1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v neuěli 8. listopadu 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Iist,
pledrtácí nes
Praze v alnipusln
„ . 3k-
s drojí žon áškoe
::: ke
n.. a K n
na
nnf ni
trojíse
Praha
5
article
NARu
NARu
V drobném preuejii
Ennidolo o vobs
Va žllalkích aa venko
ael.
pl.l
1nserátv
platí se kotově napbl
dplacení a lnssrty příjíná a an
straco v Marlanské ulicl č.3.
rn pshkrojí aa tal raeda
Uskárna a oxpedíce „ Národnich Listá-
Bukopisy so nevracejí
Nara
Virginie
Národnich Listat
7
article
Drašni čisls pra Prahu je o 22 stranicb.
Drašni čisls pra Prahu je o 22 stranicb.
přijata.
Praha
8
title
Demise celého kabinetu Beckova
9
article
(vtáštní telegr. zpráva Nár. Listů-)
z Vídně, 7. listopadu,
O 11. hodině dopoledne sešel se
kabinet bar.Becka, právě před rokem
rekonstruovaný, k poslední mini
sterské radě Trvala celou hodinu
a zúčastnili se jí všichni členové mini-
sterstva.
Předseda bar. Beck zahájil radu
proslovem, vekterém přavil, že udá
lostidoby poslední, zejména
demise tří členů kabinetu
(dra. Prada, Práška a dra. Fiedlera),
usnesení výkonného výboru
národní strany svobodo-
myslné, jakož i projev kře-
sťansko-sociální strany při-
měly jej k odhodlání, podati
svou demisi. Baron Beck doložil,
že dle jeho dojmu také posta-
vení celého kabinetu stalo
se neudržitelným a že pro o
činí návrh, aby celý kabinet se
usnesl, podati panovníkovi žá-
dost za propuštěnou. Tento
návrh přijat a přijetí jeho proto-
kolováno
Po 3. hodině odpoledne přijat byl
bar Beck panovníkem na zámku
schönbrunnském ve zvláštní audienci,
vá kteréž oznámil mocnáři
usnesení celého kabinetu.
Císnř demisi celého ministerstva
neprodleně přijal a uložil baronu
Beckovi a všem členům jeho kabinetu,
by zatím, nežli dosazen bude nový
kabinet, zůstali ve svých úřadech
a spravovali své resorty, nežli
budou zadány ministrům novým.
Pokud je povědomo, císař dnes
ještě nikoho k sobě nepovo-
lal Jest však pravděpodobno, že mi-
nistr vnitra v dosavadním kabinetu
Beckově, svob. pán Bienerth, bude
povolán k panovníkovi na zejtra nebo
na pondělek.
(Další zprávy viz na straně 5.)
Beck
Prášek
Fiedler
Baron Beck
Bienerth
Vídeň
Prado
výkonný výbor národní strana svoboda
10
article
Beckův pád.
Beckův pád.
Právě rok po svém »znovuzřízení« m
nisterstvo Beckovo — dokonalo. Nepadlo
v otevřeném zápasu v areně parlamentu,
jako se déje v jiných státech, ale pád jeho
spíše připomíná neblahý konec hráče: Bar
B ek prohrál důvěru stran i národů takou
měrou, že nemohl naprosto dále hráti. D
poslední chvile snažil se jen o úspokojení
německých pretensí. Ještě den před svým
pádem rokoval důvěrně s německými ob
strukčníky Pachrem, Krütznerem a Pergl-
tem o to, co vše by Němcům povolil za je-
jich podporu vlády své. Sama »Neue Fr.
