na Příkopě je ne-
viňoučký zjev. Dodal bych ještě: ubohoučký
zjev; neboť to, co tam dnes bumluje ... to že
jsou buršáci??
Především, žádný pořádný buršák nenl
dob.
v 11 hodin dopoledne na nohou. Tou dobou
ještě vyspává a neví o světě, natož o bumlu.
Dále: na pořádném buršáku musí být vidě
nspoň třieet semestrů, ne dle indexu, ale dle
nosu a bírbasu. To, co chodí po Přikopě, je
samý prvni semestr, rekruti z univorsity a tech-
niky, zelená mládež s diskantovými hláskya
nerozhodnutým ještě sporem s husami, poroste-li
jim pod nosem peří, nebo vůbec nie.
Germán
Teuton
29
article
S tímto podrostem pořádný burš vůbec ne-
mluví, poněvadž nerozeznávají ještě censuru,
kterou dostávali před prázdninami, od mensury.
Ostatně... staří buršové v Praze jsou už
na vymření. Bývali a žili v Gifthütte, ve zbou-
raných již dávno místnostech bývalého pivovaru
u Sedlerů ... mívali své knajpy po celé Praze,
ale dnes o nich vypravují se jen anekdoty a sem
tam nějaký starší hostinský s trpkostí jich vzpo-
míná. A mensury?
Dříve ochranná stanice byla volána každé
soboty, aby obvázala některého nebo oba dva
burše, kteří si roztřískali hlavy; dnes stači,
když účastníci mensury vezmou sebou dvoje
prádlo.
Za to odvážnější je buršácký podrost n
Příkopech.. . a zvlášt oproti damám. Nedávno
dal jeden statečný syn Germanie zatknouti paní,
která prý oň zavadila! Jaký to skvělý příklad
mužné statečnosti, vyšší kultury a galantnostil
Tuze dobře znal mravy německého jinocha
německý básník Hleinrich Heine, jenž ve svém
pařižském dopisu ze dne 16. března 1822, vzpo-
mínaje maškarního bálu, napsal tato pozoru-
hodná slova: „Všem lidem tiskl jsem ruku,
přede všemi smekal jsem klobouk a všichni
stejně zdvořile chovali se ke mně, jen něme-
cký jinoch byl hrubým a nadával
Zevloun
mně...“
Hleinrich Hein
Zevloun
Praha