Presse« to výslovně pravl: »Věcný m
koncesemi hleděl se bar. Beck znovu
přiblížití k Němcům v Čechách, nedbaje
náhlého osobního nepřátelství,
jakýmž proti němu vzplanuli Češi; doufal
že i tuto potíž překoná ... Ale zatím co
přemýšlel o prostředcích, jakými by rozčile-
nost Němců v Čechách zmírnil, aniž by při
tom Čechy zcela neodkopl — zapálili mu
křesťanští sociálové za zády ohen,
který jeho posici úplně zničíl
Zdejší »Bohemie« liči historii takto
»Krise byla způsobena rázným
odporem Němců z Čech proti poče-
stovacím snsliámn vlády (!). Od křesten-
ských sociálů však bylo jí využito ne-
jen ke svržení svob. p. Becka, nýbrž i ku
rozšíření moci vlastní strany své. Jakou pří-
činu však měli křesťanští sociá
lové, aby byli náhle zasadili Beckovi tak
úkladnou ránu? Němečtí liberálové mluvío
hotovém spiknutí feudálů a křesťanských
sociálů. Thunové a Martinicové z panské
sněmovny nemohli prý Beckovi zapomenout
a odpustit, že volební reformou svojí vypudil
šlechtu z poslanecké sněmovny, klerikálové
pak mu opět vyčítali chabost při afeř
Wahrmundově, kdežto křesťanští sociálové
prý opět mu zazlívali jeho přílišné ohledy
k Maďarům v otázkách vojenských.
Beckův
Krützner
Pergl
Němec
Sam
Neue
Beck
Čech
Thun
Martinic
Maďar
Francie
Čechy
Bohemia
panská sněmovna
poslanecký sněmovna
11
article
Možno, že v tom zrnko pravdy, poku
se rozmrzelosti křesťanských sociálů týče,
ale možno též, že odhodlali se křesťanští
sociálové ke své úkladné ráně, kterou Be-
ckovu slávu dorazili, teprv tehda, když
postřehli — že již neodvratně doha-
síná. A ona hasla vůčihledě již od té
doby, kdy bar Beck pozbyl odvahy nebo
vůle uhájiti rozhodně autoritu práva a zá-
kona v Čechách oproti vzpouře německých
rozkolníků, německého Volksratu, chebských
soudců a německých obstrukčníků na sněmu
českém. Tím bylo veta po jeho po-
slání státnickém, které mělo
zjednati v Čechách půdu pro do-
hodu a vyrovnání sporu česko-
německého. Neboť tato politika stálého
ustupování a couvání před německou panství-
lačností na újmu dobrého práva našeho ná-
roda, přirozeně jen ponoukala opovážlivost
německých výbojníků jako stejně přirozeně
— roztrpčovala a nevýslovnou obavou na
plňovala lid český, který vidél se opět straš-
livě zklamán ve své důvěře a naději.
Beck
Čechy
12
article
Na valném sjezdu národní strany svo-
bodomyslné dne 3. března 1907 v Praze
konaném pravil čelný obhájce positivní po-
litiky dr. Kramář: »Nejhorší by bylo,
kdyby si vláda řekla: My nepotřebujeme
žádného otevřeného, protičeského systému,
budeme mluviti o spravedlnosti ke všem
národům, pod rukou by však vláda
pracovala ve prospěch Něm-
cův.« —
Nuže toto »nejhorší« v druhém roce
vlády Beckovy skutečně vůči nám nadešlo-
Zatím co němečtí komedianti křičeli o útisku
a ohrožování německého živlu v Čechách,
vláda Beckova, mluvíc o spra-
vedlnosti své ke všem národům,
pod rukou důsledně pracovala
krok za krokem pro etapové vy-
plnění nejpovážlivějších chou-
tek německých hegemonův, upra-
vujíc jim cestu k jejich cíli: ku
teritoriálnímu rozdvojení správy
státní v Čechách za účelem ustavení auto-
nomního uzavřeného německého území s
ryze německonacionálním úřad-
nictvem, v němž by právo jazyka českého
a národnosti české úplně bylo z ne-
u znáno.
Marnými byly všechny naše protestya
výstrahy Státník Beck neviděl následků
svého osudného pochybení; neviděl, co se
děje v Karlových Varech, Liberci, Mostě,
Žatci, Kašperských Horách ... Kam vede
jeho neblahá politika. Nechal měsíc prosto-
pášit německou obstrukci na českém sněmu
a pak teprve po německé »Wacht am Rhein«
příšel se svými »smiřovacími« předlohami,
se svou pro Němce příznivou volební opra-
vou a svým stálým vyrovnacím výborem-
A když postřehl, že zmeškal přívoz, tu ne-
nevěděl nic moudřejšího počiti, než před ně-
meckou obstrukcí kapitulovat. Následek toho
byl demise obou českých ministrů a bouřné
udalosti v Praze, jimž opět nerozuměl, ježto
neviděl v bumlu německých buršů, insceno-
vaném německými obstrukčníky na Příkopě,
Beck
Němec
Praha
Německo
Čechy
Beckov
Karlová Vary
Liberec
Most
Žatec
kašperský hora
Wacht be Rhein
13
article
»nežli zcela nevinný zjev«, takže do po
slední chvíle — ještě včera 7. listo-
padu, vůči deputaci starých buršů se pro-
nesl: »V bumlu a barevných odznacích stu-
dentů spatřuje vláda oprávněny
a po zákonu ochrany hodný exi-
stenční projev Němectva v zemském
hlavním městě Praze !« —
Divu-li, že takto zpravenýa
takto smýšlející státník — nedo-
vedl českou otázkou ani hnouti, že k řešení
jejímu neměl naprosto schopnosti ani smyslu.
že ujal se velké úlohy tak báječně diletant.
sky nešikovně, že musil hned při prvém po-
kusu zalostně ztroskotat.
Fiasko »vyrovnávací politiky« v Čechách
bylo úplné a všemu světu zjevné; toliko jeho
osobní ješitnost si ho nechtěla přiznati, nýbrž
kojila se do poslední chvíle nedůvěrou ve
své polyktřatské štéstí v přemlouvání a ko-
nejšení lidí a stran. — S chvatem přímo
zimničním začal nyní baron Beck úsilovně
klížit a látat svou rozbitou situaci.
Téměř dnem a nocí konferoval s nesčet
nými předáky německými i našimi o znovu
zřízení kabinetu svého a tím o znovusrou
bení koaliční většiny pro sebe v parlamentě
Avšak již bylo pozdě. Již bylo nastřádán
v národě českém příliš mnoho hořkosti, nel
aby bylo mohlo rozhodnutí výkonného vy
boru národní strany svobodomyslné dopad
nouti jinak než rozhodně oposičně. Vděk
své neupřímnosti, ba své falši proti národu
našemu baron- Beck rázem ztratil podporu
80 poslancův českých — aniž by v náhradu
byl si získal jístou podporu německých radi-
kálův z Čech, kterým vše to, co pro Němce
v Čechách byl dosud učinil, bylo pořád ješte
málo, tak ze byl by si musil pomoc jejich
vykoupiti nesmyslně draze! »Musí se nám
dostati záruk, že všem našim po-
žadavkům národním bude vládou
vyhověnol« znělo ultimatum německých
zhýčkancův.
Beck
Němec
Praha
Čechy
14
article
Jak se z »Nene Fr. Presse« dovídáme
baron Beck již měknul: již již se chystal
»věcnými koncesemi k Němcům znovu se
přiblížiti« — když tu přestřihla mu náhle
nit jeho zoufalé politiky potměšilá Sudička
předsednictvo strany ktesťansko-sociální, čili
jak se čte v německém tisku: klerikálně
feudální, řkouc správně: Jsme proti mini-
sterstvu úřadnickému a pro parlamentní
koalici. Avšak nemůže býti trvalé parla
mentní koalice, dokud není docíleno po-
kojné vyrovnání mezi Němcia
Čechy v zemích sudetských.
Žádáme tedy, aby se především sjed-
nalo toto vyrovnání, což máme za důležitější
nežli osobnost příštího ministerského před
sedy. —
V tom poznal baron Beck tak ostrý
šleh ve svou tvář, dokonce když i člen jeho
kabinetu ministr Gessmann při tom by
— že nemohl se klamati dále o prohře své
partie. Ztrácel kromě 83 Čechů zároveň též
důvěru 97 poslanců křesťansko-sociálních
čímž byl se svou latinou v koncích. Do
vtípil se z této manifestace strany vídeňských
křesťanských sociálů, že se již i nahoř
proti němu vítr obrátil, a proto nedbal, n
brž svolal ministerskou radu, již přiměl ku
pospolité demisi.
A hle, panovník bez otálen
demisi celého kabinetu přijal, aniž b
však, jak se namnoze očekávalo, by
svěřil bar. Beckovi sestavení nového
kabinetu. Tak dobrál opět jeden z rakou-
ských státníkův, k němuž politikové našt
dlouho upírali plni důvěry své naděje. Zp-
sobil jim přebolestné zklamání, jelikož více
věci naší ublízil, nežli prospěl. Naučme s
po této nové trapné zkušenosti býti o patr-
nějšími a ostražitějšími vůč
následníku Becko vu.
Beck
Němec
Čecho
Francie . Presse
Němcia Čechy
15
article
Plná moc místodržiteli?
Plná moc místodržiteli?
Dle zpráv z Vídně došlých pro-
slýchá se ve vládních kruzích, že mí-
stodržiteli v království če-
ském hr. Coudenhovovi bylo
uloženo, by z vlastní plnomoci a na
vlastní zodpovědnost udržel pokoj a
pořádek v Praze a v celém
království. Stalo se prý tak z toho
důvodu, poněvadž vláda ve Vídni, ze-
jména ministerstvo vnitra, nemohou prý
znáti situaci v Praze a v jednotlivých
místech království českého tak zevrubné,
jako v Praze policejní ředitel a místo-
držitel, a jako v jiných místech správ-
cové tamních úřadů politických.
Coudenhove
Vídeň
Praha
16
title
Převrat na Balkáně
Balkán
17
article
Naše zprávy.
Naše zprávy.
Sp. Z Bělehradu, 7 listopadu. (Pův. tel
»Nár. L«) Před polednem přlbyl ná
sledník Jiří. Bělehrad připravil mu
velkolepé uvítání. Z 80.000 oběanů
zúčastnilo se ho více než 50.000. Na
proslov předsedy obce následník od-
pověděl slovy plnými nadšení a na-
děje, že vítězství srbské otázky jest
zabezpečeno
Král a následník telegramem v-
slovili vřelý dík carovi Mikutáši za
skvělé a srdečné uvítání následníka
a následník ramunskému králi a
vládě za přátelské vítání na cestě
přes Rumunsko.
Nesčetné zástupy mantfestovaly
zpívajíce ruskou hymuu před ruským
a anglickou před vyslanectvem an-
glieký m.
Jiří
Bělehrad
7 listopad
Rumunsko
18
article
Z Bělehradu, 7. listopadu (K. k) Ko-
runní prine Jiři vrátil se dne« z Petrohradu
Byl na nádraží slavnostně uvitán a odpovídaje
na dotaz starosty, prohlásil mimo jině, že douf
že oprávněným nárokům srbského lidu mělo
se za pomoci mocného hlasu Ruska vyhovět
Potom došlo k manifestacím před ruským
anglickým vyslanectvím. Když se demon strant
dověděli, že anglický vyslanec odjel, rozptý-
tili se
Sp Z Bělehradu, 7. listopadu. (Zvl. lel
»N. L .) Včera přihyli sem poslanec italsk
sněmovny Eugenio Chiesa a publicista dr
Giovanni Miceli, delegšt italskéh
národního spolku pro Terst a T ri
dent. Navštívili předsedu srhské sněmovny
Jovanoviče a byli uvltáni projevy vřelýci
sympatil Poslanec Chlesa zaslal odtud italské
zněmovně tento dolaz: »Pro ministra Tit
tona. Židám od p. ministra zahraničných zá
ležitostí vysvětlení o italské poli
tice v otázce bosensko-herce-
govské a zvlášť o pomahání režimu, jenž
uráží práva lidu.« Následník Jiří včera pozdě
přibyl do Paračina, kde nocoval. Všechen Běle-
hrad v nadšené netrpělivosti očekává návrat po-
pularního a milovaného mladika prince.
Válečný ruch na Černé Hoře.
r. Z Cetyně, 7. listopadu. (Zvl. tel. »N
L «) Dvorské a vládní kruhy jsou úplně spoko
jeny nejnovějším chováním Izvolského
otázce záboru. Ruské nepřiznání nového stavu
v Bosně a Hercegovině dává novou potravu bo-
jovné náladě na Čarné Hoře. Kněz má co dělat,
aby svě sokoly zdržel od přenáhlených činůa
předčasného vpádu do Hercegoviny. Černá
Hora jest úplně připravena k válce.
Rusko pro Srby.
v. Z Petrohradu, 7. listopadu. (Zvl. tel-
»N. L«) Veliké kníže Nikolaj Nikola-
jevič, zeť černohorského knižete Nikoly, nej-
více se o to přičinil, aby ruské balkánské poli-
tice dán byl čistě slovanský charakter a aby
Eugenio Chiesa
Giovanni Micel
Jovanovič
Chlesa
Tit tonout
Jiří
Běle
Srba
N L
Nikolaj Nikola
Bělehrad
Petrohrad
Rusko
Paračina
Černá hoře
Cetyně
Boseň a Hercegovina
Čarná hoře
Hercegovina
italsk sněmovna
národní spolek pro Terst
srhský sněmovna
N L
19
article
Rusko neschválením záboru Bosny a Hercega
Rusko neschválením záboru Bosny a Hercega
viny podalo důkaz, že mu slovanští bratřiv
Srbsku a na Černé Hoře nejsou lhostejni. Také
to je zásluhou velikého knížete Nikolaje Nikola-
jeviče, že v obecenstvu a veřejném mínění petro-
hradském sympatie k Srbům nabyly vrchu.
Zprávy z Cařihradu.
Z Cařihradu, 7. listopadu. (K. k.) Důstoj-
níci usnesli se včera na schůzi za předsedni-
civí ministra vojenství, že založí ku povznesení
ducha v armádě a důstojnického vzdělání tři
kluby a to v Peře, Stambulu a Skutari (Malá
Asie). Prvním častným předsedou jest sultán.
Novakovič a vyslanec Miladovič měli včera ně-
kolikshodinnou rozmluvu s velkovezírem v jeho
domě. Dle srbských zpráv projevil velkovezi
sympatie Turecka vůči Srhsku, nabádal však
ke klidu. — Ruský a dnes též italský velvysla-
nec podnkli, zrovna tak jako velvyslanec fran-
couzský a anglický, u Porty kroky, aby Tu-
recko nemobilisovalo. — Americká
vláda rozhodla, aby dělová lodice
»Seorpion« kotvila trvale u Caři-
hradu a aby konala velvyslanei
Leishmannovi služby zpravodajské.
»Jeni Gazela« sděluje, že u Čerkeske je
byla vojskem zajata tlupa osmi
mužů, která chtěla vyhoditi želez-
niční most do povětří. Dle telegramu
téhož listu z Mediny ze dne 5. t. m. tevají
boje mezi vojskem a povstalel. Oče-
kává se sesilení vojska a vyslovuje se naděje,
že pak brzy nepokoje přestanou.
Generál Vukotič do Cařihradu.
Z Cařihradu, 6. listopadu. (K. k.) Jak
»Turg nie« sdéluje, přibude sem černohorský
generál Vukotič se zvláštním posláním.
Nikolaj Nikola
Srba
Novakovič
Miladovič
Srhsko
Leishmann
gazela
Vukotič
nie
Rusko
Bosna
Srbsko
Černá hoře
Cařihrad
Stambul
Malá Asie
Turecko
Medina
20
article
Turecko a Srbsko.
Turarko, jaky se za nynějších okolnosui dalo
předvidat, ochotně dovohlo, aby děla a dělové
náboje, zhotovené pro srbskou armádu a do
Soluna dovezené, mohly býti v tomto přistavním
městě na břeh vysazeny a územím makedon-
ským na srbskou hranici dopraveny.
Turecko samo ve vší uichosti koná také
velké válečné připravy. Marno je se domnivati,
že Mladoturci nejsou válečná nebezpečni, Dnes
je v Turecku položení takové, že ta strana ob-
drží vrch, která o svědči více bojovného ducha.
Zticha a té něř neslyšitelně dopravují se
turecké reservy z Malé Asie a Arabie n a b ul-
harskou hranici V samém evropském
Turecku je pohotově 200.000 m. a 80 baterí
rýchlopalných del. Dosti vojska, je také v Sta-
rém Srbsku.
Turecko
Srbsko
21
article
Dobrovolníci do Srbska
Prví, jak známo, byli Angličané, kter
se Srhsku přihlásili k dobrovolné voje nské
službě. Zajímavo je, že podle zpráv srbských
listů také Poláci srbské vládě ohlásili, že j
postavi k službám svou legii.
Nemalé posily dostalo by se Srbsku
dobrovolným sborem z Malé Asie.
Do Mtalé Aste se vystěhovalo po r 1878 mnoho
bosenských a hercegovských moslemů, kteří se
nechtěli smířiti s rakousko uherskou okupací.
Emnigrovali členové starých, zámožných a bujov-
ných šlachtických rodů, kteří tak, jako čeští
emgranti po r. 1620, odešli do ciziny a pev-
nou věrou, že se za nedlouho vrátí do vlasti,
od cizinců osvobozené. Z omigrantů povstala
v Male Asii nové pokolení, narozené mimo vlast,
afe láska k ní zůstala mu odkazem po otelch.
Jedva bosenšti emigranti v Malé Asii uslyšeli
o možnosti války mezi Srbskem a Rakousko-
Uherskem k vůli Bosně a Hercegovině, hned
začali ze sebe seslavovati dobrovolný sbor a
nabíll se srbské vláddé. Jen ve Smyrně zapsalo-
se jích přes 4000 Ostatní maloasijská města
daji ješlě mnohem více dobrovolniků
Depuitace msloasijských Bosňáků a Harce-
goveů na cesté do Belehradu meškala tyto dai
v Solunu.
Angličan
Srhsko
Polák
Srbsko
Asie
Rakousko
Uhersko
Boseň a Hercegovina
Smyrna
Soluna
22
article
FEUILLETON
FEUILLETON
V Praze, 7. listopadu.
8— (Kronika.) K jubileu Tolstého v
hrnula se do svštového tisku záplava studi
povshopisů a vzpominek. Také malir Rěpin, sán
velký umělec a slarý známý Lva Nikolajeviče
má nač vzpomínsli.
V Moskvě docházival hrabě Lev se svými
přáteli k němu do alelieru. Jindy zase býval
mistr hostem na Jasné Poljaně. A vždy se be-
sedovslo, o ledačems, jak právě náhoda obrá
tila řeč.
— Vášnivé jeho úsudky, vždy svrchovan
radikálné, tak mne rozčilovaly, že jsem pal
nikdy nemohl usnout i doznává vznětlivý umělec
zpravodaj Jak nemilosrdně zatracoval všecky
staré formy, jakými jsme trávili život, působilo
mi závrať. Nejvíc mne zraňoval jeho názor na
umění: Tolsloj zavrhuje uměníl
— Co mne se týče, odpovídal jsem, stavím
se na stranu většiny naší vzdělané společnosti.
a ta vám a právě vám, Lve Nikolajíči, má za
zlé, že zavrhujete tak krásný dar boží! . . .
— Pěkná výčitka! na to Tolstoj. Zrovna
tak děti vždycky nalehají na chůvu, aby jim
vypravovala tutéž pohádku, co včera ! Rozumíte
mí? Vždycky tutéž! O novou pohádku nikdy
nestojí! Znám mladého umělce, který svého
umění se vzdal. Shledal prostě nemravným, za-
bývat se ještě uměním. Stal se národním
učitelem
Oba besedníci za živé výměny názorů
vraceli se večer z výletu do města. Jeli n
siteže tramwave. iak se Tolstému vždy libilo-
Tolstý
Nikolajevič
Lev
Praha
Rěpin
Moskva
Lev Nikolajíč
23
article
Mlalir byl pobouřen ve svém svědomí. Nevším
Mlalir byl pobouřen ve svém svědomí. Nevším
si vůkol sumíclho proudu městského života.
Mudřec zavíral svůj výklad.
—Víte, čemu se podobá vaše umění
váš pro ně zápal ? Oráč má úkol zajeti rádlem
hodné do hloubky. A tu se mu někdo posta
do cesty, ukszuje na vyorané červy, jak se.
v prsti kroutí a svíjejí a povídá: »Šetřie přec
těch malých zvířátek; zařídila si tu v zemi
svůj drobný život — vždyť si počínáte jako
barbar!« Anebo řekne: »Což byste nemohl
tyhle pěkné polní květinky nějak obejít?« —
A to je vaše umění za dnešní vážné doby
Malíř, spolu besedník, nenacházel odpovědi.
Citil se červem vyoraným v brázdě, bezmocně se
svijejícím Proti Lvu Nikolajeviči bylo těžko se
bránit. Byl soudce neúpro sný. Odsoudil a za-
vrhl sám především uméní svoje vlastní. Stal
se učitelem lidstva, prorokem! A proroku třeb
se koři
A všechen vzdělaný svět počítá se dne
mezi jeho vyznavače! Koři se proroku, oslavuje
ho, velebí, ale učení jeho ? Tu je podmínka! Lev
Nikolajevič je neustupný, fanatický jako všichni
proroci, ale je prorok, který někdy rád sám
sobě odporuje. A to je rozkoš pro vyznavače
Mohou se proroku kořit, ale nepotřebují násle-
dovat — skutkem učení jeho.
— Je mezi ním a námi spor, kterému
není konce ! vykládá jiný vzpominkář, násled-
ník mistrův, posta mudrc, Merežkovský. Miluje-
me v něm něco, co on v sobě právě nenávidi,
žehnáme v něm, co on v sobě proklíná! Kdy-
bychom měli volit mezi Tolstým umělcema
Tolstým prorokem, rozhodli bychom se právě
naopak, než on sám se rozhodl . .. Jako umélee
Šetřie
Nikolajevič
Moha
Merežkovský
Tolstá
24
article
je nám největším prorokem, arci j i n ý c hi věc
než jaké hlásá svými prorockými spisy ..
Hluboká rozsedlina zeje mezi prorokem
jeho posluchačstvem. Mravokárce sám si odpo-
ruje a ctitelé jeho — znemravnělá obec ! —
velebí jméno proroka, ale z přikazů jeho si vy-
bírají, co se jim právě a jak hodt.
— Nemohu dále mlčet! Hoďte mi raděj
namydlenou smyčku kolem starého krku
chcete-li tak se mnou jednat, jak jednáte . .
zněl začátek nedávně epištoly mistrovy.
Však, kterak možno se dohodnouti
— Třeba, aby lidé se pochopili, aby pře-
stali se nenávidět a pronásledovat ! Třeba, aby
si rozuměli a milovali se! hlásá Lev Nikolaje vi
už na třicátý rok.
Možno-li však vůbec, aby lidé si poroz-
uměli? A nemohou li si rozumět, jak se maj
milovat? A tak je věčná rozepře mezi žactven
a učilelem.
— Milujete-li mne?
— Milujeme tehe
— Věříte-li mi?
— Věříme toby
— Proč tedy nečiníte, co pravím, abyst
činili ?
Nikolaj
25
article
— Protože jsme zlí, bláhoví, slabí
ještě z jiné příčiny, kterou, mistře
sám neuznáváš, ačkoli všecko znáš a vidíš ..
Byli proroci a strhovali za sebou množství
Byli vášniví, zaslepení, neústupní, ale jed
nali, jak hlásali. A množství nemohlo odo
lati unášivé moci přikladu. Kráčeli svým smě
rem, množství se hnalo za nimi, kráčeli do ohně,
množství za nimi vstupovalo na hranici, vrhal
se se skály a množství se vrhalo za nimi.
Lev Nikolajevič je jiného druhu prorok.
Množství jei zbožňuje, velebí jeho hlas a po-
stavu, ale nenásle du je jeho přikazu, pro-
tože... Možno-li jej následovati? Prorok mluvý
sám proti sobě. Hlásá, že nesluší brániti zlu, že
třeba milovati své nepřátele a nená viděti nikoho,
ale sám horli proti těm, kdo jinak smýšlejí, stihá
je klelbami a vzbuzuje proti nim nenávist.
Hlásá, že třeba zanevřiti na dílo kultarně, od-
vrálit se od něho a nedbat světských povinností
k němu a jen myšlenkám na věčnost se ode-
vzdat. Sám však od rána do noci praeuje, na-
máhá ducha i tělo, aby přispěl k dllu, kterě
zatracuje. Máme se stát prostými a žíl, jsk žije
prostý lid! A prorok obléká mužikovu halenu
spravuje mužíkovo nářadí a kráči za jeho plu
hem, ale večer se vrací do svého hraběcíh
dvorce, do kruhu své rodiny a vílá zde sné
hosty, jako jiní požehnaní statky, kteři si z
dne provozovali do únavy svůj ušlechtilý —
Jak má následovati příkladu a stát se pro-
stým, pracovat s mužíkem, kopat a hrabat, k
musí za dne stát na svém místě, kam byl po-
staven povinností proklatého — díla kultu-
ního? A odkud se nesmí hnout, aby — uháji
spor.
Nikolajevič
26
article
živol?
Však Lev Nikolajevič ani pro svůj názoí
na umění nedbá tuze důslednosti. Zahřímal
svoji kleibu, ale vítal zase umělce ve svém
domě a nenamítal nic, když přátelé výtvarníe
se hotovili črtat na jeho podobizně
Také Rěpin, jsa hostem na Jasné Poljaně
měl na přítele namířeno. Chystal potají svoj
atentátek, jak se slušelo. Však, jednoho dne
domácí pán dopadl umělce při činu. Z mravního
rozporu siluace pomohl si Lev Nikolajevič vtipem.
— Nic nevadí! omlouval hosta. Pripadám
Nikolajevič
Rěpin
27
article
si beztoho, kdykoli mne někdo kresli, jako dívka,
která už pozbyla všeho studu a svědomí. Jen
si kreslete! . . . dodával s úsměvem.
A podobně i s jinými zásadami, které hlá-
sal! Dospěl znenáhla všude pevného — kum
promisu. Ještě v letech sedmdesátých říkali o
něm v Moskvě:
— Tolstoj? Ah, ten si žije na svém statku
jako braběl
Později učinil sebe mužíkem, zamftal pře-
pych a vše, co člověka staví nad člověka, co
dává jednomu moc nad druhým. A zdrojem
přepychu a moci není-li především — majeřeki
Lev Nikolajevič vzdal se osobně majetku. Však,
ne zcela! Přenechal majetek rodině, ale sám
neodešel z rodiny, aby se živil jako mužík! za
své spisy, které jistě nejsou prací prostého mu-
žíka, nedával sobě sie nikým platit, ale nebránil,
aby rodina za ně neúčtovala honoráře, jaké se
sluší na knížete — umění a literatury.
Prorok sestoupil s výše svého hlediska
zůstal člověkem, bytostí závislou na podminkáchr
společenských. Prorok zatraeuje podminky, však
člověku je těžko přestat býni, čím jej příroda
učinila: členem společnosti! A život společenský,
véčný — kompromis.
A stěžejná zásada prorokova
Nebránit zlul
Není-li už sama kompromisní?
A tak jsme svědky jubilejních oslav pamět-
hodného druhu. Dav etitelů velebí hlasité pro-
roka, ale nejeví nejmenší snahy, následovat skot-
kem jeho učení.
Jak asi zodpoví sobě otázku prorok :
— Zdali mi rozuměli? A prorok, kterému
nikdo neporozuměl ? Je-li vskutku prorok ?
Tolstoj
Nikolajevič
Moskva